Dream Theater - Dream Theater

29. září 2013 v 22:03 | Zajus |  Recenze
Dream Theater si za necelá tři desetiletí kariéry vybudovali zasloužený věhlas a ne náhodou jsou tak jejich alba očekávána s velkou netrpělivostí. Koneckonců jsou právě oni dnes asi nejznámějším jménem progressive metalu, a proto mají kromě zástupu fanoušků i velké množství odpůrců. Sám jsem se vždy stavil spíše na stranu fanoušků. Dream Theater nelze upřít těžce vydřená schopnost psát výborné písně a skutečnost, že si svůj styl takříkajíc vybudovali. Na druhou stranu i nejhlasitější argument odpůrců, tedy že Dream Theater místo hudby tvoří spíše technickou onanii, nelze brát na lehkou váhu. Tyto hlasy vystoupily do popředí zejména v době vydání alb "Systematic Chaos" a "Black Clouds & Silver Linings". Poněkud paradoxně to však bylo až následující (a do vydání eponymní desky poslední) album "A Dramatic Turn of Events", při jehož poslechu jsem sám pocítil, že oné techniky je místy opravdu až příliš a že hudebníci občas skáčou z jedné strany hmatníku na druhou, jen aby bylo jasné, že to umí (koukám na vás, pane Myungu!). Takový byl tedy stav věcí před vydáním dnes recenzované desky.

Prvotně si ovšem představme podstatné formality, které stojí za zmínku, přestože nejde o nic nového. Před vydáním "A Dramatic Turn of Events" z dlouhodobě neměnné sestavy odešel Mike Portnoy, často označovaný jako jeden z nejlepších bubeníků současnosti. Ve "výběrovém řízení" ho pak nahradil Mike Mangini, ovšem hudba pro nadcházející album byla připravena ještě pro Portnoye a Mangini tak do psaní nijak nezasáhl. V tomto ohledu je tedy novinka důležitější než její předchůdce, protože kapelu poprvé opravdu plnohodnotně představuje v nové sestavě. A jaký je tedy mezi novými a starými Dream Theater rozdíl? Jak zvuk kapely pozměnila dnes již plně zacvičená posila?

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 hancock hancock | E-mail | 29. září 2013 v 23:11

Výborne napísaná recenzia, najmä posledný odstavec. Do bodky súhlas.
Iba by som dodal, že za všetko, čo je na albume zlé, môže rutina. A paradoxne - všetko, čo tam je ešte dobré, zachraňuje iba - rutina.

2 Monsterfuck Monsterfuck | E-mail | Web | 29. září 2013 v 23:26

Já osobně jsem DT nikdy neposlouchal, a to z jednoduchýho důvodu... řeknu to na rovinu, mně to přijde víc jako sport než jako hudba. Nic proti tomu, někomu to vyhovuje, mně to prostě nic neříká. Z novýho alba jsem si pustil asi jenom dvě nebo tří písničky na YT a jen se mi to potvrdilo...

3 Beny Beny | 30. září 2013 v 8:49

hm...mě už odrazuje jen ten klip o chudáčcích válečných
veteránech. Jak vděčné téma.Čekali, že jedou na poznávací výlet a ono se tam zabíjelo a masakrovalo.
Hudba samotná je absolutně bez emocí, tak je nutno zasáhnout dojemným příběhem, kterak velký, silný americký hrdina jel zachránit svět a ted má z toho plnou hlavu traumat....

4 Zajus Zajus | 1. října 2013 v 22:24

[1]: Děkuji za pochvalu :-)

5 Martin Martin | 27. května 2014 v 19:44

Podle mého názor jedno z jejich 5 nejlepších alb. Instrumentálně je to naprostá bomba. Písničku illuminate theory poslouchám pořád dokola a ještě mě neomrzela :-)

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama