Watain - The Wild Hunt

29. srpna 2013 v 22:59 | Monsterfuck |  Recenze
Watain byli svého času kapelou, kterou jsem vážně hltal a poslouchal ji téměř denně. To bylo především v období okolo vydání (z dnešního pohledu evidentně přelomové v kariéře kapely) desky "Sworn to the Dark", jež nabídla excelentní black metalovou jízdu, která v mém osobním žebříčku nakonec vystoupala na jednu z nejvyšších pozic v roce 2007. Dodnes tu desku sem tam s obrovskou chutí protočím a pořád to má koule - skvělá atmosféra, výtečné nápady, chytře napsané skladby. Po hudební stránce byla pro švédské pekelníky přelomová v tom, že Watain se na ní mírně odpoutali od svého dřívějšího vyloženě undergroundového výraziva a nabídli black metal stravitelnější i širšímu publiku. Stačí si pustit kupříkladu pustit debut "Rabid Death's Curse" a po zvukové i kompoziční stránce jasně uslyšíte, co mám na mysli. Watain to ovšem udělali chytře, neztratili svou tvář, stále šlo poznat, že jde o tu stejnou skupinu, a sotvakdo z black metalové scény je mohl považovat za zaprodance - jednoduše opravdu přirozený a uvěřitelný vývoj, který nakonec přinesl své ovoce. Se silnou a na svůj žánr relativně stravitelnou nahrávkou v zádech a s podporou vydatného koncertování jméno Watain narostlo…

…a následující počin "Lawless Darkness" byl už bez přehánění očekávaný. Zpočátku jsem jej sice drtil s velkým zanícením, nicméně postupně se ukázalo, že tohle album zdaleka není tak silné jako "Sworn to the Dark" a zdaleka zkoušku časem neobstálo s takovou ctí jako jeho předchůdce. Ano, některé songy jako "Malfeitor", "Reaping Death", "Total Funeral" a hlavně kolosální "Waters of Ain" byly parádní, ale celku cosi chybělo. Přesto Watain vyrostli ještě výše, ještě rozšířili svou fanouškovskou základnu a s nadsázkou se stali velkou kapelou. Jenže díky ne moc záživné nahrávce a otravnému hypu, který se kolem nich vytvořil, mě Watain postupem času přestali tak moc bavit. Ne, že bych na jejich muziku úplně zanevřel, ale trochu jsem z ní vystřízlivěl, už jsem ji nežral tolik a začal se na ni dívat s trochu větším odstupem, byť vše od "Sworn to the Dark" dozadu pořád považuji za kvalitní věci. Od nové desky "The Wild Hunt" už jsem toho ovšem moc neočekával…

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Beny Beny | 30. srpna 2013 v 7:06

Při poslechu THEY RODE ON,se mi do mysli vkradla vzpomínka na BATHORY. Album mám zatím naposlouchané jen povrchně a jen z Youtube, nicméně mám pocit, že The Wild hunt bude důstojným pokračovatelem v jejich historii.

2 Ježura Ježura | 30. srpna 2013 v 10:35

Desku jsem nestačil naposlouchat na hodnocení, každopádně je to vážně moc dobrá věc, která se mi přehrávači ohřeje ještě pěkně dlouho. "They Rode On" je fakt luxus, taky v tom slyším Bathory :-)

3 Beztak Beztak | 31. srpna 2013 v 12:16

Nejdřív jsem byl mírně vyděšen. Nebo spíš šokován. Ale už ve mně zavládlo nadšení! Za mě taky 8/10 a to ještě počítám s tím, že by to za několik týdnů mohlo být i víc.

4 hancock hancock | E-mail | 1. září 2013 v 0:55

Celkom nadpriemerna vecička, aj keď je to black :-D Ale vážne, naozaj ma to chytilo, vypočul som si to aj druhýkrát za sebou, sú tam aj nápady, aj atmosféra, aj prekvapovačky...
Trošku mi prekáža iba zbytočná a mimo štýlu "akože vypalovačka" DE PROFUNDIS, ktorá by kludne mohla znieť aj na niektorom  z prvých troch albumov Metallicy, a nikto by nič nepoznal. A nezachraňuje to ani originálna triolová figura gitary, ani pekné echo pri speve slohy. Po nej to však až do konca je pravá orechové.

5 Prdovous Prdovous | E-mail | Web | 3. září 2013 v 22:45

8/10 bych hodnotil po pár posleších taky, Watain hodně překvapili a ukazují, že když se chce, tak pořád mají zatraceně co nabídnout i mimo tradiční black.

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama