Tristania - Darkest White

4. srpna 2013 v 23:14 | Ježura |  Recenze
Norská kapela Tristania si v uplynulých letech prošla poměrně těžkým obdobím. Určitě si to všichni pamatujete. Rok 2007, vydání rozporuplného alba "Illumination" završené odchodem nejen milované Vibeke Stene, ale i dalšími personálními veletoči. O pár let později všeobecné rozčarování nad výběrem Sardiňanky Mariangely Demurtas na uprázdněné místo zpěvačky, řada koncertů, ze kterých odcházeli staromilci když ne zhnuseni, tak alespoň zklamáni a nakonec v roce 2010 vydání řadovky "Rubicon", se kterou ti samí nespokojenci už Tristanii pohřbívali jako kapelu, která s kultovními průkopníky gothic metalu nemá vůbec nic společného. Okolo kapely tehdy kroužily dost negativní emoce, ale kapela se bohudík zlomit nenechala a výdrž brzy začala nést ovoce. Postupně totiž nejen odborná, ale i laická veřejnost uznala, že je "Rubicon" povedená deska a všeobecné zklamání nad aktuální podobou Tristanie tak uvolnilo místo zvědavým očekáváním, kam povede cesta kapely dál. Možností, kterým směrem se Tristania vydá, byl totiž nespočet.

Aktuální novinka dostala do vínku jméno "Darkest White" a jestli byla "Rubicon" tak trochu skokem do neznáma, situace se částečně opakuje a ani tentokrát nejde o žádný recyklát. Naopak, novinka je nejen proti deskám ze staré éry (což je nevyhnutelné) ale i proti "Rubicon" (se kterou dává srovnání největší smysl) hodně znatelným posunem zase někam jinam. Je to slyšet okamžitě, co desku vložíte do přehrávače. Sofistikovaně jemná a učesaná nátura "Rubicon" je pryč a její místo zabírá agresivita, hrubost a temnota. Zvuk desky je na prvních pár poslechů až nečekaně špinavý a neotesaný a ruku v ruce s ním jde i instrumentální část. "Darkest White" klade mnohem větší důraz na kytary a bicí a stručně řečeno je to prostě větší metal. O koho by se však pokoušel dojem, že Tristania kvůli ostřejšímu výrazu dali vale amosféře, promakaným melodiím a vokálům, toho mohu ubezpečit. Všechna ta agrese a syrovost je totiž jen první a nejzřetelnější z mnoha tváří, které "Darkest White" nabízí. Vezměme to ale popořadě...

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jakub Jakub | 25. srpna 2013 v 13:05

Na vokálech se podílí i Ole VIstnes. Myslím že jste to v článku nezmínil :-)

2 Monsterfuck Monsterfuck | E-mail | Web | 25. srpna 2013 v 14:04

Jo, to se určitě podílí, ale tak přece nejde v recenzi vyjmenovávat kompletní personální obsazení a co všechno kde na albu zazpívali nebo zahráli, vždyť by to i bylo nudný číst, stejně jako je z úplně toho samýho důvodu blbost probírat desku písničku po písničce (až na výjimečný případy). Když tam kolega tak moc rozebíral vokály, zmínit ho klidně mohl, ale asi to nepovažoval za nutný, to je celý :)

3 Jakub Jakub | 25. srpna 2013 v 17:19

Samozřejmě, to neměla být kritika, jen připomenutí Vistnesovy práce na albu ;-)

4 Ježura Ježura | 25. srpna 2013 v 17:28

[1]: Už si to moc nepamatuju, ale Oleho příspěvek jsem tam nezmínil tuším proto, že nevím, jestli někde growloval nebo jestli dal i nějaký čistý vokály (a že tam jsou takový, který bych do Kjetila neřek). Tak než abych tam psal blbosti, radši jsem to nechal plavat. Každopádně Mariangela-Kjetil-Anders tam obstarávaj 90%, takže to snad moc nevadí... Ale dopbrej postřeh 8-)

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama