Srpen 2013

Palms - Palms

9. srpna 2013 v 22:05 | Kaša |  Recenze
Je jich jako hub po dešti, ale máme tady další seskupení, které je titulováno označením superskupina. Vlastně proč ne, protože zrovna tohle spojení vypadá na papíře sakra dobře. Ono se říká, že papír snese všechno, takže pouze fakt, že by něco mělo znít velmi zajímavě jen kvůli zúčastněným osobnostem, ještě automaticky neznamená, že tomu tak ve skutečnosti bude. A o co nebo spíš o koho, tedy v případě Palms jde? Zpěvák alternativně metalových Deftones, Chino Moreno, je jedním z nejvýraznějších zpěváků na scéně, a když se provalilo, že spojil své síly s Jeffem Caxidem, Aaronem Harrisem a Bryantem Cliffordem Meyerem, tedy třemi pětinami od roku 2010 neaktivních post-metalistů Isis, znělo to zatraceně zajímavě. Jestli to tak nakonec na stejnojmenném debutu dopadlo? To se pokusím objasnit na dalších řádcích.

Přestože jsem nikdy nebyl zaníceným fanouškem Isis a vlastně ani post-metalu jako takového, uznávám jejich postavení, které si tvrdou prací vydobyli, a pokud budu upřímný, tak minimálně dvojici alb "Panopticon" a "In the Absence of Truth" mám rád a čas od času si je pustím, ale musím na to mít tu správnou náladu. Nicméně, konec kapely v roce 2010 je velká škoda, protože Isis byli jedněmi z průkopníků žánru. To s Deftones je to jiné. Kapelu sleduji od vydání přelomového "White Pony" a od té doby se stali mými oblíbenci. Loni přišli s velmi kvalitní deskou "Koi No Yokan", která není nikterak zásadní, ale ve výčtu alb roku 2012 bych ji s přehledem zařadil mezi Top10 svého osobního žebříčku. Samozřejmě se dalo čekat, že Palms budou mít o něco blíž k Isis než k Deftones, což by mi samo o sobě nevadilo, protože na další Deftones v obměněné sestavě není nikdo zvědavý, ale zamrzelo mě, že se debutový počin "Palms" nezařadil co do kvality ke zmíněným dvěma albům z diskografie Isis, protože takto se jedná o nadprůměrnou desku, to ano, ale že bych z toho spadl na zadek? To zase ne.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Scar Symmetry se rozešli s kytaristou

9. srpna 2013 v 19:50 | Kaša |  Music News
Melodičtí death metalisté Scar Symmetry se rozešli se svým dosavadním kytaristou a zakládajícím členem Jonasem Kjellgrenem. Jako důvod kapela v oficiálním prohlášení uvedla zaneprázdněnost Kjellgrena, který se - krom hraní ve své domovské kapele - soustředil na práci studiového inženýra a producenta, což je pro něj časově natolik náročné, že s kapelou kvůli nabitému kalendáři již nějakou dobu nekoncertoval.

Oficiální zpráva kapely: "S těžkým srdcem musíme oznámit, že je to oficiální: Jonas se rozhodl opustit Scar Symmetry. Kvůli jeho práci ve studiu a s dalšími kapelami - Raubtier a Bourbon Boys - nebyl Jonas poslední rok a půl schopen živého vystupování se Scar Symmetry a soudě dle toho, co nám řekl, nebude ani v dohledné době.

Rozhodli jsme se, že nebudeme hledat oficiální náhradu, ale místo toho budeme pokračovat v pěti, přičemž občas si pozveme dalšího kytaristu pro živá vystoupení - stejně jako jsme to dělali, když s námi Jonas přestal koncertovat.

Tento pátek [zpráva vyšla v úterý 6.7. - pozn. redakce] budeme hrát na festivalu Bloodstock, kterým zakončíme turné k 'The Unseen Empire'. Následovat pak bude dokončení skládání našeho plánovaného nejambicióznějšího projektu!
Děkujeme, Jonasi, za skvělé časy, přátelství a úžasnou hudbu, budeš nám chybět!"

Prozatím poslední studiové album Scar Symmetry se jmenuje "The Unseen Empire" a vyšlo 15. dubna u Nuclear Blast. O produkci se podělili kytaristé kapely Per Nilsson a právě Jonas Kjellgren, který už má sebou práci na albech Sonic Syndicate, Zonaria či Immortal.

Právě vychází Musick Attack Metal Compilation!

9. srpna 2013 v 18:14 | Monsterfuck |  Music News
Právě vychází Musick Attack Metal Compilation!

Hudebně-chorý atak šestnácti kapel se chystá protáhnout vaše sluchovody. Mezi zúčastněnými najdete jak legendy a časem prověřená jména, tak i úplně nové projekty, horké novinky, které teprve vyjdou, i agilní a nadějné kapely naší (CZ/SK) scény. Každý hraje jinak a každý hraje nahlas! Přes relativně úzkou škatuli thrash/death/metal (plus minus) je to značně pestrá sestava.

Jmenovitě jsou to: NAHUM, KREVEL, REPULSED, MEAN MESSIAH, D.O.P., GRASSITY, FLOWERWHILE, VIBRATHÖRR, ADNIHIL, REVENGE DIVISION, SPREADING DREAD, FACE OF AGONY, ETERNITY, ANIME TORMENT, ČAD, SOFOS.

Kde kompilaci můžete získat?
Najdete ji v 53. čísle Pařátu, které bude poprvé v prodeji od 7. srpna 2013 na festivalu Brutal Assault ve stánku Pařátu. K dostání bude několik kusů také u zúčastněných kapel.

Rozbité palice a krev v uších přeje Musick Attack!


[tisková zpráva]

Glorior Belli s prvními informacemi o nové desce

9. srpna 2013 v 16:41 | Monsterfuck |  Music News
Francouzští black metalisté Glorior Belli vypustili první informace o své páté řadové desce. Pojmenovali ji "Gators Rumble, Chaos Unfurls" a její vydání je polskou firmou Agonia Records, s níž Glorior Belli v nedávné době podepsali nový kontrakt, plánováno na letošní podzim. Nahrávání je již v plném proudu, bicí a kytary jsou už hotové. Kromě toho Francouzi také zveřejnili artwork, jenž bude nahrávku zdobit - prohlédnout si jej můžete samozřejmě vpravo. Kapela ohledně obalu zveřejnila následující zprávičku:

"Umělec Broke Witchery, jehož práce se poslední dobou dostává čím dál tím více na odiv, se postral o artwork pro nadcházející desku Glorior Belli, 'Gators Rumble, Chaos Unfurls'. Tady je ukázka, jak to vypadalo, než jsme na to vztáhli svoje špinavé pracky. Tomuhle se říká umění, lidi!"

Již tento týden Glorior Belli vystoupení v České republice - bude je hostit festival Brutal Assault v Josefově, kde Francouzi vystoupí ve třetí den, v pátek 9. srpna ve 13:55 na jednom ze dvou hlavních pódií, Metalshop Stage.

Předchozí album "The Great Southern Darkness" vyšlo 27. září 2011 u Metal Blade Records.

Behemoth odsunuli vydání "The Satanist"

9. srpna 2013 v 13:35 | Kaša |  Music News
Death/black metaloví Behemoth před nedávnem informovali o svém záměru vydat nové album "The Satanist" ještě koncem letošního roku prostřednictvím vydavatelství Nuclear Blast v Evropě a Metal Blade v Severní Americe. Nyní ovšem polská legenda vypustila do světa zprávu, že vydání novinky, jež bude podpořena rozsáhlým turné, bylo odsunuto na počátek příštího roku. Žádné bližší informace zdůvodňující tento krok kapela ani nahrávací společnost nezveřejnila.

"The Satanist" bude jubilejním desátým studiovým albem party kolem Adama "Nergala" Darskiho a pro úplnost dodejme, že následovník nadšeně přijatého "Evangelion" z roku 2009 byl nahrán v polském studiu Hertz.

Peste Noire - Peste Noire

8. srpna 2013 v 21:40 | Monsterfuck |  Recenze
Je to už sice trochu klišé, vlastně je to klišé jak prase to pořád dokola opakovat, ale co se hudební produkce týče, Francie je do jisté míry opravdu výlučná země a její kapely prostě mají specifický a ojedinělý zvuk. A do čím hlubšího undergroundu se člověk svým sluchem noří, tím je to markantnější, až se dostane někam do avantgardních vod, kde Francouzi už vážně tvoří muziku, u níž se prostě nejde splést, odkud že to pochází. A přesně do tohoto ranku spadají rovněž šílenci Peste Noire, jejichž do jisté míry unikátní produkce se už doopravdy vymyká všemu okolo. Ne nadarmo se tato kapela v jistých kruzích stala doslova kultovní a záležitostí uctívanou jako cosi naprosto neotřelého, protože v tomto případě je to zcela právem.

Mohlo by se zdát, že jakýkoliv počin od podobné skupiny bude mít u příznivců black metalové alternativy už předem na růžích ustláno, nicméně není tomu tak. Aktuální eponymní deska "Peste Noire" totiž přece jenom měla neuvěřitelně těžkou pozici - z velmi jednoduchého důvodu. Tím bylo předcházející album "L'ordure à l'état pur", s nímž již Peste Noire vystoupali takřka k naprosté dokonalosti. Ten počin byl prostě fenomenální, míchal black metal se vším od punkového nádechu přes dech beroucí atmosféru až po elektronický podmaz; šlo o naprostý vodopád neskutečně oslnivých nápadů, které většina skupin nemá za celou svou kariéru, ale Peste Noire je dokázali vměstnat do jedné jediné hodiny a ještě z toho nesourodého koktejlu vytvořit naprosto přirozenou a uhrančivou avantgardní mozaiku, jež si jen stěží hledá nějaké obdoby. A je asi vcelku jasné, že na veledílo s takovýmto portfoliem se asi bude navazovat setsakra těžce…

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Klipy od DevilDriver a Haken

8. srpna 2013 v 19:08 | Monsterfuck |  Music News
>>> Americká úderka DevilDriver zveřejnila videoklip ke své studiové novince "Winter Kills", která vyjde už 27. srpna u Napalm Records. Volba padla na písničku "The Appetite", o jejíž zrežírování se postaral Dan Burke. Zde je výsledek:


>>> Druhý videoklip dnešní novinky pochází od britské progresivní formace Haken, která za své předchozí deska sklidila oslavnou vlnu kritiky. 2. září kapela vyjde třetí album "The Mountain", na jehož podporu Haken natočili videoklip k 11 minut dlouhé skladbě "Pareidolia":


Hatesphere podepsali novou smlouvu

8. srpna 2013 v 16:45 | Monsterfuck |  Music News
Dánští thrash/death metalisté Hatesphere podepsali novou smlouvu s vydavatelstvím Massacre Records. Prvním výsledkem této spolupráce bude osmá řadovka kapely, která se na trhu pod názvem "Murderlust" objeví už 27. září. Album se natáčelo v Antfarm Studios v Dánsku s vyhledávaným producentem Tue Madsenem (Dark Tranquillity, Moonspell, The Haunted).

"Pro kapelu jednou nastane doba, kdy zjistí, co je pro ni nejdůležitější! My jsme zjistili, že tou věcí je najít label, který v nás věří a který miluje naši muziku - a nikoho lepšího než Massacre Records jsme najít nemohli. S vědomím, o čem ta firma je, je Massacre perfektním parťákem pro vydání našeho nového alba 'Murderlust' v průběhu tohoto roku. Nemůžeme se dočkat, až společně vykročíme na cestu," vzkazují Hatesphere.

Na podporu "Murderlust" se Hatesphere na podzim vydají na evropské turné jako předkapela švédské death metalové kapely Hypocrisy. Česká zastávka této šňůry proběhne 5. října ve Zlíně.

Poslední album Hatesphere se jmenovalo "The Great Bludgeoning" a vyšlo v září 2011 u Napalm Records jako CD. O LP edici se pak postarali Supreme Chaos Records - 400 vinylů v červené barvě a 100 vinylů jako průhledně/rudý splatter.

Die Apokalyptischen Reiter mají v plánu dvojalbum

8. srpna 2013 v 14:51 | Monsterfuck |  Music News
Německá kapela Die Apokalyptischen Reiter ohlásili, že příští rok vydají novou desku a že půjde rovnou o dvojalbum. Příliš dalších informací Němci prozatím neprozradili - s výjimkou data vydání, které bylo stanoveno na 30. května 2014. Dále by měl být počin inspirován rozličnými místy po celém světa, která Die Apokalyptischen Reiter navštívili, mezi nimiž nechybí třeba oblast Everglades (rozsáhlý bažinatý národní park na Floridě), Francouzské Alpy, Krkonoše nebo ubytování na lodi v severním Německu. "Čím unikátnější místo, tím větší je naše fascinace," prohlásil zpěvák Daniel "Fuchs" Täumel. Menší pohlednicovou ochutnávku z dosud nepojmenované dvojdesky si můžete prohlédnout na této adrese.

Předchozí studiová nahrávka Die Apokalyptischen Reiter se jmenovala "Moral & Wahnsinn" a vyšla 25. února 2011 u Nuclear Blast jako CD, limitované digipack CD+DVD (DVD obsahuje dokument "Der ganz normale Wahnsinn" v délce tři čtvrtě hodiny), černé LP a zelené LP.

Return to Innocence s novým albem

8. srpna 2013 v 12:09 | Monsterfuck |  Music News
V poslední letech v podstatě nefungující mladoboleslavská kapela Return to Innocence, v jejímž čele stojí zpěvák a kytarista Ax (ex-Cruadalach), se na začátku letošního roku opět probudila k životu a hlásí, že nyní konečně vychází velmi dlouho slibovaný následovník desky "Sal Lunae" z roku 2006. Celkově čtvrtá deska se jmenuje "The Ring of Moon" a v podobě jewelcase CD je již k dostání u vydavatelské firmy MetalGate Records. Okolo se můžete podívat na obligátní tracklist a obal novinky.

"'The Ring of Moon', následník alba 'Sal Lunae', vás zavede do temné dimenze plné pochmurných melodií i agresivních výpadů vůči narušitelům království Měsíce. Očekávejte symfonický death metal s výraznými doomovými prvky podtržený puncem vysoké kvality, kterou značka Return to Innocence vždy přináší," hovoří se v materiálech labelu. "Pokud jste fanoušky magické atmosféry zvuku 90. let a starých prací kapel jako Tristania, Therion, Amorphis a dalších, tvrdá a melodická nálož autentického death/doomu s heroickou i temnou náladou vás zaručeně pohltí. Návrat k nevinnosti za svitu měsíce!" píše se dále v oficiální tiskové zprávě.

Ukázky většiny ze všech devíti skladeb, které se na "The Ring of Moon" nacházejí, si můžete poslechnout na Bandzone profilu Return to Innocence.

Předcházející deska "Sal Lunae" vyšla v srpnu 2006 u Élysion Music taktéž ve formátu jewelcase s bonusem v podobě videoklip ke skladbě "Just Moment". Nahrávání i mix alba proběhly ve studiu Shaark, o produkci se podělili Petr Nejezchleba, Pavel Hlavica a samotní Return to Innocence.

Tracklist "The Ring of Moon":
01. Streams II
02. The Resigned World
03. Tristan's Dream
04. Blood-related
05. Wasted Heart
06. (R)evolution
07. The Picture of Immortality
08. Dark Dimension
09. The Ring of Moon

Owen Pallett: Praha - MeetFactory, 5.8.2013

7. srpna 2013 v 21:50 | Zajus |  Reporty
Nezřídka mívám dojem, že na řádky Sicmaggotu přináším hudbu, jakou by jeho čtenáři sami asi jen těžko poslouchali. Ani dnes zde však nemám v úmyslu mudrovat o kvalitě různorodých žánrů, pouze o výjimečných schopnostech konkrétních hudebníků. A že oněch schopností bylo na koncertě Owena Palletta v pražském klubu MeetFactory vidět hodně...

Předně ovšem k organizačním záležitostem. Pallett vystoupil v rámci svého evropského turné v pražském MeetFactory spolu s předkapelou, duem Buke & Gase. MeetFactory je příjemný prostor, který bych se nebál zařadit mezi větší pražské kluby, ačkoliv se mi zdálo, že se oproti mé poslední návštěvě (která se datuje nejméně tři roky do minulosti) poněkud zmenšil. Buke & Gase se na pódium postavili okolo deváté hodiny a svou hudbou velice rychle přitáhli všechny návštěvníky, do té doby rozprostřené po okolí. Hudbu této kapely jsem slyšel několik dní před koncertem s úmyslem zjistit, co mě čeká, a nijak zvlášť nadšený jsem z prvního poslechu nebyl. Sympatická dvojce Arone Dyer a Aron Sanchez mi však rychle ukázala, že naživo zní jejich hudba mnohem lépe. Název kapely, Buke & Gase, nejsou přezdívky samotných hudebníků, nýbrž jejich nástrojů. Ty jsou vlastním výtvorem hudebníků a stejně jako nástroje samotné je i hudba, kterou duo tvoří, poměrně unikátní. Aron Sanchez na Gase, jakýsi hybrid mezi elektrickou kytarou a baskytarou, který se zvukem blíží jednoduše podladěné kytaře, hraje s jasným zalíbením. Na rozdíl od své kolegyně působil celý koncert spíše zabraně do svého nástroje, než aby komunikoval s publikem. Jeho hra byla místy přímočarým určováním rytmu, častěji šlo ovšem o složitější melodie, na nichž následně Arone Dyer stavěla své vlastní. Sanchez kromě kytary ovládal i bicí, tedy konkrétně jeden buben. Pochopitelně šlo o klasický kopák, kterým pouze držel ve skladbách rytmus, zatímco Arone Dyer "rolničkami" na botě suplovala činely. K mikrofonu se Sanchez ovšem příliš neměl, za celý set zazpíval jen několikrát a vždy pouze doplňoval harmonické linky pro Arone, což mi přišlo docela škoda, protože jeho hlas nezněl vůbec špatně. Arone Dyer tak kromě zpěvu (s hlasem zabarveným podobně jako šmoulové a oblibou v táhlých vysokých tónech šlo sice o poměrně vyčerpávající poslech, ovšem jinak než kladně ho jednoduše hodnotit nelze) ovládala i svůj unikátní nástroj. Buke je vlastně elektrizované šestistrunné ukulele, na které jeho majitelka navíc často ráda sóluje téměř "metalovým" stylem, ačkoliv výsledný zvuk je naprosto jiný. Jediné přirovnání zvuku tak nacházím v prvních elektrických kytarách vznikajícího rock 'n' rollu.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


A Pale Horse Named Death - Lay My Soul to Waste

7. srpna 2013 v 19:24 | Prdovous |  Recenze
Díky poměrně osobnímu vztahu ke kapele, z níž dnes recenzovaná skupina vychází nejen hudebně, ale částečně i personálně, dnes začnu svoji recenzi tak trochu nostalgicky, od událostí, které se udály před třemi lety, léta Páně 2010. Od onoho nešťastného úmrtí Petera Steela a rozpadu Type O Negative, který neodvratně následoval vzhledem k tomu, jak moc zásadní postavení Peterův temně medový hlas v kapele zastával, jsem potichu a naivně doufal v nějaké pokračování s tím, že tohle nemůže být naprostý konec. Toho se fanouškům Type O Negative (mě nevyjímaje), ač poněkud nepřímo, dostalo o něco později, konkrétně roku 2011, založením kapely A Pale Horse Named Death bývalým bubeníkem Type O Negative, Salem Abruscatem, který bubenickou sesli obýval v letech 1989-1994, a Mattem Brownem ze Seventh Void, která během stejného roku vydala debutovou desku "And Hell Will Follow Me".

Hudebně se dá opravdu mluvit coby o nástupci padlého krále gothic metalu (ano, opravdu bych byl velice nerad, kdyby si čtenáři spojovali s gothic metalem takové věci, které se obvykle označují škatulí "symphonic power", to vážně není gothic metal), ačkoliv Sal s Mattem dali více prostoru doomové složce před gothic rockovým soundem. Ostatně, prachsprosté kopírování hudby Type O Negative by ani nefungovalo, už jen proto, že Peter Steele byl skutečně nezaměnitelnou persónou, která svým vokálem a černou magií byla schopna omámit zástupy fanoušků, kteří by nejspíše A Pale Horse Named Death poslali do pekel, kdyby se o to byť jen pokusili. "And Hell Will Follow Me" tak přímo odkazuje na své kořeny, ale zároveň ukazuje, že kapela nechce jen žít z odkazu Type O Negative, ale nýbrž že jde o navazující článek k něčemu dalšímu. A to něco další představuje letos vydané album "Lay My Soul to Waste".

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Sigh pracují na novince

7. srpna 2013 v 17:59 | Monsterfuck |  Music News
Avantgardní Japonci Sigh hlásí, že začali pracovat na své desáté řadovce, a rovněž také prozradili její název. I tentokrát kapela dodrží svou tradici podle níž počáteční písmena všech desek za sebou neustále opakují jméno skupiny. Po loňském "I" v případě "In Somniphobia" je tedy na řadě "G" - novinka se bude jmenovat "Graveward". Sigh zveřejnili následující zprávu:

"Aktuálně pracujeme na našem desátém dlouhohrajícím albu a doufáme, že jej začneme nahrávat někdy v polovině roku 2014. Zatím máme téměř hotových deset skladeb. Musíme ovšem pokračovat v jejich aranžování, dokud nebudeme s výsledkem spokojení na 100 %. Tohle bude trochu přímočařejší než 'In Somniphobia', ale stále děsivé a strašidelné s mnoha doteky horových soundtracků. Název bude znít 'Graveward'."

Předchozí "In Somniphobia" vyšlo v březnu 2012 u Candlelight Records jako CD v edicích pro evropský a americký trh. O vinylovou verzi desky se postaral label Back on Black - počin vyšel ve 2LP podobě na průhledných rudých vinylech.

Place Vendome chystají třetí album

7. srpna 2013 v 14:32 | Monsterfuck |  Music News
Německá hard rocková formace Place Vendome, v jejímž čele stojí Michael Kiske (Unisonic, ex-Helloween), ohlásila vydání svého třetího velkého alba. To se bude jmenovat "Thunder in the Distance" a vyjde na začátku listopadu u Frontiers Records.

Dále byly prozrazeny názvy skladeb, jež se na "Thunder in the Distance" objeví - prozatím bez daného pořadí se fanoušci mohou těšit na kousky "My Heart Is Dying", "Fragile Ground", "Break Out", "Maybe Tomorrow", "Power of Music", "Lost in Paradise", "Hold Your Love", "It Can't Rain Forever" nebo titulní "Thunder in the Distance". Podle tiskové zprávy novinka "logicky navazuje tam, kde skončila předchozí 'Streets of Fire', obsahuje vysoce melodické rockové hymny, pár úžasných silných balad a několik zajímavých zvratů".

Place Vendome by kromě samotného Michaela Kiskeho měli tvořit ještě kytarista Uwe Reitenauer (Pink Cream 69), klávesista Günter Werno (Vanden Plas) a bubeník Dirk Bruinenberg (ex-Elegy, ex-Adagio). Produkce "Thunder in the Distance" se ujali Dennis Ward z Unisonic a Pink Cream 69 a částečně i Serafino Perugino. O skládání materiálu na desku se ovšem postaralo větší množství externích skladatelů, mezi nimiž nechybí například Magnus Karlsson (Primal Fear), Timo Tolkki (Timo Tolkki's Avalon, ex-Stratovarius), Andrea Cantarelli (Labyrinth) a další.

Předchozí album Place Vendome se jmenovalo "Streets on Fire" a vyšlo 20. února 2009 u Frontiers Records. I tehdy písně skládali externí skladatelé Torsti Spoof (Leverage), Ronny Milianowicz (Saint Deamon), Robert Sall (Work of Art) a Magnus Karlsson (Primal Fear). Na počinu se objevily i dvě předělávky "Set Me Free" od Casting Crowns a "I'd Die for You" od Soleil Moon. Japonská verze alba navíc přinesla bonus v podobě akustické verze písničky "My Guardian Angel", k jejíž originální verzi z regulérní edice desky vznikl i videoklip.

Mayhem nahrávají

7. srpna 2013 v 12:06 | Monsterfuck |  Music News
Legendární norští black metalisté Mayhem, kteří patří k nejvlivnějším kapelám svého žánru, se aktuálně konečně pustili do natáčení dlouho očekávané páté velké desky. Prozradil to bubeník Hellhammer (vlastním jménem Jan Axel Blomberg), když na Facebook Mayhem napsal sice krátkou, ale poměrně výmluvnou zprávu:

"Jsem ve studiu v Mølla, nahrávám bicí pro novou desku Mayhem. Sedm songů hotovo, dalších šest zbývá."

Jakékoliv další informace o chystaném albu, dokonce ani přibližné datum, kdy by počin mohl vyjít, doposud nejsou k dispozici.

Připravovaná nahrávka bude první deskou Mayhem po odchodu kytaristy Rune "Blasphemera" Eriksena (dále Aura Noir, Twilight of the Gods, Mezzerschmitt, ex-Ava Inferi), jenž ve skupině svého času nahradil legendárního zesnulého Euronymouse a s Mayhem nahrál desky "Grand Declaration of War" (2000), "Chimera" (2004) a "Ordo ad Chao" (2007). Na jeho místo nastoupil kolega Teloch, jenž má již mnoho zkušeností z norské black metalové scény a hraje nebo hrál v kapelách jako Nidingr, The Konsortium, Umoral, God Seed, Gorgoroth nebo 1349. Na živých koncertech Mayhem ještě doplňuje britský kytarista Charles Hedger, jehož jste už mohli vidět ve formacích jako Imperial Vengeance, Cradle of Filth nebo The Electric Hellfire Club.

Poslední opus se jmenoval "Ordo ad Chao" a vyšel 16. dubna 2007 u firmy Season of Mist jako jewelcase CD, limitovaná CD edice v rudé jewelcase krabičce a kovovém slipcase obalu (3000 kusů), LP v oranžové (1000 kusů) a mramorové barvě (500 kusů). Mimoto existuje i několik licenčních vydání (Brazílie, Tchaj-wan, Rusko, Argentina) a pozdějí vinylové reedice u labelů Dark Side Records (v roce 2008) a Back on Black (rok 2009).

Esequiem - Contempt

6. srpna 2013 v 22:00 | Monsterfuck |  Recenze
Esequiem je relativně mladá tříčlenná kapela z italské Verony, která vznikla v roce 2010, o rok později vydala svůj první bezejmenný demosnímek a v letošním roce přichází se svým dlouhohrajícím debutem "Contempt"… i když, "dlouhohrajícím" možná v uvozovkách, protože se sotva přehoupne přes hranici 25 minut, ale k tomu se ještě dostaneme později. Možná i to "mladá" nemusí být až tak žhavé, jelikož někteří členové, konkrétně hlavně bubeník Goatlord, dle svého portfolia účast v nějakých těch italských podzemních smečkách mají.

Prozatím nezodpovězenou otázkou ovšem zůstává, cože to ti Esequiem vlastně hrají za styl. Nicméně… podívejte se na název kapely, její logo, obal desky, její fotku, která je níže… ano, každému, kdo se v metalu pohybuje déle než pět dní, musí být jasné, že na "Contempt" nenajdete nic jiného než black metal. Je ovšem toto tušení správné? Ano, naprosto do posledního puntíku...

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


[K recenzi poskytl: Masterpiece Distribution]

Nové album The Devil Wears Prada

6. srpna 2013 v 14:38 | Stick |  Music News
Nové album The Devil Wears Prada vyjde podle Roadrunner Records 17. září a ponese název "8:18". Vedle samotné kapely a producenta Matta Goldmana (Underoath, The Chariot) se na produkci podílel taky Adam Dutkiewicz, známý z Killswitch Engage. Desku je možné předobjednat a každá předobjednávka obdrží zdarma exkluzivní stažení dvou nových skladeb, "Home for Grave" a "Martyrs". Ke druhé jmenované také vznikl videoklip. Kapelu pak čeká americké turné The 8:18 Tour společně s kapelami The Ghost Inside, Volumes a Texas in July. Začne 2. listopadu a potrvá do 20. prosince. Prozatím posledním počinem The Devil Wears Prada zůstává deska z roku 2011 s názvem "Dead Throne".

Tracklist "8:18":
01. Gloom
02. Rumors
03. First Sight
04. War
05. 8:18
06. Sailor's Prayer
07. Care More
08. Martyrs
09. Black & Blue
10. Transgress
11. Number Eleven
12. Home for Grave
13. In Heart

InfiNight - The Vision

5. srpna 2013 v 22:00 | Kaša |  Recenze
Německá pětice slyšící na jméno InfiNight je typickým příkladem mladé, ambiciózní kapely, které (soudě na základě aktuálního EP) možná nechybí nasazení a snaha, nicméně jedné zásadní věci se jí nedostalo. Výjimečnosti. Stejně průměrné a ničím nevyčnívající, jako je jméno kapely, je i hudební směřování, které vydavatelství i sama kapela popisují jako power/thrash metal amerického ražení. Třináctiminutové "The Vision", tedy druhé EP v dvanáctileté kariéře této party, bohužel nepřináší zhola nic zajímavého, díky čemuž bych měl potřebu si od InfiNight shánět jedno z jejich dvou regulérních studiových alb, protože jen podle tohoto počinu tuším, že se jedná o ukrutnou nudu.

Pokud se budeme oklikou bavit o power/thrash metalu, tak si myslím, že by měla kapela čerpat a v jejich hudbě by měly být zastoupeny minimálně power a thrash metal. Na tom se snad shodneme. Což o to, power metalové postupy jsou slyšitelné. Líbí se mi riffy podladěných kytar, které občas sklouznou k líbivému, hard rockovému zvuku, proti čemuž nic nemám, ale pořád mi tam někde chybí ten thrash. Závěrečná skladba "The Vision" se možná nese v rychlejším tempu a kytarový riff má tah na branku, ač působí až moc jednoduše, ale o thrash metalových postupech můžeme mluvit jen vzdáleně a ještě s velkou rezervou. Ale neřešme škatulku, ta nic nezmění na faktu, že "The Vision" prostě nestojí za nic. Z pětice skladeb jsou dva kousky jakási intra, která ale neuvádí skladby následující, ani nebudují atmosféru, takže jejich účel nechápu, protože jsou to v obou případech minutové pokusy na instrumentální mezihry, kdy ta první působí až strojově chladně a ta druhá díky piánu a klávesám jako soundtrack ke špatnému německému filmu.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


[K recenzi poskytl: Metal Promotions]

The Blue Project - Adrift

5. srpna 2013 v 20:29 | Licee |  Recenze
Nedávno zde vyšla recenze na italskou kapelu Colloquio, jež pod křídly Eibon Records vydala své nové album. Vydavatelství však nabídlo i druhou bandu The Blue Project. Avšak na rozdíl od svých bratrů přicházejí letos se svým úplně prvním albem "Adrift", především díky zpěvačce Marii Cristiny Anzola. Její jméno možná neznáte, ale třeba jste dříve natrefili na EP z roku 1993 kapely The Bel Am, kde Maria figurovala.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!



[K recenzi poskytl: Aural Music / Eibon Records]

Několik novinek ze světa Nightwish

5. srpna 2013 v 17:14 | Monsterfuck |  Music News
V táboře finských symfonických hvězd Nightwish se v několika posledních dnech objevily hned tři novinky, z nichž ani jedna sice není nějak extrémně velká, ale žádná z nich není úplně nezajímavá...

Tou nejdůležitější je fakt, že Nightwish oficiálně oznámili přípravu nového živého počinu ve formátech DVD a Blu-ray. Jeho hlavní náplní bude koncert, který skupina odehrála na letošním ročníku slavného festivalu Wacken Open Air v Německu (vystoupení proběhlo v poslední den festivalu, tedy 3. srpna).

"Přišel čas, abychom už brzy zachytili magické a pamětihodné, jeden a půl roku trvající Imaginaerum World Tour 2012-2013!" prohlásil před koncertem Tuomas Holopainen, lídr kapely. "Pořád nám zbývají tři koncerty a jedním z nich je legendární metalový festival Wacken Open Air 3. srpna. Tahle show bude extra speciální, protože později v průběhu tohoto roku vyjde na DVD/Blu-ray společně s masivním dokumentem o Imaginaerum World Tour 2012-2013. Naše milá bludná Holanďanka Floor Jansen nebyla nic jiného než neuvěřitelná během svého pobytu u Nightwish na tomto turné, takže je to příležitost, jak ve filmu zvěčnit současnou atmosféru v kapele."

Druhá zmiňovaná novinka se týká samotné Floor Jansen. Jak známo, ta se k Nightwish přidala jako náhradní zpěvačka po odchodu předchozí vokalistky Anette Olzon, přičemž již dopředu bylo známo, že se skupinou bude vystupovat do konce turné na podporu desky "Imaginaerum" a pak se uvidí, co bude dál. Žádné konkrétní oficiální informace o tom, jak se to bude mít s postem zpěvačky v Nightwish, doposud známy nejsou, ale samotná Floor Jansen by podle všeho vůbec nebyla proti, kdyby v Nightwish zůstala natrvalo. Alespoň tak to prohlásila v nedávném rozhovoru pro Ghost Cult Magazine:

"Požádali mě, abych zaskočila na současném světovém turné a na pár festivalových koncertů, ale co se stane potom, je zatím nejasné. Nightwish si po aktuálním koncertním cyklu vezmou přestávku a rozhodnutí učiní příští rok. Do té doby je všechno otevřené. Pokud by mě oslovili, byla bych polichocena a moc ráda bych to udělala. Byl by to zásadní zlom v mém životě a v mojí kariéře, ale zase, na nic nespěcháme. Kluci v Nightwish i já už máme zkušenosti s dřívějšími rozpady kapel a všemi emocemi, které jsou s tím spojené. Je to skoro jako vztah. Všechno je v pořádku a věci jdou dobře, ale nepospícháme, abychom se k něčemu zavazovali, abych tak řekla."

Poslední zprávička souvisí s klávesistou a hlavním skladatelem Tuomasem Holopainen, se samotnými Nightwish už ovšem méně. Tuomas se totiž klávesami a klavírem bude jako host podílet na novém sólovém singlu norské zpěvačky Kari Rueslåtten, který by měl vyjít 10. srpna. Nepůjde však o novou skladbu, nýbrž o předělávku písně "Why So Lonely" (z alba "Tears Laid in Earth" z roku 1994) od skupiny The 3rd and the Mortal, v níž Kari dříve působila. K songu vzniká i videoklip. Její nová sólová deska by měla vyjít v lednu 2014.

Kari Rueslåtten se v 90. angažovala ve dvou metalových skupinách. Tou první byli právě The 3rd and the Mortal, s nimiž zpěvačka natočila EP "Sorrow" a album "Tears Laid in Earth" (oba počiny 1994); poté se také společně se Satyrem (Satyricon, Wongraven) a Fenrizem (Darkthrone, Valhall, ex-Isengard, ex-Neptune Towers) podílela na jednorázovém viking/folk metalovém projektu Storm, jemuž v roce 1995 vyšla deska "Nordavind". Později ovšem Kari Rueslåtten své účasti na tomto projektu veřejně litovala, protože jí Satyr a Fenriz zatajili pravou podobu všech textů, která měla silně antikřesťanský podtext, přičemž její hlavní podmínkou bylo, aby byly texty nezávadné. Po konci projektu Storm se vydala na sólovou dráhu, která se nesla v duchu folkové a elektronické hudby, a vydala celkem pět nahrávek. Svou činnost však Kari v roce 2005 ukončila s počinem "Other People's Stories". V letošním roce se k hudbě opět vrátila a výsledkem má být již zmiňovaná nová sólová deska.

Lux Occulta s informacemi o comebackové desce

5. srpna 2013 v 12:24 | Monsterfuck |  Music News
Dnes již téměř zapomenutá avantgardní formace Lux Occulta z Polska již v loňském roce ohlásila, že se po téměř deseti letech absolutní nečinnosti vrací zpět na scénu. Nyní kapela odhlaluje bližší informace o svém comebackovém albu, jež bude celkově pátou dlouhohrající nahrávkou Lux Occulta. Novinka se bude jmenovat "Kołysanki" a vyjde někdy v průběhu letošního podzimu. Obálku, jejíž autorkou je Elżbieta Biryło, a tracklist jsou k vidění okolo tohoto textu.

Mimoto již Lux Occulta vydali taktéž první ochutnávku z "Kołysanki" - jedná se o úvodní skladbu "Dymy", kterou si můžete poslechnout na Bandcampu.

Poslední deska Lux Occulta vyšla v listopadu 2001 u Maquiavel Music/Metal Mind Productions pod názvem "The Mother and the Enemy".

Tracklist "Kołysanki":
01. Dymy
02. Samuel wraca do domu
03. Mieczów siedem
04. Serca tu mają tylko dzwony
05. Sen jest lżejszy od powietrza
06. Karawanem fiat
07. Bieluń i chryzantemy
08. Bądź miłościw

Tristania - Darkest White

4. srpna 2013 v 23:14 | Ježura |  Recenze
Norská kapela Tristania si v uplynulých letech prošla poměrně těžkým obdobím. Určitě si to všichni pamatujete. Rok 2007, vydání rozporuplného alba "Illumination" završené odchodem nejen milované Vibeke Stene, ale i dalšími personálními veletoči. O pár let později všeobecné rozčarování nad výběrem Sardiňanky Mariangely Demurtas na uprázdněné místo zpěvačky, řada koncertů, ze kterých odcházeli staromilci když ne zhnuseni, tak alespoň zklamáni a nakonec v roce 2010 vydání řadovky "Rubicon", se kterou ti samí nespokojenci už Tristanii pohřbívali jako kapelu, která s kultovními průkopníky gothic metalu nemá vůbec nic společného. Okolo kapely tehdy kroužily dost negativní emoce, ale kapela se bohudík zlomit nenechala a výdrž brzy začala nést ovoce. Postupně totiž nejen odborná, ale i laická veřejnost uznala, že je "Rubicon" povedená deska a všeobecné zklamání nad aktuální podobou Tristanie tak uvolnilo místo zvědavým očekáváním, kam povede cesta kapely dál. Možností, kterým směrem se Tristania vydá, byl totiž nespočet.

Aktuální novinka dostala do vínku jméno "Darkest White" a jestli byla "Rubicon" tak trochu skokem do neznáma, situace se částečně opakuje a ani tentokrát nejde o žádný recyklát. Naopak, novinka je nejen proti deskám ze staré éry (což je nevyhnutelné) ale i proti "Rubicon" (se kterou dává srovnání největší smysl) hodně znatelným posunem zase někam jinam. Je to slyšet okamžitě, co desku vložíte do přehrávače. Sofistikovaně jemná a učesaná nátura "Rubicon" je pryč a její místo zabírá agresivita, hrubost a temnota. Zvuk desky je na prvních pár poslechů až nečekaně špinavý a neotesaný a ruku v ruce s ním jde i instrumentální část. "Darkest White" klade mnohem větší důraz na kytary a bicí a stručně řečeno je to prostě větší metal. O koho by se však pokoušel dojem, že Tristania kvůli ostřejšímu výrazu dali vale amosféře, promakaným melodiím a vokálům, toho mohu ubezpečit. Všechna ta agrese a syrovost je totiž jen první a nejzřetelnější z mnoha tváří, které "Darkest White" nabízí. Vezměme to ale popořadě...

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Na co se nedostalo #8

4. srpna 2013 v 21:18 | Monsterfuck |  Minirecenze
Alizée - 5 (25. března, Sony Music)
french pop, Francie

Zná ji asi každý, kdo se okolo přelomu tisíciletí nachomýtl k nějakému hudebnímu TV pořadu. Půvabná Korsičanka Alizée tehdy kradla spánek statisícům pubertálních mladíků a mnozí z nich by i po letech uznali, že pro ni mají slabost. Tohle šílenství je sice už třináct let stará historie, jenže Alizée na rozdíl od různých jiných bývalých teen hvězdiček stále zpívá a letos v březnu navíc přišla s pátou řadovou deskou, takže se nabízí otázka - žije jen ze zašlé slávy, nebo má stále co říct i hudebně?

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Tracklist:
01. À cause de l'automne - 03:55
02. 10 ans - 03:01
03. Je veux bien - 03:39
04. Mon chevalier - 03:04
05. Le dernier souffle - 02:51
06. Boxing Club- 02:54
07. Jeune fille - 02:34
08. La guerre en dentelle - 04:26
09. Si tu es un homme - 04:35
10. Happy End - 03:37
11. Dans mon sac - 02:39

Autor: Ježura

Hallig - 13 Keys to Lunacy (20. listopadu 2012, Folter Records)
black metal, Německo

V tomto případě musím s kolegou pode mnou opravdu hodně nesouhlasit, a to hned ve dvou bodech, které ve svém textu shodou náhod vypichuje nejvíce. Předně mi "13 Keys to Lunacy" rozhodně nepřijde jako kopírka norské školy (občas se mi až zdá, že se s oblibou říká, že veškerý black metal kopíruje seveřany, i když to není pravda). Jasně, Hallig rozhodně nehrají vůbec nic originálního, ale jejich deska přímo ukázkově disponuje zvukem naprosto typickým pro německý black metal. Toť první věc.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Tracklist:
01. If I Am the Storm - 05:45
02. Hadaler Traum - 06:03
03. Reinvigoration - 08:13
04. Am Firmament - 05:27
05. Epiphany - 06:33
06. Nichts als Stille - 04:56
07. Unter Menschen - 04:21
08. 13 Keys - 07:54

[K recenzi poskytl: Metal Promotions]

Kruna - Last Century (26. března, Bakerteam Records)
melodic death metal, Itálie

Vznik italského melodicky death metalového uskupení Kruna se datuje k roku 2003, což je už hezkých deset let zpět. Čtyři roky po založení na sebe skupina poprvé upozornila, vydala čtyřskladbové demo. To ovšem žádný větší label nenalákalo a až v letošním roce, tedy rovných deset let po založení kapely jsou tu Italové se svým prvním plnohodnotným počinem "Last Century". Nutno dodat, že jde o kompletně nový materiál a na nové desce nebyl použit ani jeden ze čtyř songů zmiňovaného demíčka.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Tracklist:
01. Man God's Temple - 03:38
02. Bloody Centuries - 04:08
03. Confessor - 03:12
04. Phoenix - 04:57
05. Death Without War - 04:52
06. Back in Time - 03:17
07. Ten Lies - 04:10
08. Mob - 05:11
09. Not for Me - 03:29
10. Death by War - 04:28
11. Armor - 07:39

Hodnocení: 4,5/10
Autor: Kaňour
[K recenzi poskytl: Bakerteam Records]

Shrike - Hinab in die vertraute Fremdheit (14. června, selfrelease)
black/death metal, Německo

Na jednu stranu "Hinab in die vertraute Fremdheit" vyloženě marné není, ale na tu druhou Shrike nenahráli vůbec nic, co by člověka nějak složilo. V základě v tom nějaký potenciál cítit je, nicméně celý počin táhne dolů několik poměrně nepříjemných skutečností, díky nimž se Shrike topí přinejlepším někde v průměru, ale spíš ještě pod ním.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Tracklist
01. Der Morgen - 02:00
02. Der Tag - 05:01
03. Der Abend - 06:30
04. Die Dämmerung - 07:54
05. Der Traum - 06:47
06. Die Zeit - 07:46
07. Zeitlos - 08:52
08. Schmerzen -12:21

[K recenzi poskytl: Metal Promotions]

Swollen Members - Beautiful Death Machine (19. března, Battleaxe Records)
hip-hop, Kanada

V určitých kruzích až kultovní kanadské trio Swollen Members se po podařeném albu "Dagger Mouth" hlásí s novou řadovkou. Jmenuje se "Beautiful Death Machine" a přináší klasickou sestavu Madchild, Prevail, Rob the Viking plus hromadu zvučných jmen na pozicích hostí. Funguje takové kombo i tentokrát?

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Tracklist:
01. Inception - 04:19
02. Death to You - 04:31
03. Bax War - 03:45
04. King of Diamonds - 03:03
05. Juggernaut - 03:28
06. The Difference - 03:37
07. River Monster - 04:17
08. Mercenary - 02:26
09. Colossal Beasts - 03:54
10. Almost Famous - 04:01
11. Death Warrant - 03:58
12. Fear - 03:43

Autor: Ježura

Debauchery - Kings of Carnage

4. srpna 2013 v 19:15 | Monsterfuck |  Recenze
Debauchery jsou dnes kapelou, od níž už předem víte, co na novém albu dostanete. Zároveň s tím jsou ovšem Debauchery kapelou, u které to vůbec nevadí… tedy pokud si s chutí poslechnete death metalový rock 'n' roll. Jestli chcete slyšet klasický death metal, tak u dnešních Debauchery jej rozhodně nehledejte.

Přesto právě takhle Debauchery svého času začínali. Ono už mi pomalu přijde, jako kdyby skupina hrála pořád to stejné dokola, ale když jsem pro potřeby recenze znova po delší době projel celou diskografii kapely, uvědomil jsem si, že je tam cítit dost velký posun, a když srovnáte debut "Kill Maim Burn" z roku 2003 s aktuální čerstvou fošnou "Kings of Carnage", ten rozdíl je obrovský. "Kill Maim Burn" totiž byla klasická death metalová hoblovačka, jakých je všude spousta, byť vyloženě špatná fošna to nebyla. Už na následujícím "Rage of the Bloodbeast" (2004) začalo být sem tam cítit, že má Thomas Gurrath, hlavní postava Debauchery, asi hodně rád klasický heavy metal a rock, přičemž postupem času tento pocit s dalšími třemi alby ještě narůstal; navíc ještě čas od času začal Thomas koketovat s jakýmsi epičtějším nádechem, což tomu teprve dodávalo šmrnc - a obě polohy stále vyrůstaly z death metalového základu. Oba prvky naplno vybuchly na fošně "Rockers & War", která byla už podle názvu striktně rozdělená na dvě poloviny - část "War" byla epickým klávesovým death metalem a část "Rockers" byla už v podstatě rockem s death metalovým soundem. A přesně tou druhou cestou Debauchery pokračovali i nadále na "Germany's Next Death Metal" a pokračují po ní i na aktuální "Kings of Carnage", byť sem tam výjimečně ten náznak trochu epičtějšího riffu stále vykoukne.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


A SweetWater Trick přinášejí na novém singlu další dávku deprese

4. srpna 2013 v 17:12 | Monsterfuck |  Music News
Prvky rocku, punku a dalších hudebních stylů se prolínají v novém singlu velešínských A SWEETWATER TRICK. Skladba The Strings se sice objevila už na stejnojmenném EP z minulého roku, ale jelikož kluci nebyli příliš spokojení se zvukem, rozhodli se natočit verzi novou a následně ji vydat jako samostatný singl.

"Je to písnička, která nás prostě hodně baví," řekl baskytarista Jiří Jantač. "Jelikož jsme si chtěli vyzkoušet českobudějovické studio Prodigy Sound, shodli jsme se, že ji natočíme znovu. Nová verze je podstatně našlapanější a lepší!"

The Strings je oproti ostatním skladbám A SWEETWATER TRICK odvázanější a punkovější. "Text je ale pořádná depka. Je o zhrzené lásce a dalších strastech života," dodal Jiří Jantač.

K novému singlu nejspíš vznikne i videoklip.

A SWEETWATER TRICK jsou ve svém stylu ojedinělí tím, že mají v sestavě hráče na violoncello, které muzice dodává trošku jinou atmosféru, než na jakou jsou lidé u crossoveru zvyklí. Některé pasáže by mohly potěšit i fanoušky kapel jako Silent Stream Of Godless Elegy či starých Agnus Dei. Na své by si tedy mělo přijít poměrně široké publikum.

Sestava kapely: Karel Krejčí - kytara, zpěv, Jirka Jantač - baskytara, Tomáš Bartizal - violoncello, Jirka Kejšar - bicí

[tisková zpráva]