The Dillinger Escape Plan - One of Us Is the Killer

26. června 2013 v 21:48 | Kaša |  Recenze
Máme tady další plán útěku Johna Dillingera. Pro někoho přeceňovaná kapela, pro jiné mathcore bohové, kteří tento styl dokázali posunout do sfér posluchačské přístupnosti při ponechání komplexnosti a notné dávky agresivity. Minimálně za tento přístup je uznávám i já, protože je to právě tahle parta, přes kterou jsem k tomuto stylu v době vydání "Miss Machine" tak trochu přičichl. Téměř s každým dalším albem se The Dillinger Escape Plan posouvají směrem k (myšleno s troškou nadsázky) mainstreamovému metalu a protože já osobně proti tomuto vývoji nic nemám a minulá deska "Option Paralysis" mě na dlouhou dobu zabavila, byl jsem zvědavý, kam až jsou v tomto ohledu schopni zajít. Melodie jsou tentokrát prostoupeny drtivou většinou skladeb, takže zde The Dillinger Escape Plan následují svůj dosavadní vývoj.

Na první poslech se od minula nic nezměnilo a "One of Us Is the Killer" opět překypuje kytarovou ekvilibristikou Bena Weinmana a nervním vokálem Grega Puciata, který se toho nebojí a stále častěji se pouští do melodických nápěvů ve stylu Mikea Pattona, jenž je s historií kapely spjat prostřednictvím jednoho EP. Album od alba se Greg zlepšuje a za ta léta se z něj stala jedna z nejvýraznějších pěveckých osobností tvrdě metalové scény a tak nějak se divím, že se ještě neodhodlal k sólovému albu, na kterém by mohl ukázat všechny své schopnosti v plné kráse. Možná to vyznívá, že zbylí dva členové Liam Wilson a Billy Rymer hrají v porovnání s ústřední dvojicí druhé housle, ale rozhodně tomu tak není a buďte si jistí, že takhle namakanou rytmickou sestavu si může každý kapelmajstr jenom přát, protože jejich souhra je doslova dokonalá. Těžko vybírat skladbu, ve které je to nejvíc znát, ale na novince se přímo nabízí instrumentálka s podivným názvem "CH 375 268 277 ARS", jež sice není tak krkolomně udivující jako některé jiné pasáže a drží se více v mezích klasických postupů, ale na čistě instrumentální kousek je to slušná práce, která nepůsobí zbytečně a na desce má své pevné místo.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Monsterfuck Monsterfuck | E-mail | Web | 26. června 2013 v 21:55

Já jsem jeden z těch, komu tahle kapela přijde trochu přeceňovaná, nikdy jsem se do tý jejich muziky nedokázal pořádně dostat. Každopádně mě mnohem víc baví ty klidnější momenty a songy, viz třeba titulní song z klipu, ten se mi líbí; jak se spustí ta math-rubanice, tak mě to moc nebere...

2 Joffrey Joffrey | 27. června 2013 v 8:37

Pro mě je to jedno z alb roku, víceméně souhlasím s recenzí, TDEP se opět posunuli do přístupnější sfér pro širší obecenstvo(i když stále ne zdaleka pro každého) při zachování vlastní tváře, album je dokonale vyváženo, každá část do sebe skvěle zapadá. Doufám, že bude možnost v brzké době shlédnout i živou prezentaci, protože teprve tam se objevuje největší síla TDEP jakožto jedné z nejlepších live kapel.

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama