Altar of Plagues - Teethed Glory and Injury

14. června 2013 v 22:08 | Prdovous |  Recenze
Altar of Plagues jsou jednou z toho mnoha kapel, které jsem objevil při brouzdání po Encyclopaedia Metallum kdysi dávno, kdy mé hudební obzory jen opatrně tu a tam prozkoumávaly prostor za hranicemi zvučných jmen, poslechl a s nezájmem zahodil. Rovněž jsou jednou z mnoha kapel, ke kterým jsem se později vrátil a pravidelně, poslech co poslech, sbíral čelist ze země, jak skvělá (a nedoceněná) je to hudba. A v neposlední řadě jsou dalšími, kteří mě po boku Primordial, Cruachan nebo klidně i žánrově zcela odlišných The Cranberries utvrzují v tom, že na smaragdovém ostrově prostě umí dělat hudbu, jíž nechybí oduševnělost, nápaditost, vyspělost a v neposlední řadě ani kvalita. Že to bezezbytku platí i v případě "Teethed Glory and Injury", snad ani nemusím zmiňovat.

Hned z kraje se zastavím u toho, co mě při pohledu na tracklist uhodilo do očí nejvíce - délka a počet skladeb. Na rozdíl od předchozích počinů pánové z Corku poměrně výrazně změnili svůj modus operandi a jednotlivé kompozice jsou mnohem kratší. Nejdelší z nich má rovných devět minut, což je čas, kde začínaly nejkratší kusy "Mammal" i "White Tomb", většina z nich si ale vystačí i s pouhými pěti minutami. Není těžké uhodnout, že s osekanou délkou skladeb narostl jejich samotný počet, v tomto případě, budeme-li počítat i atmosférické čtyřminutové intro, na devět. Pryč jsou rozmáchlé, depresivní kompozice, na jejich místě najedete zážitek mnohem zhuštěnější, avšak neméně atmosféričtější. Mnohdy mi při poslechu přijde, že to, co Altar of Plagues na "Mammal" vložili do jednoho půlhodinového eposu, na "Teethed Glory and Injury" byli schopni zkrátit a navrstvit do pětiminutové skladby, aniž by výsledek působil přeplácaností či neposlouchatelností. Naopak, mnohdy přidalo irské trio navrch prvky, jež se v předchozí tvorbě nevyskytovaly (a snad ani nemohly, aniž by v předešlých eposech nepůsobily rušivě), a posunulo svoji hudbu zase o něco dál, nebál bych se tvrdit kamsi na pomezí post-black metalu a avantgardy.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zajus Zajus | 17. června 2013 v 0:37

Jen neoficiálně potvrdím hodnocení kolegů. "Teethed Glory and Injury" se hodně povedlo, přinejmenším stejně jako skvělé "Mammal", které mám hodně rád. Každopádně mi ale trvalo hodně poslechů, než jsem se do něj dostal. Opravdu jde o poměrně netradiční hudbu, která chce hodně pozornosti. Určitě bych neváhal nad devítkou, možná bych šel i výš. Jeden z adeptů na zařazení mezi nejlepší alba roku.

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama