Killswitch Engage - Disarm the Descent

31. května 2013 v 22:12 | Kaša |  Recenze
To jsem si hezky zavařil, když jsem se jako aktivní blbec dobrovolně uvázal k recenzi šestého alba metalcorových Killswitch Engage. Proč jsem tak vlastně učinil? Návrat původního zpěváka, kterého lze slyšet na prvních dvou, dost povedených albech, ve mně vzbuzoval naději, že se kapela trošku vrátí v čase a naváže na desky, které jsem svého času sjížděl velice často a ke kterým jsem si dokázal vybudovat jistý vztah, přestože už se k nim vracím pouze sporadicky. Toto mé očekávání se nakonec ukázalo jako liché a pětice kolem hlavního tahouna Adama Dutkiewicze pokračuje v linii posledních dvou alb s tou výjimkou, že je nazpíval někdo jiný, což je pro fanoušky kapely jistě dobrá zpráva, ale pro mě to nevěstí nic dobrého.

Když mluvím o pokračování alb nedávných, tak tím myslím pokračování se vším, co k tomu patří. Možná jen zvuk se oproti minulejšku posunul k lepšímu, protože mám pocit, že kytary jsou o něco ostřejší, ale to je asi tak jediný krok správným směrem. Porovnávat Howarda Jonese a Jesseho Leache je zbytečné, protože oba jsou to skvělí zpěváci, kteří tento styl, kde je zapotřebí umně střídat melodický a vyřvávaný vokál, prostě umí. Oba jsou jiní, ale oba ke Killswitch Engage patří, takže tady se nejspíš tábory příznivců budou krvelačně předbíhat a prosazovat toho svého favorita, čehož se účastnit nehodlám. Ale k věci. Hlavní problém "Disarm the Descent" a vlastně i předchozích dvou alb vidím v přílišné konvenčnosti, kdy se od úvodní "The Hell in Me" po závěrečnou "Time Will Not Remain" neděje nic překvapivého, ale téměř všechny skladby jedou dle zajetého režimu, který už spousta kapel opustila, protože zjistila, že točit donekonečna jednu a tutéž píseň netáhne. Asi tušíte, jak tato univerzální struktura, které se až nebezpečně drží jinak nadějný skladatel Dutkiewicz, vypadá, takže jen pro sichr vězte, že se začne kytarově, pak se prostřídá melodický refrén s agresivními slokami, následuje povinná mezihra a na závěr dvakrát refrén, abyste ho nezapomněli. A takhle to jde pořád dokola, tudíž asi nemusím upozorňovat na to, že pro obyčejného posluchače, který není skalní fanda kapely, případně žánru, jsou jednotlivé songy příliš uniformní a časem začnou splývat v jednu kouli. Já jsem jednotlivé písně vydržel odlišovat asi do páté skladby, pak už to prostě nešlo.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hellhammer Hellhammer | 28. srpna 2013 v 11:54

Tohle album se strašně těžko hodnotí.Kapela se opravdu snaží.Jenže pro mě je trochu na pováženou,když se banda s hudbou někde okolo melodického HC/metalcoru,vykašle na svoji původní originalitu a snaží se hrát melodický death s chytlavými refrény,tak to prostě není úplně ono.

I když je pravda,že oproti opravdu mizerné předchozí desce přidali na síle,a je z ní cítit velká snaha a některé věci,hlavně ty rychlejší, jsou dobré (The Call,The Hell In Me,New Awakening,In Due Time).

Možná by nebylo na škodu použít hrubší řev někdy v refrénu,místo dávání do refrénu pokaždé čistý zpěv,Jesse ve zpěvu není a nebude Howard Jones.

Disarm The Descent je ne příliš osobitý, takový oddechový,docela dobře poslouchatelný lehký metalový nadprůměr.
Tak to vidím                 7/10

2 Kaša Kaša | E-mail | Web | 29. srpna 2013 v 7:05

[1]:Víceméně s tebou musím souhlasit snad jen krom závěrečného hodnocení :-)
Oproti minulejšku je novinka opravdu o stupínek výš (poslední desku si cením tak na 4/10 a míň).
Co mě ale na posledních albech Killswitch Engage irituje, je fakt že kapela až zbytečně tlačí čisté vokály do refrénů, čímž hodně skladeb začne rychle nudit. A je mi celkem jedno jestli zpívá Howard nebo Jesse, protože oba jsou v pohodě. Je to až moc předvídatelné, i když je pravda, že tohle si prostě styl vyloženě vyžaduje.

3 Hellhammer Hellhammer | 1. září 2013 v 17:51

Předchozí stejnojmenná deska KE je fakt unylý podprůměr,a asi nejsme sami,kdo si to myslí,protože kapela z ní naživo nehraje ani notu:)
Jj,občas je těch čistých stejných refrénů moc,měli by si vzít příklad ze Soilwork.
Ti mají také tenhle styl zajetý,a přesto alespoň mě nenudí.Umějí občas dát celý song čistě,občas celý screamem,někdy kombinace,to je to proč jsou skvělí)pro mě) a Killswitch jenom nadprůměr.Protože tuhle variabilitu jako Soilwork neumějí:)

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama