Deep Purple - Now What?!

28. května 2013 v 21:47 | Ježura |  Recenze
Deep Purple. Dvě slova, bez kterých by tvrdá hudba asi vypadala úplně jinak, než dnes vypadá, a zároveň jedna z kapel, které se bez špetky pochybností řadí k rockovým legendám první kategorie. I přesto, že čtyřem pětinám kapely táhne na sedmý křížek, Deep Purple hrají a skládají dál a letos jsme se tak po dlouhých osmi letech dočkali nové desky, která však s sebou vedle vysokých očekávání přinesla také velmi dotěrnou otázku - není to už jen parodie na sebe sama? Odpovědět na ni není vůbec jednoduché, a to už jen proto, že Deep Purple patří k mým absolutním srdcovkám a nejradši bych vysázel na stůl plný počet, aniž bych desku vůbec poslouchal. Ale to si zde pochopitelně dovolit nemůžu, takže následující text je snad alespoň přibližně střízlivým obrazem toho, jak album "Now What?!" nakonec dopadlo.

Mám tak trochu nutkání hned v začátku vykřičet, že to dopadlo vážně dobře, dokonce lépe, než jsem si představoval. A vlastně proč ne, takže věřte, že je to tak. "Now What?!" sice není deska na první poslech a aby mohly její kvality vyniknout v plné šíři, je třeba jim dát nějaký čas, ale dostatečně trpělivý posluchač z toho pak jedině profituje. V nějakém starším rozhovoru se kapela nechala slyšet, že její novinka vznikala velmi spontánně a přirozeně a že přesně podle toho zní. Jakkoli je však třeba brát podobná prohlášení s rezervou, v tomto případě musím dát pánům za pravdu, protože "Now What?!" je skutečně uvolněný počin, na kterém je poznat, že se při jeho skládání nikam nespěchalo a že se nic nelámalo přes koleno. Hudba si opravdu plyne naprosto nenuceně a díky tomu je nesmírně svěží. A možná i to je důvodem, že "Now What?!" brnká přesně na ty samé struny, na které brnká snad každá dobrá deska Deep Purple. Ano, mluvím o tom nenapodobitelném Purple-feelingu a jedním dechem dodávám, že tam je, že je ho tam hodně a že má pořád stejné koule jako před lety. Někdo si bude určitě stěžovat, že být na místě Steva Morse takový Ritchie Blackmore, mohla to být ještě úplně jiná liga, ale takové spekulace opravdu nemají smysl, protože Steve se zde předvádí v opravdu dobrém světle, a i když z jeho hry tu a tam lze zaslechnout nějaký ten vliv amerického rocku, přijde mi to mnohem lepší (ve smyslu pasující ke klasickému zvuku Deep Purple) než na předchozí "Rapture of the Deep".

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ježura Ježura | 28. května 2013 v 22:13

A mně se ten obal zase líbí - jednoduchej a efektivní :-) Jinak 4. srpna hrajou na Slavkově - s kým se tam potkám? :-D

2 Kanour Kanour | 29. května 2013 v 8:13

Mně se taky obal líbí :-)

3 -krusty- -krusty- | 29. května 2013 v 22:47

Skvělá recenze se kterou naprosto souhlasím. Skvělé album!!! Skvělé...a roste s každým poslechem. Slavkoooov!!!

4 Stick Stick | 31. května 2013 v 0:16

Já jsem zatím slyšel jenom klipovku, a ta byla dost v pohodě, musím to album okoštovat v celku. Na Slavkov nemám finance bohužel :/

5 Monsterfuck Monsterfuck | E-mail | Web | 31. května 2013 v 1:15

Já jsem se dneska konečně dokopal k tomu, abych se na ten klip podíval, a opravdu jsem se u toho pobavil, skvělý a zábavný video!

6 Jirka Jirka | 22. srpna 2013 v 11:40

S recenzí můžu jen souhlasit téměř v každém bodě :) A co se týče Slavkova, byl to zážitek... Když to přesunuly na pondělí, a musel jsem domů, ráno do práce a odpoledne zase zpátky 200km, tak jsem byl dost otrávenej, ale stálo to za to!!! 8-)

7 Ježura Ježura | 22. srpna 2013 v 14:15

[6]: Díky, díky! Já jsem Slavkov nakonec vynechal, protože bych ho neutáh finančně, ale stejně mě to štve. Deep Purple bych chtěl vidět ještě aspoň jednou :-)

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama