Soilwork - The Living Infinite

28. března 2013 v 21:29 | Ježura |  Recenze
Když v průběhu loňského roku začaly prosakovat informace o tom, že Soilwork připravují nové album, nechalo mě to naprosto klidným, snad až na lehce pozdvižené obočí kvůli zmínce o tom, že půjde o regulérní dvojalbum, a také kvůli velmi sebevědomým dojmům, o které se členové kapely čas od času podělili s veřejností. Snad i proto mě docela překvapila smršť nadšených ohlasů, které se začaly ozývat ze všech světových stran záhy poté, co se deska "The Living Infinite" dostala mezi lidi. Zjišťovat, jestli je to opravdu tak moc dobré, jak všichni tvrdí, jsem se proto před nějakým časem vydal velmi ochotně i přes to, že mě Soilwork nikdy dřív neoslovili a jedinou přímou zkušenost s jejich tvorbou mi zprostředkoval Brutal Assault 2011 a klip ke skladbě "Rejection Role", tedy slavná odpověď na drby o nevraživosti mezi Soilwork a In Flames. Tolik úvodní omáčka a uvedení mého vztahu k Soliwork na pravou míru a teď už je konečně na řadě samotná recenze...

Soilwork se na nové desce prezentují materiálem, který mě po prvním poslechu nechal trochu pochybovat, jestli je jeho zařazení pod křídla melodického death metalu dostačující. Klasický sound gothenburského melodeathu zde totiž rozšířuje řada dalších vlivů a výsledkem je zvukově velmi bohatá nahrávka (i když se teď asi trochu ztrapním, poslech nebo dva mi trvalo, než si moje uši na desku přivykly a začal jsem stíhat vnímat, co se na ní vlastně děje), která nezapírá lehounký odér progrese a především moderní náturu, již se zde podařilo zpracovat poměrně svěžím způsobem a bez toho, aby jakkoli zásadněji přesahovala do vod metalcoru, jehož znaky bývají v poslední době možná trochu krátkozrace považovány za základ moderního soundu. "The Living Infinite" navíc nesráží žádná po zvukové stránce nepatřičně chudá pasáž a celé dvojalbum zní velmi hutně, a to i v případech, kdy Soilwork sundají nohu z plynu.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hellhammer Hellhammer | 1. září 2013 v 17:57

Mě se strašně líbí ta odvaha kapely nenahrát jen další třičtvrtě hodinové album,ale to,že v tomhle poměrně omezeném a ohraničeném žánru zkusili něco jiného.
Jako má to i pár much,Disk 1 obsahuje kromě paleb(Spectrum of Eternity,Tongue) i nějakou tu vatu,ale Disk 2 je pro mě úplně bez výhrad.Kdyby vyšel samostatně bylo by to strhující.
Fakt obdivuju tu odvahu s jakou do toho šli a nahráli takovouhle kolekci.
Disk 1-7/10
Disk 2-10/10
Celkem 8,5/10

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama