Na co se nedostalo 1/2013

31. března 2013 v 19:54 | Monsterfuck |  Minirecenze

Monsterfuck:


Aktivehate - X-Synthesized (10. ledna, Advoxya)
dark electro / aggrotech / industrial, Portugalsko
Druhá řadovka portugalského elektronického projektu Aktivehate je pořádná nálož elektronického výplachu, který nabízí hned tři disky, což dohromady dává necelých zhruba 200 (!) minut muziky. První CD "Resynthesized" se mi líbí jednoznačně nejvíce, nabízí poměrně tvrdou elektroniku někde na pomezí industrialu a aggrotechu s agresivním vokálem a nelítostnou palbou beatů. Sice jde ke konci o trochu jednotvárný poslech, přesto jej však musím hodnotit velmi kladně. Druhý disk "Desynthesized" se snaží trochu experimentovat, vyloženě špatný není a jistě se na něm najdou i solidní momenty, oproti "Resynthesized" však nemá takové koule. Třetí disk "Remanufactured" nabízí jen nálož různých remixů, takže jsem si jej s klidným srdcem nechal ujít. "Resynthesized" - 8/10; "Desynthesized" - 7/10; "Remanufactured" - neslyšeno.
Hodnocení: bez hodnocení

Aisuragua - Undiscovered Frontiers (2013, Depressive Illusion Records)
depressive black metal / ambient, Španělsko
Zatímco loni jsem měl na náhodný poslech výkřiků black metalového undergroundu docela šťastnou ruku, letos už to tak slavné není, i když španělský projekt Aisuragua ještě nepatří k těm největším klystýrům. Počin "Undiscovered Frontiers" není v jádru úplně marný, ale nějaká extra výhra to také není. Autor, skrývající se pod všeříkající přezdívkou L., se zjevně tak nějak nedokázal rozhodnout, jestli chce jít cestou klasického depressive black metalu, nebo se vydat na mezihvězdný let do vod kosmického black metalu. Snaží se o oboje najednou, ale výsledek poněkud pokulhává a navíc ještě jede v přesně vymezených žánrových kolejích bez špetky inovace; na celém albu jsou tak nejzajímavější pouze ambientní skladby. Není to vyložený průser, ale jde o záležitost jen pro skalní příznivce.
Hodnocení: 4/10

Botanist - IV: Mandragora (13. února, The Flenser)
experimental black metal, USA
Na zámořský projekt Botanist jsem poprvé narazil již s loňským albem "III: Death in Bloom", k jeho samotnému poslechu jsem se ovšem dostal až nyní s novinkou "IV: Mandragora". Během úvodních skladeb prvního poslechu to už pomalu začínalo vypadat na zklamání, protože jsem ani v nejmenším nepočítal, že se na mě vyvalí tak syrový a řezavý zvuk a doslova kvákavý žabí vokál, ale ještě než deska dohrála, tak jsem si na to nejenže zvyknul, ale ještě mě to začalo opravdu hodně bavit. Výsledek totiž ani v nejmenším nepostrádá zajímavé nápady a hlavně silnou atmosféru. Pozoruhodná věcička.
Hodnocení: 8/10

Celestial Bloodshed - Ω (6. února, Terratur Possessions)
black metal, Norsko
Již nefungující Celestial Bloodshed, kteří svou činnost ukončili před několika lety po smrti svého člena Steingrima Torsona (30. dubna 2009 byl zastřelen), letos vydali finální posmrtnou (v tomto případě doslova) desku "Ω". Ta nabízí přímo ukázkovou podobu toho, jakým směrem se posledních pár let ubírá vývoj norského black metalu - atmosférické okultní zlo. A v tomto ohledu "Ω" vskutku exceluje, protože jeho atmosféra je hutná jak morový zápach, když tedy nepočítám krátkou, skoro až thrashovou vypalovačku "Deathsquad Alliance", která jako by snad patřila na jinou desku. Zbytek "Ω" je ovšem naprosto skvělý a opusy jako "Begone, Chains of Life!", "Spiraculum Mortis" nebo desetiminutová apokalypsa "Manifested Darkness, Bloodred Sunrise" mají opravdovou sílu.
Hodnocení: 8,5/10

Combichrist - No Redemption (Official DmC: Devil May Cry Soundtrack) (2013, Out of Line)
industrial (metal), Norsko/USA
Nijak se netajím tím, že Combichrist patří k mým největším oblíbencům na poli industriální muziky a jejich fenomenální majstrštyky "Today We Are All Demons" a "Making Monsters" beze srandy považuji za jedny z nejlepších elektronických alb, s nimiž jsem měl tu čest. "No Redemption" se však ubírá poněkud jiným směrem než běžná tvorba Combichrist, protože jde ve skutečnosti o soundtrack k počítačové hře "DmC: Devil May Cry" a spíše než o aggrotech se jedná o industriální metal. Což o to, špatné to není a některé songy se docela povedly (třeba "Feed the Fire" nebo "Burial Alive"), přesto jsou čistě elektroničtí Combichrist o několik tříd lepší. Snad se co nejdřív zase objeví klasická řadovka, která zase bude nakopávat prdele...
Hodnocení: bez hodnocení

Darkened Nocturn Slaughtercult - Necrovision (25. ledna, War Anthem Records)
black metal, Německo
Absolutně popíči! Přesně takhle si představuji, že by měl v současnosti znít čistokrevný black metal - nekompromisní, agresivní, s obrovským tahem na bránu, přesto na hony vzdálen bezhlavému kopání brambor. Deska je naopak napěchována skvělými nápady, které udrží posluchače v pozornosti, a hlavně silnou atmosférou, jež je dle mého skromného názoru u black metalu tím stěžejním atributem. "Necrovision" bude černým koněm na kolbišti letošního čistého black metalu a konkurence se bude muset hodně snažit, aby Darkened Nocturn Slaughtercult nenechala vyhrát.
Hodnocení: 8,5/10

Föllakzoid - II (22. ledna, Sacred Bones Records)
krautrock / spacerock, Chile
Upřímně se přiznám, že na podobné žánry nejsem tak úplně odborník, takže je to víceméně náhoda, když si něco poslechnu, ale konkrétně za tuhle náhodu jsem extrémně rád, jelikož deska "II" od vesmířanů Föllakzoid z Chile mě absolutně položila do kolen. Tohle je přesně muzika, jakou poslední dobou s oblibou vyhledávám - nekonečné repetitivní plochy, hutná nadpozemská atmosféra a všudypřítomný psychedelický opar, před kterým není úniku. To vše v tomto případě s naprosto fenomenálním účinkem. Prozatím asi nejlepší deska, co jsem letos slyšel... no a co, že to není metal...
Hodnocení: 9,5/10

Matron - Macrocosm (15. ledna, selfreleased)
psychedelic black metal, Kanada
Co asi tak čekat od kapely, která za první tři měsíce nového roku stihne vydat hned dvě řadovky? Lednová "Macrocosm" se (prý) nese v duchu psychedelického black metalu, což je formálně asi pravda, nicméně prakticky si u takového stylu představuji něco aspoň trochu pamětihodného, což se zde rozhodně nekoná. Úvodní "White Light (Hvtt Lyss)" s trochu orientální náladou vypadá ještě relativně slibně, zbytek nahrávky už ovšem zní spíše průměrně - a jestli z průměru někam vybočuje, tak je to spíš směrem dolů do podprůměru. Absolutním hřebíčkem do rakve je pak ultimátní opus "The Four Sides of the Eternal Triangle", který celých 28 (!!!) minut omílá jeden tón bez sebemenší změny. Inu, tomu se říká dělat umění. S poslechem březnového majstrštyku "Pale Septembers", který pro změnu pluje ve vodách syrového podzemního black metalu klasického střihu, jsem se už vážně neobtěžoval.
Hodnocení: 4/10

Otep - Hydra (22. ledna, Victory Records)
alternative metal, USA
Přijde mi, že v našich končinách nejsou Otep příliš známí, což je docela škoda, protože dle mého názoru patří k tomu nejzajímavějšímu, co vody zámořského moderního metalu nabízejí. "Hydra", která by prý měla být poslední deskou kapely (další škoda), je další kvalitní nahrávka, jež na rozdíl od většiny věcí podobných žánrů nezní jako nic naleštěného a neškodného, jedná se o takříkajíc pořádný metal, dostatečně tvrdý a špinavý, stále však zajímavý a docela rozmanitý. Možná bych trochu ubral velkého množství různých meziher, zejména ve středu alba, nicméně to není poprvé, co se s tím Otep potýkají, ale na druhou musím uznat, že když už se mezi těmi intry kapela rozjede, tak to má vážně koule, přestože je hlavní postavou zpěvačka.
Hodnocení: 7,5/10

Ourobiguous - Beholding the Tenth Dragon (4. ledna, selfrelease)
experimental black metal, USA
Na první pohled to vypadalo zajímavě... slibný žánr a ještě slibnější přebal... ale výsledek je s prominutím naprostá píčovina. Na "Beholding the Tenth Dragon" najdete jen naprosto nečitelné šmrdlání v kanálním zvuku a na hranici poslouchatelnosti... nebo spíš možná za ní. Na tomhle albu není zajímavé vůbec nic - s výjimkou toho, že člověk celou dobu přemýšlí, jestli to ti lidé opravdu myslí vážně a jestli se vážně hodlají prezentovat něčím takovým. Tohle je jednoduše amatérismus nejhrubšího zrna a absolutní hudební žumpa. Ruce pryč!
Hodnocení: 1/10


Ramlord - Crippled Minds, Sundered Wisdom (únor, Hypaethral Records)
crust / black metal, USA
Poslední dobou mi docela zachutnala kombinace black metalu s hardcorem či crustem, takže když jsem čistě náhodou narazil na Ramlord, nijak jsem se neostýchal to ozkoušet. Kapela na to však jde z opačné strany, čili ne od black metalu, ale od crustu. Black metal se neprojevuje příliš často, hlavně je slyšet v pomalejších momentech a melodiích; v rychlejším tempu, jehož je na fošně "Crippled Minds, Sundered Wisdom" většina, kapela produkuje spíše crust/punk s black metalovým laděním kytar. Přesto má tahle syrová anarchistická jízda něco do sebe.
Hodnocení: 6,5/10

Wild's Reprisal - Defiance Enthroned (1. ledna, selfrelease)
black metal, USA
V loňském roce jsem tu v NCSD poměrně chválil debut "Cascadia Rising" od portlandského projektu Wild's Reprisal. Než se člověk naděje, vybafne na něj přesně po roce pokračování "Defiance Enthroned". Inu, doufám, že se hlavní mozek Gedden Cascadia nezařadí mezi ten typ hudebníků, kteří solí nové album co rok a pomalu začínají paběrkovat. Nicméně i "Defiance Enthroned" je stále parádní muzika, projektu rozhodně prospěla větší pestrost, a až na jednu výjimku (naprosto debilní kvílení v závěru "The Broken Circle") se jedná o kvalitní atmosférický black syrovějšího ražení, který spadá do specifického subžánru cascadian black metalu. Nicméně se s touhle nahrávkou dá strávit poměrně příjemná hodinka, takže pokud máte náladu, klidně to můžete zkusit...
Hodnocení: 7,5/10

Stick:


Huldra - Monuments, Monoliths (12. ledna, selfrelease)
sludge / post metal, USA
Do této kapely jsem šel naslepo s tím, že rád zkouším podobně zaměřené stylové kapely, abych se pak vracel stejně k těm zajetým, které mě dovedou plně uspokojit. Debut amerických Huldra rozhodně není špatné album, mají v malíku žánrové postupy, zvukově jsou taky odpovídající, ale je to strašně dlouhé a spousta malých detailů, které mi dovedou poslech celkem pokazit, především hrubé vokály mi tu někdy přijdou trochu přehnané. Na druhou stranu jsou skutečně schopní přenádherných melodií, které absolutně prosvětlují mokřady jejich bahenního basového zvuku. Nádherné jsou vyklidněné pasáže, které se dostávají daleko do polí instrumentálních post-rockových part, kdy tu čisté vokály plní spíše doprovodnou funkci k ostatním nástrojům. Hodně výrazná je na albu hra bicích, která mě dost bavila. Předem je ale třeba upozornit, že poslech to určitě není z nejjednodušších, deska spíš určená pro fajnšmekry, ale ti podle mě zklamaní nebudou.
Hodnocení: 7,5/10

The Fall of Every Season - Amends (15. února, Grau Records)
doom metal, Finsko
Finský jednočlenný projekt mě upoutal už svým debutovým albem "From Below", které plnilo do puntíku všechny požadavky na povedenou doomovou desku takové severské vlny, tedy táhlé melodie, hrubý vokál střídaný tklivým čistým zpěvem, tempo pomalejší než pomalé, která spíš než zahubit dokáže i pohladit. Od té doby uběhlo hodně let a umělec Marius Strand se vrátil s albem "Amends", na kterém obrousil hrany doom metalu do absolutních oblin, a posunul se kamsi na pole melancholického metalu. Tedy ubylo těch hrubometalových atributů a přidalo se na melodiích, akustických kytarách či klavíru. Rozhodně však nečekejte, že vás čeká uvolněný poslech čtyřiceti minutové desky, protože "Amends" na ploše necelé hodiny rozplétá motivy pěti skladeb, z nichž až na výjimku všechny přesahují hranici deseti minut, ale nudy se není třeba bát. Tyhle hudební příběhy jsou totiž složené znamenitě.
Hodnocení: 8/10
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tiko Tiko | 4. dubna 2013 v 22:23 | Reagovat

Zajímavý je taky Combat Astronomy - Kundalini Apocalypse
http://combat-astronomy.bandcamp.com/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama