Březen 2013

Obálky a tracklisty alb Alice in Chains a Suidakra

26. března 2013 v 13:49 | Stick |  Music News
>>> Alice in Chains vydají novinkovou desku "The Devil Put Dinosaurs Here" 14. května. Půjde o pátý studiový počin a druhý s novým zpěvákem Williamem DuVallem; poslední album "Black Gives Way to Blue" vyšlo v roce 2009 po čtrnácti letech. Název novinky odkazuje k mýtu o tom, že sám Satan vložil do země dinosauří kosti, aby mystifikoval lidstvo, aby jej odradil od víry v Boha.

Kytarista Jerry Cantrell o náboženství: "Většina náboženských systémů si odporuje tím, jak jsou aplikované. Lidský element je zkurvil. Zkurvil základní pravdy o přijímání, milování bližního svého, pomoci bližnímu, o zabíjení či okrádání se navzájem. Všechno jsou to pěkné ideje. Všechna větší náboženství mají tyto ideje jako hlavní principy své víry. Vždycky mě udivuje, že ty nejnenávistnější a bolestné činy se konají ve jménu nějaké víry."

Zajímavostí je, že přebal "The Devil Put Dinosaurs Here" podle všeho obsahuje "tajemství". V návaznosti na název a téma textů je totiž na obálce, která na první pohled ukazuje jen lebku dinosaura, schované rovněž cosi jako "hlava Ďábla". Na obalu lze v pozadí zahlédnout špatně viditelnou druhou dinosauří lebku, po automatické opravě barev v programu Photoshop a další editaci ovšem obě lebky dohromady vytvoří útvar, který připomíná zmiňovanou Ďáblovu hlavu. Celý proces si můžete prohlédnout na tomto odkazu.

Tracklist "The Devil Put Dinosaurs Here":
01. Voices
02. Low Ceiling
03. Stone
04. The Devil Put Dinosaurs Here
05. Hollow
06. Lab Monkey
07. Hung on a Hook
08. Pretty Done
09. Breath on a Window
10. Choke
11. Phantom Limb

Dříve v tomto roce vyšel singl "Hollow", společně s ním i klip. Na albu se začalo pracovat už v roce 2011, ale pak se práce musely přerušit kvůli Cantrellově operaci ramene. 25. dubna začíná v Miami turné na podporu "The Devil Put Dinosaurs Here"; je v něm zahrnuto i headline vystoupení na několika amerických rockových festivalech.

>>> Suidakra z Německa představí novinkovou desku "Eternal Defiance" 24. května. Album vydají AFM Records. Obal vytvořil Kres Verwimp a společně s tracklistem je obsahem této novinky. Půjde již o jedenácté album, to desáté vyšlo v roce 2011 pod názvem "Book of Dowth". Stejně jako v případě předchozích dvou desek půjde o album koncepční.

Tracklist "Eternal Defiance":
01. Storming the Walls
02. Inner Sanctum
03. Beneath the Red Eagle
04. March of Conquest
05. Pair Dadeni
06. The Mindsong
07. Rage for Revenge
08. Dragon's Head
09. Defiant Dreams
10. Damnatio Memoriae
11. Mrs Mcgrath [bonus track]

V minulém roce ohlásil svůj odchod z řad Suidakra baskytarista Marcus Riewaldt; nahradil ho Tim Siebrecht, jenž se s kapelou občas objevil jako náhradní kytarista. Původní baskytarista Marcus byl unavený věčným kolotočem turné, trpěl nedostatkem motivace a zmínil také svou nechuť k některým praktikám hudebního byznysu.

Soutěž s Metalshop.cz

25. března 2013 v 21:12 | Monsterfuck |  Soutěže
Ještě chvíli a pomalu budeme moct vyhlásit obchod Metalshop oficiálním dodavatelem oblečení našim čtenářům. Už počtvrté máte možnost si u nás zasoutěžit s Metalshopem o pár stovek peněz, za něž si budete moct pořídit nějakou tu proprietu z jeho naditých skladů. Jak je dobrým zvykem, i nyní jsme příslušnou částku o trošku navýšili, abyste měli slušnou motivaci - tentokrát hrajeme o celých 800 korun, což už je poměrně solidní peníz. Neváhejte tedy a zkuste svoje štěstí!

Změna je život - přesně v duchu tohoto hesla jsme změnili systém otázek, jimiž se musíte k výhře prokousat. Místo tří otázek tu máme jen jednu, ale zato bez možnosti výběru. Soutěžní otázka je tedy následující:

Jmenujte 3 libovolné kapely, které splňují obě následující podmínky:
- na Sicmaggot vyšla alespoň jedna recenze na jakékoliv jejich album
- Metalshop na svém webu nabízí alespoň jeden jakýkoliv jejich produkt

Jak vidno, není to nic extra těžkého, takových kapel jsme napočítali víc jak 60, takže byste se museli hodně snažit, abyste během pěti minut ve společnosti internetu nedali dohromady tři z nich. Zas tolik fištrónu k zodpovězení otázky tedy třeba není, nějaké to štěstí se vám však hodit bude, jelikož vám může výrazně pomoct ve slosování výsledků, které proběhne za týden. Soutěži odzvoní přesně ve 23:59 v neděli 31. března, výsledky pak vyhlásíme hned následující den na apríla... akorát je budeme myslet vážně.

Své odpovědi posílejte na emailovou adresu soutez@sicmaggot.cz! Ke zprávě - kromě vaší odpovědi, samozřejmě - připojte jen své jméno - další potřebné údaje si pak vyžádáme už jen od jednoho konkrétního člověka, který se stane výhercem oněch 800 Kč.

Na závěr už nám jen zbývá klasicky poděkovat obchodu Metalshop za poskytnutou cenu!

Přejeme příjemné soutěžení a hodně štěstí!

Soutěž byla ukončena! Vaše odpovědi již nebudou započítány!


Stratovarius, Amaranthe: Zlín - Masters of Rock Café, 22.3.2013

25. března 2013 v 19:44 | Stick |  Reporty
Navštívit akci, na které se objeví dvě kapely se zpěvačkou v čele, nepatří k mým úplně ideální představám metalového večera. Ne, že bych vyloženě odmítal ženy-zpěvačky v kapelách, většinou mi jsou tyhle soubory cizí především svým hudebním zaměřením. Zlatým hřebem měli být finští (a ten večer také jediní s mužským zpěvem) Stratovarius, kteří se po odchodu hlavního mozku Tima Tolkkiho nekompromisně snaží svůj hudební odkaz držet i nadále naživu. V případě aktuálního alba "Nemesis" si u mě pozici dost vylepšili, nicméně předchozí živá vystoupení mě nechávala spíše chladným. Byl jsem tedy zvědavý, jestli si u mě vylepší reputaci i koncertně. Druzí souputníci na turné s dvěma headlinery pojmenovaném Nordic Nexus of Nemesis Amaranthe mají také venku aktuální desku "The Nexus". Třetím do party byli američtí Seven Kingdoms. Návštěvnost této akce byla (aspoň tedy ve Zlíně) skutečně vysoká. Což mělo jako vždy za následek těžkou nedýchatelnost a šílené vedro v sále.

Do klubu jsem dorazil v průběhu setu posledně jmenovaných Seven Kingdoms a nijak u vytržení jsem z jejich vystoupení nebyl. Vcelku energický standardní heavy metal, kterému vévodil ženský hlas. Je fakt, že melodické linky byly celkem chytlavé a i kytarové vyhrávky dokázaly docela pohladit, přesto mi vystoupení přišlo vcelku statické a hlas zpěvačky Sabriny Valentine takový nemastný, neslaný. Ale jinak se projevili sympaticky a ta kytarová práce opravdu dokázala upoutat. Snaživé heavy metalové těleso, které bude asi i nadále dělat desky a své fanoušky si najde, ale ti, co by hledali nějakou přidanou hodnotu, asi maximálně pokývají uznale hlavou a nadále na tvorbu Seven Kingdoms zapomenou.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


StrangeFeelings - One More Last Day

25. března 2013 v 17:23 | Kaša |  Recenze
Historie české partičky StrangeFeelings sahá až někam do roku 2001, kdy se dalo dohromady pár nadšenců death metalu. Trvalo to sice trošku déle, než se posluchačstvo dočkalo nějaké oficiální nahrávky, protože až v roce 2005 se ke kapele připojil zpěvák Jakub Trnavský, a tak teprve v roce 2007 přišla na svět první řadová deska s titulem "Fractality", která přinesla nepříliš originální, ale poctivou kombinaci technického death metalu a thrash metalové zběsilosti, což je spojení, které já osobně můžu, takže k novince jsem přistupoval příjemně naladěn. K mému překvapení však prodělala kapela mezi svým prvním a aktuálním albem "One More Last Day" menší stylový přerod, protože aktuální tvorba kapely má mnohem blíž k progresivnímu metalu s thrash/death metalovými stopovými prvky, což zní stále dobře na papíře, ale v reálu už to taková sláva není.

Ale čert to vem, říkejme tomu prostě metal. Zvuk studia Hostivice je na desce znát, a přestože by se malé rezervy najít daly (zejména nazvučení zpěváka, který se v záplavě nástrojů místy ztrácí), tak to není nic, co by tahalo za uši, a něco málo přes půl hodiny hudby, které druhé album StrangeFeelings přináší, celkem solidně šlape. Tedy, abych byl přesnější, zpočátku tomu tak bylo, ale s přibývajícími poslechy jsem zjišťoval, že mi toho poslech "One More Last Day" příliš nedává. Ne, že by to bylo zas tak špatné, protože řada momentů má nějaký nápad, ale když jsem desku slyšel víc než desetkrát, tak už se mi zkrátka začínala zajídat. Ze všeho nejvíc to pak platí o vokálu dnes už bývalého zpěváka Jakuba, který když přitlačil na pilu, tak je všechno v pořádku, ale jakmile sklouzl do mezí civilnějšího projevu, tak už to taková sláva není. Jeden příklad za všechny je jinak slušná "Destined" s barvitými kytarovými plochami, které zpěvák svým projevem trestuhodně zařízl.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


[K recenzi poskytl: StrangeFeelings]

Nick Cave & the Bad Seeds - Push the Sky Away

24. března 2013 v 21:57 | Monsterfuck |  Recenze
Jaké skupiny a interprety člověk poslouchá, uznává, ba dokonce v některých případech i obdivuje, se jistě odvíjí dle osobního subjektivního vkusu, což je samozřejmě naprosto logické a zcela v pořádku. Přesto jsou zde hudebníci, kteří by jednoduše měli mít hluboký respekt všech bez ohledu na to, co bychom s malou mírou nadsázky mohli nazvat žánrovou příslušností. Za předpokladu, že tomu tak opravdu je, pak by dle mého skromného názoru jedním z těchto hudebníků byl jistě i australský gentleman Nick Cave, který již po více než 30 let předává světu svou nevšední hudbu (a vlastně nejen hudbu - přesně ve stylu renesančního člověka Cave také píše knihy nebo se podílí na filmech) s ojedinělou atmosférou, jakou umí vytvořit jedině on. Nemusíte jeho muziku vyloženě milovat a aktivně poslouchat, jednoduše ji však nemůžete jen tak smést ze stolu a ignorovat, prostě už jen z toho důvodu, že si to nezaslouží. Ať člověk poslouchá metal, rock, pop, elektroniku, country nebo cokoliv jiného, co si jen dokážete vymyslet, Nick Cave je hoden jeho uznání. Někteří lidé stojí nade všemi žánry a hudebními škatulkami a dokážou oslovovat posluchače z diametrálně odlišných prostředí, protože ve své muzice umí zprostředkovat něco, na co slyší všichni - emoce, které cítí každý, ať už se jeho vkus ubíral jakýmkoliv směrem. A právě v tom je Nick Cave mistr.

Caveova hudba - a jak již bylo zmíněno, nejen hudba, nicméně dnes se budeme bavit právě o ní - je možná na první pohled poněkud jednoduchá a stravitelná, ale je to jen zdání, neboť co je jednoduché svou formou, nemusí být zákonitě jednoduché svým obsahem, což je právě tento případ. Ani zdání oné takzvané stravitelnosti není tak úplně opodstatněné, jelikož jde v jádru o poměrně neveselou záležitost - ne přímo temnou či snad depresivní, nýbrž opravdu "jen" neveselou. Až je to spíše takový neurčitý pocit, který člověk cítí při "čtení mezi řádky", jakýsi hlodající červíček pochybnosti, že uhrančivě recitované texty na pozadí jednoduché hudební formy nejsou až tak triviální - a to se bavíme čistě o stránce hudební, aniž by ty texty člověk četl či jim rozuměl - ono to totiž bravurně funguje samo o sobě. Nicméně ignorováním lyrické stránky by se člověk připravil o velmi podstatnou složku, jelikož noblesní texty jsou oním pověstným posledním dílkem skládanky jednoho skvostného celku. A po jeho dosazení na místo člověk zjistí, že ve skutečnosti ona hudba (zde již ve smyslu hudby jako celku se všemi takzvaně vedlejšími elementy, které k ní náleží) ve svých útrobách skrývá až nečekaně pestrou škálu pocitů - a už jen fakt, s jak minimalistickou formou je jí dosaženo, je vlastně sám za sebe pozoruhodný.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Rotting Christ - Kata Ton Daimona Eaytoy

23. března 2013 v 21:12 | Ježura |  Recenze
Řekové Rotting Christ patří k těm evropským klasikům, kteří to táhnou už od osmdesátých let a za celou tu dobu si nejenže dovedli postavení u fanoušků i u kritiky vybudovat, ale především si jej dokázali udržet a jejich jméno ani zdaleka nežije jen z desek starších deseti let. Proto není divu, že když v roce 2013 přicházejí s novým řadovým albem, podstatná část metalové obce čeká velké věci. Novinka nese jméno "Kata Ton Daimona Eaytoy" a podle ústřední persony Rotting Christ, Sakise Tolise, je esencí všeho, čím Rotting Christ jsou. To jsou věru odvážná slova, takže se teď albu radši podíváme na zoubek. Co kdyby Sakis kecal...

"Kata Ton Daimona Eaytoy" navazuje na dvojici alb "Theogonia" a "Aealo", které i přes všechny vzájemné odlišnosti pojí dvě zásadní skutečnosti. Obě desky se vyznačují cílevědomě primitivním výrazem (a to si prosím nevykládejte jako mínus - jde o svým způsobem primitivní formu, nikoli obsah) a na obou se dostaly do popředí melodie a řada dalších prvků, které vyloženě sálají řeckou atmosférou, takže asi není úplně mimo nazývat je folklórními vlivy. O novince se však nedá říci, že by v těchto trendech pokračovala, protože i když je především melodická návaznost jasně slyšet, obecně se jedná o dílo značně odlišné. Tak třeba ten folklórní faktor - Rotting Christ se nevzdali svého už typického melodického výraziva a o zařazení desky do portfolia jejích autorů není již velmi záhy sebemenšího sporu. Na úkor typicky řeckých motivů, tradičních zpěvů a kdoví čeho ještě se však dostalo na široké spektrum cizích kultur od Jižní Ameriky po Mezopotámii ovšem nikoli tak, že by se v každé skladbě fidlalo na jiný lokální hudební nástroj. Bratři Tolisové totiž našli jakýsi univerzální výraz, který s drobnými obměnami funguje jak pro legendu o Gilgamešovi, tak pro protagonisty zcela odlišných mytologií z opačného konce planety. Těmi obměnami mám na mysli jak pochopitelné kompoziční odlišnosti jednotlivých skladeb, tak třeba řadu exotických či dokonce mrtvých jazyků, které Sakis použil při psaní textů.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Dvojice nových alb

23. března 2013 v 18:20 | Kaňour |  Music News
>>> Americký kytarový mág Joe Satriani vydá své čtrnácté studiové album, které dostalo název "Unstoppable Momentum", 7. května. Deska, pod kterou se podepsal label Epic Records, byla nahrána ve studiu Skywalker Sound na západě USA. Produkce se chopil Mike Fraser (AC/DC) a samotný Satriani.

Album má obsahovat jedenáct nových písní, kterých se "bude dotýkat mnoho hudebních stylů a každá půjde vlastním směrem". S touto myšlenkou se Satriani rozhodl vytvořit zcela novou studiovou formaci, která obsahuje vybrané hudebníky, namátkou třeba bubeníka Vinnieho Colautia (Sting, Jeff Beck) nebo baskytaristu Chrise Chaneyho (Jane's Addiction).

Trackist "Unstoppable Momentum":
01. Unstoppable Momentum
02. Can't Go Back
03. Lies and Truths
04. Three Sheets to the Wind
05. I'll Put a Stone on Your Cairn
06. A Door into Summer
07. Shine on American Dreamer
08. Jumpin' In
09. Jumpin' Out
10. The Weight of the World
11. A Celebration

>>> Finská metalová partička Battle Beast vydá pokračovatele debutového alba "Steel", na němž se představí nová vokalistka Noora Louhimo, působící v kapele od konce loňského roku. Deska, která dostala název shodý se jménem skupiny, tedy "Battle Beast", vyjde 17. května prostřednictvím velikána Nuclear Blast. CD bylo vytvořeno ve finských studiích JKB Studios a Finnvox Studios.

Trackist "Battle Beast":
01. Let It Roar
02. Out of Control
03. Out on the Streets
04. Neuromancer
05. Raven
06. Into the Heart of Danger
07. Machine Revolution
08. Golden Age
09. Kingdom
10. Over the Top
11. Fight, Kill, Die
12. Black Ninja
13. Rain Man
14. Shutdown [bonus]

Wardruna - Runaljod - Yggdrasil

22. března 2013 v 22:20 | Prdovous |  Recenze
Je noc. Všudypřítomné ticho je rušeno jen vzdáleným krákáním havranů a lehkými kapkami deště, když tu je násilně proříznuto mohutným zadutím rohu, následované sborovým zpěvem, jež vítá zapalované ohně. Bubny šamanů, které udávají rytmus, náhle ztichnou, aby mohly být vyjmenovány runy futharku. Yggdrasil. Druhý rituál právě započal.

Vykulené oči nevěřícného pohledu do nikam, zatímco uši byly zaplavovány přívalem čehosi mně do té doby neslýchaného a zároveň naprosto uchvacujícího. Zhruba tak by se dalo ve stručnosti popsat několik prvních setkání s hudbou Wardruny, když před čtyřmi lety spatřila světlo světa první ze tří částí "Runaljod", "Gap Var Ginnunga". Dalo by se bez nadsázky říci, že svou prvotinou tehdy způsobilo uskupení soustředěné kolem Einara "Kvitrafna" Selvika, jenž byl do té doby znám především díky bubnování v Gorgoroth a svému dalšímu projektu Jotunspor, nemalý rozruch nejen v kruzích hudebních, nýbrž i v kruzích duchovních, které mají co dočiněním s pohanskou vírou ve všech možných formách i neformách a především pak s runovou magií. Ač historie Wardruny sahá až kamsi do roku 2002, bylo první album vydáno až sedm let poté, roku 2009. Na "Runaljod - Gap Var Ginnunga" se vedle Kvitrafna objevili i další dva hudebníci - Gaahl, do té doby znám hlavně díky skřehotání rovněž v Gorgoroth a v současnosti i v God Seed, jenž Wardruně propůjčil svůj unikátní hrdelní hlas, a světu neznámá Lindy Fay Hella, která pro změnu zaujala vyšší polohy a svým uhrančivým a unikátně zabarveným zpěvem učarovala mnohým posluchačům. Sedm let práce se na albu patřičně odrazilo a výsledkem byl dokonalý zážitek nejen v rovině hudební, ale i v rovině duchovní. Od té doby uteklo už mnoho vody a očekávání druhého dílu runového eposu v řadách těch, jimž šamanská hudba Wardruny přirostla k srdci (či snad ještě hlouběji), postupně rostlo. Až bylo po čtyřech letech ukončeno a rozpuštěno v hlubině času oznámením o blížícím se vydání.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Novinky u Bephegor a Orphaned Land

22. března 2013 v 18:53 | Ježura |  Music News
>>> Rakouští death/blackaři Belphegor odsunuli vydání svého nového alba na počátek roku 2014. Následovník desky "Blood Magick Necromance" vzniká v Mana Recording Studios ve floridském St. Petersburgu pod dohledem producenta Erika Rutana (Hate Eternal, Morbid Angel, Cannibal Corpse). Zakladatel, kytarista a zpěvák Helmuth Lehner se o průběhu natáčení trochu rozpovídal následovně: "Bicí, basa a kytary jsou nahrané. Zní to brutálně, víc agresivně a víc deathově než to, co bylo na posledních albech. Zvuková stěna je masivní - přesně podle očekávání. Děkujeme Erikovi Rutanovi za extra motivaci a za to, že nás nutil předvést výkony ostrý jako svině. Dál se v červnu a červenci chystám nahrát vokály a mix a mastering je v plánu na září."

Některé skladby z chystané novinky ponesou názvy "Gasmask Terror", "Rex Tremendae Majestatis", "Take Her, Lucifer!" nebo "The Inverted Cross". Grafický motiv přebalu zpracuje řecký umělec Seth Siro Anton (vlastním jménem Spiros Antoniou) ze Septicflesh, který s Belphegor spolupracoval už na albu "Pestopkalypse VI" z roku 2006. Na toto téma Seth prohlásil: "Vytvořit artwork pro nový majstrštych Belphegor bude velká výzva. Můj úkol je jasný - vytvořit nejvíce zneklidňující dílo, jaké kdy z mé dílny vzešlo."

>>> To izraelští progresivci Orphaned Land svoji chystanou novinku už dokončují. Jejich šestá řadovka ponese název "All Is One" a vyjde 24., respektive 25. června. Zpěvák Kobi Farhi se o albu vyjádřil takto: "Řeknu to jednoduše - 'All Is One' je nejlepším albem, jaké kdy Orphaned Land vydali. Cítím, že jsme všechny aspekty dostali na nový level - způsob, jakým píšeme, aranžujeme, hrajeme a produkujeme. Nahrávali jsem ve střech státech (Turecko, Švédsko, Izrael) a je to tak silné, že to nemůžeme přestat poslouchat. Album je velmi bohaté po zvukové stránce, protože se na něm podílelo více než 40 lidí (sbory, smyčce a také řada tradičních nástrojů).

Naší tajnou recepturou je, že na rozdíl od spousty dalších kapel v Orphaned Land není jeden leader, který napíše úplně všechno; pracujeme ve stylu 'všechno je jedním' [narážka na název alba - pozn. redakce]. Naši hudbu tvoříme v perfektním mixu spolupráce a harmonie a všichni členové jsou součástí procesu. Název alba chápeme a zamýšlíme přesně ve stylu, jakým pracujeme a doufáme, že dodáme alespoň trochu inspirace lidem na tragickém středním východě."

Nadcházející počin Orphaned Land bude prvním albem, na kterém se podílel kytarista Chen Balbus. Ten nahradil Mattiho Svatizkyho, který v červnu 2012 z osobních a profesních důvodů kapelu opustil.

Vekslan - EPMMXII

21. března 2013 v 22:44 | Monsterfuck |  Recenze
Na první pohled to může vypadat, že Vekslan (někdy rovněž psáno jako Vek$laŋ, nicméně "normální" přepis se mně osobně zamlouvá více, tudíž s prominutím budu používat ten) je zcela nová akvizice na domácí scéně, což je technicky vzato pravda, avšak lidi z kapely za nováčky považovat nelze. Ve Vekslan se scházejí hudebníci, kteří působili, resp. působí v kapelách !úl.. a Mörkhimmel. Obzvláště s těmi druhými zmiňovanými, Mörkhimmel, toho mají Vekslan společného poměrně dost - kromě baskytaristy Andyho a zpěváka Slávka totiž navíc sdílejí i velmi podobný styl.

Po tomto tvrzení budou jistě všichni, kteří měli tu čest s deskou "Zloskřivec", s níž si Mörkhimmel v loňském roce vydobyli poměrně slušnou pozornost na domácí scéně alternativnějšího extrémního metalu, více či méně tušit, jakým směrem se bude ubírat tvorba Vekslan, prezentovaná na minialbu "EPMMXII". Čtveřice songů staví na black metalovém základě přiostřeném vlivy žánrů jako hardcore, punk nebo třeba v menší míře i crust. Jak známo, tahle kombinace dokáže být pěkně divoká záležitost, což dokazují například Italové The Secret, jejichž loňská řadovka "Agnus Dei" je kurevsky agresivním nářezem - právě v porovnání s nimi se Vekslan prezentují poměrně umírněnější formou, přesto se nedá tvrdit, že by ten jejich black metal s punkovým nábojem neměl říz, ba právě naopak. Čtvrt hodinka muziky na "EPMMXII" má rozhodně koule, o tom není sporu, dýchá z ní až sympatická špinavost a upřímnost, což je rozhodně super. Hudební nálož navíc místy prořízne skvělá kytarová melodie, jež výslednou podobu opravdu příjemně oživuje - z tohoto ohledu bych vyzdvihnul zejména pasáže ve třech čtvrtinách songu "Poslední západ" a v polovině válu "Všechny slzy vyschly". Konkrétně tu druhou zmiňovanou bych - kdyby na to mělo dojít - asi volil jako nejlepší z "EPMMXII", ale jinak jsou vážně dobré všechny čtyři. Už jen z toho je asi jasné, že tím pádem nemá počin na tak krátké ploše sebemenší šanci nudit, i když ho člověk sjede třeba i dvakrát za sebou, což v mém případě bylo takřka pravidlem.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


[K recenzi poskytl: DéPéHá Prodakšn]

Vedlejší projekty členů A Forest of Stars

21. března 2013 v 19:58 | Monsterfuck |  Music News
Duncan Evans alias Henry Hyde Bronson, kytarista psychedelických black metalistů A Forest of Stars z Velké Británie, dále působící ještě v progressive/stoner metalové skupině Electric Mud Generator, vydá u Prophecy Productions, resp. jejich sublabelu Auerbach Tonträger, svou první sólovou desku, která se bude jmenovat "Lodestone". Podle zprávy labelu na ní hudebník vyjadřuje "svou vášeň k venkovskému britskému folklóru". Konkrétní datum vydání ještě není známo, mělo by se tak ovšem stát ještě v letošním roce. Žádné bližší informace o "Lodestone" prozatím nejsou k dispozici.

Ještě před samotnou deskou se objeví singl "Bird of Prey" (obal vpravo) se dvěma skladbami. Počin vyjde 19. dubna jako 7'' vinyl v limitaci 500 kusů a bude obsahovat titulní píseň "Bird of Prey", kterou si již nyní můžete pustit na YouTube, a exkluzivní kompozici "She and I Must Part", jež by se na samotném albu objevit neměla.

Tracklist "Bird of Prey":
01. Bird of Prey
02. She and I Must Part

To ovšem co se vedlejších projektů členů A Forest of Stars týče není všechno. 15. března vyšla ve fyzické podobě první deska "The Heavens in Traction" od projektu The Water Witch, což je současné působiště Jona B. Cumiskeyho, neboli bývalého kytaristy A Forest of Stars, Mr. T. S. Kettleburnera. Mimoto se v The Water Witch angažují i další členové skupiny, jmenovitě klávesák The Gentleman/Richard Blakelock (v tomto projektu dále obstarává bicí a perkuse), zpěvák Mister Curse a Katheryne, Queen of the Ghosts/Katie Stone, která zde přispěla zpěvem, houslemi a flétnou. Sestava i nástrojové obsazení The Water Witch se tedy naprosto shoduje se sestavou z období "The Corpse of Rebirth", první desky A Forest of Stars, jež vyšla v roce 2008. "The Heavens in Traction", jehož digitální verze je již nějakou dobu k dispozici, nyní vyšlo jako digipack CD.

Tracklist "The Heavens in Traction":
01. Winter's Burden
02. Akasha Aflame
03. The Heavens in Traction
04. Illuminance
05. Wilderness
06. Teeth of Oak
07. Asomatous Reawakening

Informace o deskách Altar of Plagues a Fjoergyn

21. března 2013 v 18:35 | Monsterfuck |  Music News
>>> Irští black metalisté Altar of Plagues vydají již příští měsíc následovníka ceněného opusu "Mammal" z roku 2011. Celkově třetí deska se bude jmenovat "Teethed Glory and Injury" a k dostání bude již od 30. dubna, kdy nahrávku vypustí kanadský label Profound Lore Records.

"S 'Teethed Glory and Injury' vzniká zcela nové zvukové plátno," zní zpráva od vydavatelské firmy. "Ačkoliv si stále zachovávají elementy, které pomáhaly formovat jejich zvuk v minulosti (vlivy black metalu a post-rocku, nyní však poněkud okrajovější), s 'Teethed Glory and Injury' stvořili Altar of Plagues nejen své nejméně konvenční a nejosobnější album, ale také nejvíce ohromující desku ve svém repertoáru. S množstvím prvků zasahujících do industrialu a elektroniky, společně s rozvinutím ambientních a experimentálních vlivů, vytvářejí mnohem extrémnější a tvrdší zvukovou paletu; mnoho zvuků na 'Teeth Glory and Injury' bylo utkáno a vytvořeno za účelem tvorby nemilosrdného scénaře dusivého majestátního hluku a zvukově duševního zmatku."

Společně s obálkou a tracklistem, které jsou k vidění okolo, již byla vypuštěna rovněž první ukázka v podobě oficiálního videoklipu ke skladbě "God Alone". Podívat se můžete na YouTube.

Tracklist "Teethed Glory and Injury":
01. Mills
02. God Alone
03. A Body Shrouded
04. Burnt Year
05. A Remedy and a Fever
06. Twelve Was Ruin
07. Scald Scar of Water
08. Found, Oval and Final
09. Reflection Pulse Remains

>>> Informace o své novince předkládají rovněž Němci Fjoergyn, jejichž dlouho odkládaná čtvrtá deska "Monument Ende" by měla s definitivní platností vyjít 31. května kooperaci firem Trollzorn a SMP Records. Kdo ovšem návštíví německý Ragnarök Festival, který se odehraje 5.-6. dubna v Lichtenfelsu, měl by mít exkluzivní možnost si nahrávku koupit již v předstihu. Trailer na "Monument Ende" s ukázkami z nových písní je k vidění na YouTube. Celková hrací délka by měla činit přibližně 64 minut. Okolo si můžete prohlédnout obal (jak sami Fjoergyn poznamenali - první nebílý v jejich diskografii) a tracklist.

Tracklist "Monument Ende":
01. Genesis 2.0
02. Betonlethargie
03. Leiermann
04. Der Monolog des Antichristen
05. Thanatos
06. Antimensch
07. S.I.N.
08. Kyrie Eleison
09. Monument Ende
10.

Tři tvrdší videoklipy

21. března 2013 v 16:09 | Stick |  Music News
>>> Death metaloví Hate z Polska se letos v lednu prezentovali deskou "Solarflesh": A Gospel of Radiant Divinity" vydanou u Napalm Records. Album se natáčelo ve Varšavě s Filipem Haluchou a Arekem Malczewskim, kteří spolupracují se známými polskými kapelami Vesania, Decapitated či Behemoth. Nyní kapela zveřejnila videoklip ke skladbě "Alchemy of Blood" z této desky:


>>> Z Irska přináší videoklip také Gama Bomb, jimž 19. dubna u AFM Records vyjde novinka s názvem "The Terror Tapes". Předchází jí vydání singlu "Terrorscope", který bude úplně zdarma ke stažení od 26. března, v dubnu se dočká i vinylového vydání. Předchozí album vyšlo v roce 2009 a neslo název "Tales from the Grave in Space".


>>> Z Velké Británie pocházejí extrémní metalisté The Rotted, ti mají nový singl "Rotted Fucking Earth", k němuž natočili video. Celý počin si kapela sama zafinancovala a vydala na vlastním labelu Anarchogram Industries. Video natáčel bratr vokalisty Bena, Tom McCrow, audio produkoval Joe Thompson ve studiu Sonic Forge Music. Je to studio, které spoluvlastní Mic Hourinhan (Desecration, Onslaught, ex-Extreme Noise Terror).


7.4. COUGH (USA, Relapse) + BUTTERFLY KILLERS

21. března 2013 v 13:13 | Monsterfuck |  Koncerty & Akce
7.4. COUGH (USA, Relapse) + BUTTERFLY KILLERS - Klub čp.4 Hradec Králové

Stoner, sludge, doom - tohle se dneska skloňuje u každé druhé pozvánky na muziku. Kdo alespoň trochu neodkáže na tyto škatulky, jako by nebyl. Nic proti, ale prostě oscilace odnikud nikam, prázdné fráze a hipsterské "všechnovím" ještě dobrej koncert neudělalo. Králík v Gummo v podání SLEEP si to z kopce nikdy na skejtu nesvištěl takhle švihácky, KYUSS pod větrákama nikdy nehučeli tak letně, a CATHEDRAL zase upálili o něco víc čarodějnejch holek než BLACK SABBATH. Toto jsou COUGH z Richmondu. Tohle, a tečka.

Support, snad důstojně, vyplní BUTTERFLY KILLERS - harmonika, kytara, bicí a distorzní blues.


[tisková zpráva pořadatele]

Caladan Brood - Echoes of Battle

20. března 2013 v 22:15 | Ellrohir |  Recenze
Po nedávné recenzi na italský projekt Emyn Muil je dnes v mém hledáčku další "kopie" velikánů epic black metalu Summoning. Tentokrát pochází z velmoci za velikou louží, konkrétně z vyprahlého Salt Lake City v Utahu. Samotného by mě zajímalo, zda je to náhoda, že se v krátkém období objevila nezávisle na sobě hned dvě alba vzdávající hold skvělé atmosférické hudbě, která vtahuje člověka do víru fantasy krajin a bitev, nebo jestli to snad nějakým způsobem odráží očekávaný "návrat krále" s albem "Old Mornings Dawn" ohlášený na květen. Fanoušci Summoning včetně mě nemohou dospat a datum vydání se zdá nekonečně daleko. Caladan Brood se svým debutem "Echoes of Battle" nám však mohou zpříjemnit čekání.

Caladan Brood se svým vzorům Summoning v něčem výrazně podobají - také jsou na tvorbu dva, také mají na obalu alba úžasné malby fantasy krajin ohromující svým tichým majestátem - a v něčem výrazně liší - především v tom, že tematickou inspiraci nečerpají v Tolkienovi, nýbrž ve světě kanadského autora Stevena Eriksona, jež je popsán v megacyklu "Malazká kniha padlých". Odráží se to hned v názvu kapely, který je shodný se jménem jedné z postav (ačkoliv mě prve slovo "Caladan" odkazovalo na stejnojmennou planetu z "Duny" Franka Herberta, ale to je asi jen náhoda, či nechtěná inspirace autora "Malazké knihy"). Tento svět pohříchu neznám a myslím, že to budu muset velmi brzo začít napravovat a začít postupně louskat těch deset knih, ze kterých se teprve nedávno dokončená série sestává.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Riul Doamnei - A Christmas Carol

20. března 2013 v 18:53 | Ježura |  Recenze
Italští Riul Doamnei mohu dát za příklad jedné z nejpočetnějších množin, co se jich jen mezi metalovými kapelami nachází. Hrají přes deset let, mají na kontě několik slušných nahrávek, ale nikdy to nedotáhli tak daleko, že by jejich jméno bylo povědomé alespoň průměrně širokému okruhu posluchačů. Co naplat, tak už to někdy chodí, ale už jen proto doufám, že tato recenze pomůže fanouškovskou základnu Riul Doamnei rozšit alespoň o pár jednotlivců. Aktuální EP "A Christmas Carol" k tomu totiž zavdává celkem racionální důvod. Nevěříte? Tak poslechněte. Anebo radši nejdříve čtěte dál...

A začneme pěkně pomaličku, tedy lehkým nástinem výsledků snažení, které letos Riul Doamnei provozují už čtrnáctým rokem. Jejich hudba se celkem spolehlivě skryje pod širokou hlavičku black metalu s tím, že se jedná o jeho ponejvíce melodickou a symfonickou odnož. Jakkoli ale mají propagační materiály tendenci zveličovat a přehánět, ty které doprovázejí "A Christmas Carol" mají rozhodně pravdu v tom, že se v hudbě Riul Doamnei projevuje řada dalších vlivů, nad kterými by si ortodoxní black metalista dost možná jen zlostně odplivl. Tím mám sice na mysli především lehounký odér thrash metalu, ale co by mělo na našeho modelového black metalistu dozajista hrozivější efekt než takový rouhačský žánr, to je samotný námět, jehož neobvyklost dost pravděpodobně neunikla ani oku čtenáře tohoto pamfletu. Black metal hrající muzikant, který nazve svoje dílko vánoční koledou, to přeci nemůže mít v hlavě v pořádku! A nebo snad ano? Věřte nebo ne, "A Christmas Carol" je vskutku příkladem druhé možnosti. Na první pohled totální zhovadilost totiž staví na základech položených samotným Charlesem Dickensem, který nějakých 170 nazpět vydal stejnojmennou povídku. A pokud těm sečtělejším nesvitlo již dříve, teď už dost určitě tuší, s čím máme tu čest. Jedná se o poctivou viktoriánskou duchařinu, která se přes své veskrze křesťanské jádro ke zpracování v black metalovém duchu tak nějak sama nabízí.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


[K recenzi poskytl: Riul Doamnei]

Plány Tarji Turunen

20. března 2013 v 14:11 | Stick |  Music News
Finská zpěvačka Tarja Turunen (ex-Nightwish) obnovila spolupráci se společností EarMUSIC. Tři roky staré album "What Lies Beneath" se dočká letos následovníka na přelomu srpna a září. Desku zmixuje Tim Palmer (Pearl Jam, U2), bližší info o prvním singlu a videoklipu společně s daty celosvětového turné přijdou brzy.

Tarja společně s Mikem Terranou za bicími vyrazí na konci března na turné Beauty and the Beat Tour 2013. U nás vystoupí rovnou čtyřikrát, 4.-6. dubna ve Zlíně a 7. dubna v Praze. Vystoupení 4. a 6. dubna jsou již vyprodaná. Na turné se bude taky natáčet DVD a chystá se Tarjino první CD obsahující čistě jen vážnou hudbu.

Detaily o albu Children of Bodom

19. března 2013 v 19:36 | Stick |  Music News
Populární finská úderka Children of Bodom, v jejímž středu vždy stál a dosud stojí kytarista a zpěvák Alexi Laiho, chystá nové album a právě o něm vypustila nové informace. Osmá deska se bude jmenovat "Halo of Blood", společně s tím je k dispozici obal a tracklist. Obálku vypracoval Sami Saramäki (dělal starší desky "Follow the Reaper", "Hate Crew Deathroll" a "Are You Dead Yet?"). Následník dva roky starého alba "Relentless Reckless Forever" vyjde v Evropě 6. června u Nuclear Blast.

Alexi Laiho o desce říká: "Obsahuje zároveň nejrychlejší i nejpomalejší skladbu, jakou jsme kdy udělali a textově se též věnuje tématům, která jsme ještě nikde neměli. Je to deset nových skladeb pravého severského metalu a ať už si je vychutnáte s pivem nebo sklenicí vody, jsem si jistý, že si to užijete."

Basák Henkka Seppälä o obalu: "Chtěli jsme tam mít zimní scénu. Dobře to koresponduje s atmosférou hudby a celé skladatelské seance. Vlastně by to mohlo být zamrzlé jezero Bodom s lidmi chycenými pod ledem. Velice finská scéna. Hodně se nám líbí, jak to celé Sami zpracoval."

Natáčelo se ve finských Danger Johnny Studios (neupřesněná lokace v Helsinkách), při nahrávání asistoval nahrávací inženýr Mikko Karmila, který produkoval předchozí desky "Hatebreeder", "Follow the Reaper" a "Hate Crew Deathroll". Producent Peter Tägtgren (Marduk, Amon Amarth/aktivní v Hypocrisy a Pain) dohlížel na nahrávání vokálů a kláves. Mixovat se bude ve zprofanovaných Finnvox Studios.

Tracklist "Halo of Blood":
01. Waste of Skin
02. Halo of Blood
03. Scream for Silence
04. Transference
05. Bodom Blue Moon (The Second Coming)
06. The Days Are Numbered
07. Dead Man's Hand on You
08. Damage Beyond Repair
09. All Twisted
10. One Bottle and a Knee Deep

Iced Earth pracují na nových písních

19. března 2013 v 17:58 | Kaňour |  Music News
Kytarista Jon Schaffer, který neodmyslitelně patří k floridským heavy metalovým velikánům Iced Earth, oznámil na Facebooku informace o nových písních, zařazených do nadcházejícího alba, které má vyjít ještě letos na podzim.

"Ahoj, přátelé, chci vám poděkovat za vaše narozeninová přání. Já a celá skupina jsme obdařeni takovými fanoušky, jako jste vy!" uvedl na začátku zprávy kytarista, který oslavil 15. března pětačtyřicáté narozeniny.

"Jsme v Jižní Americe a pracujeme na písních pro další studiové album Iced Earth a potloukáme se tu s několika dobrými přáteli. Všem všechno nejlepší a ještě jednou díky!"

Poslední deska Iced Earth, "Dystopia", vyšla v roce 2011 pod hlavičkou Century Media Records. Jméno novinky, která vyjde nejspíše tento rok na podzim, stále neznáme. Pokud si však chcete urychlit čekání na nové album, v polovině dubna vyjde DVD "Live in Ancient Kourion".

Minsk se vracejí

19. března 2013 v 15:20 | Stick |  Music News
Před dvěma lety vyhlásila americká sludge metalová kapela Minsk blíže neupřesněnou přestávku. Se započetím psaní nového materiálu je jí ale konec. Letos uběhne deset let od vůbec jejich prvního koncertu, což bude mít za následek návrat Minsk na pódia. Posledním studiovým počinem je album "With Echoes in the Movement of Stone" z roku 2009. Na kontě mají zatím tři dlouhohrající nahrávky.

"Před deseti lety jsme rozpoutali vlastní interpretaci toho, co to znamená být naživo nad zvídavým publikem v American Legion v Illinois. Od té doby jsme prošli nepopsatelnými zkušenostmi, které nás všechny hluboce ovlivnily. O deset let později jsme šťastni, že můžeme v cestě pokračovat. Před necelými dvěma lety jsme vyhlásili prodlouženou přestávku. Ta se musela stát, a taky musela skončit. Teď jsme znovu soustředěni na další krok, ne reunion, ale pokračování.

Za poslední rok a půl se toho za oponou hodně odehrálo. Byli jsme vytížení psaním, zkoušením a připravováním. Jsme štěstím bez sebe, že můžeme oznámit tři nová jména v rodině Minsk - Aaron Austin (kytary), Ryan Thomas (bicí) a Zachary Livingston (basa). V červenci začneme hrát živě na středozápadě USA. Termíny akcí teprve budou následovat, následované zprávami o nových počinech a vinylovém vydání alba 'With Echoes in the Movement of Stone'.

Chceme vám všem poděkovat za podporu po celou uplynulou dekádu. Vaše slova podpory byla podstatná pro posílení vůle. V tento skvělý den oslavujeme, že se naše zraky mohou opět upírat na to, co nás čeká."

Blutengel - Monument

18. března 2013 v 23:46 | Monsterfuck |  Recenze
Občas je to až s podivem, do jakých směrů se může ubírat hudební vkus jednoho konkrétního člověka. V 15, 16 letech jste ortodoxní, až to bolí, pentagramy nosíte pomalu i na trenýrkách, řetězy a hřeby jste ověšení jak vánoční stromeček a cokoliv, co je jen o trochu měkčí než Gorgoroth, považujete za komerční žumpu; uplyne pár let, trenky máte o číslo větší, ale už bez pentagramů a ještě navíc posloucháte věci, které by vám dříve nestály ani za odplivnutí… a aby toho nebylo málo, ještě s nimi budete prudit na metalovém webu, k němuž jste se v oněch 16 přidali s úmyslem šířit jméno Gorgoroth

Není tomu ještě tak dávno, kdy bych se asi zasmál, pokud by mi někdo řekl, že budu poslouchat muziku jako Blutengel, ale aniž bych přestal mít po hudební stránce rád mít Gorgoroth (snad netřeba říkat, kdo byl tím borcem z prvního odstavce), začala se mi neskutečně líbit i podobná hudba, jakou tvoří třeba právě tato formace okolo německého hudebníka Chrise Pohla (můžete ho znát třeba i z Terminal Choice, dále se například podílel jedním remixem na počinu "Illud Divinum Insanus - The Remixes" od Morbid Angel). Jeden z redakčních kolegů Blutengel zajímavě vystihl slovy "to je ta muzika pro špekatý gotičky v korzetech", a ačkoliv by se mohlo zdát, že má pravdu, ve skutečnosti Blutengel nejsou zdaleka tak triviální, jak to může na první pohled vypadat. Ano, jde o poměrně lehce stravitelnou a vstřebatelnou elektronickou hudbu, která po tematické a vizuální stránce čerpá z gotické subkultury, ale zdaleka ne primitivní. V tomto případě se tu hraje na upíry, což je sice klišé, až by jeden brečel, ale na druhou stranu - kolik metalových kapel o sobě může tvrdit, že jejich muzika klišé není? Zatímco jedni mají draky a kožená kaťata, druzí mají upíry a korzety, zas tak velký rozdíl v tom není... Vlastně tedy je, protože na kočky napasované v rajcovních korzetech (slečny, které zpívají v Blutengel, mají do špekatých ošklivek opravdu daleko) je z mého pohledu mnohem příjemnější pohled než na pupkaté fotry v zapařených kožených hadrech (smích).

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Práce na albech u Chrome Division, Europe a Place Vendôme

18. března 2013 v 21:10 | Stick |  Music News
>>> Jméno Shagrath většině čtenářů asi nebude neznámé. Frontman norských Dimmu Borgir si sem tam odskočí do pětičlenného projektu Chrome Division, kde zastává pozici kytaristy. Kapela momentálně pracuje na čtvrté desce, která vyjde na sklonku letošního roku u Nuclear Blast. V dubnu si vyberou od práce krátkou přestávku, kdy odehrají tři koncerty v Německu a Itálii. V Německu vystoupí 26. dubna v Düsseldorfu a 27. dubna v Dortmundu. Italský koncert je zároveň charitativní akcí na počest mladé dívky, která zemřela chybou opilého řidiče. Jde o festival, konající se již pátým rokem. Pořádají jej právě rodiče oné dívky. Studiově se naposledy Chrome Division projevili na albu "3rd Round Knockout" z roku 2011.

Minulý rok opustili řady Chrome Division Björn "Burn" Luna (basa) a Ricky Black (kytara). Björn bude nadále s kapelou spolupracovat na textech. Současnou sestavu tak tvoří:

Shagrath - kytara
Ogee - basa
Shady Blue (a.k.a. Athera) - vokály
Damage Karlsen - kytary
Tony White - bicí

>>> Švédským rockerům z Europe loni vyšlo album "Bag of Bones", v rámci turné k němu se zastavili na podzim i v České republice. Momentálně po dlouhém turné odpočívají a dle slov, jež fanouškům napsal zpěvák Joey Tempest, pomalu dávají dohromady nápady na novou desku. V květnu by se měli vrátit na pódia a chystat se na extra vystoupení na festivalu Sweden Rock Festival, na němž odehrají koncert v déle 2,5 hodiny. Při vystoupení zazní nikdy dříve nehrané skladby a vystoupí hosté. Kapela se jinak chystá koncertovat se jmény jako Whitesnake, Def Leppard nebo Journey.

Po letní sezóně a festivalech se v zimě kapela sejde a napíše materiál na nové album a bude zkoušet. Desátá studiová deska by se měla začít natáčet na začátku roku 2014. Od svého comebackového alba "Start from the Dark" z roku 2004 vydali Europe již čtyři desky. Nejproslavenějším počinem je ovšem hitová deska "The Final Countdown" z osmdesátých let. Současná hudební tvář je zakotvena v zemitém hardrocku s kořeny v 70. letech.

>>> Michael Kiske (ex-Helloween, Unisonic), o němž je čím dál více slyšet v kontextu metalové scény (především díky kapele Unisonic), bude zpívat na třetím albu AOR projektu Place Vendôme, na kterém se podílejí dva členové známých Pink Cream 69. V sestavě mimo Kiskeho zde figurují baskytarista Dennis Ward (Pink Cream 69, Unisonic), kytarista Uwe Reitenauer (Pink Cream 69, Sunstorm), Gunter Werno (Vanden Plas) hraje na klávesy a za bicími sedí Dirk Bruinenberg (Elegy, Adagio). Ward, též známý jako producent, bude album také produkovat. Deska vyjde tento rok a stejně jako předchozí nahrávky ji vydá label Frontiers Records.

Poslední album "Streets of Fire" vyšlo v roce 2009 pod producentskou taktovkou Dennise Warda. Desku nabubnoval Kosta Zafiriou, kolega pánů z Pink Cream 69. Ke skladbě "My Guardian Angel" byl dokonce natočen videoklip. Ten se v podstatě stal vizualizovaným plným návratem Kiskeho na rockovou scénu, od níž se dlouhá léta distancoval.

Cales: picture vinyl "Return from the Other Side"

18. března 2013 v 18:38 | Monsterfuck |  Music News
Domácí projekt Cales, jehož hlavním hybatelem je Petr "Blackie" Hošek, svého času jeden z tahounů legendárních Root, vydává LP verzi své aktuální dlouhohrající desky "Return from the Other Side". Po původním vydání na CD a digipack CD z roku 2011 se nyní album objevilo v podobě obrázkového vinylu, který je již k dispozici u vydavatele, slovenské firmy Gothoom Productions. Fotku vinylu najdete na konci článku (klik pro zvětšení).

Tracklist "Return from the Other Side":
01. Return from the Other Side
02. Over the Abyss of Life and Death
03. Highlander
04. Verdict
05. Heathen Beast
06. Down There
07. Redemption by Blood


Diabolical, Souldrainer, Warheim: Praha - HooDoo, 14.3.2013

17. března 2013 v 22:31 | Ježura |  Reporty
Polovina března letošního roku si pro příznivce death metalu přichystala zajímavou příležitost k realizaci - švédská banda Diabolical totiž vyrazila na turné k chystané nové desce "Neogenesis" a Česká repoublika se stala dějištěm hned čtyř jeho zastávek. Po Třinci, Ostravě a Plzni přišla na řadu Praha, místem činu se stal poslední dobou zhusta využívaný vinohradský klub HooDoo a krom stálého supportu v podobě kapel Souldrainer a Warheim se zde představili i dva zástupci domácí scény - nováčci Mindthorn a ostřílení Nocturnal Pestilence, kterým rovněž patří vděk za realizaci celé akce.

Koncert se konal ve čtvrtek, tudíž šlo očekávat, že návštěva asi nebude nijak extrémní, ale ani tak jsem se neubránil značnému překvapení, když se cca půl hodiny po otevření klubu v jeho prostorách motaly akorát kapely a plus mínus pět nesmělých fanoušků. To mi na náladě věru nepřidalo, a když navíc uprostřed zvučení prvních Mindthorn někde vypadly pojistky a celý sál se ponořil do tmy, začal jsem tušit katastrofu, maje přitom na paměti loňský koncert Fortíð, kde se rovněž pokazilo snad úplně všechno. Po nějakých dvaceti minutách se však podařilo dodávku proudu obnovit, Mindthorn dozvučili a večer tak mohl konečně začít.

V úvodu jsem zmínil, že jsou Mindthorn místními nováčky, a je tomu skutečně tak - toto vystoupení bylo jejich vůbec prvním. S ohledem na tuto okolnost jsem tedy ochoten přehlédnout zjevné rezervy, co se pódiového projevu týče, a omezím se na prohlášení, že pokud se pánové nezaleknou živých vystoupení a najdou si bubeníka z masa a kostí (který by jim slušel mnohem víc než automat), mohli bychom se z jejich strany dočkat velmi zajímavých věcí. Když bych totiž měl hodnotit jen samotnou hudbu, sice nevím přesně, co to bylo, ale bylo to až překvapivě dobré. Slyšet z toho šlo kdeco, a když zmíním jasné progresivní vlivy, death metal a hutnou atmosféru, bude to snad alespoň trochu vypovídat o realitě. Pokud si tedy odmyslím zrakové vjemy, jednalo se o vydařený koncert, který ve mně vzbudil, co se kapely a její tvorby týče, zvědavost. A jestli se shodneme na tom, že podobné koncerty si přesně toto kladou za cíl, pak Mindthorn bezezbytku uspěli.

Pořadatelé a klasici pražské UG scény, Nocturnal Pestilence, nastoupili hned vzápětí a navzdory stále velmi tristní návštěvě (tou dobou v klubu rozhodně nebylo víc jak deset platících) odehráli svůj solidní standard, se kterým ani tentokrát nezklamali. Hrálo se především z aktuální desky "Evangelium Aeternum", ale došlo i na ukázku nově vznikajícího materiálu na některý z budoucích nosičů, a publiku byli představeni rovněž klávesačka a bubeník, kteří jsou v sestavě ještě čerství a neokoukaní. Jinak to bylo, jak už jsem uvedl, klasicky slušné vystoupení, na kterém jsem si všiml snad jen jediného kazu. Frontwoman Aleně občas v hlubokých polohách trochu ujel tón, ale jinak zpívala zcela bezchybně a svou práci tak odvedla velmi solidně - stejně jako zbytek kapely, na který se navíc koukalo o poznání lépe než na Mindthorn.

Na pomyslné lámání chleba došlo hned s dalším vystoupení. Na řadu totiž přišli první Švédové Warheim a já se děsně bál, že při tak tragické návštěvě celý set vypustí a místo nadšení se dostaví akorát pruda. Jenže to se bohudík nestalo a Warheim pro těch pár přítomných spustili pěkně zostra. Trve painty muzikantů a veskrze blasfemická a klasickými motivy vyzdobená pódiová proprieta sice ze začátku působily trochu směšně, ale záhy poté, co se začalo hrát, se posměch změnil na vděk za neuvěřitelný nadhled, s jakým Warheim svoji image prezentují. Podařilo se jim totiž vyvážit pořádnou porci temnoty se zjevným humorem, a když se k tomu přidala výborná muzika, o zábavu bylo postaráno. Warheim se vytasili s nesmlouvavým satanistickým death/black metalem a i přes ono neustálé pomrkávání na posluchače to zafungovala dokonale. Čím déle se hrálo, tím větší rámus se z nějakých třiceti hrdel pod pódiem (do čehož počítám i zrovna nehrající kapely; jak jsem se později dozvěděl, platících návštěvníků se sešlo nakonec jen 13) linul a závěr vystoupení Warheim se dá považovat za naprostý úspěch. Kapela triumfovala jak výbornou muzikou, tak veskrze sympatickým přístupem (basák a po něm i zpěvák si udělali drobný výlet mezi lidi, což přítomné rozhodně nakoplo ještě o něco víc) a já nemohu než všem čtenářům doporučit, aby si Warheim rozhodně nenechali utéct, pokud někdy budou mít příležitost dát si je naživo. Pro mě rozhodně jedno ze dvou nejlepších vystoupení večera pokud ne to vůbec nejlepší!

Na oldschoolovou blasfemickou jízdu v podání Warheim navázali pánové hrající pod jménem Souldrainer, a to ve značně odlišném duchu. Jejich moderní melodeath podpořený hromadou samplů vykazoval silné industrialové vlivy, což atmosféru posunulo do podstatně jiné sféry, než v jaké se pohybovala po předchozím vystoupení. Jenže to asi také do jisté míry přispělo k jakési jednotvárnosti, která na mě z toho všeho dýchala, a jako celek mě to rozhodně nebavilo tolik jako živelní Warheim. Buďme ale fér, to je záležitost hudby samotné a všem třem muzikantům musím i tak vyseknout poklonu, protože ani oni svoji show nezazdili a dali do ní maximum. Odezva mi sice přišla slabší, než jakou dostali v závěru Warheim, ale i tak lze hovořit o podařeném vystoupení.

Když Souldrainer vyklidili pódium, na programu večera zbývala už jen jediná položka - headlinující Diabolical. Tou dobou už v sále panovala vcelku příjemná atmosféra, takže jsem se docela těšil na nějakou tu plnokrevnou tečku právě od Diabolical, a začátek show opatrně naznačil, že by na ni mohlo dojít. Diabolical vsadili na prezentaci nového materiálu a dobré dvě třetiny koncertu se tak hrálo převážně z chystané desky "Neogenesis", která dala rovněž název celému turné. A po celou tu dobu jsem měl takový neurčitý pocit, že je to sice velmi dobrý materiál, ale asi ještě pořád pod vlivem vystoupení Warheim mi tam trochu chybělo více energie a tahu na bránu. Na druhou stranu je ale třeba podotknout, že to byl patrně čistě můj osobní problém, protože ta hudba svou atmosférou naprosto dokonale korespondovala s na pozadí promítaným videem, z jehož obrazů vyloženě dýchal rozklad, odlidštěné podrobení a bezútešná marnost. Lehce smíšené pocity z první části setu mě však přešly v okamžiku, kdy se dostal ke slovu starší materiál. Muzika to byla v základu velmi podobná, ale na mě zkrátka zafungovala lépe než její mladší sourozenci. A jakkoli jsem do té doby nebyl z Diabolical vyloženě nadšený, v tu chvíli to konečně dotáhli na úroveň, kterou o dvě hodiny dříve nasadili Warheim. Závěr lze tedy považovat za mimořádně vydařený, o čemž svědčí také stoupající zápal kapely, který se nejvíce projevoval skrze velmi komunikativního kytaristu Carla Stjärnlöva. Jako by mu nestačilo, že prakticky po celý set poutal asi největší pozornost publika, v samé závěru se za plného nasazení vypravil mezi lidi, aby společně s nimi zaházel řepou. Velmi sympatické. V rámci možností bouřlivý závěr setu Diabolical pak přinesl ještě krátký přídavek a i poslední kapela večera to nakonec zabalila, děkujíc těm přítomným, kterým nebylo zatěžko předvést nějakou odezvu.

Jak jsem naznačil v úvodu, tento koncert dlouhou dobu balancoval na hraně totálního průseru. Mizivá návštěvnost a technické problémy se však nakonec nemohly měřit s nasazením většiny vystupujících kapel, a především Švédům patří velký dík za to, že nepropadli trudnomyslnosti a i přes nepříznivé podmínky předvedli velice dobrá vystoupení, která nakonec strhla i těch nemálo dorazivších. Jak mi po koncertě sdělil kytarista Diabolical, Carl Stjärnlöv, i pro něj (a dost určitě i pro ostatní kapely) to nakonec byl dost dobrý koncert, protože z vlastní zkušenosti ví, že i mnohem početnější publikum může vytvořit mnohem slabší atmosféru, než jaká se podařila nám. A já s ním musím naprosto souhlasit, protože i když si pořadatelé asi trochu rvou vlasy (nebo taky ne, o finanční stránce akce nemám nejmenší ponětí), nakonec to byl jeden z těch koncertů, kde pár lidí vytvořilo atmosféru dost dobrou na to, aby se o něm dalo mluvit jako o povedeném...

A Hero for the World - A Hero for the World

17. března 2013 v 19:06 | Kaša |  Recenze
A Hero for the World jsou na scéně naprostá novinka. Zpěvák Jacob Kaasgaard a kytarista David Sivelind jsou sice původně Švédové, ale v současnosti přebývají na exotických Filipínách, kde se obklopili dalšími neznámými jmény a dohromady přichystali osmičku písní nesoucí všechny poznávací znamení jejich domoviny. Tento severský původ ústřední dvojice je totiž patrný z každého tónu jejich debutového alba, protože stylově deska hravě zapadne do škatulky melodického metalu, jenž má svou hlavní baštu právě v evropských končinách. "A Hero for the World" se snaží, seč mu síly stačí, a to je asi to nejsympatičtější zjištění v souvislosti s tímto albem. Ne, že by to byl úplný klystýr, při jehož poslechu bych trpěl jako zvíře chycené do pasti, ale deska je to tak průměrná a tuctová, až je škoda se o ní dál zmiňovat, protože v každé druhé větě mě napadá jedno jediné slovo - Edguy. Tvorba těchto Němců je z prvotiny A Hero for the World cítit na míle daleko, a to nejen jako taková ta zdravá a vlastně i nezdravá inspirace slavnějšími kolegy, ale po prvních čtyřech skladbách jsem v bookletu hledal poznámku, že se skládáním pomáhal Tobias Sammet, nebo že mu švédští kolegové ukradli notebook s nepoužitými nápady, které si uzmuli pro sebe, protože tahle podobnost čistě náhodná zřejmě nebude.

Asi nemá cenu nějak obšírněji popisovat zvuk desky, jelikož všichni tušíme, odkud vítr vane. Heavy kytary, bombastické klávesy, melodické refrény a symfonický opar, který je nejhustší v poslední trojici písní, jež dohromady tvoří skladbu titulní. Ta má při své délce patnácti minut vyvolat dojem velkolepé, epické kompozice, ale nemůžu si pomoct a z celého alba mě baví nejméně, protože i když jednotlivé momenty nejsou úplně špatné, tak o nějaké celkové atmosféře nemůže být v tomto případě řeč. To už dávají větší smysl kratší, energičtější písně, které se drží standardního mustru sloka, refrén, kytarové sólo a dvakrát refrén, ale ani tady to není žádná procházka růžovým sadem a pokud si myslíte, že když už nic, tak se při poslechu "A Hero for the World" slušně pobavíte, tak se pletete. Od tohohle alba radši ruce pryč, protože průměr střídá průměr a člověk neustále přemýšlí, zda to má zapotřebí. Neplatí to samozřejmě kompletně na všechny skladby, protože některé momenty dokonce vybočují z mantinelů power/speed metalu, jako třeba rocková "6. Alive", která je blízká formátu Place Vendome, ve kterých exceluje Michael Kiske, ale drtivá většina písní stojí za houby.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


[K recenzi poskytl: Jacob K Music]