Steven Wilson - The Raven That Refused to Sing (and Other Stories)

25. února 2013 v 21:19 | Kaša |  Recenze
Na prstech jedné ruky bych spočítal hudebníky, jejichž tvorbu považuji za geniální. Správně tušíte, že bych takhle nezačínal recenzi třetího sólového alba Stevena Wilsona, kdyby britský mág nebyl jedním z těch, kteří si mě podmanili a jejichž studiová tvorba je pro mne vždy událostí roku. "The Raven That Refused to Sing (and Other Stories)" je třetím sólovým zářezem na jeho pažbě a po klasičtějším "Insurgentes", o něco víc experimentálnějším "Grace for Drowning", byla očekávání opravdu nemalá, protože v obou případech se jedná o skvělé desky, které na straně jedné citují klasické progrockové postupy a na straně druhé Wilson přidal něco ze své vlastní vize, která je stavěna na melancholických, náladotvorných rozmáchlých plochách, z nichž (zvláště pak při spojení s jeho charakteristickým zpěvem) můžete cítit atmosféru, kterou se snažil vyjádřit, jak vám takřka dýchá na krk.

Nepředpokládám, že všichni čtenáři našeho blogu jsou zarytí fanoušci progresivního rocku, takže si pojďme Stevena Wilsona trošku představit. Není pochyb o tom, že své jméno na scéně získal především díky Porcupine Tree, kteří jsou obecně považování za jednu z nejlepších progrockových kapel, která za uplynulých dvacet let na scéně vyvstala. Kromě jeho domovské bandy, s jejíž budoucností to vypadá všelijak jen ne dobře, se Wilson projevuje jako chronický workoholik, takže má svém kontě řadu alb pod hlavičkou ambientních Bass Communion, post-rockových No-Man, pop-rockových Blackfield a v neposlední řadě Storm Corrosion, což je výsledek spolupráce s dlouholetým přítelem Mikaelem Åkerfeldtem z Opeth, která pro mě po tolika letech velkých očekávání byla spíše zklamáním. Své nejlepší nápady si ale schovává pro svá sólová alba, protože ta s každým dalším nosičem rostou do stádia, jež se nebezpečně blíží dokonalosti.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Monsterfuck Monsterfuck | E-mail | Web | 25. února 2013 v 21:29

Za mě 8/10, hodnocení se mi psát nechtělo, páč jsem líný prase :D Rozhodně je to super, ale z mého pohledu ne zas TAK moc. Ale je pravda, že nejsem nějaký extrémní fanda progresivního rocku a ani samotného Wilsona. Ze skladeb se mi nejvíc líbí The Holy Drinker...

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama