Neokhrome - Perihelion

17. prosince 2012 v 21:13 | Ježura |  Recenze
Maďarská metalová scéna nepatří k těm rozsáhlým a vlivným, nicméně je dobře známým faktem, že se dovede blýsknout formacemi, z jejichž tvorby už popadaly čelisti nejednomu hudebnímu fajnšmekrovi. Předmětem dnešní recenze je však album kapely, která zatím sice nepronikla do povědomí veřejnosti, ovšem se svým novým albem míří velmi vysoko. Kapela si říká Neokhrome, deska, která je předmětem této recenze, dostala název "Perihelion" a jestli lze věřit zkazkám o tom, že se předchozí dvě desky z dílny Neokhrome nesly na vlnách death/black metalu, posluchač bude asi velmi překvapený, co za materiál se na "Perihelion" urodilo...

Nemám zapotřebí tajit, že jsem byl překvapený úplně stejně, protože než mi s nabídkou recenze přišel odkaz na tří a čtvrt minutový teaser k albu, jméno Neokhrome mi neříkalo zhola nic. Právě onen teaser mě však přesvědčil o tom, že by možná nebylo marné dát téhle desce šanci, poněvadž se mi namísto očekávaného death/blacku dostalo ukázek hudby, která by se dala zařadit někam mezi atmosférický a progresivní black metal, přičemž z těch nemnoha minut sálal opravdu značný potenciál. A po několikanásobném protočení alba mohu prohlásit, že tady po death metalu opravdu není ani památky a black zde nabírá všelijaké, jen ne klasické podoby. "Perihelion" v sobě snoubí kosmické atmosférično s progresivně post blackovým soundem norské školy a lehkým odérem metalové avantgardy. A sound norské školy zde nezmiňuji jen tak pro ilustraci. Jak tak desku poslouchám, uvědomuji si, že se milí Maďaři u svých severských kolegů (a dost určitě také vzorů) znatelně inspirovali. Napříč "Perihelion" se nachází opravdu značný počet míst, ze kterých zřetelně slyším nějakou konkrétní kapelu. Jednou jsou to Borknagar, jindy Enslaved, tuhle se sáhlo po Emperor, támhle zase po Solefald a pokud mě smysly nešálí, došlo i na jemnou reminiscenci pozdních Arcturus. Jestli si říkáte, že je to výběr toho nejlepšího, co v podobné brandži norská scéna nabízí, máte naprostou pravdu. Logika by potom napovídala, že když pomineme jistý nedostatek originality, tak takové album přece nemůže dopadnout špatně. Jenže logika bohužel v tomto světě moc neplatí, takže červení už asi tuší. Ano, "Perihelion" není zdaleka taková sláva, jak by to mohlo vypadat na první pohled.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


[K recenzi poskytl: Neokhrome]
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama