Heretoir, Heiden, Drom, Tengri: Praha - Chapeau Rouge, 11.11.2012

16. listopadu 2012 v 21:41 | Ježura |  Reporty
Listopadovou akcičku, na které se měla pražskému publiku představit německá post blacková čtveřice Heretoir, jsem začal registrovat někdy okolo přelomu září a října, a to z jednoho prostého důvodu - poté, co jsem tři čtvrtě roku ujížděl na fanoušky i kritikou oceňované desce "Dolores" od brněnských Heiden, a nechal si ujít pražskou zastávku jejich miniturné Živý podzim, usoudil jsem, že když jsem na vhodně umístěný koncert téhle kapely čekal tak dlouho, nespokojím se se vzájemnou premiérou, ke které došlo na plzeňském minifestivalu Phantoms of Pilsen - jakkoli dobré jsem si odtud odnesl zážitky. A tak jsem tedy s menším zpožděním vyrazil na Heiden, a že k tomu měli hrát nějací Němci, jejichž tvorba zněla z YouTube celkem obstojně, a ještě dvě další domácí kapely, od kterých jsem neslyšel ani notu, to byl jen takový příjemný bonus.

První z těch domácích kapel byli Pražáci Tengri. Díky tomu menšímu zpoždění jsem se do druhé podzemní etáže klubu Chapeau Rouge, kde se koncert konal, snesl až někdy v průběhu setu, ale jak se později ukázalo, asi jsem toho moc nepropásl. I těch několika minut ale zpětně docela lituji, protože Tengri mě velmi záhy zaujali. Pětice mužů toho sice moc nenamluvila (vlastně vůbec nic), ale místo toho za sebe nechali mluvit svoji hudbu, a ta si bohatě vystačila. Byl to zvláštní mix post-rockové zasněnosti, ze které občas vykoukla trocha metalové přímočarosti, ale přitom bych to nezařadil ani do jedné z těchto škatulek. Výsledek však nepřestal bavit ani na moment a já se občas přistihl, že skutečně zírám, s jakou elegancí se podařilo skloubit různé vlivy, obohatit je o vzájemně se perfektně doplňující party jednotlivých nástrojů, prosté ale působivé melodie nebo nečekané harmonie. Jak u většiny alespoň vzdáleně příbuzných kapel určují tvář kapely hlavně kytary, v případě Tengri mi připadalo, že i když oba jejich majitelé odváděli vynikající práci (jak naživo, tak i dříve při skládání), kytary fungovaly spíše maličko v pozadí jako podklad, ke kterému je třeba se postupně dopracovat. Naproti tomu byla jasně na očích dvojice bicí a housle - v prvním případě mě dostaly skvěle napsané party a nápadité rytmy přesně podle mého gusta, v druhém pak určující melodie, které sice nebyly nijak složité, ale i tak se zbytkem fungovaly výborně. Tengri se obešli bez vokálu, ale ten jejich hudbě vůbec nechyběl a celé vystoupení, navíc od počátku doprovázené vynikajícím zvukem, tak otevřelo večer ve velkém stylu.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama