Aeon - Aeons Black

29. listopadu 2012 v 21:11 | Stick |  Recenze
Švédští Aeon se po dvou letech vrátili s dlouhohrající deskou, na které opět trhají křesťanství a jeho vyznavače na kusy. Jejich čtvrtý antikřesťanský manifest nese název "Aeons Black" s pěkným do modra laděným obalem z dílny výtvarníka Necrolorda. Po minulé desce, produkované Erikem Rutanem, jim tentokrát desku produkoval Ronnie Björnström, který s kapelou dříve pracoval jako zvukař na živých vystoupeních. Kvalita jeho práce jim natolik vyhovovala, že se rozhodli ho pozvat k produkování nové desky. A chybu rozhodně neudělali. Zvuk desky je šťavnatý, ale přitom takový správně zastřený, blasfemický. Další změna proběhla za bicí sestavou. Bubeník Nils Fjellström, který nahrál všechna předchozí alba, dostal lano od black metalových Dark Funeral, takže jeho místo zaujal úplně původní bubeník Arttu Malkki.

A to je jedno z mála mínusů desky. Jeho hra je oproti předchůdci dosti monotónní, občas mám pocit, že ten člověk nezná přechody. Sype mu to pěkně, kopáky jedou přesně jak šicí stroj, ale pokud je to takové po celé trvání padesátiminutové desky, tak na konci už jsem z něj poněkud vyflusaný. Jak tenhle úsporný styl funguje u Paula Mazurkiewicze ze slovutných řezníků Cannibal Corpse, tak zde tomu poněkud schází charisma. Vůbec chlapci vliv Cannibal Corpse otevřeně přiznávají, k tomu Morbid Angel (zde slyším hlavně album "Domination"), Deicide a Suffocation. Jednoduše záliba ve staré zámořské škole, i když na tomto albu se jim sem tam v riffech blýskne trochu moderny, kterou provozují na svých posledních albech Machine Head. Rozhodně tedy nelze očekávat melodický metal à la In Flames nebo Dark Tranquillity. Nejsou tu ani známky po švédské škole, žádné chrastivé riffy a přímočaré skladby. Spíš technické finesy, hluboký growling a valivé riffy. Mezi patnácti tracky se blýskne i pár meziher, které na mě nejdříve působily dojmem, že snad jde o nějaké předěly v konceptu alba, ale jak jsem zjistil, album (mimo rouhání) ucelený koncept nemá. Dle vyjádření kytaristy Zeba mají funkci odhalit brutalitu samostatných songů a dodat desce tu správnou atmosféru. No, já mám spíš pocit, že jsou to většinou zbytečné štěky.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama