Kiss - Monster

29. října 2012 v 22:43 | Kaša |  Recenze
Určitě nebudu sám, když prohlásím, že ještě před nějakými čtyřmi lety bych nevěřil, že legendární Kiss někdy v budoucnu vydají další studiové album. Výroky zpěváka, baskytaristy a velkého tlučhuby Gena Simmonse ohledně budoucího směřování kapely byly jednoznačně proti jakémukoli albovému přírůstku do už tak dost bohaté diskografie kapely. Důvod? Nelegální stahování, které mu (a vlastně celé kapele) natolik zprotivilo pohled na situaci v hudebním průmyslu, že se od něj chtěl nadobro distancovat. Avšak, člověk míní, pánbůh mění, a proto si to maskovaná čtveřice rozmyslela a výsledkem bylo návratové album "Sonic Boom", čili první počin po dlouhých jedenácti letech. Výsledek nebyl vůbec špatný, kritiky si jej pochvalovaly, prodeje byly taky přijatelné, a tak Gene zjistil, že po jeho hudbě je stále velký hlad, takže se Kiss po třech letech hlásí zpět ke slovu.

"Monster" je jubilejním dvacátým studiovým albem a za ty čtyři dekády, co Kiss brázdí světová pódia, je zbytečné očekávat, že by se udála nějaká závratná změna v jejich hudebním směřování. A když jsme u toho, tak ruku na srdce, kdo si něco takového vlastně přeje? Borci dokázali snad všechno, co je v rockové hudbě možné, a já, přestože nemám nic proti jistému hudebnímu vývoji, tak u legend, mezi které Kiss bezesporu už dávno patří, o nic podobného nestojím a chci si "pouze" užít další porci solidní hudby, která šlape. A to je aspekt, který splňovalo jak "Sonic Boom", tak i "Monster", i když druhé jmenované o něco méně, ale o tom až později. Hudebně je tedy všechno při starém, při pohledu na přebal novinky vlastně taky, tudíž zbývá odtajnit, proč se "Monster" nemůže rovnat se svými staršími bratry, kteří si na rock 'n' rollové mapě vysloužili status nedotknutelných počinů. I když aktuální album nepostrádá řadu chytlavých momentů a skladby jsou pěkně živelné, tak se v řadě případů nejedná o žádné vyložené hity, které by měly schopnost udržet posluchače v napětí i po mnoha dalších posleších. Chybí tomu skladatelská lehkost a přirozenost, s čímž měli Kissáci problém už v několika případech v historii. Je to možná smutné, ale i přes úctu k legendě to tak prostě je.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Cnuk Cnuk | 30. října 2012 v 14:25

Mě Monster velice mile překvapilo. Rozhodně lepší a kvalitnější počin jak Sonic Boom. Možná má deska menší hitový potenciál, ale to mi vůbec nevadí, ba naopak, ty wannabe hity na SB, na mě působili strašně nuceně. Tady to je prostě rokec co šlape hodně dobře. Jinak souhlasím, že "Outta This World" a "All for the Love of Rock & Roll" jsou slabý.

2 Kaša Kaša | 30. října 2012 v 15:21

Díky za názor. Mně právě na Sonic Boom přišli Kiss o něco přirozenější, než na Monster. A jakožto milovník podlézavých Kissáckých hitovek jsem si ho oblíbil víc než novinku :-)

3 Monsterfuck Monsterfuck | E-mail | Web | 30. října 2012 v 18:56

Já osobně jsem ještě Monster neslyšel, ale Sonic Boom mě teda hodně nebavilo...

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama