Nejsem žádný bláhový fantasta, abych očekával, že mě As I Lay Dying překvapí a na svém šestém studiovém albu "Awakened" se alespoň náznakem posunou ve své tvorbě směrem vpřed a pokusí se tak vymanit z metalcorové škatulky, u jejíhož zrodu kdysi sami stáli. K tomu samozřejmě nedošlo, ale na druhou stranu musím hned na úvod přiznat, že to není zas tak zlé. As I Lay Dying mě teprve na albu "An Ocean Between Us" přesvědčili, že nejsou zas až tak špatní a bylo celkem nespravedlivé házet je do pytle s hudební spodinou, která ještě před několika lety mocně hýbala metalovým posluchačstvem. Cestu jsem si k nim tedy hledal o něco déle. Nicméně, pořád před sebou mají dlouhou cestu, aby se oprostili od projevu, který je od nich obecně vyžadován, a přidali víc ze svého vlastního hudebního výrazu, čímž bychom se od nich dočkali velkých věcí."Awakened" by po vydání kompilace "Decas" mohlo být klidně považováno jako nový začátek kapely, jako mezník, který ji přenese do další dekády své existence, a otázkou, která tak vyvstávala, bylo, zda se na novém albu As I Lay Dying podaří překonat své dosavadní počiny a přinést něco víc než jen prvotřídní metalovou řežbu, které se sice technicky nedá nic vytknout, ale na druhou stranu jí chybí nějaká hlubší myšlenka, díky které by bylo možno "Awakened" povýšit nad úroveň alba, které se nejvíc hodí jako koláž k jiné činnosti (u mě osobně nejvíc funguje při řízení auta). Na zmíněnou otázku se sice nedá odpovědět kladně, ale i přesto mě "Awakened" docela baví a zejména alba před "An Ocean Between Us" strčí hravě do kapsy. Co mne okamžitě zaujalo, je prvotřídní zvuk, který mi naprosto sedl a přesně takhle si představuju moderní metalovou produkci, kde jsou všechny nástroje skvěle vyvážené.
