Říjen 2012

Sybreed - God Is an Automaton

6. října 2012 v 22:57 | Kaša |  Recenze
Švýcarsko není zrovna země metalové hudbě zaslíbená. Přestože existují výjimky jako Celtic Frost, Samael nebo Coroner, nikdy nemělo takový věhlas jako řada jiných evropských končin. Právě zástupcům země helvétského kříže, industriálním metalistům Sybreed a jejich novému albu "God Is an Automaton", se dnes podíváme na zoubek. Je fakt, že Sybreed se možná nezapíšou do historie nesmazatelným písmem jako zmíněné legendy, ale to nebrání faktu, že jsou považování za seskupení, jehož počiny vzbuzují nemalý zájem a především nepostrádají potřebnou kvalitu. V záplavě moderně znějících kapel se jim podařilo v rámci možností odlišit se od celého stáda a spojit elektroniku, tvrdé riffy, agresivní vokál s melodickými nápěvy a počítačově přesnými bicími ve správném poměru, čímž vznikla zajímavá industriální metalová syntéza.

Na první poslech se na "God Is an Automaton" od dosavadní tvorby nic nezměnilo. A ono je to vlastně dobře. Stabilně si totiž udržují vysokou kvalitativní úroveň svých počinů, přičemž samozřejmostí je prvotřídní technické zpracování. Zvuk, kterým je opatřeno nové album, nemá chybu a nenapadá mne nic, co by se mu dalo vytknout. Přece jen, tohle už se v daném žánru považuje za samozřejmost a Rhys Fulber (nejvíce známý díky své dlouholeté spolupráci s Fear Factory), který si produkci a mix "God Is an Automaton" vzal na starosti, odvedl skvělou práci. Zmíněná "továrna strachu" není zas až tak od věci, protože Sybreed k jejich tvorbě mají relativně blízko. Škrkané riffy, strojově přesná rytmika a melodické refrény jako opak agresivním slokám, to jsou poznávacím znamením obou kapel. Sybreed k tomu přidávají ještě trošku death metalové živelnosti a v těchto momentech mají obrovskou sílu a Fear Factory na dálku přijímají jeden tvrdý direkt za druhým. Díky moderní, do detailu vypiplané produkci a střídání agresivních vokálů s těmi melodickými by mohli být Švýcaři snadno, leč mylně, hozeni do škatulky metalcore, což není samozřejmě vůbec přesné. Oproti (mnohdy) tuctovým metalcorovým kapelám Sybreed znějí daleko víc uvěřitelně a jednotlivé aspekty své tvorby kombinují nenásilným způsobem, který nepůsobí zas tak vypočítavě se snahou zavděčit se co nejširšímu publiku, jak by se mohlo zdát.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Hell budou točit DVD

6. října 2012 v 18:17 | Monsterfuck |  Music News
Britští heavy metalisté Hell, kteří v loňském roce po obnově činnosti vydali nadšeně přijatý debut "Human Remains", mají aktuálně v plánu živé DVD. Jeho záznam budou točit 23. února příštího roku v anglickém městě Derby. Při této příležitosti, na níž kapelu jako support doplní Winterfylleth a A Thousand Enemies, Hell chystají speciální show, jež prý bude dlouhá přibližně 100 minut. Skupina slibuje, že půjde o doposud její největší představení s velkou spoustou rekvizit, pyroshow a mnohých dalších věcí, které si Hell nechají jako překvapení. Mimoto budou představeny i některé nové dříve neslyšené skladby, jež se objeví na chystané druhé desce. Každý, kdo se na koncert dostaví v tričku Hell, navíc bude mít možnost nechat se vyfotit pro speciální koláž fanoušků, která bude součástí artworku DVD.

Vznik Hell se datuje do roku 1982, po vydání několika demosnímků se však kapela o pár let později rozpadá kvůli problémům s natáčením první desky, když label, jemuž se Hell upsali, zbankrotoval dva týdny před vstupem do studia. Obnova činnosti Hell přišla v roce 2011, kdy kapela konečně vydala svůj dlouhohrající debut "Human Remains" u firmy Nuclear Blast jako jewelcase CD, limitovaný 2CD digipack a 3LP ve třech barvách - černé (300 kusů), rudé (250 kusů) a čiré (limitace neznámá).

Gwar představili nového kytaristu

6. října 2012 v 13:50 | Monsterfuck |  Music News
Maskovaní úchylové Gwar ze Spojených států amerických vystupovali po loňské smrti svého kytaristy Flattuse Maximuse, alias Coryho Smoota, pouze v okleštěné sestavě. Nyní ovšem představují čerstvého člena, který v kapele nově zaujme prázdné místo kytaristy - stal se jím "dlouho ztracený bratranec Flattuse", který vystupuje jako Pustulus Maximus. Svou koncertní premiéru v řadách Gwar si již odbyl 1. října a k vidění samozřejmě bude i na chystaném severoamerickém turné. On sám se ke svému připojení ke Gwar vyjádřil následovně:

"V této chvíli nemám tisku co říct, přestože k vám mluvím. Nechám svojí kytaru, ať mluví za mě. Jen dodám, že jsem zavázán krví ctít odkaz velkého Flattuse a samozřejmě i celý rod Maximusů. Nejsem tu totiž jen tak pro prdel. Hail Flattus!"

Poslední album Gwar se jmenovalo "Bloody Pit of Horror" a vyšlo v listopadu 2010. Kapela aktuálně chystá novou desku, která by měla vyjít začátkem roku 2013 a která prý bude "opravdu zajímavá".

Blut aus Nord - 777 - Cosmosophy

5. října 2012 v 20:11 | Monsterfuck |  Recenze
Blut aus Nord jsou opět zpátky s novým albem… ano, opět. Zas a znovu tento francouzský klenot avantgardního post-black metalu dokazuje, že v případě pravidla, podle něhož kvantita nechodí ruku v ruce s kvalitou, jsou právě oni tou pověstnou výjimkou, která musí každé pravidlo stvrdit. I "777 - Cosmosophy" je další deskou, při jejímž poslechu si člověk říká, že na co tahle francouzská trojice sáhne, to se změní v hudební zlato, u něhož by posluchač nejradši sypal z rukávu ty nejpřehnanější přívlastky, jaké ho jen napadnou.

Blut aus Nord v dřívějších letech vždy bývali synonymem pro nervydrásající chaotický black metal, jemuž nebyla žádná hudební pravidla svatá. Samozřejmě, i tehdy se v diskografii kapely objevovaly počiny mimo toto schéma, viz debut "Ultima Thulée" v duchu ambientního black metalu, nebo oba díly "Memoria Vetusta", jež byly svým pojetím mnohem blíže konvenčnější podobě žánru. V posledních letech, zdá se, ovšem Blut aus Nord nabrali kurz poněkud jiným směrem - zdali se jedná pouze o experiment, nebo opravdu nový směr, to samozřejmě ukáže až čas. A nebyli by to Blut aus Nord, kdyby to bylo tak jednoduché, neboť ty směry jsou vlastně dva zároveň - dva rozsáhlejší cykly, každý reprezentující zcela odlišnou tvář těchto Francouzů, oba ukončené v tomto roce s pouhým dvouměsíčním rozestupem. Prvním byla série dvou EP "What Once Was", na níž Blut aus Nord předvedli doslovný návrat ke kořenům syrového primitivního black metalu - ovšem nutno dodat, že zcela v rámci svého stylu, tudíž nechyběla naprosto nemocná atmosféra. Druhým cyklem byly tři dlouhohrající desky souhrnně známé jako "777". A v jejich případě se skupina opravdu rozběhla do dříve netušených končin. Úvodní "777 - Sect(s)" ještě bylo srovnatelné se starší tvorbou, nicméně skladby "Epitome II" a "Epitome VI" už tehdy leccos naznačovaly. Právě v jejich duchu se neslo druhé "777 - The Desanctification", které zcela odbouralo choré disharmonické riffování a namísto něj se soustředilo především na nadpozemské melodie, jimiž jsou Blut aus Nord proslulí. Ale co "777 - Cosmosophy"?

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Nové videoklipy od Stream of Passion a Crucified Barbara

5. října 2012 v 17:39 | Ježura |  Music News
>>> Nizozemská formace Stream of Passion natočila videoklip ke skladbě "The Scarlet Mark", která se objevila na zatím poslední řadové desce "Darker Days" z roku 2011. Výslednou podobu klipu má na svědomí režisér Arno de Haas, o produkci se postarala firma Careface Productions a celé video bylo natočeno během 48 hodin v rámci projektu 48 Hour Music Video Project Utrecht 2012.


>>> S novým klipem přišel také švédský dívčí hard rock kvartet Crucified Barbara. Natáčelo se v Göteborgu a celý proces si vzala na starosti společnost 11Frames Productions. Pohyblivého doprovodu se dočkala skladba "Rock Me Like the Devil" z alba "The Midnight Chase", které vyšlo na konci května (Evropa a Japonsko) respektive července (Severní Amerika) skrze label Nuclear Blast.


Machine Head chystají živák

5. října 2012 v 13:48 | Monsterfuck |  Music News
Američané Machine Head mají v plánu nové živé album, které bude teprve druhým živákem kapely po "Hellalive" z roku 2003. Nový disk se bude jmenovat "Machine Fucking Head Live" a vyjde 13. listopadu u Roadrunner Records. Záznam nepochází z jedné show, ale byl posbírán z vícera koncertů, které proběhly na podporu poslední desky "Unto the Locust".

"The Head Cases [přezdívka fanoušků Machine Head - pozn. redakce] byli v průběhu tohoto koncertního cyklu tak skvělí, že jsme prostě museli začít natáčet vystoupení, zvlášť s technologií, která nahrávání tak usnadňuje," říká zpěvák a kytarista Robb Flynn. "Vybrali jsme pár z těch nejlepších večerů, kde skupina i dav byly jako v ohni, jsou to téměř dvě hodiny double live alba, které je výborným záznamem toho, kde kapela po 18 letech je."

Tracklist "Machine Fucking Head Live":
01. I Am Hell (Sonata in C#)
02. Be Still and Know
03. Imperium
04. Beautiful Morning
05. The Blood, The Sweat, The Tears
06. Locust
07. This Is the End
08. Aesthetics of Hate
09. Old
10. Darkness Within
11. Bulldozer
12. Ten Ton Hammer
13. Who We Are
14. Halo
15. Davidian

Pokud by vám info o živém albu přišlo moc suché, dejme si ještě jednu bulvárnější novinku ohledně Machine Head - kytarista Phil Demmel se minulý víkend (29. - 30. 9.) oženil s Martou Peterson, klávesačkou Bleeding Through. Na gratulace jsem v redakci moc velcí cynikové, tudíž vás spíš vyzveme, abyste se v komentářích začali vsázet, jestli se na dalším albu Machine Head objeví klávesy Mrkající

Krallice - Years Past Matter

4. října 2012 v 21:10 | Ježura |  Recenze
Newyorský kvartet Krallice není nikterak zavedenou kapelou. Co však těmto muzikantům chybí v dlouhověkosti jejich společného hudebního úsilí, to nahrazují tvůrčí aktivitou, a aktuální novinka "Years Past Matter" je od roku 2007, kdy se kapela dala dohromady, již jejich čtvrtým řadovým počinem. To je poměrně obdivuhodný výkon obzvlášť při zohlednění faktu, že Krallice hrají bezesporu posluchačsky i kompozičně složitou hudbu, kterou většina hodnotících ukrývá do škatulky avantgardního black metalu. Takhle z papíru to zní jako lákavá záležitost, že? Vskutku. Otázkou však zůstává, jestli Krallice svým posledním dílem naplnili ambice, ke kterým je zavazuje zařazení k avantgardě, neboť jak známo - hranice mezi inovátorským přístupem a kakofonií není moc zřetelná a překročit ji je jednodušší, než by se mohlo zdát.

Abych pravdu řekl, několik prvních poslechů, kterým jsem "Years Past Matter" podrobil, mě zanechalo v dost zásadní nejistotě, co to vlastně poslouchám. Hodina a třicet sedm vteřin stopáže sestávající praktický výhradně z kytarových vylomenin, které až na drobné záblesky působily naprosto nahodilým dojmem, mi opravdu nedávala moc důvodů, proč se poslechem dál mořit. Přesto jsem ale nějak podvědomě cítil, že to přece není jen tak samo sebou a že tomu albu musím přijít na kloub stůj co stůj. A tak se započal další poslechový maraton, na jehož konci stojí "Years Past Matter" v pozici alba, které má otevřenějšímu posluchači mnoho co nabídnout. Ale to by byl trochu zkratkovitý verdikt, takže se pokusím vysvětlit, jak jsem k takovému názoru došel.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Horna, Blacklodge: Praha - Matrix, 30.9.2012

4. října 2012 v 17:20 | Monsterfuck |  Reporty
Akce s krycím názvem Adventus Satanae MMXII slibovala již dlouho dopředu pěkně pekelný zážitek. Ačkoliv původně avizovaní Francouzi Hell Militia nakonec odpadli, jejich industriálně black metaloví krajané Blacklodge, kteří byli následně potvrzeni jakožto náhradníci, byli alespoň pro mě dostatečnou záplatou, ne-li dokonce o něco málo větším tahákem než Hell Militia.

Nejednalo se však o jedinou změnu v sestavě. Ke svého času aktuálně čtyřem účastníkům, jimiž kromě již zmiňovaných Blacklodge byli Finové Horna, Norové Tortorum a domácí support Silva Nigra, se totiž přidaly další dvě formace - a co je zajímavé, nešlo o extrémní metal, nýbrž i extrémní elektroniku v podobě TZII a Contagious Orgasm. A právě tyto skupiny se postaraly o otevření večera.

Jako první se představili… tedy vlastně spíše představil Belgičan vystupující pod jménem TZII. Jak už tomu u podobných záležitostí bývá, spíš než koncertem by to bylo vhodné nazývat uměleckou performancí, jež se konkrétně v tomto případě nesla v noisovém - nebo chcete-li hlukovém - duchu. Musím říct, že zpočátku to nebylo nic moc, ale postupem času set výrazně gradoval až do výborného závěru. Ani bych se nedivil, kdyby drtivá většina hlukového teroru, jaký TZII předváděl, byla čistou improvizací, nicméně se musí nechat, že minimální silně zefektovaný řev opravdu naháněl husí kůži. Stejně rychle, jako tato extrémně náročná zvuková koláž začala, tak i najednou skončila, ze vteřiny na vteřinu z absolutního bordelu do totálního ticha, TZII jen mávnul na pozdrav několika málo přítomným, kteří se dostavili před pódium a vydrželi zde do samotného závěru, a byl pryč.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Live - peklo se vrací! Německé metalové legendy HELLOWEEN a GAMMA RAY vyráží na "Hellish Rock part II" s novými alby!

4. října 2012 v 14:18 | Monsterfuck |  Koncerty & Akce
Live - peklo se vrací! Německé metalové legendy HELLOWEEN a GAMMA RAY vyráží na "Hellish Rock part II" s novými alby!

22. 3. 2013 PRAHA, Tip Sport Aréna
23. 3. 2013 ZLÍN, Zimní stadion Luďka Čajky

Speciální host: SHADOWSIDE (Brasil)

Kdo by nepamatoval šílené "Hellish Rock Tour" v letech 2007/2008? Legendární dýně HELLOWEEN a jejich velmi speciální host - GAMMA RAY tehdy odehráli 95 koncertů v 34 zemích světa a zanechali metalové fanoušky v Evropě, Asii, Severní i Jižní Americe v totální metalové extázi! Pro ty, kteří tam tenkrát nemohli být, a nebo pro ty, co tohle a možná i něco víc chtějí zažít ještě jednou, jsou tady nyní výborné zprávy!

Posaďte se a nadechněte se zhluboka - HELLOWEEN a GAMMA RAY chystají totiž velký "Remake" tohoto nezapomenutelného turné! "Hellish Rock Tour, Part II" startuje v březnu 2013 v Evropě a procestuje opět zeměkouli. Připravte se! Německá dvousečná zbraň HELLOWEEN, GAMMA RAY se s novými alby objeví také v ČR, a to hned 2x!

Vzhledem k obrovskému zájmu o vstupenky na březnový koncert legendárních metalových dýní HELLOWEEN + GAMMA RAY ve ZLÍNĚ (23. 3. 2013) se tento koncert přesouvá z haly Euronics na zimní stadion Luďka Čajky, který je hned vedle haly Euronics! Bude to peklo na zemi! HELLOWEEN a GAMMA RAY s novými deskami v březnu 2x v ČR! 22. 3. 2013 PRAHA, Tip Sport Aréna a 23. 3. 2013 ZLÍN, zimní stadion Luďka Čajky!

Nechte se překvapit, co pro vás Weikath, Deris, Grosskopf & Co a Kai Hansen připravili tentokrát!

Michael Weikath k tomu říká: "Atmosféra na pódiu i v zákulisí byla posledně skvělá, a tak si tu párty zopakujem a už se na to moc těšíme!" Bývalý kolega a současný přítel kapely Kai Hansen dodává: "Ano, poslední Hellish Rock Tour" znamenalo pro Gamma Ray vrchol kariéry, 100% do toho jdeme zase".

Čeká nás opět peklo na zemi! HELLOWEEN + GAMMA RAY s novými deskami na jaře 2 x v ČR! PRAHA a ZLÍN! Ať žije metal a Hellish Rock Tour, part II zvláště!

Vstupenky jsou k dostání ve všech obvyklých předprodejích, objednávejte také na www.mastersofrock.cz

[tisková zpráva pořadatele]

Phantoms of Pilsen 6

4. října 2012 v 11:47 | Monsterfuck |  Koncerty & Akce
Již tento pátek a sobotu 5. a 6. 10. 2012 proběhne v Plzni - Božkově další ročník festivalu Phantoms of Pilsen. Sestava doznala na poslední chvíli dvou změn a na soupisku tak přibyli čeští post metalisté FDK a rakouští TULSADOOM věnující se barbarskému thrashi. Krom těchto kapel se můžete těšit také na legendy žánru, jako jsou například němečtí BETHLEHEM či rumunští NEGURA BUNGET.

Veškeré důležité informace včetně cesty k místu konání jsou k nalezení na webových stránkách festivalu www.phantomsofpilsen.cz

Doufáme, že letos posuneme laťku zase o něco výše. Těšit se tak můžete na videoprojekce či stylové mezihry při střídání kapel. Zájem o náš skromný fest opět vzrostl, přesto však bude na místě k mání dostatek vstupenek. K dostání jsou také vstupenky na jednotlivé dny.

Program festivalu je následující:

Pátek 5. 10. 2012

15:45 - vstup
16:30 - 17:05 - Gorgonea Prima (Cz)
17:25 - 18:05 - FDK (Cz)
18:30 - 19:15 - Kozeljnik (Ser)
19:40 - 20:20 - Dordeduh (Rom)
20:45 - 21:40 - Secrets of the Moon (Ger)
22:05 - 23:00 - Bethlehem (Ger)
23:20 - 23:55 - Et Moriemur (Cz)

Sobota 6. 10. 2012

15:15 - vstup
16:00 - 16:30 - Panychida (Cz)
16:50 - 17:30 - Žrec (Cz)
17:50 - 18:30 - Heiden (Cz)
18:55 - 19:35 - Din Brad (Rom)
19:55 - 20:35 - Tulsadoom (Aut)
20:55 - 21:40 - The Stone (Ser)
22:05 - 23:00 - Vulture Industries (Nor)
23:25 - 00:20 - Negura Bunget (Rom)

Těšíme se na vaši návštěvu a podporu. Protože to je právě to, co udržuje fest naživu.

Na viděnou v Božkově.

Phantom´s Crew - UG metal in Pilsen

[tisková zpráva pořadatele]

Neal Morse - Momentum

3. října 2012 v 20:30 | Zajus |  Recenze
Neal Morse je hudebník s bohatou historií a ne náhodou patří mezi nejuznávanější postavy současného progresivního rocku. Svým fanouškům dělá radost už jen tím, že nová alba sype jako na běžícím páse. Pokud budu počítat jen progrockové nahrávky, pak je "Momentum" již sedmým albem od sólového debutu "Testimony" z roku 2003. A pokud lidové moudro praví, že s kvantitou klesá kvalita, pak je Morse krásnou ukázkou nesmyslnosti lidových mouder. Loňské "Testimony 2" sklidilo velmi pozitivní kritiku a já již teď mohu prohlásit, že "Momentum" nedopadne jinak. Tedy alespoň u mě ne.

Během nahrávání alba se Morse rozhodl sestavit kapelu plnou více či méně neznámých amerických hudebníků, která by pro něj byla stabilní oporou při živých koncertech. Tito hudebníci nakonec stihli promluvit do podoby alba, i když vždy jen z pozice hostů. Základní sestava se tak na "Momentum" v porovnání s předchozími alby nezměnila: Neal Morse se kromě zpěvu stará o klávesy a kytary, Randy George obsluhuje baskytaru a za bicími sedí Mike Portnoy. Jeden slavný host se však na albu přeci jen mihne. Paul Gilbert s Nealem Morsem již spolupracoval, naposledy nahrál fantastické sólo pro skladbu "It's for You" z alba "Testimony 2". Na novince dostal prostor rovnou v titulní skladbě "Momentum".

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Nightwish opouští zpěvačka

3. října 2012 v 16:03 | Monsterfuck |  Music News
Finské hvězdy symfonického metalu Nightwish opustila jejich dosavadní zpěvačka Anette Olzon (na fotce), která zde působila od roku 2007 a s kapelou natočila dvě desky "Dark Passion Play" (2007) a "Imaginaerum" (2011). Rozchod přichází doslova uprostřed severoamerického turné, které Nightwish jedou s podporou Kamelot.

Před koncertem, který měl odehrát (a nakonec i odehrál) 28. září v Denveru v Coloradu začaly Anette Olzon trápit nevolnosti, díky nimž byla následně převezena do nemocnice. Sama o svých zdravotních problémech později napsala na svůj oficiální blog: "Bohužel se mi v sedm večer přitížilo, začala jsem hodně zvracet a stoupla mi teplota. V nemocnici mi řekli, že bych měla zrušit koncert a okamžitě se dostavit na pohotovost. Byla jsem zde celou noc, byla jsem hodně dehydratovaná, takže mi vnitrožilně dali dva litry tekutin, udělali krevní testy, ultrazvuk ledvin a rentgen. Tyto testy neukázaly, proč mi bylo tak špatně, bolest žaludku ale nejspíš souvisela s mou chřipkou nebo možná jen stresem. Odhalily však něco jiného, za což jsem vděčná. Pokud bych nepodstoupila rentgen, nevěděla bych, že mám v játrech velkou cystu, která bude muset ven."

Zbytek Nightwish však koncert i přes nepřítomnost své zpěvačky nezrušil, ale odehrál jej se dvěma náhradními zpěvačkami, které byly na turné jako pomocné vokalistky Kamelot - Elize Ryd (Amaranthe) a Alissa White-Gluz (The Agonist). Fotky z koncertu s Elize a Alissou si můžete prohlédnout na tomto odkazu. Anette Olzon následně ne zrovna nadšeně okomentovala toto zastoupení: "Nikdo se mě nezeptal, jestli je to ok, že show odzpívají Elize a Alissa. Myslím, že to nebylo moc dobré rozhodnutí a omlouvám se všem, kteří se přišli podívat na celou kapelu a dostali něco jiného. Já jsem však byla velmi nemocná a tohle nebylo moje rozhodnutí. Je to jenom hudba. Stejně jako v životě, občas se někomu udělá špatně a koncert se odvolá. Rihanna by se také určitě nezeptala Britney Spears, aby za ní zpívala, kdyby byla nemocná. Vypadá to, že show je v téhle kapele důležitější než samotní lidé."

Anette Olzon se následující den, 29. zaří, vrátila zpět na pódium v Salt Lake City v Utahu. Následně však přišlo poněkud překvapivé oficiální prohlášení samotné skupiny ohledně celé záležitosti - že Anette Olzon v Nightwish s okamžitou platností končí. Na webu skupiny se 1. října objevila následující zpráva o konci spolupráce a dočasné náhradnici pro zbytek severoamerického turné:

"Další kapitola Nightwish dnes skončila. Nightwish a Anette Olzon se po vzájemné dohodě rozhodli ukončit spolupráci pro dobro všech. V nedávné době bylo čím dál tím více zřejmější, že směr a potřeby kapely jsou ve vzájemném konfliktu, což vedlo k neřešitelné situaci.

Nightwish nemají v plánu zrušit jediný nadcházející koncert, díky čemuž jsme se rozhodli pro náhradní zpěvačku, která začne 1. října v Seattlu. Jmenuje se Floor Jansen (ex-After Forever, Revamp), je z Nizozemska a laskavě se nabídla nám pomoct s dokončením světového turné 'Imaginaerum'."

Krátké video z premiéry Floor Jansen u Nightwish v podobě songu "Storytime" si můžete pustit zde:


Underoath končí

3. října 2012 v 14:40 | Ježura |  Music News
Po sérii obměn sestavy se floridská metalcorová formace Underoath rozhodla ukončit svoji patnáct let trvající kariéru. Ta bude završena retrospektivním albem "Anthology 1999 - 2013", na které se objeví i dvě nové skladby "Sunburnt" a "Unsound" a dojde rovněž na rozlučkové turné. Poslední album "Ø (Disambiguation)" nahrála sestava, ve které po odchodu bubeníka a vokalisty v jedné osobě, Aarona Gillespieho, nezůstal jediný zakládající člen kapely.

Zpěvák Spencer Chamberlain se nechal slyšet, že "toto rozhodnutí bylo srdcervoucí pro všechny z nás, ale všechny dobré věci zkrátka končí". Prohlásil rovněž, že to nebylo unáhlené rozhodnutí, ale členové došli k názoru, že je potřeba pokračovat jinde a jinak. "Je smutné, že cítíme potřebu ukončit tuhle kapitolu, ale nikdy jsme si tím nebyli jistější," vysvětluje. Klávesák Chris Dudley dodává, že "je to hořkosladký okamžik", ale zdůrazňuje, že kapela "chtěla odejít na vrcholu".


Budoucí plány Angantyr a Make a Change... Kill Yourself

3. října 2012 v 11:01 | Monsterfuck |  Music News
Black metalový jednočlenný projekt Angantyr z Dánska (ačkoliv aktuálně sídlící ve Švédsku) vydá zanedlouho své páté album s názvem "Forvist". CD verze, která bude k dispozici jako digipack v limitaci 999 kusů, vyjde 18. listopadu Northern Silence Productions, LP by se mělo objevit začátkem nového roku. Tracklist a obal jsou k vidění níže, resp. vpravo. Tisková zpráva firmy zní:

"'Forvist' opět ukazuje Ynleborgazovu [jediný člen Angantyr - pozn. redakce] pozoruhodnou schopnost vytvořit epické, mocné a silné black metalové hymny, jejichž nespoutaná síla pramení z ledové temnoty a věčné samoty zamrzlého severu. Texty opět pokračují v epickém příběhu Arngrima, středověkého skandinávského bojovníka, jenž cestuje ze své země, aby vykonal pomstu na křesťanských útočnících, kteří vyvraždili jeho rodinu; příběhu, který začal na desce 'Hævn' [2007]. A stejně jako Arngrim, ani Ynleborgaz nebere žádné zajatce. Všichni příznivci této dánské jednočlenné legie jistě ocení, že Angantyr i po 15 letech se stále stejnou vervou bojuje proti všem křesťanským vetřelcům."

"Forvist" bude následovníkem desky "Svig" z roku 2010, jež vyšla v září 2010 taktéž u Northern Silence Productions jako digipack CD (1000 kusů), jewelcase CD a LP (to vyšlo o rok později). Ynleborgaz také ohlásil, že dal opět dohromady novou živou sestavu a Angantyr tak budou moci v roce 2013 vyrazit na další sérii koncertů.

Tracklist "Forvist":
01. Lænket
02. I forfædres fodspor
03. Vemods hjemstavn
04. Forvist
05. Fælles fjende
06. Stille skarpe knive
07. Skovens egne våben

Další související novinkou je, že Ynleborgaz po pár letech ticha opětovně oživil svůj druhý jednočlenný projekt, depressive black metalovou kapelu Make a Change... Kill Yourself. V současnosti je v přípravě očekáváné třetí album s názvem "Fri", které naváže na desku "II" z roku 2007. Novinka bude obsahovat čtyři skladby (viz tracklist dole) a aktuálně se už nachází ve fázi mixování. Datum vydání je prozatím neznámé.

Vůbec poprvé v historii se také Make a Change... Kill Yourself vydají na koncerty. V plánu je menší evropské turné po boku Utarm z Norska, The Great Old Ones z Francie a Finster z Německa v polovině prosince, přičemž pro našince je důležité, že jedna z deseti zastávek se odehraje i v České republice - 12. prosince v klubu Astacus v Rakovníku.

Tracklist "Fri":
01. Fri fra denne verden
02. Livets gave
03. Du er alene
04. Sjælefred

Lacrimosa - Revolution

3. října 2012 v 0:10 | Ježura |  Recenze
Za jménem Lacrimosa se ukrývá německo-finské duo, které již dlouhé roky žije a tvoří ve Švýcarsku a které na letošek připravilo v pořadí již jedenácté řadové album. To nese název "Revolution" a já jsem si ho k recenzi vybral veden zoufalou snahou objevit pod hlavičkou gotického metalu kapelu, která není jen továrnou na peníze, bezskrupulní kopírkou několika zavedených žánrových veličin, nebo rovnou kombinací obojího. Zároveň jsem tuhle recenzi vzal jako příležitost konečně se podívat na zoubek kapele, která kolem mě dlouho kroužila, ale nikdy se nepřiblížila dost na to, abych po ní chňapnul.

Nač to zastírat, moje první přání se mi vyplnilo hned s prvním poslechem, protože i když jsem nebyl schopen s jistotou říct, co jsem to vlastně doposlouchal, bylo mi jasné, že nic podobného jsem ještě neslyšel. Nebo ne, jinak. Slyšel jsem spoustu věcí, které zněly jako určitá část nebo chcete-li složka "Revolution", ale ještě nikdy jsem neslyšel, že by byly tyhle byť i zdánlivě neslučitelné složky namíchány takovým způsobem, jako to na své novince předkládá Lacrimosa. Tilo Wolf totiž operuje s motivy melancholického německého schlageru, přidává špetku vznešenosti klasických gotických uskupení z 90. let, nebojí se vlivů čistého industrialu nebo lehké elektroniky, a to vše podkládá stylově těžko zařaditelnými kytarami. Řekněte, dá se takováhle směsice vlivů vůbec pojmenovat? Já si na to netroufám, ale někdo povolanější by se o to pokusit mohl, protože v podobě, jaká se ukazuje na bezmála hodinovém "Revolution", se jedná proti všem předpokladům o soudržný celek, kde se jednotlivé části doplňují, místo aby spolu zápasily. Překvapením ale není konec. Jak praví zkušenost, když někdo kombinuje tolik různých prvků, většinou mu z toho vyjde dílo, které je poměrně složité, komplexní a nemusí být úplně jednoduché se v něm zorientovat. "Revolution" je na tom trochu jinak a kdybych měl hledat nějaký výraz, jak shrnout, jakým jazykem k posluchači deska mluví, asi začnu hovořit o hudebním minimalismu, který však oplývá velkým množstvím rozličných nápadů a postupů. A je to skutečně tak, protože i přes značně umírněný charakter nahrávka oplývá opravdu zajímavými momenty - ať už co do melodií nebo kompozice.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Lacrimosa: Praha - Rock Café, 27.9.2012

2. října 2012 v 20:57 | Ježura |  Reporty
Co si pamatuji, Lacrimosa v mých představách vždy figurovala jako neotřelá formace, které jsem však nikdy nedal možnost stát se jedním z mých oblíbenců. Ale odmítněte možnost zúčastnit se netradiční hudební události doprovázející vydání nové desky, po které jsem při rozdávání recenzí shodou náhod také sáhl. Ne, taková konstelace okolností vyloženě žádala o plné využití, a tak jsem se nakonec zase jednou vypravil do pražského Rock Café, vyzbrojen pouze znalostí novinky "Revolution" a také očekáváním události, která mohla dopadnout skutečně jakkoli...

Ještě než se pustím do popisu samotného dění v klubu, bylo by dobré uvést na pravou míru, čím měl být tento koncert tak netradiční. Několik týdnů před startem Tour: Revolution, jejíž součástí byla i pražská zastávka, totiž od kapely přišla zpráva o tom, že se publikum tentokrát nedočká žádných předkapel, ale namísto toho hned tříhodinového koncertu hlavní hvězdy, který bude rozdělen vedví přestávkou. Motivem pak byla snaha předvést publiku jak maximum nových skladeb, tak výběr toho nejlepšího z dosavadní košaté tvorby. To jsou dozajista sebejisté ambice, ale v takových případech hrozí riziko, že když se celá akce nepodchytí ze všech stran, z něčeho působivého se může jak mávnutím proutku stát celkem obstojný trapas. Proto jsem k celému koncertu přistupoval se střízlivým odstupem a nenechal propuknout nějaké přehnané těšení. Ovšem když jsem se konečně dobelhal na místo, najednou to začalo vypadat velmi slibně. Po vstupu do sálu se totiž mým očím otevřel pohled na velmi vkusně zařízené pódium, kterému se i při výrazné gothic stylizaci podařilo nesklouznout k lacinému kýči nebo přeplácanosti. Nezbývalo tedy než čekat na moment, kdy se v těchto kulisách rozehraje divadlo, k jehož sledování se sešla velmi početná a různorodá směska návštěvníků - gotickými kostýmy a němčinou počínaje, stahováky s bodci a ruštinou konče.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Fotky byly vypůjčeny ze severu Sanctuary.cz (autor: JiSe)

Švédský metalový tank SABATON vyráží na SWEDISH EMPIRE TOUR a zastaví se také 3x v ČR!

2. října 2012 v 18:57 | Monsterfuck |  Koncerty & Akce
Švédský metalový tank SABATON vyráží na SWEDISH EMPIRE TOUR a zastaví se také 3x v ČR!

7. 3. PRAHA, Incheba Aréna
8. 3. ZLÍN, Sportovní hala Euronics
9. 3. PLZEŇ, KD Peklo

Speciální host: ELUVEITIE (Swi), Wisdom (Hun)

Poté co populární Švédové SABATON obměnili sestavu, vydali novou desku "Carolus Rex a dobyli festival Masters Of Rock, hlásí toto švédské impérium velkolepý návrat do Českých zemí! Švédové zaútočí na jaře 2013 hned na tři česká města!

7. 3. PRAHA, Incheba Aréna
8. 3. ZLÍN, Sportovní hala Euronics
9. 3. PLZEŇ, KD Peklo

Obléhání to bude opět výživné, vždyť toho není nikdy málo, co SABATON předvádí! Tažná síla kapely, zpěvák Joakim Brodén a hlavní mozek kapely Pär Sundström k sobě po odchodu ostatních členů přizvali nové posily, Chrise Rörlanda (kytara), Thobbe Englunda (kytara) a Robbana Bäcka (Bicí) a poctivě nazkoušeli zbrusu novou show! Po absolvování velkého amerického turné, se přivalí tato spolehlivá válečná mašina opět i k nám! Připravte se na to! Impérium SABATON vrací úder již na jaře 2013!

Speciálními hosty koncertů budou neméně populární Švýcaři, zástupci nové vlny Folk metalu ELUVEITIE! Tato veselá partička s sebou přináší vždy svěží vítr a jejich kombinace keltských melodií s death-metalovým nádechem dostane každého! ELUVEITIE vydali letos na jaře novou desku "Helvetios" zahrnující konstantní uhrančivý příběh vyprávěný dokonale jejich nástroji a hlasy. Spolu s tímto neodolatelným duem přijíždí ještě jeden speciální host - maďarská power-metalová hvězda WISDOM, představující svoji novou desku "Judas".

Švédský metalový tank SABATON válcuje všechny a ve ZLÍNĚ je oslavován jako vítěz! Jejich koncert v rámci Swedish Empire Tour 2013, plánovaný na 8. 3. 2013 do Masters Of Rock Café ve Zlíně je již nyní zcela VYPRODÁN! Zájem o vstupenky je neustále tak obrovský, že pořádající agentura Pragokoncert vyjednala přesunutí zlínského koncertu do větších prostor - do sportovní haly Euronics ve ZLÍNĚ! SABATON tak udeří spolu se speciálními hosty koncertu, folk-metalovými Švýcary ELUVEITIE a power-metalovými Maďary WISDOM 8. 3. 2013 ve ZLÍNĚ, sportovní hale Euronics! Předprodej vstupenek tak může směle běžet dál. Stejně tak se stalo i v PRAZE a v PLZNI! Koncerty se přesunuly do větších prostor! SABATON, ELUVEITIE a WISDOM zahrají v PRAZE 7.3. v Incheba Aréně na Výstavišti a 9. 3. v PLZNI v KD Peklo!

Předprodej vstupenek tam může směle běžet dál.

Budou to dlouhé jiskrné večery, které dobijí pomyslné baterky každého pravého fanouška! Je na co se těšit!

Vstupenky jsou k dostání ve všech obvyklých předprodejích, objednávejte také na www.mastersofrock.cz.

[tisková zpráva pořadatele]

Další řadovka Arcturus se začíná rýsovat

2. října 2012 v 17:05 | Ježura |  Music News
Jak to tak vypadá, fanoušci Arcturus se pomalu mohou začít těšit, protože podle poznámky, kterou utrousil na svém Facebook profilu zpěvák ICS Vortex, to vypadá, že se na nové desce usilovně pracuje a počítá se s jejím vydáním na konec roku 2013. Pokud se tak stane, stane se tak dlouhých osm let od vydání zatím posledního alba "Sideshow Symphonies". Kapela již před nějakou dobou oznámila, že se pracuje na několika nových skladbách a nástup do studia se plánuje na příští rok. Očekávání zjitřil rovněž nový banner, který se skví na oficiálních Facebook stránkách kapely (viz obrázek níže).

Arcturus se dali opět dohromady v roce 2011, a to v sestavě Steinar Sverd Johnsen (klávesy), Jan Axel "Hellhammer" Blomberg (bicí), Knut Magne Valle (kytara), Hugh "Skoll" Mingay (baskytara) a ICS Vortex (vokál). První koncert po obnovení činnosti kapela odehrála v norském Kristiansandu a letos se představila také na českém Brutal Assaultu.


Novinky od Baptism a Dagor Dagorath

2. října 2012 v 15:36 | Monsterfuck / Ježura |  Music News
>>> Finští black metalisté Baptism si pro svou čtvrtou desku vybrali jméno "As the Darkness Enters". Podle firmy Northern Heritage Records by měl počin vyjít nejspíše v listopadu v CD a LP podobě. Novinka prý "ukazuje kapelu ve skvělé a vyspělé formě. Tradiční Baptism opět září hrozivou silou, ale přidávají jemné nuance, detaily a čistotu do svého zvuku. Jejich nejambicióznější album!"

Ukázku v podobě skladby "Esoteric Spheres" je možno poslechnout na YouTube.

"As the Darkness Enters" bude následovníkem opusu "Grim Arts of Melancholy", jenž vyšel 4. února 2008 taktéž u Northern Heritage Records. Vinylová verze alba se objevila v červnu následujícího roku se dvěma bonusovými songy. V mezičase ještě v lednu 2010 vyšlo dvouskladbové minialbum "Chalice of Death" jako 7''EP v limitaci 666 kusů.

>>> Trochu dál od dokončení novinky jsou izraelští black metalisté Dagor Dagorath, kteří po dvou letech skládání nastoupili do studia, aby zde nahráli svoje druhé řadové album.

Jak říká samotná kapela: "Od posledních novinek uběhlo už hodně vody. Uplynulé roky jsme tvrdě pracovali na naší druhé řadovce (název a tracklist budou zveřejněny brzo!). Konečně, minulý pátek jsme nastoupili do Eli Pikover Recording Studio, abychom začali s nahráváním."

Debut "Yetzer Ha'Ra" vydali Dagor Dagorath v roce 2009.

Devin Townsend Project - Epicloud

1. října 2012 v 20:14 | Kaša |  Recenze
V souvislosti s kanadským podivínem Devinem Townsendem jsou velice často asociována označení jako hudební mág, či génius. Já se tomu vůbec nebráním, naopak, tento názor sdílím, protože už při pohledu na jeho diskografii, která (včetně Strapping Young Lad, ambientních pokusů "Devlab", "The Hummer" a punkového Punky Brüster) čítá dvacítku alb, přičemž ani o jednom se nedá říct, že by bylo vyloženě špatné. Aktivita, kterou Devin hýří, je nevídaná, a ruku v ruce s ní jde obdivuhodná vysoká kvalitativní laťka. Své současné rozpoložení se rozhodl zvěčnit na pátém albu svého aktuálního působiště, tedy Devin Townsend Project.

V druhé polovině minulé dekády byl Devin psychicky vyčerpán a rozhodl se proto k odpočinku, který naštěstí netrval dlouho, a poté, co se očistil od veškerých svých závislostí, se hudebně posunul k zdánlivě rozmanitější tvorbě. Čtveřice alb, která "Epicloud" předcházela - "Ki", "Addicted", "Deconstruction" a "Ghost" - představovala čtyři odlišné polohy jeho tvorby. Od akustické, přes pop-rockovou, progmetalovou až po odpočinkový new age. Pro mě osobně bylo vrcholem rozmáchlé "Deconstruction", na kterém se objevily momenty, které by se hodily i pro Strapping Young Lad, ovšem bez negativní agrese a v poněkud epičtějším podání. Myšlenka vydat čtyři odlišná alba byla přirozený krok, sám jsem si nedokázal úplně živě představit, že by různé skladby z této tetralogie mohly fungovat i společně na jednom počinu. A světe div se, ono to jde. Přesně o tomhle je "Epicloud" - spojení několika poloh, které dopadlo přirozeně a deska nepůsobí nikterak nesourodě. Samotný Devin charakterizoval "Epicloud" jako "nádhernou, romantickou a pozitivní" hudbu a uznávám, že to je označení naprosto trefné.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Redakční eintopf #42 - říjen 2012

1. října 2012 v 19:25 | Monsterfuck |  Redakční eintopf
Žádné blafy, přátelé. Naši redakční všehochuť připravujeme s láskou sobě vlastní a její gró tvoří jenom ty nejvybranější suroviny! Začátkem každého měsíce vám Sicmaggot tým představí sérii alb, která byste si v jeho průběhu neměli nechat projít mezi prsty! Jaké delikatesy tedy skrývá rockovo-metalový rendlík tentokrát?

Budeme-li brát náš malý eintopf jako jakousi předzvěst toho, jaký říjen co do vydávaných alb bude (což je sice poněkud nadnesené, ale hlavně to neříkejte nahlas, protože byste nám zkazili iluze), pak to vypadá, že půjde o vskutku výživný měsíc, jelikož všichni redaktoři neváhali vytasit pěkně velké cifry, značící pěkně velká očekávání. O první místo se tentokrát podělila hard rocková superkapela Black Country Communion a Američané Ill Niño, kteří s oblibou míchají alternativní metal a latinské rytmy. Jen o bod za nimi se pak umístila další zámořská záležitost, progresivní Between the Buried and Me. Evropě tentokrát fandí pouze dva redaktoři a oba si vybrali na severu - šílence Shining ze Švédska, resp. sousedy Wintersun z Finska.

Monsterfuck pro říjen: Shining - Redefining Darkness

Potom, co jsem zjistil, že "Révisionnisme" od francouzských úchylů The CNK nebude klasická řadovka, ale pouze album předělávek, malinko se má volba do eintopfu zkomplikovala, ale jak jsem si záhy uvědomil, zase ne o tolik. Ono se totiž přímo nabízelo najít útočiště u dalších excentriků, švédských black metalistů Shining, do jejichž nevšední tvorby jsem se v poslední týdnech opětovně docela zažral. Sice ani v nejmenším nepředpokládám, že by v případě novinky "Redefining Darkness" překonali své nejpamětihodnější opusy, za které považuji depresivní "III - Angst, självdestruktivitetens emissarie" a skličující monument "V - Halmstad (Niklas angående Niklas)", nic to však nemění na tom, že jsem zcela přesvědčen, že celkově osmá deska nic nezmění na faktu, že Shining ještě nikdy nenahráli slabou věc. Ačkoliv se zdá, že bude "Redefining Darkness" v rámci tvorby Shining bořit tradice díky opuštění číslování každého alba, a ačkoliv má Niklas Kvarforth opět velice silácké řeči o nejlepší desce vůbec, osobně nějak radikální odklon neočekávám. Ale na druhou stranu, pokud dostanu další album, které se "jen" ponese v duchu "VI - Klagopsalmer" a "VII: Född förlorare", budu stále spokojen, protože to, co je u Shining standardem, je v širším měřítku velmi působivá a do jisté míry i netradiční muzika.

DATUM VYDÁNÍ: 29. 10.
INDEX OČEKÁVÁNÍ: 8/10

Ježura pro říjen: Wintersun - Time I

Abych pravdu řekl, snad nepamatuji, že by některý z uplynulých měsíců nabízel tolik nových desek, které by jitřily moji zvědavost. Říjen 2012 však staví na startovní čáru hned osm novinek, které si rozhodně nenechám ujít a mezi kterými se favorit vybírá jen velmi obtížně. Když si ale odmyslím Varg a Cradle of Filth, kde jsem spíš než co jiného zvědavý, jak moc špatně to zase dopadne, a diskvalifikuji rovněž desky, kvůli kterým asi frontu před obchodem stát nebudu, zbude mi dvojice alb od Anaal Nathrakh a Wintersun. A i když se na obě desky těším prakticky stejně, nakonec musím dát přednost Wintersun a prvnímu dílu "Time", protože dobře známé okolnosti jeho vzniku jej už tak nějak předurčují k vítězství v téhle disciplíně. Osobně doufám, že se Jari Mäenpää opravdu vytáhne a plně tak ospravedlní neuvěřitelných osm let dlouhé čekání...

DATUM VYDÁNÍ: 19. 10.
INDEX OČEKÁVÁNÍ: 8/10

Zajus pro říjen: Between the Buried and Me - The Parallax II: Future Sequence

Zatímco září bylo zejména ve znamení progresivního rocku, říjen pro mě bude měsícem mnohem metalovějším. Jedna z výjimek vyjde hned první den v měsíci. Jde o album "2nd Law" Britů Muse. Ačkoliv nejsem nijak zvlášť oddaný fanoušek této jinak zajímavé kapely, nemůžu jim upřít jisté kvality a jejich novinku budu tedy poslouchat velmi pozorně. Dva z mých největších favoritů vydají své desky shodně 9. října. Prvotně jde o Converge, jejichž tři roky staré album "Axe to Fall" byla setsakramentsky razantní rána do hlavy. Od novinky "All We Love We Leave Behind" neočekávám nic menšího. A v druhé řadě jsou tu Between the Buried and Me, kteří si již dlouho užívají zaslouženou pozici v mém osobním "top ten". Ačkoliv mám dojem, že svůj vrchol prožili již v roce 2007 s albem "Colors", rozhodně nemohu mluvit o nějakém razantním sešupu. Between the Buried and Me stále tvoří hudbu nad úrovní naprosté většiny ostatních kapel, a právě proto jsou mojí volbou pro měsíc říjen. Za zmínku pak stojí ještě novinka War from a Harlots Mouth, o kterých jsem slyšel samou chválu a s albem "Voyeur" si to hodlám ověřit na vlastní uši, a další sebevražedná jízda švédských Shining.

DATUM VYDÁNÍ: 9. 10.
INDEX OČEKÁVÁNÍ: 8/10

Kaša pro říjen: Black Country Communion - Afterglow

Svá říjnová očekávání vkládám hned do několika počinů. "Monster" legendárních Kiss, "The Parallax II: Future Sequence" z pera Between the Buried and Me, první díl ambiciózního dvojalba "House of Gold and Bones" Stone Sour či "Lights Out" retrorockerů Graveyard se však tentokrát musely sklonit před "Afterglow", čili třetím albem blues rockové superkapely Black Country Communion. Obecně neoblíbený příznak superkapela mi k žádné současné bandě na rockové mapě nesedí líp. Důvod je jasný - spojení nezaměnitelného bluesového vokálu Glenna Hughese a kytary Joe Bonamassy spolu s bicími Jasona Bonhama a klávesovým uměním Dereka Sheriniana dopadlo na obou dosavadních albech parádně a nevěřím tomu, že v případě třetího studiového počinu se něco změní. V mém osobním kalendáři představuje "Afterglow" jedno z nejočekávanějších rockových alb letošního roku.

DATUM VYDÁNÍ: 30. 10.
INDEX OČEKÁVÁNÍ: 9/10

nK_! pro říjen: Ill Niño - Epidemia

V říjnu se konečně dočkám nějaké pořádné hudby také já. Na nové Ill Niño se těším jako moucha na drobek a doufám, že avizovaný "návrat ke kořenům" nebyl pouhým tlacháním ve tmě. Poslední řadovka "Dead New World", která vyšla před dvěma lety, nebyla v žádném případě špatná, ale oproti ranné tvorbě Ill Niño jí chybělo větší propojení anglických textů s těmi španělskými, a zdálo se mi, že i na perkusích by se dalo o něco více zamakat. Nový materiál by měl spolehlivě zaujmout jak pravověrné, tak i nové fanoušky a já se modlím ke všem hispánským bohům, aby "Epidemia" stála více než za pár poslechů.

DATUM VYDÁNÍ: 22. 10.
INDEX OČEKÁVÁNÍ: 9/10

Deska měsíce dle redakce: Black Country Communion - Afterglow a Ill Niño - Epidemia

Barometr očekávání v redakci: 9/50 a 9/50



Změny v lineupu Phantoms of Pilsen

1. října 2012 v 17:43 | Ježura |  Music News
V uplynulých hodinách se v sestavě plzeňského undergroundového minifestivalu Phantoms of Pilsen udály hned dvě změny. V neděli svoje vystoupení ze zdravotních důvodů odvolali Slováci Hromovlad a dnes odpadli taktéž němečtí Ahnengrab, kteří již v polovině srpna nahradili norské stoner metalisty Krakow. Dobrou zprávou je však skutečnost, že se za obě odpadnuvší kapely podařilo sehnat náhradu. Publiku se tak v Plzni představí barbarstí thrasheři Tulsadoom z Vídně a také pražští post metalisté FDK.

Festival se uskuteční 5. a 6. října v prostorách restaurace Pod Kopcem (Plzeň - Božkov). Kompletní info a harmonogram festivalu si můžete prohlédnout v příslušných článcích.


Metalové kino: Down, Mob Rules, Gojira, Manson

1. října 2012 v 15:32 | Ježura |  Music News
>>> Down se rozhodli trochu si povyrazit s čarodějnicemi, a tak natočili video, které si můžete prohlédnout o něco níže. Omluvou pro takové rouhání je jejich nové sludgové EP "Down IV Part I - The Purple EP" a skladba "Witchripper", kterou pánové pro tenhle experiment vybrali.

"Byla to neuvěřitelná zábava natáčet", prohlásil Phil Anselmo. Kytarista Pepper Keenan z Corrosion of Conformity dodává: "Zjistili jsme, že jsme herci zrození pro divadlo."


>>> Němečtí melodici Mob Rules natočili klip ke svému novému singlu "Ice & Fire". Skladba se objeví na novém albu "Cannibal Nation", jehož vydání label AFM Records naplánoval na 19. říjen.

Kytarista Matthias Mineur prohlásil: "Skladba se inspiruje osudem kolumbijské političky Ingrid Betancourt, která byla unesena rebely a šest let držena v zajetí. V rozhovorech opakovaně hovořila o svém utrpení, o neustálém strachu ze smrti a mučení a o úžasném pocitu znovushledání s přáteli a rodinou. Život mezi ledem a ohněm, jinými slovy mezi dvěma extrémy. Video odráží jemnou melancholii skladby a život, který musela Betancourt vést hluboko v džungli."


>>> S novým videem se vytasili i Francouzi Gojira, kteří sebrali záběry z koncertu v newyorském Webster Hall a poskládali z nich živé video ke skladbě "Explosia", která otevírá aktuální desku "L'enfant sauvage".


>>> Se svojí troškou přispěl do klipového mlýna i buřič Marilyn Manson. Skladbu "Hey, Cruel World..." totiž nově doprovází černobílé video pořízené v Miláně, Brixtonu a Los Angeles během Mansonova letošního turné. Na videu se výrazným způsobem podílel dokumentarista Tim Mattia, který už pro potřeby AmpRockTV natáčel třeba s My Chemical Romace nebo KoRn.


Na co se nedostalo 3/2012

1. října 2012 v 8:56 | Monsterfuck |  Minirecenze

Monsterfuck:


Ad Inferna - Ultimum Omnium (6. dubna, DSM Music)
electronic / industrial / gothic, Francie
Docela zajímavá věcička - po všech stránkách. Při poslechu "Ultimum Omnium" se ani nechce věřit, že Ad Inferna ve svých začátcích valili symfonický black metal, ale i takové stylové skoky se dějí. Od black metalu k experimentálnější elektronice? Proč ne? Ad Inferna se rozhodně nedá upřít, že se toho nebojí a že mají docela snahu znít docela odlišně, a i když zrovna tohle snažení nedotáhli do úplného konce, nic to nemění na faktu, že tu v případě "Ultimum Omnium" máme co dočinění s deskou přinejmenším zajímavou, proměnlivou a zábavnou. Běžným čtenářům Sicmaggot asi ani nemá cenu tohle doporučovat, ale kdyby sem čistě náhodou zavítal nějaký fanoušek elektronické muziky, má můj tip!
Hodnocení: 7,5/10

Aldaaron - Suprême Silence (27. dubna, Black Skull Records)
black metal, Francie
Debut "Nous reviendrons immortels" mě svého času docela příjemně překvapil, tudíž jsem neváhal vrhnout se na poslech i "Suprême silence", druhé desky francouzských black metalistů Aldaaron. Po dvou počátečních baladických minutách prvního songu "Renégat", které v podstatě slouží jako intro, se rozjede očekáváná black metalová klepačka v rychlém tempu a se syrovým zvukem, sem tam se dostane ke slovu i nějaká ta atmosféričtější pasáž či dokonce výlety až na hranici pagan black metalu, na každý pád jde ovšem o velmi povedenou věc - sice nikterak objevnou či výjimečnou, stále však docela příjemnou. První deska "Nous reviendrons immortels" mi přišla o chlup lepší, hlavně byla malinko rozmanitější a kladla větší důraz na atmosféru, různé pomalejší momenty a vyhrávky, kdežto "Suprême silence" téměř po celou svou délku důkladně sype a zvolňuje jen občas, sice je tím pádem trochu konzistnější, přesto mi debut chutnal o kousek více. I tak je "Suprême silence" dobré album, byť - nebudeme si nic nalhávat - pro většinu z vás bude jen jedním z mnoha... anebo spíš ani to ne, protože kdo by se kromě pár maniaků obtěžoval s poslechem v podstatě neznámého zástupce francouzského podzemí, který navíc "jen" hraje dobře, ale nepředvádí nic ojedinělého, že ano? Já si to ovšem čas od času rád poslechnu...
Hodnocení: 7,5/10

Arcana - As Bright as a Thousand Suns (28. května, Cyclic Law)
atmospheric ambient / neoclassical, Švédsko
Po prvotní ochutnávce v podobě březnového kraťasu "Emerald" nezklamala ani samotná nová dlouhohrající deska švédského klenotu Arcana. "As Bright as a Thousand Suns" opět nabízí porci nádherné hudební atmosféry a příjemné relaxační hudby. Bylo by však na jednu stranu docela zavádějící říkat, že si člověk podobnou desku pustí za účelem odpočinku od metalu, jelikož hudba Arcana je ve skutečnosti na mnohem vyšší intelektuální úrovni než většina současného metalu a zmiňovanou atmosféru jí také většina metalových kapel může závidět. Pokud hledáte něco ne úplně posluchačsky náročného, přesto však stále chytrého a neskutečně působivého, mohu tohle úžasné švédské uskupení jen doporučit.
Hodnocení: 9/10

Auswalht - Paroxysm (březen, Rage in Eden)
martial industrial / military / dark ambient, Francie
Ne, že by ostatní kapely z mého NCSD byly zrovna mainstreamové záležitosti, ale zrovna hudba Auswalht je určena opravdu jen velice úzkému spektru posluchačů - a fanoušci metalu - vynecháme-li ty s hodně otevřenou myslí - to opravdu nejsou. Jedná se o hodně zvláštní a specifický žánr, jenž by se dal popsat jako industriální bouchání ve vojenských rytmech, což ve výsledku dává hodně svojskou záležitost, kterou nejenže asi málokdo ocení, ale většina lidí ji ještě odmítne nazývat hudbou. Sám si nejsem jistý, jestli se mi "Paroxysm" opravdu líbí v plném významu tohoto slova, ale rozhodně této desce nelze upírat to, že je přinejmenším svým zvráceným způsobem velice zajímavá a že když už se člověk odváží si ji pustit, jen těžko ji vypne někde v půlce, jelikož se jedná o hudbu natolik uhrančivě nesnesitelnou, že vás něco nutí to poslouchat dále. Vím jistě, že každý den bych to slyšet opravdu nemusel, ale pokud má člověk chuť vypláchnout mozkovnu, "Paroxysm" je pro tento účel ideální.
Hodnocení: bez hodnocení

Besatt - Tempus Apocalypsis (6. července, Witching Hour Productions)
black metal, Polsko
Dlouhými léty protřelí polští pekelníci Besatt jsou už dávno kapelou, na níž se člověk může bez sebemenších problémů spolehnout - spolehnout se, že každá další fošna bude opět kvalitní peklo. A platí to samozřejmě i o "Tempus Apocalypsis". Novinka se oproti předchozímu "Demonicon", jehož až nečekaně silný vliv death metalu přinesl do tvorby Besatt svěží vítr, opět vrací k čistě black metalovému vyznění, byť poněkud techničtějšímu a ne tak špinavému, jak tomu bylo zvykem u starších alb. Přesto se dá bez problému prohlásit, že Besatt opět s přehledem odvedli svůj ne zrovna malý standard a nahráli další solidní album do své čím dál tím početnější diskografie.
Hodnocení: 7,5/10

Blut aus Nord - What Once Was... Liber II (5. července, Debemur Morti Productions)
black metal, Francie
Rychlost, s jakou Blut aus Nord dokažou střílet nové nosiče, je takřka neuvěřitelná, zvlášť vzhledem k tomu, jak kvalitní všechny jsou. Ne že by nebyli i větší odborníci co do kadence nových počinů, jedná se však o věci, které se s Blut aus Nord svou kvalitou nemohou rovnat, protože u téhle kapely si můžete být jistí, že dostane muziku, která s vámi opravdu zacloumá, ať už to bude znít jakkoliv. Souběžně poněkud experimentálnější trilogií "777" Blut aus Nord aktuálně uzavírají i svůj druhý cyklus, tentokrát dvoudílný "What Once Was". Zatímco první EP "What Once Was... Liber I", které vyšlo před dvěma lety, mi nejvíce připomínalo desku "The Mystical Beast of Rebellion" z roku 2001, aktuální pokračování "What Once Was... Liber II" jako by se obracelo spíše k "The Work Which Transforms God". Nutno ale dodat, že ještě o žádných dvou počinech Blut aus Nord se nedalo říct, že by byly stejné, každý měl svojí vlastní chorou atmosféru, která byla v něčem odlišném, a "What Once Was" na tom nic nemění, naopak to platí i v rámci "Liber I" a "Liber II". V obou případech je to však opět fascinující hudba, jež Blut aus Nord po nezvykle melodickém "777 - The Desanctification" opět představuje v té animálnější a nervydrásající podobě.
Hodnocení: 8,5/10

Current 93 - And When Rome Falls (7. dubna, Coptic Cat)
apocalyptic folk / experimental / neofolk, Velká Británie
Obvykle tu nemám potřebu nějak více upozorňovat na živá alba, ale existují výjimky, které si to prostě zaslouží. V případě "And When Rome Falls" to není ani tak nějakou výjimečností živého záznamu (byť je samozřejmě velmi dobrý), nýbrž díky samotnému projektu Current 93, aby zde o něm byla alespoň nějaká zmínka, jelikož si ji tato velmi nevšední a do jisté míry i unikátní formace okolo Davida Tibeta prostě zaslouží. Myslím, že už jen škatulka apokalyptický folk, kterou jsou Current 93 častováni, plně vystihuje, oč tu běží - o muziku vskutku netradiční a velice nestandardní. Většina lidí něčemu takovému na chuť v životě nepřijde, ale komu jednou tahle náročná muzika zachutná, nedá na ni dopustit. Abych ale aspoň trochu dostál formě rubriky, kdy hovoříme jenom o jednom konkrétním počinu, zmíním v případě "And When Rome Falls" naprosto lahůdkové provedení skladby "Niemandswasser".
Hodnocení: bez hodnocení

De Profundis - The Emptiness Within (7. května, Kolony Records)
progressive extreme metal, Velká Británie
Stále ještě docela mladá kapela De Profundis je svým způsobem zvláštní. Na jednu stranu je z jejich muziky široko daleko cítit velká snaha znít neotřele a po svém, čehož si velice cením, na všech třech deskách, včetně te nové "The Emptiness Within", je zcela jasně slyšet, že tihle Britové mají opravdu tuny potenciálu... na druhou stranu však bohužel musím konstatovat, že ani na třetím albu se jim ten potenciál nedaří využít v plné míře. Je to dozajista dobrá muzika, to zase ano, ale stále jsem přesvědčen, že De Profundis prostě mají navíc a že až se jim jednou konečně povede se přehoupnout na vyšší kvalitativní laťku, bude to opravdu excelentní majstrštyk! Sleduji De Profundis už od první desky a stále čekám, kdy se jim to podaří - a fakt, že v to stále věřím, také leccos vypovídá...
Hodnocení: 7/10

Dråpsnatt - Skelepht (14. dubna, Frostscald Records)
black / folk metal, Norsko
Dråpsnatt mne svého času velmi zaujali již svým debutem "I Denna Skog", po jehož poslechu jsem začal větřit další kvalitní černěkovovou záležitost z hlubokých norských hvozdů. Druhá deska "Hymner Till Undergången" sice byla o malinko slabší, přesto stále skvělá věc, aktuální novinka, v pořadí třetí dlouhohrající "Skelepht" však opět zprostředkovává vpravdě kvalitní poslech. Jedná se o výtečný dřevnější klávesový black metal s výrazným folkovým nádechem a excelentní atmosférou. Některé klávesové party jsou vážně skvostné a přestože mnohdy mají velmi výraznou roli, Dråpsnatt rozhodně nepůsobí jako nějaký zpívánkový rádoby black metal, stále vyznívají velmi undergroundově, což se mně osobně velice líbí. Každopádně je "Skelepht" výborná nahrávka, která - a do jisté míry nejen pro fanoušky black metalu - rozhodně stojí za slyšení. Na první pohled se sice jedná o trochu nenápadnou desku, ale nemohu si pomoct, mě ohromně baví již hodně dlouhou dobu...
Hodnocení: 8,5/10

Ides of Gemini - Constantinople (29. května, Neurot Recordings/Sige)
avantgarde post-doom metal, USA
Hodně divná a nevšední muzika, jen stěží zařaditelná a netradiční. Ides of Gemini je nově vzniknuvší trio, jehož dvě třetiny tvoří ženy, ovšem už debut "Constantinople" je velice pozoruhodnou záležitostí, která je plná prazvláštní atmosféry a která je sice - navzdory doom metalovému žánru (i když o tom by se také dalo diskutovat) - spíše křehká a intimní, přesto neskutečně hutná a ve svém jádru i depresivní. Opravdu famózní a hlavně obrovsky originální deska.
Hodnocení: 9/10

Kommandant - The Draconian Archetype (duben, Aeternitas Tenebrarum Musicae Fundamentum)
black metal, USA
Chicagská smečka Kommandant na první zaujme především značně kontroverzní válečnou stylizací, na ten druhý však zjistíte, že i po hudební stránce se jedná o hodně výbornou záležitost. "The Draconian Archetype" se možná zpočátku bude tvářit jako další ničím výjimečné black metalové zlo, ale pod jeho povrchem se skrývá opravdová hloubka, přesně jak samotná kapela před vydáním slibovala. Deska patří mezi ty opravdu extrémní počiny, pročež si nemyslím, že bych ji mohl doporučovat na potkání, pokud jste však příznivci něčeho hodně brutálního, určitě "The Draconian Archetype" svůj sluch věnujte. Minimálně taková "Hate Is Strength" je vážně síla...
Hodnocení: 8/10

Llvme - Yía de nuesu (26. března, My Kingdom Music)
doom / folk metal, Španělsko
Llvme jsem začal věnovat svou pozornost s debutem "Fogeira de sueños", na němž poprvé představili neotřelý mix doom metalu se severošpanělským folklórem - tedy alespoň z mého pohledu neotřelý, jelikož opravdu nejsem nějaký extrémní znalec španělské scény a možná je tam podobných kapel více, Llvme se však doposud jako jediní dostali do mého přehrávače. Na novince "Yía de Nuesu" je oproti "Fogeira de Sueños" znát větší rozhled ze strany hudebníků, zřejmě zapříčiněný více zkušenostmi - album je vyrovnanější, více drží pohromadě, kompozičně je dobře zvládnuté, zvukově lépe ošetřené a co je hlavní, ani ty nápady skupině nechybí, čehož jsou důkazem výborné skladby jako "Vettonia". Llvme jsou pro mě jednou z kapel, jež mi svojí kombinací doomu a místního (z mého pohledu dost neobvyklého) folklóru nabízí další alternativu k již dávno nudnému střednímu metalovému proudu.
Hodnocení: 8/10

Qafas - Larghetto Laments (16. července, Domestic Genocide Records)
ambient black / doom metal, Bahrajn
Nebudu vám věšet bulíky na nos, Qafas jsem poslouchal a následně sem o nich napsal jen z toho důvodu, že je to prostě z našeho pohledu exotika jako prase. Přece jenom, kolik znáte black metalových kapel z Bahrajnu, že ano? O to více potěšující je ovšem fakt, že "Larghetto Laments" ve skutečnosti není vůbec špatná deska. Samozřejmě je na ní znát spousta nedostatků, v některých momentech to docela solidně ujíždí (a nepřijde mi, že by to měl být záměr), na druhou stranu ani tohle dojem z alba nezkazí, protože tolik očekavaná atmosféra, kterou si člověk od podobných žánrů žádá, zde přítomna opravdu je a v některých skladbách je navíc opravdu dobrá. Jako vrchol bych asi označil výbornou instrumentálku "Time Only Rotts Old Wounds" a hned následující gradující "Sleepless Death" se skvělým závěrem; naopak trochu navíc mi paradoxně přijde cover "Moon's Heart" od dalších exotických kolegů, doomařů 1000 Funerals z Íránu, jelikož do celkového vyznění "Larghetto Laments" příliš nesedí. Jinak jde ovšem až o překvapivě solidní album.
Hodnocení: 7/10

The Great Old Ones - Al Azif (27. dubna, Les Acteurs de l'Ombre Productions/Antithetic Records)
ambient black metal, Francie
The Great Old Ones je kapela, která dozajista potěší všechny uctívače Cthulhu a dalších lovecraftovských mýtů, jelikož právě ty představují hlavní textovou náplň této nové akvizice z francouzského Bordeaux, která letos vydala svůj první počin "Al Azif". Co se hudební stránky týče, pozornost by skupině měli věnovat především fanoušci těžkého a temného black metalu, který se pomalu vleče kupředu, ubíjí posluchače hutnou atmosférou, v případě The Great Old Ones s občasnými vlivy ambientu či doom metalem nasáklými riffy. A nutno dodat, že to jde těmto Francouzům opravdu výborně, jelikož atmosféra na "Al Azif" by se dala přímo krájet, což je sice v podstatě tou jedinou devízou desky, ale jak už tomu u podobných záležitostí bývá, je to plně dostačující, má to opravdu sílu a pro fanoušky žánru je přímo radost nechat se vtáhnout. Mocný Cthulhu by měl radost!
Hodnocení: 7,5/10

Zajus:


BADBADNOTGOOD - BBNG2 (3. dubna, selfrelease)
jazz fusion, Kanada
Prase v noční košili stojící v oblaku kouře činí obálku alba "BBNG2" vskutku nepřehlédnutelnou, a právě to byl důvod, proč jsem se teprve druhé album kanadské trojice BADBADNOTGOOD rozhodl poslechnout. Ačkoliv většina alb vybraných podle obalu nestojí za nic, "BBNG2" je jedna z mála světlých výjimek. Trojice mladých jazzových muzikantů, hrající v sestavě klávesy, bicí, basa se rozhodla nahrát album částečně stvořené z vlastních kousků, a částečně z coverů převážně hip-hopových skladeb. A ačkoliv podobná kombinace (zvláště pokud o ní čtete na rockovém blogu) zní poněkud zvláštně, věřte, že pozornost si vskutku zaslouží. Výsledek zní totiž naprosto unikátně, jelikož se zde vedle nosných melodií (a nutno přiznat, že ty přebrané jsou přeci jen o něco silnější) objevují skvělé sólové party zmíněných nástrojů. Když se pak přidají hosté (hrající ve dvou případech na saxofon a v jednom na kytaru), jde o výbornou záležitost. A je jedno, že se v jazzu vyznáte stejně jako já (vůbec), či že neznáte jedinou z přebraných skladeb. "BBNG2" je jednoduše něco jiného, vypadnutí ze všední rutiny kytar a hrubých vokálů. Nebojte se ho.
Hodnocení: 8/10

Dawnbringer - Into the Lair of the Sun God (29. května, Profound Lore Productions)
heavy metal, USA
Musím se přiznat, že u Dawnbringer jsem se tedy pěkně nachytal. Zaslechl jsem v jejich spojitosti o jistém personálním spříznění s experimentálními black metalisty Nachtmystium, podíval se název alba a tracklist tvořený jen římskými číslicemi, a jal se jejich novinku shánět bez dalšího zjišťování podrobností. Asi si umíte představit, jak zaražený jsem byl, když se na mě z reproduktorů začal linout vcelku tradiční heavy metal. Ona spojitost ve skutečnosti nelhala, jelikož Chris Black, ústřední postava Dawnbringer, opravdu v Nachtmystium působil. Bylo to ovšem jen na jednom jediném EP. Odložil jsem ovšem předsudky stranou a pokusil se na album podívat pokud možno nezaujatým okem. Desce "Into the Lair of the Sun God" vévodí předně skvělé kytary. Celá první polovina alba se nese v rychlém tempu a ani já, odpůrce žánru kožených bund, si nemůžu jakkoliv stěžovat. Problém nastane po skladbě "V", kdy album citelně zvolní. Je tedy škoda, že takto skvěle rozjetá šance byla zahozena, protože minimální stopy "I""V" jsou skvělé a kdybych mohl zanedbat zbytek alba, klidně bych jim napařil osmičku. Jelikož však musím vzít potaz album jako celek, Dawnbringer odejdou se slabší šestkou.
Hodnocení: 6/10

Horseback - Half Blood (8. května, Relapse Records)
sludge metal / drone, USA
Nemám rád sludge metal a na Horseback jsem tak narazil víceméně náhodou. Již při prvním poslechu mi ovšem úvodní "Mithras" uvízla tak hluboko v hlavě, že jsem se k albu musel vracet až do té doby, než se mi podařilo docenit jeho kvality. Ve zmíněné skladbě vás uvitá pomalé tempo, nesmírně monotónní baskytara, tiché a upozaděné klávesy citelně připomínající sedmdesátá léta a hlavně pekelný řev. Jedině kytara se během celé skladby jakkoliv vyvine a posune, zbytek hudby je založen na neustálém opakování již zopakovaného. Zvuk alba je opravdu hodně garážový, i když v tomto případě jde spíše než o nedostatek financí o záměrnou stylizaci z profesionálního studia. Kupříkladu třetí stopu "Inheritance (The Changeling)" tvoří zcela nehudební spojení ruchů, kláves a vazbící kytary, a přiznám se, že mě to jednoduše baví. S písní "Arjuna" se Horseback následně vrací k tradičnější formě hudby. Čistý zpěv nacházející se přibližně v její polovině má navíc doslova pohřební atmosféru, což považuji za velké plus. Druhou polovinu alba pak tvoří dronová trilogie "Hallucigenia". I zde platí, že jsem hodně překvapen, jak mě to baví. "Half Blood" je zajímavé album, a ať už je to jeho temnou atmosférou, či uhrančivou podmanivostí, mě si na svou stranu každopádně získalo.
Hodnocení: 7/10

the.switch - Na dosah - Part III (19. března, Championship Music)
crossover, Česká republika
Kariéru domácích the.switch sleduji již od úspěšného alba "Beautiful" a završení trilogie EP "Na dosah" tak pochopitelně patřilo mezi mé nejočekávanější české desky roku 2012. Málokterá kapela prošla během několika málo alb tak razantním vývojem. Ten navíc pokračoval i v rámci jednotlivých částí série "Na dosah". Zatímco z první třetiny byla ještě zřetelně cítit starší tvář kapely (ovšem v intenzivnější formě a s využitím nezvyklých samplů), "Part II" se posunulo k výrazně temnějším náladám a ruku v ruce s tím také přitvrdilo. Famózní "Voda je zlá" však dávala tušit, že zde vývoj kapely nekončí, což je samozřejmě pravda. Závěrečný díl "Na dosah" tak začíná téměř epickou skladbou "Nádech" s dlouhým rozjezdem a skvěle navrstvenými kytarami. "Hyena" představuje chytlavější část alba, jako by se ohlížela za albem "Svit". "Samuraj" a "Kapky" zastupují pomalejší tempa a jemnější nálady a v obou dominuje famózní vokalista Sthepa. Netřeba zbytečně pokračovat dál. the.switch se překonali a trilogie "Na dosah" si nemohla přát lepší závěr.
Hodnocení: 8/10

The Sequence of Prime - Inter- (3. května, selfrelease)
industrial thrash metal, USA
Přiznám se, že jsem tak trošku geek, a proto mě The Sequence of Prime zaujali v první řadě již svým názvem. Když říkám zaujali, jsem však poněkud nepřesný, jelikož jediným členem kapely je multiinstrumentalista Brandon Duncan. Slyšel jsem již jeho předloňský počin "Virion" a popravdě ve mně nezanechal hluboké stopy. Šlo o velmi zmatenou posloupnost riffů s nezřízeným řevem, skladby neměly žádnou znatelnou strukturu a v podstatě jim chyběly i odlišitelné začátky a konce. Nástupci "Inter-" jsem však dal šanci, a dobře jsem udělal. Duncanova novinka je totiž učesanějším a vyzrálejším bratříčkem alba "Virion". Ona agresivita, veškerá pozornost upřená na kytaru i neustálý řev, je zde stále, ovšem objevila se struktura a s ní i smysl. Mezi krátkými, jedno či dvou minutovými zářezy, dominuje rozvážnější pěti minutová "Denouement", šinoucí se o něco pomalejším tempem. Ostatní skladby jsou však mnohem rychlejší, velmi agresivní a nevybíravé. Doporučuji projít také kompletní booklet s texty a doporučenou četbou, jež naleznete spolu s celým albem na Bandcampu kapely.
Hodnocení: 7,5/10

Kaša:


Angel Witch - As Above, So Below (12. května, Metal Blade Records)
heavy metal, Velká Británie
Nekonečných 26 let trvalo, než se legendární britská kapela, která stála u zrodu NWOBHM, vrátila s regulérním dlouhohrajícím albem. Krom původního zpěváka/kytaristy Kevina Heybournea nezůstal v kapele po všech těch letech kámen na kameni, druhou kytaru příkladně obstarává Bill Steer z Carcass. Oproti albům z osmdesátých let, kdy byli Angel Witch na vrcholu, se toho moc nezměnilo, hlavní je, že jim to hraje i nadále parádně a "As Above, So Below" je plná skvělých klasických heavy metalových vypalovaček. Sice si nemyslím, že by Angel Witch na scéně způsobili takový poprask jako svého času návrat Hell s albem "Human Remains", ale byla by škoda jejich tvorbu přehlížet. Už jen kvůli peckám "Dead Sea Scroll", "Gebura" či rozmáchlé "Brainwashed".
Hodnocení: 8,5/10

John Frusciante - PBX Funicular Intaglio Zone (12. září, Record Collection)
experimental rock, USA
John Frusciante již poněkolikáté dokazuje, jak nadaným a hudebními hranicemi nespoutaným hudebníkem je. "PBX Funicular Intaglio Zone", kterému předcházelo neméně povedené EP "Letur-Lefr", jej zachycuje v trošku elektroničtější podobě, ale přesto je jeho rukopis jasně identifikovatelný. Frusciante měl vždy rád alternativní/experimentální/psychedelický rock a tyto aspekty jsou na jeho novém albu zachyceny také, ale nehrají již takový prim jako třeba na "The Empyrean". Co může spoustu posluchačů odratit, je jeho zpěv, který je natolik charakteristický a do jisté míry neučesaný, že nemusí sednout úplně každému, ale když se člověk přes tento fakt přenese, zjistí, že Frusciantův talent zůstal v jeho bývalém působišti Red Hot Chili Peppers nevyužit. Skvělá deska.
Hodnocení: 8,5/10

Madball - Rebellion (14. června, The BNB Label)
hardcore, USA
Čekání na pokračovatele povedených alb "Infiltrate the System" z roku 2007 a "Empire", které vyšlo o tři roky později, se odkládá. Jedni z předních představitelů NYHC, Madball, si pro letošní rok přichystali pouze šesti skladbové EP, přičemž dvě skladby jsou vlastní předělávky nesmrtelných klasik "Get Out" a "It's My Life" z debutového alba. Freddy Cricien je najedovaný jako vždy a je to právě jeho nezaměnitelný projev, který kapele vybudoval takřka výsostné postavení na poli HC scény. Zbylé skladby, předně úvodní "You Reap What You Sow" a titulní "Rebellion" jsou přesně ty vypalovačky se sborovými vokály, skákavým rytmem a agresivními riffy, které budu téhle sebrance žrát snad do konce života.
Hodnocení: 7/10

Mark Tremonti - All I Was (17. července, EMI)
hard rock / metal, USA
Celé roky se Mark Tremonti dušoval, že má v zásobě nespočet tvrdých riffů, jejichž kombinací vznikne sólové album, které bude ctít thrashový odkaz Metallicy. Pravda je samozřejmě někde jinde a Tremonti nezapře svůj typický rukopis, kterým si získal slávu v Creed a všeobecný obdiv v Alter Bridge. "All I Was" sice tlačí na pilu trošku víc, než obě jeho domovské formace, ale některé refrény by se klidně hodily na kteroukoli desku Alter Bridge. Příjemné pro mě bylo zjištění, že Mark není vůbec špatný zpěvák, jak o sobě v době vydání debutu Alter Bridge prohlašoval. Jeho hlas se dobře poslouchá, je to takový zemitý, přírodní rockový projev, se kterým se nebojí pustit i do melodičtějších poloh. Celkem dvanáctka skladeb uteče jako voda a já jsem vůbec neměl pocit, že by některá byla vyloženě navíc. Pokud vám leze na nervy zpěv Mylese Kennedyho v Alter Bridge a nesnesitelné kňourání Scotta Stappa v Creed, je tady pro vás "All I Was".
Hodnocení: 7/10

Pro-Pain - Straight to the Dome (9. září, eOne Music)
hardcore / thrash, USA
Nejpozději od alba "Age of Tyranny: The Tenth Crussade" to jde s Pro-Pain z kopce. Poslední tři alba nestojí za nic a kapela, která šikovně mísí thrash metalové rytmy s hardcorovou intenzitou, najednou začala ztrácet dech. K mírnému zlepšení došlo na novém albu "Straight to the Dome", které sice nenavazuje na klasiky, kterými si mě Pro-Pain před léty získali, ale jedenáctka nových skladeb odsýpá opravdu jedna báseň. Klasicky škrkané riffy, valivé bicí, tuny sborových doprovodných vokálů a snadno zapamatovatelné hesla ve formě refrénů po dlouhé době znějí zase uvěřitelně. První půlka je doslova zabijácká, nicméně musím říct, že konec alba už trošku ztrácí na síle. Poslední punková "Zugabe!" ale rozhýbe snad úplně každého. Škoda jisté nevyrovnanosti nového materiálu, protože kdyby se všechny skladby nesly na stejné vlnové délce jako "Payback" a "Nothing Left", nemělo by "Straight to the Dome" chybu.
Hodnocení: 6,5/10

Royal Thunder - CVI (22. května, Relapse Records)
progressive stoner / doom rock, USA
Royal Thunder jsou pro mě naprostá neznámá. Kdybych je měl představit, tak bych řekl, že se jedná o směs progresivity King Crimson, utahanosti Black Sabbath a špinavosti Kyuss, přičemž korunu tomu nasazuje nepopsatelný, skoro až punkový, vokál zpěvačky Mlny Parsonz. Nebudu chodit kolem horké kaše, ale Royal Thunder si mě na "CVI" naprosto získali. Rozmáchlé kompozice "Snake and Shift", "Blue" nebo "Drown" jsou sice nejpůsobivější skladby alba, ale ani ty, řekněme, přímočařejší a kratší ("Whispering World", "No Good") kousky nijak nezaostávají a dohromady tak Royal Thunder se svým druhým albem zanechávají dojem kompaktní nahrávky. Právě vyrovnanost je její hlavní devíza. Kdyby se pro příště podařilo zachytit více psycheličtějších momentů, vůbec bych se nezlobil, ale i kdyby ne, myslím, že u Royal Thunder se v budoucnu dočkáme ještě zajímavých věcí.
Hodnocení: 9/10

Steve Vai - The Story of Light (14. srpna, Favored Nations)
instrumental progressive rock, USA
Steve Vai si opět dal na čas a opět se čekání vyplatilo. "The Story of Light" je album, za které se rozhodně nemusí stydět. Všichni fanoušci kytarové virtuozity si jistě přijdou na své, protože i na svém nejnovějším počinu Vai dokazuje, že patří mezi nejtalentovanější kytarové hráče všech dob. Přestože je deska představována jakožto instrumentální počin, nějaké ty vokály se na ní objeví. Dvojice skladeb "Book of the Seven Seals" a "John the Revelator", ve kterých se předvedla zpěvačka Beverly McClellan jsou jedny z vrcholů desky. Z těch opravdu instrumentálních písní mě nejvíce zaujala "Velorum" a "Weeping China Doll". Přestože není "The Story of Light" tak povedené, jako bylo minulé "Real Illusions: Reflections", pořád se jedná o vysoký nadprůměr na poli kytarových alb a věřím, že si své místo v srdci milovníků žánru najde.
Hodnocení: 7/10

The Machine - Calmer Than You Are (27. února, Elektrohasch Records
stoner / doom metal, Nizozemsko
"Calmer Than You Are" je již čtvrtým albem v diskografii holandských The Machine, a protože je to mé první seznámí s jejich tvorbou, nemůžu logicky srovnávat s minulými alby. Ale musím říct, že pokud se i ostatní alba alespoň trochu kvalitativně přibližují "Calmer Than You Are", budu to muset brzy napravit. The Machine sice nevymysleli nic nového pod sluncem, ale atmosféra britského heavy/doom metalu se špinavými kytary, která z jejich letošního alba dýchá, je opravdu působivá. Přestože působí "Calmer Than You Are" skoro až minimalisticky, děje se toho na něm víc než dost (jasným vrcholem je dvanáctiminutová "Sphere (...or Kneiter)". Časté změny temp a nálad mě po celou tři čtvrtě hodinu držely v napětí. Podobných kapel je sice v poslední době jako máku a probrat se nesčetným množstvím blbostí a narazit na něco zajímavé dá práci, ale The Machine za toto stojí.
Hodnocení: 8/10

Ellrohir:


Grave Digger - Home at Last (27. července, Napalm Records)
heavy / power metal, Německo
Mé vůbec první sektání s jedním z mnoha německých power metalových pojmů. Zjistil jsem z něj (a z dalších následných pokusů), že mi tato kapela a její styl úplně nesedí, ale že se občas dokážou vytáhnout a předvést neskutečné hudební kousky. Toto EP bylo předehrou k novému full-length albu a popravdě nepřináš nic závratného - tři nové skladby a tři záznamy z živého vystoupení na festivalu ve Wackenu. Z toho mě zaujal asi jen starší song "Excalibur" a titulní "Home at Last", což je jedna z těch hodně dobrých - ukázkový příklad úderného songu, který sice neoslní technickým provedením a kudrlinkami, ale zato ukázkově táhne na bránu a plní účel, pro který byl napsán a nahrán. Zbytek je ovšem i na mě spíš průměr, u těch dvou "metalových hymen" ("Metal Will Never Die" (zkuste radši stejnojmenný song Die Apokaliptischen Reiter) a "Heavy Metal Breakdown") pak skoro až podprůměr. A vzhledem k tomu, že "Home at Last" je i na albu, tak je asi trochu zbytečné investovat do tohoto EP, nedělá-li si člověk kompletní sbírku.
Hodnocení: 5/10

Qafas - Larghetto Laments (16. července, Domestic Genocide Records)
ambient black / doom metal, Bahrajn
I v muslimských a arabských zemích se hraje metal. Ne že by to pro mě byla vyložená novinka, ale pokaždé je tak nějak zajímavé se s materiálem z těchto končin setkat. Projekt Qafas (v originále قفص a v překladu "Klec") má na svědomí chlapík z Bahrajnu, který není na metalovém poli úplným nováčkem. Nabízí hodinu, která je chvílemi ryzí doom metal (například v cover songu "Moon's Heart") a chvílemi spíše black metal, který mi připomíná třeba tvorbu Nargaroth (konkrétně song "Sleepless Death"). A v závěrečné skladbě "XIV (Submergence in Blood)" mi zase jednu chvíli přišlo, že poslouchám novější Cradle of Filth (prosím nebrat jako známku opovrženíhodné nekvality). Moc se mi nelíbí občasné použití neuvěřitelně disharmonických instrumentálních melodií, zejména v první polovině alba, ale jiné songy (především výše jmenovaná trojice) stojí za poslech.
Hodnocení: 7/10

Samothrace - Reverence to Stone (31. července, 20 Buck Spin)
stoner / doom metal, USA
Pro změnu první setkání se sub-žánrem nazvaným stoner metal. Ti, co nemají rádi moc velké škatulkování, mohou tento pojem v klidu zařadit pod doom metal, jehož je de facto odnoží. Ostatně - dlouhá stopáž, pomalé tempo, pochmurné melodie, tím vším Samothrace na svém druhém full-length albu disponují. Prvně mě zaujal jen obal a zvědavost podpořená touhou experimentovat mě přiměla vyzkoušet i obsah. A hudba mě vskutku nezklamala. Stopáž není z nejdelších, jen něco přes půl hodiny, ale stojí to za poslech.
Hodnocení: 7,5/10

Year of No Light / Altar of Plagues - Split (20. března, Musicfearsatan)
ambient drone/doom metal / black metal, Francie / Irsko
Už ani nevím, jakou podivnou asociací jsem se dostal zrovna k tomuto dílu, ale nelituju poslechu tohoto EP splitu. Year of No Light přicházejí na řadu první a jejich počin je tím kratším z obou, i když to znamená bezmála deset minut. Jejich skladbu bych neváhal označit za ambient black, třebaže Metal Archives říkají, že to má být sludge/drone doom. Čert aby se v těch žánrech taky vyznal, důležitý je však dojem a ten je velmi dobrý. Altar of Plagues pak svým songem zabírají zhruba 2/3 desky. Zpočátku jemná a melancholická hudba nejdřív na piano a pak na akustickou kytaru přechází po osmi minutách do mnohem divočejšího a agresivnějšího kytarového bzučení a hlučení, které se stále a stále stupňuje. Motivy jsou sice hodně repetetivní, ale nemůžu říct, že by se mi to nelíbilo, spíš naopak.
Hodnocení: 7,5/10