Zonaria - Arrival of the Red Sun

29. srpna 2012 v 19:28 | Ježura |  Recenze
Švédové Zonaria patří k té ohromné mase takřka bezejmenných kapel, které sice nejsou žádnými nováčky, ale nikdy se jim nepodařilo pořádně prorazit. Takové kapely v drtivé většině případů tvoří nikterak pozoruhodnou, ale na druhou stranu ani vyloženě odsouzeníhodnou muziku, takže posluchač, který má už trochu přehled, takovou hudbu jednou poslechne a záhy zapomene, že tak vůbec učinil. Vymanit se z téhle šedé zóny však jde jen jediným způsobem - kapela by musela nahrát album, které ji nějakým jasným způsobem definuje, vyslouží si dobré kritiky, a tím se oddělit od ostatních. A právě Zonaria se ocitli v bodě, kdy mají pro zisk ostruh ideální podmínky - zkušenosti a instrumentální zručnost jim nechybí, objeli Evropu po boku velkých jmen a nyní vydávají třetí řadovou desku, u které se většinou láme chleba. Ta deska nese název "Arrival of the Red Sun" a asi nejdůležitější otázka, kterou by měla recenze zodpovědět, je, zdali díky ní Zonaria vybředne z bahna neurčitosti, v jakém se doteď plácala...

První poslech, který jsem novince věnoval, mě dost překvapil. Poté, jaký duševní otřes mi kapela způsobila na koncertu Nile a Melechesh, kterým tehdy milí Švédové předskakovali, mi to přišlo až podezřele dobré. Moderní a celkem melodický death metalový nářez, nad kterým se občas rozzáří hutnými klávesami podbarvený a chce se mi říct až epický refrén, působil celkem slušně a byl z něj cítit jistý potenciál, který by se mohl projevit při soustředěném poslechu. A tak jsem se do něj také pustil, jenže netrvalo dlouho a došlo mi, že to bude maličko jinak. Zde se totiž bohužel projevil dokonalý opak fenoménu, kterým v posluchačových uších postupně rostou opravdu dobrá alba. "Arrival of the Red Sun" se postupně začalo drolit a až na pár momentů, které i přes jistou kýčovitost pořád velebím, se rozdrolilo dost podstatně. To, co se zprvu zdálo být nářezem, ve kterém by šly objevit skryté krásy a působivé instrumentální linky, se ukázalo jako hromada neurčitých a zaměnitelných riffů bez vlastního ksichtu, masivních kláves, které spíše než co jiného napomáhají celkové nečitelnosti, a bicích, se kterými nějaký zásadní problém nemám, ale že by bylo vyloženě o co stát, to také ne.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama