Jsou to tuším tři dny zpátky, co jsem zde jednu jinou recenzi - nešálí-li mne má chatrná paměť, šlo o Blacklodge - uvozoval trochu obecnějším povídáním o francouzské black metalové scéně. Snad náhoda tomu chtěla, že dnes máme opět co dočinění s black metalem z této země, byť se jedná o jeho poněkud odlišnou firmou. Předmětem našeho dnešního povídání jsou tentokrát Merrimack z Paříže.Nebudeme si nic nalhávat, většina lidí si Merrimack asi do konce života bude pamatovat jako "tu kapelu, co natočila tamto nechutný video, kde zpěvák sedí na hajzlu a taky tam je nahatá ženská s kozlí hlavou a párkem mezi nohama". Nicméně jak si na následujících řádcích povíme, poněkud svojské filmové zpracování dnes již tři roky staré skladby "In the Halls of White Death" není to jediné, proč by měl posluchač věnovat Merrimack pozornost. Jak totiž vidno po poslechu jejich desek, tato francouzská pětice má jistě co říct i po samotné hudební stránce, což platí i o aktuální "The Acausal Mass", přestože od předchozí desky "Grey Rigorism" byly obměněny čtyři pětiny sestavy a ze starších v kapele zůstal pouze kytarista Perversifier.
Nebudeme si ovšem mazat med kolem huby, ani čtenáře vodit za nos nějakými pohádkami o tom, kdovíjaká to není famózní a originální tvorba. Pravda je taková, že Merrimack představují spíše tu tradičnější podobu black metalu. Myšleno v tom smyslu, že do jejich muziky nepronikají žádné další vlivy, nejsou zde žádné progresivní či experimentální tendence, jedná se jednoduše o čistokrevný black metal. Je však nutné zmínit fakt, že i přesto byste od Merrimack neměli očekávat zběsilé dvoukopákové vichřice a nějaké extrémně misantropické nálady… počkat, to druhé byste vlastně očekávat měli, neboť co do tohoto ohledu, onen odtažitý nihilismus - pro black metal tolik typický - z hudby Merrimack opravdu cítit je, v tomto směru kapela black metalovou škatulku splňuje dokonale, akorát tento pocit netvoří pomocí nenávistné zběsilosti. Merrimack se pohybují spíše ve středním tempu, nekdy až v pomalém tempu, charakteristická bicí palba se sice sem tam ozve, avšak je to spíše výjimečně a člověk to nějak přehnaně nevnímá, neboť to stále působí ne zrovna rychlým dojem, protože zde bubny mají spíše podpůrnou úlohu pouhého "udavače tempa" (což nemusí být vždy pravidlem, jsou i případy black metalových skupin, u nichž právě bicí mají největší podíl na atmosféře). Co se rytmiky týče, trochu více pozornosti bude poutat spíše baskytara, jež je v některých momentech velice příjemně výrazná, což mám já osobně rád. Asi nebude těžké si domyslet, že hlavní roli na "The Acausal Mass" tedy hraje jednak vokál, který se nese v klasickém black metalovém stylu, a hlavně kytary, jež tvoří tu nejzajímavější složku hudby Merrimack, a to ať už co do riffů, tak co do melodií - obého je na desce dostatek, povětšinou je to provedené dobře a nápady to bývají natolik silné, aby posluchače zaujaly.
Úvodní intro "Vestals of Descending Light" poněkud klame tělem a vzbuzuje dojem, že posluchače čeká malinko jiné album, než jaké nakonec dostane. Jedná se asi o nejextrémnější položku "The Acausal Mass" a celých jejích padesát vteřin působí díky značně efekty poháněné kytaře dosti chaoticky, nadcházející písně už se však všechny nesou v tom duchu, jaký byl popsán výše. Více méně deska jede v relativně podobném mustru až do svého závěru, tudíž se nemá cenu zdržovat jednotlivými skladbami, neboť bych se jen opakoval, takže pouze zmíním, že jako nejpovedenější kusy se mi jeví zpočátku docela chytlavá "Gospel of the Void" s výtečným závěrem v pomalejším duchu, čtvrtá "Beati Estis Cum Maledixirint Vobis" se skvělým kytarovým sólem a nakonec výborně gradující "Liminal Matter Corruption" v samotném závěru "The Acausal Mass".
Celkově je "The Acausal Mass" docela příjemná nahrávka - vzhledem k žánru myšleno v uvozovkách - příjemná, jak jen black metal může být. Pokud jste ovšem zvyklí na to, že francouzský black metal je synonymem pro kvalitní black metal, pak se jistě dá tvrdit, že novinka Merrimack toto jen potvrzuje. Není to ten typ alba, bez jehož poslechu byste nemohli žít, když si ale tento počin pustíte, jistě vás zabaví a po jeho konci uznale pokýváte hlavou, že se jedná o dobrou věc.
Tracklist:
01. Vestals of Descending Light - 00:49
02. Arousing Wombs in Nine Angels Pleroma - 05:13
03. Gospel of the Void - 05:17
04. Beati Estis Cum Maledixirint Vobis - 05:27
05. Hypophanie - 06:49
06. Obstetrics of Devourment - 05:24
07. Worms in the Divine Intestine - 04:55
08. Abortion Light - 05:26
09. Liminal Matter Corruption - 08:27
