Masters of Rock 2012: Vizovice - areál likérky Rudolf Jelínek, 12.-15.7.2012

21. července 2012 v 18:48 | Monsterfuck |  Reporty
Vizovický festival Masters of Rock se v letošním roce dočkal prvního opravdu pořádného jubilea - proběhl totiž již desátý ročník. Kdo ovšem očekával, že takové pořádné jubileum vyhecuje pořadatele k seskládání sestavy, z níž si každý sedne na zadní kapsy kalhot, byl nejspíš poněkud zklamán. O tom ale více až v samotném závěru článku, nejprve se pojďme podívat na samotné účinkující… resp. tedy jen na část z nich, u jejichž koncertu jsem měl to štěstí (v některých případech ale spíše smůlu) být přítomen. Tentokráte na to budu sám, jelikož můj obligátní reportový parťák Ježura bumbal alkohol v poněkud větší míře, než by měl, tudíž s jeho kadencí tři kapely denně ani nemá cenu, aby v článku zabíral místo…

Čtvrtek:


Klasickými rockovými peckami v akustickém hávu vizovickou přehlídku zahajuje projekt Legendy se vrací. Upřímně nejsem zrovna příznivcem podobných cover bandů, ale nebylo to špatné, možná právě naopak. Na pódia letních festivalů je tento koncept jako stvořený a očividně na posluchačstvo zabírá, a to dokonce do té míry, že relativně bavil i mne. Nejvíce potěšila legendární "Another Brick in the Wall" od Pink Floyd, která v akustickém podání nebyla tak zprasená, jak by člověk u tak geniálního kousku čekal.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mortalis Mortalis | 21. července 2012 v 23:08

Moje osobní dojmy, průjmy a jiné zážitky z MoRu:
První kapelou, o které by se dalo něco zajímavého napsat, je Kamelot. Z jejich vystoupení jsem byl mile překvapen. Zdálo se mi, že v kapele se opět ustálila pohoda, a tak jsem vnímal koncert mnohem lépe než jejich bratislavské klubové vystoupení. Jediné, co bych mohl vytknout je hostování zpěvačky ze společenstva prznění metalu Amaranthe. Nevím jestli ji nefungoval monitor, ale její zpěv byl místy úplně mimo.
Thin Lizzy mě nudil, a proto jsem odešel masírovat svoje játra do pivního stanu.
V kotli jsem se zjevil, až moje uši zavětřily, že se blíží vystoupení Within  Temptation, kteří předvedli skvělou show. Celé vystoupení bylo prostoupeno jemností a elegancí. Sharon hopsala po podiu a lidi dělali neskutečnou atmosféru.
První kapela pátečního programu, kterou jsem poctil svoji návštěvou, byla Sirenia. Její koncert sice přímo neurážel, ale na druhou stranu zase nevyvolával nějaké pocity euforie. Kapela hrála, jakoby měli stan kousek ode mě, hned vedle těch opilých poláku, co dělali celou noc bordel, a já se nevyspal. Při únikovém mánevru s krycím názvem hospoda, kterým jsem se snažil vyhnout zkánosnému vlivu kapely Freedomcall, jsem bohužel přišel i o Exodus a Unisonic, takže jsem se nachomýtl až na začátek Edguy. Tobias opět ukazoval, že pro jeho ego je i areál Jelínkovi likérky příliš malý. Po tom, co zesměšnil celou svoji kapelu a znepřátelil všechny belgické fandy, přišel na řadu můj osobní headliner dne Pain. Poprvé během letošního ročníku jsem důkladně protáhl vlasy, krční svaly a dokonce jsem si šel zahopsat do poga, který se utvořilo kousek za mnou.
V sobotu ráno mě probudil děsný hlas, který nejspíše patřil Lady Kate. Naštěstí se mi podařilo uprchnout do nejbližšího restauračního zařízení. Ani chuť vidět Arakainy s Luckou nebyla silnější než déšť, a tak jsem opustil hospodu značne posilněn až těsně před Korpiklaani. Lidem, kterým hrozí kontakt s touhle bandou, doporučuju se před koncertem pořádně opít. Pak jedině doceníte kvality této hudby. Stratovarius jsem takticky vynechal, abych se mohl vyprázdnit a potom zase naplnit, a tak jsem stihl až Nightwish. Co se týče zpěvu mi je Anette silně nesympatická. Tarjiny písničky byly podány odporně. Jiné frázovaní a prapodivné konce veršů, kde bylo vidět, že starší písně prostě neudýchá, bych ještě odpustil. Ale kolikrát se v písni objevil pokus ji vyšperkovat nějakým ocáskem. jak to mají v oblibě účastníci Šamponstar a podobných a to už bylo opravdu na zvracení. Nejlépe vše bylo vidět, když zazpíval Marco, který je aspoň o tři třídy výše. Současná tvorba mě na živo absolutně neoslovila. Anette sice zpěv zvládla, ale celé to znělo jako laciný pseudomuzikál Michala Davida. Během první písně jsem dlouho přemýšlel, proč Anette stojí za mikrofonem jako socha. Vždyť Storytime je píseň s takovou energií, že ikdyž si ji ve sprše zpívám, tak skáču z jedný strany vany na druhou. Záhy jsem na svoji otázku dostal odpověď. Ona se hýbat neumí. Jakýkoliv pokus o pohyb tak vypadal jako tajemný tanec sibiřských lovců přivolávající déšť. Naštěstí mi potom spravili náladu Deathstars. I přes horší nazvučení mě velmi bavili.
Neděle pro mě byla nejsilnějším dnem, lidu ubylo, a tak jsem se vydal okupovat první lajnu už od Salamndry. Ta předvedla na konci setu zajímvé divadýlko, kdy výherci nějaké soutěže zpívali přímo na podiu sbory k poslednímu songu věnovanému festivalu. Škwor předvedli perfektní vystoupení, kterému není, co vytknout. Škoda, že na skyforger skoro všichni odešli, čímž lehce utrpěla atmosféra, ale i přes to se kapela snažila, jak kdyby měli narváno. Na dogu, bylo zase narváno. Izzy předvedl svůj nový stojan na mikrofon a rozhopsal celý areál. Hell byli asi mým největším objevem letošního ročníku. Znal jsem je jen z doslechu, ale to co předvedli mi málem vyrazilo dech. Energická hudba plná tajemna, neskutečný zpěvák, který vyhrál moji subjektivní soutěž "největší magor MoR" vužil snad veškerý prostor podia a před podiem. O zachování energie v publiku se postaral Paul Di'Anno svýma starýma maidnovskýma vypalovačkama. Po jeho koncertě do publika kromě pár trsátek padly i dvě blány a jeden činel. Následovala další moje srdcovka Tiamat. Přes opravdu zvláštní image, hrají neskutečnou hudbu. Zaznělo vše, co mám rád plus ochutnávka z toho, co nás čeká na novém albu. Vzpomínka na Gotthard je pro mě velmi bolestivá. Jejich zvukař musel vytočit knoflík volume na plno, takže jejich kytary kolikrát dosahovaly v prvních řadách prahu bolesti. Při Arch Enemy začalo to právé peklo. Každý chtěl být v první lajně a nebylo cesty zpět. Zoufalé fanynky Gotthard vytahovali sekuriťáci ven jako balónky při losování sportky. Drtící zvuk mě dostal na kolena, až jsem byl ochotný ignorovat drobný nesouzvuk mezi kytarami, který jsem párkrát odhalil během sól. Na Sabatony jsem neměl nervy, navíc mi agresivní Poláci začali lisovat tělo skrz zábradlí, a tak jsem se proboxoval dozadu a věnoval se inventuře kostí.
Závěrečné hodnocení fesťáku:
Letošní program obsahoval spousty zajímavých kapel, jediné co mi chybělo, bylo trochu víc zlejšího metalu. Snad do příště ubude happy pop kinder metalu a přibude třeba i něco blackovějšího.

2 Rosse Rosse | 9. října 2012 v 10:34

Jen mě tak napadá ,když sem se prokousala pulkou článku ...Neměl by člověk bát objektivní při psáni .Třeba ten Názor u kapely Freedom Call ?
Řekla bych asi toto ...Když mě to nebaví tak prostě odejdu ...
Přijde mi zbytečné psat o kapele ,takovéhle věci ,když je to pro vás od začatku už proste nuda ,jdete tam stím že to bude nuda ...
Tak nemá cenu tam být .

3 Monsterfuck Monsterfuck | E-mail | Web | 9. října 2012 v 16:13

[2]: Byl jsem tam na akreditaci, takže je asi logický, že se toho člověk snaží vidět a ohodnotit co nejvíc, když je na festivalu "pracovně". Že se mi něco nelíbí, tak to prostě je, nikomu se nelíbí úplně všechno... A nepsat o tom jen proto, že mě to nevzalo, aby to třeba někoho neurazilo? To mi přijde trochu divný... vždyť by to i byla nuda, kdyby se všechno jenom chválilo :-)

4 Jamie Jamie | 9. srpna 2014 v 16:21

[2]: Naprosto souhlasím. Takový názor na některé skupiny mohl napsat pouze ten kdo nepochopil jejich žánry. :-) Vypadá to, že tento "kritik" kvalitně zahranou hudbu neocenil. Nikdo neříká, že se musí vše chválit, ale kritika se dá formulovat i slušným způsobem. Konečný názor: Pro Vás škoda vstupenky!

5 MF MF | E-mail | Web | 9. srpna 2014 v 16:31

[4]: 1) Freedom Call je hudba tak tupá, že na ní není co chápat.

2) Tenhle styl hudby poslouchám někdy od půlky 90. let - myslím si, že za tu dobu už jsem ty "jejich žánry" trochu dokázal pochopit.

3) Nevím, co si mám představit pod "kvalitně zahranou hudbou". Jestli instrumentální zručnost, tak je to by měl bejt standard, ne body navíc. Jestli to, že je to dobrá muzika, tak to je věc subjektivního názoru.

4) Názor se samozřejmě slušně vyjádřit dá, ale jsou případy, kdy je lepší bejt upřímnej a nazývat věci pravym jménem, tj. sračku sračkou. A vzhledem k tomu, jak velká sračka Freedom Call, jsem se ještě vyjádřil slušně.

5) Vstupenky pro mě škoda není, byl jsem tam tenkrát zadarmo na akreditaci :D

6 MF MF | E-mail | Web | 9. srpna 2014 v 16:32

Hej, teď jsem si ty Freedom Call po sobě přečet a vždyť tam ani nenadávám :D

7 Jamie Jamie | 9. srpna 2014 v 18:37

[6]: Ehm, a Vy si myslíte, že reaguji jen na kritiku Freedom Call? ;-) Ne.

8 MF MF | E-mail | Web | 9. srpna 2014 v 18:44

[7]: Byla tam reakce na komentář č. 2, kde se (konkrétně) mluví jenom o Freedom Call...

9 Jamie Jamie | 9. srpna 2014 v 19:23

[8]: Ve svém komentáři píši: "Takový názor na některé skupiny..."

10 MF MF | E-mail | Web | 9. srpna 2014 v 19:26

Oukej, tak jaký další?

11 Jamie Jamie | 9. srpna 2014 v 21:23

[10]: Například Saltatio Mortis

12 MF MF | E-mail | Web | 9. srpna 2014 v 21:50

[11]: Saltatio Mortis je absolutně nechutnej primitivní kýč, kterej se nedá poslouchat, něco jako jódlující bavorská dechovka akorát s kytarama. Vhodný akorát tak pro německý publikum, který je známý svojí nepochopitelnou láskou ke kýči a nevkusu. Zrovna tahle skupina je fakt dno a naprosto upřímně lituju každýho, komu se to líbí. Dál?

13 MF MF | E-mail | Web | 9. srpna 2014 v 21:51

+ minirecenze na jejich poslední album, kde dostali 2,5/10 (což je ještě hodně mírná známka a sám se divím, že jsem tomu tenkrát nedal míň): http://sicmaggot.blog.cz/1311/na-co-se-nedostalo-23

14 Jamie Jamie | 9. srpna 2014 v 22:03

[12]: Německé skupiny např. Saltatio Mortis a žánr medieval metal mám ráda. :) Hm pro někoho (například pro Vás) asi nepochopitelné. Pro mě jako pro fanynku vždy příjemný hudební zážitek ;-). Nechci vědět co za skupiny se líbí Vám ;-). Věřím, že s Vámi se na žádném koncertě nepotkám (a jsem za to ráda) Tschüss! :-D

15 MF MF | E-mail | Web | 9. srpna 2014 v 22:45

Já mám teda radši čistě středověkou hudbu, když už, ale pokud na to přijde, ani medieval metalem nepohrdnu... a v tom je ten problém, protože Saltatio Mortis nemají se středověkem nic společnýho a jsou medieval asi tak stejně jako Lunetic. Co poslouchám já je k nalezení tady (hodně stručný výčet): http://sicmaggot.blog.cz/0701/site-history

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama