Červen 2012

John 5 - God Told Me To

30. června 2012 v 21:01 | Zajus |  Recenze
Sólovou kariéru Johna 5 jsem ignoroval kvůli jeho předchozímu působení v kapele Marilyna Mansona. Obával jsem se totiž, že pokud v Mansonově hudbě ukazuje vše, co umí, nebylo by na jeho sólové desce co poslouchat. Jeho přechod k Robu Zombiemu byl takříkajíc změnou z bláta do louže a důvodů k poslechu jeho sólovek o moc nepřibylo. Je to tedy až jeho šesté album "God Told Me To", u kterého jsem se přiměl k poslechu. Byla to ovšem chyba čekat tak dlouho, Johnovy schopnosti jsou totiž úplně jinde, než bych čekal.

"Gold Told Me To" je především velmi rozmanitá deska kloubící technickou zručnost se schopností napsat písničku, jež se dobře poslouchá. V předchozí větě je pak důležité hlavně slovo "rozmanitá", protože takové množství nálad (a v menší míře i stylů) by Johnovi mohli závidět i velikáni sólové kytarové hudby. Album otevírá industriální "Welcome to Violence", která hned z kraje rozjede nekompromisní metalovou jízdu. Její hlavní riff by se neztratil ani v hudbě Ministry, sóla, která se s ním střídají, pak hraničí s technickou extází. Na rozdíl od písní následujících jde v "Welcome to Violence" hlavně o předvádění síly, je to proto nejrychlejší skladba alba a její umístění hned na začátek může být trochu zavádějící.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Zpěvák Lamb of God propuštěn na kauci

30. června 2012 v 19:54 | Monsterfuck |  Music News
Randy Blythe z Lamb of God se dnes v dopoledních hodinách objevil u soudu, který měl rozhodnout o jeho dalším osudu potom, co byl ve čtvrtek zatčen za podezření ze zabití jednoho z fanoušků na pražském koncertě, jenž se odehrál 24. května 2010. Deník Blesk.cz informuje, že soud zpěváka poslal do vazby z důvodu, že by Randy mohl odcestovat z České republiky, zároveň však byla stanovena kauce, kterou se může hudebník vyplatit. Ta činí čtyři miliony korun, což je přiznaný roční příjem frontmana Lamb of God, zaplacena ovšem bude až v pondělí, jelikož přes víkend jsou veškeré banky zavřené.

UPDATE:
Na reportáž TV Nova se můžete podívat zde.


Na co se nedostalo 2/2012

30. června 2012 v 17:35 | Monsterfuck |  Minirecenze

Monsterfuck:


Aeba - Nemesis, Decay of God's Grandeur (1. března, Infernal Dark Abyss)
black metal, Německo
O německé kapele Aeba jsem se kdysi dozvěděl čistě náhodou, sehnal si její tehdy aktuální počin "Shemhamforash - Des Hasses Antlitz", který se mi opravdu líbil (například takový song "The Angel of Genocide" je opravdu excelentní vál). Jenže než jsem si stačil sehnat i předchozí nahrávky, Aeba se rozpadla... znáte to sami, sejde z očí, sejde z mysli, pomalu jsem na skupinu zapomněl, a to dokonce do té míry, že bez mého povšimnutí kolem prohučela i obnova činnosti a čtvrtá deska "Kodex V". Letošní novinka "Nemesis, Decay of God's Grandeur" je tedy vlastně mým návratem k těmto Němcům a nutno říct, že opět se jedná o poslech opravdu dobrý. Aeba drhnou starý dobrý black metal klasičtějšího střihu většinou ve vyšších rychlostech a s občasnými vlivy kvalitního thrashingu. Přestože se v žádném případě nejedná o nic originálního, je nutné uznat, že muzika (teď konkrétně myslím muziku na "Nemesis, Decay of God's Grandeur") je až překvapivě dobrá na to, jak málo je Aeba známá. Nevím pořádně proč, ale počínání téhle chásky je mi svým způsobem opravdu hodně sympatické. Pánové odvádějí takovou tu černou práci v metalovém podzemí - tvoří dobrou hudbu, pomáhají udržet underground při životě, a to aniž by o nich bylo příliš slyšet. Mohu vás však ujistit, že Aeba si váš sluch určitě zaslouží, zvláště pakliže jste příznivci žánru...
Hodnocení: 7,5/10

Alkerdeel - Morinde (24. února, ConSouling Sounds)
sludge black metal, Belgie
Už jen ze žánrové škatulky tohoto belgického projektu je asi jasné, že tady rozhodně nepůjde o nic veselého. A nutno říct, že je to odhad více než trefný, jelikož "Morinde" je ve skutečnosti pěkná depka. Alkerdeel si z obou žánrů, sludge i black metalu, vzali to nejlepší a zasypali to obrovskou dávkou syrovosti a neurvalosti. Na ploše čtyř skladeb, z nichž dvě jsou relativně krátké (dvě a půl minuty a necelých šest minut) a dvě naopak hodně dlouhé (třináct a půl minuty a více jak dvacet minut), stvořili opravdu neskutečně silný hutný monolit s barbarskou, až na dřeň kosti ohlodanou atmosférou. Sludge zde promlouvá skrze dlouhé monotónní plochy, nezřídka zabíhající až na hranici psychedelie, a hluboký zatěžkaný sound, jenž je sám o sobě dostatečně zničující (právě podobné vyznění mě osobně na sludgových kapelách vždy fascinovalo); z black metalu si Alkerdeel vypůjčili pod kůži se zarývající syrovost, maniakální řev a téměř misantropickou náladu. Výsledná podoba hudby je opravdu zničující. "Morinde" rozhodně není deska, kterou si člověk pustí k romantické večeři s přítelkyní, ale pokud máte náladu na něco hodně (hodně!) těžkého a depresivního, tahle věc je k tomu opravdu nanejvýš vhodná.
Hodnocení: 9/10

Enthroned - Obsidium (20. března, Agonia Records)
black metal, Belgie
Předchozí nahrávka "Pentagrammaton" nebyla nijak zrovna světoborná, ale spíše průměrnější a nevýraznější věc, o níž se dalo s klidem prohlásit, že se v diskografii Enthroned ztratila už tak měsíc po vydání. Osobně jsem s tímhle vědomím přistupoval i k aktuálnímu "Obsidium", popravdě jsem se do jeho poslechu díky tomu ani moc nehrnul. To byla ovšem chyba! Novinka je totiž přesný opak - neskutečně silný a zábavný materiál, skvěle vyvážené songy přesně na té správné hranici mezi klasickou černěkovovou agresivní palbou a patřičně temnou atmosférou a spoustou výtečných momentů. Hodně povedená fošna!
Hodnocení: 8,5/10

Fall - W blasku umierającego słońca (21. března, Black Vault Productions)
black/doom metal, Polsko
Nepříliš originální název Fall nějaká velká očekávání věru nevzbuzuje, ale o to víc je debut "W blasku umierającego słońca" polského dua s tímto názvem větší překvapení. Z desky, od níž jsem já osobně nečekal vůbec nic, se nakonec vyklubala velice kvalitní a povedená záležitost. Jedná se o velice pomalý black metal (nebo snad doom metal s blackovým feelingem?) s vydařenou melancholickou až truchlivou atmosférou. Ačkoliv jde o první dlouhohrající počin projektu, výraz Fall nenese sebemenší známky nějakých dětských nemocí či začátečnických chyb, ba právě naopak, "W blasku umierającego słońca" je nahrávka vyspělé kapely, která zjevně ví, co chce hrát, což se jí i nadmíru daří. Album opravdu velice povedlo a dle mého názoru rozhodně stojí za slyšení.
Hodnocení: 8/10

Plague Porter - Taste the Fetus and Make a Wish (leden, selfrelease)
avantgarde black metal, Česká republika
Česká odpověď na kapely jako Deathspell Omega nebo Blut aus Nord? Na jednu stranu, proč vlastně ne, zvláště když se "Taste the Fetus and Make a Wish" opravdu povedlo. Přestože se - alespoň co se mi podařilo dohledat - jedná o první počin Plague Porter, kapela všechny ty typické propriety daného stylu zvládá naprosto s přehledem, pročež nechybí charakteristické chaotické vyznění, disharmonické postupy, vpravdě extrémní vyznění, dokonce i ty typické "francouzské" melodie mají Plague Porter v malíku. Další věc, kterou opravdu oceňuji, je, že i přesto se česká akvizice ani v nejmenším nedá označit jako nějaká obyčejná kopírka výše zmiňovaných slavnějších kolegů, spíše bych řekl, že Plague Porter nabízí jakousi vlastní variaci a vlastní pohled na dané téma. Dále jistě stojí za zmínku velká spousta zajímavých nápadů jako třeba excelentní melodie v úvodní "Absurda", závěr "Leave Me with My Memories", kde se v chaotické sekané pasáži začne ozývat kontrastní klavír, drtivý grindový kousek v "Purification", až nečekaně harmonické melodie v "Pain and Pleasure" atd. Podobných "vtípků" a výborných momentů je na "Taste the Fetus and Make a Wish" přehršel, díky čemuž lze s nahrávkou strávit opravdu velké množství času - a to jsem před poslechem nečekal ani v nejmenším. Rozhodně bych se nezlobil, kdyby tuhle věc někdo vypustil ven i oficiálně na fyzickém nosiči...
Hodnocení: 8/10

Tulus - Olm og bitter (30. března, Tabu Recordings)
black metal, Norsko
Novinka norských Tulus se přikradla doslova potají, bez většího zájmu médií nebo průměrného metalového fanouška, přesto se jedná o zajímavý počin. Tulus začali hrát již hluboko v 90. letech a jejich první počiny se nesly přesně v duchu tehdejší severské black metalové školy, ale v tomto případě mimořádně kvalitní, avšak i přesto se dnes jedná v podstatě o zapomenuté kousky. Když po mnoha letech Tulus obnovili činnost, s nahrávkou "Biography Obscene" stočili kormidlo do trochu jiných žánrových vod a výsledkem byl excelentní avantgardní black metal plný úžasně využitých smyčců. Osobně jsem očekával, že "Olm og bitter" tento směr ještě více rozvine, ale nestalo, novinka je opět návratem k čistokrevnému black metalu, ale trochu paradoxně ne tak úplně k té podobě, jakou Tulus předváděli na začátku své historie. "Olm og bitter" zní spíše jako kříženec starých Tulus a současných Khold, což jistě není náhoda, jelikož kapelu tvoří pouze tři členové a všichni tři hrají i v Khold, nehledě na fakt, že i o texty se také stará stejná osoba (Hildr, manželka zpěváka a kytaristy Garda alias Blodstrupa). Tím pádem by se mohlo zdát, že je "Olm og bitter" je vlastně tak trochu zklamáním, ale i přes ony zmíněné fakty se jedná o desku, která je rozhodně dobrá. Opravdu sice zní jako víc neurvalejší a méně black'n'rolloví Khold, ale na druhou stranu, daří se jí to opravdu výborně; nechybí samozřejmě ani charakteristická severská atmosféra. V konečném součtu se jedná o nahrávku, kterou mohu jenom doporučit!
Hodnocení: 7,5/10

Wild's Reprisal - Cascadia Rising (1. ledna, selfrelease)
black metal, USA
Wild's Reprisal je další nový projekt na poli tzv. cascadian black metalu, který se - své výlučnosti a specifičnosti navzdory - začíná poslední dobou dosti rozmáhat a nové kapely se rojí jako houby po dešti... nebo spíše po úspěchu, jakého dosáhli washingtonští Wolves in the Throne Room... a musím říct, že "Cascadia Rising" si u mě v současné době stojí výš než "Celestial Lineage" s odstupem času, ale nepředbíhejme... Wild's Reprisal je jednočlenná záležitost, jíž má na svědomí chlapík, říkající si Gedden Cascadia, původem z oregonského Portlandu. "Cascadia Rising" je vůbec prvním počinem Wild's Reprisal, a přestože je oficiálně veden jako dlouhohrající deska, vyšel pouze ve vlastním nákladu v limitaci sta kusů. Hudebně se ovšem jedná výtečnou záležitost. Wild's Reprisal představují spíše tu neotesanější a syrovější podobu stylu, čemuž napomáhá i dosti dřevní zvuk. Možná více než Wolves in the Throne Room mi muzika na "Cascadia Rising" připomíná excelentní ruský projekt Walknut (vedlejšák dvou členů Темнозорь) ve zrychlené podobě. Zasvěcení již tedy asi nejspíš odhadnou, že v případě Wild's Reprisal půjde především (v podstatě jenom) o silnou a působivou atmosféru, která je budována pomocí dlouhých monotónních ploch. Pokud vám taková muzika není cizí, rozhodně máte na "Cascadia Rising" mé doporučení.
Hodnocení: 8,5/10

:wumpscut: - Women and Satan First (6. dubna, Beton Kopf Media)
industrial / EBM, Německo
:wumpscut: je můj další objev na elektronické scéně. Prozatím jsem tedy koštoval pouze aktuální desku "Women and Satan First" a ani si nejsem příliš jistý, jestli se někdy zvládnu prokousat celou historií tohoto projektu pod vedením bavorského DJe Rudolfa Ratzingera, jelikož těch alb tam je opravdu jak Číňanů v Číně (plus další dvě Číny kompilaček), ale co se týče "Women and Satan First", to je muzika vskutku parádní. Nahrávka na první pohled zaujme už jen nádherně úchylnou obálkou a v druhé vlně taktéž příjemnou hitovou diskoškou, která má žánrově nejblíž asi k industrialu s nějakou tou EBM pasáží. Některé pecky jsou opravdu skvělé, obzvláště první polovina desky má nehorázné koule, především songy "Hallelujah", titulní "Women and Satan First" a "Kill That Little Fuck", která v jistých moment - a teď se podržte - připomíná některé starší skladby francouzského new age projektu +eRa+. I když to je možná jen můj pocit. Nicméně, samotné "Women and Satan First" je určitě dobrá věc.
Hodnocení: 7,5/10

Ježura:


Мельница - Ангелофрения (28. dubna, Navigator Records)
folk rock, Rusko
Východoevropská hudební scéna, tu ruskou nevyjímaje, se drží stranou zájmu celosvětové veřejnosti a je to ohromná škoda, protože skrývá nejeden klenot nehledě na žánry. A ve své domovině nesmírně populární folk rockoví bardi Мельница jsou právě takovým pokladem, což dokazují i na své aktuální novince "Ангелофрения". Ta se nese v duchu především posledních dvou alb "Зов Крови" a "Дикие травы", ale přeci jen cítím, že tentokrát dostaly o maličko větší prostor klasické, určitým způsobem posmutnělé a na každý pád úžasné melodie, které mě dostávají do kolen. Ve skladbách "Неперелетная" nebo "Река" tak shledávám naprostý vrchol alba, za kterým však zbytek nikterak nezaostává, protože tohle je čistě o osobních preferencích. Dám však ruku do ohně za to, že je to album nadmíru zdařilé, osvěžující, a mohu jej doporučit každému, komu není folk úplně cizí. Zkuste to a jednou mi poděkujete...
Hodnocení: 8/10

Mgła - With Hearts Toward None (28. února, Northern Heritage Records)
black metal, Polsko
Můj vztah k black metalu je takový podivný. Na jednu stranu se k tomuhle subžánru řadí některé z mých nejoblíbenějších kapel, na druhou stranu mě spousta žánrových kapel vyloženě irituje. Zkrátka a jednoduše, abych si mohl black užít, potřebuji z něj dostat nějakou přidanou hodnotu. A v případě Poláků Mgła jsem přesně tohle dostal. Album "With Hearts Toward None" není progresivní, avantgardní, nepoužívá nezvyklé nástroje ani nešokuje žádnými velkými obskurnostmi. V jádru je to vlastně velmi prosté dílo, ovšem způsob, jakým je odvedeno, z něj dělá nezničitelný monument. To album je ohromné, majestátní, drtivé a nezastavitelné. Je to esence síly a ducha, která vás pohltí a nenechá vydechnout. Ještě se mi nestalo, že bych se při poslechu "With Hearts Toward None" necítil zcela uchváceně, a to už ho poslouchám pěkných pár týdnů. Pokud jste doposud black metalu neholdovali, zkuste dát Mgła šanci. Přes veškerou genialitu materiálu je totiž album "With Hearts Toward None" poměrně přístupné, což je kombinace, která se jen tak nevidí...
Hodnocení: 10/10

Řezník - Hudba u který se chcípá (22. května, ZNK)
horrorcore, Česká republika
Kdo se někdy potkal s pojmem horrorcore, tomu určitě není neznámý pseudonym Řezník, pod kterým vystupuje umělec, který představuje minimálně v našich podmínkách absolutní žánrovou špičku. A přesně jak vyhrožoval, jeho novinka "Hudba u který se chcípá" posouvá už tak vysoko posazenou tvůrčí laťku zase dál. Album se pyšní špičkovou produkcí a zvučnými jmény hostí (zde vyniká Mastamind z legendárních Natas), ale to pořád není nic proti samotné muzice - co se beatů týče, v paměti mi utkvěly především skladba titulní a pak závěrečná "Resurekce skeletona", ale i ostatní jsou na velmi vysoké úrovni. Skvělé, místy až geniální jsou rýmy, které zde Řezník sype z rukávu v míře opravdu nevídané, a za jejich kvalitou nezaostává ani myšlenková náplň. Setkáme se zde jak s kritikou palčivých společenských témat ("Nepřizpůsobiví", "Kapitalista"), reflexí vlastních zkušeností ("Soudní proces", "Fanoušek dement") ale dojde i na klasické splatter úchylárny ("Noc plná překvapení") nebo mystifikaci, která se váže k Řezníkovi samotnému ("Resurekce skeletona"). Abych pravdu řekl, z celého alba mi nejsou úplně po chuti snad jenom dva tracky a zbytek je megamonstrózní nářez, jehož kvality místy dosahují stratosférických hodnot. Jako takové album doporučuji každému, kterému není brutální hip-hop vyloženě proti srsti a věřím, že jeho prostřednictvím prozřou i někteří, kterým doposud proti srsti byl. Pro mě jasná koupě, Řezník tomu zase naložil...
Hodnocení: 8,5/10

Ellrohir:


Dol Ammad - Cosmic Gods: Episode I - Hyperspeed (28. března, Electronic Art Metal)
electro symphonic metal, Řecko
Projekt Dol Ammad, jejž má na svědomí řecký hudebník Thanasis Lightbridge, má na svém kontě třetí řadové album (k tomu ještě jedno EP). Zřejmě bych se měl časem seznámit i se starší tvorbou, abych měl s čím porovnávat, ale nedá se upřít, že to je přinejmenším velmi zajímavý koncept. Prvky tradičního metalu + celý soubor operních pěveckých hlasů a chóry + velmi výrazná elektronická složka + "kosmická" tématika, to vše pod Lightbridgeovou taktovkou k jeho obrazu. Mým prvním setkáním byla informace o prvním singlu "Hyperspeed" a to je prostě a jednoduše hudební námrd, který mě okamžitě uchvátil. Pokud bych to měl k něčemu známějšímu přirovnat, tak bych asi řekl Rhapsody nebo ještě spíš Turilliho sólo projekty. Poslech alba se následně stal povinností a tady bohužel musím říct, že ve větším množství to zas už tak dobře nefunguje. Podobně to mám například s Van Canto - jedna písnička jednou za čas je úžasná, nová, neotřelá... celé album ovšem začne poněkud nudit. Zde zejména proto, že snad krom závěrečného "Seeds of Life" už žádný ze songů nedosahuje kvalit a výjimečnosti zmíněného "Hyperspeed", nebo jsem si toho aspoň během opakovaných poslechů nevšiml. Je otázkou, zda se to tak má vždy, anebo starší alba byla údernější a celkově lepší, nicméně za pozornost projekt myslím stojí.
Hodnocení - 6,5/10

Njiqahdda - Become the Sun (It Never Was) (27. dubna, E.E.E. Recordings)
atmospheric black metal, USA
Duo Ain a Ihr (pro potřeby Njiqahddy vystupující coby _ a /) se vyznačuje převážně naprosto extrémní aktivitou v posledních letech, přičemž počet jimi vydaných nahrávek se nepočítá na kusy za rok, ale za měsíc (a to nemluvím o jejich další společné kapele Oaks of Bethel s asi 15 alby a EP od roku 2009 a už vůbec ne o projektu Funeral Eclipse se směšnými dvěma alby), přičemž se bavíme o nahrávkách často hodinových i delších. To zajímavé ovšem je, že nejde jen o nějakou primitivní tvorbu pro tvorbu, nýbrž o překvapivě propracovaný a povedený materiál zatahující do atmo-blacku prvky psychedelična a dalších vlivů. Osobně jsem se zatím seznámil s pouhým zlomkem jejich diskografie, ale zatím snad každé dílko bylo něčím jiné než ostatní. Zatím u mě vévodí alba "Nji. Njiijn. Njiiijn." z roku 2008 a o dva roky mladší "Divisionals", i když samozřejmě nevylučuji, že se v nepřeberné spoustě titulů skrývají ještě mnohem větší skvosty. Letos má Njiqahdda na svědomí zatím pouze dvě EP (pokud tedy lidé na Metal-Archives drží krok s kapelou a nejde o zastaralé informace). Zatímco první "Towers and Tides" mě možná lehce zklamalo, druhé a aktuálně snad nejnovější "Become the Sun (It Never Was)" je už zase "stará dobrá" Njiqahdda v plné formě akustického kytarového vybrnkávání na pozadí skvělých atmo-blackových riffů. Stopáž v délce 24 minut patří ke kratším, ale přeci jen - je to "pouze" EP. Osobně považuju za menší chybičku příklon k angličtině a odklon od původního jazyka, o kterém neumím říct, zda jde o nějakou existující východní (zřejmě?) řeč a nebo snad o nějakou další soukromou úchylku tvůrců. Část jakéhosi mystična se s angličtinou vytrácí. I tak je to ale pořád parádní kus pro zadumané milovníky atmospheric black metalu a různých jeho derivátů.
Hodnocení - 8,5/10

Zajus:


Anywhere - Anywhere (4. června, All Tomorrow's Parties Recordings)
psychedelic rock, USA
V minulém NCSN jsem chválil desku "Lingue Franca" kapely T.R.A.M., ve které působí (dnes již bývalý) saxofonista The Mars Volta. Nedlouho poté jsem v recenzi pozitivně ohodnotil i "Noctourniquet", desku samotných The Mars Volta. Nyní vám přináším krátký odstaveček o kapele Anywhere, v jejímž nitru není nikdo jiný než Cedrix Bixler-Zavala, zpěvák The Mars Volta. Kruh se nám tak uzavírá a nezbývá než si položit otázku, zda "Anywhere" dokáže zmíněným nahrávkám konkurovat. Odpověď je jednoduchá: ano, dokáže, i když až na jejich nadprůměrnou kvalitu nedosáhne. Hudba na "Anywhere" je víceméně psychedelického rázu s jasným důrazem na akustickou kytaru. Nejen kvůli ní bych desku geograficky snadno zasadil kamsi do pouští amerického státu Nevada. Dynamické bicí (které mimochodem obsluhoval sám Zavala), krásné kytarové melodie a zasněný zpěv. O ten se kromě Zavaly postarala mně dosud neznámá zpěvačka Rachel Fannan, ovšem největší prostor zde stejně dostávají instrumentální pasáže. V nich se vlastně nic moc neděje, jenže jsou tak hutné, tak plné nálady, že je prostě nelze nemilovat. Každá ze sedmi skladeb je postavena na v podstatě stejném principu, přesto je každá alespoň částečně jiná. Tempa se střídají od těch nejpomalejších po docela solidní kvapíky, místy je až zarážející, do jaké intenzity se s akustickou kytarou dokázali Anywhere dostat. Vrcholem je pro mě jistě závěrečná "Infrared Moses" (což je mimochodem pro instrumentální skladbu fantastický název) s energickým nádechem, který vás pořádně nakopne. Pokud bych měl srovnat "Anywhere" s výše zmíněnými deskami z pohledu propracovanosti, nemá "Anywhere" šanci, ovšem propracovanost dobrou hudbu sama o sobě netvoří. Sedm silných bodíků.
Hodnocení: 7/10

Germ - Wish (12. března, Eisenwald Records)
depressive rock / black metal / trance, Austrálie
Depresivní black metal postavený na základech elektronické hudby zní samo o sobě dost směšně, jenže ono je to možná úplně naopak, tedy že jde o trance postavený na metalových základech. Ať je to jak chce, pod nezvyklou kombinací škatulek, do kterých Germ spadá, se skrývá vskutku originální a podnětná hudba. Mnohé prozradí již úvodní desetiminutovka "An Overdose on Cosmic Galaxy", která se točí okolo neskutečně chytlavého (čistě zpívaného refrénu). Přes lehkou rockovou melodii je všude přetažen povlak elektroniky, která velmi jemně a bez ustání křepčí po celou hrací dobu. Ovšem i na metal dojde, a to v druhé polovině skladby, kde nám Tim Yatras (jinak přezdívaný Sorrow, autor veškeré hudby i zpěvů a člen mnoha významných i nevýznamných australských kapel) předvede svůj precizní ječák. A obdobně je to i v "Asteroid of Sorrow", která oplývá vskutku kouzelnou melodií, lehkými smyčci a dalším fantastickým refrénem. Ne všechny písně jsou tak melodické jako první dvě, ovšem prvky elektronické hudby najdeme všude. "Wish" je nahrávka s hodně originálním zvukem, obdařená navíc skvělou atmosférou. Tématem desky je vesmír, což lze snadno vypozorovat i ze samotných názvů písní, a její nálada ho krásně vystihuje, za což u mě má Tim Yatras velké plus. Germ si tak rozhodně zaslouží pozornost a to nejen kvůli své unikátnosti, ale (zejména) kvůli kvalitě, která je jednoduše nepopíratelná.
Hodnocení: 8,5/10

Hopeless Heroic - Become the Monster (21. května, Killawasp)
alternative rock, Velká Británie
Zdá se, že mám poslední dobou štěstí na netradiční hudbu. Když jsem poprvé narazil na kapelu Hopeless Heroic, byl to právě uváděný žánr, který mě k poslechu nalákal. Totiž, abych pravdu řekl, nejsem příznivcem alternativního rocku a už vůbec nejsem příznivcem hip-hopu, jenže když jsem se dočetl, že právě tyto dva žánry jsou na "Become the Monster" spojeny masivním využitím houslí, bylo mi jasné, že tohle musím slyšet. Ono to však ve výsledku takhle složité není. Představte si hudbu střihu starších Atreyu či modernějších věcí typu Enter Shikari, smíchejte je s nu-metalem typu P.O.D. (odtud ten rap, potažmo slibovaný hip-hop) a vznikne vám poměrně průměrná omeleta. Přidejte ovšem housle a jste někde úplně jinde. Tam, kde by hudba samotná byla průměrná a k uzoufání nudná, zvedne tento nástroj úroveň nesmírně. Ať už jde o místa, kde housle tvoří náladotvorný prvek a zasluhují se o nějaké ty emoce či napětí, či místa kde naopak přebírají roli hlavního nástroje stejně přirozeně, jako to v jiných kapelách činí kytara, "Become the Moster" se díky nim stává solidním a dobře poslouchatelným albem. Nic to bohužel nezmění na vokálech, které jsou místy docela dobré, ovšem právě onen moderní (emo?) nádech ve zpěvu některých pasáží a rádoby řev je naprosto sráží. I tak je ale druhé album Hopeless Heroic zajímavým materiálem k poslechu pro otevřené posluchače. Snadno si umím představit, že to tato kapela dotáhne do celosvětových hitparád a i přesto si ji občas rád poslechnu. Takových moc není.
Hodnocení: 7/10

Tetrafusion - Horizons (30. ledna, selfrelease)
progressive metal / djent, USA
Tetrafusion přicházejí na svém EP "Horizons" se zajímavým zvukem ovlivněným kapelami jako Between the Buried and Me či Periphery. V osmi rozmanitých skladbách předvádějí technickou preciznost a skladatelskou vyzrálost. Netradičním prvkem je zde naprostá absence jakéhokoliv řevu či growlingu (zastoupen je ovšem povedený čistý zpěv), který mi v hudbě kterou kapela hraje prvních několik poslechů vyloženě chyběl. "Horizons" však není album, které byste poslouchali kvůli zpěvu. Bezchybná souhra všech instrumentů je zde samozřejmostí. I přes skvělé bicí a kytaru mě nejvíce unesla famózní baskytara. Zaposlouchejte se kupříkladu do skladby "Impetus" a sledujte skvělou práci Marka Michella, který se většinu času drží v pozadí, chvílemi nehraje vůbec, ale když se do své baskytary konečně opře, jednoduše to stojí za slyšení. Vrcholem je jeho hra skrytá za kytarovým sólem, která je snad ještě lepší než sólo samotné. Ve stejném duchu se pak nese většina písní, ovšem i ve chvíli, kdy baskytara plní pouze svou tradiční funkci rytmického nástroje, je hudba na "Horizons" zábavná. Netřeba popisovat dál, fanoušci zmíněných kapel, stahujte!
Hodnocení: 8/10

Kaša:


Foxy Shazam - Church of Rock & Roll (24. ledna, I.R.S. Records)
rock'n'roll / glam rock, USA
Pro mě absolutní novinka Foxy Shazam jsou u nás ještě velice neznámí a nevěřím, že je někteří z vás budou znát. Já sám jsem na ně narazil náhodou, protože jejich nové album "Church of Rock & Roll" produkoval frontman znovuobrozených The Darkness, Justin Hawkins. Foxy Shazam jsou ve svých základech rocková kapela, která však šikovně vmísila do své tvorby bombastické refrény, za které by se místy nemuseli stydět ani Queen ve svém nejlepším období. Ostatně vliv Queen je v hudbě Foxy Shazam patrný skoro všude, přidejte k tomu trošku teatrálnosti Meat Loafa a můžete si představit, jak tahle pětice asi zní. Zpěvák a zakladatel Eric Nally má hlas podobný zmíněnému Justinovi Hawkinsovi, místy zní jako Freddie Mercury a ve velice chytlavých refrénech mu zdatně sekundují jeho parťáci. Nejlepším příkladem budiž třetí skladba "Holy Touch", která je zároveň asi největší hitovkou na albu, dokážu si ji živě představit v rádiovém éteru. I když ona by se za potenciální hitovku dala nazvat takřka každá píseň z alba. Je zvláštní, jak organicky a nenásilně se glam rockové kapele podařilo do svých písní zakomponovat trumpetu a spojit ji s rockovou rytmikou a skoro až popovými refrény. Navzdory tomu "Church of Rock & Roll" nepůsobí roztříštěně a album s více než půl hodinovou stopáží mě v posledních pár týdnech velice chytlo. Nemám to štěstí, abych mohl novou desku srovnávat se staršími počiny, k těm jsem se bohužel ještě nedostal, ale určitě to hodlám v nejbližší době napravit a ostatním bych doporučil totéž.
Hodnocení: 8/10

Hawkwind - Onward (30. dubna, Eastworld Recordings)
space / progressive rock, Velká Británie
"Onward" je jubilejní pětadvacáté řadové album v diskografii hudební legendy a zakladatelů stylu zvaného space rock Hawkwind. A když to tak člověk vezme kolem a kolem, nijak moc se tu celou řádku alb nezměnili. Novinka "Onward" je oproti posledním albům o něco silnější a hlavně vyrovnanější, sice nemám naposlouchanou celou diskografii, ale jsou v ní slabší kousky. Je fakt, že bych si dokázal představit o dvacet minut kratší stopáž, přece jen dvě hodiny jsou dost, ale stopáží kvalita alba nijak extrémně netrpí, spíš jsem měl jen problém jej doposlouchat do konce. Hawkwind se vždycky hudebně pohybovali na pomezí mezi Pink Floyd a Genesis za éry působení Petera Gabriela a na "Onward" tomu není jinak. Občas na povrch vyplují trošku tvrdší kytary jako například v úvodní "Seasons", ale přesto nedochází k nabourání progresivní/psychedelické/space rockové atmosféry. Skladby postupně přechází jedna v druhou ve prospěch celistvosti alba a na mysl se tak vkrádá myšlenka o nějakém konceptu. Věřím, že mnoho lidí "otravují" všudypřítomné vesmírné zvuky, vsuvky a klávesový zvuk, ale k téhle kapele to zkrátka patří jako sklenička Jacka Danielse k Lemmymu.
Hodnocení: 7/10

High on Fire - De Vermis Mysteriis (3. dubna, E1 Music)
stoner / sludge / thrash metal, USA
High on Fire považuji za takovou sázku na jistotu. Za svou kariéru nenahráli špatné album, ba co víc, kvalitativně se desku od desky zlepšují. Vždy, když je v očekávání jejich novinka, tak vím, že se dočkám kvalitní porce metalového nářezu s jistou dávkou retra. V jejich hudbě jsou jasně patrné vlivy Motörhead, Metallicy či Entombed (na svých pozdějších deskách). Výsledek tak v konečném součtu zní jako starší Mastodon či špinavější Baroness. "De Vermis Mysteriis" je o něco thrashovější než předchozí "Snakes for the Divine", což vítám, ale žádná výrazná změna se nekoná, pořád máme co dočinění se stejnou cháskou, která do toho buší jak banda dřevorubců v Kanadě. Trošku se oproti nedávné historii pročistil zvuk, který si tentokrát vzal na starosti kytarista Converge, Kurt Ballou, a novinka zní parádně. Hutná, hodně špinavá kombinace chytlavých riffů a dynamických bicích mě nenechala ani na chvilku v klidu, téměř po celou svou délku deska uhání v rychlém tempu, občas však High on Fire přijdou s doomovou pasáží a ani na chvíli tak nedovolí, aby jejich tvorba začala uvadat a nudit. Takhle si představuju zdravou inspiraci u svých slavnějších kolegů s příměsí vlastních ingrediencí a metalovou desku jako řemen!
Hodnocení: 9/10

Joe Bonamassa - Driving Towards the Daylight (22. května, J&R Adventures)
blues rock, USA
Tomu, kdo mě zná, nebude volba "Driving Towards the Daylight" připadat nikterak překvapivá. Joe Bonamassa se do širšího povědomí dostal až svou účastí v rockové superkapele Black Country Communion. Já jsem se k jeho albům dostal o něco dříve, a sice v roce 2006, kdy vydával "You & Me", a od té doby jeho tvorbu s nadšením sleduji. Na zmíněném albu začala úspěšná spolupráce s producentem Kevinem Shirleyem, se kterým to táhne doposud. Od doby, kdy Joe vydal své první album "A New Day Yesterday", toho stihl víc než dost a jeho alba se liší v podstatě pouze poměrem, ve kterém namíchal do celkového zvuku rockové a bluesové prvky, čímž nechci narážet na to, že jeho alba jsou si podobná jako vejce vejci, skutečně tomu tak není. Pokud byste si našli tracklist novinky "Driving Towards the Daylight", tak si řeknete, proč sem zařazuji album plné coverů, protože z celkového počtu jedenácti položek jsou pouhé tři z autorské dílny Bonamassy. Ale takhle je tomu na všech jeho albech a rozhodně si nemyslím, že by tím posluchač nějak trpěl. Joe Bonamassa si na "Driving Towards the Daylight" vybral bluesové a soulové klasiky od Willieho Dixona, Billa Witherse, Roberta Johnsona a mnoha dalších a vtiskl jim moderní, svěží a rockovější podobu. Pokud to vezmu ze svého pohledu, tak jsem díky němu a jeho přístupu dostal k hudbě a albům, po kterých bych v normálním případě rozhodně nesáhl, a jsem za to rád. Jako třešničku na dortu na "Driving Towards the Daylight" Bonamassa nasadil svůj první regulérní hit, a sice titulní skladbu, která je skvělým spojením mainstreamového rocku s bluesovými kořeny.
Hodnocení: 8,5/10

Philm - Harmonic (15. května, Ipecac Recordings)
jazz / avantgarde / rock / metal, USA
Kdo si myslel, že Dave Lombardo ze Slayer je schopen nechat se strhnout k šílenostem jen Mikem Pattonem ve Fantômas, ten se zmýlil. Philm jsou Davovým novým bočním projektem, na kterém se chce nejspíš mimo Slayer trochu vyřádit. Kromě něj tvoří kapelu zpěvák a kytarista Gery Nestler a basák Pancho Tomaselli, přičemž na scéně jsou údajně někdy od roku 1996. Avšak teprve v půlce května roku 2012 vyvrhli docela potichu debutové album "Harmonic", a mám takový dojem, že se jim nedostává takové pozornosti, jak bych čekal. Skoro žádné promo či útržky o natáčení mě osobně nezasáhly, takže jsem se k desce dostal se zpožděním. Hudebně je tvorba Philm někde na pomezí jazzu a metalu s minoritním zastoupením několika dalších žánrů. "Harmonic" má jeden velký nedostatek. Teda vlastně dva, ale jdou tak trochu ruku v ruce. Tím prvním je přemrštěná stopáž, protože hodinová deska při patnácti skladbách začne po nějaké době působit monotónně, přestože jsou skladby relativně odlišné (tu jedna jazzová pohodička, sem tam instrumentálka, tu zase metalový nářez), čímž se dostáváme k tomu druhému problému, tak "Harmonic" po chvíli začne působit až příliš chaoticky, dost nesourodě a nedokázalo si udržet mou pozornost. Jako by skladby ani nepatřily na stejnou desku a to je rozhodně škoda. Snad to příště dopadne líp, protože potenciál tahle grupa rozhodně má.
Hodnocení: 6,5/10

Sigur Rós - Valtari (23. května, Parlophone)
ambient / post-rock, Island
Na svých posledních dvou albech "Takk…" a "Með suð í eyrum við spilum endalaust" se Sigur Rós předvedli s trošku přímočařejším, chcete-li písničkovějším materiálem a očekával jsem, že tomu tak bude i na novince. Na "Valtari" se však překvapivě dočkáme většího množství zasněných a ambientních momentů jako na druhé desce "Ágætis byrjun". Hudba Sigur Rós je tak trochu jako z jiného světa a rozhodně není tak přístupná, aby sedla každému na první poslech, tady si musíte dát trošku více práce, abyste dokázali objevit všechny její krásy a zákoutí. Při poslechu "Valtari" si dokážu úplně živě představit obrazy severské krajiny a celkovou atmosféru mrazivého Islandu. Ruku v ruce s pokusem o vytvoření skoro až relaxační nálady jde omezení prostoru pro bicí, kterých si užijete oproti předchozím deskám opravdu poskromnu (lépe řečeno skoro vůbec). Nemá cenu mluvit o nějakých vrcholech či naopak slabších momentech, protože "Valtari" je jedno z těch alb, které fungují výhradně jako celek. Hned při prvním poslechu si mě úplně podmanilo a v tuto chvíli jej považuji za jedno z nejlepších alb těchto severských snílků.
Hodnocení: 9/10

Mortalis:


Valkiria - Here the Day Comes (9. dubna, Baker Team Records)
dark / gothic metal, Itálie
Vezměte ranou tvorbu Opeth, přidejte trošku shoegaze a gothic prvků a dokořeňte black metalem dle chuti. Ptáte se, co vám vznikne? Pro mě má výsledný produkt podobu novinky od italské kapely Valkiria, která dostala jméno "Here the Day Comes". Během sedmi songů s námi kapela projde celý den. Naše putování začne písní "Dawn", ve které můžeme cítit ospalost, která ale pomalu mizí a tempo písně se zrychluje. Obecně se do písniček postupně vkrádá čím dál víc lehčích melodií, což ovšem neznamená, že čas od času nespadneme do těžkých doomových riffů. Celé CD uzavírá píseň "Night", která je takovým vyvrcholením celého dne i alba. Poprvé se na desce ve větším rozsahu objeví čistý zpěv a během posledních dvou minut se opět vše uklidňuje a usíná.
Hodnocení: 8/10

Hellsaw si dávají přestávku

30. června 2012 v 13:57 | Monsterfuck |  Music News
Rakouští black metalisté Hellsaw oznámili, že se rozhodli přerušit s okamžitou platností svou činnost na dobu neurčitou, podle všeho z "osobních důvodů". Všechny nadcházející koncerty, které měla kapela naplánované, jsou zrušeny. Zpěvák Aries prohlásil následující:

"Možná se někdy vrátíme, možná se vrátíme v úplně odlišné podobě, ale ať už se v budoucnu stane cokoliv, chtěli bychom poděkovat všem fanouškům, kteří nám kdy vyjádřili podporu, a všem lidem, kdo nám pomohli dostat Hellsaw tam, kde dnes jsou."

Vznik Hellsaw se datuje do roku 2001, od té doby skupina vydala celkem čtyři dlouhohrající desky, z nichž ta poslední se jmenovala "Trist" a vyšla v únoru letošního roku u firmy Napalm Records.


DevilDriver a Thyrfing podepsali smlouvy

30. června 2012 v 12:20 | Monsterfuck |  Music News
>>> Američané DevilDriver se nově uhnízdili pod vydavatelskými křídly rakouského labelu Napalm Records, u něhož vydají své příští album, nástupce počinu "Beast" z února 2011. Novinka by se měla objevit někdy v příštím roce.

"Jsem pyšný, že mohu potvrdit novou spolupráci mezi DevilDriver a Napalm Records," prohlásil frontman Dez Fafara. "Mají přesně to nadšení a energii, které jsme s kapelou hledali. Těším se na naši kolaboraci na příští fošně DevilDriver!"

Své nadšení neskrývá ani zástupce ze samotných Napalm Records: "Jsme extrémně nadšení, že máme na soupisce tak vynikající kapelu. DevilDriver jsou opravdové metalové monstrum plné energie a připravené dobýt svět se svým chystaným albem, které vyjde na podzim 2013. Přidejte se na stranu metalu a připravte se na největší circlepit na světě!"

>>> Švédští viking/black metalisté Thyrfing zase podepsali kontrakt s vydavatelsvím NoiseArt Records. Kapela aktuálně připravuje svou sedmou desku, následovníka "Hels vite" z roku 2008, který by měl být nahrán a smíchán na přelomu léta a podzimu, aby mohl vyjít na jaře příštího roku.

Thyrfing nedávno postihla menší personální obměna, když skupinu po 17 letech opustil zakládající baskytarista Kimmy Sjölund. Baskytary se místo něj chopil dosavadní bubeník Joakim Kristensson a za bicí soupravu nově usedne Dennis Ekdahl (Raise Hell, ex-Mystic Prophecy, ex-Siebenbürgen).

Oznámení nových alb od Avenged Sevenfold a Insania

30. června 2012 v 10:40 | Mortalis |  Music News
>>> Kytarista Zacky Vengeance americké kapely Avenged Sevenfold prozradil během vysílání kanadské rádiové stanice Démentièllement Vôtre, že koncem léta začne nahrávání nástupce velmi úspěšného alba "Nightmare". Tomu se povedlo v roce 2010 zaujmout první místo v žebříčku Billboardu, čímž se stalo doposud nejoblíbenějším počinem v kariéře Avenged Sevenfold. Kapela se zde poprvé objevila bez zesnulého bubeníka Jimmyho "The Rev" Sullivana, na jehož památku byla nahrána píseň "So Far Away".

>>> Česká metalová banda Insania (na fotce) se vrhá na nahrávání nové placky, jejíž příchod je očekáván během příštího roku. Ti největší nedočkavci můžou ochutnat demo první písně "Bioprodukt podsvětí" zde, které vzniklo mimo studio, a tak nezbývá než čekat na vydání kvalitnějšího materiálu, vhodného k porvnání s předchozí deskou "Kult hyeny".

Architects - Daybreaker

29. června 2012 v 19:50 | Ježura |  Recenze
Hádám, že nejste zvědaví na ty nekonečné řeči, jak nemám rád metalcore, tak si je protentokrát odpustím a vezmu to z jiného konce. Případ Francouzů Eths mě přesvědčil, že opravdu není radno generalizovat, a když jsem tedy dostal příležitost dát do těla novince britských Architects, na které přísahají i lidé, od kterých bych to nečekal, rozhodování mi netrvalo dlouho. Koneckonců, Architects hrají všechno, jenom ne klasický metalcore, a co si budeme povídat - ty všechny možné post vlivy mají občas něco do sebe...

Architects jsou živým důkazem obou výše uvedených tvrzení. Jejich muzika, nebo alespoň ta, kterou přinášejí na novince "Daybreaker", zní už na první poslech řádově hodnotněji než drtivá většina coru příbuzných děl. Čím to je? Tohle album má totiž atmosféru, která mi poněkud uzemnila čelist - nejen svojí přítomností, se kterou jsem vážně nepočítal, ale hlavně tím, jak je nenápadná a všudypřítomná zároveň. Je zcela jasným dílem autorů s vlastním rukopisem, tvoří naprosto zásadní prvek alba a jako taková funguje naprosto bezchybně. Bylo by však mimořádně trapné, kdyby se kapele nepodařilo takovému stěžejnímu prvku celé desky dodat alespoň nějakou kvalitu. Zde naštěstí Architects nezaváhali a atmosféra opravdu boduje - dovedu si představit, že ve správném duševním rozpoložením ještě mnohem více. Je přiměřeně melancholická, nenápadná a přitom rozmáchlá a mezi tím probleskují výbuchy vzteku a odporu. Zajímavý, leč dokonale funkční a pořádně silný mix...

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


A Forest of Stars: "Gatherer of the Pure"

29. června 2012 v 17:18 | Monsterfuck |  Music News
Britští gentlemani A Forest of Stars zveřejnili videoklip "Gatherer of the Pure", který předchází vydání třetího dlouhohrajícího opusu "A Shadowplay for Yesterdays". Na výsledek se můžete podívat níže. O podobu klipu se postaral Ingram Blakelock, produkce se ujal klávesista The Gentleman.

"A Shadowplay for Yesterdays" oficiálně vychází 20. července pod značkou německé firmy Prophecy Productions jako CD, digipack CD, artbook 2CD+DVD a 2LP. Více informací najdete ve starší novince.


Druhý díl Na co se nedostalo již zítra

29. června 2012 v 16:50 | Monsterfuck |  Blog News
Již zítra se objeví online slibovaný druhý díl speciálu Na co se nedostalo, v jehož rámci mají redaktoři Sicmaggot možnost vypíchnout zajímavé nahrávky, na něž se z nějakého důvodu nedostalo v rámci samotných recenzí. Mnohdy se jedná i o desky, které jsou žánrově mimo běžný rámec Sicmaggot - ale i pro takové tu slouží NCSN slouží. Jediným omezením je, aby CD vyšlo v letošním roce. Podrobnější informace o tom, oč se jedná, najdete zde a zde, pokud byste si chtěli osvěžit paměť Usmívající se

Druhý díl bude ještě šťavnatější než ten první, který vyšel 31. března. Tentokrát jsme měli velký problém se vůbec vejít do maximální délky čláku, která je na blogu povolena, takže toho bude hodně na čtení. Těšte se na spoustu tipů na další kvalitní muziku Mrkající

Lux Occulta jsou zpátky

29. června 2012 v 14:15 | Monsterfuck |  Music News
V mnohých kruzích dodnes kultovní avantgardní formace Lux Occulta z Polska obnovuje po deseti letech ticha svou činnost. Kapela již podle všeho pod vedením kytaristy Wacława "Vogga" Kiełtyky (Decapitated) pracuje na nové desce. Více informací prozatím není známo.

Vznik Lux Occulta se datuje do roku 1994, rozpad na dobu neurčitou přišel v roce 2002. V tomto období, tedy 1994-2002, kapela vydala celkem čtyři alba - "Forever Alone, Immortal" (1996), "Dionysos" (1997), "My Guardian Anger" (1999) a "The Mother and the Enemy" (2001).

"Forever Alone, Immortal" vyšlo v září 1996 jako CD a MC kazeta u Pagan Records. V roce 2001 firma Metalmind Productions vyrobila digipack reedici s bonusovým songem. "Dionysos" se objevil v listopadu 1997 rovněž pod Pagan Records jak CD a MC a i zde Metalmind udělali znovuvydání na digipacku, a to v roce 2002, přičemž jako bonus se zde nacházel demosnímek "The Forgotten Arts", původně z roku 1995. "My Guardian Anger" vydali Pagan Records v srpnu 1999 jako CD (včetně videoklipu "Kiss My Sword"), MC a LP (limit 333 kusů). U tohoto alba se objevily reedice dvě - opět digipack CD od Metalmind (dvě bonusové písně) v roce 2002 a ještě MC kazeta od Bestial Records. "The Mother and the Enemy" se objevilo 19. listopadu 2001 pod hlavičkou Maquiavel Music.

Zpěvák Lamb of God zatčen v Praze

29. června 2012 v 9:50 | Monsterfuck |  Music News
Zámořská kapela Lamb of God měla ve čtvrtek 28. června vystoupit v pražském klubu Rock Café, koncert skupiny byl ovšem v den konání zrušen. Důvodem je podle všeho zadržení zpěváka Randyho Blythe českou policií na základě zabití jednoho fanouška na koncertě, jenž se odehrál v Praze 24. května 2010 v klubu Abaton. Tehdy měl Randy Blythe údajně udeřit jednoho z návštěvníků akce, který vylezl v průběhu setu setu Lamb of God na pódium, tak silně, že na následky zranění později zemřel. Podle informací ze serverů iDnes.cz či Novinky.cz byl již zpěvák obviněn z ublížení na zdraví s následkem smrti.

Pořadatel koncertu, agentura Obscure Promotion, vydal následující prohlášení (ze dne 28. 6.):
"Dnes v 11:00h jsme obdrželi zprávu od managementu Lamb of God, že dnešní plánované vystoupení v Praze v klubu Rock Café je zrušeno. O konkrétních důvodech nemám zatím žádné zprávy. Koncert kapel All Shall Perish a Skeletonwitch [které měly na akci taktéž vystoupit - pozn. redakce] proběhne dle původního plánu a začne ve 20:00h."

Zástupce Lamb of God se nechal slyšet, že Randy byl zatčen neprávem. Celou situaci již řeší právníci kapely. Podle českých zákonů může hudebníkovi hrozit 5-10 let odnětí svobody.

Bývalý redaktor Seda, který svého času pro Sicmaggot napsal report z inkriminovaného koncertu Lamb of God z 24. května 2010, se v článku o chování Randyho Blythe vyjádřil následovně:
"Randy se choval přesně tak, jak jsem to od něj očekával. Zmrd, který na každého sere. Potvrdil to tím, že několikrát pěkně zatopil pár fandům. Velice mu vadilo, když se někdo rozhodl navštívit pódium. Třeba ten první to schytal od Randyho docela dost, skočil po něm a držel ho na zemi, přitom dál pokračoval ve zpěvu. Když vstával, ještě ho na památku trochu podusil. Když fanda vstal, Randy ho vzal za vlasy a hodil poměrně rychle dolů. Jediný dík, že ten pán byl tak vychlastaný, že nic necítil. Druhý ale skončil o poznání hůř, trochu déle zápasil s tím, aby získal svůj dech zpět."

Celý report si můžete přečíst zde!

UPDATE:
Management Lamb of God se vyjádřil, že Randy Blythe doposud nebyl oficiálně obžalován a že celý případ je v současné době pouze ve fázi vyšetřování. Podrobné oficiální vyjádření k celé záležitosti by mělo být zveřejněno v pondělí.

UPDATE2:
V průběhu dnešního dne (30. 6.) by se mělo rozhodnout, zdali bude Randy Blythe dále zadržován nebo ne.

Firewind - Few Against Many

28. června 2012 v 20:32 | Ellrohir |  Recenze
Řecký kytarista Gus G. a jeho dvorní power metalová partička Firewind příchází v pořadí se sedmým řadovým albem "Few Against Many". Deset songů a 45 minut, toť vcelku běžná a ničím moc výjimečná nabídka. Můžu říct, že se mi celkem líbí obal, i když působí drobet kýčovitě (a na druhou stranu ne dost, abych z toho dětinsky slintal radostí jako třeba u maleb Luise Roya). Co jsem tak brouzdal po internetu, novinka sklízí povětšinou příznivé ohlasy, i když sem tam se nějaká ta pětka, šestka najde taky, takže přeci jen nebudu sám. Mně osobně totiž deska neučarovala ani trochu. Dokonce bych řekl, že mě přinejmenším její část skoro až znechutila. Takže ale pěkně popořádku.

Firewind mi byli známí vlastně jen svou deskou "Forged by Fire". Ta se mi jakž takž líbila, i když slabší momenty bych na ní našel taky. Rozhodně mě ale neoslovila natolik, abych se pídil po další tvorbě kapely, a tudíž mi uniklo ono vychvalované období posledních let a údajně skvělých alb. Pakliže má ale být "Few Against Many" pokračovatelem oné skvělosti, tak to pardon, ale to opravdu nejedeme na stejné frekvenci. Tenhle obrat jsem už tuším nejméně jednou v některé z recenzí použil a myslím, že ho ještě použiju i někdy v budoucnu. Neumím si totiž asi jinak vysvětlit, jak se mi může bytostně nelíbit něco, co jiní tolik opěvují.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Obaly od Behexen a Ensiferum

28. června 2012 v 17:50 | Monsterfuck |  Music News
>>> Finští black metalisté Behexen zveřejnili informace o svém chystaném čtvrtém opusu. Tento nástupce desky "My Soul for His Glory" se bude jmenovat "Nightside Emanations" a vyjde 21. září u Debemur Morti Productions jako CD a LP. Kapela slibuje, že již zanedlouho se objeví první ukázky a další detaily. V mezičase se níže můžete podívat na tracklist a obal, který namaloval K. Lehto.

Tracklist "Nightside Emanations":
01. Intro
02. Wrathfull Dragon Hau-Hra
03. Death's Black Light
04. Circle Me...
05. We Burn with Serpent Fire
06. Luciferian Will
07. Awaken Tiamat
08. Temple of the Silent Cross
09. Shining Death
10. Kiss of Our Dark Mother

>>> Další Finové Ensiferum k již dříve zveřejněným informacím o své novince "Unsung Heroes" přidali také artwork, o který se opět postaral Kristian Wåhlin (dále třeba Bathory, Amorphis, Emperor) a který najdete na konci článku. Album vyjde 27. srpna u Spinefarm Records.

Tracklist "Unsung Heroes":
01. Symbols
02. In My Sword I Trust
03. Unsung Heroes
04. Burning Leaves
05. Celestial Bond
06. Retribution Shall Be Mine
07. Star Queen (Celestial Bond Part II)
08. Pohjola
09. Last Breath
10. Passion Proof Power

Klipy od Municipal Waste a Riul Doamnei

28. června 2012 v 12:59 | Monsterfuck |  Music News
>>> Zámořští thrasheři Municipal Waste natočili další videoklip ke své aktuální fošně "The Fatal Feast", jež se na trhu objevila začátkem dubna tohoto roku. Tentokrát se dostalo na animovaný kousek "You're Cut Off". Zpěvák Tony Foresta komentuje:

"Vždy jsme chtěli vidět animované video Waste, ale tohle naše očekávání úplně odstřelilo. Líbí se mi, že dokonce i čaroděj se vrátil z odpočinku, aby si tam zahrál. Koukal jsem na to snad čtyřicetkrát a pořád objevuji nové skvosty. Jestli jste nás dříve nenáviděli, po zhlédnutí tohohle nádherného kousku nás budete nenávidět pořád."


>>> Nový videoklip zveřejnili také symfoničtí black metalisté Riul Doamnei z Itálie. Kapela tentokrát ze svého aktuálního alba "Fatima", které vyšlo v říjnu 2011, vybrala song "Greenglow Which Filters Through - Near Abduction Experience".


Anthrax: další album v příštím roce?

28. června 2012 v 9:50 | Monsterfuck |  Music News
Poslední album legendárních thrash metalových veteránů Anthrax, "Worship Music", sice vyšlo teprve loni na podzim po dlouhých osmi letech čekání, nyní už však kapela začíná pomýšlet na pokračování. To by - pokud půjde vše podle plánu - mohlo vyjít již v příštím roce. Prozradil to kytarista Scott Ian v jednom nedávném rozhovoru:

"Náš plán pro rok 2013 je psaní nového materiálu a také si čas od času zahrát živě. Ještě jsme nebyli v Austrálii, takže se budeme snažit se tam dostat v únoru, sem tam ještě dáme nějaký samostatný koncert nebo festival, především se však soustředíme na další nahrávku, protože už nejde mít znovu pauzu osm let mezi dvěma alby (smích). Rádi bychom další desku měli venku dva roky po vydání 'Worship Music'."

"Worship Music" vyšlo 13. září 2011 u Nuclear Blast v Evropě a Megaforce Records v Severní Americe. Šlo o návrat zpěváka Joeyho Belladonny do sestavy - předchozí album, které s kapelou natočil, bylo "Persistence of Time" z roku 1990. Počin měl původně vyjít už v roce 2009 s vokály Dana Nelsona, avšak po jeho odchodu byla tehdy údajně již hotová deska přepracována do současné podoby, která nakonec oficiálně vyšla.

Anthrax se 3. prosince představí na koncertě v pražské Lucerna Music Bar.

Engel - Blood of Saints

27. června 2012 v 21:48 | Ježura |  Recenze
Švédští Engel nejsou nikterak mladou skupinou, leč na oči širší veřejnosti se dostali především díky angažmá zakladatele Niclase Engelina v řádově proslulejších In Flames. No, a vzhledem k tomu, že to In Flames na posledních dvou albech nejde ani zdaleka tak dobře, jak bych si představoval, zabrousil jsem tedy do hájemství Engel, abych zjistil, jestli si třeba In Flames na prsou nehřejí hada, který je ve výsledku trumfne na všech frontách...

Žánrové zařazení Engel není složité alespoň přibližně odhadnout pro kohokoli, kdo má rámcové ponětí o jejich personálním propojení s In Flames. Pánové tedy hoblují v rytmu melodického death metalu klasické švédské školy, ale přesto svým projevem nezapadají mezi velkou trojku In Flames - Soilwork - Dark Tranquillity. Jejich zvuk se totiž odlišuje zřetelným zastoupením elektronických postupů a samplů, které výslednou tvář kapely docela zásadním způsobem posunují směrem k industrialu, nebo se to aspoň říká - mně to tedy přijde víc jako diskotéka než odlidštěné industrialové bušení (smích). Faktem ale zůstává, že Engel nezní jako vykrádačka některých svých žánrových spolubojovníků, a věřím, že bych v nějakém náhodném playlistu jejich skladbu otipoval správně.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Soilwork se rozešli s kytaristou

27. června 2012 v 21:29 | Ježura / Monsterfuck |  Music News
Z důvodu tvůrčích rozdílů se kytarista Peter Wichers již podruhé rozešel se švédskými melodiky Soilwork. Situaci okomentoval následujícími slovy: "Chtěl bych poděkovat všem, kdo za ty roky podporovali Soilwork. Byla to divoká jízda plná zábavy, ale teď přišel čas, abych objevil další možnosti mojí kariéry. Budu s láskou opatrovat vzpomínky na ty momenty, které jsem po boku Soilwork nasbíral, a teď bych určitě nebyl tam, kde jsem, bez pomoci vás, fanoušků, mojí rodiny a Soilwork."

Wichers opustil Soilwork už jednou, ke konci roku 2005, kdy ho nahradil Daniel Antonsson (Dark Tranquillity, Dimension Zero). Hrál na všech albech Soilwork s výjimkou "Sworn to a Great Divide" z roku 2007.

UPDATE:
Soilwork již oznámili jméno nového člena, který Petera Wicherse nahradí. Je jím David Andersson, jenž již v minulosti se Soilwork vystupoval na některých koncertech, zejména v letech 2008 a 2011.

Slash featuring Myles Kennedy and The Conspirators - Apocalyptic Love

26. června 2012 v 18:23 | Kaša |  Recenze
Abych hned na úvod rozvířil vody, tak novou Slashovu "sólovku" nepovažuji úplně tak docela za sólové album. Takové označení zcela určitě sluší jeho dva roky staré prvotině, jednoduše pojmenované "Slash". Tehdy se na ploše nějakých 18 skladeb (včetně všelijakých bonusů) představila řada hostů a všechno to dohromady držel Slash se svým kytarovým uměním, čímž myslím chytlavými a okamžitě rozpoznatelnými riffy, všudypřítomnými kudrlinkami a procítěnými sóly, tak jak je umí jen on. Tedy, abych to uvedl na pravou míru, spíše se snažil to držet nějakým způsobem pohromadě. I když pominu přemrštěnou stopáž, tak jednotlivé skladby a hlavně výběr jednotlivých hostů působil dosti nevyrovnaně a vedle naprostých pecek jako skladby s přispěním Fergie z The Black Eyed Peas či Andrew Stockdalea z Wolfmother se našly i průsery s Chrisem Cornellem, ukňouraným a příšerným Adamem Levinem nebo průměrným Ozzym. Celkový dojem byl tedy docela rozporuplný.

Na novince se Slash spolehl na svého nového vyvoleného a celou desku a předcházející turné odjel/odzpíval skvělý Myles Kennedy, který exceluje v Alter Bridge. Jsem rád, že si vybral právě jeho, protože má dostatečně výrazný a silný hlas, který se nemusí nutně držet pouze v jedné poloze a má zdravé charisma, jímž dokáže strhnout. Rozhodně ho považuju za nejvýraznějšího a nejlepšího zpěváka na současné hard rockové scéně. Když se pozorně podíváme na obal desky (nic zajímavého, ale ke Slashovi ten cylindr prostě patří a na obalu asi nesměl chybět), zjistíme, že album vychází pod hlavičkou Slash featuring Myles Kennedy and The Conspirators. I když ani tohle dle mého názoru není přesné označení, které dostatečně vyjadřuje konečné vyznění "Apocalyptic Love". Album totiž zní jako by ho nahrála kapela The Conspirators, ve které náhodou zpívá Myles Kennedy a sólovou kytaru dřímá u pasu kudrnatý týpek s cigárkem přilepeným na spodním rtu. Opravdu, při poslechu desky nejednou zapomenete, že by někdo měl mít nějakým způsobem navrch a všichni hrajou ve prospěch celku (doporučuji ke zhlédnutí parádní loňský živák "Made in Stoke 24/7/11"). Sice klišé, ale tady to sedí jak prdel na hrnec. Spolu s ústřední dvojicí, o které zde byla doposud řeč, tak novou Slashovu kapelu tvoří basák Todd Kerns a bubeník Brent Fitz, což jsou pro mě osobně neznámá jména a věřím tomu, že to nejspíš byl i záměr. O nějaké superkapele tudíž nemůže padnout ani slovo.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Geoff Tate opouští Queensrÿche a vrhá se na sólovou dráhu

26. června 2012 v 16:07 | Mortalis |  Music News
Americké veterány metalu Queensrÿche opouští zakládající člen a zpěvák Geoff Tate. Novým vokalistou se stal Todd la Torre (Crimson Glory), který s kapelou absolvoval už dva koncerty v jejím domácím městě Seattlu.

Geoff se teď může plně soustředit na sólovou dráhu, ke které poprvé přičichl v roce 2002 vydáním svého prvního alba "Geoff Tate" skrze Sanctuary Records. S tímto labelem nebyl spokojen, a proto podepsal novou smlouvu s InsideOut Music. V současné době pracuje na nové desce, jejíž vydání je plánované na tento podzim.

Antitrend párty 37

26. června 2012 v 11:27 | Monsterfuck |  Koncerty & Akce
První červencové úterý se v brněnském klubu Brooklyn uskuteční svátek pro milovníky brutálního death metalu. Dramaturgie v pořadí již sedmatřicátého pokračování Antitrend párty totiž přivede na rozviklané brooklynské pódium legendy žánru i mladé pušky. V klubu bude zajištěn kvalitní zvuk i světla. To vše si budete moci užít za pouhých 190,- Kč. Pojďme se tedy podívat, co nás čeká…

MALIGNANCY (USA)
Jedním z hlavních taháků celé vypečené sestavičky tohoto večera bude dnes už legendární formace z New Yorku prezentující se vysoce technickým a zároveň precizně zahraným brutálním deathmetalem, - formace s romantickým názvem a texty MALIGNANCY. Kapela, která si za 20 let působení vybudovala silnou pozici ve světovém undergroundu. Na svém kontě mají sice jen dvě plnohodnotná alba, ovšem to zatím poslední, fanouškovskou obcí velice pozitivně hodnocené album" Inhuman Grotesqueries", vyšlo v roce 2007. I v Čechách má tahle banda skvělou pověst a mnoho fanoušků, zvláště když v roce 2002 vyplkli spolu s našimi INTERVALLE BIZZARE (R.I.P) povedené splitko. Za zmínku také stojí osoba drtící basové struny - není jím nikdo menší, než "jakýsi" Roger J. Beaujard, alias jeden z mozků kultovního grinding death masakru MORTICIAN. Ovšem na rozdíl od nich se MALIGNANCY prezentují vysoce technickou, mnohdy až chaoticky vyznívající strukturou svých skladeb. Máme se rozhodně na co těšit!

CONDEMNED (USA)
Sekundovat coby druhý headliner budou další Amíci ze slunné Kalifornie, kteří holdují brutálně slammujícímu deathu, jehož xicht není nepodobný božským DEVOURMENT. Kapela kolem vynikajícího zpěváka Angela Ochoi (též CEPHALOTRIPSY a AMPUTATED GENITALS) bude propagovat svou loňskou desku s názvem "Realms of the Ungodly", jež vyšla pod hlavičkou slovutného a nesmírně agilního vydavatelství Unique Leader Records. Před 5 lety nás tato parta hrdlořezů naprosto zničila svým povedeným setem na Antitrend open airu v Žabčicích. Jistě nám opět ukážou zač je toho loket!

UNBREAKABLE HATRED (CAN)
Kanaďané ze zasněženého Quebecu nás okouzlí technickým deathmetalem odkazující na veličiny žánru jako DYING FETUS, ale zároveň i melodickými prvky, které dávají odlehčit celkové infernální atmosféře. Nutno podotknout, že jejich loňská deska s příznačným názvem "Total Chaos" vyšla pod křídly našeho domácího vydavatelství Lacerated Enemy records.

CEPHALIC IMPURITY (RUS)
Ze severní Ameriky se nyní přesunem do mrazivého Ruska odkud přijedou pořádně naštvaní "Ivánci", kteří tamní scénu terorizují řádně brutálním nářezem. Jejich předloňská deska "Unique Brute Revival" způsobila na scéně značný rozruch. Oceněním jejich práce je nejen účast na tomto turné, ale i místo v line-upu na letošním Obscene Extreme festivalu.

NOOSTRAK (CZE)
Jediným zástupcem našich luhů a hájů bude havlíčko-brodská squadra NOOSTRAK. Kapela v čele s pilnou včeličkou českého undergroundu, zpěvákem Fredem (SMASHED FACE) na nás vyrukuje s vysoce technickým a progresivním deathcorem. Nehledě na nízký průměrný věk členů kapely se dá očekávat, že NOOSTRAK prodají zkušenosti i z nedávno skončeného turné, které absolvovali po boku ruských Sarah, Where is my tea.

Bližší info o akci:
Úterý 3. 7. 2012 - Brno - RC Brooklyn, start 19:30, vlez 190,-
E-mail: antitrend@seznam.cz , tel. +420 737 614 542

[tisková zpráva pořadatele]

Oomph! – Des Wahnsinns fette Beute

25. června 2012 v 20:33 | nK_! |  Recenze
Abych se přiznal, německá rocková tvorba mi až na několik čestných výjimek nic neříká. Hlavně proto, že nemám příliš v lásce jazyk, kterým se u našich západních sousedů mluví. Řekněte upřímně, nebyli by třeba takoví Rammstein mnohem lépe poslouchatelní, kdyby zpíval Lindemann anglicky? Myslím, že určitě, a proto je řadím spíše na okraj svého oblíbenostního spektra. Zmíněnou výjimku však tvoří jejich starší bráškové Oomph!, kteří jsou s Rammstein často srovnáváni. Nejsou sice tolik světoznámí a v žádném případě nemají tak velkou fanouškovskou základnu, ale to neznamená, že by nestáli za poslech. Právě naopak!

Oomph! těsně před vydáním nového alba avizovali menší odklon od své dosavadní tvorby, což se samozřejmě neobešlo bez nespokojených reakcí skalních fanoušků. S čistým svědomím mohu potvrdit, že skutečně ke změnám došlo, ale nejedná se o nic natolik zásadního, aby se dalo říci, že kapela obrátila svou dosavadní tvorbu hlavou dolů a kompletně změnila styl. Ve skutečnosti je nová deska spíše pokračovatelem předchozího počinu "Monster", kterou svým způsobem rozšiřuje a v nejednom bodě i prohlubuje. Posluchač je tedy vtažen do příjemného a spíše umírněného rockového alba s elektronickými vlivy, které ale nešetří zajímavými nápady a vkusným provedením. Pro někoho, kdo je zvyklý na starší tvorbu v podobě drsnější koncepce možná bude tato definice znít děsivě, opak je ale pravdou. Oomph! se vlastně nikdy nebáli experimentovat, ale také nikdy nic nepřepískli a s každým albem se citlivě posunuli někam maličko jinam.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Info o chystaných nahrávkách

25. června 2012 v 18:59 | Monsterfuck |  Music News
>>> Zámořští metalcoristé As I Lay Dying dali své nadcházející nahrávce, která bude již šestou dlouhohrající, jméno "Awakened". Produkci má na starosti Bill Stevenson (Rise Against, NOFX, Anti-Flag), o mix se postará Colin Richardson (Slipknot, Machine Head, Napalm Death). Počin pak vyjde 25. září u Metal Blade.

První singl z "Awakened" se jmenuje "Cauterize" a k poslechu byl uvolněn včera, 25. června. Ochutnávat můžete na této adrese, kde je song zdarma ke stažení oproti emailu.

>>> Přestože poslední počin maďarských Ektomorf, akustické album "The Acoustic", vyšel letos v únoru, kapela má již na programu zbrusu novou placku, která se bude jmenovat "Black Flag". Firma AFM Records ji vydá už 31. srpna. Přebal a seznam songů budou následující:

01. War Is My Way
02. Unscarred
03. The Cross
04. Cut It Out
05. Black Flag
06. Private Hell
07. 12 Angels
08. Enemy
09. Fuck Your God
10. Never Surrender
11. Sick Love
12. Feel Like This
13. Kill It

>>> Death metaloví veteráni Grave ze Švédska vypustili kompletní info o svém desátém velkém studiovém štychu "Endless Procession of Souls", který vyjde 27. srpna pod značkou Century Media. Nahrávalo se ve vlastním studiu kapely, Studio Soulless. Obal, který si společně s tracklistem můžete prohlédnout níže, stvořil Rumun Costin Chioreanu (předchozí dvě alba Grave, dále Aura Noir, Ava Inferi, Demonical). Zpěvák a kytarista Ola Lindgren novinku popsal jako mix nahrávek "Soulless" (1994), "Dominion VIII" (2008) a "Burial Ground" (2010).

Tracklsit "Endless Procession of Souls":
01. Dystopia
02. Amongst Marble and the Dead
03. Disembodied Steps
04. Flesh Epistle
05. Passion of the Weak
06. Winds of Chains
07. Encountering the Divine
08. Perimortem
09. Plague of Nations
10. Epos

>>> Němečtí heavy metalisté Grave Digger doplnili zbývající detaily ke svému chystanému počinu "Clash of the Gods", což znamená tracklist (viz níže) a informaci, že bude novinka k dispozici i jako limitovaný digibook se dvěma bonusovými songy. "Clash of the Gods" v Evropě vyjde 31. srpna pod Napalm Records. Další detaily najdete ve starší novince.

Tracklist "Clash of the Gods":
01. Charon
02. God of Terror
03. Hell Dog
04. Medusa
05. Clash of the Gods
06. Death Angel & The Grave Digger
07. Walls of Sorrow
08. Call of the Sirens
09. Warriors Revenge
10. With the Wind
11. Home at Last
12. Saints of the Broken Souls [bonus]
13. Zurück nach Haus [německá verze "Home at Last"; bonus]

>>> Další fošna se chystá i v táboře Britů Sylosis, jejichž předchozí nahrávka "Edge of the Earth" sice vyšla teprve loni, avšak už 7. září se objeví pokračování s názvem "Monolith", které kapela nahrála ve studiu Monnow Valley ve Walesu s producentem Romeshem Dodangodou.

Zpěvák a kytarista Josh Middleton zdůvodňuje takto rychlý příchod nového alba tím, že několik písní, jež se na "Monolith" objeví, pochází dokonce z léta 2010, přesto dodává, že to nikterak neubírá na kvalitě materiálu, a dále tvrdí, že je novinka doposud tím nejtemnějším, co kapela udělala - hudebně i textově.

Co se týče oné textové stránky, "Monolith" bude koncepčním počinem, jehož příběh bude vycházet z řecké mytologie, konkrétně z pověsti o Orfeovi a Eurydice. Téma je prý pojato hodně volně, ale základní dějová linie by měla být podobná. Další podrobnosti jako obal atp. budou zveřejněny časem.

>>> Na závěr informace o dvou chystaných DVD počinech. Ten první bude mít na svědomí Tarja Turunen, bývalá zpěvačka Nightwish. Její první živé album se bude jmenovat "Act I" a vyjde 2. září ve třech formátech - 2CD, 2DVD a Blu-ray. Záznam byl pořízen na dvou koncertech dva dny po sobě v argentinském městě Rosario.

Obligátní seznam songů a obal jsou k vidění okolo. Jen dodejme, že tracklist je ukázán pro DVD verzi, CD verze je mírně osekanější, namísto 33 položek obsahuje 24, Blu-ray edice má tracklist úplně stejný jako obě DVD, ale na jednom disku.

DVD I:
01. If You Believe
02. Anteroom of Death
03. My Little Phoenix
04. Dark Star
05. Naiad
06. Falling Awake
07. I Walk Alone
08. Orpheus Hallucination / Orpheus in the Underworld
09. Little Lies [band jam]
10. Little Lies
11. Into the Sun [dříve nevydáno]
12. Nemo [Nightwish cover]
13. Rivers of Lust
14. Minor Heaven
15. Montañas de Silencio
16. Sing for Me
17. I Feel Immortal
18. Never Enough [dříve nevydáno]
19. In for a Kill
20. Toccata and Fugue D-Minor [Johann Sebastian Bach cover]
21. The Phantom and the Opera [Andrew Lloyd Webber cover]
22. Die Alive
23. Until My Last Breath
24. Over the Hills and Far Away [Gary Moore cover]

DVD II:
01. Boy and the Ghost
02. Lost Northern Star
03. Ciaran's Well
04. Tired of Being Alone
05. Where Were You Last Night / Heaven Is a Place on Earth / Livin' on a Prayer (Medley)
06. Undearneath
07. The Reign
08. Oasis / The Archive of Lost Dreams
09. Still of the Night [Whitesnake cover]

>>> Druhé zmiňované DVD pochází z dílny U.D.O.. Bude se jmenovat "Live in Sofia", a jak již jeho název napovídá, natáčelo se v hlavním městě Bulharska. Datum vydání ještě nebylo stanoveno, ale kapela slibuje, že se tak stane co nejdříve.

Seznam písniček a artwork:
01. Rev-Raptor
02. Dominator
03. Thunderball
04. Leatherhead
05. Independence Day
06. Screaming for a Love Bite [Accept cover]
07. Heart of Gold
08. Vendetta
09. Princess of the Dawn [Accept cover]
10. I Give as Good as I Get
11. [guitar solo]
12. Neon Nights [Accept cover]
13. Break the Rules
14. Man and Machine
15. [drum solo]
16. Living on a Frontline
17. Up to the Limit [Accept cover]
18. Two Faced Woman
19. Metal Heart [Accept cover]
20. The Bogeyman
21. I'm a Rebel [Accept cover]
22. Balls to the Wall [Accept cover]
23. Burning [Accept cover]

Sabaton - Carolus Rex

24. června 2012 v 19:55 | Ježura |  Recenze
Když se řekne Sabaton, na mysli mi vytane jediné - přeceňování. Kdyby se totiž počty fanoušků téhle kapely odvíjely přímo úměrně od jejích muzikálních kvalit, jméno Sabaton by figurovalo ve spodních polovinách festivalových plakátů a promotéři by mluvili o solidní jistotě odpoledního programu. A tak by to bylo správně, protože jakkoli tvorba Sabaton nezaslouží tak monstrózní odezvy, jaké se jí dostává, je to muzika, která dovede velmi obstojně zabavit toho, kdo zrovna nepase po něčem opravdu hodnotném. Ale to jenom na vysvětlenou, abych nebyl obviňován z bohapusté předpojatosti. Co se samotné novinky týče, předcházely jí spekulace o možné změně ve výrazu kapely, což mě proti všem předpokladům na desku "Carolus Rex" celkem navnadilo. A protože od vydání uběhlo už hodně vody, věřím, že verdikt, který se chystám v následujících řádcích vynést, bude odrazem ustálených dojmů, ve které mnohonásobné listening sessions vyústily...

I když to někteří diehard fanoušci možná nesou s jistou nelibostí, zůstává faktem, že Sabaton vystihli správný čas pro částečný odklon od jejich klasického leitmotivu moderních válečných konfliktů a zabrousili trochu hlouběji do minulosti. Abych byl trochu konkrétnější, jedná se o historii nějakých 360 let starou, a pokud jsem si vědom, minimálně co se hudební scény týče, prakticky neprobádanou. Nápad sáhnout po pokladnici silných motivů, třicetileté válce, tedy kvituji s povděkem. Rovněž oceňuji rozhodnutí nazpívat album ve švédštině, když už textová stránka následuje osudy švédského vojevůdce a panovníka. Měl jsem tu čest i s anglicky zpívanou verzí a ta dle mého neměla vůbec vzniknout. Originál je totiž lepší ve všech směrech - motivem přebalu počínaje, charakterem jazyka konče. Jak použití švédštiny, tak zaměření na trochu jinačí válčení jsou změny k lepšímu a mám takový dojem, že kdyby na ně nedošlo, byl by výsledný materiál další z řady alb, které znějí jedno jako druhé, což Sabaton zatím procházelo, ale po tolikáté za sebou by to už projít nemuselo ani u fanoušků...

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Cradle of Filth dokončují nové album a znovu vydají ta stará

24. června 2012 v 15:29 | Monsterfuck |  Music News
Populární britská formace Cradle of Filth pomalu dokončuje své jubilejní desáté dlouhohrající album, jež naváže na počin "Darkly, Darkly, Venus Aversa" z roku 2010. V současné době již probíhá mixování a podle zprávy, kterou skupina zveřejnila před pár dny, již zbývá dodělat pouze sbory a ženský vokál. Stejně jako v případě "Darkly, Darkly, Venus Aversa", i tentokrát se o vydání postarají Peaceville Records, nahrávka vyjde s největší prvaděpodobností na podzim - datum bylo předběžně stanoveno na Halloween, tedy 31. října.

Kromě toho vyjdou v průběhu července nové edice hned osmi počinů Cradle of Filth, většinou z 90. let, všechny v digipack formátu. Veškeré disky vyjdou 3. července, s výjimkou posledních dvou jmenovaných, jež se objeví 31. července. Vše pod hlavičkou End Records/Music for Nations. Půjde o následující kusy (v závorce uveden typ nosiče a rok původního vydání):

  • Lovecraft & Witch Hearts (kompilace 2002) - 2CD
  • Midian (full-length, 2000)
  • From the Cradle to Enslave (EP, 1999)
  • PanDaemonAeon (DVD, 1999)
  • Cruelty and the Beast (full-length, 1998) - 2CD
  • Dusk... and Her Embrace (full-length, 1996)
  • Vempire or Dark Faerytales in Phallustein (EP, 1996)
  • The Principle of Evil Made Flesh (full-length, 1994)

Agressive Fest - předprodej zahájen

24. června 2012 v 11:03 | Monsterfuck |  Koncerty & Akce
Kolouch & Judas production ve spolupráci s music clubem Cascada:

AGRESSIVE FEST VOL.4 OPEN AIR
21. července 2012 od 16:00
V ČESKÉ LÍPĚ v areálu Vodního hradu Lipý

POTVRZENÉ KAPELY:

STREETMACHINE - hardcore metal / Pardubice
http://bandzone.cz/streetmachine
http:/streetmachine.cz
http:/myspace.com/streetmachinecz

GUTALAX - Gore grind / České Budějovice
http://bandzone.cz/gutalax

EPIDEMIC SCORN (DE) - death metal / Chemnitz
http://www.myspace.com/epidemicscorn

INCARNATE - death/grind / Česká Lípa
http://bandzone.cz/incarnate

CRIPPLED FINGERS - hardcore metal / Česká Lípa
http://bandzone.cz/crippledsatansfingers

NEVER LEFT BEHIND - metal / Štětí
http://bandzone.cz/neverleftbehind

EXORCIZPHOBIA - thrash-metal / Trutnov
http://bandzone.cz/exorcizphobia

FAKE IT - hardcore-crossover / Praha
http://bandzone.cz/fakeit

Festival se bude konat přímo v areálu hradu.
Na místě budou stánky s občerstvením a pitím, stánek s hudebními CD a oblečením.

Bude zajištěn levný svoz z okolí města.

!!! POZOR !!! : PŘI NEPŘÍZNI POČASÍ SE CELÝ FESTIVAL PŘESUNE DO MUSIC CLUBU CASCADA, KTERÝ JE OD AREÁLU HRADU VZDÁLEN CCA. 100 M !!!

Cena vstupenky v předprodeji: 120,-, na místě: 150,-
Předprodej bude probíhat do 14.7. a je v omezeném počtu lístků !!!!

Lístky v předprodeji si můžete koupit hned na 4 místech:

1) U Koloucha (Michal Kühn):
tel: 728187351; email: incarnate@seznam.cz
http://www.facebook.com/michal.kuhn

2) U Judase (Michal Najman)
tel: 721214756; email: grindfucker@seznam.cz
http://www.facebook.com/michal.tritecky

3) V Music clubu CASCADA
tel.732142744
http://www.facebook.com/pages/Cascada-Music-Club/167408303356925 zde na facebook profilu si lze domluvit, kdy by bylo možné si lístky vyzvednout.

4) V Centrum textilního tisku u Vodního Hradu Lipý (ulice u U Vodního hradu 63, Česká Lípa)
ÚT - SO 09.00 - 17.00
NE 13.00 - 17.00

[tisková zpráva pořadatele]