Borknagar - Urd

21. dubna 2012 v 17:19 | Ježura |  Recenze
Není až tak moc kapel, ke kterým bych choval vztah, ale Borknagar do tohoto elitního klubu určitě patří. Od okamžiku, kdy jsem poprvé odkryl závoj jejich vizionářské hudby, mě nikdy nepřestali fascinovat, a to dokonce i v případech, kdy jsem do některého z jejich děl nebyl s to proniknout. Když se tedy jednoho krásného dne začaly šířit zvěsti o novém albu, zaplesal jsem radostí. Radost a očekávání se však ještě znásobily, když vyšlo najevo, že se do sestavy Borknagar vrací a Vintersorga za mikrofonem doplní ICS Vortex, tedy muž, který mě svým nadpozemským vokálem uhranul na albu "Quintessence". Podmínky se tedy sešly vynikají a album "Urd" se nakonec stalo realitou v březnu letošího roku. Necelý měsíc poté je načase ujasnit si, jak to nakonec dopadlo...

Mohl bych si to ulehčit a na férovku tu prohlásit, že to dopadlo fantasticky, ale nebudu líný a zkusím to trochu rozvést. Koneckonců, když jsem si "Urd" pustil poprvé, nebyl jsem z toho úplně na větvi. Moje chorá a předsudky zatížená mysl totiž asi čekala "Epic" v2.0 či co, a proto mi chvíli trvalo, než jsem docenil delikátnost materiálu, který nám kapela na "Urd" naservírovala. Jádro pudla spočívá ve skutečnosti, že snad až na jednu dvě výjimky album buď neobsahuje vyloženě do očí bijící, epické, nebesky klenuté a zástavy srdce působící pasáže jako právě "Epic", anebo je umí velmi obratně maskovat. Prostě žádné velké "in your face". Jenže když člověk poslouchá "Urd" déle, najednou zjistí, že je kouzlo alba ukryto právě v těch instrumentálních hrátkách, které zprvu působily trochu nemastně, a ve vokálních linkách, které místy nutily přemýšlet, jestli by to nešlo udělat trochu jinak, bezprostředněji, chytlavěji. Kdepak, vážení, ruce pryč a nic neměnit, protože tohle je promyšlené do posledního detailu a funguje to perfektně! Album totiž sice působí poněkud umírněným a rozvážným dojmem, ale i v rámci téhle domnělé umírněnosti nabízí neuvěřitelně silné skladby, plné vynikající instrumentální práce a brilantních nápadů. To vše s typickým rukopisem Borknagar, ovšem bez nejmenšího stínu vykrádání sebe sama, což je dvojnásob chvályhodné s přihlédnutím k tak bohaté historii, jakou se mohou chlubit právě Borknagar.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Stick Stick | E-mail | 15. května 2012 v 15:51

Tak jsem si to včera konečně poprvé pustil, ale na první poslech jsem z toho moc moudrej nebyl. Dneska to jedu podruhé a můj pocit je naprosto opačný. Ty melodie naprosto odrovnávají, ale nejvíc mě v první řadě dostala krásná instrumentálka The Plains Of Memories.

2 Ježura Ježura | 15. května 2012 v 16:15

Jojo, Borknagar uměj řádně zamotat hlavu...

3 Stick Stick | E-mail | 16. května 2012 v 13:25

Já jsem svého času hodně poslouchal nějaké starší album, ale už ani nevím které. Ale líbilo se mi to taky, ale nějak to vyšumělo, dodneška je to můj problém, že mě dohání power/speedová minulost :-))

4 Monsterfuck Monsterfuck | E-mail | Web | 16. května 2012 v 15:01

Ze starších jednoznačně vede The Olden Domain, to je skvost!

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama