Asphyx - Deathhammer

18. března 2012 v 16:52 | Ježura |  Recenze
Když v roce 2009 nizozemští Asphyx vydali reunionové album "Death.. the Brutal Way", byla to velká událost. Nejen proto, že se prostřednictvím desky vrátila na scénu legenda prvního formátu, ale co víc - po devíti letech první řadovka se vydařila vskutku mimořádně a nenechala nikoho na pochybách, že s Asphyx je třeba opět počítat. Od té doby ale uplynuly tři roky a fanoušci po celém světě se mohli jen dohadovat, jestli se kapele podařilo formu udržet. Nebudu zapírat, deska "Death... the Brutal Way" mě srovnala do latě takovým způsobem, že jsem v koutku duše také živil obavy o výsledek nového alba. Jenže jak lépe se pochyb zbavit než poslechem čekávané novinky, která se honosí titulem "Deathhammer"...

Popravdě, když kapela zveřejnila titulní singl, i přes jeho kvality jsem se trochu bál, aby velkohubá prohlášení o skutečném death metalu a padání na kolena ve výsledku nevyzněla trochu naprázdno. Ovšem hned první přehrání alba mě ujistilo, že tady se jen tak nekecá, ale také koná. Podobně jako v případě předchozí řadovky je totiž už otevírací skladba nehorázný kopanec do držky. S posluchačem se tu nikdo nemaže a od prvních vteřin se do něj valí naprosto špičkový a starosvětský death metal nizozemské školy. A věřte mi, když říkám, že se mi dlouho nestalo, abych u nějakého alba už při prvním poslechu mimoděk začal mlátit hlavou. Vážně síla! A ani dál to není o nic menší zážitek - ať ukážete na jakoukoli skladbu, máte jistotu, že se jedná přinejmenším o výborný materiál. Osobně bych však vyzdvihl zcela fenomenální kusy jako "The Flood", výpravné "Der Landser" a "As the Magma Mammoth Rises" nebo zcela chorobnou, dusivou a ve všech směrech brilantní "Minefield". Osobní preference jsou ale záležitostí každého z nás, takže se snad lze spokojit s tvrzením, že na "Deathhammer" není k nalezení ani takt špatné hudby, a posunout se k trochu konkrétnějším poznatkům.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 nazgul nazgul | 18. března 2012 v 17:56

Asi jsem fakt jediný, kdo není z Deathhammeru na větvi... Ne že bych v podstatě do puntíku nesouhlasil s každým slovem, ale jako celek se mi album slévá. Tam, kde minulá deska bourala a ničila teď stojí jen monument monotónního zvěrstva, ze kterého sice po delším poslechu bolí hlava, ale ten pravý zážitek "a kurva mám díru v hlavě" se prostě nekoná. jednoduchá, velmi přímočará deska (nakonec co čekat jného) u jejíhož poslechu jsem usnul... Jediné co mě napadá, že zkusím sehnat jiný rip,a budu doufat, že to akorát byl problém blbýho zvuku, protožer do origo CD se mi při těchle rozpačitých (eufemismus) pocitech investovat nechce... :-(  :-(

2 Sicmaggot Sicmaggot | 18. března 2012 v 18:22

Já ti nevím, ale asi mám naposloucháno moc málo oldschoolu na to, aby mě to nudilo :-)

3 Monsterfuck Monsterfuck | 18. března 2012 v 18:50

[autor předchozího komentáře je pan Ježura, který se neumí řádně podepsat:)]

4 Stick Stick | E-mail | 19. března 2012 v 11:42

Dle mého hodně slušná palba, předchozí deska byla majstrštyk, a taková laťka se těžko překonává, ale ostudu si neudělali. Nicméně souhlasím s monstršukem, co se týče coveru od CF.. Neskutečná prasárna..

5 Ježura Ježura | 19. března 2012 v 13:29

Tak to jsem vážně rád, že jsem slyšel jenom základní verzi alba a bonusy mě minuly :-)

6 nazgul nazgul | 19. března 2012 v 16:40

Cover jsem nekomentoval jenžto neznám předlohu... Tak naposlouchanej oldskůl... mě se od nich líbí jen záležitosti s Drunenem + God Cries, což zase není tolik, taky nemám takovej přehled jako bych chtěl mít, srovnával jsem to spíš s jejich předchozí tvorbou.

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama