Březen 2012

Janesession - 4Ever

31. března 2012 v 20:56 | Zajus |  Recenze
Za necelých deset let existence toho Janesession stihli opravdu hodně. Kapela postavená okolo zpěvačky Jane Razor se podílela na mnoha kompilacích, nahrála několik dem a samozřejmě vydala také několik studiových alb. "4Ever" patří právě do poslední jmenované kategorie. Již jeho obal naznačuje, že zde můžeme čekat přímočarý hard rock, ovšem to je ve skutečnosti pravda jen z části. Album se totiž pohybuje od punku až po heavy metal, a i když většinou nakonec stejně skončí v již zmíněných hard rockových kolejích, větší rozmanitost se nakonec ukáže jako jedna z jeho hlavních předností.

První věc která vás na albu zaujme (spíše bych měl říci praští do hlavy), je zvuk. Je vidět, že kapela využila služby profesionálního nahrávacích studia, protože o "garážovou produkci" zde rozhodně nejde, jenže ani tak zvuk nedopadl dobře. Na vině je především efekt kytary, který mi jednoduše řečeno přijde opravdu nešťastně zvolený. Jako by se kapela snažila uměle vytvořit undergroundový zvuk. Celé album je navíc "ploché", nemá výraznější basy a (hlavně) výšky. A to rozhodně nemluvíme o rozdílech které byste poznali jen na drahém audiosystému, vše zmíněné je znát při poslechu v podstatě na čemkoliv. Je škoda že to nejvíce odskákala opět kytara, protože právě ta se brzy ukáže jako to nejlepší, na co se na "4Ever" můžete těšit.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


[K recenzi poskytl: Janesession]

Na co se nedostalo 1/2012

31. března 2012 v 17:20 | Monsterfuck |  Minirecenze

Monsterfuck:


Aosoth - Our Crown of Sins (leden, Inferna Profundus Records)
black metal, Francie
Přestože tento počin jen zlehka přesahuje délku pouhých devíti minut, stojí dle mého názoru za zmínku. Obě přítomné skladby - titulní "Our Crown of Sins" i "Aura of Pills II" - totiž bezezbytku potvrzují vysoký standard Aosoth, což není zrovna málo, jak mi jistě dá za pravdu každý, kdo měl tu čest s loňskou deskou "III". Opět se jedná o chorý black metal s hlubokou okultní atmosférou v té nejvyšší kvalitě. Bezesporu skvělá věc.
Hodnocení: bez hodnocení

Arcana - Emerald (14. března, Cyclic Law)
atmospheric ambient / neoclassical, Švédsko
Ačkoliv toho švédské uskupení Arcana má na kontě již docela dost (sedm desek) a funguje docela dlouho (vznik 1993, první nosič 1996), až doposud jsem o něm neslyšel. Ovšem náhodně sehnané EP "Emerald", které má pouhopouhých 13 minutek, mě dostalo do kolen. Jedná se o naprosto nádhernou minimalistickou a monotónní náladovou záležitost s neskutečně čarovnou atmosférou. Tvrdý metalista by se mohl ušklíbnout, vždyť je to jen ambient, ale ať si tvrdý metalista ráčí trhnout nohou, neboť "Emerald" je jedna z nejúžasnějších věcí, co jsem v letošním roce prozatím slyšel. 13 minut hudební dokonalosti...
Hodnocení: 9,5/10

Ea - Ea (5. března, Solitude Productions)
funeral doom metal, Rusko
Funeral doom metal je sám o sobě hodně okrajová záležitost metalové scény, ale jak se občas ukazuje, i v samotném extrému jsou naprosté extrémy, které už běžný smrtelník nedokáže rozdýchat. A stejnojmenná novinka ruských Ea je právě jednou z takových záležitostí. Dlouhé opusy jsou v tomto žánru běžné, 10 minut je standard, narazit na půlhodinovou kompozici se dá taky ještě docela běžně, ale to, co nabízí "Ea", to už je opravdu síla - jedna skladba, 50 minut = deska jen pro ty nejotrlejší. Nejen délkou jsou však Ea zajímaví - kapela totiž navíc ve své tvorbě používá dávno zaniklý starověký jazyk, který byl znovu sestaven jen na základě archeologických nálezů, což je něco, co ve mně osobně vzbuzuje opravdu velkou zvědavost. Hudebně je "Ea" absolutní doomové bahno, depresivní umírák od první vteřiny až do té úplně poslední. Nejlepší je na tom ale fakt, že se skupině podařilo takto obludnou délku ukočírovat, takže je výsledek velice zdařilý. Na tom se hned pozná, že funeral doom není jen o tom zahrát to pomalu, ale že člověk na něj musí mít talent - zatímco jiné kapely po deseti minutách nudí, Ea zvládnou minut padesát a ještě se jedná o působivý a nenudící poslech. Jistě v tom má prsty i fakt, že je na poměry stylu o docela rozmanité dílo plné skvělých nápadů, jež zvládnou posluchače udržet v pozornosti.
Hodnocení: 8,5/10

elektronická hudba
Tohle by sem vlastně vůbec nemělo patřit, a to nejen díky naprosto nulové stylové spřízněnosti s běžným obsahem Sicmaggot, ale i kvůli tomu, že budu mluvit o počinech, které vlastně ani nevyšly ve vymezeném časovém období (tj. první čtvrtina tohoto roku), jen jsem je v tomto čase objevil. Jako největší zvíře si však tento podvod mimo pravidla snad výjimečně mohu dovolit (smích). Zvlášť když už asi nebude jiná příležitost, kdy se o podobné muzice zmínit. Každopádně jsem poslední dobou začal poslouchat velké množství tvrdé elektroniky, a přestože je mezi většinou metalových posluchačů stále zakořeněný názor, že se jedná o absolutní a neposlouchatelné sračky, není tomu tak a i zde se najde velké množství velmi zajímavé hudby - a kdo tvrdí, že ne, ten prostě s prominutím pravdu prostě nemá. Mám tu teď před sebou podobných věcí opravdu hodně a zdaleka ne vším už jsem se zvládnul alespoň částečně prokousat, proto si dovolím zmínit pouze tři jména, která mne prozatím zaujala nejvíce. První jsou němečtí Shnarph!, kteří se pohybují někde na pomezí dusavého industrialu a EBM; jejich prozatím jediné album "[:laut:]LOS!" přes sebe v jednotlivých skladbách skládá dokola se opakující ubíjející smyčky a nutno uznat, že výsledkem je natolik extrémní nápor, že většina tvrdých metalistů může jen blednout závistí. Druhý projekt, který bych vyzdvihnul, je Nachtmahr z Rakouska, jehož hlavním představitelem je jistý Thomas Rainer. Ten zvolil velmi kontroverzní image, jež by se dala popsat jako hodně sexisticky-totalitní stylizace ve stylu Třetí říše (explicitně upozorňuji, že v tomto případě je to jen čistá provokace, nikoliv propagace!), kde se to jen hemží pohlavárskými uniformami, vlasovými kreacemi jak od kadeřníka SS a zástupem "hitlermädchen" (tohle slovo jsem si právě vymyslel - parafráze na hitlerjugend (smích)) slečen v hodně upnutých košilkách (a někdy i bez nich). Hudebně se ovšem jedná o výtečné techno se spoustou kulervoucích hitovek typu "Tanzdiktator" nebo "Can You Feel the Beat?". Venku jsou tři desky a zejména ty dvě poslední ("Alle Lust Will Ewigkeit" a "Semper Fidelis") stojí dle mého názoru za prubnutí. Jako poslední zmíním taktéž výborný řecký projekt Siva Six s temně gotickou image (myslím, že většina z nás by bez znalosti kontextu při pohledu na fotky tipnula spíš nějaký black metal) a excelentním šlapavým industrialem v zádech. Kapela má na kontě aktuálně tři velké počiny, z nichž jsem do uzávěrky tohoto článku stihl naposlouchat pouze ten nejnovější, "The Twin Moons" z loňského roku, ale zase můžu s klidem prohlásit, že je to sakra povedená věcička. Kromě suprové diskotéky ještě stojí za pozornost jistě i fakt, že sem tam vykouknou i nenápadné orchestrace (např. ve "Faileth Stars"), které - a teď se podržte - dají vzpomenout na současnou tvorbu krajanů Septicflesh! Jen houšť!

Furia - Marzannie, królowej Polski (28. února, Pagan Records)
progressive black metal, Polsko
Polské uskupení Let the World Burn je vskutku ojedinělou záležitostí, ať už se jedná tradičnější podobu black metalu pod hlavičkou Massemord (ačkoliv o té tradičnosti by se po posledním, z mého pohledu naprosto dokonalém opusu "The Madness Tongue Devouring Juices of Livid Hope" také dalo dosti úspěšně polemizovat), tak o tu experimentálnější tvorbu v rámci Furia. A právě pod jménem této skupiny přichází nová deska "Marzannie, królowej Polski" a stejně jako v případě předchozího dvacetiminutového EP "Halny", které v rámci jedné skladby koketovalo až s prog rockem, a druhého alba "Grudzień za grudniem" (a i nahrávek ještě předchozích) se jedná o naprosto skvostnou záležitost, která nabízí progresivní black metal v té nejlepší myslitelné podobě - osobitý, plný dechberoucích nápadů, sugestivní atmosféry i neuvěřitelně silných momentů. Jedná se o dílo natolik kompaktní, sevřené a kvalitní, že vyzdvihnutí jedné konkrétní skladby by znamenalo nespravedlivé upozadění všech ostatních. Stejně jako novinka kolegů Mgła, kteří se však věnují malinko tradičnější formě black metalu, "Marzannie, królowej Polski" potvrzuje, že polské podzemí patří k tomu nejkvalitnějšímu, co lze v žánru v dnešní době slyšet, a dokazuje, že klenoty lze stále tvořit i v roce 2012. Jediným zklamáním na "Marzannie, królowej Polski" tak je až překvapivě minimalistická grafika bez nápadu; když si člověk vzpomene na netradiční modro-černý psychedelický booklet "Grudzień za grudniem", je to propastný rozdíl...
Hodnocení: 9/10

Germ - Wish (12. března, Eisenwald)
depressive rock / black metal / trance, Austrálie
Je vtipné, jakou náhodou se občas dá narazit na opravdu originální a netradiční věc. Člověk si tak bezstarostně brouzdá po všech internetech, nic konkrétního nehledá, když v tom potká sic elegantně vyhlížející, ovšem nikterak moc nápadný obal. Jakási prapodivná intuice mu řekne: "Vole, to si pusť, to bude dobrý!" Vůl si to pustí a... většinou to nestojí za nic... ale občas se poštěstí a ukáže se, že to, na co zrovna vůl náhodou narazil, je opravdový klenot. Přesně mezi takové případy patří i Australané Germ, kteří právě vydali svůj dlouhohrající debut "Wish". Už jen ze žánrového zařazení je asi vcelku jasné, že zde půjde o něco hodně netradičního. Germ totiž produkují opravdu originální muziku plnou zvláštní a neotřelé vesmírné atmosféry, o níž se starají především klávesy, ale někdy i kytarové melodie. Speciální ocenění si zaslouží rovněž nádherné čisté vokály. Stačí si poslechnout jen takovou "Asteroid of Sorrow" a bude vám jasné, co přesně mám na mysli. Ovšem jedním dechem musím dodat, že poslechnout jen jednu skladbu by byla obrovská chyba, jelikož "Wish" je výtečná záležitost od začátku do konce.
Hodnocení: 9/10

Mgła - With Hearts Toward None (28. února, Northern Heritage Records)
black metal, Polsko
Na "With Hearts Toward None" jsem se na jednu stranu opravdu hodně těšil, na druhou stranu jsem se však alba i trochu obával - v obou případech to měl na svědomí debut "Groza", jenž mě svého času položil na lopatku naprosto nevídanou úrovní, šlo o opravdový klenot a dle mého názoru jednu z nejlepších black metalových desek za dlouhé roky. Není tedy divu, že ve mně hlodal červík pochybnosti, jestli Mgła zvládnou navázat na desku, která se dotýkala samotné geniality. Nutno říct, že poslech "With Hearts Toward None" mne velice rychle přesvědčil, že to lze - a to dokonce s takovou přirozeností, že je to možná ještě podivuhodnější než samotná hudební náplň tohoto dechberoucího opusu. Oproti "Groza" se vylepšil (i když, toť také záležitost úhlu pohledu) zvuk do podoby takové, že je nahrávka bez problému poslouchatelná pro všechny (tím nenápadně naznačuji - sehnat!), byl navýšen počet skladeb a zkrácena jejich délka, ale na svém místě zůstalo jen jejich číslování a především úžasná muzika. "With Hearts Toward None" je tři čtvrtě hodina naprosté black metalové dokonalosti a vzhledem k tomu, že podruhé to již náhoda být nemůže, mohu s klidným srdcem prohlásit, že Mgła dělají jedny z nejlepších žánrových desek široko daleko a za spousty let. Čistě pocitově mi sice přišla o kousíček lepší "Groza" (i když tenhle názor dost dobře možná ještě pozmění čas), i tak je ovšem "With Hearts Toward None" pořád o dvě třídy lepší než 95% veškerého black metalu, který jste kdy slyšeli, a jako takové jí neváhám dát to nejvyšší možné ohodnocení!
Hodnocení: 10/10

Negativity - DarkJazz (9. února, selfrelease)
noir jazz / ambient, Francie
Nemám tušení, jak jsou na tom Negativity se svou předcházející tvorbou, neboť s ní zkušenost prozatím nemám, podle chytrých internetových webů by však mělo jít o něco velmi odlišného (black metal) oproti tomu, co nabízí aktuální deska "DarkJazz". U ní člověka upoutá už jen žánrové zařazení, tedy alespoň u mě to platí dokonale, protože když mi někdo řekne, že se na mne chystá noirový jazz cáknutý ambientem, zní mi to natolik podivně, že ihned zpozorním. "DarkJazz" je každopádně velice kvalitní počin - hodně minimalistická záležitost, která sice celou půlhodinu plyne v jednolitém tempu a náladě, což ovšem příliš nepřekvapí s ohledem na výše zmíněné, ale velkou zajímavost a hodně netradiční náladu jí upřít nelze ani v nejmenším. Pokud v muzice potřebujete nějaké záchytné body, nemáte v případě "DarkJazz" sebemenší šanci (z velké části i díky tomu, že jde o čistě instrumentální album), ale pokud si vystačíte s plíživou podmanivou atmosférou, mohu desku jenom doporučit, ačkoliv to už s metalovou hudbou nemá společného vůbec nic...
Hodnocení: 8/10

Opera Diabolicus - 1614 (20. ledna, Metalville)
gothic / heavy / doom metal, Švédsko
Opera Diabolicus je docela nový projekt, který dali dohromady dva švédští muzikanti na základě divadelního představení legendární knihy "Jméno růže" Umberta Eca, jelikož chtěli zachytit podobnou atmosféru i v hudbě, k realizaci debutu "1614" si ovšem přizvali nejednoho věhlasného hosta, mezi nimiž nechybí třeba hudební chameleón Snowy Shaw (Therion, Notre Dame, ex-Mercyful Fate, ex-King Diamond, ex-Dimmu Borgir), Mats Levén (Therion) nebo producent Andy LaRocque (King Diamond), což je dosti reprezentativní výběr, který značí, že se nebude jednat o žádný amatérismus. Po hudební stránce by se "1614" dalo přirovnat právě k Notre Dame, kultovní kapele Snowyho Shawa - Opera Diabolicus tvoří rovněž podobný netradiční hororový gothic metal, ale trochu rozmáchlejší. Nutno ovšem dodat, že ačkoliv tu hovořím o gothic metalu, nejedná se o žádné přiteplalé symfonické pop-zpívánky (i když to asi plyne už z příměru k Notre Dame, pokud je někdo zná), právě naopak, o ostré riffy a vpravdě hororovou atmošku nouze není. Není to sice nic, co by člověka odrovnalo, ale povedená věcička, která za pozornost stojí, to je bezesporu.
Hodnocení: 7,5/10

Ježura:


Oakenshield - Legacy (17. února, Einheit Produktionen)
viking / pagan metal, Velká Británie
Když jsem v poslední Pařátu koutkem oka zahlédl logo Oakenshield a po následném přehlédnutí článku zjistil, že se jedná o další z řady jednomužných pagan projektů, zalistoval jsem dál a v klidu na "kapelu" zapomněl. Jenže pak se naše cesty spojily podruhé, a tak jsem si řekl, že to zkusím. A světe div se, ono mě to chytlo prakticky okamžitě! Ceněnou prvotinu jsem sice neslyšel, ale aktuální novinka "Legacy" nabízí posluchači velmi příjemný až skvělý zážitek. V současné záplavě pagan metalových splašků hudba Oakenshield boduje jednoduchostí, bezprostředností a uvěřitelností, ovšem v provedení velice působivém a rozhodně ne triviálním, což se cení. Obzvlášť dnes. Vážně zírám, že se za tak klišovitým jménem (který ovšem klame tělem, neb to není vůbec takové klišé, jak by se mohlo na první pohled zdát) může skrývat něco, co dost možná patří k tomu nejlepšímu, co za poslední dobu v rámci žánru vzniklo. Ono na těch jednomužných pagan metalových projektech nakonec vážně něco bude...
Hodnocení: 8,5/10

Engel - Songs for the Dead (10. února, Season of Mist)
melodic death / industrial metal, Švédsko
Engel zanedlouho vydají novou desku, ale v předstihu stihli vyslat do světa EP "Songs for the Dead". Člověk by si řekl, že na něm najde skladbu nebo dvě jako upoutávku na novou řadovku a vedle toho nějaký ten bonusový materiál, cover nebo něco na ten způsob. Jenže chyba lávky! Čtvrthodinové "Songs for the Dead" totiž sestává výhradně z materiálu, o který byla bohatší japonská verze posledního alba "Threnody" proti té euroamerické. Nabízí se otázka, jaký má takové EP smysl, ale dejme tomu, že Evropané a Američané, kteří rovnou někde nenapirátili japonskou verzi, mohou být celkem spokojeni. Čtyři skladby totiž představují obstojný materiál, který by mohl krom Engel maniaků oslovit především fanoušky In Flames (shodou okolností druhé působiště kytaristy Niclase Engelina), kteří hledají modernější sound a ostřejší projev, než jaký jim mohou jejich současní oblíbenci poskytnout. Ze čtyř skladeb jsem na chuť nepřišel akorát dvojce "Roll the Dice", ale zbytek shledávám velmi uspokojivým. Je sice pravda, že hudbu podobného charakteru prakticky neposlouchám, ale v tomto případě musím uznat, že je EP "Songs for the Dead" minimálně o level výše než drtivá většina moderního metalu, a jako takové si vysloužilo můj opatrný respekt.
Hodnocení: 7,5/10

Zajus:


Krudo - Demencial (15. ledna, Digmetalworld)
thrash metal, Chile
Krudo, mladá sebranka z dalekého Chile, vydala v lednu svou prvotinu "Demencial". Na ní se prezentuje svižným thrash metalem založeným na klasických ingrediencích, totiž rychlých tempech a technických kytarách. Solidní základ ovšem kazí věc naprosto zásadní, a to opravdu nepovedené vokály. Všechny texty jsou psané ve španělštině, což by samo o sobě v žádném případě nevadilo, ovšem projev zpěváka je pro mě nepřekonatelnou překážkou. Mohu-li to vůbec posoudit (neb jsem tamější hudby neznalý), přijde mi, že jde o jakýsi tradiční latinskoamerický druh zpěvu. Ani to by nebyl problém, kdyby ovšem nebyl místy tak příšerně falešný. Je to škoda, protože hudebně jde o poměrně zajímavou záležitost. Skladby jsou poměrně dlouhé (polovina jich přesahuje sedm minut) a je v nich dostatek prostoru pro chytlavé riffy, povedená sóla i některé odlehčenější sekce. Dlouhá stopáž alba však spolu se zmiňovaným zpěvem kazí i tu trošku požitku, který by mohl posluchač mít. O trapných intrech skladeb (tu křičící žena, tu střelba, tu muž rozřezaný motorovou pilou) se už snad ani nemá cenu zmiňovat. Oni to asi mají Chilané v krvi.
Hodnocení: 4,5/10

Motorpsycho / Ståle Storløkken - The Death Defying Unicorn (10. února, Rune Grammofon)
progressive rock, Norsko
Samotná kapela Motorpsycho funguje v Norsku již dvacet let a upřímně se přiznám, že jsem o ní do letoška neslyšel. To co mě na "The Death Defying Unicorn" zaujalo, bylo to podivné jméno za lomítkem. Lépe řečeno skutečnost, že pán za lomítkem napsal část hudby, jenž následně nahrával Trondheimský jazzový orchestr. Poslední dobou totiž vlivům jazzu v rockové hudbě podléhám čím dál častěji, a pokud jde rovnou o orchestr, nemohl jsem si to nechat ujít. To, že je orchestr jazzový (a není to tedy jen obyčejný nudný orchestr z nahrávek Karla Gotta či Nightwish), poznáte hned zpočátku. Jakožto odborník na orchestry bych jistě mohl popsat v čem je rozdíl, nechám si to však pro sebe a vám sdělím jen, že zní zkrátka minimalističtěji. Žádné zástupy nástrojů nečekejte, naopak v těch několika málo (desítkách?) instrumentů se dokážete snadno zorientovat a uslyšíte tak každé zavibrování struny či fouknutí do trumpety. O to lépe navíc zní souhra jen několikačlenné kapely s mnohonásobně větším tělesem. Na dvou discích naleznete hodinu a dvacet minut hudby, která by se dala snadno označit jako to nejlepší ze symfonického prog rocku. S výraznou baskytarou, sólujícími kytarami, dlouhými instrumentálními pasážemi, skladbami často přesahující deset minut, velkými stěnami hluku po nichž následují ty nejkrásnější melodie a samozřejmě s výborným zpěvem. Dočkáte se i souboje dvou trumpet či kytar těsně pronásledující jemné smyčce. A to ani nemusíte opustit první disk. "The Death Defying Unicorn" je výborné umělecké dílo, které jsem dodnes nedokázal vstřebat celé. Vyžaduje totiž víc pozornosti, než jsem mu nyní schopen dát. Z té osmičky, kterou jsem mu udělil, tak album může jen stoupat.
Hodnocení: 8/10

Open Wide, The Sky - Monolith (23. ledna, selfrelease)
progressive / sludge metal, USA
Open Wide, The Sky je mladá kapela z amerického Newarku, která na svém debutu "Monolith" představuje směsici progresivního metalu a sludge metalu s prvky jazzu. Sami tvrdí, že kdyby Opeth, Mastodon a Between the Buried and Me měli potomka, byl by to právě "Monolith" a já jim musím dát za pravdu. Nalezneme na něm totiž sedm skladeb opravdu rozmanité hudby. Úvodní "Tower Falls" je poměrně přímočará píseň, které dominuje výrazná kytara a (bohužel) opravdu špatný zvuk. Oplývá navíc nádechem metalcoru, což jistě mnozí z vás neslyší rádi. Je to však jen začátek opravdu zajímavého dobrodružství. Následná "Oceanic" je instrumentálka zaměřená hlavně na výbornou spolupráci kytar a na rozdíl od své předchůdkyně je i její zvuk výrazně lepší. I přes absenci zpěvu se v ní kapele podařilo vytvořit několik opravdu napjatých chvil a už jen kvůli nim si Open Wide, The Sky zaslouží pozornost. "Sailing Across the Onyx Seas" je navýsost temná záležitost s pochmurně laděným zpěvem a výraznou baskytarou. "The Divine Throne" obsahuje několik zajímavých kytarových fines a končí naprosto famózním sólem. "Should Thinking Be a Sense" je další instrumentálka, která na rozdíl od předchozích skladeb oplývá pozitivní náladou, a konečně, desetiminutová "The Journey Has Only Just Begun" shrnuje celé album do jedné výtečné skladby. Jistě, zvuk není nejlepší, některé momenty působí nedomyšleně a přílišná rozmanitost albu ve výsledku možná trošku škodí. Názvem předposlední skladby však kapela řekla přesně to, co mám v souvislosti s nimi na jazyku. Jejich cesta totiž teprve začala a já věřím, že časem najdou svou tvář, fanoušky a místo na metalové scéně. Open Wide, The Sky si od nynějška řadím mezi nejzajímavější mladé kapely a jejich cestu budu pozorně sledovat.
Hodnocení: 8/10

Steven Wilson - Catalogue / Preserve / Amass (březen, Headphone Dust)
progressive rock, Velká Británie
Nebudu se tajit tím, že jsem velký fanoušek Steva Wilsona (byť jsem zatím neprozkoumal ani třetinu toho, co stihl natočit) a jeho loňské album "Grace for Drowning" jsem ohodnotil devíti body. Ostatně zdaleka jsem nebyl sám, kdo toto album považoval za potvrzení autorovy geniality. Po "Grace for Drowning" pochopitelně následovalo turné a právě na něm vznikl záznam, který nám Steven předkládá na "Catalogue / Preserve / Amass". Toto turné bohužel nezamířilo do našich končin (a ve své dosud probíhající druhé častí ani nezamíří), a tak je tento záznam jedinou příležitostí, jak slyšet Wilsonovu zbrusu novou sestavu hrát živě. Ze sedmi skladeb (jejichž celková délka lehce přesahuje sedmdesát minut) jich pět pochází právě z loňského alba a dvě zbývající z debutu "Insurgentes". Po zvukové stránce je vše naprosto brilantní, ovšem po stránce hráčské je "Catalogue / Preserve / Amass" snad ještě lepší. Wilson je z Porcupine Tree zvyklý na výraznou baskytaru, a tak v živém předvedení svých skladeb dal právě tomuto nástroji mnohem více prostoru než na studiových nahrávkách. Stejně tak si polepšily bicí, o něž se postaral Marco Minnemann. O tomto talentovaném hudebníkovi ještě uslyšíte, tím jsem si celkem jistý. Kompozičně se na skladbách oproti studiovým verzím mnoho nezměnilo, ovšem i tak na každé nalezneme nové prvky. Nejčastěji jsou to pozměněná sóla flétny či saxofonu, o která se zde postaral Theo Travis. Hodnocení je zcela závislé na tom, zda jste Wilsnovými fanoušky. Pokud ano, dosaďte si deset bodů a stahujte (jelikož počet fyzických kopií byl značně omezen a sehnat je tak již není v podstatě možné). Jinak vám doporučím nejdříve nastudovat studiovou tvorbu a pak se teprve nechat unášet její živou prezentací.
Hodnocení: bez hodnocení

T.R.A.M. - Lingua Franca (28. února, Sumerian Records)
progressive rock / jazz fusion, USA
Adrian Terrazas, Javier Reyes, Tosin Abasi a Eric Moore. Říkají vám něco tyto jména? Ne? Ale měla by. První jmenovaný působí jako saxofonista u The Mars Volta. Další dva jsou kytaristé dnes velmi populárních Animals as Leaders. A poslední zbývající, Eric Moore, je od roku 2008 bubeníkem Suicidal Tendencies. Právě tito čtyři umělci se sešli, aby společně natočili "Lingua Franca", debutové album projektu T.R.A.M. Každý z nich na něj přispěl něčím ze své domovské kapely a výsledek je tak částečně jazzový, částečně prog rockový a nepostrádá ani jistou dávku metalového nádechu. V šestici skladeb o celkové délce necelých třiceti minut se určitě nejvíce projevil Terrazas, jehož saxofon je slyšet v podstatě všude. Kytarové hrátky Abasiho dostávají mnohem méně prostoru, ovšem když už ho dostanou, stojí to (jako například v "Endeavor") za to. Zejména závěrečné hoblování na akustickou kytaru (!) v doprovodu flétny vám jen tak z hlavy nezmizí. Poklidná nálada se velmi rychle střídá s napjatými momenty, které často přecházejí v jazzovou improvizaci. Technické zdatnosti hudebníků jsou zcela mimo jakákoliv měřítka hodnocení a je naprosto fantastické slyšet tyto čtyři talentované muzikanty pohromadě. "Lingua Franca" je album instrumentální (ostatně pro běžný zpěv by na něm jednoduše nebyl dostatek prostoru), v několika skladbách ovšem zazní ženský zpěv, který však postrádá text a neodpoutává tak zbytečně pozornost od hudební stránky alba. Těší mě, že vedle tak talentovaných hudebníků nezapadl bubeník Eric Moore do pozadí a vy ho tak můžete slyšet opravdu dobře (vyjma závěrečné "Inverted Ballad", která bicí neobsahuje vůbec). Jeho hra rozhodně nepostrádá jazzový nádech a může se tak snadno poměřovat se saxofonem Adriana Terrazase. Nejlépe však tyto nástroje fungují jako celek a pro "Lingua Franca" to platí dvojnásob. Debut T.R.A.M. je tak opravdu zajímavé album, které je zábavné na poslech a snadno obstojí i při náročnějším rozboru či mnohonásobně opakovaném přehrání. Nevím, nakolik zalichotí fanouškům klasického jazzu, ovšem mě, člověka který saxofon zná zejména z prog rockových alb, zaujalo značně.
Hodnocení: 8,5/10

Kaša:


Adrenaline Mob - Omertá (13. března, Century Media)
heavy metal, USA
Mike Portnoy se svoji novou bandou nezahálí a po pětiskladbovém EP z loňského roku servíruje plnohodnotné album "Omertá". To obsahuje (až na předělávku Black Sabbath) všechny songy ze zmíněného EP "Adrenaline Mob" plus nových 6 kousků a jeden cover. Album zní přesně tak, jak by mělo, tedy solidně odvedená práce co do kompoziční stránky, povedené muzikantské výkony a úplně na vrcholu skvělý Russell Allen. Sice zde nepředvádí to nejlepší ze svého hlasového fondu, ale ve prospěch celku se relativně drží na uzdě. Totéž platí i o Portnoyovi, který má mnohem míň prosoru než u Dream Theater, ale to není na škodu, dokazuje, že patří mezi světovou třídu i při úspornějším stylu bubnování. Ze skladeb zaujme určitě hned úvodní "Undaunted", která jako by vypadla z alba Disturbed. V podstatě všechny skladby hravě zapadají do mezí moderní americké metalové produkce. Mezi vrcholy alba patří určitě hitovka "Hit the Wall", potěšila mne i předělávka "Come Undone" od Duran Duran s hostující zpěvačkou Lzzy Hale. Povedla se taky balada "Angel Sky" s hezkým sólem. Trošku vycpávkovým dojmem na mě působí závěrečná "Freight Train" s otřesným refrénem, tuhle bych fakt vynechal. Nebudu vám samozřejmě tvrdit, že Adrenaline Mob na "Omertá" vymysleli něco nového, všechno už bylo někdy někde nahráno, ale album jako celek působí kompaktně, vyrovnaně a rozhodně stojí za poslech, přestože to mohlo vzhledem k zúčastněným persónám dopadnout ještě o fous lépe.
Hodnocení: 7/10

Bruce Springsteen - Wrecking Ball (5. března, Columbia)
rock / folk, USA
Bruce "The Boss" Springsteen, jeden z mých nejoblíbenějších umělců vůbec, vydává své další album "Wrecking Ball", které se okamžitě zabydlelo na 1. místě žebříčku Billboard a pokračuje tak ve svém veleúspěšném znovuzrození, které započalo již před desíti lety albem "The Rising". Bruce Springsteen se tehdy po slabých 90. letech opět se spojil s legendární E Street Band a pravidelně vydává povedená alba. Minulé "Working on a Dream" bylo politicky trošku více angažované, než by se leckomu mohlo líbit (Springsteen s titulní skladbou podporoval volební kampaň Barracka Obamy), přesto album považuji za jedno z nejlepších Springsteenových vůbec. V koutku duše jsem doufal, že se "Bossovi" podaří s "Wrecking Ball" na předchozí počin navázat a album pro mě patřilo mezi nejočekávanější desky roku, ovšem bohužel se tak neděje. Ale i tak se jedná o povedené album s typickým americkým rockem s folkovými vlivy, jak jej umí snad jen Bruce Springsteen. Při úvodní klipové "We Take Care of Our Own" je vše v naprostém pořádku, parádní melodická písnička s E Street Band za zády. Není žádným tajemstvím, že právě tahle doprovodná kapela stojí za velkou částí úspěchu Bruce Springsteena, naživo to musí mít pořádné koule (11. 7. 2012 v Praze se konečně uvidí, tedy uslyší). Následující "Easy Money" a "Shackled and Drawn" jsou nasáklé folkovou atmosférou, první zmíněná se díky doprovodným vokálům dotýká dokonce gospelu. Album nečekaně ztrácí na síle s pomalejšími skladbami, které Springsteen vždycky uměl, ovšem "Jack of All Trades", "Swallowed Up" a částečně i "Rocky Ground" patří ke slabším chvilkám veterána z New Jersey. Jako skvělé oživení působí skoro až countryová "We Are Alive". Titulní "Wrecking Ball" či "Land of Hope and Dreams" jsou typické "springsteenovské" rockové skladby s výbornými aranžemi, tentokrát v podobě líbivého saxofonu. Závěrečná "American Land" v sobě naopak ukrývá asi nejvíce irských vlivů od dob alba "We Shall Overcome: The Seeger Sessions". Bruce Springsteen do jisté míry překvapil, album v sobě zahrnuje trošku více odlišných prvků a vlivů (dostane se dokonce na hip-hop) oproti svým předchůdcům a to je právě ten problém. Není tak jednotné, jak by mohlo být, a snaží se toho sdělit možná až příliš moc.
Hodnocení: 7,5/10

If These Trees Could Talk - Red Forest (20. března, selfrelease/Science of Silence)
instrumental post-rock, USA
Nejsem žádný fanda post-rocku a už vůbec ne instrumentálního, abych si jen tak namátkovou vyhledával neznámé skupiny, které si alba vydávají s menší pomocí malého labelu na vlastní náklad, ale jsem rád, že se ke mně na doporučení If These Trees Could Talk se svou novinkou "Red Forest" (druhé album téhle pětice z Ohia) dostali. U obdobných kapel mám jeden velký problém, a sice že mi zní všechny stejně, nepoznám a vlastně je mi vcelku jedno, jestli mi někdo pustí Explosions in the Sky, kteří platí za jedny z největších hvězd žánru, nebo naprosto neznámé If These Trees Could Talk. Podobná alba jsou prostě o schopnosti vyvolat v posluchači tu správnou náladu, takže ani nemá cenu rozpitvávat jednotlivé skladby, ale tohle si člověk prostě musí poslechnout sám. Buď to bude fungovat a album si vás učaruje, nebo ne a už po něm v životě nesáhnete, jiné dvě možnosti nejsou. Já patřím do první skupiny, album si mne získalo na první poslech a už se těším na podzim, až tahle hudba pro mě získá úplně jiný rozměr, protože i když to zní jako klišé, tak tyhle melancholičtější věci na mě působí jinak v létě a jinak na podzimní procházce v lese.
Hodnocení: 9/10

Soen - Cognitive (14. února, Spinefarm Records)
progressive rock, USA / Švédsko
Soen pro mě byli donedávna velkou neznámou. Kapela vznikla vlastně již v roce 2005 a mezi zakladatele patří bubeník Martin Lopez (ex-Opeth). Po tomto skvělém hráči se po odchodu ze švédské progresivní metalové úderky slehla zem a v podstatě se k hudbě vrací až v Soen na jejich debutu "Cognitive". Spolu s Lopezem tvoří kapelu kytarista Kim Platbarzdis a zpěvák Joel Ekelöf, což jsou pro mě naprosto neznámá jména, ovšem rytmický tandem doplňuje další legendární persóna na tvrdě metalové scéně, a sice Steve DiGiorgio (ex-Death, ex-Testament). A jsou to právě jména, která mě k Soen přivedla, nebudu zastírat, že by v tom bylo něco víc, byl jsem prostě zvědavý na spolupráci Martina a Stevena a musím uznat, že jsem byl překvapený, co že jsem to na "Cognitive" slyšel. Čekal jsem progressive death/thrash se spoustou technických riffů a bicích. Avšak, kdo by to byl řekl, hudebně se jedná o progresivní rock s vlivy Tool, A Perfect Circle či Opeth. Zpěvák Joel předvádí opravu skvělý výkon, a přestože zní jako Maynard James Keenan (Tool, A Perfect Circle), dokázal si mě se svým (relativně) osobitým výkonem získat hned na první poslech. Chvílemi z jeho výrazu cítím i Mikaela Åkerfeldta z Opeth, když se dostane k melodickým refrénům, příkladě v takové "Oscillation" či klipové "Savia", což jsou společně s "Purpose" nejsilnější skladby na albu, jako bych ho slyšel. Kompozičně by skladby skvěle zapadly na "Lateralus" od Tool. Ovšem tohle není špatně, protože Soen to dělají s citem a hlavně, skladby překypují zajímavými nápady, melodiemi a šikovně tak balancují na pomezí hudební nepřístupnosti a skoro až vlezlosti melodických refrénů. Hudba Soen by se dala nazvat jako kopírka, ale svou vizi progresivního rocku à la Tool rozšiřují o další vlivy a dostáváme se tak k úplně jiným náladám. Příznivci tvrdého riffování si na své nepřijdou. Doufám, že se ze Soen nestane jednorázový projekt o jednom albu, protože do nich po "Cognitive" vkládám velké naděje a jsem zvědavý, s čím se na nás vytáhnou příště.
Hodnocení: 8/10

Apríl zítra nebude

31. března 2012 v 16:25 | Monsterfuck |  Blog News
Jak jistě víte, zítra bude opět jakýsi ten Apríl, kdy se všichni předhánějí v tom, aby vymysleli co nejdebilnější rádoby vtípek, což platí i o internetových stránkách, které v tento den pálí jeden chachacha článek za druhým. Pokud byste těch srandiček měli už po krk, nezapomeňte si nalistovat Sicmaggot, jelikož my pojedeme dále, jako by se nechumelilo, a žádné zaručeně vtipné, z prstu vycucané novinky se tu stejně jako loni neobjeví. Zato se ale můžete těšit na tradiční redakční eintopf, několik novinek, které máme nasyslené z předchozích dnů, a také na recenzi na sólovou prvotinu Daniela Kroba, bývalého kytaristy Arakain a Kreyson, takže rozhodně bude číst Mrkající

Sestavové záležitosti u Avulsed, Diablo Swing Orchestra, Sabaton a LT's Rhapsody

31. března 2012 v 16:16 | Monstefuck |  Music News
>>> Španělští řezníci Avulsed se rozešli se svým dosavadním bubeníkem Ricardem Menou. Důvod, proč musel z kapely odejít, prý vězel v odlišných názorech na interní záležitosti uvnitř skupiny. Nahradník zatím nebyl potvrzen.

Avulsed díky tomuto rozhodnutí ruší dva nadcházející koncerty ve Španělsku a Portugalsku, které se měly odehrát v dubnu, avšak červnový Hellfest ve Francii proběhne podle plánu i s účastí kapely, a to ještě v původní sestavě jako poslední show s Ricardem za bicími.

Poslední fošna Avulsed se jmenovala "Nullo (The Pleasure of Self-Mutilation)" a vyšla 1. června 2009 pod španělskými Xtreem Music. Album však existuje i ve dvou licencích, jež byly obě vydány v digipack podobě - ruské u Coyote Records a slovenské u Metal Age Productions.

>>> Změna na bubenické stoličce proběhla i u švédských avantgardistů Diablo Swing Orchestra, kteří aktuálně mají těsně před vydáním třetí desky "Pandora's Piñata" (22. května), odešel jim totiž Petter Karlsson. Jako náhradník (ačkoliv zatím oficiálně jen jako koncertní výpomoc) přichází Johan Norbäck (Vulkan).

Petter Karlsson odešel z vlastního rozhodnutí. Svůj odchod zdůvodňuje tím, že díky mnoha okolnostem, především díky nedostatku času, už nebyl schopen věnovat Diablo Swing Orchestra tolik energie, kolik si zaslouží, takže své místo přenechal někomu, kdo to zvládne lépe.

>>> Velké personální zemětřesení se dějí v řadách populárních Švédů Sabaton, kteří mají těsně před vydáním šesté desky "Carolus Rex" (více info zde). Již od pondělka se na základě zpráv jednoho švédského deníku živě diskutuje o tom, že by z kapely měli odejít hned čtyři členové. Samotní Sabaton ke včerejšímu dni všechny dohady potvrdili na svém oficiálním webu...

Jediní dosavadní členové, kteří tedy se Sabaton budou pokračovat, jsou zpěvák Joakim Brodén a baskytarista Pär Sundström. Ostatní čtyři muzikanti - kytaristé Oskar Montelius a Rikard Sundén, bubeník Daniel Mullback a klávesista Daniel Mÿhr - odchází a nahradí je noví členové.

Hned od pondělka se spekulovalo o tom, že by mohlo jít pouze o promyšlený vtípek skupiny v souvislosti s nadcházejícím Aprílem, ovšem samotní muzikanti prohlásili (např. Daniel Mÿhr na svém osobním Facebook profilu), že to aprílový žertík v žádném případě není.

O jakémkoliv rušení koncertů prozatím nepadlo ani slovo, tudíž show Sabaton na festivalu Masters of Rock ve Vizovicích, kde bude kapela 15. července akci zavírat, by měla stále platit beze změny.

>>> Poslední zprávička už není o odchodu a vlastně ani o příchodu (a o záchodu už vůbec ne (smích)), nýbrž o oficiálním představení nového zpěváka, jehož jméno bylo doposud drženo pod pokličkou. Týká se to Luca Turilli's Rhapsody, jedné ze dvou aktuálně fungujících podob známého italského symfo-power metalového uskupení, kterou má pod palcem kytarista Luca Turilli. Novým vokalistou se stal Ital Alessandro Conti, jehož si můžete pamatovat ze žánrově přínuzných Trick or Treat.

Luca Turilli's Rhapsody vydají své nové album "Ascending to Infinity" 29. června pod firmou Nuclear Blast. Více informací najdete ve starší novince. Níže se můžete podívat na upoutávku, v níž můžete slyšet i schopnosti Alessandra Contiho.


Na co se nedostalo

31. března 2012 v 12:01 | Monsterfuck |  Blog News
Speciální článek Na co se nedostalo, který si jistě všichni pamatujete z loňského roku, se bude konat i letos, avšak s jednou podstatnou změnou. Samotný model zůstává neměnný (viz tu a tu, kdo by potřeboval osvěžit paměť), ale změní se periodicita. Aby se neopakovala obludná délka z loňska, nevyjde letos Na co se nedostalo jednou ročně, ale bude vycházet čtvrtletně. Data vydání budou vždy v poslední den čtvrtletí (tj. 31. března, 30. června, 30. září a 31. prosince).

Každý redaktor se nutně nemusí zúčastnit všech čtyř dílů, ale nebojte se, flákat to nebudeme a pokud budeme mít v záloze něco zajímavého, na co jinde nezbylo místo, jistě se to tu objeví. Není pravidlem, aby alba, která do Na co se nedostalo někdo napíše, musela vyjít pouze v tom daném čtvrtletí, Na co se nedostalo bude fungovat i zpětně. Takže pokud například v listopadu redaktor najde desku, která vyšla v lednu, klidně bude možné ji napsat do prosincového dílu. Omezení je pouze v rámci jednoho roku (letos tedy 2012).

Pro zopakování ještě doplníme, co že to Na co se nedostalo vlastně je. Náš pořadník je aktuálně narvaný k prasknutí (asi jste si všimli, že den co den vychází recenze), ale i tak stále není místo na úplně všechny desky, které by si prostor zasloužily. Každý redaktor má v rámci Na co se nedostalo možnost vypíchnout právě takové počiny, na něž nebyla (a ani není v plánu) recenze a které mnohdy ani nebyly zmíněny v novinkách. Mnohdy se jedná i o desky, které jsou žánrově mimo běžný rámec Sicmaggot - i pro ty tu bude místo v rámci této rubriky. Jediným omezením je, jak již bylo řečeno, aby CD vyšlo v letošním roce.

Hlavním kritériem pro výběr alb do Na co se nedostalo by pak nemělo být vysoké hodnocení, ale zajímavost z pohledu toho daného redaktora. Technicky vzato by sem někdo mohl zařadit i desku s nejnižším hodnocením, když mu přijde tak špatná, až je zajímavá. Je pravda, že ve skutečnosti do takového extrému ještě nikdo nezašel, ale kdyby na to přišlo, mohl by.

Na první letošní díl Na co se nedostalo se můžete těšit už v průběhu dneška. Čtyři redaktoři si připravili celkem 19 nahrávek, takže jistě bude co číst, a pokud vás popis nějakého z těchto počinů zaujme natolik, abyste si jej sami poslechli (i to je jeden z účelů, nebudeme tvrdit, že ne), tím lépe Usmívající se Článek můžete očekávat v odpoledních až večerních hodinách.

-----------------

Mimochodem, když už se píše zase jednou něco do Blog News, možná by za zmínku stála ještě jedna věcička. Před měsícem jsme trhli rekord v počtu článků za měsíc, ale příliš dlouho nevydržel, protože už nyní jsme jej opět navýšili - a to ještě před sebou máme celý den! To jen tak pro zajímavost Usmívající se

Morbid Angel - Illud Divinum Insanus - The Remixes

30. března 2012 v 17:00 | Monsterfuck |  Recenze
Když Morbid Angel loni v červnu vydávali konečně novou desku "Illud Divinum Insanus", strhlo se okolo toho obrovské haló. Není se co divit, Morbid Angel jsou ve svém ranku kapacita, už jen to by samozřejmě bez sebemenších problémů vzbudilo velkou pozornost, ale pokud byla záležitost umocněna ještě tím, že šlo o první album po osmi letech, první album s dříve ztraceným a nyní znovunalezeným synem Davidem Vincentem po 16 letech a první album bez bubeníka Petea Sandovala vůbec, byla zvědavost na novinku této legendy tak velká, že z ní učinila jeden z nejočekávanějších počinů za dlouhé roky…

Jaká to ovšem pro drtivou většinu fanoušků byla ledová sprcha, když "Illud Divinum Insanus" opravdu vyšlo. Namísto dalšího death metalové majstrštyku, který by svůj žánr opět posunul mílovými kroky dopředu, jak to Morbid Angel svého času dělali s naprostou přirozeností, dostali příznivci prapodivný experimentální mix metalu (jestli ještě death metalu, i o tom by se dalo živě diskutovat) s industrialem, darkwave muzikou, elektronikou a dalšími neortodoxními paskvily, nad nimiž si má každý správný metalista dle zažitého archetypu odplivnout s takovou razancí, až po jeho sirné slině zůstane na zemi vypálená díra. Avšak to, co fanouškům Morbid Angel nepřišlo na mysl ani v těch nejhorších nočních můrách, byla (pro mnohé velice hořká) realita. "Illud Divinum Insanus" sice po stylové stránce nebylo zas až tak vizionářským počinem, jak tvrdily tiskové zprávy, mnozí recenzenti i samotní členové kapely v rozhovorech, protože, ruku na srdce, hodně skupin se o propojení metalu a elektroniky pokusilo mnohem dřív (minimálně už v polovině 90. letech, možná ještě dřív, těžko říct přesně) a nezřídka i mnohem lépe, Morbid Angel však nejde upřít to, že před nimi to zkusilo naprosté minimum takto známých skupin (a navíc ještě ze žánru, jenž už z podstaty patří k těm ortodoxnějším), rozhodně nemnoho formací si dovolilo takto hazardovat se svým jménem.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Fear Factory s kompletními informacemi o "The Industrialist"

30. března 2012 v 13:25 | Monsterfuck |  Music News
Američané Fear Factory prozradili veškeré detaily o svém nadcházejícím devátém albu, které se bude jmenovat "The Industrialist" a které vyjde 5. června pod hlavičkou firmy Candlelight Records. Jeho obal a tracklist si můžete prohlédnout klasicky na konci článku.

"The Industrialist" bude koncepční nahrávkou, jejíž příběh napsal zpěvák Burton C. Bell, který se o tom osobně i rozpovídal: "Hlavní protagonista (Průmyslník [= 'The Industrialist' - pozn. redakce]) je ztělesněním všech automatových forem průmyslu. Ke vzniku 'Průmyslníka' vedl mechanický, technologický a vědecký pokrok. V příběh začnou automaty vnímat pocity, jak pomalu sbírají vzpomínky z každého uplynulého dne. Díky své všímavosti a učenlivosti dostanou chuť žít. Aneb co bylo určeno, aby člověku pomáhalo, se stane jeho zánikem."

"The Industrialist" vyjde v podobě standardního CD, limitovaného digibooku, exkluzivně se dvěma bonusovými songy (viz tracklist níže), a jako 2LP.

Tracklist "The Industrialist":
01. The Industrialist
02. Recharger
03. New Messiah
04. God Eater
05. Depraved Mind Murder
06. Virus of Faith
07. Difference Engine
08. Dissemble
09. Religion Is Flawed Because Man Is Flawed
10. Human Augmentation
11. Blush Response [bonus]
12. Landfill [bonus]

Zprávy rockových dinosaurů: Aerosmith a Great White

30. března 2012 v 12:42 | Monsterfuck |  Music News
>>> Legendární Aerosmith aktuálně chystají své patnácté dlouhohrající album, první po osmi letech od předchozího "Honkin' on Bobo" z roku 2004. Zpěvák Steven Tyler prohlásil, že produkční práce jsou již téměř hotové s tím, že jediné, co ještě zbývá dodělat, jsou dvě písničky. Na albu by se měly mimo jiné objevit skladby "Beautiful", "Legendary Child" nebo "Out Go the Lights". Počin by měl vyjít už v létě.

>>> O poznání otevřenější byli Great White, další zámořská rocková legenda, ale není se co divit, protože jejich dvanáctá deska "Elation" vyjde v Evropě už 18. května (v Severní Americe o čtyři dny později) pod značkou Frontier Records. Půjde o první album těchto veteránů po odchodu zpěváka Jacka Russella.

Bubeník Audie Desbrow prohlásil, že se album původně mělo jmenovat "Tabula Rasa" ve smyslu znovuzrození kapely, ale nakonec prý padla volba na "Elation", což má značit euforii uvnitř skupiny. Všichni členové na adresu své novinky nešetří chválou - Desbrow prohlásil, že se cítí jako dítě v cukrářství; kytarista Mark Kendall se zase nechal slyšet, že takhle nadšený muzikou byl naposledy v 9 letech, když dostal kytaru; kytarista, klávesák a také producent Michael Lardie pak hovoří o výborné atmosféře ve studiu a také skvělým přístupem všech.

Tracklist "Elation":
01. (I've Got) Something for You
02. Feelin' So Much Better
03. Love Train
04. Heart of a Man
05. Hard to Say Goodbye
06. Resolution
07. Shotgun Willie's
08. Promise Land
09. Lowdown [bonus]
10. Just for Tonight
11. Love Is Enough
12. Complicated

Death Wolf a Neurosis chystají alba

30. března 2012 v 10:22 | Monsterfuck |  Music News
>>> Švédské uskupení Death Wolf, v jejichž řadách mimo jiné působí kytarista Morgan Håkansson z Marduk, právě začalo v Endarker Studio ve Švédsku nahrávat svoji druhou velkou desku, která se stane nástupcem debutu "Death Wolf" z května 2011. Album vyjde v kooperaci Blooddawn Productions (Håkanssonova vlastní firma) a Century Media na konci léta.

>>> Zámořská veličina post-HC/sludge metalu Neurosis dokončila mixování své celkově jedenácté dlouhohrající desky, která bude navazovat na vysoce ceněný počin "Given to the Rising" z května 2007. Toto album, které bylo nahráno loni v listopadu, by mělo vyjít ještě v tomto roce.

Pythia - The Serpent's Curse

29. března 2012 v 20:21 | Madeleine Ailyn |  Recenze
Nejspíš jsem moc náročná, nebo se metal propadá do pekel, kam už ostatně dávno patří. Jinak si nelze vysvětlit, že z více jak deseti symfonických alb, jsem "setřela" víc jak polovinu z nich. A věřte mi, že s britskou skupinou Pythia s jejich novinkou "The Serpent's Curse" to nedopadne jinak než opět špatně.

Pythia je klasickým případem v klasickém symfonickém metalu. A je mi v tom případě úplně jedno, zda mi někdo bude tvrdit, že k ní pronikly vlivy z heavy metalu, nebo se bude zarputile tvrdit, že to může být i gothic a že jejich zpěvačka Emily Ovenden nezpívá špatně. V komplexním hodnocení je to u mě nezachrání. Ačkoliv jejich celá druhá deska je dobře provedená, mám pocit, jako bych to už znala, jako bych očekávala každý moment, který v dané písničce přijde. A to mě neúprosně nudí.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


God Seed oznamují sestavu

29. března 2012 v 19:45 | Monsterfuck |  Music News
V nedávné době tu již proběhlo, že God Seed, současný projekt baskytaristy King ov Hell a zpěváka Gaahla, dvou bývalých členů Gorgoroth, se opět dali dohromady a chystají první desku (původně se rozpadli dřív, než stihli cokoliv nahrát). Nyní kapela oznamuje svou novou sestavu, k níž King ov Hell prohlásil následující:

"Všichni členové God Seed byli vybráni s velkou pečlivostí na základě jejich muzikantských schopností a obětavosti. Naším cílem je vydat album, jež bude znít odlišně od čehokoliv, co jsme udělali v minulosti. Noví členové byli velmi důležití v tvorbě zvuku, který se doufejme ukáže být unikátním a podobu God Seed definujícím. Od této chvíle by God Seed už neměli být vnímáni jako duo, nýbrž jako kapela se šesti členy."

Sestava je následující:

Tom Cato "King ov Hell" Visnes (Ov Hell, Sahg, I, Jotunspor, ex-Gorgoroth, ex-Audrey Horne) - baskytara
Kristian Eivind "Gaahl" Espedal (Trelldom, Wardruna, Gaahlskagg, ex-Gorgoroth) - zpěv)
Stian "Sir" Kårstad (ex-Trelldom) - kytara
Lust Kilman (The Batallion, Grimfist) - kytara
Kenneth Kapstad (Thorns, Goat the Head) - bicí)
Geir Bratland (ex-The Kovenant, ex-Dimmu Borgir) - klávesy

God Seed aktuálně připravují své první, doposud nepojmenované album, na němž by se mělo objevit deset skladeb. Veškerá muzika je již údajně nahrána a zbývá dodělat jen texty a vokály, na nichž Gaahl aktuálně pracuje. Možné datum vydání je prozatím ve hvězdách.

War from a Harlots Mouth mají novou smlouvu

29. března 2012 v 19:21 | Monsterfuck |  Music News
Němečtí blázni War from a Harlots Mouth, kteří ve svém hudebním koktejlu míchají žánry jako mathcore, deathcore nebo jazz, podepsali smlouvu se známou francouzskou firmou Season of Mist. Kapela k tomu vydala následující prohlášení:

"Přestože to asi bude znít poněkud sterotypně v rámci novinek ohledně podpisů smluv, stejně to musíme říct: jsme pyšní a vlastně i poctění tím, že můžeme oznámit naše upsání se Season of Mist, domovu mnohých našich nejoblíbenějších skupin. Deathspell Omega, Cynic, The Dillinger Escape Plan, Misery Index, Septicflesh, Kylesa, Sólstafir, Nightbringer... ten seznam je mnohem delší! Během posledních měsíců jsme mluvili hned s několika labely, ale hledali jsme takový, který má vlastní tvář a charakter. Firmu a seznam umělců, jejichž součástí bychom rádi byli. A Season of Mist v těchto ohledech nemůže nikdo konkurovat. Jsme extrémní kapelou po všech stránkách a bylo načase, abychom do budoucna vykročili správným směrem. Cítíme, že lidé ze Season of Mist rozumí a oceňují naši hudební cestu - více žádat nemůžeme."

Předchozí album War from a Harlots Mouth se jmenovalo "MMX" a jak již jeho název napovídá, objevilo se v roce 2010. Vydání zaštítili Lifeforce Records.


Nálož informací o nových albech

29. března 2012 v 15:04 | Ježura |  Music News
>>> Obskurní umělec Rob Zombie ohlásil, že se svou bandou maniaků - John 5, Piggy D a Ginger Fish - k 1. červnu nastoupí do studia, aby společně uvedli v život nástupce alba "Hellbilly Deluxe 2", které vyšlo v předminulém roce. Novinka zatím nemá jméno, ale očekává se, že by mohla vyjít ke konci letošního roku.

"Už uplynula spousta a tím myslím opravdu spousta času bez nějaké nové muziky. Umírám nedočkavostí se do toho zase dostat," prohlásil Zombie. "Takovou atmosféru nepamatuju od dob nahrávání prvního 'Hellbilly Deluxe' před takřka patnácti lety. Nějakou dobu jsme pracovali na tunách skladeb a já můžu s klidem říct, že tohle bude nejlepší nahrávka, jakou jsme kdy stvořili."

>>> Věci se dávají do pohybu také u thrashových titánů Slayer. Bubeník Dave Lombardo dal do procesu tvorby alba nahlédnout v rohovoru pro internetový magazín The Nervous Breakdown. "Píšeme novou hudbu. Kerry [King, kytarista - pozn. redakce] a já teď píšeme, máme devět skladeb a všechno se posouvá dopředu." Na otázku, jak bude nové album znít, odpovídá Dave: "Jako Slayer. Naší tradiční fanoušci budou spokojeni a ti netradiční si asi řeknou 'Už zase?'" Ohledně data vydání zatím nemá jasno ani on, ale zmínil se o plánu vydat v předstihu před albem tří nebo čtyřskladbové EP, které by fanoušky na novinku nalákalo. "Něco podobného, co jsme udělali s 'Psychopathy Red'," dodává Dave...

Poněkud rozsáhleji se o novince před nějakým čase rozpovídal i kytarista Kerry King, jeho výpověď najdete zde.

>>> K vydání novinky se schyluje také ve Francii. Pod hlavičkou labelu Agonia Records totiž vydají 24. dubna (v Evropě, v Severní Americe až 22. května) album "Sigil Whore Christ" black/death metalisté Vorkreist. Již dnes si ale můžete poslechnout skladbu "Maledicte", kterou kapela uveřejnila na serveru Reverbnation. Na příslušnou stránku se dostanete, kliknete-li sem.


Britský Sonisphere zrušen

29. března 2012 v 13:08 | Monsterfuck |  Music News
Mezinárodní mamutí festival Sonisphere evidentně začíná mít nemilé problémy. Zatímco s jeho českou mutací se letos po nepříliš povedeném druhém ročníku, na němž se mimo jiné objevili Iron Maiden, KoRn, In Flames, vůbec nepočítalo, nyní dopadá neslavně i britská verze Sonisphere, která se měla odehrát 6. - 8. července.

Pořadatelé dnes oficiálně potvrdili zvěsti, které se začaly množit potom, co Queen, jedna z hlavních hvězd celé akce, odvolali svou účast - Sonisphere UK se letos opravdu konat nebude. "Naneštěstí okolnosti ukázaly, že bychom nebyli schopní uspořádat festival na takové výši, jakou umělci i návštěvníci Sonisphere očekávají," zdůvodňují své rozhodnutí pořadatelé.

Neoficiální zdroje ovšem o důvodu zrušení Sonisphere hovoří vcelku jasně - problémy s předprodejem lístků.

Headlinery festivalu měli být kromě již zmiňovaných Queen ještě Kiss a Faith No More. Kompletní sestava:
Kiss, Faith No More, Queen, Tim Minchin, Evanescence, Incubus, Within Temptation, Marilyn Manson, Wolfmother, The Darkness, Cypress Hill, Refused, Mastodon, Gojira, Flogging Molly, Fields of the Nephilim, Lacuna Coil, The Blackout, Andrew W.K., Ghost, I Killed the Prom Queen, Glassjaw, Switchfoot, Hundred Reasons, Katatonia, Black Stone Cherry, Electric Wizard, Kvelertak, Skindred, New Model Army, The Getaway Plan


Obalová nadílka u Grand Magus a Kreator

29. března 2012 v 12:17 | Ježura |  Music News
>>> Švédové Grand Magus zveřejnili podobu svého nadcházejícího alba. To ponese název "The Hunt", v Evropě vyjde 25. května a o jeho distribuci se postará label Nuclear Blast Records. O podobu obalu, který si můžete prohlédnout napravo, se zasloužil grafik Arik Roper, který spolupracoval mimo jiné s kapelami Cathedral, High on Fire nebo Sleep a pro Grand Magus už stvořil obal alba "Iron Will".

>>> Obal novinky německých thrashových veteránů Kreator je známý už delší dobu, ale kapela nyní zveřejnila jeho odlišnou podobu, která ozdobí limitovanou edici desky. O tvůrci grafického motivu se rozpovídal kytarista a zpěvák v jedné osobě, Mille Petrozza: "Umělec Jan Meininghaus, který ten obal namaloval, pochází z mého rodného města, Essenu, a já jsem z jeho díla naprosto nadšený. Je to ztělesnění chaosu, síly a temnoty!"

Tento digipack pojme vedle standardního alba ještě bonusový DVD disk se záznamy vystoupení na Wacken Open Air z let 2008 a 2011. Album dostalo jméno "Phantom Antichrist", v Evropě vyjde 1. června a tracklist limitované edice si můžete prohlédnout níže, stejně jako obaly obou variant. Nahrávka vznikla ve švédských Fascination Street Studios pod vedením ostříleného Jense Bogrena (Opeth, Amon Amarth, Katatonia, Soilwork).

Tracklist:

CD:
01. Mars Mantra
02. Phantom Antichrist
03. Death to the World
04. From Flood into Fire
05. Civilisation Collapse
06. United in Hate
07. The Few, The Proud, The Broken
08. Your Heaven in My Hell
09. Victory Will Come
10. Until Our Paths Cross Again
11. Iron Destiny (Japan exclusive)

DVD:
I. Wacken Open Air 2011
01. Choir of the Damned
02. Hordes of Chaos
03. War Curse
04. Coma of Souls / Endless Pain
05. Pleasure to Kill
06. Destroy What Destroys You
07. Phobia
08. Terrible Certainity / Reconquering the Throne
09. Flag of Hate / Tormentor

II. Wacken Open Air 2008
10. The Patriarch
11. Violent Revolution
12. People of the Lie
13. Europe After the Pain

Standardní obal:


Obal limitované edice:


Marnost - rozhovor

28. března 2012 v 19:21 | Monsterfuck |  Rozhovory
Jméno Marnost tu na Sicmaggot už sem tam problesklo, a pokaždé se to neslo ve spojení se samými superlativy. Není tedy divu, že se brzy v našich hlavách urodila myšlenka toto bezesporu zajímavé uskupení kontaktovat za účelem položení několika málo otázek, jejichž odpovědi v některých případech dosti poodhalují fungování celého projektu - od základních informací, jež se u Marnosti neshánějí s až takovou samozřejmostí jako u běžných skupin, až k názorům uvnitř kapely. Odpovídání se ujali hned tři členové - Honza, Blum a Marek. Bez zajímavosti jistě není ani fakt, že se jedná o úplně první český rozhovor Marnosti a teprve druhý rozhovor vůbec...

01. Zdravím Marnost! Ačkoliv nejsem zrovna příznivec otázek typu "představte nám svoji kapelu", ve vašem případě snad ani nelze začít jinak, než nějakým obecným vyzvídáním, jelikož informace o vás jsou mírně řečeno velice kusé. Pokud to tedy není tajemství, mohli byste nám pro začátek říct, z jaké části České republiky Marnost pochází. A kdo se skrývá za nic neříkajícím shlukem písmenek, který je veden jako sestava na Bandcampu? Působí třeba členové Marnosti i v některých dalších skupinách?

Honza: Ahoj, tajemství to není, i když jsme původně plánovali, že na nějaké informace o pozadí kapely budem kašlat. Stejně to uniklo. Jsme z Prahy, Berouna a Hané a hrajem a hráli jsme v různých kapelách. Aktuálně z regulérně funkčních kapel našich členů a členek můžem zmínit Gattaca a Remek. V Marnosti je určitej stabilní základ, ale třeba šepot na první a druhé nahrávce mají na triku různí lidé. Myslím, že na případné další nahrávce se objeví zas někdo další.

Blum: Ještě jsi Honzo z těch fungujících zapoměl na Abstinentia :-)

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Corrosion of Conformity - Corrosion of Conformity

28. března 2012 v 10:58 | Kaša |  Recenze
Novinka Corrosion of Conformity by se do jisté míry dala považovat za nový začátek této stálice stoner metalu. Kapela své nové album pojmenovala jednoduše "Corrosion of Conformity", a co víc, po dlouhých jednadvaceti letech se na albu nepodílel zpěvák, kytarista a dalo by se říci, že i hlavní mozek Pepper Keenan. Důvody mi nejsou příliš známé a těžko říct, zda jsou Pepperovy dny v kapele nadobro sečteny a chce se zaměřit na hvězdné Down, či se jedná pouze o chvilkový odpočinek. Tak či tak, nové album bylo nahráno v "Animosity" sestavě - basy a zpěvu se opět chopil Mike Dean, kytaru dřímá Woody Weatherman a za bicí se vrátil Reed Mullin. Kdo zná dřívější tvorbu Corrosion of Conformity, nebude překvapen, že album tíhne více ke klasickému 80's HC/punku s lehkou příměsí stoner metalu, ke kterému kapelu přivedl právě Keenan. Věřím, že spousta fandů tento krok přijala s nadšením a i já bych byl v případě několika mála skupin nadšený z návratu "původních" či "klasických" (říkejte tomu, jak chcete) sestav, ovšem v případě Corrosion of Conformity nikoli.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Abstract Essence a Månegarm jdou nahrávat

28. března 2012 v 10:37 | Ježura |  Music News
>>> Dva a čtvrt roku poté, co vsetínským Abstract Essence vyšlo album "Manifest", se kapela chystá k nahrávání jeho nástupce. Tuto radostnou novinu kapela zveřejnila na svých Facebookových stránkách a její celé znění vypadá takto: "Milí fanoušci, blíží se velké věci. Máme skoro vše složeno a nachystáno pro to, abychom v následujících 2-3 měsících ve studiu vytvořili naše nejnovější album s názvem 'Love Enough'. Toto album bude koncepční a již můžeme prozradit, že bude nahráno ve spolupráci s pražským symfonickým orchestrem. :-) Další informace zde budeme průběžně zveřejňovat. Držte palce. :-)"

>>> Obdobné úmysly jako Abstract Essence však chovají také Švédové Månegarm (na fotce). Prostým oznámením "22. dubna nastoupíme do studia, abychom nahráli další opus!" ohlásili nástupce zatím posledního alba "Nattväsen", které vyšlo v listopadu 2009. Učinili tak rovněž na svém Facebookovém profilu.

Woods of Ypres - Woods 5: Grey Skies & Electric Light

27. března 2012 v 20:12 | Ellrohir |  Recenze
Nové album dnes už neexistující kanadské formace Woods of Ypres, nesoucí název "Woods 5: Grey Skies & Electric Light", je předně smutným posmrtným pomníkem Davida Golda. Duchovní otec projektu ještě stihl album natočit, ale jeho vydání 31. ledna 2012 se už nedožil. Těsně před Vánocemi zmrazila příznivce kapely tragická zpráva, že David zemřel při noční autonehodě. Jsou skupiny, které se dokonce i s tak závažnou událostí, jako je smrt zakládajícího člena, dokážou vyrovnat, ale v tomto případě bylo jméno Davida Golda svázáno s kapelou natolik pevně, že zřejmě jediným myslitelným výsledkem bylo oznámení o konci. "Woods 5: Grey Skies & Electric Light" je tak pátým a definitivně posledním albem Woods of Ypres. Stejně tak je posledním příspěvkem Davida Golda metalovému světu, který se svou účastí zapsal ještě v několika dalších metalových projektech a kapelách ontarijské provenience. Krom Davida se na albu podílel Joel Violette, který se posléze náležitě úspěšně zhostil smutného úkolu dovést produkci a distribuci už hotového alba do zdárného konce.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Čtveřice zámořských klipů

27. března 2012 v 18:52 | Monsterfuck |  Music News
Po čase je opět čas na pravidelnou dávku metalového pokoukáníčka v podobě videoklipů. Shodou okolností pocházejí všechna čtyři videa od skupin z USA (čti: jůesej), byť žánrově ne úplně příbuzných. Dnešní menu tedy vypadá následovně: NYHC veteráni Biohazard, deathcore v podání Emmure, black/death nedávno recenzovaných Goatwhore a black/thrash ze strun Skeletonwitch...

>>> Biohazard své poslední album "Reborn in Defiance", první počin v původní sestavě a po odchodu Evana Seinfelda asi i poslední, vydali 20. ledna letošního ruku u Nuclear Blast. Video vzniklo k písničce "Vengeance Is Mine". Zajímavostí je, že kapela o tvorbu klip požádala své fanoušky formou soutěže na Facebooku. Nakonec vyhrál jistý Travis Campbell. Koukat můžete zde:


>>> Jak bylo předesláno, další na řadě jsou Emmure, jejichž nové video vzniklo k songu "Protoman". Ten se objeví na chystaném albu "Slave to the Game", jež vyjde 10. dubna pod hlavičkou Victory Records. Mrknout se můžete tady:


>>> Následují Goatwhore, kteří ze své novinky "Blood for the Master" (vyšla 14. února) vybrali song "When Steel and Bone Meet". Pro tvorbu jeho videa dala kapela hlavy dohromady s režisérem Davidem Brodskym (Suffocation, The Black Dahlia Murder, Municipal Waste). Podívat se můžete na této adrese.

>>> Poslední video novinky mají na kontě Skeletonwitch, v jejichž přápadě byl zvolen vál "The Infernal Resurrection" z poslední desky "Forever Abomination", která vyšla v listopadu u Prosthetic Records. I zde vás pro zhlédnutí musíme odkázat na externí link.

Druhé album Llvme právě vyšlo

27. března 2012 v 17:39 | Monsterfuck |  Music News
V našich zeměpisných šířkách nepříliš známá španělská formace Llvme, která kombinuje místní folklór s doom metalem, vydala včera, tedy 26. března, u My Kingdom Music své druhé dlouhohrající album s názvem "Yía de Nuesu". Klasicky okolo tohoto textu si můžete prohlédnout seznam skladeb, přebal a také upoutávku.

"Doomové melodie beznaděje, impozantnosti a kouzla pohanského metalu a krásy výpravných příběhů tradičního pohanského folklóru Leónu [španělský region, odkud kapela pochází, a svého času i samostatný státní útvar - pozn. redakce]... to vše je zvuk Llvme, kde jsou typické struktury extrémního metalu s doom metalovým pozadím opět obohaceny aranžemi keltských houslí a dud a také úžasnými ženskými vokály," navnazuje tisková zpráva labelu žánrové fanoušky na nahrávku. "Jde o povinnost pro všech příznivce My Dying Bride, Primordial, Shape of Despair, Negură Bunget a doom metalu obecně... Objevíte v Llvme nový způsob hraní extrémní hudby, nový způsob chápání hudby, novou zkušenost, jež vás nenechá chladnými."

První deska Llvme, "Fogeira de Sueños", vyšla 7. dubna 2010 taktéž u My Kingdom Music.

Tracklist "Yía de Nuesu":
01. 1188-1230
02. Helmántica
03. Vettonia
04. Vaqueirada'l Baitse
05. Conceyu
06. Yía Fatu a Tierra
07. Pramoséu
08. Purtiellu de la Llïaltá
09. Llibación Nu Alborecer
10. Xota Chaconeada
11. Miróbriga
12. Fayéu de Sueños


Novinky zpoza Atlantiku

27. března 2012 v 11:34 | Ježura |  Music News
>>> Znovuzrození floridští death metalisté Massacre podepsali smlouvu s labelem Century Media Records, u kterého plánují vydat sedmipalcový singl, na kterém budou k nalezení dvě skladby. Jejich jména zní "Succumb to Rapture" a "Back from Beyond" a kapela se za účelem jejich nahrání vypravila 17. února do CGM Studios ve floridském Altamonte Springs. Singl vyjde v srpnu při příležitosti festivalu Wacken Open Air, kde Massacre v nové sestavě zahrají. Kapela nyní funguje v sestavě Rick Rozz (kytara), Terry Butler (baskytara; oba už v Massacre účinkovali), Mike Mazzonetto (bicí) a Edwin Webb (vokál).

>>> V zámoří se rovněž schyluje k vydání alba "Fire from the Sky", pod kterým jsou podepsaní Shadows Fall ze Springfieldu, stát Massachusetts. Novinka vyjde 15. května skrze distribuční síť labelu Razor & Tie. Nahrávalo se ve westfieldských Zing Studios, a to pod dohledem dlouholetého kamaráda a kolegy Adama Dutkiewicze, který jen tak mimochodem drtí struny u Killswitch Engage nebo Times of Grace. Za zmínku rovněž stojí, že Dutkiewicz, který už svoji stopu zanechal na nahrávkách All That Remains, As I Lay Dying, Unearth, Devil Wears Prada nebo Everytime I Die, přispěl svojí troškou i do skladatelského procesu "Fire from the Sky". Grafický motiv alba ztvárnil Aaron Marsh z uměleckého kolektivu Forefathers, a výsledek jeho snažení si můžete prohlédnut na obrázku.

Tři novinky z extrémní scény

26. března 2012 v 21:53 | Zajus |  Music News
>>> Borknagar zveřejnili skladbu z plánované desky "Urd". Jmenuje se "Frostrite" a poslechnout si ji můžete na Facebooku kapely (ovšem po povinném "Like" stránky). "Urd" vyjde prostřednictvím Century Media Records 27. března, vše potřebné se můžete dozvědět z naší starší novinky. O stále čerstvé změně sestavy kapely jsme psali zde.

>>> Black metalisté Marduk vydají nové studiové album "Serpent Sermon" až 28. května, ovšem skladbu "M.A.M.M.O.N." si můžete poslechnout už dnes na webu služby SoundCloud. Album "Serpent Sermon" bude již dvanáctým studiovým albem kapely a pro více informací vás opět odkážu na starší novinku.

>>> Věci se dějí také v táboře Dying Fetus. Vydání novinky "Reign Supreme" je naplánováno na 17. června. Podle kytaristy a zpěváka kapely Johna Gallaghera jde o návrat ke kořenům, ovšem samozřejmě s modernějším zvukem. Texty alba údajně komentují sociální a politickou situaci ve světě. Celkově bude album obsahovat devět skladeb.

Dosud nejnovější album Dying Fetus, "Descend into Depravity", se s necelými 3000 prodaných kopií v prvním týdnu dostalo na 166. příčku hitparády Billboard 200. Teaser k "Reign Supreme" sledujte níže.


Avenger - Bohemian Dark Metal / MCMXCII-MMXII

26. března 2012 v 16:12 | Monsterfuck / Ježura |  Recenze
Další z nemnoha dvojitých recenzí tentokrát vznikla na počest dlouholeté volyňské stálice domácího metalového podzemí - Avenger. Kapela totiž nedávno v rozmezí doslova jen pár dní vydala hned dva počiny, jež si oba zaslouží pozornost - tím prvním je kompilace "MCMXCII-MMXII", která vznika ku příležitosti 20 let aktivního black/death metalového běsnění; tím druhým je pak zbrusu nová dlouhohrající deska "Bohemian Dark Metal", celkově pátá. O článek se společně šábli avengerovský fanda Monsterfuck, jenž si vzal na paškál "Bohemian Dark Metal", a (až doposud) avengerovský panic Ježura, který sepsal své dojmy z "MCMXCII-MMXII". Výsledek si můžete přečíst níže...

Avenger - Bohemian Dark Metal [Monsterfuck]


Je to zajímavé, jak člověk občas mění v průběhu let své názory. Ještě něco málo času po vydání "Godless (Assuming the Throne of Immortality…)" byli Avenger skupinou, která šla naprosto mimo mě a kterou jsem v podstatě přehlížel. Jejich jméno mi sice známé bylo a nějakou představu o tom, co hrají, jsem měl, ale to bylo tak všechno. Jenže pak se člověk jednou dokope k tomu, aby tu jejich muziku okoštoval, a jak to dopadá… dnes již dávno patří Avenger mezi mé české oblíbence, od nichž kupuji skoro vše, co vydají. Pravda, zrovna níže propíraná kompilačka "MCMXCII-MMXII" sice není záležitost, jež by mi zvyšovala srdeční tep, jelikož podobné počiny nejsou mým šálkem libovolného moku, ovšem na "Bohemian Dark Metal" jsem se třásl tak vydatně, že bych s klidem mohl dělat konkurenci osikám ze známého pořekadla. Navíc vzhledem k faktu, že předcházející "Feast of Anger / Joy of Despair" byla deska velice povedená, která ještě přišla po delší přestávce, visela ve vzduchu také otázka, jestli se volyňské kultovce podaří s "Bohemian Dark Metal" tuto fošnu trumfnout…

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Beneath the Massacre - Incongruous

25. března 2012 v 19:50 | Zajus |  Recenze
Beneath the Massacre patří k již zavedeným jménům technického death metalu. Na jejich novinku "Incongruous" byl tudíž zvědavý leckterý fanoušek extrémního metalu, zvláště když poslední řadovka "Dystopia" vyšla před dlouhými čtyřmi lety. Sám jsem se k jejich starším albům nikdy nedostal, a tak se s nimi na "Incongruous" setkávám poprvé. "Incogruous" se s vámi nebude nijak párat a již úvodní "Symptoms" v podstatě shrnuje dění dalších třiceti minut. Agrese vyhnaná do největších extrémů. Bicí nezadržitelně tlačící celý metalový cirkus dopředu. Kytary předvádějící nadpozemské riffy, při jejichž hraní by si téměř každý smrtelník zlámal prsty. A v neposlední řadě nekompromisní growling, který snad ani nepotřebuje hlubšího komentáře. Jenže tento popis by vlastně seděl kupříkladu i na Psycroptic, které jsem recenzoval před pár dny. A přesto jsou tyto dvě kapely odlišné, jak jen to v rámci žánru jde. Pokud vás tedy zajímá, v čem jsou Beneath the Massacre jiní a proč byste jim měli (či neměli) věnovat pozornost, čtěte dál.

"Incogruous" je album, které byste rozhodně nechtěli pouštět svým dětem. Dokonce je to album, které byste nechtěli pouštět sami sobě, pokud ovšem nejste maniak libující si ve zvláště trýznivých metodách zabíjení. Vám ostatním tak před stisknutím tlačítka "play" doporučím vzít v potaz alespoň minimální bezpečnostní opatření. Vezměte si třeba helmu. Během třiceti minut z vás Beneath the Massacre totiž vymlátí duši tak, jak se to již dlouho žádné kapele nepovedlo, alespoň v mém případě to tak bylo. V první řadě je tu kytarová práce Christophera Bradleyho. Ten se pyšní schopností zahrát vskutku netradiční "tekuté" riffy (bohužel mě v tuto chvíli lepší slovo nenapadá, ale pokud by snad někdo věděl, jak lépe popsat jeho hru, rád se poučím), které jistě musí vyžadovat veliké množství technického umu. Basák Dennis Bradley mu velmi dobře sekunduje, bohužel je ovšem upozaděn ve výsledném zvuku tak, že si jeho hru můžete jen těžko užít. Stejnou výtku jsem měl již ke zmíněným Psycroptic a pokud jste "The Inherited Repression" slyšeli, vězte, že zde je tento problém ještě citelnější.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!