review
review
Připravujeme: recenze The Meads of Asphodel - Sonderkommando

Leden 2012

Dawn of Heathen Warriors Tour 2012

31. ledna 2012 v 22:37 | Monsterfuck |  Koncerty & Akce
Dawn of Heathen Warriors je třízastávkové tour po Čechách ve znamení pagan a folk metalu.

Termíny koncertů jsou:
22.3.2012 - Plzeň, Watt
23.3.2012 - Praha, Exit-us
24.3.2012 - Brno, Melodka

Akce proběhne za účasti belgické troll metalové kapely Aktarum, německých pagan metalistů Nothgard, slovenských folk metalistů Prarod a dvou českých kapel - pagan black metalové Panychidy a pagan folk metalistů Odraedir. Vstupné v předprodeji činí 180Kč, na místě pak 230Kč. První kapela začíná hrát v 18:30. Předprodejové lístky jsou k dostání na barech klubů, kde akce proběhne. V Plzni je to MC Watt, v Praze RC Exit-Us a v Brně KD Melodka. Na této akci nebude rovněž chybět ani medovina. Prvních 50 příchozích dostane na uvítanou panáka medoviny slovenské firmy Apimed, jež se stala jedním z partnerů akce. Stránka akce je http://bandzone.cz/fan/dohw , na Facebooku https://www.facebook.com/events/230909343659070/

Aktarum si svým originálním trollím black metalem s klávesovými party a zejména kvalitním albem Gang of Trolls vydobyli renomé především v západní Evropě, kde se objevili po boku např. Moonsorrow, a nyní poprvé zavítají i k nám do České republiky v rámci DOHW tour. Němečtí Nothgard patří mezi špičku západoevropského pagan metalu. Jejich vynikající album Warhorns of Midgard je mezi kritiky oblíbené zejména díky zručně zahraným a technicky náročným kytarovým riffům, klávesové smršti se symfonickými a epickými prvky a hutnému growlu. Obě kapely již mají připravené nové skladby a obě na tento rok plánují vydání desky. Své počiny představí i tady u nás. Panychida je v Česku stále více oblíbená. Melodický black metal říznutý folkovými vlivy vypilovali k dokonalosti a o nedávno vydaném EP Woodland Journey to platí dvojnásob. Remastrované skladby ve folkovějším podání i zbrusu nové věci z tohoto EP uslyšíme živě na DOHW. Prarod je folk metalová parta z Trenčína vsázející na slovanskou tematiku, v současné době populární. Kapela, která je známá zejména na Slovensku, se nyní přijede podívat i k nám do České republiky! Zahraje skladby z připravované desky, kterou bude natáčet v průběhu března tohoto roku. Čekají nás syrové kytary i melodické vyhrávky, agresivní zpěv a to vše prokládané melodiemi na sopránovou flétnu. Odraedir je mladá pražská kapela, která hraje pagan metal s prvky vikingského i slovanského folkloru. Také zahrají nové kousky, navíc v silnější sestavě. Tour s nimi odehraje houslistka a taky klávesák. Oba dva jsou zárukou folkovějšího a zároveň epičtějšího zvuku! Bude na co se těšit!

Už jen snad perlička na závěr, Lístek nezahazujte, bude Vás opravňovat k 20% slevě na jednorázový nákup vybraného zboží po dobu 6-ti měsíců v kamenném obchodě Drakkaria. :-)

Adresy klubů:
Music club Watt, Americká 14, Plzeň
RC Exit-us, Sokolovská 195, 190 00, Praha 9
KD Melodka, Kounicova 20/22, 602 00, Brno

Profily kapel


[tisková zpráva pořadatele]

Novinky z tábora Avenger

31. ledna 2012 v 17:25 | Monsterfuck |  Music News
Volynští death/black metalisté Avenger na letošní rok chystají hned dva počiny, které oba vyjdou již zanedlouho. Tím prvním bude zbrusu nová dlouhohrající deska "Bohemian Dark Metal", jež bude navazovat na tři roky starou fošnu "Feast of Anger, Joy of Despair". Vydávat budou opět zámořští Deathgasm Records v CD podobě, později by se měl objevit rovněž vinyl.

Původně se nahrávka měla jmenovat "Of His Blood" a její vydání mělo proběhnout už v létě 2010, ale jak kapela později osvětlila, celý proces jejího vzniku tomu nakonec chtěl trochu jinak. "Toto album provázelo spoustu smůly, při jednom neuváženém počínání s daty na záznamovém harddiscu jsme přišli o stopy bicích v jedné skladbě a o stopy kytar v další (to je tak, když se práce táhnou x-let..., kovářova kobyla chodí bosa apod.) To nás postavilo před nelehké rozhodování, na stole byla i možnost se na všechno vysrat. Dnes, když poslouchám pracovní master nahrávky, jsem šťastný a hrdý, že jsme tak neučinili a práce jsme dokončili," prohlašoval zpěvák a kytarista Honza Kapák loni v srpnu.

Nahrávalo se samozřejmě v osvědčeném studiu Hellsound, které Honzovi Kapákovi patří. Jako hosté se na "Bohemian Dark Metal" představí Petr "Blackie" Hošek (Cales, ex-Root), Kudla (Darkstorm), Branislav Panić (Bane) a Přemek Šíma (bývalý člen Avenger).

Druhým chystaným počinem Avenger je best-of kompilace s názvem "MCMXCII-MMXII", jež vyjde 20. února jako příloha časopisu Pařát. Nosič bude obsahovat celkem téměř 80 minut hudby, přičemž všechny přítomné skladby byly znovu nahrány, ale "dostane se i na několik raritek". Tracklist + obal:

01. Co nevymýtil čas
02. Godless
03. Servěte řetězy
04. V okovech
05. Dark Metal
06. Rituál hněvu
07. Odvrácená tvář boha
08. Neuchopitelné záblesky dokonalosti
09. Oltář pohrdání
10. Před bouří
11. Poslední
12. Zlo, nenávist, válka
13. Xmass Hunt
14. Bloudící ve tmě
15. Vitriol
16. Kořeny zla
17. Nositelé viny

Avenger best of

Druhá sólovka Jeffa Loomise na obzoru

31. ledna 2012 v 16:38 | Monsterfuck |  Music News
Jeff Loomis, nyní již bývalý kytarista zmámé skupiny Nevermore ze Seattlu, se chystá zanedlouho vydat své druhé sólové album. Tento nástupce kritikou velmi vřele přijatého "Zero Order Phase" z roku 2008 se bude jmenovat "Plains of Oblivion", přičemž firma Century Media jej vydá 9. dubna v Evropě a o den později v Severní Americe. Klasicky na konci článku se můžete podívat na tracklist a na obal, který stvořil Colin Marks (All Shall Perish, The End).

Velice zajímavý je seznam hostujících muzikantů, kteří se na "Plains of Oblivion" představí. Najdeme mezi nimi Vegarda Sverre Tveitana alias Ihsahna (Emperor, Peccatum, sólová tvorba - zpěv v "Surrender"), Martyho Friedmana (ex-Megadeth - kytara v "Mercurial"), Christine Rhoades (hostovala na jednom albu Nevermore - zpěv v "Tragedy and Harmony" a "Chosen Time"), Tonyho MacAlpine (Planet X - kytara v "The Ultimatum"), Chrise Polanda (ex-Megadeth - kytara v "Continuum Drift") a Attilu Vöröse (koncertní kytarista Nevemore - kytara v "Requiem for the Living").

Tracklist a artwork "Plains of Oblivion":
01. Mercurial
02. The Ultimatum
03. Escape Velocity
04. Tragedy and Harmony
05. Requiem for the Living
06. Continuum Drift
07. Surrender
08. Chosen Time
09. Rapture
10. Sibylline Origin

Jeff Loomis - Plains of Oblivion

Rhapsody chystají novou desku

31. ledna 2012 v 12:47 | Monsterfuck |  Music News
U Rhapsody/Rhapsody of Fire se v nedávné době udál opravdu nevídaný bordel v názvech a sestavách (viz. tady a tady), takže upozorňujeme, že nyní se tedy budeme bavit o podobě kapely, která vystupuje pod jménem Luca Turilli's Rhapsody a kterou vede - jak je jasné už jen z onoho pojmenování - kytarista Luca Turilli. Jeho verze známého symphonic power metalového uskupení z Itálie chystá novou desku, jež se bude jmenovat "Ascending to Infinity". O vydání se postarají Nuclear Blast 29. června letošního roku. Fanoušci se mohou těšit na celkem 65 minut hudby v základní verzi, limitovaná edice pak nabídne ještě dvě bonusové písničky, díky nimž celková hrací doba nakyne na celých 75 minut. V listopadu se Luca Turilli's Rhapsody vydají na turné, aby desku podpořili i koncertně. Tracklist "Ascending to Infinity" bude následující:

01. Quantum X
02. Ascending to Infinity
03. Dante's Inferno
04. Excalibur
05. Tormento E Passione
06. Dark Fate of Atlantis
07. Fantasia Gotica
08. Clash of the Titans
09. Of Michael the Archangel and Lucifer's Fall
- - - I. Alma Mundi
- - - II. Fatum Mortalis
- - - III. Ignis Divinus

Nové album pomalu chystá i inkarnace Rhapsody of Fire, kterou mají pod palcem klávesista Alex Staropoli a zpěvák Fabio Lione. Zde bližší informace o počinu prozatím ještě nebyly zveřejněny.

Panychida - Woodland Journey

30. ledna 2012 v 23:21 | Ellrohir |  Recenze
Panychida - Woodland JourneySlovo dalo slovo a než se rok s rokem sešel, tak tu máme téměř exkluzivní recenzi na nové EP pagan bandy Panychida ze západočeské metalové bašty v Plzni nesoucí název "Woodland Journey". Dobře, nebyl to rok, ale "jen" slabé dva měsíce od chvíle, kdy dílo coby příloha magazínu Pařát vyšlo, ale je pravda, že to mohlo být o nějakou chvilku dřív. Já se předně musím chlapcům z kapely omluvit, že mi zabralo takovou dobu, než se recenze urodila, ovšem promo CD mi přišlo v půlce zkouškového (a musím taky říct, že zhruba po měsíci od chvíle, kdy bylo její poslání domluveno, aby z toho nebyli venku tak lehce :)), takže dřív mi na to nezbyl čas. Dnes už ale směle do toho.

Na Panychidu jsem poprvé narazil relativně náhodou, když před časem předskakovali v Praze Turisas. Přes technické problémy mě vystoupení zaujalo a začal jsem tuhle kapelu víc pozorně sledovat. Už tehdy měli venku svůj debut, na podzim 2010 nás obdařili vcelku vydařeným druhým albem a nyní se vytasili s EP, které nabízí tři zbrusu nové hudební kousky a potom poměrně pestrý mix nových aranží, coverů a live nahrávek.

Album otvírá naprosto brilantně majestátní kytarový riff skladby "Three Pillars". Vzápětí vstupuje hlas mladého zpěváka, který si nechává říkat Vlčák. A musím říct, že začátek je opravdu světový, v tom nejlepším slova smyslu. Tohle je, vážení, u mě pagan-black, který se může směle měřit se světovou špičkou, a to včetně toho, že Vlčák skvěle zvládá angličtinu, což je věc, na kterou jste mě mohli vidět už několikrát u domácí scény žehrat. Celá úvodní skladba je jednoduše famózní - hutné kytary, vynikající zpěv, sem tam nějaký ten vzletný sborový refrén, zkrátka naprostá spokojenost.

Mé nadšení podtrhuje hned následující "Rod Havrana", stejně jako v předchozím případě nový song. Tentokrát se zpívá česky a je to snad ještě lepší prožitek. "Havran se nebojí, má silný dráp, havran se nebojí, umí se rvát." Po minutě a půl začíná kytarová melodie, která mě přivádí doslova k extázi. Ta vrcholí okolo času 2:20 u naprosto dokonalého skloubení hudby, textu a zpěvu, který dělá z "Havrana" kandidáta na skladbu roku, přinejmenším v rámci žánru. "Zachovej rod, zachovej rod!" Někde v rámci songu má hostovat slovutný Hoest z neméně slovutné skupiny Taake, ale přiznejme si, že moc to poznat není.

Je na čase zmínit, že krom nesporného skladatelského a textařského talentu spojeného s muzikálním nadáním členů nástrojové sekce, je obrovskou devízou Panychidy právě pořád relativně nový zpěvák slující jménem Vlčák (pokud někdo znáte jeho pravé jméno, nebo víte, kde je k nalezení, dejte vědět, já ho nikde nenašel). Když jsem se nějakou chvíli zpátky dozvěděl, že odchází původní válečník na tomhle postu, známý pro změnu pod zvláštní zkratkou GHM, říkal jsem si tehdy trochu "a jéje", protože to byl právě GHM, který na mě tehdy na našem "prvním setkání" v Praze zapůsobil jako ohromný sympaťák. Navíc sympaťák velmi obstojně zpívající, čímž ihned stvrdil můj zájem o kapelu. Následovala etuda se zpěvačkou, jíž se stala Apia Mysteria, jemně působící dívka, která pravidelně udivuje další várky posluchačů při jejich seznámeních s pražskými Belligerence. Možná zní slovo "etuda" poněkud pejorativně a možná to ve skutečnosti fungovalo docela dobře, ale ať tak nebo tak, koncem léta 2009 povstal nový mladý bojovník a s jistým odstupem dnes říkám, že to bylo to nejlepší, co mohlo Panychidu potkat. Ač je Vlčák sotva plnoletý, tak má prostě hlas, co by jeden pohledal a kapele to s ním šlape výborně.

Panychida

Sice musím poznamenat, že naprosté nadšení po prvních dvou skladbách s pokračující stopáží trošku opadlo, ale pořád jde o vynikající materiál. Jen už se zkrátka do mých uší nevpíjel tak intenzivně a nezanechal celkově tak hluboký dojem. Každopádně "Return from the Woodland Journey" drží nastolenou linii a stejně tak následující "The Place He's Coming From". Ta je ovšem kratší a nabídne i jakous takous akustickou vložku. Možná to není na první pohled patrné, ale jde o nově zaranžovanou skladbu ze samých počátků tvorby kapely. Podobně je na tom následující "Podŭ světomĭ dzvězdŭ", která je navíc přetextovaná. Tenhle kousek se opět vymyká a neváhal bych ho zase označit za víc než hodnotný zážitek pro labužnického konzumenta pagan metalu. Možná mě někdo poučí, v jakém je to jazyce, to se mi dešifrovat nepodařilo (tipnul bych chorvatština?) [nikoliv chorvatština, ale staroslověnština - pozn. Monsterfuck].

Než přikročíme k dalším částem, neodpustím si přece jen jistou dávku kritiky nad skladbou tohoto EP. Já bych totiž mnohem víc ocenil, kdyby se dílo skládalo z úplně nového a pak dejme tomu z toho nově upraveného a nahraného materiálu, i kdyby pak bylo třeba poloviční. Klidně mohlo skončit teď, po "Podŭ světomĭ dzvězdŭ". Přišlo by mi to lepší, než stopáž natahovat na 50 minut pomocí dalších "bonusů" sestávajících z věcí přejatých z alba "Měsíc, les, bílý sníh ~ Moon, Forest, Blinding Snow", coverů a ukázek z plzeňského živáku. Možná to částečně pramení z faktu, že jde o přílohu Pařátu, nevím. Zřejmě to ale (a asi oprávněně) pro změnu ocení ti, kteří s kapelou zatím do styku nepřišli, a mohou takto ochutnat řadovou desku a třeba po ní i pak zatoužit. Nebo mohou přičichnout k atmosféře živého vystoupení, i když to je poněkud diskutabilní, viz dále.

Je zase třeba říct, že výběr songů je dostatečně reprezentativní. Monumentální pseudo-intro "Kračunŭ" plynule přechází v "Moon, Forest, Blinding Snow", suverénně nejlepší kousek ze stejnojmenného alba, a to hlavně díky výrazné skočné melodii, kterou obsahuje. Potom je na řadě česky zpívaná "Báchorka", vzniklá v kooperaci s Mírou Horejskem, zpěvákem brněnské blackové skupiny Asgard. Jeden by myslel, že je to taky nový výtvor, rafinovaně ukrytý mezi ty různé "bonusy", ale ve sktuečnosti jde zase "jen" o novou aranž a nový text starší skladby. Důležité však je, že to není vůbec špatné.

Tracklist pokračuje dvěma covery - s "Black Wings of Death" se vracíme na album z roku 2010, přičemž původně jde o výtvor Running Wild, což znalý fanoušek může snadno dešifrovat z výrazně odlišného způsobu hraní kytar, který německou pirátsko-power metalovou legendu výtečně imituje. Musím ale říct, že sem mi Vlčákův growl úplně nesedl. Odehráno je to ovšem skvěle. Potom je to "Posedlá" od Törr z už dvě desetiletí starého debutového alba "Armageddon". Svou troškou do zde mlýna přispěl (dnes už hodně) bývalý kytarista Šakal (možná se pletu, ale sázel bych hlavně na ta velmi výrazná kytarová sólíčka, které se přeci jen poněkud vymykají obvyklé tvorbě Panychidy :)). Tady znalostí originálu nedisponuji, takže k provedení nemám výhrady. Musela to být moc pěkná sypačka z úsvitu black metalových dní.

Celé EP je zakončeno dvěma živými nahrávkami, které podle tracklistu vznikly na festivalu Phantoms of Pilsen V, tedy koncem loňského října. Celkem k nim není moc co říct, snad jen, že zvukově jsou zachyceny dost kvalitně. Na druhou stranu není moc slyšet publikum, takže těžko mluvit o nějaké "atmosféře". V podstatě by se to dalo vydávat i za nějakou tu trochu méně kvalitní studiovou nahrávku, nebýt pár Vlčákových vět a slabě slyšitelného aplausu vždy na začátku a na konci.

Sečteno a podtrženo, tohle se povedlo. U mě má sice "Woodland Journey" menší škraloup v podobě zbytečně zařazených položek v tracklistu, ale i každá ta "zbytečná" je stejně dostatečně kvalitní a navíc, jak jsem už psal, určitě to někomu naopak přijde vhod. No a pokud dojde na hodnocení toho zbytku, tak můžu jenom sypat z rukávu nejrůznější superlativy. Na naší scéně patří Panychida ke špičce a když na to přijde, nemusela by se ztratit ani ve světě, pokud bude pokračovat nadále v podobném duchu.

Tracklist:
01. Three Pillars - 05:15
02. Rod Havrana (feat. Hoest of Taake) - 04:06
03. Return from the Woodland Journey - 05:35
04. The Place He's Coming From (2011 re-recording) - 02:52
05. Podŭ světomĭ dzvězdŭ (2011 re-recording) - 05:03
06. Kračunŭ (2010) - 01:16
07. Moon, Forest, Blinding Snow (2010) - 05:18
08. Báchorka (2011 re-recording, feat. Míra Horejsek of Asgard) - 03:53
09. Black Wings of Death (2010, originally recorded by Running Wild) - 05:15
10. Posedlá (originally recorded by Törr, feat. Dan "Šakal" Švarc, ex-Törr) - 04:36
11. Running Out of Rules (2011, live at Phantoms of Pilsen 5) - 02:39
12. Beneath the Gate of Sempiternal Bliss (2011, live at Phantoms of Pilsen 5) - 04:50

Hodnocení: 8,5/10


Zbytek redakce hodnotí:
Těžko říct, jakým způsobem se vlastně na "Woodland Journey" dívat, jelikož spíš než klasické EP je to obyčejná best-of kompilačka, akorát s o něco větší výpovědní hodnotou, než bývá zvykem. Nejde mi ani tak o samotnou hudbu, protože ta je samozřejmě skvělá, neboť Panychida prostě umí, jak nejpozději ukázala předcházející deska "Měsíc, les, bílý sníh ~ Moon, Forest, Blinding Snow". Z mého pohledu ty nejzajímavější položky "Woodland Journey" jsou hned ty první tři, čili "Three Pillars", "Rod Havrana" a "Return from the Woodland Journey", jelikož se jedná o zcela nové skladby, tudíž není divu, že právě jim se vyplatí věnovat největší pozornost. Zejména druhá jmenovaná "Rod Havrana" s pidi příspěvkem samotného Hoesta z Taake (přiznám se, že jsem musel dlouho pátrat, než jsem to jeho "ugh" konečně zaslechl (smích)) se velmi povedla. Jedná se velmi kvalitní pagan black metal, což sice platí i o těch následujících položkách tracklistu, avšak člověku, který jako já ze zásady pohrdá čímkoliv, co není klasická dlouhohrající deska, trochu kalí úsudek fakt, že se jedná o znovu nahrané verze starších songů, nijak nezměněné (maximálně přetextované) písničky z posledního alba, covery a živáky. Jak ale říkám, čistě po hudební stránce je to jinak velmi dobré. Suma sumárum, dejme tomu za sedm.
Monsterfuck - 7/10

Průměrné hodnocení v redakci: 7,75/10

[K recenzi poskytl: Panychida]

Aura Noir: detaily o páté fošně

30. ledna 2012 v 19:27 | Monsterfuck |  Music News
Norští black/thrash metalisté Aura Noir chystají na březen svou pátou řadovou desku s názvem "Out to Die". Label Indie Recordings počin vydá 23. března v Evropě a 27. března v Severní Americe. V Aura Noir se potkávají hudebníci Aggressor (Virus, ex-Dødheimsgard), Apollyon (Immortal, ex-Dødheimsgard) a Blasphemer (Ava Inferi, ex-Mayhem) - právě pro posledního jmenovaného bude "Out to Die" studiovým návratem do kapely, neboť na předchozím počinu "Hades Rise" z roku 2008 se nepodílel.

Aggressor v jednom rozhovoru okomentoval "Out to Die" následujícím způsobem: "Je to v pohodě. To je všechno, co můžu říct. Nejsem tady, abych to tu vychvaloval; spíš jsem spokojený s tím, že jsme to konečně dodělali a můžeme jít hrát živě. Myslím si, že naše hudba je ve svém živlu právě když ji hrajeme živě. Pro mě nové album znamená něco jako: 'Ok, máme teď víc songů, které můžeme hrát na koncertech.'"

Tracklist a artwork "Out to Die" jsou následující:
01. Trenches
02. Fed to the Flames
03. Abbadon
04. The Grin from the Gallows
05. Withheld
06. Priest's Hellish Fiend
07. Deathwish
08. Out to Die

Aura Noir - Out to Die

Nová videa od Diabulus in Musica a Les Discrets

30. ledna 2012 v 18:23 | Monsterfuck |  Music News
>>> Španělští symphonic metalisté Diabulus in Musica zveřejnili videoklip k písničce "Sceneries of Hope", jenž má propagovat jejich nadcházející druhé album s názvem "The Wanderer". Na video se můžete podívat zde:


Jelikož tu u nás ještě žádné bližší informace o "The Wanderer" neproběhly (s výjimkou krátké noticky, že skupina něco chystá), dáme si ještě pár detailů o samotné nahrávce. Nejprve nechme promluvit tiskovou zprávu labelu Napalm Records, který počin 5. března vydá:

"Se svým nejnovějším albem tento španělský kvintet dokazuje, že působivý symphonic metal není pouze výsadou Skandinávie. Muzikanti v čele se zpěvačkou Zuberou Aznárez definovali svůj charakteristický zvuk již na debutu 'Secrets' [2010 - pozn. autora] a na aktuální desce 'The Wanderer' jej posunuli na úplně novou úroveň. Diabulus in Musica spojují tvrdé riffy se smyslnými melodiemi a působivými refrény. 'The Wanderer' není jen pouhou kolekcí písniček, ale vášnivé a rozmáchlé symphonic metalové album, které je okouzlující od začátku do konce."

K úplnosti už chybí jen tracklist a přebal:

01. A Journey's End
02. Ex Nihilio
03. Sceneries of Hope
04. Blazing a Trail
05. Call from a Rising Memory
06. Hidden Reality
07. Shadow of the Throne
08. Allegory of Faith, Innocence and Future
09. Sentenced to Life
10. Ohiuka Bihotzetik
11. No Time for Repentance (Lamentatio)
12. The Wanderer

Diabulus in Musica - The Wanderer

>>> Zeměpisně ne zas tak daleko, ale stylově úplně jinde je francouzská shoegaze/post-rock formace Les Discrets. Jejich druhá dlouhohrající deska s názvem "Ariettes Oubliées..." vyjde u německých Prophecy Productions 10. února jako CD, digibook CD, LP a luxusní 2CD artbook. Pro videoklip byla zvolena titulní kompozice s názvem "Ariettes Oubliées...":


Stejně jako v případě předchozích účastníků tohoto článku, i zde si dáme také seznam písniček i obal:

01. Linceul d'Hiver
02. La Traversée
03. Le Mouvement Perpétuel
04. Ariettes Oubliées I: Je Devine à Travers un Murmure...
05. La Nuit Muette
06. Au Creux de l'Hiver
07. Après l' Ombre
08. Les Regrets

Les Discrets - Ariettes Oubliees

12 let časopisu Pařát: Praha - Exit-Us, 20.1.2012

29. ledna 2012 v 22:14 | Monsterfuck |  Reporty
Jestli někdo doposud neměl tu možnost se alespoň zběžně seznámiti s úvodní kapelou koncertu, který se odehrál ku příležitosti 12. narozenin magazínu Pařát, asi jej u Nocturnal Pestilence překvapila sličná děva za mikrofonem, plodící všelikeré hrdelní běsy. A pak že je prý growling výsadou pouze jednoho pohlaví. Čistý vokál mi ovšem - nemohu si pomoct - prostě na živo nelezl do uší a spíše mi vadil (nejsem si jist, jestli to bylo dáno obecně, nebo se jednalo o problém jednoho konkrétního večera, případně o problém přímo v mém poslechovém ústrojí), na druhou stranu je ale pravda, že těchto momentů tam bylo spíše méně než více a převládaly hoblovačky s ječákem, který byl samozřejmě - jak již bylo nepřímo zmíněno - na úrovni. I v rovině hudební se jednalo o příjemnou záležitost - možná ne příliš objevnou, přesto však příjemnou -, bohužel však i přes snahu hudebníků a hudebnic Nocturnal Pestilence zastihl klasický neduh s krycím názvem "otvírák akce", tudíž jejich klávesově black/deathové počínání sledovalo pouze několik málo přítomných z povzdálí se škopkem píva v ruce (a u úst), pařič se objevil jen jeden.

Razantní změnu stylu, tempa i nálady s sebou na pódium přinesli doomoví Et Moriemur, k jejichž produkci bych hned na začátek směřoval pouze jednu malinkou výtku (jestli to vůbec lze nazvat výtkou, když tak o tom přemýšlím), a sice že hráli - nešálil-li mne můj nepříliš kvalitně sloužící sluch - pouze skladby z první klasické řadovky "Cupio Dissolvi" a nedali ani jeden kousek z pilotního minialba "Lacrimae Rerum", jež mně osobně chutnalo o dost více. Jinak se ale není moc o čem bavit, jelikož byl výkon Et Moriemur tak doomový, jak jen může být (a asi těžko lze pro doomovou kapelu vymyslet lepší pochvalu). Tohle přece jenom není muzika, kterou byste mohli odehrát s cigárem a sólovat zuby na hořící kytaru, doom metal se musí prožívat - a to Et Moriemur umí bravurně.

Tortharry - PařátDeath metalová stálice Tortharry odehrála své první vystoupení ve tříčlenné sestavě po odchodu kytaristy Mácy. Pozitivním zjištěním je, že na první poslech to jejich hudbě na razanci neubralo a všechny vály - ať už staršího data či záseky z nejaktuálnější fošny "Beneath" - drtily se stejnou vervou jako předtím. Na druhý a o něco pozornější poslech už však absence druhé kytary v jistých momentech cítit byla, především v průběhu kytarových sól byla její nepřítomnost velmi citelná. Avšak i přesto se Tortharry s tímto handicapem popasovali opravdu se ctí. Nechyběly nezbytné grimasy, brutální tempo (přijetí bubeníka Jirky byla svého času trefa do černého - ten frajer to řeže opravdu kvalitně a žene muziku dopředu), jeden nářez střídal druhý. Když se tak nad tím rozmýšlím, tak naprosto paradoxně mne ten večer Tortharry bavili víc, než když jsem je viděl posledně ještě ve čtyřech. A vlastně společně se závěrečnými Gutalax se mi líbili nejvíc i teď.

Už během dvou předchozích formací se postupně zvyšoval počet fanoušků, přičemž jejich kulminace nastala na další Cruadalach - jak vidno, stále rostoucí popularita této početné chásky není jen výmysl, nýbrž holý fakt. Zřejmě i z toho důvodu se právě na ně strhly i nejintenzivnější kotlíkové hrátky, což kromě oné popularity jistě měla částečně na svědomí i konstantně se zvyšující hladina alkoholu v krvi přítomného lidu (však to jistě znáte sami, jaké divy umí C2H5OH v kombinaci s chytlavými folkovými melodiemi, to pak zvládnou šílet i ortodoxní misantropové (smích)). Tím spíš, že samotní Cruadalach umí na koncertech opravdu strhnout. Na pódium se nevejdeme? Žádný problém, basák Ondra si to celé odhobluje přímo v publiku. Rovněž zpěvák Radalf také pomalu častěji skotačil pod pódiem než na něm… asi to dolů skákal rozproudit vždy, když se mu zdálo, že se to tam málo hýbe. Největší hustota triček Cruadalach mezi návštěvníky logicky přímo ústila v největší odezvu. I bez toho jsou ovšem Cruadalach koncertní kvalita, která je živě ještě živelnější a zábavnější než ze studia.

V mezičase po konci Cruadalach proběhlo vyhlášení bohaté tomboly, v níž jsem klasicky nic nevyhrál (což asi bude souviset s tím, že jsem si zapomněl nakoupit potřebné lístečky (smích)). Závěr pak patří fekálním labužníkům Gutalax z jižních Čech, kteří si to hned na začátek posrali (v jejich případě opravdu doslovně) absencí záchodového prkýnka. Aspoň že plynová maska, sexy grind, taneční kreace a ultimátně prasečí vokál zůstaly na svém místě. Tahle banda je prostě čistě o zábavě, což sice obvykle není věc, kterou bych zrovna oceňoval, ale v případě Gutalax má ta zábava tak nehorázné koule, že nelze odolat. Po Cruadalach nastal velký odliv diváků - ti co odešli, mohou litovat, jelikož si nechali ujít nejzábavnější, nejúchylnější a nejhovnatější výstup večera!

P.S.: Fotky drze vykradeny z photomusic.cz

Gutalax - Pařát

Sicmaggot hitparáda: 54. kolo

29. ledna 2012 v 12:40 | Monsterfuck |  Hitparáda
Pro dnešní den si můžete nalistovat hitparádu z minulého týdne, přečíst si její výsledky znovu a budete vědět, jak to dopadlo i tentokrát. Žádné změny se nekonají, domácí kultovka Orlík a zámořští řezníci Cannibal Corpse jsou evidentně příliš silní hráči na to, aby je mohl kdokoliv ohrozit, což v překladu znamená, že právě tyto dvě kapely opět suverénně zvítězili...

Třetí pozici získali další Američané Stolen Babies, kteří si nakonec také vlastně nevedli úplně nejhůře, i když žádný super výkon to nebyl. Poslední postupové místo již podruhé za sebou získali těsně o jeden bod Dalriada z Maďarska. S přílivem hlasů se však nesetkali ani švédští Therion, ani nizozemská extrémní deprese Stalaggh (i když zrovna tady bych se tomu ani moc nedivil).

A teď si opět pojďme položit otázku, která pálí lidstvo od počátku věků - co bude za novinky? No, rozhodli jsme se nasadit nějaký ten tvrdý kalibr, který by mohl prorazit na první místa. Oním kalibrem není nikdo menší než legendární Kiss a jejich odmaskovaná hitovka "Lick It Up". Černým koněm jsou pak uznávaní řečtí black metalisté Rotting Christ.

Výsledky 53. kola:
---postupující---
1. místo: Orlík - Čech (13 hlasů - 35%)
2. místo: Cannibal Corpse - Make Them Suffer (12 hlasů - 32%)
3. místo: Stolen Babies - Push Button (6 hlasů - 16%)
4. místo: Dalriada - Hajdútánc (3 hlasy - 8%)
---nepostupující---
5. místo: Therion - Kali Yuga, Part III (2 hlasy - 5%)
6. místo: Stalaggh - Projekt Terrror (1 hlas - 3%)

Novinky 54. kola:
Kiss - Lick It Up
Rotting Christ - Keravnos Kivernitos

Klipy a hlasovací anketu pro 54. kolo naleznete po rozkliknutí na celý článek!

Lacuna Coil - Dark Adrenaline

28. ledna 2012 v 23:31 | Madeleine Ailyn |  Recenze
Italští Lacuna Coil mi byli vždy sympatičtí. Důvody jsou jednoduché. Za prvé sama kapela je vlastně stejně stará jako já. Ne, to byl vtip… Je to stručně řečeno kapela, která se pohybuje někde na pomezí gothic a alternativy a přesto není nutně pesimistická. Je moderní, je mírně vtíravá, pravda, je taky spíš rocková a jednoduše stravitelná. Ale ještě nezapomněla, že to může být taky o těch strunných nástrojích, kterým říkáme kytary. Omlouvám se, ale poslední dobou mě tenhle fakt docela vyvádí z míry. Hlavně u symfonického metalu, ale to by byl jiný příběh, který ovšem právě tímhle zasahuje do téhle recenze.

Novinka "Dark Adrenaline" s sebou nese věci, které, pokud jste už tuhle kapelu slyšeli, důvěrně znáte. Jako první věc z těchto samozřejmostí bych uvedla pro mě nedocenitelný doplňující se kontrast mezi hlasy Cristiny Scabbia a Andrea Ferra. Ti dva si jdou vyloženě na ruku. Je neuvěřitelné, jak znějí společně. Vlastně nakonec jsou si z mého pohledu vokálně docela podobní. Cristina v hloubkách zní neuvěřitelně silně, ve výškách neřeže, jen na vás příjemně křičí a její barva je nezaměnitelná. Pro tohle album to platí dvojnásobně. Ukáže vám všechny svoje polohy, aniž byste si uvědomili, že by to nemuselo být tak samozřejmé, jak se zdá. O Andreovi lze říct, že je příjemným mužským protějškem, který když klesne do hloubek, tak se ozve ten správný "chraplák", a jindy zní jako zpěvaččina ozvěna. Ano, za vokály bych dala všech deset.

Zatím pokračujme v té příjemné optimistické notě. Lacuna Coil vědí, jak vás upoutat v prvních vteřinách písně, vždy začnou něčím, co sice možná může znít, jako když vám drnkají na nervy, ale nakonec si stejně řeknete, že je to vlastně správně, že vás to baví. Velká část písní je chytlavá a při tom je schopná vás i mírně překvapit. Budu tvrdit, že takhle si představuji správně "zpopovatělý" metal navoněný rockem. Má všechny předpoklady být hitem a při tom neztrácí nic ze své svéráznosti.

Už na začátku jsem konstatovala, že se mi líbí i zvuk kytar, na který si tak naříkám u symfonické odnože. Protože to je přesně to, co bychom měli povětšinou požadovat. Kytaristi by si neměli odejít na svačinu a trošičku se do toho položit. Co se týče téhle skupiny, další dobrá zpráva. Oni se do toho nepoložili, oni do toho "mydlí" jak můžou. Dost často ostře a řezavě a perfektně si sednou s jinými prvky v hudbě.

Možná bych měla začít protestovat proti něčemu. Nejspíš jako první proti na řadu přijde pořadí písní. Je to takový ten prvotní nápad nacpat, co nejvíce rychlých a dravých písní dopředu. Z mého citového vnímání by bylo možná lepší udělat z toho takové dva pěkné "obloučky" a zmírnit další postup něčím pomalejším. Ale vlastně, kdo dnes ještě poslouchá celá alba a jak jdou písně za sebou? No, možná já. Jako druhý problém bych viděla to, co se vyskytuje u spousty kapel. Tak moc se snaží o to, aby ty písně na sebe navazovaly, že jsou si pak poměrně dost podobné. A v tomhle jsou Lacuna Coil dost na hraně. A to i přesto, že umí v samotné písni překvapit. Jako celek zní samotné album moc jako jedna linka a pro mě tak nedocílili toho, čeho by měli. Taková kapela by měla umět sestavit v důsledku kreativnější album. Očekávala bych větší rozmáchnutí křídel a ne jen mírnou sázku na kvalitní jistotu. Ovšem to možná zase tví v jejich známosti a v tom, že si nechtějí dovolit riskovat. Podle mě je to chyba.


Na konec bych si jako vždycky zmínila pár skladeb jako takových. Začněme s "Trip the Darkness". Je to silné eso celého alba, nastupuje jako první a to bez nějakých "okecávaček". Což by mohlo být a je sympatické. Jeho kvalitu nelze zpochybňovat. Možná jen do té doby, než uvidíte klip. Lacuna Coil se drží toho, že jsou skupina, tudíž každý klip postrádá nápad. Hrají v něm. Mění se akorát pozadí, oblečení a úvod. Jednou v lese, po druhé v nějaké velké místnosti. U tohohle songu se odvázali a pohráli si s černobílou realitou. Jenže to měli dotáhnout víc v detailech, protože si všimněte malých chyb. A kdybych jim do toho mohla kecat tak bych se na tu kočku vykašlala úplně. No, vraťme se k hudbě. "Trip the Darkness" vás zaujme právě tímhle. Ne, textem a ne klipem. Mírným zvolněním, ale ne úplným uvolněním, které jsem požadovala, je "End of Time", hlavně pro hlas zpěvačky. Malou perličkou zajímavě znějící mezi ostatními je "The Army Inside". A nakonec zmíním cover, který není zmíněný na oficiálních stránkách, ale okamžitě jsem ho poznala. Je to píseň s názvem "Losing My Religion" a pokud jste zvyklí na pomalou a klidnou původní verzi, dočkáte se značného překvapení. I přesto se však neztratilo nic z krásy, kterou song oplývá.

Sečteno a podtrženo, je to velice kvalitní práce. Jen mě mrzí, že nepřináší nic moc nového. Je to možný posun pro skupinu. V celkovém důsledku to díru v žánru neprorazí a loďka s názvem Lacuna Coil pluje po hlavních trasách. Stále si myslím, že se nedostali na své limity. A při těch bych je já osobně ráda viděla, přece jen je to jedna z mých "prvních" kapel. Za to, že to má svoje charisma a sílu, si dáme dvakrát čtyři.

Tracklist:
01. Trip the Darkness - 03:13
02. Against You - 03:50
03. Kill the Light - 03:34
04. Give Me Something More - 03:55
05. Upsidedown - 03:03
06. End of Time - 03:52
07. I Don't Believe in Tomorrow - 04:11
08. Intoxicated - 03:47
09. The Army Inside - 03:12
10. Losing My Religion [R.E.M. cover] - 03:42
11. Fire - 02:54
12. My Spirit - 05:48

Hodnocení: 8/10


Zbytek redakce hodnotí:
U několika posledních alb - a ani aktuální "Dark Adrenaline" v tom není výjimkou - je jednou ze zásadních věcí fakt, zdali Lacuna Coil chápete jako metalovou kapelu nebo jako rockovou kapelu. Pokud to první, tak nejspíše album vůbec neoceníte, zvláště zastáváte-li názor o tom, že metal má zůstat metalem, i když se jedná o ty jeho stravitelnější odnože. Pokud ale vezmete na vědomí fakt, že Lacuna Coil jsou dnes už prostě mainstreamovou skupinou, jejíž hudba je naprosto neškodná i pro komerční rádia, a dokážete se přes tento fakt přenést, dostanete v případě "Dark Adrenaline" vcelku příjemnou rockovou desku s lehounce popovějším nádechem, na čemž nic nezmění ani sem tam nabroušenější riffy (v rámci mezí, samozřejmě). Občas se sice objeví pasáž, která třeba mně přijde vysloveně otravná, ale to už u podobných alb vzhledem k mému vkusu asi ani jinak nejde, naštěstí je tam však takových momentů vcelku málo. Některé písničky jsou naopak vyloženě dobré (singlovka "Trip the Darkness", "Upsidedown", taková "Kill the Light" také není zlá), díky čemuž jsou nakonec pocity z "Dark Adrenaline" v plusových hodnotách. Jestli se vám občas stejně jako mně stává, že se k podobným skupinám "střednějšího proudu" stavíte preventině trochu s despektem, možná budete překvapeni, že jsou Lacuna Coil stále i v roce 2012 poslouchatelnou kapelou. Sice to není nějaká bomba, z níž by si člověk takříkajíc sedl na prdel, ale je to solidní.
Monsterfuck - 7/10

Průměrné hodnocení v redakci: 7,5/10

Abigail Williams - Becoming

27. ledna 2012 v 23:58 | Monsterfuck |  Recenze
Abigail Williams - BecomingJméno Abigail Williams registruji již delší čas, vlastně od té doby, co se na scéně objevilo někdy v roce 2006 s prvním EP "Legend", které jsem sice neposlouchal, ale jejich o dvě léta mladší první desku "In the Shadows of a Thousand Suns" jsem si už sehnal, dal jí nějaký ten svůj jakýsi odborný posudek a došel k názoru, že je to víc špatné než dobré. S americkým black metalem je naneštěstí ta potíž, že buď se jedná o opravdu skvělou, mnohdy i výjimečnou záležitost, nebo (a to většinou) jde o nepříliš povedené tuctovky bez výraznějších schopností tvořit nějakou hlubší muziku. A přesně to byl bohužel případ Abigail Williams na "In the Shadows of a Thousand Suns", kde skupina předvedla naprosto tuctový symfonický black metal - muzika přesně toho typu, že ji člověk zapne, poslechne, v polovině vypne a podruhé již nikdy nepustí. A tehdy se stalo, že jsem Abigail Williams přestal věnovat svou ctěnou pozornost, pročež mne druhá řadovka "In the Absence of Light" kompletně minula…

V našem napínavém příběhu se nyní posuňme na přelom letopočtů 2011 a 2012, kdy veliký a mocný Monsterfuck právě sedí ve svém prohnilém doupěti a láme si svou mozkovnu s každoměsíčním problémem, kterému redaktorovi vnutit jakou recenzi. Náhoda tomu asi chtěla, že mezi těmito recenzemi figurují i Abigail Williams a jejich čerstvě třetí deska s názvem "Becoming". Jenže ouha, jaká to nestoudnost, on je nikdo z četné obce redaktorské nechce! Inu, co se dá dělat, hrdinný Monsterfuck chrabře přijímá hozenou rukavici, sám si bere recenzi na svá bedra a v očekávání dalšího průměrného klávesové blekmetlu mačká onen knoflík nejhrozivější - PLAY!

Ale nyní už vážně, panstvo. Díky předchozí nepříliš pozitivní zkušenosti s hudbou Abigail Williams se mi do poslechu "Becoming" opravdu příliš nechtělo. Avšak o to příjemnější bylo zjištění, co je deska v jádru zač, když jsem se k onomu poslechu po nějakém tom menším otálení odhodlal. Kapela totiž zcela zjevně od zmiňovaného debutu urazila za těch pár let mnoho a mnoho kilometrů po své hudební cestě, až v roce 2012 doputovala do končin, jež s krajinou, v níž se Abigail Williams pohybovali v roce 2008, má společného jen to nejnutnější minimum, které je tak minimální, až se o nějaké podobnosti dá hovořit jen stěží.

Oním zmiňovaným nejnutnějším minimem, které se v muzice Abigail Williams i přes jasně nepřeslechnutelný posun udrželo, je to, že skupina své hudební snažení stále staví na black metalovém základu. Nyní už však dočista zapomeňte na přídavná jména jako "symfonický" nebo "klávesový" a na jejich místo dosaďte přídomky jako "atmosférický" či dokonce svým způsobem (přece jen lze zrovna s touto škatulkou zacházet dosti volně - už jen díky její povaze) "progresivní".

Nějakou tu změnu již značí letmý pohled na tracklist. "Becoming" má ze všech tří desek nejmenší počet skladeb, ale nejdelší hrací délku, přičemž nejdelší píseň s přehledem přesahuje hranici 17 minut, což už je, jak jistě sami uznáte, vcelku nálož. Abigail Williams se vskutku pustili do mnohem rozsáhlejších a strukturovanějších kompozic, které už by se daly nazvat hudebními odysseami. Já osobně pod tímto pojmenováním obecně chápu velmi dlouhé skladby spíše pomalejšího (možná by se dalo říct až majestátnějšího) tempa s neskutečně silnou atmosférou. A přesně to je definice, která na celou šestici písní z "Becoming" sedí jak ulitá.

Abigail Williams

V tom, co Abigail Williams na své novince předvádějí, by se vcelku lehko daly najít jisté společné vztyčné body s jistými veličinami zámořské žánrové scény. Některé pasáže nemají daleko k poslední dobou velice oblíbeným introvertním farmářům Wolves in the Throne Room, jinde jako by vykukovali feťáci Nachtmystium zbavení drogové závislosti, čili bez té jejich charakteristické psychedeličnosti, jíž na posledních dvou opusech dovedli téměř k dokonalosti. Jiné momenty by zas způsobem, jakým Abigail Williams přes sebe překládají rozmanité hudební vrstvy široké palety emocí, mohly připomenout portlandské náladotvůrce Agalloch, avšak bez onoho těžce uchopitelného mlhavého přírodního oparu. Naštěstí ale Abigail Williams ani jednu ze zmíněných kapel, ani žádnou další vyloženě nekopírují, pouze v některých případech používají obdobné vyjadřovací prostředky, ale do jisté míry stále zůstávají dostatečně sví, což je nutno ocenit.

Nesporná výhoda "Becoming" je v tom, že neustále roste po všech stránkách a do všech směrů. Roste s každým dalším poslechem, roste v průběhu své délky v rámci jednoho poslechu, ale dokonce roste i každá samotná kompozice zvlášť, čím více spěje ke svému konci. Jsou to právě závěry každé z pěti skladeb (nebudeme-li mezihru "Three Days of Darkness" počítat jako regulérní věc), které patří mezi vrcholy celé desky. Ale vezměme to popořadě. Síla těch songů je v tom, že prostě a jednoduše mají tu moc vtáhnout posluchače do svých útrob. V průběhu každého z nich se vystřídá přehršel různých nálad, temp, barev i chutí, což ve výsledku dává dohromady vskutku pestrou mozaiku, jež se však ani na vteřinku nezačne drolit do pouhé kompilace odlišných nápadů. Naopak, vše působí až překvapivě semknutě, uvážíme-li fakt, že se Abigail Williams v rámci jednoho kousku pohybují od výbuchů agrese, přes střední chytlavější pasáže až k ponurým atmosférám v předlouhých instrumentálních plochách, nezřídka až k vyloženě hypnotickým uhrančivým momentům, jež člověka dostanou na kolena. Vrcholem celého snažení kapely je pak již jednou zmiňovaná nejdelší a zároveň závěrečná a cellem okořeněná "Beyond the Veil", která ve svých 17 a půl minutách ukrývá mimo jiné jednu nádhernou pasáž, která jako by vypadla ze soundtracku ke kultovnímu snímku "Poslední mohykán". Věřte mi, že zde si své choutky ukojí i opravdu nároční posluchači. Celkově opravdu velmi výtečná deska!

Tracklist:
01. Ascension Sickness - 11:12
02. Radiance - 05:33
03. Elestial - 08:12
04. Infinite Fields of Mind - 10:11
05. Three Days of Darkness - 02:27
06. Beyond the Veil - 17:31

Hodnocení: 8,5/10


Různá infa o různých albech různých kapel

27. ledna 2012 v 17:45 | Monsterfuck |  Music News
>>> Legendární švédská kapela Europe prozradila, že její příští album se bude jmenovat "Bag of Bones" a vyjít by mělo v dubnu. Produkuje Kevin Shirley, který má za sebou práci třeba pro Iron Maiden, Journey nebo Joe Satrianiho. Výběr názvu "Bag of Bones" vysvětlil bubeník Ian Haugland následovně: "Prostě to zní kurevsky dobře!"

>>> Na natáčení sedmé desky, jež bude nástupcem počinu "Renascence of Ancient Spirit" z roku 2007, se konečně chystají slovenští doom/dark metalisté Galadriel. Nahrávání bicích, které si vezme na starost Jan Ivan z ČAD a Vandali, začne v únoru.

>>> Nizozemští Heidevolk svou pátou placku "Batavi" vypustí na trh 2. března skrz firmu Napalm Records. Tracklist + obal:

01. Een Nieuw Begin
02. Als Ons De Toekomst Lonkt
03. Het Verbond Met Rome
04. Wapenbroeders
05. In Het Woud Gezworen
06. Veleda
07. Ald De Dood Weer Naar Ons Lacht
08. Einde Der Zege
09. Vrijgevochten

Heidevolk - Batavi

>>> Novinka slovenských řezníků Suburban Terrorist vyjde již v únoru pod názvem "Cut-Throat from the World of Obsession" jako digipack u Gothoom Productions. Obal bude následující:

Suburban Terrorist - Cut-Throat from the World of Obsession

>>> Páté album rakouských symfoniků Visions of Atlantis bylo pojmenováno "Ethera". Právě teď jej kapela nahrává v Artesonika Studios poblíž Benátek v Itálii. O vydání se během roku postarají Napalm Records.

>>> Američané Whitechapel začali ve studiu Audiohammer na Floridě s nahráváním další velké fošny. K ruce jim je producent Mark Lewis, jenž má zkušenosti například od Devildriver, The Black Dahlia Murder nebo Trivium. Firma Metal Blade s vypuštěním počítá na léto.

>>> Svou třetí desku dokončili severočeští black metalisté Wyrm z Ústí nad Labem, a to již včetně masteringu. V současné době se shání label, jenž by si vzal na starost vydání. Na počinu se objeví desítka skladeb včetně intra, celková délka by měla činit přibližně 40 minut.

Wyrm

Příští album Korpiklaani se bude jmenovat "Kunnia"

26. ledna 2012 v 21:51 | Monsterfuck |  Music News
Oblíbení folk metalisté Korpiklaani z Finska se nijak nekrotí a neustále pokračují ve velkovýrobě nových alb, díky čemuž se příznivci i letos dočkají další dávky chytlavých melodií, která vyjde pod souhrnným název "Kunnia" v srpnu. Desku opět zaštítí - jak je dobrým zvykem - německé vydavatelství vydavatelství Nuclear Blast.

Na "Kunnia" se objeví mimo jiné i písnička "Metsälle", s níž se Korpiklaani na konci loňského roku snažili uspět ve finské mutaci známé soutěže Eurovize. Song pak 16. prosince vyšel i v podobě singlu s následujícím obalem:

Korpiklaani - Metsalle

Dimmu Borgir připravují speciální DVD

26. ledna 2012 v 13:33 | Monsterfuck |  Music News
Dimmu Borgir koncert s orchestremSymfoničtí black metalisté Dimmu Borgir odehráli 28. května 2011 v domovském Oslu v Norsku velmi speciální koncert, na němž spolu se samotnou kapelou vystupoval také norský orchestr KORK čítající 53 členů a sbor Schola Cantorum s 30 členy. Kromě toho se jako host na pódiu objevila i zpěvačka Agnete Kjølsrud (Djerv) v písni "Gateways". U celé záležitosti samozřejmě nemohli chybět kamery, jež tuto událost pojmenovanou "Forces of the Northern Night" zachytily pro další účely, jimiž je samozřejmě přípava oficiálního DVD.

"Zjistili jsme, že jsou v oběhu různé neoficiální verze z koncertu 'Forces of the Northern Night' z Osla z loňského roku a že jsou na internetu nabízeny k prodeji v různých distribucích. Každého netrpělivého a nedočkavého fanouška ujišťujeme, že se nejedná o nic jiného než materiál natočený z publika, nebo v tom lepším případě záznam televize NRK v nízké kvalitě. Stále pracujeme na DVD (datum vydání bude teprve oznámeno), které bude samozřejmě obsahovat kompletní show včetně dokumentů, bonusového materiálu atd... Zvuk bude kompletně remixovaný a oproti televiznímu záznamu obohacený, rovněž obrazový materiál byl přestříhán. Chtěli jsme vám o tom jen dát vědět, než začnete utrácet peníze za něco, co je podvod a co není oficiálním DVD vydáním Dimmu Borgir," zní prohlášení kapely o trochu nepřehledné situaci s vydáním.

Kompletní setlist koncertu vypadal následovně:
01. Xibir
02. Born Treacherous
03. Gateways
04. Dimmu Borgir [instrumental]
05. Dimmu Borgir
06. Ritualist
07. A Jewel Traced Through Coal
08. Eradication Instincts Defined [instrumental]
09. Vredesbyrd
10. Progenies of the Great Apocalypse
11. The Serpentine Offering
12. Fear and Wonder [instrumental]
13. Puritania
14. Kings of the Carnival Creation
15. Mourning Palace
16. Perfection or Vanity

Velmi povedené fotogalerie z vystoupení si můžete prohlédnout tady a tady. Po rozkliknutí na celý článek se ještě můžete podívat na pořádnou nálož klipů z koncertu (jedná se o ony televizní záznamy, tudíž DVD bude trochu jinou podobu):

Info o novinkách Before the Dawn, Hour of Penance a Torture Killer

26. ledna 2012 v 13:16 | Monsterfuck |  Music News
>>> Finové Before the Dawn vydají své sedmé album s názvem "Rise of the Phoenix" 27. dubna letošního roku pod hlavičkou Nuclear Blast. Jeho tracklist a obal si můžete prohlédnout o kousek níže.

Tuomas Saukkonen, hlavní postava Before the Dawn, vysvětluje, že jméno "Rise of the Phoenix" je narážkou na situaci v samotné kapele, v jejíž sestavě v loňském roce proběhly četné změny a protočila se celá polovina celkového počtu členů. Posluchači se však výsledku nemají obávat, právě naopak, jelikož "znovu nalezená energie a motivace nás nasměřovaly k vyprodukování nejsilnějšího, nejrychlejšího, nejvíce heavy a nejepičtějšího alba Before the Dawn vůbec!"

01. Exordium
02. Pitch-Black Universe
03. Phoenix Rising
04. Cross to Bear
05. Throne of Ice
06. Perfect Storm
07. Fallen World
08. Eclipse
09. Closure

Before the Dawn - Rise of the Phoenix

>>> Italská brutal death metalová mlátička Hour of Penance své nadcházející album, které bude v jejich případě páté dlouhohrající, pojmenovali "Sedition". Opět je menší bordel v datech vydání, Prosthetic Records to naplánovali následovně: 27. března v Severní Americe, 2. dubna ve Velké Británii a ve zbytku Evropy až 6. dubna. Každopádně se nahrávalo v rodném Římě v Cellar Studio s producentem Stefanem Morabitem. Počin bude vypuštěn s následujícím přebalem:

Hour of Penance - Sedition

>>> Novým počinem finských řezníků Torture Killer, který přichází tři roky po poslední desce "Sewers", bude třískladbové EP "I Chose Death". Dynamic Arts Records jej vydají 7. března. Půjde o první počin skupiny s novým zpěvákem Pessi Haltsonenem. Seznam songů a artwork:

01. All Will End in Terror
02. Succmb to Dark [Demigod cover]
03. I Chose Death

Torture Killer - I Chose Death

Saxon se chystají na psaní

26. ledna 2012 v 9:46 | Ježura |  Music News
Legendární britští heavy metalisté Saxon co nevidět začnou s psaním nového materiálu, který se objeví na nástupci loňské úspěšné desky "Call to Arms". Bubeník Nigel Glocker to oznámil na FB profilu skupiny: "Uklízím domácí studio a příští týden začneme s writing session pro příští album Saxon... Samá práce!"

Saxon rovněž plánují ještě na počátku letošního roku vydat koncertní DVD "Heavy Metal Thunder Live: Eagles Over Wacken". Jak už název napovídá, záznam byl pořízen na kultovním německém festivalu. Ohledně DVD se rozhovořil frontman Biff Byford: "Natačeli jsme na pěti ročnících Wackenu mezi lety 2002 a 2009, ale rozhodli jsme se nevydávat všechna vystoupení v celé jejich délce. Mě by to teda nudilo. Nejzajímavější je ročník 2009, kdy se sešlo dvacáté výročí festivalu s třiceti lety Saxon. Odehráli jsme tam set, který čerpal ze všech našich alb a jednotlivé skladby si odhlasovali fanoušci. Začínali jsme nejnovějším albem a z debutu 'Saxon' jsme zahráli až na samotný konec."


Lucifer - Phosphoros

25. ledna 2012 v 21:36 | Monsterfuck |  Recenze
Lucifer - PhosphorosBudeme-li předpokládat, že by měla recenze začínat nějakou tou úvodní omáčkou o tom, co je ta daná kapela vlastně zač, kolik toho nahrála a co všechno za dobu svého působení zvládla, nebyl by ten úvod v případě Lucifer příliš dlouhý, neboť se jedná o vcelku nedávno začnuvší smečku ze severočeských Semil, přičemž "Phosphoros" je jejím prvním počinem (respektive přesněji řečeno demosnímkem) vůbec. Inu, pojďme na to…

Čistě osobním empirickým pozorováním jsem postupem času v průběhu mnoha let dospěl k názoru, že black metal, ačkoliv se na první pohled tváří jako neortodoxnější a nejkonzervativnější žánr, je vlastně zcela paradoxně žánr ten úplně nejrozmanitější, který jde smíchat úplně se vším a pod nímž se skrývá obrovské množství opravdu vizionářských formací. Na druhou stranu ale (a to je ostatně ten důvod, proč se většina lidí na black metal dívá a priori skrz prsty, avšak nutno dodat, že z určitého úhlu pohledu se mnohdy není moc co divit) nese nálepku black metal i velká spousta opravdových debilit, jež pod praporem samozvaného trve páchají hudební žumpu nulové umělecké hodnoty (čest oněm trve výjimkám!). A co si budeme povídat, zpravidla podobné kraviny vznikají v době, kdy ještě hudebníkům není něco-cet, nýbrž něco-náct. Každopádně takové věci ubírají celému stylu na kreditu. Tím vším chci vlastně trochu kostrbatější oklikou říct, že když mi v přehrávači přistála nahrávka od kapely, jejíž členové se věkově pohybují pod 20 lety a která se zároveň na první pohled tváří jako čistokrevná podoba black metalu, moc se mi do poslechu nechtělo, neboť jsem očekával nějakou podobnou prasárnu v polohách spíše neposlouchatelných než poslouchatelných. Snad vás ale nebudu moc natahovat, když řeknu, že v jistých případech se stane, že se očekávání něčeho negativního ukážou být lichá.

Doufám, že všem z vás došlo, že ona nevinná poznámka obsažená v poslední větě předcházejícího odstavce byla mířená právě na Lucifer a jejich téměř půlhodinový počin "Phosphoros". Ono přestože se tahle záležitost z dálky tváří velmi podezřele - demo, mladá kapela, žánrové zařazení, trochu klišé jméno -, ve výsledku to není vůbec marná věc. Ano, máme tu sice stále dočinění s black metal klasického střihu, s čímž bych také problém neměl, spíše jsem se trochu obával o jeho provedení, což je právě to nejdůležitější, oč tu běží, avšak ono provedení v podání Lucifer je až překvapivě vkusné a vlastně i do jisté míry opravdu dobré…

Lucifer logo

Ale nyní už se na to podívejme opravdu konkrétně. O zvuku se příliš nemá cenu bavit, neboť na první demáč přece jen nelze tak úplně uplatňovat nejvyšší technické nároky, tím spíše, že se jedná o black metal, u něhož si člověk nemůže být jistý, jestli špatný zvuk není čistě náhodou uměleckým záměrem. U "Phosphoros" je sound řekněme undergroundovějšího ražení, avšak není to nějaký extrémní kanál, v tomto ohledu je to v pohodě poslouchatelné i pro ucho nenavyklé podzemní produkci. Nějaké rezervy v tomto ohledu jistě jsou (například kopáky jsou dosti zastrčené, což už lze asi jen těžko považovat za umělecký záměr), ale v rámci mezi i možností je "Phosphoros" i po zvukové stránce bezproblémová záležitost.

O poznání více než technické okolnosti a zvuk mne ovšem zajímají samotné skladby (protože jak praví další empirická zkušenost, i se zpraseným zvukem se dají točit skvosty a naopak skvělý zvuk naopak mnohdy alba pohřbívá). I po stránce kompozičních schopností a vytvořené atmosféry si však Lucifer nezaslouží nic jiného pochvalu, jelikož se jim (a teď už jsem se konečně dokopal k tomu, že to říkám na plnou hubu) povedlo stvořit šestici skladeb, která je po většinu hracího času velice dobrá, v některých momentech až výborná. Určitě se vyplatí zdůraznit, že všechny písně jsou pěkně čitelné a mezi sebou velmi dobře rozlišitelné, což u začínajících black metalových kapel rozhodně nebývá samozřejmostí.

Hned úvodní "Phosphoros II" patří k těm výraznějším kusům. Lucifer v ní sice s přehledem střídají klepací pasáže se středním tempem, ale v nepříliš omračujícím schématu, což ovšem ve výsledku nevadí, protože jim to hned od začátku funguje. Po bezmála dvou minutách se navíc spustí vydařený kousek s bez přehánění skvělými vyhrávkami, gradující ve výtečném kytarovém sólu. A jak se později ukáže, právě sóla jsou jednou z nejsilnějších zbraní Lucifer (a to v black metalu není zrovna běžné).

Naopak druhá "Return ov Hannibal" je trochu slabší, ne vyloženě špatná, ale trochu ji sráží až přílišná a zbytečná snaha omílat pouhé dva motivy - hlavní riff ve středním tempu a rychlý refrén. To mi přijde docela škoda, protože dle mého názoru šlo i z této skladby vyždímat více. Sólo je však opět velmi dobré. Oproti tomu následující "Immortal" tím, na co dojíždí "Return ov Hannibal", netrpí vůbec a jedná se možná o nejpestřejší písničku "Phosphoros" s mnoha zvraty, mezi nimiž nechybí ani příjemně melodičtější pasáž ve středu kompozice.

Poklidné intro otevírá druhou polovinu "Phosphoros" a zároveň čtvrtou skladbu "Grunwald", člověka zde asi i překvapí využití ženského vokálu. Jeden z kolegů mi sice tvrdil, že falešného, ale já osobně mám v uších takříkajíc nasráno, tudíž s tím nějak výrazný problém nemám (na rozdíl od vokálu v písni následující, ale o tom až za chvíli). Každopádně má "Grunwald" jednu z nejpovedenějších kytarových linek dema a v opozici ke klidnému intru dosti rychlé tempo, jež žene song kupředu s pěknou razancí.

Dosti rozporuplným počinem je předposlední "Walls ov Uruk". Hudebně se mi píseň líbí a obsahuje i velmi zajímavé momenty, ale nehorázně ji táhne dolů opravdu velice odstrašující čistý vokál, který je moc i na mé ušní ústrojí, v němž je, jak známo, nasráno. Je to škoda, neboť jinak "Walls ov Uruk" špatná také není a ono problematické pění se tam objevuje všehovšudy tuším dvakrát, ale celkově to skladbu sráží na kolena. Tohle je podle mě největší (a asi i jediný opravdový) přehmat "Phosphoros". Náladu trochu vyspraví alespoň opět povedené sólíčko - tahle disciplína Lucifer evidentně jde sama od sebe.

Lucifer

Závěr se nese v jediné česky zpívané kompozici "Krkonošské lesy", jíž oba dva kolegové pode mnou zcela po právu vyzdvihují jako absolutní vrchol "Phosphoros" - a já se k nim chtě nechtě musím přidat, protože tenhle vál se prostě povedl na výbornou. Česká lyrika - výtečná, atmosféra - taktéž a ještě víc. Sice se opět jedná o monotónnější věc, ale to je v jistých případech naopak výhoda - a právě tohle ten případ je. Jestli v někom při poslechu předchozích písniček hlodaly pochybnosti, nejpozději "Krkonošské lesy" ho zlomit musí, neboť se jedná o skladbu natolik kvalitní, že se může zcela bez problému měřit i s produkcí mnohem zkušenějších skupin. Atmosféra jak prase!

Jak již bylo jednou zmíněno v první polovině recenze, "Phosphoros" je až překvapivě slušné. Dva o trochu slabší (ale ne neposlouchatelné) kusy jsou vyváženy třemi dobrými a jedním velmi skvělým songem. Ne že by Lucifer neměli ještě na čem pracovat a co zlepšovat, ale to nic nemění na tom, že "Phosphoros" ukazuje, že rozhodně mají velký potenciál a že se jedná o příslib do budoucna. Pokud to kapela za rok či dva nezabalí (což je u mnoha mladých a potencionálně slibných skupin bohužel dost častý jev, že elán brzy vyprchá), věřím, že mají šanci vypustit do světa i desku, která bude vážně ničit. Českou demo-BM scénu se snažím sledovat relativně zodpovědně, ale nepamatuji, že by mě za posledních pár roků nějaký demáč zaujal více než "Phosphoros". A to myslím hovoří samo za sebe.

P.S.: Demo si lze stáhnout zdarma například na Bandcamp profilu Lucifer.

Tracklist:
01. Phosphoros II - 03:57d
02. The Return ov Hannibal - 04:23
03. Immortal - 04:56
04. Grunwald - 04:30
05. Walls ov Uruk - 05:31
06. Krkonošské lesy - 04:51

Hodnocení: 7/10


Zbytek redakce hodnotí:
Nebudu lhát. Když na mi Monsterfuck sdělil, že přijal žádost o recenzi bandy sotva zletilých black metalistů, nasadil jsem dost útrpný výraz v očekávání další hromádky do not převedeného hnoje. Po nějakém týdnu ve společnosti dema s názvem "Phophoros" však beru své neuvážené předsudky zpět a pokorně se za ně omlouvám. On je to totiž vzato kolem a kolem vlastně dost slušný materiál. Přehlédnu-li klasické dětské nemoci prvotních počinů mladých kapel, je tu šest skladeb, z nichž žádná nenutí prchnout k osvědčenému interpretovi a naopak všechny do jedné obsahují nějaký ten zajímavý moment. Samozřejmě, výhrady se najdou. Nemůžu nechat bez povšimnutí třeba za uši tahající duet na počátku skladby "Grunwald" nebo trochu ubíjející opakování jednoho motivu, zvláště patrné v Návratu Hannibalově a trochu i v titulní skladbě "Phosphoros II". Co se mi naopak líbí velice, to jsou vkusné přechody mezi jednotlivými pasážemi skladby nebo zpěvákův vokál (a to prosím i co se týče frázování!). Stranou však nezůstávají ani slušné kytarové vyhrávky, některé riffy a především bicí party, které místy dovedou strčit do kapsy i daleko zaběhlejší žánrově příbuzné spolky. To vše zabaleno do zvuku, který sice napovídá, že se nahrávce nedostalo péče prvotřídního studia, ale na druhou stranu jsem si nevšiml, že by některý z nástrojů nepatřičně vyčníval nad ostatní nebo naopak mezi ostatními zanikal. A vrchol dema? Favority mám dva. Na případném plnohodnotném albu by se rozhodně měla objevit nejen chytlavá hitovka "Grunwald", ale především závěrečná a česky zpívaná skladba "Krkonošské lesy", která mi upřímně vyrazila dech. Tak dobrou věc jsem skutečně nečekal a mohu ji s čistým svědomím doporučit! Demo "Phophoros" je dle mého jasným důkazem, že v Lucifer dřímá potenciál, který o sobě zatím dává vědět jen místy, nicméně předestírá slibnou budoucnost. Doufám, že o Lucifer neslyšíme naposledy...
Ježura - 7/10

Jaké požadavky může recenzent mít na demo nedávno vzniklé kapely složené z mladých muzikantů? Je vůči nim spravedlivé hodnotit jejich tvorbu v konkurenci zkušených kapel? Tyto otázky jsem si musel odpovědět ještě před tím, než jsem začal poslouchat "Phosphoros", první demo black metalistů Lucifer. Kapela umožnila stažení nahrávky pomocí Bandcampu (kéž by takových bylo víc), a tak jsem dlouho neváhal a pustil se do poslouchání. A byl jsem příjmně překvapen. Prvotně mě zaujal zvuk. Nevím jak vy, ale já bych od prvního dema čekal shluk neidentifikovatelných zvuků, a ne takřka profesionální produkci. Jistě by neuškodily lehké kosmetické úpravy (na ozvučení nejvíce ze všech nástrojů dojíždějí bicí, které znějí plechově a navíc jsou dost utopené), ale jako celek není zvuk "Phosphoros" vůbec špatný. Druhou stránkou je technická zručnost muzikantů a i zde Lucifer prošli na výbornou. Vyzdvihnout musím skvělou baskytaru a zpěv, který jako by opravdu patřil samotnému Luciferovi. A nakonec to nejdůležitější - schopnost psát dobré skladby. I tu zde najdeme. "Phosphoros" mě baví již několik (možná dokonce několik desítek) poslechů a nejspíš dlouho nepřestane. Všech šest skladeb odsýpá příjemným tempem a v každé je co poslouchat. Jednou je to povedené sólo, jindy zase nevšední čistý zpěv. Naprostým vrcholem je ovšem závěrečná "Krkonošské lesy", která oplývá mimo jiné i skvělým českým textem. A tak abych odpověděl na úvodní otázku: běžně bych první demo hodnotil shovívavěji, pokud jde ovšem o Lucifer, snadno si můžu dovolit mít stejné nároky jako na alba zavedených kapel.
Zajus - 7,5/10

Průměrné hodnocení v redakci: 7,2/10

[K recenzi poskytl: Lucifer]

Fear Factory: název chystané desky

25. ledna 2012 v 16:26 | Monsterfuck |  Music News
Americká industriální mašina Fear Factory pojmenovala své chystané album, které bude již osmým studiovým zásekem kapely, názvem "The Industrialist". Placka by se měla objevit v květnu, přičemž v Evropě ji vypustí AFM Records a v Severní Americe Candlelight Records. Produkci společně s kapelou dělal Rhys Fulber (předchozí spolupráce s Fear Factory, Paradise Lost), o mix se postaral Greg Reely (Paradise Lost, Skinny Puppy).

Předchozí deska "Mechanize" na pultech obchodů přistála v únoru 2010 v podobách jewelcase CD, digipack CD (jeden bonusový song), LP a luxusní boxset.

Fear Factory

Iron Maiden: nový živák na cestě

25. ledna 2012 v 13:17 | Monsterfuck |  Music News
Iron Maiden, legendární titáni heavy metalové hudby, chystají další živé album, které se bude jmenovat "En Vivo!". To vyjde u EMI 26. března fe formátech Blu-Ray, 2DVD a 2CD. Záznam byl pořízen 10. dubna 2011 v Santiago de Chile v Chile během koncertní šňůry na podporu desky "The Final Frontier". Na koncertě bylo přítomno 50 000 fanoušků. Tato show, jež byla zachycena pomocí 22 kamer s vysokým rozlišením, čítá celkem 17 skladeb v přibližné délce 120 minut (viz. tracklist níže) a bude náplní prvního DVD. Druhé DVD bude obsahovat dokument "Behind the Beast" v délce 88 minut, videoklip "Satellite 15... The Final Frontier" v prodloužené verzi a dokument o natáčení videoklipu.

Tracklist a obal "En Vivo!":
01. Satellite 15
02. The Final Frontier
03. El Dorado
04. 2 Minutes to Midnight
05. The Talisman
06. Coming Home
07. Dance of Death
08. The Trooper
09. The Wicker Man
10. Blood Brothers
11. When the Wild Wind Blows
12. The Evil That Men Do
13. Fear of the Dark
14. Iron Maiden
15. The Number of the Beast
16. Hallowed Be Thy Name
17. Running Free

A na závěr se ještě můžete podívat na upoutávku na "En Vivo!":


Nová videa od Anthrax, Iced Earth a Mastodon

25. ledna 2012 v 12:40 | Monsterfuck |  Music News
>>> Thrash metalová legenda Anthrax zveřejnila první videoklip ke své poslední desce "Worship Music", která vyšla 13. září loňského roku po mnoha letech čekání a mnoha odkladech. Vybrána byla písnička "The Devil You Know" a pro video byly použity "záběry z nejdůležitějších momentů kapely v loňském roce."


>>> Druhý klip ke svému aktuálnímu počinu "Dystopia" natočili zámořští heavy metalisté Iced Earth. V jejich případě se jedná o písničku "Anthem". Video bylo natočeno na koncertě 7. prosince v Kolíně nad Rýnem v Německu. "'Anthem' zachycuje energii našich živých show a také jak si to jako kapela společně užíváme," prohlásil na adresu videoklipu kytarista Jon Schaffer.


>>> I třetí kapela této novinka pochází z USA - jedná se o progresivní hračičky Mastodon, kteří stejně jako obě předchozí bandy zveřejňují video ke svému loňskému albu (v tomto případě "The Hunter" ze září), v jejich případě ovšem nejde ani o první klip na podporu desky, ani o druhý, nýbrž už o třetí. Tentokráte padla volba na song "Dry Bone Valley":