Na co se nedostalo (1/3)

20. prosince 2011 v 10:55 | Monsterfuck |  Minirecenze
Slibovaná první část nového celoročního speciálu je tu. Pokud byste si ještě jednou chtěli zopáknout, o co se přesně jedná, směřujte své kroky ke včerejší novince. První díl přináší příspěvek od Monsterfucka a Ježury...

Monsterfuck:


Aosoth - III (22. dubna, Agonia Records)
black metal, Francie
"III" bylo mé první setkání s Aosoth - a ejhle, jak dobrá záležitost to je. Kapela si na nic nehraje, napravo ani nalevo se nerozhlíží a jde přímo za svým cílem - zdrtit posluchače brutálním black metalem. Moc rozmanitá záležitost to věru není, to je pravda, ale celková nálada "III" je opravdu zničující, což je mnohdy plně dostačující. Zaujme mimo jiné velice zvláštní zvuk - takový lehce zahuhlaný, ale stále velice hutný a masivní. K tomu přidejte mrazivý vokál, velice "nemocnou" atmosféru a vůbec misantropickou chorobnou náladu, celkovému vyznění také napomáhá "tajemné" číslování skladeb, nikoliv jejich pojmenovávání (za mě je nejlepší "III-5"). Opravdu skvělá věc. Jen pro pořádek - v září ještě vyšel pouze na vinylu počin s názvem "Variations of Violence", což je čistě instrumentální verze "III".
Hodnocení: 8,5/10

Benighted in Sodom - A Resplendent Starless Darkness (21. května, selfrelease)
black metal, USA
Benighted in Sodom je projekt, který rozhodně netrpí špatnou hudební produkcí, ale zoufale trpí naprosto nepochopitelnou nadprodukcí, díky níž jsou dvě dlouhohrající alba za rok standardem (ale třeba loni jich bylo dokonce pět!), o velké spoustě neřadových počinů ani nemluvě. Nevím jak vám, ale mě osobně přijde číslo 29 nosičů za 6 let jako něco absolutně šíleného. Tím spíš, že desky Benighted in Sodom jsou si vzájemně podobné jako vejce vejci a poznat mezi nimi rozdíl je docela problém. Na druhou stranu, špatné to doopravdy není a zajímavé to je určitě, ale je naprosto jedno, po čem od téhle skupiny sáhnete, jelikož je to všechno na jedno brdo. Dvojdisk "A Resplendent Starless Darkness" snad vůbec jako první z řadovek (na poslouchání dalšího tisíce EPček už nemám čas…) přináší trochu čerstvého větru v podobě o něco melancholičtějšího vyznění a pár menších experimentů lehce nasáknutých elektronikou ("Mecha-Elohim"), ale ve skutečnosti jde o změnu spíše kosmetickou a nijak výrazněji tvář Benighted in Sodom nemodifikuje. Desku trochu sráží malinko afektovaný vokál, avšak instrumentální pasáže jsou mnohdy výborné, přesto nic nového v táboře tohoto projektu, poslouchá se to ovšem pěkně.
Hodnocení: 6,5/10

Benighted in Sodom - Reverse Baptism (31. května, BadMoodMan)
black metal, USA
Že vám je ten název Benighted in Sodom nějaký povědomý? Ale vždyť já říkal, že dvě řadovky ročně jsou v případě tohoto Američana minimální sazbou. Oproti "A Resplendent Starless Darkness" už "Reverse Baptism" jede v naprosto klasických intencích Benighted in Sodom, což znamená na atmosféru hrající, pomalý black metal, chvílemi mnohdy až depressive black metal. Ačkoliv oproti ranným počinům je cítit snaha o trochu větší pestrost, stále nejde o nic zásadního. Ano, na poslech je to hodně dobré, ale myslím, že tvorba Benighted in Sodom už nějakou dobu citelně potřebuje posunout se někam dál. Kdyby Matron Thorn (jediný člen) vydával alba v klasickém tempu, tak bych po změně po nějakých pěti letech od velkého debutu nevolal, ale když člověk vezme v potaz, že jde už o jedenáctý (!) dlouhohrající počin, začíná to být trochu o ničem...
Hodnocení: 6,5/10

Clair Cassis - Luxury Absolute (24. února, selfrelease)
black metal / ambient, USA
Vždy jsem měl slabost pro různé nenormální a šílené obskurnosti, jež obyčejný smrtelník není schopen ocenit, natožpak pochopit. A Clair Cassis patří právě mezi takové. Vždyť už jen fakt, že se jedná o přímé pokračovatele takřka mýtických Velvet Cacoon (resp. jde o tu stejnou skupinu, jen se změněným názvem), kapely, o níž koluje tolik legend, pověstí a neuvěřitelných historek, že by celá norská scéna dohromady mohla blednout závistí, dělá z Clair Cassis něco, co snad normálu ani nemůže být vzdálenější. Jejich muzika je naprosto primitivní, špinavá, podzemní, zemitá, jde o hudební minimalismus vyhnaný až do toho největšího extrému, ale ta atmosféra… to se nedá popsat slovy. Uznávám, že tohle asi hned tak někdo nepobere, ale pro mě osobně je takřka cokoliv, co vzejde z hlav těchto zdrogovaných maniaků, téměř geniální…
Hodnocení: 9,5/10

Communic - The Bottom Deep (22. července, Nuclear Blast)
progressive heavy metal, Norsko
Communic, to je muzika pro fajnšmekry. V jejich podání jsou veškeré progresivní hrátky a kejkle naprosto přirozené stejně jako dýchání. "The Bottom Deep" je deska promyšlená, vypiplaná a propracovaná do posledního tónu, každé jedno cinknutí činelu nebo drnknutí do strun má svůj význam, což udržuje posluchače v neustálém střehu, přesto jde zároveň o záležitost absolutně nenucenou, přirozenou a jaksi i "provzdušněnou", jestli mi rozumíte. Ačkoliv se musím přiznat, že předchozí "Payment of Existence" mě dostalo ještě více, i tak je "The Bottom Deep" stále albem, které si nepochybně zaslouží váš čas.
Hodnocení: 8/10

Djerv - Djerv (10. června, Indie Recordings)
hard rock / black'n'roll
Ten debut Djerv, to je sakra oříšek, to vám tedy povím. Ne nadarmo se o tomhle svého času mluvilo hodně nahlas. Smíchejte hard rockovou špinavost, drajv black'n'rollu a naprosto ujetý hlas Agnete Kjølsrud a dostanete přibližně "Djerv". Ale čert vem škatulkování (už jen proto, že se zaškatulkováním tohohle je sakra potíž), hlavní je to, že ta muzika má prostě koule a neskutečný tah na bránu. Rozhodně jedna z těch lepších a originálnějších záležitostí, co letos vyšly! "Djerv" je přesně ten typ desky, která člověka prostě ne a ne omrzet.
Hodnocení: 8,5/10

Esoteric - Paragon of Dissonance (11. listopadu, Season of Mist)
funeral doom metal, Velká Británie
Králové toho nejextrémnějšího funeral doom metalu jsou zpět se svým dalším ultra-táhlým, předlouhým depresivním opusem "Paragon of Dissonance". Esoteric jsou synonymem pro nepředstavitelně těžkou muziku pouze pro pár vyvolených - a i těch pár vyvolených musí být ve velice specifické náladě, aby tu stominutovou nálož pod kůži ze zarývajícího šnečího tempa byli schopni zvládnout. V tomto velice úzkém stylu jsou však Esoteric absolutní špička, jež nechává všechny ostatní v dálce za sebou, o tom nemá cenu polemizovat. Ukažte mi jinou funeral doomovou skupinu, která dokáže to, co dokáží ve své čtvrthodinových monumentech kouzlit Esoteric...
Hodnocení: bez hodnocení

Gutalax - Shit Beast (únor, Bizarre Leprous Production)
taneční fekal-grind, Česká republika
I když grindcore není zrovna záležitost, které bych obvykle holdoval, pár kapel mě prostě nehorázně baví. A hovny pomazaní labužníci s romantickým jménem Gutalax určitě patří mezi ně. Prdel-nakopávající riffy, prasečí chrochtání a kvičení, úchylné hlášky - to je dohromady jeden pětadvacet minut dlouhý, ale setsakramentsky zábavný výplach. Taneční grind v té nejlepší formě. Fekálie všech zemí, spojte se!
Hodnocení: 7,5/10

Horde of Hel - Likdagg (září, Regain Records)
black metal, Švédsko
Tahle věc se měla původně objevit už v květnu, ale díky neustálým odkladům se dostala ven až v září, přesto se čekání vyplatilo - to byla první věc, co mě po poslechu "Likdagg" napadla. Co bude tahle nahrávka asi zač, napoví už fakt, že Horde of Hel pro ní připravili grafiku tak nechutnou, že hned několik tiskáren odmítlo booklety tisknout (což byl ostatně jeden z důvodů odkladů). "Likdagg" naprosto věrně pokračuje tam, kde skončil debut "Blodskam" - v black metalu té nejbrutálnější, nejnásilnější a nejděsivější formy. Misantropie z hudby Horde of Hel přímo tryská, žádné kompromisy, jen útok na ty nejnižší pudy. Kdo tohle dokáže zvládnout, dostane hudbu, která se jen tak neslyší. Radši neřešit všechny ty kontroverzní kecy samotné kapely (viz perly typu "Neposílejte nic charitě! Podporujte úpadek lidstva!"), protože to, co tvoří, má sílu posadit vás prdel. Ta nenávistná atmosféra "Likdagg" je absolutně unikátní!
Hodnocení: 9/10

Infestus - E x | I s t (16. května, Debemur Morti Productions)
black metal, Německo
Německo je povětšinou považováno za zemi, kde má největší úspěch spíše povrchní a jednoduchá hudba, což se samozřejmě musí nutně odrážet i v samotné produkci místních kapel. To se zcela nepochybně týká i black metalu, kde je to - co si budeme povídat - ve většině případů klišé nad klišé... ale když člověk hledá, lze v podzemí nalézt i opravdové klenoty. Snad ani nemusím dodávat, že Infestus patří právě do téhle sorty. Muziku tohoto jednočlenného projektu hltám nějaký ten pátek a vždycky mě udivovala doslova hluboká atmosféra, jíž desky Infestus oplývají. V případě nejnovějšího "E x | I s t" to Andras dotáhl snad k dokonalosti. Čím déle to člověk poslouchá, tím více objevuje nových vrstev, odhaluje nová zákoutí a zjišťuje, že nitro desky je ještě hlouběji, než se mu zdálo před pár poslechy. Takhle se dělá inteligentní black metal!
Hodnocení: 8,5/10

Isole - Born from Shadows (28. října, Napalm Records)
doom metal, Švédsko
Je příjemné vidět, že jsou stále ještě kapely, které tak skomírající žánr jako doom metal pořád udržují v té nejčistší podobě. Je pravda, že málokdo v tomhle stylu zvládne vymyslet něco neotřelého, takže jde spíš o toho, z kterých klasiků, resp. jejich odkazů vycházíte a jak s těmito odkazy dokážete naložit - zrovna Isole čerpají nejvíce od krajanů Candlemass. "Born from Shadows" je hutná porce klasicky střiženého pomalého doom metalu (jako by doom byl někdy rychlý, že ano) s čistým hlasem (chrčák se ozývá jen výjimečně), na jednu stranu pro někoho možná jen řemeslo, na druhou stranu velice dobře odvedené a zábavné řemeslo. Některé vály jsou navíc vážně skvělé, viz třeba "Black Hours" nebo "My Angel", a převyšují ostatní, ale celkově je výsledek z mého pohledu uspokojivý - další solidní fošna do doomové rodiny.
Hodnocení: 6,5/10

Johann Wolfgang Pozoj - Birth of Pozoj (16. května, Code666)
avantgarde black metal, Chorvatsko
Co lze asi tak očekávat od počinu, který má téměř 55 minut a jen dvě skladby? Buď hodně těžký funeral doom nebo hodně těžkou avantgardu. V případě Chorvatů s prapodivným jménem Johann Wolfgang Pozoj jde o druhou možnost. Zajímavé je, že letos vydané "Birth of Pozoj" je znovunahraná verze stejnojmenného debutu z roku 2006, který však měl ještě o víc jak 20 minut delší stopáž (obsahoval navíc tři další kompozice). Ve zkrácení bych však neviděl problém, neboť první dvě kompozice jsou minimálně o třídu výš než zbylé tři na původním vydání, zvláště úvodní, více jak půlhodinová "Bellum Omnium Contra Omnes" je něco naprosto famózního. Ti z vás, kteří máte zalíbení v předlouhých, dechberoucích hudebních avantgardách, berte "Birth of Pozoj" všemi deseti!
Hodnocení: 9/10

Lifelover - Sjukdom (14. února, Prophecy Productions)
black metal, Švédsko
Na poslech Lifelover jsem se chystal už asi dva nebo tři roky, ale nějak jsem se k tomu dokopal až s příchodem letošní novinky "Sjukdom". A tak si říkám, že jsem nejspíš neměl váhat tak dlouho. Ono se totiž na první pohled tváří docela "zle", ale pravda je trochu jinde. Čistě black metalových sypanic je pomálu, albu vládnou spíše tak trochu black'n'rollové riffy, v mnoha písních i překvapivě výrazný klavír, jehož měkké vyťukávání tomu celému dodává jakýsi punc zdravého nadhledu, ne-li přímo cynismu (viz skladby jako "Svart galla" nebo "Expandera"), ale nechybí ani opravdu melodické "hitovky" ("Horans hora"). Moc zajímavá věc, která mi Lifelover představila jako velice pozoruhodnou formaci, díky čemuž jsem ihned neváhal s dosehnáním starší tvorby. Tím spíš ale zamrzí fakt, že je "Sjukdom" definitivně labutí písní kapely, neboť její hlavní mozek B zemřel 9. září 2011 ve věku pouhých 25 let. Obrovská škoda, protože muziku dělal vážně skvělou…
Hodnocení: 7,5/10

Marnost - Pukající svět (10. ledna, selfrelease)
atmospheric black metal, Česká republika
Další české želízko v ohni. Občas je až s podivem, jak famózní věci vycházejí v tom nejhlubším podzemí. Marnost je zcela nový projekt, přičemž demo "Pukající svět", které jen tak mimochodem vyšlo jen jako MC kazeta (!), údajně v nákladu 25 kusů (!!!), je jejich prvotinou (mimochodem, rád bych věděl, jestli je ta informace o počtu kopií vážně pravdivá). Přesto ona jediná skladba, jež se zde nachází, nabízí na ploše téměř 15 minut velice působivý a uhrančivý poslech. Těžko se tomu věří, ale ono je to vážně naprosto fantastické. Prim hraje velice hutná atmosféra, což sice je vlastně jedinou devízou nahrávky, jenže se jedná o atmosféru natolik silnou, že je to plně dostačující. I přes ten název tahle věcička vůbec není marná, jakékoliv další počiny se určitě vyplatí si pohlídat! A když už jsme u toho, jeden z těchto "dalších počinů" bude brzy venku - split se švédskými Seeds in Barren Fields, kam Marnost přispěla dalším opusem "Svůdcové lidstva". A aby to bylo to správné podzemí, tentokrát počin vyjde jen jako vinyl...
Hodnocení: 9/10

Nargaroth - Spectral Visions of Mental Warfare (26. března, No Colours Records)
black metal / ambient, Německo
Nargaroth si za dobu své aktivní činnosti vybudovali už takřka kultovní status ražením toho nejšpinavějšího black metalu v té nejčistší podobě, jehož atmosféra byla i přes kanální zvuk nezřídka dechberoucí. Už minulé koncepční album "Jahreszeiten", které mě osobně mezi námi vůbec nebavilo, naznačovalo jisté progresivnější smýšlení, které naplno vybuchlo až s letošní novinkou "Spectral Visions of Mental Warfare". Kdo čekal opět špinavý black metal střední-až-pomalé rychlosti, ten ho sice dostal, ale jen ve zlomku skladeb. Zbytek totiž tvoří ambientní a darkwave muzika. Chyba? Ale vůbec ne! I když i já jsem byl s prvním poslechem mírně řečeno zaskočen, časem jsem tomu přišel hodně na chuť. Jedinou slabinou "Spectral Visions of Mental Warfare" tak zůstává fakt, že spousta těch ambientních ploch je nepokrytě obšlehnutý Burzum, což je také jediný důvod, proč nemohu jít s hodnocením výše. Ale i tak jde v případě aktuálního počinu Nargaroth o moc příjemný poslech… příjemnější, než by kdokoliv od téhle kapely asi čekal…
Hodnocení: 7/10

Negative Plane - Stained Glass Revolution (17. ledna, AJNA Offensive)
black metal, USA
Na poli black metalu tak podzemního, že to už ani já nerecenzuji (smích), vyšlo v letošním roce dost opravdu kvalitních počinů. A druhá deska "Stained Glass Revolution" amerických Negative Plane určitě patří mezi ně. Proč? Jak to jenom... představte si Abigor z roku 1994, kteří začali frčet na drogách. Je to takový psychedelický garážový black metal - ve výsledku ještě lepší, než jak to vypadá napsané. Není to sice muzika pro široký okruh posluchačů, spíše jen pro pár bláznů, ale mně se to takhle líbí. A kdo je na tom podobně, že se vyžívá v různých psychedelických magořinách, tomu za výsledek ručím. Jen houšť!
Hodnocení: 8,5/10

Nine Covens - ...on the Coming of Darkness (10. října, Candlelight Records)
black metal, Velká Británie
Další skvělý nový projekt - co skvělý, ještě víc než skvělý. Vydavatel hovoří o tom, že se za Nine Covens skrývají "současní i bývalí členové klíčových extrémně-metalových formací poslední dekády", kteří však prozřetelně skrývají své totožnosti. Ale komu to vadí, klidně ať si pánové zůstanou anonymní, když budou mé sluchovody zásobovat takovýmhle materiálem! Jejich black metal oplývá hutnou atmosférou "na palici", v některých pasážích lze například nalézt podobnost se zatěžkaností výše popisovaných Francouzů Aosoth, avšak Nine Covens jsou proměnlivější, pestřejší, ale přesto (nebo naopak právě proto?) ještě méně přístupní. Zničující opus!
Hodnocení: 8,5/10

Pačess - Monte Liliorum (5. dubna, Werewolf Productions)
epic black metal, Česká republika
Sólovka Pačessa, kytaristy brněnských Asgard, je muzika přesně dle mého gusta. Páchne nádhernou starobou, má opravdu silnou atmosféru, vliv epických desek Bathory je na ní absolutně nepřeslechnutelný (však se to také autor ani nesnaží trapně skrývat, což je docela sympatické), výtečné texty v češtině (!), skvěle využití hosté (např. Blackie nebo Morbivod) - jako celek moc dobrá věc, rozhodně jedna z nejvýraznějších, které v letošním roce u nás vyšly. Například takové "Smutná láska rytíře Licka z Lilče" nebo "Píseň o mordu" jsou doslova - nebojím se říci - skvosty.
Hodnocení: 7,5/10

Pergalė - Horizontalios Maldos Palaima (26. ledna, Inferna Profundus Records)
avantgarde metal, Litva
Depresivní black'n'roll, hovoří Metal-Archives na tvorbu litevských Pergalė, jejichž je "Horizontalios Maldos Palaima" debutem. Upřímně nevím, odkud toto tvrzení pochází, neboť já při poslechu desky slyším spíše velice příjemný avantgardní metal. Není to žádná přestřelená šílenost, jakou předvádějí dejme tomu Unexpect, jedná se spíše o tu umírněnější formu, kde mají ten největší podíl na avantgardnosti především totálně vymleté klávesy, které znějí tak blbsky, že ani nevím, jak to popsat. Ale líbí se mi to, o tom žádná. Jako vrchol bych pak viděl třetí song "Sado Mazo Vokietija", který je navíc v závěru nahrávky předělán do těžce brutálního techno remixu. Už jen podle toho vám bude asi jasné, že tady to tak úplně standardní záležitost nebude - což je z mého pohledu jenom dobře!
Hodnocení: 8/10

Peste Noire - L'ordure à l'état pur (20. května, Le Mesnie Herlequin)
avantgarde black metal, Francie
Kurevsky vypečená šílenost! Neskutečně vyhuleným obalem počínaje, ještě vyhulenější muzikou konče. Francouzský chlív na tripu... black metal, experimenty, avantgarda, dekadence, demence, francouzština, totální magořina, šílenci z ústavu na výletě v hudebninách - to vše a ještě víc v jednom úchylném koktejlu servírovaném v pozlacené záchodové míse. Hudba, jakou hrají Peste Noire, se jen tak neslyší...
Hodnocení: 9,5/10

Plutonium - Devilmentertainment Non-Stop (13. července, selfrelease)
industrial black metal, Švédsko
Plutonium je další z rodiny strojově chladných projektů industriálního black metalu. Pokud vás podobné věci baví, jistě se vám bude líbit rovněž "Devilmentertainment Non-Stop". Není to ve svém oboru sice nějaký převrat a na veličiny svého subžánru jen z dálky pokukuje (byť třeba na takové Dødheimsgard nebo kultovní Mysticum se jediný člen J. Carlsson přímo odkazuje, já osobně bych mu do výčtu inspirací přidal ještě geniální projekt Thorns Snorre W. Rucha), přesto se však jedná o velice solidní poslech a rozhodně nemohu tvrdit, že by se mi "Devilmentertainment Non-Stop" nelíbilo, právě naopak. J. Carlsson dal dohromady opravdu kvalitní desku, která přímo přetéká tím, co většina z nás od industriálního black metalu čeká - kovovou odlidštěnou atmosféru. Plutonium navíc hraje do karet také fakt, že se nejedná o monotónní poslech - autor postupně odkrývá tváře jako industriální bordel plný ruchů ("A Tribute to the Tools of the Cosmic Abortionist"), strojové marše ("Hell Is All Around"), pomalé ubíječky ("Unintelligent Design"), ambient ("Peace Keeper"), ale sem tam vykouknou v rámci mezí i vcelku melodické kusy ("The Misery King") nebo jemné hrátky se smyčci ("Zero Swarm"). Suma sumárum, hodně dobrá deska.
Hodnocení: 7,5/10

Quintessence Mystica - The 5th Harmonic of Death (7. ledna, Schwarzdorn Production)
symphonic black metal, Ukrajina
Řeknu vám, takhle parádní symfonický black metal jsem už dlouho nežral! Žádné uchcané zpívánky, jak se to dnes většinou dělá, ale pěkně nekompromisní sypací black metal vyšperkovaný klávesami jak z devadesátek, což se však nevylučuje s tím, že Quintessence Mystica nezní jako laciná retro hříčka, ale má to celé nádech současnosti. Vážně paráda! Znalci si při poslechu "The 5th Harmonic of Death" jistě vybaví staré Dimmu Borgir, Covenant z období desky "In Times Before the Light", chvílemi některé klávesové rejstříky dokonce dají dokonce vzpomenout na italský klenot Nazgûl (ti už by jen tak mezi námi také mohli konečně vydat tu druhou fošnu, jelikož debut je vážně excelentní). Komu přijdou současní Dimmu Borgir už jako vyměklí sráčové, ať okamžitě skočí po těchto až nečekaně dobrých Ukrajincích!
Hodnocení: 8/10

Terra Tenebrosa - The Tunnels (4. března, Trust No One Recordings)
experimental black metal / ambient, Švédsko
Zjistil jsem, že poslední dobou se zrodila taková pro mě osobně moc příjemná tradice, kdy se v každém roce odněkud ze vzduchoprázdna vynoří zcela nový obskurní projekt, který mne svým debutem naprosto zničí. A jsem moc rád, že ani letošek není výjimkou. Tentokrát se oním ničitelem stali jistí Terra Tenebrosa, švédský projekt v jakýchsi prapodivných dřevěných (?) maskách, který stvořil opravdové veledílo, z něhož mrazí v zádech. "The Tunnels" je působivý, hypnotický materiál, do obrovské šíře se prostírající hudební plochy tvoří natolik sugestivní atmosféru, že se nedá nepodlehnout. Těžko se tohle vysvětluje někomu, kdo s tím neměl tu čest. Neředěné proudy hudební dokonalosti a naplno vybuchují v kompozici "The Mourning Stars", která je prostě… geniální…
Hodnocení: 8,5/10

The Stone - Golet (15. září, Folter Records)
black metal, Srbsko
Srbská černěkovová scéna toho ve skutečnosti nabízí víc, než by se nezasvěcenému mohlo na první pohled zdát. Ale zejména The Stone a všechny spřízněné projekty (May Result, Kozeljnikovy sólovky) hrají muziku opravdu výbornou. Zmiňovaný Kozeljnik je s nadsázkou takový srbský Morbivod, akorát se pohybuje pouze na poli čistého black metalu. Jak ale vidno i při poslechu nejčerstvějšího monumentu "Golet", jde mu to výborně. Jedná se vysoce kvalitní black metal první jakosti, napěchovaný výtečnými nápady, po kompoziční stránce propracovaný a v neposlední řadě konkurenceschopný kterémukoliv jinému black metalu z "tradičních" žánrových destinací. Když člověk slyší takové bomby jako "All Graves Gaping Wide", je mu hned jasné, že i na Balkáně to žije. Famózní obálka budiž jen třešničkou na dortu.
Hodnocení: 8/10

Wormfood - Posthume (7. ledna, Mala Fortuna)
progressive dark metal, Francie
Francouzská scéna je hodně specifická, zvláště pak ta avantgardní. Zdejší kapely do své muziky vkládají naprosto ojedinělé nálady, mají v sobě cosi unikátního, co se kdekoliv jinde na světě nevyskytuje. A zrovna konkrétně Wormfood tohle splňují do puntíku a ještě víc. Pokud chcete slyšet, jak zní zhudebněná dekadence, ihned si pusťte "Posthume". A to mi věřte, že používaná měkká francouzština je pouze špičkou ledovce, ta muzika totiž mluví sama za sebe. Tím spíš je ostuda, že na jejich červnový koncert v Praze přišlo jen sedm lidí…
Hodnocení: 8/10

Ježura:


Enslaved - Thorn (27. srpna, Soulseller Records)
progressive black / viking metal, Norsko
Zdá se mi, že v mezidobí mezi dvěma řadovými alby Enslaved zkoušejí všechno, co je jen napadne. Letos jsme se od nich dočkali dvou EP a právě "Thorn" je dokonalé odlišné od všeho, co v poledních letech vydali. Je to monotónní, je to hypnotické a působí to prastaře. Skutečně, zvuk nástrojů a celkový mastering dělá dojem, jako byste si obě skladby pouštěli ze starého praskajícího gramofonu. Mně osobně se líbí skladba číslo jedna, "Disintegrator", a to tak, že velmi. Sotva postřehnutelný riff, který se představí na začátku, a nenápadně se vrátí v samém závěru, to je skutečně lahůdka. Následující "Striker" mě moc nezaujala, ale věřím, že zrovna v případě Enslaved je skutečně na každém posluchači, co si z poslechu vezme. Pořád je to ale těžký nadprůměr, o tom žádná...
Hodnocení: 8/10

Myrath - Tales of the Sand (26. září, XIII Bis Records)
oriental progressive / power metal, Tunisko
Zajímavé v jakých koutech světa může vznikat dobrý metal. Přiznám se, že předchozí tvorbu téhle tuniské pětice neznám, ale na "Tales of the Sand" nám pánové předkládají k degustaci velice přívětivou kombinaci orientálních atmosféry a progresivního power metalu trochu ve stylu Kamelot. Onen orient však není přítomen jen díky několika samplům či občasnému použití nějakého toho nativního nástroje. Skladatelé se nešetří a typicky arabské melodie prezentují čistě za pomoci běžných nástrojů. Zní to skvěle a s euroamerickými metalovými riffy si to překvapivě dobře rozumí. K tomu přidejte naprosto špičkový vokál Zahera Zorgatiho a máte před sebou skutečně dobrou nahrávku. Pravda, mohlo by to být výrazně lepší a ke genialitě to má ještě celkem daleko, ale mně osobně to pro příjemný poslech bohatě stačí...
Hodnocení: 7,5/10

Saxon - Call to Arms (3. června, Soulfood Music Distribution GmbH)
NWOBHM, Velká Británie
Chvála bohu za letošní Metalfest, jinak bych tuhle špičkovou kapelu zanedbával ještě kdovíjak dlouho... Jejich aktuální novinka dokazuje, že staří mazáci ještě zdaleka neřekli poslední slovo, ba naopak - jsou v naprosto famózní formě. Jinak si nedovedu vysvětlit, proč je "Call to Arms" tak parádní deska. Jak klasický heavy metal rád nemám, tak tady nemám co vytknout. Dlouho jsem neslyšel album, ze kterého by sálala tak zemitá poctivost jako z "Call to Arms". Ingredience jsou prvotřídní a je jich dostatek. Namátkou mohu jmenovat skvělé riffy, atmosféru, fenomenálního Biffa Byforda a jako třešničku na dortu pak to vše doplněné klasickými nástroji v orchestrální verzi titulní skladby. Víc takového materiálu!
Hodnocení: 9/10

Vintersorg - Jordpuls (25. března, Napalm Records)
progressive viking / folk metal, Norsko
Ať dělám co dělám, z "Jordpuls" moc odvázaný nejsem. Sice jsou tam k nalezení skutečně výborné kusy, ale zbytek jsem buď nepochopil, nebo je něco skutečně špatně. Až na ty zmíněné výjimky na mě album působí docela chaoticky a jakoby odflákle. Krom toho Vintersorg vsadil na mnohem prostší produkci, než na jakou jsem u něj byl zvyklý, a výsledkem je znatelný pokles atmosféry a album jako celek působí maličko rockovým dojmem. Nevím, třeba časem změním názor, ale nyní nemůžu hodnotit jinak než lehce nadprůměrně.
Hodnocení: 6,5/10
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ash Ash | 23. prosince 2011 v 20:28 | Reagovat

Co se týče funeral doom metalu, tak je podle Monsterfucka lepší Esoteric nebo Ahab?
Jaký nejlepší debut roku 2010 pro Monsterfucka? 2007 In Vain, 2008 Kypck, 2009 Oranssi Pazuzu, 2011 Terra Tenebrosa ale rok 2010 mi nějak unikl:-).

2 Monsterfuck Monsterfuck | 24. prosince 2011 v 0:13 | Reagovat

Zajímavá otázka. Esoteric a Ahab bych moc nesrovnával, protože je to přece o něčem trochu jiném. The Call of the Wretched Sea od Ahab je podle mě jedna z nejlepších žánrových nahrávek, ale dvojka už je o dost slabší, na druhou stranu Esoteric jsou konstantní kvalita, která nikdy nezklame, ale je pravda, že zas až tak často je neposlouchám, protože to je přece jenom trochu těžší záležitost. Jinak když už jsme u toho funeral doomu, z letošního roku určitě ještě stojí za zmínku novinky Mournful Congregation z Austrálie a domácích Mistress of the Dead, které jsem bohužel nestačil včas náležitě naposlouchat, aby sem mohly být také zařazeny:-)

Jinak ta debutová záležitost, to bych moc neřešil, je to spíš jenom taková volovinka, kterou jsem si kdysi vymyslel, když jsem potřeboval nějaký slušný úvod k recenzi (už ani nevím ke které) a občas se toho sem tam ještě chytnu. 2010 by asi byli Morowe z Polska, ale je to vážně jenom orientační a v každém tom roce by si šlo vzpomenout určitě na víc masakrózních debutů (a samozřejmě i v letech předchozích, 2006 by třeba mohli být hned ti Ahab:-)) Každopádně díky za dotazy :-)

3 Ash Ash | 24. prosince 2011 v 0:38 | Reagovat

Ptal sem se proto, že každá skupina, co dostala nálepku "debut roku", fakt stála za to. Na Morowe sem zapomněl, výborná skupina. Teď sem začal poslouchat Djerv a první, co mě napadlo, byla Sandra Nasic a první deska Guano Apes. Sem hodně mimo?:-D Kdyby tahle Guano Apes tenhle rok pokračovali vůbec bych se nezlobil, ale jediný co stojí za zmínku je, že ze Sandry je fakt kočka a délka šatů, co nosí :-D.

4 Ash Ash | 24. prosince 2011 v 0:44 | Reagovat

U "Only I Exist" tak okolo minuty bych dal ruku do ohně, že to jsou starý dobrý Guano Apes.

5 Monsterfuck Monsterfuck | 24. prosince 2011 v 2:34 | Reagovat

Guano Apes mě teda nikdy nenapadli, abych pravdu řekl, ale zrovna teď Djerv poslouchám a jak si to zmínil, tak to tam taky sem tam slyším :D Každopádně je ale asi nejhlavnější, že je to super muzika :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama