review
review
Připravujeme: recenze Volbeat - Outlaw Gentlemen & Shady Ladies
Připravujeme: report Kiss: Praha - O2 Aréna, 14.6.2013

Září 2011

Oranssi Pazuzu s podrobnými informacemi o "Kosmonument"

23. září 2011 v 23:01 | Monsterfuck |  Music News
Psychedeličtí black metalisté Oranssi Pazuzu z Finska prozradili bližší informace o své druhé dlouhohrající desce "Kosmonument", jejíž vydání bylo firmou Spinefarm Records stanoveno na 26. října. Konkrétně jde o přebal a tracklist, které jsou k prohlédnutí níže. K obalu stojí za to dodat, že původní velikost celého artworku, který namaloval Olli KosmonumentKiviluoto, je 66cm×200cm (náhled tady, ale nejde zrovna o moc velké rozlišení). "Kosmonument" bude k dostaní v CD a LP podobě.

Tracklist a obal "Kosmonument":
01. Sienipilvi
02. Komeetta
03. Luhistuva Aikahäkki
04. Maavaltimo
05. Siirtorata 100 10100
06. Andromeda
07. Loputon Tuntematon
08. Kaaos Hallitsee
09. ∞

Debut Oranssi Pazuzu, "Muukalainen Puhuu", vyšel v dubnu 2009 u Violent Journey Records jako standardní jewelcase. O rok později se objevila MC verze u Diveliz Rex, jež byla limitovaná na ručně očíslovaných 200 kusů a obsahovala nový artwork. Vinyl vyšel v polovině letoška u Svart Records.

Druhým vydaným počinem Oranssi Pazuzu bylo split EP s avantgardními krajany Candy Cane. Projekt dostal jednoduchý název "Candy Cane / Oranssi Pazuzu", přičemž poměr devíti přítomných skladeb byl rozdělen 5:4 ve prospěch Candy Cane.
Počet komentářů: 2

Venom: přesné datum vydání novinky je už známo

23. září 2011 v 19:29 | Monsterfuck |  Music News
Legendární pekelníci Venom konečně prozradili, kdy že to vydají nástupce tři roky staré fošny "Hell". Aktuální počin nese název "Fallen Angels" a do přehrávačů všech fanoušků doputuje s konečnou platností 28. listopadu (zde si všímavý čtenář jistě všimnul dalšího menšího odkladu - naposledy se hovořilo o konci října/začátku listopadu). Novinka bude obsahovat celkem třináct fláků, jejichž výpis si můžete samozřejmě prohlédnout níže.

Produkce "Fallen Angels" se ujal zpěvák a baskytarista (a také poslední zakládající člen v sestavě) Cronos osobně. A co lze od nahrávky čekat? Venom slibují klasiku ve stylu svých prvních nahrávek s využitím moderních zvukových technologií, což podle nich vedlo k "dosažení nového stupně odpornosti". V neposlední řadě stojí za zmínku fakt, že "Fallen Angels" bude debutem v řadách Venom pro bubeníka Dantého, který do kapely nastoupil rok po vydání "Hell".

Tracklist "Fallen Angels":
01. Hail Satanas
02. Pedal to the Metal
03. Nemesis
04. Lap of the Gods
05. Hammerhead
06. Damnation of Souls
07. Fallen Angels
08. Beggarman
09. Sin
10. Punk's Not Dead
11. Death Be Thy Name
12. Valley of the Kings
13. Lest We Forget

venom

UPDATE:
Zveřejněn už byl také obal "Fallen Angels":

Venom - Fallen Angels
Přidat komentář

Napalm Death pokračují u Century Media

23. září 2011 v 19:14 | Monsterfuck |  Music News
Britští grindoví veteráni Napalm Death se rozhodli prodloužit smlouvu se Century Media Records; délka nového kontraktu nebyla samozřejmě prozrazena, ale vydavatel i samotná kapela hovoří o delším časovém období a větším počtu alb. Právě Century Media se tedy začátkem příštího roku postarají i o vydání nejnovější, doposud nepojmenované placky Napalm Death, která bude navazovat na dva roky starý počin "Time Waits for No Slave". Novinka bude čtrnáctou velkou deskou skupiny, její nahrávání proběhlo v Parlour Studios v anglickém Ketteringu, už tradičně v produkci Russe Russella.

"Time Waits for No Slave" vyšlo 23. ledna 2009 ve vybraných evropských zemích, ale třeba do českých obchodů doputovalo až o tři dny později. Což není zas tak hrozné vzhledem k faktu, že například Američané mohli album kupovat až od 10. února. Tak či tak, na trhu byla i limitovaná edice se dvěma bonusovými songy, speciální protekci pak měli klasicky Japonci, jejichž verze přihodila ještě třetí bonusovku, s níž už délka "Time Waits for No Slave" dosahuje téměř 63 minut. Místo nahrávání a producent se nelišili od výše zmiňované novinky.

Napalm Death
Přidat komentář

Arckanum - Helvítismyrkr

22. září 2011 v 22:39 | Monsterfuck |  Music News
Arckanum - HelvitismyrkrNo, pěkně se nám ten Shamaatae poslední dobou rozjel. Evidentně si dlouhé mlčení mezi obdobím z 90. let a současností vynahrazuje opravdu vydatně. Novinka "Helvítismyrkr" je už čtvrtou řadovkou za čtyři roky - a to ještě nepočítám několik neřadových počinů. Pokud se nebudeme zabývat těmi starými deskami (pro mě osobně naprostý kult!, minimálně "Kostogher" a "Kampen" jsou prostě dodnes excelentní nahrávky), ale čistě tím, co pod hlavičkou Arckanum vychází nyní, je kvalita jednotlivých alb dosti kolísavá. Po trochu slabším "Antikosmos" přišla až nečekaně řízná a výborná věc "ÞÞÞÞÞÞÞÞÞÞÞ", po ní (to bylo už vloni) ne tak dobrá, ale stále velice kvalitní "Sviga Læ", a teď konečně "Helvítismyrkr". Jak ona dopadla, to je právě naším úkolem zjistit.

Je docela zajímavé sledovat vývoj těch novějších nahrávek Arckanum. Nejdříve animálně primitivní (to není myšleno hanlivNě) "Antikosmos", poté rychlejší, dravější a o něco techničtější "ÞÞÞÞÞÞÞÞÞÞÞ" s překvapivě průrazným zvukem, pak opět špinavější "Sviga Læ", která vsázela především na atmosféru. Čili co album, to změna. A právě z tohoto pohledu mám u "Helvítismyrkr" takový problém, jelikož zde k žádnému výraznějšímu posunu jaksi nedošlo. A to mi sice přijde trochu škoda, ale dejme tomu. Avšak i tak…

Řeknu to na rovinu, "Helvítismyrkr" je sice docela slušný počin a dobře se poslouchá, nese se v typickém duchu Arckanum, ale něco mu prostě chybí. Rozhodně to není tak dobrá deska jako "Sviga Læ", o "ÞÞÞÞÞÞÞÞÞÞÞ" ani nemluvě (a ještě více nemluvě o období 90. let), spíše tak na úrovni docela slabšího "Antikosmos", možná ještě lehce pod ní. Ale proč si to myslím, to vám dost dobře nedokážu vysvětlit. Víte, on přece jenom black metal nikdy nebyl hudbou o technické dokonalosti, dobrém zvuku nebo hráčských výkonech, je to muzika postavená spíše na atmosféře a pocitech (ano, mnohdy i na úkor zvuku nebo hráčské technice)… a u "Helvítismyrkr" ten pocit, že poslouchám něco opravdu skvělého, nemám, což jsem třeba u minulého "Sviga Læ" měl, ačkoliv jsem mu tehdá dal "jenom" 7,5 bodů.

Problém bych asi viděl v tom, že skladby na "Helvítismyrkr" jsou ve většině případů skladatelsky nenápadité a nevýrazné. I na onom ne tak dobrém "Antikosmos" se našly písně, které byly vážně dobré (viz. závěrečná "Formála" - ta je dokonce přímo skvělá), ne však "Helvítismyrkr". Vše dobré a zapamatováníhodné se totiž odehrává ne v rámci celých kompozic, ale pouze jejich částí. To ve výsledku znamená, že přestože i "Helvítismyrkr" obsahuje i opravdu výborné momenty, v té samé písní jim předcházejí (případně je následují) hluchá místa. Zvláště začátek desky je docela takový nijaký, možná tak závěrečný kousek třetí "Ór Djúpum" by stál za zmínku, ale první opravdu zajímavý song se skrývá až na čtvrté pozici - "In Svarta". Nejpozději už na předchozím "Sviga Læ" Shamaatae pomocí "In Følva Felr" ukázal, že opravdu fantastické "balady" mu nedělají problém. I v případě novinkového alba platí, že pomalejší "In Svarta" patří k tomu nejlepšímu, co deska nabízí, byť o tak silný kousek jak "In Følva Felr" zdaleka nejde.

Arckanum

Každopádně druhá polovina "Helvítismyrkr" je zcela výrazně lepší. Taková "Svartr ok Þursligr" mě docela baví, především díky několika velice povedeným pasážím, například ta, která začíná cca po minutě a čtvrt má fakt něco do sebe, překvapí i závěr s využitím houslí (tedy... snad to jsou housle, přirození do ohně bych za to nedal…). Pokud mě paměť nešálí, tak se tento nástroj v tvorbě Arckanum vyskytnul naposledy na "Kostogher", čili v roce 1997. Ani následující "Þrúðgelmis Hlaut" není nejhorší, ačkoliv o nic objevného se nejedná. Naopak mezi ty nejzajímavější kusy "Helvítismyrkr" patří poslední pořádný song "Sísoltinn", jehož druhá půle má opravdu silnou atmosféru.

Avšak celkově je i přes několik velice dobrých momentů můj dojem z "Helvítismyrkr" spíše rozporuplný. Abych řekl pravdu, je to tak trochu zklamání. Abychom si rozuměli, není to nějaký neposlouchatelný průser, poslouchat se to dá bez problému, ale na poměry Arckanum, jejichž tvorbu řadím dost vysoko, je to dle mého názoru docela málo. Upřímně, po "Antikosmos" jde o druhý počin kapely, který je v diskografii tohoto švédského projektu jen do počtu. Snad to příště (příští rok?) bude o hodně lepší…

Tracklist:
01. Helvitt - 05:32
02. Myrkrin Vinna Hefnt - 04:59
03. Ór Djúpum - 04:55
04. In Svarta - 04:44
05. Nifldreki - 06:07
06. Svartr ok Þursligr - 04:50
07. Þrúðgelmis Hlaut - 04:37
08. Sísoltinn - 06:17
09. Outro - 06:44

Hodnocení: 6/10

Přidat komentář

Kvinteto nových klipů

22. září 2011 v 22:27 | Monsterfuck |  Music News
Crashdiet>>> Vezměme to podle abecedy... Prvními pány na holení dnešní videoklipové novinky jsou švédští glam metalisté Crashdïet, kteří si na konto aktuálně připsali video k songu s názvem "Down with the Dust". Ten se objevil na posledním albu "Generation Wild", jež se na trh dostalo v polovině dubna loňského roku. Bez zajímavosti není fakt, že deska se v domácím švédském žebříčku prodejnosti vyšplhala až na třetí pozici! Co je to zač, se můžete podívat na tomto odkazu.

>>> Pokud mě paměť nešálí, po písmenku C v abecedě následuje D, což je písmeno dalších Švédů Dark Tranquillity. Tato skupina se však na rozdíl od výše zmiňovaných mladých kolegů řadí už mezi veterány a také průkopníky svého žánru, kterýmžto je melodický death metal. Dark Tranquillity mají na 24. října nachystanou novou verzi (tzv. tour edition) posledního alba "We Are the Void". Jelikož propagace takového počinu není jen tak, vytasili se pánové i s videem k písničce "Zero Distance". Ke zhlédnutí na této adrese.

Nová verze "We Are the Void" bude bohatší o všechny čtyři bonusové písničky, které se v různých obměnách vyskytly na limitované, japonské a iTunes edici původního vydání, a zbrusu novou, doposud nevydanou pecku "Zero Distance" (právě k ní vznikl onen klip; samotný song byl natočen ve stejné době jako zbytek "We Are the Void", ale kapela si jej ponechala pro budoucí využití, které přichází právě nyní). Dále bude k počinu přibaleno DVD s několika klipy a živáky.

>>> "Blodtørst" - tak se jmenuje song Kvelertak, k němuž právě vznikl videoklip, o jehož režii se postaral jistý Torjus Førre Erfjord. Píseň pochází z debutové alba "Kvelertak", které je v prodeji od 21. června loňské roku. Na klip se můžete podívat tady. Mimochodem, video je animované, takže se nelekněte :-)

>>> Uff, konečně nějaké video, jehož kód rozlouskne i blog. Jedná se "Curl of the Burl" od Mastodon. Koncept klipu vymyslel bubeník Brann Dailor, ztvárnění do vizuální podoby si vzal na starost režisér Robert Schober, s nímž už Mastodon natáčeli videa "Divinations" a "Sleeping Giant". Výsledek je k vidění o kousek níže.

"Curl of the Burl" je jedna ze skladeb nenovějšího alba Mastodon, "The Hunter". Deska oficiálně vychází už za pár dnů - 27. září.


>>> Na závěr trocha té křesťanské metalcore muziky v podání The Devil Wears Prada. Američané vydali svou nejnovější nahrávku "Dead Throne" 13. září letošního roku - a právě z ní pochází písnička "Born to Lose", jejíž klip je připraven pro vaše bulvy zde. Režíroval Drew Russ (A Day to Remember, The Famine).

Jelikož tu o "Dead Throne" téměř žádné info neproběhlo, tak alespoň jen telegraficky... Místo nahrávání: Zing Studios v Massachusetts; produkce: Adam Dutkiewicz (Killswitch Engage, Times of Grace); obal a tracklist: viz. níže.

01. Dead Throne
02. Untidaled
03. Mammoth
04. Vengeance
05. R.I.T.
06. My Questions
07. Kansas
08. Born to Lose
09. Forever Decay
10. Chicago
11. Constance [hostuje Tim Lambesis z As I Lay Dying]
12. Pretenders
13. Holdfast

The Devil Wears Prada - Dead Throne
Přidat komentář

Blackoví Azaghal vydají nové album

22. září 2011 v 21:55 | Earthworm |  Music News
Black metalová grupa Azaghal má za sebou nahrávání nového alba. "Nemesis" bude již deváté album těchto Finů. Nahrávání proběhlo ve studiu Cursed a zrodilo se tam 11 skladeb, ale není jisté, jestli se na album dostanou všechny. Skladba "Hail the Whore" k poslechu a obal "Nemesis" pro potěšení oka níže.


ddess of retributive justice. →
Přidat komentář

Disturbed připravují sbírku rarit

22. září 2011 v 21:34 | Monsterfuck |  Music News
Budoucnost americké formace Disturbed je v současné době nejistá, hodně nahlas se hovoří o rozpadu (byť nic oficiálního zatím nebylo ven vypuštěno), přinejmenším nějaká ta "menší" přestávka je nevyhnutelná, přesto je však na obzoru nový počin. Půjde o kolekci různých rarit, B-stran singlů a coverů, jejíž souhrnný název bude "The Lost Children". Vydávat se bude 8. listopadu-

"The Lost Children" bude mimo jiné obsahovat třeba dva doposud nevydané songy ("Mine" a "3"), písně, které se objevily na různých reedicích či limitovaných verzích dlouhohrajících alb, dvojici předělávek atp. Podrobný tracklist + obal je zde:

01. Hell
02. A Welcome Burden
03. This Moment
04. Old Friend
05. Monster
06. Run
07. Leave It Alone
08. Two Worlds
09. God of the Mind
10. Sickened
11. Mine
12. Parasite
13. Dehumanized
14. 3
15. Midlife Crisis [Faith No More cover]
16. Living After Midnight [Judas Priest cover]

Disturbed - The Lost Children
Přidat komentář

Info o novinkách Aborted a Lacuna Coil

21. září 2011 v 20:47 | Monsterfuck |  Music News
Aborted>>> Že belgičtí řezníci Aborted chystají další album, to už jste se tu u nás mohli kdysi dávno dočíst, nyní se však již vydání nahrávky "Global Flatline" blíží, tudíž by bylo záhodno jí nakouknout do kuchyně. Půjde o sedmý dlouhohrající zásek kapely, přičemž na trhu by se měl objevit v lednu příštího roku pod značkou Century Media, už 15. října však bude uvolněn singl titulního kousku "Global Flatline". K sehnání bude samozřejmě vícero formátů, mezi nimiž nechybí třeba limitovaný digipack, jenž bude obsahovat 14 válů, čili o dva víc než standardní jewelcase edice.

Nahrávání, mix i mastering proběhly v Hansen Studios v Dánsku u producenta a zvukaře Jacoba Hansena (Volbeat, Pestilence, Hatebreed). Artwork stejně jako v případě EP "Coronary Reconstruction" (2010) nakreslil Justin Osbourn. Jako hosté se na "Global Flatline" představí hned několik vokalistů: Trevor Strnad z The Black Dahlia Murder, Julien Truchan z Benighted, Jason Netherton z Misery Index a Keiijo Niinima z Rotten Sound.

Na závěr ještě tracklist "Global Flatline":
01. Omega Mortis
02. Global Flatline
03. The Origin of Disease
04. Coronary Reconstruction
05. Fecal Forgery
06. Of Scabs and Boils
07. Vermicular, Obscene, Obese
08. Expurgation Euphoria
09. From a Tepid Whiff
10. The Kallinger Theory
11. Our Father, Who Art of Feces
12. Grime
13. Endstille

>>> Trochu měkčí partičkou jsou Lacuna Coil z Itálie, jejichž páté velké album "Dark Adrenaline" však vyjde rovněž v lednu (zde je známo i konkrétní datum - 24.1.), přičemž i zde se v průběhu října (resp. 17. října) objeví singl s názvem "Trip the Darkness", který vyjde pouze v digitální podobě. A shodou okolností, i u Lacuna Coil, stejně jako u výše probíraných belgických kolegů, vydání zaštítí Century Media Records z Německa. Obal a tracklist "Dark Adrenaline" můžete podrobit průzkumu na konci novinky.

Kapela svůj nejnovější výtvor samozřejmě chválí až do nebes. "Jednoduše to album miluju. Myslím, že je to ta nejlepší věc, co jsme zatím stvořili, absolutně zachycuje podstatu toho, kdo jsme," říká zpěvačka Cristina Scabbia a dále pokračuje: "Atmosféra nahrávky potěší hodně oldschool fanoušků, ti novější si zase užijí vibrující energii a temnější nádech songů. Věřím, že 'Dark Adrenaline' vás zvedne nohy. Dámy a pánové, připravte se na jízdu!"

Tracklist "Dark Adrenaline":
01. Trip the Darkness
02. Against You
03. Kill the Light
04. Give Me Something More
05. Upsidedown
06. End of Time
07. I Don't Believe in Tomorrow
08. Intoxicated
09. The Army Inside
10. Losing My Religion
11. Fire
12. My Spirit

Obal "Dark Adrenaline":

Lacuna Coil - Dark Adrenaline
Počet komentářů: 5

Opeth - Heritage

20. září 2011 v 18:23 | Earthworm |  Recenze
"Fanoušek progresivního rocku si ze všeho nejméně přeje, aby jeho oblíbená kapela byla skutečně progresivní..." - Paul Stump (kniha "The Music's All That Matters")

Při poslouchání a zvažování mých názorů na "Heritage" mě napadl právě tento skvělý citát, přesně vystihující progrockového fanouška. Ačkoliv miluje jakousi experimentálnost hudby a často v ní vidí výzvu, když přijde opravdový twist, opravdový experiment, při kterém kapela opustí svůj již zažitý styl, fanoušek to nerad vidí. Podobná situace nyní nastala s Opeth a já si přijdu jako ten fanda. Hned na začátku si to ujasníme. Opeth už při podávání prvních informací o albu prozradili, že půjde o něco úplně jiného, konkrétně o 70. léta, a žádné growly a podobné záležitosti se konat nebudou. Jak řekli, tak taky udělali. Já Opeth zbožňuji. Zbožňuji prog. Poslední dobou zbožňuji i 70. léta. Jenže "Heritage" mi prostě nešmakuje.

Proč vlastně 70. léta? Åkerfeldt vlastně death metal nemá rád už pěkně dlouho. Od svých dvaceti let sní o tom, že stvoří desku, nemálo se blížící stylu King Crimson nebo Camel. Zvuk se podle mě ve finále od těchto kapel celkem liší a osobně si zlatá sedmdesátá v hlavě představím trochu jinak, ale je pravda, že podobný sound tehdy v některých seskupeních frčel. Představte si tedy nějakou opravdu obskurní kapelu z této doby. Přimíchejte Åkerfeldtův vokál a Opethovskou temnou atmosféru a jste doma, přímo v "Heritage". Na první poslech se to nezdá, ale riffy, nálada i skladby jsou dost Opethovské, akorát trochu jinak.

Bohužel, přestože si "Heritage" jakž takž zachovalo tvář kapely, rozhodně nezachovalo její kvalitu a genialitu. S dynamikou a skládáním byly lehké problémy už na "Watershed" (klid/bordel/klid/bordel... bez pořádného smyslu) a nyní se to ještě prohloubilo. Åkerfeldt už prostě ani nedokáže propojit jednotlivé riffy tak, aby to znělo dobře. Nápadů a vynikajících částí je na albu hromada, jenže k čemu to je, když jsou tak nějak náhodně poházené dohromady a ono to snad nějak dobře dopadne? Některé přechody opravdu bijí svoji nesmyslností do uší a zní až disharmonicky. Kromě úplně perfektního intra "Heritage" a závěrečné instrumentálky "Marrow of the Earth" zní většina alba jako směsice pěkných motivů s přidanou vatou okolo, aby se to dalo nějak uzavřít a říkat tomu skladba.


Tak jsem "Heritage" pořádně potopil, ale úplná hrůza to zase není. První a poslední song už jsem zmínil, dále je tam asi nejkonzistnější skladba "Folklore" a pak krátká vypalovačka "Slither". A pak už je tu schizofrenní zbytek. Hluchá místa i super nápady, ale opravdu špatné přechody (vlastně žádné) mezi nimi. Nejrozporuplnější pocit mám z "Famine". Ta nabízí neskutečné pasáže, jenže najednou "prásk" a do uší vám hraje buď neposlouchatelný riff nebo se do vás ze sluchátek sype nuda. Přitom má takový potenciál! S orientálními perkusemi nebo flétnou ve stylu Jethro Tull mohli Opeth stvořit pořádnou pecku, ale nic moc z toho není.

Kapelu maximálně zbožňuji, ale tohle je zklamání. Těžko říct jestli třeba jen nechci podvědomě přijmout tu změnu, každopádně když budu mít chuť na Opeth, "Heritage" mě určitě nenapadne. A když budu mít chuť na sedmdesátky, vytáhnu z rukávu hromadu jiných kapel. Škoda, škoda.

Tracklist
01. Heritage - 02:05
02. The Devil's Orchard - 06:40
03. I Feel the Dark - 06:40
04. Slither - 04:03
05. Nepenthe - 05:40
06. Häxprocess - 06:57
07. Famine - 08:32
08. The Lines in My Hand - 03:49
09. Folklore - 08:19
10. Marrow of the Earth - 04:19

Hodnocení: 4/10


Zbytek redakce hodnotí:
Pokud Opeth před vydáním prohlašovali, že "Heritage" bude inspirováno 70. léty, tak kecali, jelikož tohle není inspirace, nýbrž sedmdesátkové retro jak noha. Je otázkou do pranice, jestli tohle Mikael Åkerfeldt už nepřehnal. Docela by mne zajímalo, jak se mu na to tvářili na firmě, když jim to tam donesl (smích). Ale dosti demagogie. Ono to totiž má svým způsobem své kouzlo a když tak o tom přemýšlím, je to vlastně první nahrávka Opeth, která mě opravdu baví. Trochu se mi zdá, že se "Heritage" jaksi minulo dobou, ale na druhou stranu... poslouchá se to moc dobře, o tom žádná. Ale hodnotit nějak číselně, to si s prominutím odpustím.
Monsterfuck - bez hodnocení
Počet komentářů: 5

Umbrtka: videoklip "Vezeme bábu"

20. září 2011 v 18:23 | Monsterfuck |  Music News
Prachmatické těleso Umbrtka z Plzně vypustilo videoklip "Vezeme bábu" k nadcházejícímu albu s názvem "Spočinutí". Video, které je složeno ze záběrů ze starého československého seriálu "Sanitka" (1984), můžete zhlédnout na konci novinky.

"Spočinutí" vyjde v průběhu října u Selement Records. Jeho tracklist bude následující:

01. Poznání
02. V jeho den
03. Vezeme bábu
04. Slečna s knihou
05. Procitnutí
06. Byla šedá ulice
07. Kraftvarg
08. Putovní knír
09. Lavičky
10. Komtesa
11. O Slunci
12. Jaro nevidět
13. Spočinutí

Umbrtka nedávno vypustila volně stáhnutelný singl "Jaro nevidět", který obsahuje tři alternativní verze stejnojmenné písně a předělávku "Šel pro krev" od The Plastic People of the Universe. Více informací o počinu (+ link na stáhnutí) najdete ve starší novince.

Přidat komentář

Jeff Loomis nahrává druhou sólovku

20. září 2011 v 18:08 | Monsterfuck |  Music News
Jeff LoomisJeff Loomis, bývalý kytarista Nevermore (kapelu opustil v dubnu letošního roku kvůli vnitřním neshodám), právě pracuje ve Fastback Studios v americkém Seattlu na svém druhém sólovém počinu, nástupci alba "Zero Order Phase" (2008). S bicími mu pomáhá Dirk Verbeuren, bubeník švédských Soilwork. Právě ten se o průběhu prací vyjadřoval:

"Byla to skvělá zkušenost, nahrávat bicí pro Jeffovy výborné songy. Žádný materiál jsem nedostal předem takže je všechno spontánní. Zamiloval jsem se tam do bicí sestavy Tama Superstar, kterou jsem měl pro tuhle příležitost - zní opravdu úžasně. Co se týče samotné hudby, myslím si, že Jeff s touhle deskou udělal obrovský pokrok. Těšte se na inspirující, rozmanitou muziku s mnoha neuvěřitelnými detaily."

Toto dosud nepojmenované album produkuje Aaron Smith ze skupiny 7 Horns 7 Eyes. Vydávat by se mělo na jaře příštího roku u Century Media.

První sólový počin Jeffa Loomise, "Zero Order Phase", vyšel 22. srpna 2008 také u Century Media. Objevilo se zde několik významných hostů, mezi nimiž nechybí například jména jako Pat O'Brien (Cannibal Corpse) nebo Ron Jarzombek (Blotted Science, Watchtower ad.)
Přidat komentář

Voivod chystají reedici 27 let starého demosnímku

20. září 2011 v 17:30 | Monsterfuck |  Music News
27 let, to je dlouhá doba - tak dlouhá, že spousta čtenářů Sicmaggot tolik roků ještě ani nežije. Přesto před 27 lety vznikaly nahrávky, které stojí za poslech i dnes, což si evidentně myslí i kanadská metalová veličina Voivod, která 22. listopadu znovu vydá svůj druhý demáč "To the Death", jenž se původně objevil v lednu roku 1984. Nová verze ponese název "To the Death 84", bude mít nový (ale relativně dost podobný tomu původnímu) obal a k dispozici bude v podobě CD a 2LP. Seznam skladeb zůstává stejný jako na staré kazetě:

Voivod - To the Death 8401. Voivod
02. Condemned to the Gallows
03. Hell Driver
04. Live for Violence
05. War and Pain
06. Incantation
07. Buried Alive [Venom cover]
08. Suck Your Bone
09. Blower
10. Slaughter in a Grave
11. Nuclear War
12. Black City
13. Iron Gang
14. Evil [Mercyful Fate cover]
15. Bursting Out [Venom cover]
16. Warriors of Ice

Vydání "To the Death 84" si vezme na starost firma Alternative Tentacles.
Přidat komentář

Autumn vydají novinku začátkem listopadu

20. září 2011 v 17:07 | Monsterfuck |  Music News
Holandské partičce Autumn vyjde 7. listopadu (alespoň co se evropského trhu týká) nová studiová placka s názvem "Cold Comfort". Svým jménem ji opět zaštítí label Metal Blade Records. První výlis se objeví v podobě limitovaného digipacku se dvěma bonusovými songy, které by se na případných dolisech již neměly objevit.

Podle vyjádření vydavatele je "Cold Comfort" kolekcí chytlavých písniček, které však drží pohromadě. Na rozdíl od starších věcí prý mají příznivci očekávat více progresivních elementů a "alternativní přístup ke zvuku každé individuální skladby". Kapela hned dodává, že z jejich pohledu je "Cold Comfort" tím nejosobnějším, co prozatím nahráli.

Autumn - Cold ComfortTracklist a obal "Cold Comfort":
01. The Scarecrow
02. Cold Comfort
03. Black Stars in a Blue Sky
04. Retrospect
05. Alloy
06. End of Sorrow
07. Naeon
08. Truth Be Told (Exhale)
09. The Venamoured
10. Changes for the Bitter [bonus]
11. The Mute (Inhale) [bonus]

Předchozí album "Altitude" vyšlo 13. února 2009 rovněž u Metal Blade. Celkově šlo o čtvrtou desku Autumn, druhou pod Metal Blade (novinka "Cold Comfort" je tedy pátým velkým počinem skupiny). I zde se objevila také limitovaná verze, tentokrát ale jenom s jednou bonusovou písničkou - "One Word Reminder" (bonusové skladby pro "Altitude" byly vlastně dvě, ale ta druhá, "Closure", se objevila i na standardní edici).
Přidat komentář

Esoteric s kompletním infem o novince

19. září 2011 v 20:06 | Monsterfuck |  Music News
Britská veličina ultra pomalého záhrobního doom metalu Esoteric zveřejnila kompletní informace o své šesté dlouhohrající desce (v tomto případě berte výraz dlouhohrající opravdu doslovně - půjde o dvojalbum s celkovou stopáží téměr 98 minut!), která vyjde 11. listopadu v Evropě (15. listopadu v Severní Americe) pod názvem "Paragon of Dissonance" u Season of Mist. Seznam skladeb a obálka jsou k nahlédnutí klasicky na konci článku.

Předchozí počin "The Maniacal Vale" byl do světa vypuštěn 16. června 2008 rovněž skrze Season of Mist, v Severní Americe se nahrávka dostala do oběhu až 9. července. Avšak už před oficiálním datem vydání Esoteric "The Maniacal Vale" prodávali na svém květnovém turné tohoto roku. I v tomto případě se jednalo o dvojalbum (dokonce se stejným rozdělením písní jako na chystané novince), jehož celková délka končila těsně pod hranicí neuvěřitelných 102 minut.

Tracklist "Paragon of Dissonance":
Disc I:
01. Abandonment
02. Loss of Will
03. Cipher
04. Non Being
Disc II:
01. Aberration
02. Disconsolate
03. Torrent of Ills

Esoteric - Paragon of Dissonance
Přidat komentář

Einherjer - Norrøn

18. září 2011 v 14:13 | Monsterfuck |  Recenze
Einherjer - NorronEinherjer patří poprávu mezi průkopníky viking metalu, kteří v polovině 90. let pomáhali společně s několika dalšími tento styl utvářet a dávat mu jeho tvář (přičemž všichni s největší pravděpodobností samozřejmě vycházeli z kořenů, které zasadil svými nesmrtelnými deskami Quorthon z období 1988-1991). Už jen z tohoto historického nástinu bude nejspíš každému jasné, že v případě těchto Norů nebudeme mít co dočinění s trendovou podobou viking metalu (která se snad ani viking metalem nazývat nedá, ale dejme tomu…), nýbrž s jeho prapůvodní podstatou. Kariéra Einherjer je (snad až na jednu slabší výjimku v podobě "Odin Owns Ye All" z roku 1998) lemována samými kvalitními počiny, jenže v roce 2004 se nad nimi zavřela voda a tři ze čtyř tehdejších členů založili stylově velice odlišné (thrash metal) uskupení Battered. O čtyři léta později však nastal obrat o 180° a Einherjer opět povstali, aby všem pseudo-Vikingům ukázali, jak se to má hrát, a aby všem fanouškům, kteří si je ještě pamatují z dřívějších dob, opět potvrdili, že na samotnou špičku svého žánru jednoznačně patří. Palčivou otázkou zůstává, jestli se jim to s comebackovým počinem "Norrøn" - s nímž si dali docela na čas, když vychází až tři roky po samotném návratu - povedlo. Tak si ji pojďme zodpovědět…

Nebudu vás dlouho napínat - podle mého názoru se Einherjer s "Norrøn" opravdu povedlo stvořit nahrávku, která na dřívější období a na všechny jejich desky, které jsou (nebo by přinejmenším měly být) ve všech učebnicích viking metalu, navazuje více než důstojně. Možná mi trochu kalí úsudek fakt, že Einherjer je kapela, kterou mám opravdu hodně rád a kterou poslouchám už relativně dlouho (poprvé jsem se k nim dostal okolo vydání "Norwegian Native Art", což je dobrých 11 roků zpátky), a rozhodně také nezastírám fakt, že jsem v obnovu jejich činnosti v letech ticha pořád doufal, ale nemůžu si pomoct - ať se na "Norrøn" dívám z jakéhokoliv úhlu, vždy mi vychází album mimořádných kvalit.

Především oceňuji to, že "Norrøn" není pouhou kopií starých alb, která by se snažila těžit jenom a pouze z jejich odkazu. Na novince je cítit znatelný progres, avšak provedený nenásilně a s citem. Důkazem může být například na poměry kapely velice se vymykající "Alu Alu Laukar", jež se i přes svou netradičnost do kontextu nahrávky i celé tvorby Einherjer stále hodí. Více než kdykoliv v minulosti je taktéž mnohem více cítit hojné využití sborů. Skupina je však necpe bezhlavě všude, jsou spíše vkusně využity k umocnění atmosféry a gradaci skladeb, což se povedlo na výbornou. A musím říct, že mě velice překvapila ještě jedna věc, a to vyloženě hardrocková a heavy metalová kytarová sóla v některých písních. A i když to možná bude znít trochu divné, i tohle Einherjer vyšlo a rozhodně se nejedná o nic rušivého, naopak to "Norrøn" hezky oživuje.

Úvod desky obstarává skoro-titulní věc "Norrøn Kraft", která je jednoznačně nejdelším kouskem nahrávky (bez pár vteřinek rovných 13 minut). Song se rozjíždí přibližně půlminutovým, vcelku epickým intrem, následující sloky nejednou podle jednoho mustru, ale střídají se ve dvou různých polohách - jakési řekněme plíživé a o něco klasičtější s kytarovým zápřahem. V tomto duchu - samozřejmě se střídáním refrénů a také mírnými obměnami či mosty - pokračuje následujících několik minut, ale pokud by vás napadlo něco o nudě, tak ta se, mrcha jedna, tak nějak nedostavuje; píseň díky tomuto přístupu spíše příjemně graduje. Zlom přichází až po sedmi minutách s pomalou a téměř bezkytarovou pasáží, jež se po několika dalších minutách přehoupne do výtečné akustického kousku a následného fantastického závěru. Z toho všeho nám vyplývá, že Einherjer plochu třinácti nevyužívají k zběsilým manévrům, díky nimž by píseň skončila úplně jinak než začala, spíš pečlivě budují, gradují song a napínají posluchače. A že se jim to ale daří!

Einherjer

Jak již bylo řečeno, následující položky nejsou zdaleka tak dlouhé (druhá nejdelší "Atter På Malmtings Blodige Voll" má lehce přes 8 minut, čili skoro o pět minut méně), takže lze očekávat trochu odlišný přístup. Druhá "Naglfar" se zvuky mořských vln na svém konci i začátku se nese relativně v mantinelech starší tvorby, takže nejde o nic špatného. Další "Alu Alu Laukar" jsem na začátku zmiňoval jako pro Einherjer docela netradiční kus, což stále trvá. Song zaujme hodně výraznou rytmickou linkou (která je sice docela jednoduchá, ale rozhodně má své nesporné kouzlo) a vícehlasem v refrénu. Ve "Varden Brenne" vystrkují růžky ony výrazné sbory, jež se starají o patřičnou náladu, ale jinak píseň působí až příjemně staromilsky a dřevně, což mám já osobně rád. Jinak mi přijde, že Grimarův krákorák je ve "Varden Brenne" oproti ostatním songům o dost víc vyzdvižený v mixu dopředu (zvláště v refrénu a při poslechu na sluchátkách je to cítit), ale to byl nejspíš záměr, Dále tato skladba nabízí vyloženě hardrockové kytarové sólo, jak jsem zmiňoval výše. Samozřejmě není jediné (jedno krátké se objevuje třeba i v "Norrøn Kraft"), ale právě ve "Varden Brenne" je nejdelší a nejvýraznější.

"Atter På Malmtings Blodige Voll" má sice trochu nemastný, neslaný začátek, ale není to nic hrozného. Jak se však písnička rozjede, jedná se opět o záležitost, která lahodí sluchu. Zaujme především svou pestrostí a střídáním nálad. Song balancuje od nášupových sypaček (jediné na desce - tohle přece jenom nikdy nebyla doména kapely), přes klasické einherjerovské pasáže, až ke klidnějším momentům. Závěr se nese ve znamení akustické kytary, což připraví půdu pro šestou a poslední kompozici "Balladen om Bifrost", která se - jak už její název, byť je v norštině, napovídá - ponese v pomalejším baladickém duchu, což znalcům Einherjer jistě připomene debut "Dragons of the North" z roku 1996, který rovněž končil úžasnou baladou "Ballad of the Swords". "Balladen om Bifrost" má vcelku podobnou pozici, ale není tak sugestivní, přesto má svůj nesporný půvab. Pomalé akustické pasáže přímo srší severskou zasmušilostí, která vždy graduje povedeným refrénem, v němž nastupují i elektrické kytary.

To bychom měli probrané změny od minula i celý tracklist, takže nám zbývá ještě jedna důležitá věc - celkový dojem z "Norrøn". Z textu už asi vyplynulo, že ten je - alespoň z mého pohledu dlouholetého příznivce Einherjer - velice příznivý. Album mě opravdu chytlo hned na první poslech - poprvé jsem si ho pouštěl asi ve tři hodiny ráno, kdy za okny zrovna zuřila bouřka, což skvělému úvodnímu dojmu velice napomohlo. Avšak i po velikém množství poslechů (a za různého počasí) mě "Norrøn" stále opravdu baví a opravdu si to užívám. Jen bych rád na závěr upozornil ještě na jednu věc - "Norrøn" je opravdu nutné poslouchat jako desku, čili v kuse a od začátku do konce, protože jedině v této podobě má tu pravou sílu a působí tak, jak má působit. Má svou pevně danou strukturu i gradaci, která se při pouštění náhodných válů na YouTube rozsype jako domeček karet v prudkém vichru. Takže, poslouchat jen kompletně jako desku a odměnou vám bude opravdu výtečný poslech.

Tracklist:
01. Norrøn Kraft - 12:54
02. Naglfar - 05:11
03. Alu Alu Laukar - 02:51
04. Varden Brenne - 06:21
05. Atter På Malmtings Blodige Voll - 08:13
06. Balladen om Bifrost - 05:50

Hodnocení: 8,5/10

Přidat komentář

Sicmaggot hitparáda: třicátéosmé kolo

18. září 2011 v 10:25 | Monsterfuck |  Hitparáda
I aktuálně zakončené kolo Sicmaggot hitparády ovládla již tradičně dvojice Austrian Death Machine / Iron Maiden, která byla do hlasování shodou okolností nasazena v jednom a tom samém týdnu. Schwarzeneggerovinou nasáklá "I Need Your Clothes, Your Boots, and Your Motorcycle" a deštěm promočená "Rainmaker" vám evidentně chutnají. Ovšem zas tak špatně na tom nejsou ani norští Immortal, jejichž mrazivý vál "The Call of the Wintermoon" postupuje jako poslední ze třetího fleku. Jako poslední? Že vám ty počty nějak nesedí? Ano, to máte pravdu. Čtvrtá a pátá pozice, čili přesně hranice postupu/nepostupu, totiž tentokrát obdržela shodný počet bodů... no, a protože zrovna hitparádu dělám po ránu ve špatné náladě, pustím dále jen tři klipy, nikoliv pět (smích). Každopádně jen ještě dodám, že tohle se týká Carnifex a Le Scrawl, poslední minule nominovaní Švédové HammerFall totiž suverénně skončili poslední.

A co bude za novinky dneska? Usoudil jsem, že je čas zase na nějaký thrash metal, tudíž jsem trochu zalovil v paměti a vytáhnul kousek "One by One" od Mantic Ritual, kapely, která pár roků zpátky vydala v době největší boomu novodobé thrash metalové vlny svůj debut "Executioner" u monstrlabelu Nuclear Blast a šla pak hodně nahoru, ale dneska už je o ní slyšet jen sporadicky, a to jenom díky neustálým změnám sestavy. Oproti tomu další skupina je už sázka na jistotu, stálice a protřelí mazáci, kteří tu svou doomovou káru tlačí více jak dvacet roků - nikdo jiný než My Dying Bride. A do třetice všeho dobrého i zlého si dáme opět po čase strýčka Devina Townsenda, tenkrát však nikoliv v rámci jeho vlastních kapel/projektů/sólovek (aby se mu v tom prase vyznalo), ale z doby, kdy to ještě tenhle svérázný chlapík hobloval u Strapping Yound Lad.

Výsledky třicátéhoosmého kola:
---postupující---
1. místo: Austrian Death Machine - I Need Your Clothes, Your Boots, and Your Motorcycle (10 hlasů - 27%)
2. místo: Iron Maiden - Rainmaker (9 hlasů - 24%)
3. místo: Immortal - The Call of the Wintermoon (6 hlasů - 16%)
---nepostupující---
4.-5. místo: Carnifex - Hell Chose Me (5 hlasů - 14%)
4.-5. místo: Le Scrawl - Wintersun (5 hlasů - 14%)
6. místo: HammerFall - Blood Bound (2 hlasy - 5%)

Klipy a hlasovací anketu pro třicátéosmé kolo naleznete po rozkliknutí na celý článek!
Celý článek | Přidat komentář

Dream Theater - A Dramatic Turn of Events

17. září 2011 v 23:33 | Earthworm |  Recenze
V posledním roce musel o Dream Theater slyšet asi každý. Kapela si prošla změnou sestavy, což je v hudebním průmyslu nepříliš vzácná záležitost, ale jen málokdy je to něco tak zásadního jako u DT. Po dlouhých 25 letech od založení totiž skupinu opustil jeden ze zakladatelů, mediálně asi nejvýraznější persona kapely, Mike Portnoy. Ten byl nejen zakladatelem, ale, protože u Dream Theater se hodně zakládá na týmové práci, i jedním ze skladatelů, hlavních mozků a osobou přímo ovlivňující zvuk kapely. Jeho místo po složitých a náročných konkurzech obsadil sympaťák Mike Mangini, bubeník a hlavně člověk téměř jako stvořený pro kapelu. Dá se říct, že s výměnou personálu začala i nová éra kapely. A jak takoví noví Dream Theater vlastně vypadají? Čtěte dále!

Kdo už se v tvorbě DT alespoň trochu vyzná, ví že poslední alba se nesly v trochu metalovějším duchu a k tomu kapelu táhl hlavně Portnoy. Někteří dokonce jejich diskografii rozdělují někde v období "Scenes from a Memory"/"Six Degrees of Inner Turbulence" a novější alba nepřijímají pozitivně. "A Dramatic Turn of Events" může být pro někoho menším znovuzrozením, jelikož i přes prvky metalu, které k Dream Theater odjakživa patřily, na tomto albu dominuje progresivní část. Jakoby kapelu opět uchvátil duch devadesátých let, kdy mladí nadšenci zběsile experimentovali a objevovali možnosti hudby. Ano, toto album se dá zařadit mezi klasiky jako "Images and Words", "Awake" nebo "Falling into Infinity", a to nejenom stylově, ale rozhodně i kvalitativně.

A v čem je to o tolik jiné a lepší než posledně? Přece jenom se toho zas tak moc nezměnilo, složité kompozice a dlouhé instrumentální pasáže tu byly i minule. Jakkoliv Dream Theater zbožňuji, musím přiznat, že na posledních deskách jako by sóla byla násilně naroubována a pojem "instrumentální onanie" to leckdy docela vystihoval. Tentokrát ale všechno působí absolutně přirozeně, jako by všechno pasovalo tak, jak má být, a žádný kus není zbytečný. Hudba fantasticky plyne a změny temp a nálad se rozhodně nezdají samoúčelné.


Rozebírat technické výkony šikulů, kteří jsou světovou špičkou ve svém oboru, je trochu zbytečné. O čem se ale dá vždycky mluvit, je zpěv. Chlapi se konečně dovtípili, a LaBrie to netlačí nijak zbytečně vysoko a většinu alba je ve středních polohách, jež mu nejvíce sednou. Tím nechci říct, že nikdy nejde nahoru ani dolů, ale dělá to jenom, když je to opravdu nutné a... no, je to tu znovu... nenásliné a přirozené.

Co se týče ostatních členů... už to nemůžu vydržet. PETRUCCIHO ZVUK ZABÍJÍ!!! Asi nikdy nepochopím jak to ten chlap dělá, ta jeho kytara zní prostě neskutečně mňamózně. A když se ten zvuk zkombinuje s šikovným riffem, jako je ten z "Outcry"... No, když jsem to poprvé slyšel, spadla mi čelist. Nebojím se říct, že je to jeden z nejlepších riffů, co jsem kdy slyšel. John Myung a jeho basovka neprošli žádnými změnami, jsou prostě geniální jako vždy, a John potvrdil, proč byl nedávno zvolen nejlepším baskytaristou všech dob. Zato Jordan Rudess se tentokrát opravdu činil. Dostal hromadu prostoru a dokud jsem to neslyšel, ani mi nedošlo, že mohl být v minulosti slyšet i o něco víc. Řekl bych, že tentokrát opravdu zapracoval hlavně na atmosférické stránce, to že umí sólovat, už nám dokázal mnohokrát předtím. Perfektní! Mike Mangini bubnuje výtečně, ale svůj styl nám zatím pořádně nemohl předvést, jelikož se zatím ještě nepodílel na skládání alba a jenom se naučil party, které mu kolegové připravili. Už se těším až na další desce ukáže, co se v něm doopravdy schovává.

Blížím se ke konci, a tak abych vypíchnul i nějakou chybku, tak by to bylo třeba zařazení poslední skladby "Beneath the Surface". Celkové vyznění by podle mě bylo lepší, kdyby se končilo epickou záležitostí "Breaking All Illusions", ale to je jen malá vada na kráse tohoto giganta. Nejradši bych napálil plné skóre, protože jsem prostě fanatik a tuhle kapelu řadím o třídu výš než vše ostatní, co poslouchám, ale v rámci objektivity a taky v rámci diskografie DT, bych to viděl o stupeň, dva, níže. Některým zase nemusí vůbec sednoust styl kapely, proto radím - klikněte si na video nahoře a kochejte se, za zkoušku nic nedáte.

Tracklist
01. On the Backs of Angels - 08:45
02. Build Me Up, Break Me Down - 06:59
03. Lost Not Forgotten - 10:11
04. This Is the Life - 06:57
05. Bridges in the Sky - 11:01
06. Outcry - 11:24
07. Far from Heaven - 03:56
08. Breaking All Illusions - 12:25
09. Beneath the Surface - 05:26

Hodnocení: 9,5/10


Zbytek redakce hodnotí:
Dream Theater je kapela, které jsem i přes všeobecné nadšení z ní nikdy nemohl pořádně přijít na chuť, ačkoliv jsem to nejednou zkoušel. K "A Dramatic Turn of Events" jsem upřel svou pozornost z toho důvodu, že jsem mohl doufat, že se to tentokrát konečně zlomí, neboť se ve skupině udála zásadní změna a z její sestavy odešel hlavní tahoun Mike Portnoy. Ale nestalo se. Na jednu stranu, hluchý nejsem a slyším, že "A Dramatic Turn of Events" je dobré, na druhou stranu je tu však fakt, že i přesto ta muzika se mnou nic nedělá, nepůsobí na mě, nemluví ke mně. A to je zásadní problém. Jak kdysi prohlásil Yngwie Malmsteen (alespoň pokud si správně pamatuji), produkce Dream Theater je jenom sport, ne hudba, v čemž bych s ním souhlasil (i když zrovna on má jako známý kytarový onanista co říkat). Výsledek tedy na mé uši působí jaksi rozporuplně. Subjektivně mě to nebere, některé momenty jsou sice povedené, ale obecně to prostě není můj šálek čaje; objektivně však cítím, že to má své nesporné kvality, a z toho důvodu se mi moc nechce "A Dramatic Turn of Events" shodit nějakým nízkým hodnocením, přestože ta subjektivní část po něm volá. Takže asi tak - mistr Schizofrenik zase jednou útočí...
Monsterfuck - bez hodnocení
Přidat komentář

Umoral pracují na debutu

17. září 2011 v 20:39 | Monsterfuck |  Music News
Norští šílenci Umoral, kteří se na scéně zviditelnili svým pilotním minialbem "Umoral" s velice netradičním obalem, hlásí, že konečně začali pracovat na dlouho odkládaném dlouhohrajícím debutu, který se bude jmenovat "Der Hvor Sola Aldri Skinner".

Nahrávání "Der Hvor Sola Aldri Skinner" bylo dlouhou dobu odkládáno především kvůli neustálé vytíženosti bubeníka Hellhammera (Mayhem, Arcturus, Nidingr a tuny dalších). Zpěvák Zweizz a kytarista Teloch se proto rozhodli, že debut nabubnuje náhradní bubeník AntiChristian (Tsjuder, Grimfist, The Cumshots). Více informací prozatím není k dispozici.

Umoral
Přidat komentář

"Deathhammer" od Asphyx v příštím roce

16. září 2011 v 23:49 | Monsterfuck |  Music News
Dlouho očekávaný nástupce comebackového alba Asphyx, "Death... the Brutal Way" z roku 2009, konečně vyjde pod názem "Deathhammer" začátkem roku 2012 u firmy Century Media. Kapela jej začala nahrávat už v lednu letošního roku, takže všechny nástrojové stopy jsou již připravené, zbývá dodělat ještě nahrávky vokálů, mix, o nějž se postará Dan Swanö (Bloodbath, Edge of Sanity), a obal, který zpracuje Axel Hermann.

Asphyx tvrdí, že "Deathhammer" bude tvrdší, brutálnější a temnější verzí "Death... the Brutal Way". Ačkoliv to tvrdí každá kapela, v jejich případě je to prý holý fakt. Údajně máme očekávat tu nejvíc heavy fošnu v jejich historii. Fandové zde naleznou kupříkladu následující vály:
  • Asphyx-Minefield
  • Deathhammer
  • Reign of the Brute
  • Vespa Cabro
  • We Doom You to Death
"Death... the Brutal Way" vyšlo v červnu roku 2009, mimo jiné i jako limitovaná edice ve slipcase obalu, jehož součástí bylo také DVD s kompletním záznamem reunionové show z německého festivalu Party San 2007. Později se u firmy War Anthem Records objevila i reedice v podobě vinylu, jenž byl limitován na pekelných 666 kousků.

Asphyx
Přidat komentář

Nile znovu vydají své první demo

16. září 2011 v 23:19 | Ježura |  Music News
Kapelu Nile asi není třeba nikterak představovat. Nejenže si v průběhu let udržela originalitu co se týče egyptské tematiky, ale rovněž, a ne náhodou, si za dobu své existence vysloužila pověst vůdčího aktu technického death metalu. Od vydání zatím poslední řadovky "Those Whom the Gods Detest" uplynuly dva roky a aby Nile ukrátili svým fanouškům čekání na jejího nástupce, na jedenáctého října letošního roku naplánovali opětovné vydání svého eponymního dema "Nile", tentokrát pod názvem "Worship the Animal - 1994: The Lost Recordings". Materiál je nahraný původní sestavou Karl Sanders, Chief Spires a Pete Hammoura. O distribuci se postará label Goomba Music a demo vyjde ve formátu sběratelského digipacku...

Tracklist:
01. La Chant Du Cygre
02. Worship the Animal
03. Nepenthe
04. Surrounded by Fright
05. Mecca


Přidat komentář
<< První < Předchozí 12 345Další > Poslední >> 
 
hradbysamoty