Snad každý, kdo se trochu pohybuje v metalu a extrémnějších hudebních odnožích, už zavadil o jméno Devin Townsend. Přezdívají ho šílený profesor, blázen, zároveň se o něm velmi často mluví jako o géniovi. Tenhle chlapík většinu své kariéry ujížděl na alkoholu a na drogách a když s těmi neřestmi skoncoval, vydal se na hudební dobrodružství, na cestu skrz svoji mysl. Tím dobrodružstvím je myšlen Devin Townsend Project, který nabízí čtyři alba alias čtyři složky skladatelovy mysli, každé v trochu jiném stylu, zároveň ale stále s jasným rukopisem mistra Townsenda. Před dvěma lety spatřily světlo světa první dvě části, "Ki" a "Addicted", nyní je celá sága dokončena s vydáním "Deconstruction" a "Ghost". Obě alba jsou protikladná asi jako fašismus a komunismus. Zatímco "Deconstruction" je zástupcem brutality a tvrdosti Devinovy duše, "Ghost" představuje něžnost a krásu. Nejdříve se podíváme na zoubek třetí části ságy - "Deconstruction".
DECONSTRUCTION
Kde začít? O "Deconstruction" by se dalo diskutovat celý večer v hospodě, jak je to nabitá deska. Tolik nápadů pohromadě jsem ještě jaktěživ nezažil, a to se pohybuju výhradně mezi žánry, u nichž se to nápady jenom hemží. Zpracovat všechno, co se děje při poslouchání alba se dá opravdu těžko, obzvlášť kvůli Devinově klasické zvukové zdi a mnoha, mnoha vrstvám, tak typickým pro jeho tvorbu. U Devina posluchače dokáže překvapit nějaký zakopaný detail i po padesáti posleších. Ačkoliv jsem měl čest s celou Townsendovou tvorbou a byl jsem připraven na velké věci, opravdu jsem nečekal něco takového. Po prvním poslechu jsem jenom tupě koukal do zdi a nechápal, co se to právě stalo. Významným příspěvkem k dalšímu vrstvení hudby a k celkovému vyznění alba byla Česká Filharmonie, poslední dobou na metalové scéně poměrně populární (Blind Guardian, Septicflesh). Geniální využití orchestru a hlavně sborů je opravdu podstatnou částí "Deconstruction".
Velkým tahákem pro fanoušky je určitě hromada hostů z kultovních metalových kapel. Na albu můžete slyšet takové legendy, jako je Ihsahn (ex-Emperor), Mikael Åkerfeldt (Opeth), Greg Puciato (Dillinger Escape Plan) nebo Tommy Rogers (Between the Buried and Me). Nehostovali ale jenom vokalisté, můžete se dočkat i bicích partů od Dirka Verbeurena (Soilwork) nebo kytarového sóla od Fredrika Thordendala (Meshuggah). Výčet hostů je samozřejmě mnohem delší, kromě poslední skladby "Poltergeist" se na každé pecce vyskytuje minimálně jeden. Mnozí obviňovali Devina, že nalákání hostů je pouze marketingový tah, ale on sám řek, že prostě po napsání skladeb cítil, že určité pasáže vyžadují jejich přítomnost. Bůhví jaká varianta je pravdivá, každopádně "Devy" udělal moc dobře. I když není jejich podíl na skladbách příliš velký, stejně jako orchestr jsou dalším geniálním prvkem, bez něhož si album nejde představit.
Už jsme si vyjasnili, že je to brutální album, je na něm orchestr, sbory a hosté a můžeme očekávat spoustu vrstev. Je to tak trochu průřez celou Devinovou kariérou, samozřejmě správně okořeněnou o další prvky a je to možná vůbec to nejlepší, co jsme od něj zatím mohli slyšet. Zvukově mi nejvíc připomíná album "Ziltoid the Omniscient". Hutné riffy, šílené bicí, několikrát i mluvené slovo a příběhové pasáže. V titulní skladbě, což je nepochybně největší úlet alba, můžeme být dokonce svědky několika uprdnutí. Ano, nechybí ani klasický Devinův humor. I přesto, že panuje zvláštní atmosféra, často temná a dramatická ("Stand") a přesto, že je polovina vokálů na albu extrémní tak, že by někdo bez zkušeností s metalem s brekem utíkal schovat se do kouta, má album v mnoha částech až optimistické vyznění a přetéká energií.
Nejlepší kombinací všech prvků je epos "The Mighty Masturbator", který jako by v téměř sedmnácti minutách shrnoval celou Devinovu hudební pouť. A věřte mi, rozhodně nebude chtít pryč z hlavy. Začíná lehce, tiše, melodicky, s čistým Devinovým zpěvem a pomalu ale jistě pár minut graduje. Najednou se vše zastaví a začne pasáž, která chvílemi připomíná atmosféru westernového saloonu. Pak přichází další twist a prostě neskutečná pasáž, jedna z nejlepších na albu. Elektronické rytmy a efekty, postupná gradace a zesilování kytarového riffu a hlasu diktujícího "Give it up…your world!". Do toho se zapojuje již zmíněný Greg Puciato se svým nelidským projevem. Opravdu nelze vystihnout slovy, jak neskutečně geniální je tato část. Určitě to všichni znáte, když je nějaká pasáž, u které byste si přáli, aby nikdy neskončila. Následuje chytlavá a optimistická část, ta se ale ke konci zvrhne v jakési cirkusové vyvolávání, v němž Devin dospěje k šokujícímu (*smích*) závěru skladby. "Ladies and gentlemen, I now see my life's purpose: I AM THE MIGHTY MASTURBATOR!!!"
Devin Townsend se prostě narodil pro to, dělat muziku, ale až spoustu let po začátku kariéry se mu podařilo vydat opravdu jedinečné a téměř dokonalé mistrovské dílo. Abych řekl pravdu, původně jsem měl v plánu ohodnotit "Deconstruction" devíti nebo devíti a půl body. Jenže když tak sedím, píšu a poslouchám a rozebírám to neskutečné album, uvědomuji si, že nemůžu jinak, než dát plný počet. Sakra, vždyť já už ani nemám chuť poslouchat od Devina cokoliv jiného! Pokud vám není extrémní metal cizí a máte trochu trpělivosti, pak je tohle album povinnost, o tom nehodlám diskutovat. Jedinečné mistrovské dílo!
Tracklist:
01. Praise the Lowered - 06:02
02. Stand - 09:36
03. Juular - 03:46
04. Planet of the Apes - 10:59
05. Sumeria - 06:37
06. The Mighty Masturbator - 16:28
07. Pandemic - 03:29
08. Deconstruction - 09:27
09. Poltergeist - 04:25
Hodnocení: 10/10
Zbytek redakce hodnotí:
Přiznám se vám, že jsem nikdy nějaký velký fanoušek Devina nebyl (vždy jsem ho měl radši ve Strapping Young Lad, i když mám samozřejmě oblíbené kousky i z jeho sólových projektů), ale "Deconstruction" se mnou absolutně zametlo. Napoprvé jsem to poslouchal doslova s otevřenou hubou. Prvních pár (spíše více) dní jsem se od toho za žádnou cenu nemohl odtrhnout a otáčel to pořád do kola a do zblbnutí. S lehkým odstupem času ta extáze malinko ustoupila, ale stále je to jako výbuch atomovky. Minimálně první polovina desky je zhudebněný perfekcionismus dovedený k naprosté dokonalosti. "Praise the Lowered" se ještě rozjíždí vcelku nenápadně, až jsem si myslel, jestli náhodou omylem neposlouchám "Ghost", avšak houstnoucí atmosféra mne brzy vyvedla z omylu. "Stand" zaujme naprosto vychytanou gradací a nebojím se říci, že geniálním intrem. "Juular" chvílemi zní jako Danny Elfman na tripu. Každá skladba na albu má některé vskutku úžasné a dech beroucí momenty, které vás zarazí do křesla a nedovolí vám hnout ani brvou. Přesto si dovolím označit za absolutní vrchol "Deconstruction" více jak čtvrthodinový opus "The Mighty Masturbator", což je veškerá pověstná Devinova šílenost - ulítlým textem počínaje, ulítlou hudbou konče - převedená do muziky. No, zkráceně řečeno, "Deconstruction" je bomba a kdo jí ještě neslyšel, ten by to měl okamžitě napravit. Takovýhle skvost se zjeví málokdy.
Monsterfuck - 9/10
Průměrné hodnocení v redakci: 9,5/10
GHOST
"Ghost" je přesný protiklad toho geniálního chaosu. Jak jsem tak při brouzdání internetem pochopil, toto album je dobrou ukázkou žánru New Age. Kdo by to byl řekl, ale sám Devin se někde vyjádřil, že přesně toto je hudba, kterou si pouští, když je doma v klidu, a nyní měl konečně šanci něco takového udělat. Jistěže pěkně po svém, se svým znatelným rukopisem.
Celé album je vlastně akustické, bez jakéhokoliv náznaku zkreslení nebo tvrdosti. Hlavní role získává Devinův vokál, překrásnější a uklidňující víc než kdy dřív, akustická kytara a flétna. Nemůžou chybět ani pro Devinovu tvorbu velmi důležité klávesy a syntetizéry. Kromě flétny a kytary je ale většina nástrojů (např. banjo) na albu hlavně pro dokreslení atmosféry absolutního klidu, o žádné melodické bomby se nejedná. Hudba je úplně dokonalá pro usínání nebo pro natáhnutí se na zahrádce při slunečném odpoledni a snění o tom, jak si užíváte přírody v lese a ovívá vás studený vítr, nebo jak se večer procházíte po pláži za zvuku šumění vln.
Poměrně dost prostoru si získala zpěvačka Katrina Natale, kterou Devin oslovil pro natočení desky po tom, co ji slyšel zpívat někde v kostele. Tahle amatérka možná není žádná pěvecká hvězda, ale její hlas je dostatečně přátelský a uklidňující na to, aby se dokonale hodil pro účely alba. Devin měl holt zase jednou štěstí, že potkal ty správné lidi.
Deska se nese od začátku až do konce v jednom duchu, pokouší se o navození totálního klidu pro mysl, o zapomenutí na jakýkoliv stres. Skladby se do sebe nepoznatelně vlévají, až by se mohlo zdát, že jde vlastně o jednu dlouhou kompozici. To se ale bohužel stává jednou ze slabin alba. Při délce přes 70 minut materiálu je opravdu těžké udržet si pozornost nebo se nenudit, když se v podstatě nekonají žádné velké zvraty a jednotlivé skladby nejsou dostatečně nápadité. Abych řekl pravdu, ke konci alba často usínám a pokud neusnu, tak mě to, co slyším nijak nezvedá ze židle.
Dalším problémem alba je to, že se vlastně hodí JENOM pro již zmíněné usínání nebo relaxování. Má prostě tak typickou atmosféru, že při jiných příležitostech se efekt tolik nedostavuje a třeba představa, že by se toto album dalo poslouchat při cestě do práce v autobuse, je opravdu směšná. Možná je to jen můj problém, ale většinu času hudbu poslouchám když cestuji nebo když provádím jiné aktivity mimo domov a "Ghost" je prostě deska, která chce čas, přinejlepším strávený o samotě. Pouze člověk, jeho mysl a hudba, která posluchače unáší do jiných krajů.
Suma sumárum je "Ghost" decentním zakončením ságy Devin Townsend Project, ukazující zase trochu jinou odnož hudby. Na jednu stranu, k podobné muzice bych se asi nikdy nedostal, kdyby nebyla pod nálepkou Devin Townsend, na druhou stranu se ale album podle mého nemůže příliš prosadit, protože většinu Townsendovy fanouškovské základny tvoří metalová komunita, a ta možná nebude schopna strávit podobný druh hudby.
Tracklist:
01. Fly - 04:15
02. Heart Baby - 05:55
03. Feather - 11:30
04. Kawaii - 02:52
05. Ghost - 06:24
06. Blackberry - 04:53
07. Monsoon - 04:37
08. Dark Matters - 01:57
09. Texada - 09:30
10. Seams - 04:04
11. Infinite Ocean - 08:01
12. As You Were - 08:47
Hodnocení: 6,5/10
Zbytek redakce hodnotí:
Nejsem si jist, jestli jsem ten pravý, kdo by měl hodnotit album jako "Ghost". Jsem od přírody člověk, který upřednostňuje hudbu extrémní a temnou. Když už chci relaxaci, pustím si například Kaviar Kavalier nebo nějaký mrazivý ambient, "Ghost" je na mě chvílemi relaxační až moc. Čímž ovšem nevtrdím, že by ta deska neměla jisté kouzlo; je to moc příjemná oddechovka. Jestliže "Deconstruction" je onen pověstný dort pejska a kočičky (který se však na rozdíl od původní knižní verze tuze povedl), "Ghost" bych přirovnal spíše k lehkému zeleninovému salátu, jenž sice není špatný, ale jakožto masožravec dám radši přednost jinačím lahůdkám. Pryč ale s kulinářskými přirovnáními. Na "Ghost" oceňuji minimálně ten fakt, že si při jeho poslechu člověk definitivně uvědomí, že Devin Townsend je opravdu génius. Tvořit tak rozmanitou hudbu tolika žánrů (myslím v rámci celé jeho tvorby) a přitom v tak obrovské kvalitě, to je nepochybně udivující. A nejen proto před ním smekám pomyslný klobouk, i když "Ghost" není zrovna mým šálkem kávy.
Monsterfuck - 7/10
Průměrné hodnocení v redakci: 6,75/10
