Pátek:
Monsterfuck: Letošní ročník plzeňského Metalfestu jsem se rozhodl díky shodě okolností pojmout v trochu méně hektickém duchu, než jak mám já osobně na festivalech ve zvyku. Důvodem bylo především to, že jsem ne vlastní vinou musel oželet téměř celý první den akce, takže to už zbylé dva dny nemělo dle mého názoru cenu hnát do nějakých extrémů a koukat na úplně každou skupinu - už jen díky tomu nehoráznému vedru, které po celý festival panovalo a které mě, zimu upřednostňujícího tvora, vskutku ubíjelo. Ale pojďme si popovídat alespoň o tom, co jsem viděl. Svými poznámkami mě bude doplňovat mistr nK_! (jeho texty jsou kurzívou).
První den jsem na pódiu prošvihnul celkem sedm vystupujících z devíti, mimo jiné i grindové kozlíky Milking the Goatmachine, které jsem chtěl opravdu vidět, nebo brazilskou drtičku Krisiun. Ale co se dá dělat - z jistých důvodů to želbohu nešlo jinak. Na místo činu jsem tak dorazil až okolo sedmé hodiny večerní, zrovna v době, kdy se na svůj set chystalo německé trio Rage, já jsem však hned po příjezdu běžel na autogramiádu Accept, jejichž podpis jsem si rozhodně nechtěl nechat ujít. Znáte to, podepsané "Blood of the Nations" je lepší než nepodepsané "Blood of the Nations" (smích). Každopádně koncert Rage byl pro mne díky tomu v řiti, tudíž první skupina, jejíhož výstupu jsem byl svědkem, byli až toho dne předposlední Kataklysm.
nK_!: To já jsem na Rage byl a musím říci, že stejně jako předloni na Masters ani trochu nezklamali. Zaznělo několik starých pecek, i když se celý koncert točil hlavně kolem aktuální "Strings to a Web" z loňského roku. Byl jsem rád, že zazněly hitové "Hunter and Prey", "Empty Hollow" nebo "Into the Light", které mají živě neskutečnou atmosféru.
Já jsem do areálu vstoupil až v době, kdy bylo festivalové dění v plném proudu a kdy bylo okolí již notnou chvíli poseto přiopilými spáči, kteří měli v krvi až neslušně velké procento alkoholu (na promile se to už snad ani nedalo počítat). Na první pohled po vstupu do samotného areálu, tedy lochotínského amfiteátru, mě zarazil opravdu obrovský počet lidí - návštěvnost se oproti prvnímu ročníku zvedla minimálně dvojnásob, ne-li trojnásob. Neměl jsem ale moc času to počítat, jelikož Kataklysm již měli nazvučeno a byli akorát tak připraveni hrát, tudíž jsem si urychleně našel nějaký solidní flek a čekal, co se bude dít…
Řeknu vám, že s Kataklysm jsem již několikrát na živo měl tu čest, ale to, co předvedli na Metalfestu, bylo absolutně to nejlepší. Pomiňme teď fakt, že poslední deska z jejich dílny, "Heaven's Venom", byla vyloženě slabá, jelikož ten koncert měl vážně sílu. Bylo sice znát, že ty nové skladby nejsou zdaleka tak dobré jako ty starší, ale doháněl to masivní zvuk, jenž drtil lebky. Nebyla to však samotná skupina, kdo svým výkonem nasadil celé show korunu - ačkoliv samozřejmě i nasazení Maurizia & spol. jistě sehrálo svou roli - ale naprosto fanatický dav, který před pódiem rozpoutal vskutku pekelný kotel. Kataklysm ovšem řádění fanoušků stoprocentně využili ve svůj prospěch, nechali se vyhecovat, a výsledkem byl geniální death metalový koncert. Když se po pár písničkách objevil první plavec (díky své skleróze jsem však zapomněl, co to bylo za vál), zpěvák Maurizio Iacono jej nenechal sešrotovat ochrankou před zábranami, ale vytáhl si jej na pódium. Takhle se má chovat kapela ke svým příznivcům. Netrvalo dlouho a Maurizio při uvádění songu "As I Slither" ohlásil, že by rád větší počet plavců. Šílený kotel neváhal uposlechnout, lidi padali přes plot jako hrušky ze stromu a pánové ze security je ani nestačili chytat. Nejednoho si také kapela vytáhla na pódium a nechala si jej užít si svých pár vteřin slávy. Co vám budu povídat, takhle vypadá absolutní souhra skupiny a publika a zároveň naprosto excelentní death metalová show.
Kataklysm jsem sledoval jen lehce po očku z povzdálí a věnoval jsem se spíše ukojení hladu než kapele. Jakožto člověk absolutně neznalý jejich tvorby nemůžu porovnat, ale celý set mi nepřišel ničím moc zvláštní a ani mě moc nebavil.
Následující heavy metalová legenda Accept, která byla hlavní hvězdou celého Metalfestu a která uzavírala úvodní den, se však nikterak zahanbit nenechala. Říkejte si co chcete, ale Accept jsou po svém znovuzrození jako polití živou vodou a hrají v životní formě. Sice vystupovali pouze ve čtyřech, neboť kytarista Herman Frank měl nehodu (pád z pódia) a je zraněný (zlomená žebra), ale ani to jim nezabránilo odehrát fantastický koncert - koncert s velkým K. Uznávám, že ona druhá kytara opravdu chyběla, zvláště v pak v sólech, kdy kytarové hrátky Wolfa Hoffmanna podbarvovala ze spodu pouze baskytara, což člověku, jako jsem já, který má Accept naposlouchané v podstatě notu od noty, opravdu vadilo, avšak čtveřice sympaťáků to dohnala obrovským nasazením a nepředstíranou radostí z hraní. A možná tou nejlepší věcí na současných Accept je člověk, jemuž ještě před rokem věřil asi málokdo - nový zpěvák Mark Tornillo. Parádní vokál, výborné vystupování; na něm i na celé skupině bylo vidět, jak si hraní na pódiu doslova vychutnávají. K tomu připočtěte nadupaný setlist, v němž nechyběly kousky z posledního klenotu "Blood of the Nations" (pokud mě paměť neklame, zazněly "Teutonic Terror", "Bucket Full of Hate", "New World Comin'", "No Shelter" a v přídavku ještě "Pandemic"), ani staré klasiky (vždyť co by to byl za koncert Accept, kdybychom neslyšeli "Metal Heart", "Fast as a Shark" nebo "Balls to the Wall"). K tomu si ještě připočtěte takové chuťovky jako sólové souboje Wolfa Hoffmanna s Peterem Baltesem uprostřed "Princess of the Dawn" nebo výtečné baskytarové sólo v rámci "Bulletproof". Co jsem se v průběhu dalších dní bavil s několika lidmi, slyšel jsem názory, že prý koncert sice skvělý, ale že zvuk byl zbytečně přepálený. Já osobně jsem však žádný problém neviděl/neslyšel, takže za mě určitě plný počet bodů!
Tak já jsem asi jeden z těch lidí, kterým vystoupení Accept přišlo až zbytečně moc nahlas, čímž bylo zčásti docela zabito. Ano, výkony skvělé, výběr písní také na úrovni, kapela si svůj čas dokonale užívala... ale. Nevím, jestli je potřeba hnát hlasitost do takových výšin, protože jsem měl místy pocit, že mi vybouchne hlava. Ještě ráno jsem skoro neslyšel. Na to, jak skvěle nazvučený jinak koncert byl, mi tohle přijde jako obrovská škoda. Accept se mi určitě líbili víc loni na Masters of Rock.
Sobota:
Druhý den otevírají Dymytry, u nichž se mi vždycky zdálo, že se hudba, image a texty (zvláště když jsou česky) spíše mezi sebou bijí, než aby se doplňovaly. Nic proti kapele samozřejmě nemám, jen mi nepřijde, že nejde o tak skvělou záležitost, jak si spousta lidí myslí. Na druhou stranu ale nezastírám fakt, že jsou tihle predátoři díky svým maskám alespoň jasně rozpoznatelní a že na živo je to celkem sranda, což se potvrdilo i v Plzni. Navíc vzhledem k tomu, že hráli v půl jedenácté ráno, měli velice slušnou odezvu od té hrstky diváků, která byla schopná se probrat takto časně z alkoholového opojení předchozího dne. Výsledek byl tedy asi takový, že to sice nebylo nic, z čeho by si člověk sedl na zadní kapsy kalhot, ale zároveň to byl výstup natolik dobrý, že ani starý přizdisráč Monsterfuck nemůže nadávat, jelikož ho to také celkem docela bavilo - a to i přes fakt, že ještě před koncem koncertu utekl do stínu.
Na to, že vídám Dymytry na živo poměrně často, měli poprvé zvuk jaksepatří. Celkově bych Metalfest řadil mezi festivaly s nejlepším ozvučením vůbec. Hodně jsem se divil, kolik lidí se v tu nesatanskou hodinu dopolední před pódiem sešlo. Bylo jich nakonec tolik, že jsme se s Monsterfuckem dokázali opět sami sobě úspěšně vyhnout a nepotkali jsme se. Snad jinde :-) Dymytry vystřihli klasický set a já se dobře bavil. Nemám k tomu co vytknout. A kytaristova hvězda před pódiem s nástrojem na krku vyrazila dech.
Přiznám se, že následujícím třem uskupením jsem moc pozornosti nevěnoval, protože jsem se povětšinou zbaběle schovával ve stínu před všudypřítomným úmorným horkem. Holanďany Vanderbuyst jsem viděl jen z velké dálky při obhlížení stánků (pěkných pár stováků padlo za vlast) a jediné, co si z nich pamatuji, je to, že jeden člen měl na sobě extrémně čtyřprocentně vypadající upnuté červené elasťáky. Z další Salamandry jsem zaregistroval pouze skladbu "Masters of Rock", a to jenom z toho důvodu, že jsem zrovna v té době šel kolem na setkání s redakčním kolegou Ježurou. No a do třetice Crimes of Passion jsme se zmiňovaným Bodlináčem celkem logicky prokecali v pivním stanu v zuřivé debatě nad chystaným koncertem Umbrtky, trapných chybách ve festivalové brožurce za 20 chechtáků a dalšími pochybnými tématy.
Z útočiště v chládku mne vytáhli půl třetí odpoledne až Arakain, kteří předvedli takřka totožný setlist jako na svém nedávném klubovém turné - jen o něco osekanější vzhledem k tomu, kolik času na hraní dostali. Každopádně musím říct, že zrovna tento koncert Arakain byl jeden z těch, který mě zrovna nebavil. S tím, co tato česká stálice předvedla na samostatném koncertě, se to nedalo srovnávat. Na druhou stranu ale i podmínky byly nesrovnatelné - přece jenom je rozdíl, když skupina hraje jako headliner svého vlastního koncertu a když hraje jako jedna z mnoha kapel na festivalu v době, kdy do diváků smaží sluníčko tak ostré, že má člověk co dělat, aby pomalu neomdlel. Propadák to nebyl, ale z jistých důvodů, z nichž nejde v mnoha případech ani vinit samotné hudebníky, to prostě tentokrát nebylo ono.
Stoprocentní souhlas se šéfem. Přišlo mi, že kapela přišla, odehrála klasicky řemeslně odvedený set, rozloučila se a odešla. Jediná věc, z které sálala energie (a to více než bych byl rád), bylo slunce, což se na atmosféře také podepsalo. Trochu mě to mrzí, čekal jsem, že Arakain přihodí alespoň nějakou písničku mimo setlist předchozího turné.
Oproti tomu následující američtí power metalisté Vicious Rumors se mi už líbili. Mnohem víc, než bych byl čekal. Bylo na nich vidět, že i přes stále nepolevující vedro a přes mnohem menší účastí lidí, než jakou se mohli pyšnit Arakain, do toho jdou na 100% a na plný plyn. Nohu z pedálu nesundali ani na chvíli a všem přítomným tak nabídli moc dobrou jízdu. Klidně se přiznám, že naposlouchané je v podstatě nemám (zaregistroval jsem jen pár ukázek z nové placky "Razorback Killers"), ale fakt, že dokázali dostat člověka, jenž od nich nezná v podstatě jediný akord a který vlastně ani nijak nežere celý jejich žánr, už o něčem vypovídá.
Většinu Equilibrium jsem zaplácnul autogramiádou Saxon. Však řekněte sami - šli byste radši na koncert skupiny, kterou nemáte rádi, nebo pro podpis skupiny, kterou jste jako malí haranti milovali? Jasně že jsem zvolil možnost číslo dva, to dá rozum. Kapela byla těžce v pohodě, zpěvák Biff Byford ještě každého osobně zval na večerní koncert, prostě pohodička. Nakonec, když jsem vylezl, jsem přece jenom stihnul i kousek těch Equilibrium. Z těch dvou písniček jsem se akorát utvrdil v tom, že tohle prostě není nic pro mě. Díky strašně odrhovacím klávesám mi to znělo jako hodně nepovedená koleda s kytarou, ale lidi na ně šíleli jak diví. Jsou prostě věci, které mi hlava nebere, a popularita formací typu Equilibrium je jedna z nich.
Oproti tomu Bloodbound mě zase překvapili. Docela paradox, že mě letos nejvíce bavily heavy a power metalové party, když jsem před začátkem nejvíce nadával na příliš power metalu v line-upu Metalfestu. Bloodbound mě na koncertech nikdy moc nebrali, ale po výměně frontmana to dostalo ty správné grády a i když jsem to sám ani za nic nečekal, prostě se mi to líbilo, nemohu si pomoct. Kvalitní heavy-power jízda, odsýpalo jim to hezky, takže spokojenost.
Kompletní Pretty Maids jsem zazdil další autogramiádou - tentokrát Cradle of Filth. Sice mě docela polil studený pot, když jsem viděl ty davy náctiletých gotiček, které odpočítávaly minuty do doby, než "konečně uvidíme Daního", ale na druhou stranu mě hřálo u srdce, že jsem na rozdíl od těch pipek neměl na podpis obyčejný cár bílého papíru, ale půlku diskografie, a že mi Marthus pochválil triko od Master's Hammer. Já vím, jsem prostě škodolibý parchant a nestydím se za to (smích).
Na vystoupení jsem Saxon už jsem byl samozřejmě zpátky před pódiem. Očekával jsem normální koncert veteránů NWOBHM, při němž si spokojeně podupu nožkou do rytmu starých válů, ale řeknu vám, že mě tihle dědkové naprosto roznesli na kopytech. Nebojím se říct, že to byl jeden z nejlepších heavy metalových koncertů, jaké jsem kdy viděl. Prostě set jako víno, krása. Biff Byford není obyčejný zpěvák, ale heavy metalový šlechtic. Jak se ve svých 60 letech pohyboval po pódiu a diktoval z vyvýšeného stupínku před bicími, to prostě bylo vidět, že tenhle chlápek to má absolutně v malíku a ví, co dělá. Navíc ani vokálně nezaváhal ani na chviličku. Za ním a za celou kapelou trůnila série speciálních reflektorů, které poblikávaly do rytmu té dané skladby, jindy se zase světla šikovala do obrazců (viz. kříže při skladbě "Crusader") nebo úryvků textu ("Denim and Leather", "Strong Arm of the Law"). V setlistu nechyběly jak ukázky z nové nahrávky "Call to Arms" (např. "Afterburner" nebo titulka "Call to Arms"), ale došlo samozřejmě i na klasiky jako "Princess of the Night", "Motorcycle Man" nebo závěrečnou "Rock n' Roll Gypsy". Při "Wheels of Steel" se pokoušel Biff Byford klasicky rozdělit publikum na dvě poloviny, aby vyzkoušel, která z nich křičí hlasitěji, ale vzhledem k tomu, že mu většina přítomných evidentně nerozuměla, rychle od toho upustil. Ale ani toto malinké nedorozumění nezměnilo nic na tom, že výkon Saxon byl prostě obdivuhodný a jejich koncert dech beroucí.
Podobně jako na Kataklysm jsem Saxon nevěnoval až takovou pozornost a teď to bylo hlavně kvůli tomu, že mě několik prvních písniček nepřesvědčilo a ani moc nebavilo. Nejsem fanoušek, tvorbu neznám, ale čekal bych, že taková legenda má tu moc ovlivnit i lidi, kteří se na ně přišli podívat poprvé. Leč nestalo se tak a navíc mi přišlo, že zpěvák šíleně huhlá a není mu díky tomu skoro rozumět.
O závěr druhého dne se postarali kontroverzní Cradle of Filth, milovaní i proklínaní. Já osobně, i když si z nich s oblibou dělám srandu, proti jejich muzice vlastně nic nemám a klidně řeknu, že ty staré věci jsou prostě sakra dobré. Na jejich koncertě jsem tedy byl spíše jako téměř nezaujatý pozorovatel, který má za úkol rozetnout ten gordický uzel mezi naprosto fanatickými a naprosto odmítavými ohlasy (smích). Ve zkratce - nebylo to tak dobré, jak tvrdí první, ale ani tak špatné, jak říkají druzí. Mělo to své mouchy, ale jako nějaký průser bych to nehodnotil ani náhodou. Trochu blbě působila statická kapela vedle možná až moc aktivního Daniho Filtha, který po prknech, co znamenají Metalfest, poskakoval jako vyhulená veverka a svým zjevem působil diplomaticky řečeno směšně. Navíc kapela hrála opravdu krátce a zdaleka nenaplnila tu hodinu a půl, jíž měla v programu vyhrazenou. Přesto se Cradle of Filth vytasili i s několika věcmi, jež člověka vyloženě potěšili. Jednak to byl samotný Dani, který sice vypadal jak úchyl, ale ječel a pískal ten večer opravdu, opravdu hodně dobře, potěšil taktéž bezchybný a prdel nakopávající výkon české bubenické drtičky Marthuse a v neposlední řadě také mému sluchu lahodila převaha starých songů. Zvláště pásmo vykopávek v druhé polovině bylo vážně super ("The Principle of Evil Made Flesh", "Ebony Dressed for Sunset", "The Forest Whispers My Name" a pokračování v přídavku "Cruelty Brought Thee Orchids" a samozřejmě "From the Cradle to Enslave"). Dani se navíc sem tam vytasil s úsměvným proslovem (a tím nemyslím škodolibě úsměvným) - např. když "Her Ghost in the Fog" věnoval "Pretty Maids, Vicious 'fucking' Rumors and of course mighty fucking Saxon" a "Nymphetamine" zase zvířátkům v přilehlé zoologické zahradě - takže ty kladné dojmy nakonec převažovaly. Alespoň z mého pohledu.
Ke koncertu Cradle of Filth mám jen dvě podstatná jména: hrůza a děs. Nebetyčná a bezbřehá nuda mě donutila po třech písničkách opustit své pracně vydobyté místo vepředu a ráčil jsem se ve stanu zaujmout polohu ležmo. Daniho a jeho partu veselých bubáků jsem viděl před třemi lety na Brutal Assaultu a jejich set mě nadchl. Také jsem je od té doby začal trochu poslouchat. Ne tak letos - nuda, nuda a šeď. Song od songu skoro nešel poznat, jak bylo vše podobné, nástroje v jednom kuse valily to samé a zpěvák střídal křik s jakýmsi hrdelním vřískotem, který trhal uši. Ne, děkuji pěkně. V nejbližších letech se této kapele na živo pěkně vyhnu, abych si ušetřil trauma.
Neděle:
Poslední den Metalfestu jsem si opět přivstal a hned ráno se podíval power metalovou stálici Power 5. Skupina vypadala, že v čase 10:20 opravdu žádnou velkou odezvu nečeká, a přijela si do Plzně spíše s úsměvem zahrát pro několik málo ranních ptáčat. Ačkoliv jejich tvorbu v oblibě opravdu nemám, byl to i přes brzkou hodinu z jejich strany sympatický výstup.
I druzí Smashed Face z Brna, poslední zástupci domácí scény na festivalu, hráli pěkně. Ačkoliv deathcore, či co že to vlastně hrají, taktéž není nic, co by starého pardála Monsterfucka rajcovalo, na koncertech to baví, což je i případ Smashed Face. Kapele navíc hrál do karet fakt, že ten jejich klepec zněl mezi těmi všemi měkčími metalovými odnožemi ještě brutálněji. Zvláště vokál, jenž chvílemi zajížděl až do hájemství grindu, byl vážně super. Závěr jejich setu se pak nesl ve znamení předělávky "Unanswered" od Suicide Silence. Rozjezd posledního dne tedy velice dobrý.
Chorvaty Rising Dream jsem si dovolil vynechat, ale následující duo Alcest a While Heaven Wept jsem si již ujít nenechal. První nastoupili Francouzi, jejichž velice specifickou a intimní hudbu jsem si nikdy dost dobře nedokázal představit na koncertě, natožpak na open air festivalu těsně po obědě. Suma sumárum jsem očekával, že jejich set bude díky všem okolnostem, zejména kvůli té brzké hodině, prostě a jednoduše zabitý. Byl. Co nezničilo světlo a ostré slunce, dodělalo naprosto brutální a nesnesitelné vedro. V kombinaci s tím, co Alcest produkují za muziku, to působilo jako strašná uspávačka, takže i přes fakt, že Alcest byli jedni z těch, na které jsem se před začátkem těšil nejvíce, mě to nudilo a nebyl jsem schopen jejich koncert dodívat. Oproti tomu While Heaven Wept obdobná situace zas až tak nepotopila, takže ta třičtvrtěhodinka progresivnějšího power/doomu byla v podání této civilně působící americké šestice vcelku příjemná.
Misery Index do lidí nasypali svůj brutální death/grind bez jakýchkoliv servítek, což nejenže bavilo, ale v porovnání s předchozími dvěma pomalíky to navíc na člověka působilo doslova jako živá voda. Nechyběl ani lehce úsměvný moment, pramenící z toho, že české publikum evidentně stále ještě nerozumí anglicky mluvícím skupinám. Ne že by Misery Index byli jediným případem, ale zrovna u nich to bylo tak patrné, že se i samotní hudebníci smáli, až se za břicho popadali. Když se totiž publika dotázali, kolik je přítomno oldschool fanoušků kapely, všichni diváci ihned vymrštili ruce nahoru a nadšeně křičeli; když hned vzápětí následovala otázka, kolik lidí o Misery Index nikdy předtím neslyšeli, řvali nadšeně ti samí…
Po konci Misery Index se konečně zatáhla obloha, což následujícím Primordial poskytlo příležitost začít rozdávat publiku část své irské nevšednosti. Tahle pětice je po hudební stránce naprostý unikát a dokazuje to i živě. Samotná kapela stojí v pozadí a "pouze" hraje, díky čemuž se koncerty Primordial stávají one-man show zpěváka Alana Nemtheangy, který celé vystoupení na Metalfestu odzpíval na betonovém plácku, oddělujícím samotné pódium od publika, lil do sebe hlava nehlava Jacka Danielse (během hodinového setu zrušil téměř celou láhev), ale hlavně neuvěřitelně zpíval. Rozhodně jeden z nejosobitějších vokalistů současné scény. Navíc i sebeteatrálnější gesto vyznívá v jeho podání naprosto nenuceně a přirozeně, stejně tak jako i samotná hudba, byť se jedná o velice vypjatou záležitost. U těchto lidí si můžete být stoprocentně jistí, že to, co hrají a co předvádějí, myslí naprosto upřímně. Primordial i přes světlo strhli, uhranuli a předvedli naprosto skvostné vystoupení. Pro mě osobně to byl společně s Kataklysm, Accept a Saxon absolutní vrchol celého Metalfestu. Jen škoda té zrušené autogramiády, ale za tu nádheru na pódiu jsem ochoten jim to odpustit.
Setlist Primordial: 01. No Grave Deep Enough, 02. Gallows Hymn, 03. Lain with the Wolf, 04. As Rome Burns, 05. Bloodied Yet Unbowed, 06. The Coffin Ships, 07. Gods to the Godless, 08. Empire Falls
Na následující Epicu jsem dorazil přibližně až v polovině, jelikož jsem si odskočil na podpisovku Primordial, jež byla, jak už bylo řečeno, nakonec zrušena. Ale zpátky k Holanďanům… i když mě Epica z alb moc nebaví a ani ty jejich koncerty, které jsem až doposud viděl, mě taky moc nebavily, tak tentokrát to bylo opravdu dobré. Jejich show měla švih, spád, výbornou odezvu od publika a samozřejmě v neposlední i zpěvačku Simone Simons, nad níž snad musí každý normální chlap slintat jako pes. Moc fajn vystoupení.
Epica byla pěkná, ale přišla mi drobet utahaná. Jako bych na lavičce v amfiteátru seděl sto let a pomalu se měnil v prach. Jinak to nebylo špatné.
Metalfest jde pomalu, ale jistě do finiše. Nastupuje předposlední formace festivalu, švédská melo-deathová veličina Arch Enemy, která přijela prezentovat čerstvou novinku "Khaos Legions", z níž logicky zazněla nejedna ukázka (pokud mě paměť nešálí, padly kupříkladu "Under Black Flags We March" nebo "No Gods, No Masters", ale hnát do ohně bych za to nedal, jelikož jsem sklerotik), ale bylo by bláhové se domnívat, že chyběly prověřené kousky jako "Nemesis", "My Apocalypse" nebo "Dead Eyes See No Future" (a další, samozřejmě). Co se samotného výkonu týče, šlo o profesionální show, jaká je u Arch Enemy zvykem, se vším, co od téhle bandy můžete čekat - rychloprstými hmatníkovými souboji bratrů Amottových počínaje, pološílenou uřvanou ženštinou Angelou Gossow za mikrofonem konče. K tomu přidejte pořádný tah na bránu a jako výsledek dostanete kvalitní jízdu.
Arch Enemy rozdrtili celý Metalfest na kousíčky a ještě si dovolili zašlapat je do země. Nabušená a maximálně energická show. Oproti tomu, jak mi znějí nové písničky z desky suše, jsem byl překvapen a musím říci, že na živo se jedná o fláky schopné konkurovat starším peckám. Mile potěšilo, že si Angela nechala donést odposlechy až těsně k divákům, čili mohla být celý set pěkně v těsném kontaktu s fanoušky. Palec nahoru, jedno z nejlepších vystoupení.
Závěrečnou položkou programu se stali čím dál tím větší Švédové Sabaton. Nemůžu říct, že bych proti nim něco vyloženě měl, ale jejich neustále narůstající popularitu jednoduše nedokážu pochopit, když to není nic jiného, než úplně jednoduchý, nikterak výjimečný power metal. A ještě méně chápu, jak můžou všichni ti lidi tak zběsile pařit na texty o válce. A taky mi nedochází… no, spousta věcí okolo téhle skupiny, tak to necháme být, protože by to asi bylo na delší povídání a nejsem si jistý, jestli to sem vůbec patří. Každopádně amfiteátr byl na jejich koncert našlapaný až po okraj, všichni zuřivě hrozili, tleskali a zpívali, ale mám-li mluvit sám za sebe, viděl jsem jenom normální power metalový koncert s pár ohníčky, rozhodně nic, z čeho by si člověk cvrnknul do trenýrek. Někdo hold prostě musí být ten zlý a v případě hodnocení Sabaton jsem to já. Potěšilo mne snad jedině zařazení skladby "The Final Solution", která je asi jejich nejlepší písničkou, do setlistu. Ale zase - hlava mi nepobírala, že tam všichni ve vzduchu s takovou vervou máchali rukama na text o holocaustu. Asi jsem prostě divnej.
Monsterfuck má pravdu v tom, že lidé textům většinou nerozumí a jsou schopní se rozpařit na skladbu, která je velice teskná a smutná, i když je trochu rychlejší a k zábavě po hudební stránce přímo vyzývá. Sabaton mám velice rád a vím, o čem jejich texty jsou, čili jsem na "The Final Solution" smekl svou hučku a nechal se unášet nezažitými vzpomínkami na druhou velkou válku. Zase na druhou stranu, rychlejší písničky spíše oslavují válečné hrdiny, takže tam vidím důvod si je řádně užít. Namátkově třeba "Aces in Exile", kterou zpěvák uvedl zajímavým vyprávěním. Zábavné vystoupení, vynikající setlist a vysmátý frontman. Co víc chtít?
Zhodnocení:
Na závěr už jenom pár osobních postřehů. Průběh celé akce byl bez problémů, organizace taktéž. Jen ohledně dramaturgie bych pro příště uvítal o trochu větší žánrový rozptyl, neboť power/heavy/speed uskupení bylo na můj vkus možná až moc. Co mě ale opravdu rozčilovalo, to byla festivalová brožurka - pro další ročník bych pořadatelům doporučoval, aby ty texty dali napsat někomu, kdo to zvládne udělat bez obrovské spousty gramatických a i faktických (!) chyb, zvláště když je ta brožura placená. Aspoň že uvaděč na pódiu Metalfestu není takový matlal jako kolegové na sesterském festivalu Masters of Rock (to jsem zvědav, co to letos zase bude za perly:-)). Každopádně ještě jednu poznámku si na adresu organizátorů neodpustím - že před festivalem nejprve ohlásili a později bez udání důvodu zrušili hned dvě skupiny. Proč nemohli vystoupit Skyforger je i bez vysvětlení Pragokoncertu vcelku jasné (exkluzivita konkurenčních Obscure Promotion na Brutal Assault), ale proč nakonec nedorazili s obrovskou slávou ohlášení heavy metalisté Hell z Velké Británie, to by mě vážně zajímalo.
Počasí bylo, jak jsem již několikrát v samotném reportu na okraj zmínil, opravdu brutální. Po celé tři dny panovala neskutečná výheň, která polevovala jen na pár hodin v noci. Jídlo v areálu mi tentokrát přišlo za přijatelnější ceny a dokonce i pivo oproti loňsku zlevnilo. Další věc ale je, že to pivo byl hnus zelenej, který se nedal pít. Z celkového hlediska však nelze druhý ročník Metalfestu hodnotit jinak, než jako velice pěkně vydařenou akci.
Osobně jsem čekal asi něco trochu jiného než totálně upocené tři dny dohromady s několika málo skutečně zajímavými kapelami (málokdy se chodím pozorně dívat na to, co neznám). Člověk si vážně celý víkend připadal jako v peci a absence stínu v amfiteátru odpoledne zamrzí, leč za to nikdo nemůže. Na druhou stranu chválím perfektní zvuk všech kapel, bezproblémovou organizaci a přičinlivé (ne moc horlivě) security služby. Jídlo a pití cenově tak nějak v normálu, ale naštvalo mě, když jsem se třetího dne večer rozhoupal a zašel si koupit hermelín z grilu a tento byl již vyprodaný. Klasika.
Tímto se městu Plzni omlouvám za zničení jejího majetku při odchodu z areálu, ale na mou obhajobu: netušil jsem, že je ta lavička tak chatrná :-)
A lidi, můžete mi říct, co vám přijde zajímavého a zábavného na vyřvávání "hovna" do tří do rána? Přijde mi to maximálně trapné a totálně rušící, protože někteří z nás se v noci chtějí aspoň trochu vyspat. Pochopím člověka, který je na festivalu poprvé a je mu šestnáct let... ale ostatní? Raději bez komentáře.
P.S.: Fotky vykradeny z photomusic.cz (Kataklysm, Accept, Arakain, Bloodbound, Saxon, Cradle of Filth) a musicserver.cz (Alcest, Primordial, Sabaton).
