Sons of Seasons - Magnisphyricon

10. května 2011 v 1:49 | Ježura |  Recenze
Poslední dobou začínám podléhat dojmu, že jsem v minulém životě provedl Monsterfuckovi něco moc ošklivého a on se mi teď všemožně mstí skrze recenze a "Magnisphyricon" není výjimka. Sotva jsem se dostal z období, kdy jsem nekriticky žral všechno, co power nebo symphonic metalem jen trochu zavánělo, a následně většinu těchto žánrů zavrhl, dostanu na recenzi kapelu, která kombinuje obé, navíc prý s progresivním nádechem. Bingo, z progresu poslouchám kapel méně než málo... Je tu však jedna věc, jež podnítila moji zvědavost a donutila mě se do novinky Sons of Seasons pustit. Ta "věc" se jmenuje Oliver Palotai a těm sečtělejším už možná svítá - krom toho, že randí s rusovlasou krasavicí Simone Simons (která na albu mimochodem hostuje, to jsou ale náhodičky...), jen tak bokem obsluhuje klávesy v nejlepší power metalové kapele současnosti, tedy v Kamelot, a to už něco znamená. Ale dost už pozitivních i negativních předsudků, jde se hodnotit!

Když jsem si "Magnisphyricon" pustil poprvé, moc jsem ho nechápal, ale jedno mi bylo jasné od začátku. Tuhle kapelu netvoří žádní amatéři. Muzikantské schopnosti hráčů z hudby číší měrou skutečně nebývalou a je to poznat na první poslech, což se nestává často. Týká se to i zpěváka Henninga Basseho, jehož hlasový projev se posluchači zasekne do hlavy a alespoň v mém případě platí, že kdykoli si vzpomenu na Sons of Seasons, první asociací je právě pěvcův chraplák, který se zhlubokého řvaní umí vyklenout do mocných výšek s elegancí zcela nedbalou.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama