Redakční eintopf #20 - nK_! speciál

26. února 2011 v 22:20 | nK_! |  Redakční eintopf
Předmluva Monsterfuck: Jediný člen naší redakce s naprosto neskloňovatelným jménem - nK_! - je tady se slibovaným eintopfem desetiletí. Vkus má ten chlapec vytříbený, tudíž to bude jistě kvalitní čtivo, avšak než vás k tomu pustíme, máme tu ještě jedno malé překvapení. Ačkoliv jsem tu v minulé předmluvě blekotal něco o grandiózním finále, ani s tímto dílem speciální eintopf nekončí, jelikož svůj comeback hlásí jistý Seda, známý taktéž jako Vrchní šulín redakce. Původně jsme jej sice zpátky brát nechtěli, ale tak dlouho nám ležel přede dveřmi a prosil, až nás to kňučení přestalo bavit poslouchat a radši jsme ho vzali. A pozor, na jeho dekadické vejšplechty se můžete těšit už v poslední únorový den, to jest toto pondělí. Ale teď hurá na dnešní příspěvek :-)

Dlouhohrající desky:


Benighted - Identisick (2006, Adipocere Records)
Málokdo zná tuhle grindcorovou partičku z Francie. Mají na krku pět studiových alb a šesté vychází za měsíc. Naprosto dokonalé skloubení tvrdých vokálů, melodické kytary a úderných bicích. Vynikající, silně návykové.

Cryonic Temple - In Thy Power (2005, LMP)
Švédský power metal, ne nepodobný krajanům HammerFall. Líbivé melodie a zábavné texty. Po změně zpěváka kapela trošičku upadla a nyní celý projekt leží u ledu. Tajně doufám ve velkolepé vzkříšení a návrat na koncertní pódia.

Dead Season - When Everything's Lost (2008, selfreleased)
Americká alternativní úderka se na první pohled možná ničím nevymyká z hromad zámořského balastu, kterým jsme zasypáváni každým dnem více a více. Na pohled druhý (alespoň můj) má své výjimečné kouzlo a osobitou atmosféru, podkreslenou hlavně skvělými melodiemi.

DevilDriver - The Fury of Our Maker's Hand (2006, Roadrunner Records)
DevilDriver v době, kdy se ještě tak trochu hledali. Podle mého názoru nejlepší období skupiny. Škoda, že se kdy našli.

Disturbed - Ten Thousand Fists (2005, Reprise/Intoxication)
Deset tisíc pěstí bije do uší při poslechu tohoto v historii Disturbed nejlepšího alba. Ne v špatném slova smyslu, samozřejmě. Skvěle zahrané melodie originálních písniček a dokonce i jeden (sám o sobě) špičkový cover.

Dope - Group Therapy (2003, Artemis/Recon Records)
Agresivní, útočné a nadopované. Právě takové je jedno z prvních alb amerických Dope. Alternativní postupy se zde kříží s čistou dekadencí a dohromady vzniká solidní energetický koktejl.

Edguy - Hellfire Club (2004, Nuclear Blast Records)
Tobias Sammet není jen synonymem pro Avantasiu. Původně se více věnoval svému primárnímu a klíčovému projektu, kterým byli a jsou samozřejmě Edguy. V posledních letech svou pozornost soustředí převážně na svou novou metalovou operu, což je možná trochu škoda. Starší Edguy - lepší Edguy.

Eluveitie - Everything Remains as It Never Was (2010, Nuclear Blast)
Folk metal úplně nemusím, ale jeho švýcarská odnož mi velice často ukazuje, že bych se měl začít zajímat i o poměrně okrajové žánry. Když je ještě k tomu okořeněná notnou porcí melodiky a deathovými vokály, není co řešit.

Five Finger Death Punch - The Way of the Fist (2007, Firm Music/Spinefarm)
Už jsem s tou americkou produkcí trochu trapný, nezdá se vám? Co se dá dělat, na tuhle smečku jsem narazil poměrně nedávno a hořce jsem litoval, že jsem se k ní nedostal už dříve. Perfektně sladěné písně s jedněmi z nejlepších bicích, jaké jsem kdy slyšel.

Godsmack - The Oracle (2010, Universal Republic)
Ač ne tak stará, pro mě srdcová záležitost. Od textů přes nezaměnitelný vokál až po celkový zvukový projev nemá toto album v mém žebříčku obdoby.

Helltrain - Route 666 (2004, Nuclear Blast)
Death'n'roll z mrazivého Švédska, ve kterém benzín teče proudem a rychlá kola se protáčí rychlostí blesku. Eins zwei, eins zwei, don't mess with Polizei!

Ill Niño - One Nation Underground (2005, Roadrunner Records)
Už poslední, slibuji. Nebo taky ne. Latinoamerické rytmy v paktu s podladěnou kytarou? To si nechám líbit. Ale pozor, dredy sahají až na zem.

In Flames - Clayman (2000, Nuclear Blast)
Pátý dlouhohrající kousek na kontě In Flames pro mě znamená opravdu spousty nevšedních vzpomínek a zážitků. Tenkrát byly některé songy opravdu trháky, které se na koncertních setlistech drží dodnes. Hlavně parádní refrény udělaly z tohoto alba legendu, kterou je dnes.

Metallica - St. Anger (2003, Elektra/Vertigo)
Mnohými zavrhované album a pošetilý "návrat ke garážovému zvuku" mně osobně velice sedl a modlil jsem se, aby i plánované budoucí fošny zněly alespoň trochu podobně. Výsledek? Ani jeden vál na obrovském koncertě v Milovicích... co to je, přátelé?

Norther - N (2008, Century Media Records)
Abych řekl pravdu, jedná se o jediné album, které jsem z celého repertoáru této melo-deathové kapely slyšel celé. Neměl jsem prostě potřebu zkoušet i nějaká jiná. Mám opravdu rád střídání čistého a growl vokálu, se kterým umí frontman s kytaristou manipulovat na úrovni mistrů.

Rise Against - The Suffer and the Witness (2006, Geffen)
Ani neznám jinou hardcore punk kapelu, ale Rise Against jsem si v uplynulém roce doslova zamiloval. Hlavně díky trefnému otextování jednotlivých písniček. Ještě je zde několikrát zmíním.

Slipknot - Iowa (2001, Roadrunner Records)
Doopravdy poslední. Nestydím se za svou hudební minulost a jako skoro každý jsem začínal na kapele, jejíž název začíná na ono inkriminované písmenko někde od půli abecedy. "Iowa" hnula mým doposud rockovějším životem a pomohla dostat se k jiným výborným kapelám, které pomáhali definovat hudební žánr svorně zapadající do škatulky s názvem "metal".

Soilwork - Figure Number Five (2003, Nuclear Blast)
Ani si pořádně nepamatuji, kolikrát jsem tohle CD dohromady slyšel. Ani se neodvažuji počítat to. Jedno je jisté - nesčetněkrát.

Tenacious D - Pick of Destiny (2006, Epic)
Nejlepší (skoro) na konec? Nebo nejbláznivější? Kdo nezná, nechť si pustí, kdo zná, potutelně se usmívá :-)

The Crown - Crowned in Terror (2002, Metal Blade Records)
Reuniony jsou dneska v módě a nevyhýbají se ani svéře melodičtějšího death metalu. Pro The Crown jedině plus, pro nás ostatní úmorné roky čekání na nový materiál. Vybral jsem dlouhohrající nosič číslo tři.

CZ/SK dlouhohrající desky:


Aleš Brichta - Anděl posledního soudu (2003, Popron Music)
"Zlý, tak zlý, tak smutný je být andělem..." Brichta se svými excelentními texty je hotovou živoucí legendou. Tahle placka se mi v přehrávači otáčí už pěkně dlouhou dobu a ne a ne se ohrát. Ještě jednou, Aleši! Prosím!

Arakain - Labyrint (2006, Sony BMG)
Nemůžu přeci vynechat svou nejoblíbenější tuzemskou kapelu. Hudebně se za posledních několik let maličko odchylují od kořenů, ale svým způsobem to nemusí být na škodu. "Labyrint" je ale rozhodně nejpovedenější fošna poslední dekády.

Arch of Hell - One Day (2009, I.F.A. Records)
Abych řekl pravdu, na tuto kapelu (a potažmo i album) jsem narazil zcela náhodou v období hudebního sucha. Zahlédl jsem obal, líbil se, pustil jsem, zamiloval se. Brno hlavním městem!

Jaksi Taksi - On-line (2001, Risk Records)
Sice nejsme přímo punkový blog, ale až tolik českých kapel neposlouchám, abych byl schopen zařadit sem jen ty tvrději založené. Na Jaksi Taksi jsem vyrůstal a vlastně vyrůstám pořád :-)

Iné Kafe - Príbeh (2001, Universal Music)
Navrátivší se kolegové ze Slovenska. Co dodat? Viz Jaksi Taksi :-)

Neřadové počiny:


Aeveron - The Ancient Realm (2006, Castamere Records)
Melodický death metal s příchutí blacku a ještě k tomu z Německa? Cože? A že je to dobré? Ne! Je to výborné!

Anthrax - Music of Mass Destruction (2004, Sanctuary Records)
Slyšel a viděl jsem hromady koncertů, ale Anthrax všechny přetrumfli. I přes časté změny v sestavě (hlavně na postu vokalisty) je mám vážně rád a nedám na ně dopustit. Umně zahraný a především nepřekřičený živák.

Cannibal Corpse - Live Cannibalism (2000, Metal Blade)
Tak tak se do desetiletého výběru vešli. O rok méně a měl bych po srandě, protože by pomalu nebylo čím zaplnit vzniknuvší mezeru. K šílené hoblovačce jménem Cannibal Corpse není třeba asi nic zvláštního dodávat.

Dymytry - Psy-Core (2006, Open Media)
Kdybych při prvním spuštění tohoto dema kdy tušil, že budu muset čekat celé čtyři roky na první studiové album, asi bych raději tenkrát sáhl po něčem jiném. Takřka po prvním poslechu jsem propadl totální závislosti a nedokázal jsem se hodně dlouho odtrhnout od těch našich zubatých zrůdiček.

Vader - The Art of War (2005, Regain Records)
Umění války. Vader tu svou dokáží ovládat dokonale.

Videoklipy:


Mnemic - Diesel Uterus (2010, album "Sons of the System")
Nedoceněná parta a první singlovka z poslední desky. Klip je sice variací na klasické "jen stojíme a tváříme se strašlivě drsně (a občas si hodíme hlavou)", ale svým pojetím scény a kamery se z podobné škatulky ladně vysmýkává.

Mudvayne - Forget to Remember (2005, album "Lost and Found")
Mudvayne se sice do mého výběru desek už nevešli, ale hold jim vzdám alespoň v této kategorii. Píseň ze soundtracku k druhému "Saw" ve mně vyvolává vskutku stísněné pocity. Píseň je ovšem výborná.

Rise Against - Prayer of the Refugee (2006, album "The Suffer and the Witness")
Opus ze své podstaty proti konzumnímu způsobu života a veřejnosti, která je schopna přehlížet téměř vše. Hardcore ochránci zvířat mívají obvykle nápadité videoklipy a tento konkrétní tvoří samotný vrchol jejich tvůrčí pyramidy.


Slipknot - Before I Forget (2007, album "Vol. 3 - The Subliminal Verses")
Členové Slipknot poprvé odhalili veřejně své tváře právě v tomto klipu. Smůla je, že z nich stejně nikdy nevidíme skoro nic :-) V té době šokující, dnes úsměvné, nicméně klip profesionálně natočený.

Oomph! - Augen Auf (2004, album "Wahrheit oder Pflicht")
Děsivé video (není nic horšího, než když vás ve snu straší děti) s klasicky německým přístupem k věci. Specifická hudba, která si rozhodně zaslouží své specifické zpracování.

Koncerty:


Arakain: Praha - Retro, 23.4.2009
Nejpamětihodnější koncertní zážitek. Křest alba "Restart" s Ozzákem v čele. Frontman Honza Toužimský odzpíval asi šest písniček a pak byl převezen rychlou do nejbližší nemocnice kvůli vážnému zdravotnímu stavu. Po skoro hodinových prostojích se na pódiu objevil Jirka Urban a publiku vzkázal, že koncert dohrají i bez zpěváka, kterému se mezitím udělalo trochu lépe. Klasické staré vály i nové pecky zazněly pouze v instrumentálním podání a zpívalo samotné publikum. Mráz běhal po zádech, atmosféra by se dala krájet. Myslím, že něco podobného už nikdy nezažiji.

Eluveitie: Metalfest - Plzeň, 22.5.2010
Švýcarský folk dokáže pořádně rozproudit krev v žilách! Důkazem toho jest loňský Metalfest a Eluveitie, kteří do nás bez milosti prali jeden hit za druhým, až se z davu kouřilo.

Rise Against: Sonisphere festival - Letiště Milovice, 19.6.2010
Rise Against potřetí. Asi je mám fakt rád. Profesionální, zábavné a po čertech divoké vystoupení se skvělým zvukem a parádní atmosférou. Co více si přát?

Speciální ocenění: nejšílenější videoklip


The Black Satans - The Satanic Darkness
Nemám co dodat. Umírám smíchy. Posuďte sami:

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Earthworm Earthworm | 26. února 2011 v 23:28 | Reagovat

Za ty Rise Against palec nahoru, stoprocentní souhlas se všim :) Škoda že na nich na Sonispheru bylo tak málo lidí :)

2 nK_! nK_! | 27. února 2011 v 10:19 | Reagovat

Být jich víc, tak asi v kotli umřu :D Takže jsem byl spokojen :)

3 kennyzero kennyzero | 27. února 2011 v 11:19 | Reagovat

jj Rise Against na Sonispheru famozní...uplně mě to odrovnalo...tolik energie...fakt bomba O_O

4 Earthworm Earthworm | 27. února 2011 v 13:58 | Reagovat

[2]: No, ze začátku mi ten kotel přišel dost mrtvej, ale je fakt že ke konci už to bylo slušný, mam pocit že si tam někdo i dal slušně do držky :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama