Únor 2011

Redakční eintopf #21 - Seda speciál

28. února 2011 v 20:00 | Monsterfuck |  Redakční eintopf
Předmluva Monsterfuck: Pokud vás naše speciální eintopfy, v nichž vybíráme to nejlepší z právě uplynulé dekády, nudily, můžete otevírat láhve šampusu, neboť je tady definitivně poslední díl, který má na triku redakční navrátilec Seda. Stejně jako čtyři kolegové před ním i on vybíral celkem 20 dlouhohrajících desek, 5 českých/slovenských dlouhohrajících desek, 5 neřadových počinů, 5 videoklipů, 3 koncerty a jedno speciální ocenění, které ho v rozmezí let 2000-2010 nejvíce zaujaly. Jeho vkusem se můžete opájet níže. A pozor!, už zítra štafetu opět přebírá klasický eintopf, resp. jeho březnové vydání!

Dlouhohrající desky:


Amon Amarth - With Oden on Our Side (2006, Metal Blade)
Velice oblíbení Amon Amarth nemohou chybět. Libí se mi sice od nich pořádně jen jedna deska a to tahle, ale líbí se mi pořádně. "With Oden on Our Side" je dle mého zatím nepřekonaná práce těchto Vikingů a nemyslím si, že by Amon Amarth vytvořili něco lepšího než toto.

Behemoth - Evangelion (2009, Nuclear Blast / Metal Blade / Mystic Productions)
Jedna z nejlepších desek roku 2009 si zde své místo zaslouží. Behemoth nikdy nezklamou a s "Evangelion" dotáhli svoji úroveň ještě o něco výše.

Bring Me the Horizon - Suicide Season (2008, Visible Noise)
Hodně kritizovaná i chválená deska. Já jsem na té kladné straně. Se "Suicide Season" sice přišla menší proměna, ale zatraceně dobrá. Pozměněný scream a přidané menší prvky elektronické hudby do toho všeho náramně pasují. Hodně fanoušků sice s touto deskou odešlo, ale určitě jich je i dost (jako já), co právě přišlo.

Converge - Axe to Fall (2009, Epitaph)
Mathcorový blázinec od mistrů v oboru. "Axe to Fall" jen dokazuje kvality, které Converge mají.

Disturbed - Ten Thousand Fists (2005, Reprise)
S posledním výtvorem "Asylum" se Disturbed moc nepředvedli, pokud se ale podíváme zpět do historie, je to kvalitní album vedle druhého. Nejlepší je podle mě právě toto. Bylo ale těžké vybrat mezi "Believe", "The Sickness" a "Ten Thousand Fists", všechny desky jsou skoro vyrovnané. Jedno místo si zde Disturbed zaslouží, na více fleků to ale není. A tak po těžkém boji vítězí deset tisíc pěstí.

Enter Shikari - Common Dreads (2009, Ambush Reality / Tiny Evil)
Stejné jako s Disturbed. Oba výtvory jsou skoro na stejné úrovni a více míst si tu kapela nezaslouží. Nakonec jsem vybral poslední "Common Dreads", které se mi zalíbilo mnohem dříve než "Take to the Skies".

Курск - Черно (2008, UHO Production)
Že "Черно" bude figurovat v jakémkoliv výběru nejlepších z nejlepších, bylo celkem jasné. Finští Курск se s touto deskou předvedli v nejlepším možném světle a vytvořili naprostý unikát nejen doom metalové, ale i celé hudební scény. Pro mě rozhodně jedna z vůbec nejlepších desek, co se dá sehnat. "Черно" mě v podstatě dostalo do doom metalu, nebýt tohoto, nikdy bych tento žánr neposlouchal.

Lamb of God - Sacrament (2006, Epic Records)
Kapela, která roste den ode dne. Její turné se postupně zvyšují a myslím si, že by za několik let mohli mít status legendy, jakým se může pyšnit jen málo kapel. Všechny desky mají něco do sebe, první místo ale podle mě stále patří "Sacrament".

Massemord - The Madness Tongue Devouring Juices of Livid Hope (2010, Pagan Records)
Třicetiminutové peklo. O této desce jsme již na Sicmaggotu napovídali hodně a tak jsou další slova už jen zbytečností.

Morowe - Piekło.Labirynty.Diabły (2010, Witching Hour Productions)
Do této desky jsem jakoukoliv formu black metalu moc nemusel. "Piekło.Labirynty.Diabły" změnilo můj pohled na hudbu. Některé věci, které jsem dříve miloval, díky tomuto nemůžu už ani vidět. Ono je to ale nejspíš dobře, protože "Piekło.Labirynty.Diabły" převyšuje moje bývalé oblíbené věci nejméně o třídu.

My Dying Bride - For Lies I Sire (2009, Peaceville)
Hmm, které My Dying Bride vybrat? Tuto otázku jsem si položil při vybírání jejich desek. Nakonec jsem musel vzít celkem tři. Všechny mám stejně rád, všechny jsou stejně kvalitní. Poslední výtvor jsem naposlouchával hlavně kvůli jejich vystoupení na Brutal Assaultu. Když jsem se ale oprostil od těch profláklých kusů, které zahrají, zjistil jsem, že ten zbytek je ještě kvalitnější. Nádhera.

My Dying Bride - Songs of Darkness, Words of Light (2004, Peaceville)
Monsterfuckova oblíbená zde nemůže chybět. Už bohužel nevím, co k těm My Dying Bride dodat, snad jen toto slovo: Genialita.

My Dying Bride - The Dreadful Hours (2001, Peaceville)
"The Dreadful Hours" byla moje první zkušenost s My Dying Bride a dlouhou dobu jsem poslouchal jen to. Veledílo.

Nokturnal Mortum - Голос Сталі (2009, Oriana Music)
Folkový black metal? Už jen ten název zní dobře. A hudba ještě lépe. Ukrajinští Nokturnal Mortum ví, jak na to.

Ozzy Osbourne - Black Rain (2007, Epic Records)
Někomu se možná bude toto rozhodnutí znát divné, pro mě je ale "Black Rain" nejlepším výtvorem sólo kariéry Ozzyho. "Scream" je oproti tomuhle naprostá šlichta.

Rammstein - Mutter (2001, Motor Music)
Deska, která mě provázela celou základní školu. Rammstein mě s "Mutter", dá se říct, dostali do světa metalu. Jejich koncert v Praze byl v mém mládí naprosto zlomový, a proto si tu svoji pozici rozhodně zaslouží.

Skindred - Roots Rock Riot (2007, Bieler Bros.)
Dát sem Skindred, nebo ne? Poslední dvě místa jsem pořádně nevěděl, jak zaplnit, ale sympatičtí reggae rockeři tady zkrátka musí být. Originální hudba, kde se míchají klidné reggae chvilky s pořádným rockem. "Roots Rock Riot" je mistrovské dílo v oboru.

Slipknot - Iowa (2001, Roadrunner Records)
Slipknot mě zase provázeli skoro celý druhý stupeň. Každá deska má něco do sebe, mám-li ale vybrat tu nejkomplexnější, vítězí "Iowa". Například "All Hope Is Gone" sice obsahuje některé pecky, které jsou mnohem lepší než na "Iowa", v celkovém součtu ale vítězí druhá deska. Pokud by ale deska "Slipknot" vznikla o rok později, je zde ona.

System of a Down - Toxicity (2001, American Recordings)
Je snad k tomuto něco třeba více dodávat? Vrcholná forma System of a Down.

Triptykon - Eparistera Daimones (2010, Century Media / Prowling Death Records)
Psát tenhle eintopf o měsíc dřív, "Eparistera Daimones" by tu nebylo. Neustálé vychvalování kolegy Monsterfucka jsem vydržel, pak jsem ale zkoumal, co vlastně letos Brutal Assault nabízí, a zkusil si je poslechnout. A hele, ona je to vážně genialita.

CZ/SVK dlouhohrající desky:


BBYB - deBBYBut (2009, Khaaranus Productions)
Tekkno-grind, už jen to slovní spojení zní šíleně. Ono to taky šílené je, ale má to něco do sebe. Zkuste to a uvidíte. Ze začátku jsem nad tím zavíral oči, dnes to ale patří mezi mé oblíbené věci.

Cocotte Minute - Czeko (2004, Monitor / EMI)
Sice je to nejspíše vykrádačka KoRn a podobných kapel, Cocotte Minute tomu ale nasadili svůj "xicht" a prezentují se u nás kvalitním nu-metalem. Posledně to sice stálo za hodně velký prd, před několika lety ale váleli se svým debutem. Doufejme, že poslední výtvor byl jen velikou chybou a vrátí se nám staří dobří Cocotte Minute.

Insania - Kult hyeny (2010, Redblack)
Moje první deska od Insanie. "Kult hyeny" mě ihned zařadil mezi jejich fanoušky. Škoda, že naživo jsem je zatím viděl pouze jednou.

Silent Stream of Godless Elegy - Relic Dances (2004, Redblack)
Světové album vytvořené v místních podmínkách. Za toto by se nemusely stydět ani nejrespektovanější doom metalové kapely. Jsem velice rád, že Silent Stream of Godless Elegy byli odměněni za tuto kvalitní práci a svůj poslední výtvor vydali na mezinárodním labelu.

Shogun Tokugawa - Y3ARS (2010, X-Production)
Konec roku 2010 mi hezky zpestřili Shogun Tokugawa. Kapela sice prošla nedávno menší obměnou v sestavě, pokud ale bude pokračovat v kvalitní práci jako na "Y3ARS", může nám tu vyrůst kapela, která bude známá i za hranicemi.

Neřadové počiny:


Enter Shikari - Destabilise (2010, Ambush Reality)
Po dvou předchozích vydaných singlech "Thumper" a "Tribalism", které byly spíše elektronického rázu, se Enter Shikari s "Destabilise" konečně vrátili k původnější tvorbě. A je to bomba!

Finntroll - Trollhammaren (2004, Spikefarm Records)
I když se jedná pouze o EP, pro mě je to nejlepší výtvor od Finntroll. Všechny songy mají neskutečnou kvalitu.

Jesu - Heart Ache / Dethroned (2010, Hydra Head)
Mix songů, které pochází z počátku kariéry, s úplně novými. Výborná nálož psychedelické muziky.

Silent Stream of Godless Elegy - Osamělí (2006, Redblack)
Předělané hitovky do češtiny a polštiny. A k tomu výborný nový song "Pohanská". Občas si pustím radši tohle než "Relic Dances", v rodném jazyce se mi ty songy zamlouvají více.

Triptykon - Shatter (2010, Century Media / Prowling Death Records)
Skvost. Nic víc není třeba dodávat.

Videoklipy:


Banane Metalik - Pussycat (2009, album "Nice to Meat You")
Retro zombie kostýmy mají vždy úspěch. Když k tomu přidáte ještě polonahou holku, musí vám vyjít kvalitní klip.

Behemoth - Ov Fire and the Void (2009, album "Evangelion")
Ač na klipy moc nekoukám a spíše hodnotím hudbu, tohle je opravdu povedené. Kdyby takhle vypadal každý klip, koukal bych na ně častěji.

My Dying Bride - Bring Me Victory (2009, album "For Lies I Sire")
Sedící a zpívající Aaron, pohled na něj se prolíná na hostinu s nějakou divnou rodinu. Výsledek? Skvělý klip.


Slipknot - Dead Memories (2008, album "All Hope Is Gone")
Devět členů, děvet místností a devět různých situací. Asi nejvíce povedený klip od Slipknot.

Triptykon - Shatter (2010, minialbum "Shatter")
Dokonalá hra stínů, která jen podporuje už tak výbornou atmosféru.

Koncerty:


Brutal Assault 15: Josefov u Jaroměře, 12.-14.8.2010
Naprosto výborná sestava. Můj hlavní tahoun Курск sice nedorazil, ale kapely jako My Dying Bride, Candlemass, Converge nebo Bleed from Within je výborně nahradily. Nejvíce si však stále pamatuji, jak zpěvačka ze Sigh zapálila odposlech.

Enter Shikari: Praha - Lucerna Music Bar, 16.1.2010
Můj nejlepší koncert v životě. Skvělá hudba, skvělý zvuk, skvělá atmosféra a skvělý klub. Na tento den se všechno sešlo, jak mělo.

Rammstein: Praha - T-Mobile Aréna, 3.12.2004
Můj první větší koncert v životě. Rammstein tenkrát měli neskutečnou formu, kterou předvedli i v tehdejší T-Mobile Aréně.

Speciální ocenění: Andy Rehfeldt

Neznáte? Jeden z mých oblíbených autorů z YouTube. Tento pán se specializuje na předělávky popových písní. Například death metalová verze "Baby" od Justina Biebera je v této podobě velice poslouchatelná. A je tam toho mnohem více. Dám pouze příklady: Motörhead - "Ace of Spades (Broadway Musical edition)", Slipknot - "Wait and Bleed (Radio Disney edition)". Doporučuju jeho kanál zhlédnout. http://www.youtube.com/user/AndyRehfeldt


Amorphis: detaily o novince

28. února 2011 v 19:56 | Monsterfuck |  Music News
Finská skupina Amorphis zveřejnila informace o svém jubilejním desátém řadovém albu "The Beginning of Times", které vyjde koncem května pod křídly německého gigantu Nuclear Blast. Nahrávce bude předcházet singl "You I Need", jenž by se měl objevit přibližně o měsíc dříve. Desku si produkovala samotná kapela, jen s vokály jim vypomohl Marco Hietala (Nightwish, Tarot) ve svém domácím studiu; o mix se pak již tradičně postaral Mikko Karmila.

"The Beginning of Times" údajně bude tou "nejnáročnější deskou Amorphis, v hudební i textové rovině". Pokud se bavíme o textech, i tentokrát se kapela nechala inspirovat ve finském národním eposu Kalevala - lyrická stránka "The Beginning of Times" se bude točit okolo mýtického hrdiny Väinämöinena.

Tracklist "The Beginning of Times":
01. Battle for Light
02. Mermaid
03. My Enemy
04. You I Need
05. Song of the Sage
06. Three Words
07. Reformation
08. Soothsayer
09. On a Stranded Shore
10. Escape
11. Crack in a Stone
12. Beginning of Time
13. Heart's Song [digipack bonus]

Motörhead headlinerem Brutal Assaultu

28. února 2011 v 17:56 | Monsterfuck |  Music News
Britští veteráni Motörhead byli potvrzeni jako headliner letošního ročníku festivalu Brutal Assault. Oznámení pořadatele:

"Potvrzeno. Legendární britská kapela, jejíž význam přesahuje hranice žánrů a spojuje celé generace fanoušků tvrdé, hlasité a rychlé hudby, se stává headlinerem 16. ročníku festivalu Brutal Assault!

Vojenská pevnost v Josefově již ve své bohaté historii hostila nejednoho vojevůdce a panovníka, ale generál Lemmy, jakožto živoucí rock'n'rollová ikona a velký milovník vojenské historie, bude rozhodně patřit mezi ty nejvýznamnější. Jméno MOTÖRHEAD je již přes tři dekády synonymem pro divokou, rychlou, hlasitou a nevázanou rock'n'rollovou jízdu, pro níž jsou kromě Lemmmyho charakteristického zpěvu typické také ultrarychlé bicí Mikkeyho Deea a nezaměnitelná kytarová práce Phila Campbella. Nová deska "The Wörld Is Yours" vydaná v tomto roce pak dává jasnou odpověď na otázku, proč jsou MOTÖRHEAD i po 36-ti letech stále jednou z největších kapel.

MOTÖRHEAD to není jen hudba, MOTÖRHEAD to je životní postoj! BORN TO LOSE, LIVE TO WIN!"

Zdravotní problémy Slayer

28. února 2011 v 16:00 | Monsterfuck |  Music News
Thrash metaloví titáni Slayer, kteří se právě nachází na turné po Austrálii, museli odvolat své včerejší (27. února) vystoupení na Soundwave Festivalu v Sydney kvůli hospitalizaci frontmana Toma Arayi ve zdejší nemocnici. Důvod jeho přijetí do zdravotnického zařízení nebyl zveřejněn, ale promotéři ujišťují, že na další show, která je plánována na 4. března v Melbourne, už bude Tom v pořádku a Slayer budou v turné pokračovat.

Nejedná se ale o jediný zdravotní problém v sestavě kapely. Zmiňované turné po Austrálii totiž Slayer hrají s hostujícím kytaristou Garym Holtem (Exodus), zastupujícím Jeffa Hannemana, který nedávno musel podstoupit operaci pravé ruky díky akutní infekci, jejíž původ není znám, ale s největší pravděpodobností se jedná o pavoučí kousnutí. Jeff je v současné době v domácím léčení a podle všeho by se měl plně zotavit.

Do České republiky se Slayer vrátí již brzy - vystoupí 10. dubna v pražské O2 Aréně po boku dalších stylových souputníků Megadeth.

Sleja

Kytarista Chimairy se přidává k Six Feet Under

28. února 2011 v 15:45 | Monsterfuck |  Music News
Rob Arnold
Rob Arnold, kytarista kapely Chimaira, se od teď přidává k floridským death metalovým veteránům Six Feet Under, což znamená, že Barnesova parta bude vůbec poprvé hrát s kytarovým dvojzápřahem. Skupina se již v nové sestavě, která čítá rovněž bubeníka Kevina Talleyho (ten má toho na triku opravdu hodně - mj. Dååth, Dying Fetus, Misery Index, Chimaira), se již pustila do příprav další studiové desky, jež bude navazovat na tři roky starý počin "Death Rituals" (nepočítáme-li předělávky "Graveyard Classics III" z loňského roku)

Rob Arnold svůj nástup do Six Feet Under hodnotí následovně: "Byla to obrovská čest a příležitost, když mi zavolal jeden z mých největších idolů, Chris Barnes. Six Feet Under a Barnesova éra v Cannibal Corpse na mě jako na mladého muzikanta měli a stále mají obrovský vliv. V roce 1996 jsem jako dítě řval jak blázen v první řadě na pecky jako 'Lycanthropy' nebo 'Torn to the Bone'... a teď je mám hrát společně s kapelou na pódiu! Sny se stávají skutečností! A nový materiál absolutně zabíjí! Dávejte si pozor!"

"Jsme opravdu nadšení z nové sestavy a ze surové intenzity songů, jež jsme zatím vytvořili," přidává Chris Barnes. "Tohle je nejtěžší materiál, na kterém jsem kdy dělal od alba 'The Bleeding' [ještě pod hlavičkou Cannibal Corpse, rok 1994 - pozn. redakce] a mám dost z toho, že Rob na tom dělá s námi! Známe se již pěknou chvíli a těšíme se na pokračování v psaní nového CD a na budoucí koncertní šňůry! Chystáme se pozvednout Six Feet Under na nový level brutality!"

Курcк - Ниже

27. února 2011 v 23:13 | Monsterfuck |  Recenze
Nizhe
Když se před dvěma lety odnikud vynořili finští rusofilové Курск, byla to velká neznámá. Jediným vodítkem byl kytarista Sami S. Loppaka, známý ze Sentenced, a bubeník Kai H.M. Hiilesmaa, známý producent kapel jako HIM, Apocalyptica nebo právě i Sentenced. Zapomeňte však na tato jména, neboť muzika Курск je opravdu o něčem hodně odlišném. Debut "Черно" totiž nabídl ultra těžký valivý doom metal se sovětskou tématikou a naprosto unikátní atmosférou. Ne nadarmo se každý, komu se deska dostala do ruky, doslova rozplýval nadšením, neboť Курск na svém prvním záseku stvořili opravdový doom metalový klenot, který já osobně s odstupem času považuji za jednu z nejlepších (!) nahrávek ve svém žánru. Netřeba dodávat, že do pokračování byly vkládány obrovské naděje, ale zároveň i obavy, zdalipak kapela dokáže na "Черно" důstojně navázat. Dozvědět jsme se to měli už na jaře 2010, avšak díky (pro normálně smýšlejícího člověka naprosto nepochopitelnému) problému s vydavatelskou firmou Century Media přichází druhý opus "Ниже" až o rok později…

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Sicmaggot hitparáda: 9. kolo

27. února 2011 v 17:39 | Monsterfuck |  Hitparáda
Týden se s týdnem sešel, opět je tu neděle a s ní i další kolo naší Sicmaggot hitparády. Vždyť ona by to bez nějakého toho hlasování už ani nebyla pořádná neděle :-) Začátek minulého týdne vypadal opět slibně pro Švédy Amon Amarth, jimž však tentokrát na paty šlapala konkurence v podání Despised Icon. Co čert nechtěl, v průběhu týdne se karta otočila a ze zadních pozic tryskem vyrazila domácí legie Maniac Butcher, jejíž klip vypadal ještě tak kolem úterka spíše na vypadnutí, a odnesla si své první vítězství. Amon Amarth s Despised Icon si tak podělili (pozor, ne podělali!) druhé, resp. třetí místo. O trochu složitější situace nastala s poslední postupovou příčkou, neboť hned dva kandidáti - Devian a Alestorm - si odnesli shodný počet hlasů. V dilematu, jestli poslat dále pouze první tři klipy nebo všech pět, nakonec po důkladném redakčním brainstormingu zvítězila druhá možnost, díky čemuž tentokrát přivítáme jen jednoho novice, a to ostravsko-havířovskou chrochtačku Rubufaso Mukufo. Naopak rozloučit se musíme s norskými černokněžníky Gorgoroth, jimž ani nonstop rouhání nestačilo na vyšší než poslední místo. Nutno ale dodat, že to bylo těsné - o pouhý jeden bod. Alespoň vidíte, že každý hlas rozhoduje, tudíž neváhejte hlasovat i v devátém týdnu :-)

A jak dopadlo osmé kolo v číslech?
---postupující---
1. místo: Maniac Butcher - Co dobré pro mne, dobrým jest... (16 hlasů - 22%)
2. místo: Amon Amarth - Runes to My Memory (15 hlasů - 20%)
3. místo: Despised Icon - Day of Mourning (12 hlasů - 16%)
4.-5. místo: Alestorm - Keelhauled (10 hlasů - 13%)
4.-5. místo: Devian - Assailant (10 hlasů - 13%)
---nepostupující---
6. místo: Gorgoroth - Carving a Giant (9 hlasů - 12%)

Klipy pro deváté kolo a hlasovací anketu naleznete po rozkliknutí na celý článek!

Redakční eintopf #20 - nK_! speciál

26. února 2011 v 22:20 | nK_! |  Redakční eintopf
Předmluva Monsterfuck: Jediný člen naší redakce s naprosto neskloňovatelným jménem - nK_! - je tady se slibovaným eintopfem desetiletí. Vkus má ten chlapec vytříbený, tudíž to bude jistě kvalitní čtivo, avšak než vás k tomu pustíme, máme tu ještě jedno malé překvapení. Ačkoliv jsem tu v minulé předmluvě blekotal něco o grandiózním finále, ani s tímto dílem speciální eintopf nekončí, jelikož svůj comeback hlásí jistý Seda, známý taktéž jako Vrchní šulín redakce. Původně jsme jej sice zpátky brát nechtěli, ale tak dlouho nám ležel přede dveřmi a prosil, až nás to kňučení přestalo bavit poslouchat a radši jsme ho vzali. A pozor, na jeho dekadické vejšplechty se můžete těšit už v poslední únorový den, to jest toto pondělí. Ale teď hurá na dnešní příspěvek :-)

Dlouhohrající desky:


Benighted - Identisick (2006, Adipocere Records)
Málokdo zná tuhle grindcorovou partičku z Francie. Mají na krku pět studiových alb a šesté vychází za měsíc. Naprosto dokonalé skloubení tvrdých vokálů, melodické kytary a úderných bicích. Vynikající, silně návykové.

Cryonic Temple - In Thy Power (2005, LMP)
Švédský power metal, ne nepodobný krajanům HammerFall. Líbivé melodie a zábavné texty. Po změně zpěváka kapela trošičku upadla a nyní celý projekt leží u ledu. Tajně doufám ve velkolepé vzkříšení a návrat na koncertní pódia.

Dead Season - When Everything's Lost (2008, selfreleased)
Americká alternativní úderka se na první pohled možná ničím nevymyká z hromad zámořského balastu, kterým jsme zasypáváni každým dnem více a více. Na pohled druhý (alespoň můj) má své výjimečné kouzlo a osobitou atmosféru, podkreslenou hlavně skvělými melodiemi.

DevilDriver - The Fury of Our Maker's Hand (2006, Roadrunner Records)
DevilDriver v době, kdy se ještě tak trochu hledali. Podle mého názoru nejlepší období skupiny. Škoda, že se kdy našli.

Disturbed - Ten Thousand Fists (2005, Reprise/Intoxication)
Deset tisíc pěstí bije do uší při poslechu tohoto v historii Disturbed nejlepšího alba. Ne v špatném slova smyslu, samozřejmě. Skvěle zahrané melodie originálních písniček a dokonce i jeden (sám o sobě) špičkový cover.

Dope - Group Therapy (2003, Artemis/Recon Records)
Agresivní, útočné a nadopované. Právě takové je jedno z prvních alb amerických Dope. Alternativní postupy se zde kříží s čistou dekadencí a dohromady vzniká solidní energetický koktejl.

Edguy - Hellfire Club (2004, Nuclear Blast Records)
Tobias Sammet není jen synonymem pro Avantasiu. Původně se více věnoval svému primárnímu a klíčovému projektu, kterým byli a jsou samozřejmě Edguy. V posledních letech svou pozornost soustředí převážně na svou novou metalovou operu, což je možná trochu škoda. Starší Edguy - lepší Edguy.

Eluveitie - Everything Remains as It Never Was (2010, Nuclear Blast)
Folk metal úplně nemusím, ale jeho švýcarská odnož mi velice často ukazuje, že bych se měl začít zajímat i o poměrně okrajové žánry. Když je ještě k tomu okořeněná notnou porcí melodiky a deathovými vokály, není co řešit.

Five Finger Death Punch - The Way of the Fist (2007, Firm Music/Spinefarm)
Už jsem s tou americkou produkcí trochu trapný, nezdá se vám? Co se dá dělat, na tuhle smečku jsem narazil poměrně nedávno a hořce jsem litoval, že jsem se k ní nedostal už dříve. Perfektně sladěné písně s jedněmi z nejlepších bicích, jaké jsem kdy slyšel.

Godsmack - The Oracle (2010, Universal Republic)
Ač ne tak stará, pro mě srdcová záležitost. Od textů přes nezaměnitelný vokál až po celkový zvukový projev nemá toto album v mém žebříčku obdoby.

Helltrain - Route 666 (2004, Nuclear Blast)
Death'n'roll z mrazivého Švédska, ve kterém benzín teče proudem a rychlá kola se protáčí rychlostí blesku. Eins zwei, eins zwei, don't mess with Polizei!

Ill Niño - One Nation Underground (2005, Roadrunner Records)
Už poslední, slibuji. Nebo taky ne. Latinoamerické rytmy v paktu s podladěnou kytarou? To si nechám líbit. Ale pozor, dredy sahají až na zem.

In Flames - Clayman (2000, Nuclear Blast)
Pátý dlouhohrající kousek na kontě In Flames pro mě znamená opravdu spousty nevšedních vzpomínek a zážitků. Tenkrát byly některé songy opravdu trháky, které se na koncertních setlistech drží dodnes. Hlavně parádní refrény udělaly z tohoto alba legendu, kterou je dnes.

Metallica - St. Anger (2003, Elektra/Vertigo)
Mnohými zavrhované album a pošetilý "návrat ke garážovému zvuku" mně osobně velice sedl a modlil jsem se, aby i plánované budoucí fošny zněly alespoň trochu podobně. Výsledek? Ani jeden vál na obrovském koncertě v Milovicích... co to je, přátelé?

Norther - N (2008, Century Media Records)
Abych řekl pravdu, jedná se o jediné album, které jsem z celého repertoáru této melo-deathové kapely slyšel celé. Neměl jsem prostě potřebu zkoušet i nějaká jiná. Mám opravdu rád střídání čistého a growl vokálu, se kterým umí frontman s kytaristou manipulovat na úrovni mistrů.

Rise Against - The Suffer and the Witness (2006, Geffen)
Ani neznám jinou hardcore punk kapelu, ale Rise Against jsem si v uplynulém roce doslova zamiloval. Hlavně díky trefnému otextování jednotlivých písniček. Ještě je zde několikrát zmíním.

Slipknot - Iowa (2001, Roadrunner Records)
Doopravdy poslední. Nestydím se za svou hudební minulost a jako skoro každý jsem začínal na kapele, jejíž název začíná na ono inkriminované písmenko někde od půli abecedy. "Iowa" hnula mým doposud rockovějším životem a pomohla dostat se k jiným výborným kapelám, které pomáhali definovat hudební žánr svorně zapadající do škatulky s názvem "metal".

Soilwork - Figure Number Five (2003, Nuclear Blast)
Ani si pořádně nepamatuji, kolikrát jsem tohle CD dohromady slyšel. Ani se neodvažuji počítat to. Jedno je jisté - nesčetněkrát.

Tenacious D - Pick of Destiny (2006, Epic)
Nejlepší (skoro) na konec? Nebo nejbláznivější? Kdo nezná, nechť si pustí, kdo zná, potutelně se usmívá :-)

The Crown - Crowned in Terror (2002, Metal Blade Records)
Reuniony jsou dneska v módě a nevyhýbají se ani svéře melodičtějšího death metalu. Pro The Crown jedině plus, pro nás ostatní úmorné roky čekání na nový materiál. Vybral jsem dlouhohrající nosič číslo tři.

CZ/SK dlouhohrající desky:


Aleš Brichta - Anděl posledního soudu (2003, Popron Music)
"Zlý, tak zlý, tak smutný je být andělem..." Brichta se svými excelentními texty je hotovou živoucí legendou. Tahle placka se mi v přehrávači otáčí už pěkně dlouhou dobu a ne a ne se ohrát. Ještě jednou, Aleši! Prosím!

Arakain - Labyrint (2006, Sony BMG)
Nemůžu přeci vynechat svou nejoblíbenější tuzemskou kapelu. Hudebně se za posledních několik let maličko odchylují od kořenů, ale svým způsobem to nemusí být na škodu. "Labyrint" je ale rozhodně nejpovedenější fošna poslední dekády.

Arch of Hell - One Day (2009, I.F.A. Records)
Abych řekl pravdu, na tuto kapelu (a potažmo i album) jsem narazil zcela náhodou v období hudebního sucha. Zahlédl jsem obal, líbil se, pustil jsem, zamiloval se. Brno hlavním městem!

Jaksi Taksi - On-line (2001, Risk Records)
Sice nejsme přímo punkový blog, ale až tolik českých kapel neposlouchám, abych byl schopen zařadit sem jen ty tvrději založené. Na Jaksi Taksi jsem vyrůstal a vlastně vyrůstám pořád :-)

Iné Kafe - Príbeh (2001, Universal Music)
Navrátivší se kolegové ze Slovenska. Co dodat? Viz Jaksi Taksi :-)

Neřadové počiny:


Aeveron - The Ancient Realm (2006, Castamere Records)
Melodický death metal s příchutí blacku a ještě k tomu z Německa? Cože? A že je to dobré? Ne! Je to výborné!

Anthrax - Music of Mass Destruction (2004, Sanctuary Records)
Slyšel a viděl jsem hromady koncertů, ale Anthrax všechny přetrumfli. I přes časté změny v sestavě (hlavně na postu vokalisty) je mám vážně rád a nedám na ně dopustit. Umně zahraný a především nepřekřičený živák.

Cannibal Corpse - Live Cannibalism (2000, Metal Blade)
Tak tak se do desetiletého výběru vešli. O rok méně a měl bych po srandě, protože by pomalu nebylo čím zaplnit vzniknuvší mezeru. K šílené hoblovačce jménem Cannibal Corpse není třeba asi nic zvláštního dodávat.

Dymytry - Psy-Core (2006, Open Media)
Kdybych při prvním spuštění tohoto dema kdy tušil, že budu muset čekat celé čtyři roky na první studiové album, asi bych raději tenkrát sáhl po něčem jiném. Takřka po prvním poslechu jsem propadl totální závislosti a nedokázal jsem se hodně dlouho odtrhnout od těch našich zubatých zrůdiček.

Vader - The Art of War (2005, Regain Records)
Umění války. Vader tu svou dokáží ovládat dokonale.

Videoklipy:


Mnemic - Diesel Uterus (2010, album "Sons of the System")
Nedoceněná parta a první singlovka z poslední desky. Klip je sice variací na klasické "jen stojíme a tváříme se strašlivě drsně (a občas si hodíme hlavou)", ale svým pojetím scény a kamery se z podobné škatulky ladně vysmýkává.

Mudvayne - Forget to Remember (2005, album "Lost and Found")
Mudvayne se sice do mého výběru desek už nevešli, ale hold jim vzdám alespoň v této kategorii. Píseň ze soundtracku k druhému "Saw" ve mně vyvolává vskutku stísněné pocity. Píseň je ovšem výborná.

Rise Against - Prayer of the Refugee (2006, album "The Suffer and the Witness")
Opus ze své podstaty proti konzumnímu způsobu života a veřejnosti, která je schopna přehlížet téměř vše. Hardcore ochránci zvířat mívají obvykle nápadité videoklipy a tento konkrétní tvoří samotný vrchol jejich tvůrčí pyramidy.


Slipknot - Before I Forget (2007, album "Vol. 3 - The Subliminal Verses")
Členové Slipknot poprvé odhalili veřejně své tváře právě v tomto klipu. Smůla je, že z nich stejně nikdy nevidíme skoro nic :-) V té době šokující, dnes úsměvné, nicméně klip profesionálně natočený.

Oomph! - Augen Auf (2004, album "Wahrheit oder Pflicht")
Děsivé video (není nic horšího, než když vás ve snu straší děti) s klasicky německým přístupem k věci. Specifická hudba, která si rozhodně zaslouží své specifické zpracování.

Koncerty:


Arakain: Praha - Retro, 23.4.2009
Nejpamětihodnější koncertní zážitek. Křest alba "Restart" s Ozzákem v čele. Frontman Honza Toužimský odzpíval asi šest písniček a pak byl převezen rychlou do nejbližší nemocnice kvůli vážnému zdravotnímu stavu. Po skoro hodinových prostojích se na pódiu objevil Jirka Urban a publiku vzkázal, že koncert dohrají i bez zpěváka, kterému se mezitím udělalo trochu lépe. Klasické staré vály i nové pecky zazněly pouze v instrumentálním podání a zpívalo samotné publikum. Mráz běhal po zádech, atmosféra by se dala krájet. Myslím, že něco podobného už nikdy nezažiji.

Eluveitie: Metalfest - Plzeň, 22.5.2010
Švýcarský folk dokáže pořádně rozproudit krev v žilách! Důkazem toho jest loňský Metalfest a Eluveitie, kteří do nás bez milosti prali jeden hit za druhým, až se z davu kouřilo.

Rise Against: Sonisphere festival - Letiště Milovice, 19.6.2010
Rise Against potřetí. Asi je mám fakt rád. Profesionální, zábavné a po čertech divoké vystoupení se skvělým zvukem a parádní atmosférou. Co více si přát?

Speciální ocenění: nejšílenější videoklip


The Black Satans - The Satanic Darkness
Nemám co dodat. Umírám smíchy. Posuďte sami:


Oceans of Sadness končí

26. února 2011 v 22:11 | Monsterfuck |  Music News
Oceans of SadnessAvantgardně metalová skupina Oceans of Sadness z Belgie oznámila, že se rozhodla po 16 letech aktivní činnosti ukončit svou kariéru. Své důvody shrnují v následujícím prohlášení:

"Drazí přátelé, ze všeho nejdříve bychom vám všem rádi poděkovali za podporu Oceans of Sadness po celých těch uplynulých 15 let. Děkujeme, že jsme díky vám mohli udělat tolik skvělých věcí, o nichž se nám před 15 roky ani nesnilo...

Během těch 15 let jsme se nikdy nesnažili být součástí jakékoliv konkrétní scény a naše image byla tou poslední věcí, o niž jsme se zajímali. Tvorba vlastního zvuku a psaní originálního a inspirativního metalu, to bylo vždy naším cílem a jsme pyšní na to, co jsme dokázali na našich pěti deskách, z nichž ta poslední byla 'The Arrogance of Ignorance' vydaná v roce 2008 Scarlet Records.

Jsme pyšní na naši hudbu a vždy jsme věřili, že jsme se stále a dokola zlepšovali v tom, co jsme chtěli dělat. Teď však cítíme, že náš příběh už je nejspíš u konce. Teoreticky bychom mohli pokračovat klidně dalších 15 let... ale nebudeme.

Zdá se nám, že přišel čas na odpočinek a kdo ví, co se stane v budoucnosti. Jsem si docela jist, že každý z nás bude pokračovat v tvorbě muziky, možná společně, možná každý sám, ale důležité je teď to, že máme pocit, že v této chvíli můžeme důstojně uzavřít jednu kapitolu našich životů.

Nejsme ten typ lidí, co by zamknuli dveře a navždy zahodili klíč, to ne... nicméně nemáme v plánu se za pár let opět vrátit... hudba je o kreativnosti, pokoušení sama sebe a my cítíme, že jsme se v poslední době zasekli v jakési rutině... nemáme už sílu na nahrání dalšího alba a na opětovné vyjednávání s labely, jen abychom skončili se smlouvou, která nás bude stát spousty peněz a po níž bude následovat jen hrstka koncertů... Uvidíme, co se stane v budoucnu, je to jako se vším v životě: nic není jisté...

Z trochu pozitivnějšího soudku: na oslavu konce Oceans of Sadness jsme se rozhodli odejít se scény stylově a uděláme ještě poslední, speciální show. Datum a další podrobnosti zveřejníme, až bude vše jisté.

Děkujeme za všechno! Doufáme, že si naši muziku budete užívat ještě mnoho let!"

Kořeny Oceans of Sadness se datují do roku 1995. Od té doby vydala skupina jeden demosnímek, jedno minialbum a pět dlouhohrajících počinů. Labutí písní kapely je deska "The Arrogance of Ignorance", jež vyšla 22. září 2008 a už jen výčet lidí, kteří se na ní podíleli, svědčí o jejích kvalitách - o mix se postaral Jens Bogren (Opeth, Katatonia), artwork vytvořil Spiros "Seth" Antoniou (Septicflesh), jako hosté se zde představili Johan Liiva (Hearse, ex-Arch Enemy) a Annlouice Loegdlund (Diablo Swing Orchestra).

Курск: videoklip "Аллея Сталина"

26. února 2011 v 11:14 | Monsterfuck |  Music News
Rusky zpívající doom metalisté Курск z Finska uveřejnili první oficiální videoklip ke svému druhému opusu "Ниже", který 9. února pod křídly Yellow House Recordings. Zfilmována byla skladba "Аллея Сталина" - výsledek natáčení si můžete samozřejmě prohlédnout na konci novinky.

"Ниже" vyšlo jako osmipanelový digipack. Obálka i celý artwork jsou dílem ruského fotografa Alekseie Repkina, který skupině poskytl své fotografie moskevského podzemí.

"Ниже" bylo původně natočeno už v zimě 2009, avšak díky neshodám s tehdejší firmou Century Media, jež odmítala desku zařadit do svého vydávacího plánu, vyšel počin až s ročním odstupem oproti původnímu předpokladu. V červenci 2010 Курск oznámili, že díky tomu opuštějí Century Media a hledají nové vydavatelské útočiště...


Dalriada - Ígéret

26. února 2011 v 0:26 | Monsterfuck |  Recenze
Igeret
Dalriadu jsem vždy bral jako velice solidní folk metalovou skupinu, jež sice v rámci svého žánru netvoří kdovíjaké umění, ale dokáže tento v (dnešní době klišé prolezlý) styl uchopit vcelku osobitě. Jednak se v rámci oné folk složky na rozdíl od většiny svých stylových souputníků neobracejí na sever Evropy (a že je to v některých případech obzvláště vtipné - viz Vikingové z Brazílie a podobné chuťovky), ale točí svými melodiemi, přesně dle země svého původu, v rytmu ďábelsky rychlého čardáše, což zní zmlsaným uším posluchačů dozajista zajímavě. A ona vlastně i ta samotná jejich maďarština zní sama o sobě našinci vcelku exoticky, byť Paprikáši nesídlí zrovna daleko. Jedná se tudíž suma sumárum o skupinu, která za nějaké to menší okoštování stojí - a jestli začít právě s aktuálním "Ígéret", toť otázka, na niž se v našem dnešním povídání pokusíme nalézt odpověď.

Nic extrémně objevného sice Dalriada nikdy nepředváděla, ale stejně nebyl důvod se vzhledem k úrovni předcházejících nahrávek na "Ígéret" netěšit. Tím spíš, že se skupina opět vrací ke svému "měsíčnímu" cyklu, kdy každou desku pojmenovává podle jednoho měsíce v roce (aktuálně jsou v květnu). Minulý počin, "Arany - Album", byl totiž prozatím jediným úkrokem z konceptu, na němž Dalriada zhudebnili některé poémy maďarského básníka Jánose Aranyho. Ale to jsme už trochu odbočili, takže honem zpátky k "Ígéret"… Intro, vskutku originálně nazvané "Intro", je vcelku zajímavým úvodem do děje, který člověka správně navnadí na věci příští. A tak to má být, to je přesně to, co by intro mělo splňovat. Posluchač je tedy pěkně navnazen, muzika může začít hrát…

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Anaal Nathrakh: ukázka z nové desky

25. února 2011 v 10:22 | Monsterfuck |  Music News
Uznávaní extrémní Britové Anaal Nathrakh zveřejnili veškeré informace o nástupci dva roky starého počinu "In the Constellation of the Black Widow", a to včetně první ukázky v podobě písničky "Volenti Non Fit Iniuria". Deska vyjde pod názvem "Passion" 23. května letošního roku. Příslušnou e-kartu s ukázkou i se všemi dalšími informacemi naleznete zde. Tracklist a obal jsou následující:

01. Volenti Non Fit Iniuria
02. Drug-Fucking Abomination
03. Post Traumatic Stress Euphoria
04. Le Diabolique Est L'ami Du Simplement Mal
05. Locus of Damnation
06. Tod Huetet Uebel
07. Paragon Pariah
08. Who Thinks of the Executioner?
09. Ashes Screaming Silence
10. Portrait of the Artist

Novembers Doom s informacemi o novince

25. února 2011 v 0:11 | Monsterfuck |  Music News
Doom/death metaloví harcovníci Novembers Doom z amerického Chicaga si na 10. května letošního roku připravili svou osmou velkou desku s názvem "Aphotic", jejíž tracklist a obálku si můžete prohlédnout vpravo a na konci článku.

"Jedním z cílů Novembers Doom je nikdy se neopakovat. Jde nám o ustavičné pokoušení našich skladatelských dovedností, zdali dokážeme přijít pokaždé s něčím novým, aniž bychom ztratili náš charakteristický zvuk. Cítíme, že se nám tohle na 'Aphotic' nejenže povedlo, ale že jsme navíc posunuli naši kreativitu do zcela nových hudebních teritorií. Výsledkem je dost dobře možná ta nejunikátnější nahrávka Novembers Doom," říká o novince zpěvák Paul Kuhr.

Na "Aphotic" se rovněž podílelo několik zajímavých hostů. Ve skladbě "What Could Have Been" si zapěla Anneke van Giersbergen (Agua de Annique, ex-The Gathering), na dvou kouscích - "What Could have Been" a "The Dark Host" - si zahrála známá houslistka Rachel Barton Pine a na závěr svou troškou do mlýna přispěl svým grownlingem i Dan Swanö v obou dílech "Of Age and Origin".

Tracklist "Aphotic":
01. The Dark Host
02. Harvest Scythe
03. Buried
04. What Could Have Been
05. Of Age and Origin - Part 1: A Violent Day
06. Of Age and Origin - Part 2: A Day of Joy
07. Six Sides
08. Shadow Play

Svartsot a Krisiun míří do studia

24. února 2011 v 23:41 | Monsterfuck |  Music News
>>> Dánští folkaři Svartsot strávili poslední rok psaním skladeb pro svůj třetí řadový počin, který se chystají začít nahrávat v první polovině března v německém LSD Tonstudio. Album bude obsahovat celkem deset písniček (které budou samozřejmě "ty nejsilnější, jaké jsme kdy napsali"), jejichž ústředním tématem bude velká morová epidemie, jež zasáhla velkou část evropského kontinentu ve 14. století. Kapela slibuje, že bude novinka díky tomu obsahovat více středověkých vlivů, než jak tomu bylo na předchozích "Mulmets viser" a "Ravnenes saga". Deska by měla vyjít v červenci.

>>> Do studia míří rovněž brazilští smrťáci Krisiun (na fotce), i když v jejich případě to bude až v květnu. Stejně jako v případě předchozích "Southern Storm" (2008) a "AssassiNation" (2006) se vydají za producentem Andym Classenem (Belphegor, Legion of the Damned, Holy Moses) do studia Stage One. Ihned po ukončení nahrávání se Krisiun vydají na turné, v jehož rámci se zastaví i na české mutaci Metalfestu v Plzni (3.-5. června). Vydání by mělo proběhnout někdy na podzim.

Soilwork: "Let This River Flow" videoklip

24. února 2011 v 21:42 | Monsterfuck |  Music News
Švédská kapela Soilwork zveřejnila nový videoklip ke skladbě "Let This River Flow" pocházející z aktuálního dlouhohrajícího počinu "The Panic Broadcast", který vyšel 2. července loňského roku u Nuclear Blast. Klip sledujte zde:


Endstille přijdou s novinkou v květnu

24. února 2011 v 16:07 | Monsterfuck |  Music News
Němečtí black metalisté Endstille vydají své sedmé album s názvem "Infektion 1813" 17. května letošního roku. První výlisek tohoto nástupce dva roky staré desky "Verführer" přijde v podobě limitovaného digipacku. Zároveň půjde o první počin Endstille pod novým labelem Season of Mist, jemuž se kapela upsala v lednu.

"Jsme spokojeni s uzavřením spojenectví s našimi novými soudruhy ze Season of Mist. Již v minulosti totiž prokázali, že jsou velice schopnou firmou, tudíž víme, že nám naši noví bratři ve zbrani mohou dát plnou podporu v naší válce proti všem," prohlásili Endstille při podpisu smlouvy.

Předchozí album "Verführer" vyšlo 17. dubna 2009 u švédských Regain Records. Nahrávka rozpoutala jistou kontroverzi díky svému obalu, na němž je vyobrazena karikatura posledního německého císaře a pruského krále Viléma II. Pruského (1859-1941), který svého času v Německu prosazoval nacionalistickou politiku a mj. také podporoval Adolfa Hitlera.

Primordial: obal a tracklist novinky

23. února 2011 v 12:26 | Monsterfuck |  Music News
Irové Primordial odhalili artwork a seznam skladeb své dlouho očekávané desky "Redemption at the Puritan's Hand", která bude navazovat na vysoce ceněný epos "To the Nameless Dead" z roku 2007. Oboje si můžete prohlédnout vpravo, resp. níže.

"Redemption at the Puritan's Hand" vyjde 26. dubna v nákladu Metal Blade Records.

Primordial v loňském roce, nedlouho před nahráváním "Redemption at the Puritan's Hand", opustil bubeník Simon O'Laoghaire, načež kapela ihned vyhlásila konkurz na nového člena. Chvíli Primordial na koncertech vypomáhal Cathal Murphy (Carnun Rising, ex-Mael Mórdha ad.), nakonec se ale do sestavy opět vrátil Simon a podílel se i na nahrávání nové desky.

Tracklist "Redemption at the Puritan's Hand":
01. No Grave Deep Enough
02. Lain with the Wolf
03. Bloodied Yet Unbowed
04. God's Old Snake
05. The Mouth of Judas
06. The Black Hundred
07. The Puritan's Hand
08. Death of the Gods

Tim Sköld připravuje druhé sólové album

23. února 2011 v 11:50 | Monsterfuck |  Music News
Švéd Tim Sköld, jehož si jistě všichni budou pamatovat jako bývalého člena kapely Marilyna Mansona, vydá 10. května letošního roku svou druhou sólovou desku s názvem "Anomie", která bude navazovat na 15 let starý počin "Sköld". Předcházet jí bude singl "Suck", vycházející 12. dubna.

"Anomie" se objeví ve třech verzích - jako klasické CD (12 skladeb), download (12 skladeb) a tzv. deluxe download (14 skladeb). K tomu navíc dostane prvních 1111 předobjednávek jako dárek podepsanou a ručně očíslovanou pohlednici. O vydání se postarají Metropolis Records. Tracklist a obálku si můžete prohlédnout na konci novinky a vpravo.

První sólovka Tima Skölda s prostým názvem "Sköld" vyšla 29. července 1996, nedlouho poté, ještě ve stejném roce, ji pak následovalo minialbum "Neverland", jehož hlavní náplní bylo několik remixů. V roce 2002 nahrál Tim Sköld pokračování "Dead God", které však nikdy oficiálně nevyšlo. Existuje pouhých 10 kopií, jež Tim rozdal svým přátelům. Na internetu se ale dají tyto songy sehnat.

Tracklist "Anomie":
01. (This Is My) Elephant
02. Suck
03. Black Out
04. Angel of Noise
05. Satellite
06. Becoming
07. The Hunger
08. Here Comes the Thunder
09. And Then We Die
10. Miserably Never Ever
11. Tonight
12. What You See Is What You Get
13. Polka Dot Dress [bonus]
14. Deserve [bonus]

Azarath, boční projekt bubeníka Behemoth, chystá EP a pátou desku

23. února 2011 v 11:10 | Monsterfuck |  Music News
Azarath, vedlejší projekt bubeníka Inferna známého především z Behemoth, chystají na dnešní rok hned dvojici nosičů. Prvním z nich bude minialbum "Holy Possession", vycházející 10. dubna jako CD (striktně limitováno na 666 kusů) a jako bílý sedmipalec s plakátem a odznakem (333 kusů). EP bude obsahovat dvě skladby - titulní "Holy Possession" a cover "Rebel Souls" od dalších Poláků Damnation (v nichž jen tak mimochodem jeden současný člen Azarath kdysi působil a další současný a jeden bývalý člen Azarath zde hrají dodnes).

Druhým zmiňovaným počinem, který letos pod hlavičkou Azarath vyjde, bude již pátá plnohodnotná řadovka, jejíž název prozatím nebyl prozrazen, datum vydání však ano - vyjde 6. června. Nahrávalo se v průběhu ledna v Hertz Studiu v Polsku s producenty bratry Wiesławskimi (Behemoth, Vader, Lost Soul). Skladeb bude celkem deset a nebudou mezi nimi chybět mimo jiné následující šlehy:

* Behold the Satan's Sword
* Deathstorms Ride the Earth
* Lucifer's Rising
* Under the Will of the Lord

"Charakter a atmosféra muziky se výrazně proměnily. Je to temné, hrozivé a prostorové - v mnoha ohledech dává vzpomenout na black metal a na klasiky žánru. Agrese a zvukový masakr rozhodně nechybějí - naopak jsou hned v přední linii," říká o novém materiálu Inferno.


Deicide - To Hell with God

22. února 2011 v 19:00 | nK_! |  Recenze
Deicide - To Hell with God
Peklo otevřelo své plamenné brány... opět. Floridští satanáši Deicide s železnou pravidelností vylézají ze své temné díry znovu a znovu na světlo světa a přinášejí s sebou svou obvyklou porci belzebubsky laděného death metalu. Co nového se jim tentokrát podařilo uvařit nad pekelnými ohníčky, si povíme u dalšího pokračování seriálu "zlo na sto způsobů a pokaždé s ostrou chilli omáčkou navrch".

Pravdou je, že Deicide od dob, kdy Glen Benton (frontman) poprvé hrábl do basových strun, zní nejvíce melodicky. Ano, těžko tomu věřit, ale i železná kovadlina se jednou poddá a hle, najednou před námi leží výtvor ne nepodobný těm předchozím, ale přesto v jednotlivých nuancích tak odlišný, až se laik třese a mistrovi zůstává rozum stát. Nebojte se, pravověrní posluchači této infernální řezanice nepřijdou zkrátka a v nových Deicide najdou přesně to samé, s čím se obvykle shledávali na starších albech. Jen maličko okořeněné jemnou vrstvou fascinující melodiky, která tomuto albu sedne jako zadek na hrnec.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!


Sarke: druhá deska vyjde v dubnu

22. února 2011 v 18:26 | Monsterfuck |  Music News
Druhý dlouhohrající počin norského black metalového projektu Sarke, v němž se potkávají bubeník Sarke z Khold (všechny nástroje) a Nocturno Culto z Darkthrone (zpěv), vyjde už 15. dubna v nákladu Indie Recordings. Album s názvem "Oldarhian" bylo nahráno ve studiu H-10 Productions v Oslu, a podle slov kapely je i tato deska inspirována rockem 70. let, speed metalem 80. let a black metalem 90. let. Těšit se prý opět můžeme na pořádnou dávku staré školy, která je "čistá, syrová a upřímná".

Seznam skladeb a obálka "Oldarhian" vypadají takto:

01. Condemned
02. Pilgrim of the Occult
03. Pessimist
04. Passage to Oldarhian
05. Flay the Wolf
06. Captured
07. Paradigm Lost
08. Novel Dawn
09. Burning of the Monoliths
10. The Stranger Brew

Blut aus Nord: detailní informace o "777 - Sect(s)"

22. února 2011 v 18:15 | Monsterfuck |  Music News
Francouzští šílenci Blut aus Nord vydají již v dubnu první ze tří desek ze "sedmičkové" série. Opus s názvem "777 - Sect(s)" vyjde pod hlavičkou Debemur Morti Productions 18. dubna jako CD v šestipanelovém digipacku a jako luxusní 12'' vinyl. Údajně by se mělo jednat tu "nejhorší noční můru Blut aus Nord", což, jak jistě znalci předchozí tvorby kapely dosvědčí, slibuje mnohé. Obal, o nějž se postaral chilský umělec Daniel Valencia, a tracklist jsou následující:

01. Epitome 1
02. Epitome 2
03. Epitome 3
04. Epitome 4
05. Epitome 5
06. Epitome 6

Čtyři kapely pro Metalfest, jeden headliner pro Masters of Rock

22. února 2011 v 18:07 | Monsterfuck |  Music News
Plzeňský Metalfest (3.-5. června 2011) potvrdil čtvero nových kousků, rozšiřujících jeho sestavu. Fanoušci pagan metalu jistě nepohrdnou Němci Equilibrium, příznivce tvrdších odnoží by pak mohli potěšit řečtí thrasheři Suicidal Angels, death-grindová pumelice Misery Index z USA a německá grind kozlovina Milking the Goatmachine. Klasicky ve festivalové novince nevycháme ani sestavu:

Accept (GER), Alcest (FRA), Arch Enemy (SWE), Bloodbound (SWE), Cradle of Filth (UK), Epica (NL), Equilibrium (GER), Kataklysm (CAN), Krisiun (BRA), Milking the Goatmachine (GER), Misery Index (USA), Pegazus (AUS), Pretty Maids (DEN), Primordial (IRE), Rage (GER), Sabaton (SWE), Saxon (UK), Suicidal Angels (GRE)

Vizovický bratříček Masters of Rock (14.-17. července 2011) sice vytasil jen jedno jméno, zato ale rovnou headlinera - vůbec poprvé se České republiky přijedou podívat legendární glam metalisté Twisted Sister! Line-up vypadá v současnosti takto:

Airbourne (AUS), Alestorm (UK), Alkehol (CZ), Amorphis (FIN), Bonfire (GER), Brainstorm (GER), Dark Gamballe (CZ), Delain (NL), Ektomorf (HUN), Eluveitie (SWI) + Finntroll (FIN) - společné vystoupení, Fleret (CZ), Guano Apes (GER), HammerFall (SWE), Helloween (GER), Jiří Schmitzer (CZ), Konflikt (SVK), Kreyson (CZ), Legion of the Damned (NL), Moonspell (POR), Nil (CZ), Oomph! (GER), Overkill (USA), Powerwolf (GER), Rhapsody of Fire (ITA), Ross the Boss (USA), Silent Stream of Godless Elegy (CZ), Sirenia (NOR), Tleskač (CZ), Tři Sestry (CZ), Twisted Sister (USA), U.D.O. (GER), Virgin Steele (USA), Visions of Atlantis (AUT), Watain (SWE)

Další jména pro Obscene Extreme a Brutal Assault

21. února 2011 v 17:30 | Monsterfuck |  Music News
Pro dnešek ponecháme písmenkové kydy stranou a vezmeme to letem světem: Obscene Extreme (Trutnov - Na Bojišti, 7.-9. července 2011) rozšířil řady o anglickou death metalovou kultovku Benediction; oproti tomu konkurence v podání Brutal Assaultu (Josefov u Jaroměře, 11.-13. srpna 2011) kontruje hned trojicí potvrzených - Anathema, Hail of Bullets a Scar Symmetry. Dosavadní soupisky obou festivalů jsou následující:

Obscene Extreme:
Another Way (HUN), Benediction (UK), Children of Technology (ITA), Collision (NL), Debustrol (CZ), Dislike (CRO), Entombed (SWE), Entrails (SWE), Fleshrot (UK), Gore and Carnage (MEX), Gronibard (FRA), Idiot Convention (BEL), Impaled (USA), Inhumate (FRA), Instinct of Survival (GER), Jack (HUN), Last Days of Humanity (NL), Le Scrawl (GER), Lock Up (UK), Magrudergrind (USA), Mincing Fury and Guttural Clamour of Queer Decay (CZ), Psycho (USA), Reproach (BEL), Rotten Sound (FIN), Squash Bowels (POL), Suffering Mind (POL), The Rotted (UK), Varukers (UK), Von Boom (SWE), Zubrowska (FRA)

Brutal Assault:
1349 (NOR), A Pale Horse Named Death (USA), Absu (USA), Anathema (UK), As I Lay Dying (USA), Atheist (USA), Blood Red Throne (NOR), Cathedral (UK), Dagoba (FRA), Decapitated (POL), Dordeduh (ROM), Draconian (SWE), Einherjer (NOR), Excrementory Grindfuckers (GER), Exhumed (USA), Exodus (USA), Gorguts (CAN), Haemorrhage (SPA), Hail of Bullets (NL), Hecate Enthroned (UK), Khold (NOR), Kvelertak (NOR), Mayhem (NOR), Morbid Angel (USA), Nevermore (USA), Norther (FIN), Scar Symmetry (SWE), Septicflesh (GRE), Seventh Void (USA), Skeletonwitch (USA), Skyforger (LAT), Soilwork (SWE), Suicidal Tendencies (USA), Sylosis (UK), Trigger the Bloodshed (UK), Triptykon (SWI), Tsjuder (NOR), Vader (POL), Your Demise (UK)

Korpiklaani - Ukon Wacka

21. února 2011 v 0:08 | Ježura |  Recenze
Každá nová deska Korpiklaani vzbuzuje emoce. V nemalém (a stále se rozšířujícím) táboře příznivců se otevírají lahve s nejrůznějším alkoholem a slaví se tak mocně, že to vypadá jako vizualizace některého z lihem čpících textů oslavované kapely. Na druhou stranu spousta recenzentů propadá depresím, protože musí znovu řešit problém, jak to okecat tentokrát. Ano, hodnotit Korpiklaani je úděl značně nevděčný, protože jejich tvorba vykazuje obdobné množství vývoje, jako hlavní zpravodajství Novy hodnotných informací. Tentokrát padl černý Petr na mě, takže vám přeji příjemnou zábavu. Repríza s pořadovým číslem 1001 právě začíná...

Status, který si Korpiklaani drží, pramení ze dvou zdrojů. Jejich hudba je zaprvé nenáročná, návyková a vysoce pařbotvorná a zadruhé se přísně drží jednoho mustru a jakékoli změny stylu a přístupu k věci nejsou žádoucí. Dá se jen stěží spekulovat, jestli by nějaké stylové osvěžení kapelu nakoplo, nebo naopak pohřbilo, takže pro hodnocení je třeba se omezit na hloubkovou analýzu prvního ze zmiňovaných faktorů. Hned první skladba dává dost vehementně najevo, že se rozhodně nedočkáme nějakých utahaných, pseudovýpravných cajdáků. Pěkně řízný rytmus, líbivé melodie, otvírák jak víno. Ve svižném tempu se pokračuje až do titulní skladby. "Ukon Wacka" ve slokách sází na melodii, která vyloženě evokuje náladu, panující okolo dlouhého stolu, který se prohýbá pod nezměrným množstvím jídla a pití, jehož konzumenti se, sedíc bok po boku a držíc se za ramena, svorně kývou do rytmu ze strany na stranu a nahlas prozpěvují. Svižnější refrén ale zase trochu přitlačí na pilu, takže o vyloženou uspávačku nejde. Vlastně celé album je dost svižné a energické, což je jedině k užitku. Dokonce i závěrečná "Surma" se z počáteční apatické houslové linky zvedne k až thrashovým pasážím.

ZBYTEK ČLÁNKU NAJDETE NA NAŠEM NOVÉM WEBU!