Redakční eintopf #14 - vánoční speciál!

24. prosince 2010 v 13:51 | Monsterfuck |  Redakční eintopf

Monsterfuck:


Top5 2010:

1. Triptykon - Eparistera Daimones
Jaká deska bude figurovat v mém speciálním eintopfu na prvním místě, to mi bylo jasné už od konce března, kdy Thomas Gabriel Fischer vyvrhl na svět nový opus pod hlavičkou svého aktuálního projektu Triptykon. Pokud někdo měl tu odvahu o jeho kvalitách pochybovat, pochyboval zbytečně. "Eparistera Daimones" je totiž monument hodný srovnání s legendárním počinem "To Mega Therion" i comebackovým eposem "Monotheist". Je to album neskutečně uhrančivé a slova beroucí, deska, která svého posluchače nenechá vydechnout. Přesně takhle zní hudba, která je nadčasová a geniální. K tomu si ještě připočtěte úchvatnou grafickou podobu luxusního digibooku a nebudete mít žádných pochyb, že nic lepšího již snad pěkných pár let nevyšlo.

2. Deathspell Omega - Paracletus
Deathspell Omega je hudební personifikace chaosu, ztělesnění pekla na zemi. Neutuchající touha tvořit silné skladby s působivou atmosférou za pomoci disharmonicky extrémního výraziva stejně tak jako mrazivých melodií dalo vzniknout desce tak úchvatné, až se tají dech. S každým novým poslechem má člověk možnost objevovat nová zákoutí, neslyšené zákruty každého jednotlivého tónu a zároveň si užívat ty již dříve slyšené. Album promyšlené do poslední noty, avšak zároveň neskutečně organické a živé. Úchvatné a uchvacující. Tohle snad nikdy nemůže omrzet.

3. Aborym - Psychogrotesque
Na tomto místě měla původně figurovat deska "Belus" od Burzum, vše jsem měl již dokonce připraveno, oslavný odstavec pějící ódy na její kouzelnou atmosféru byl napsán, ale nakonec jsem, i přes své nezměrné sympatie k Vargově muzice musel dát přednost italské industrial-techno-black šílenosti Aborym. "Psychogrotesque" je deska nesmírně barvitá, plná překvapení, experimentů, skrytých uliček a mnohých dalších věcí. Ostatně, nemá cenu už se opakovat, dohledejte si případně recenzi, tam jsem se nad tímto skvostem ukájel už dostatečně. Kecy o genialitě tudíž tentokráte přeskočím a jen řeknu, že tato nahrávka má u mě na polici setsakramentsky čestné místo!

4. Massemord - The Madness Tongue Devouring Juices of Livid Hope
Příchod novinky Poláků Massemord jsem zaregistroval čirou náhodou až týden po jejím vydání, s jejím sehnáním jsem ale nikterak neotálel, neboť jsem se těšil na novou dávku brutálního black metalového prasopalu té nejvyšší kvality přesně tak, jak to kapela předváděla na prvních dvou deskách "Let the World Burn" a "The Whore of Hate". První poslech se však rovnal ráně pěstí, když jsem místo infernálního nářezu dostal jednu pomalou, hypnotickou, monotónní skladbu, navíc tak úžasnou, že dává na své dva předchůdce úplně zapomenout. Že hrát jeden riff 35 minut v kuse zvládne každý? To možná ano, ale hrát jeden riff 35 minut v kuse tak, aby to za něco stálo, to už je umění. I takto může vypadat jeden z nejlepších počinů letošního roku.

5. Morowe - Piekło.Labirynty.Diabły
Nihilovi se povedl opravdu husarský kousek, když se do mého eintopfu (a vlastně nejen mého, že ano Sedo?) pro letošek narval hned dvakrát. Tento muzikant z Massemord (a ještě Furia) je totiž podepsaný rovněž pod post-black metalovým projektem Morowe, jehož debut "Piekło.Labirynty.Diabły" nabídl nevídaný posluchačský zážitek plný chorobné atmosféry, v níž však není nouze o experiment či progresi. Překvapení roku? Bezesporu! Tleskám, a to opět nejen za hudbu, ale i za nádherný digibook a znepokojivý booklet.

Česká deska roku: Gorgonea Prima - Black Coal Depression
Stejně jako je problém vybrat pouhopouhých pět zahraničních desek, přijde mi šibeniční i limit jednoho alba na scénu českou, zvláště pakliže se toho letos vylíhlo nemálo zajímavého. Vypíchnout si zaslouží přerod Sator Marte na druhé řadovce "Za zdmi", MASAKRující návrat legendárních Maniac Butcher, industriálně chladný debut Gorgonea Prima nebo extrémně čilý Morbivod hned se čtyřmi počiny (2× Umbrtka, Trollech, War for War). Copak lze z něčeho takového vybrat jen jednu věc? Dost těžko. Z nutnosti ale nakonec po zralé úvaze zvedám přece jen hnát pro black metalový sci-fi nářez v podání Gorgonea Prima. Jejich "Black Coal Depression" představuje v rámci tuzemské scény notnou dávku čerstvého větru ve velice svůdné podobě, v níž nechybí silná atmosféra post-apokalyptické budoucnosti tvořenou ubíjejícím (v tom dobrém slova smyslu) tuc-tuc podkladem v kombinaci s black metalovými atributy. Výsledek? Na debutující kapelu více než úctyhodný.

Neřadový počin roku: Enochian Crescent - NEF.VI.LIM
Ačkoliv i v této kategorii bylo kandidátů na titul vícero, nakonec to zas až takové terno nebylo. V elegantním digipacku zabalené minialbum "NEF.VI.LIM" finských progresivně black metalových šílenců Enochian Crescent si totiž mé srdce získalo i přes mou nechuť k neřadovým nahrávkám. Aristokratický, inteligentní black metal v podání Enochian Crescent je přímo radost poslouchat. Jak pravil kdosi v jedné recenzi, byť se konkrétně týkala poslední dlouhohrající desky "Black Church", takhle zní black metalová elita!

Zklamání roku: Kataklysm - Heaven's Venom
Zklamání roku… docela problémová záležitost. Netvrdím, že jsou Kataklysm a jejich "Heaven's Venom" tím nejhorším, co jsem v průběhu letošního roku slyšel, právě naopak, mnohem větších sraček se objevilo požehnaně, ale vzhledem k tomu, že jsem se na ně netěšil, nemohly mne zklamat. Oproti tomu od kanadské čtveřice jsem čekal po výborném "In the Arms of Devastation" a stále ještě velice solidním "Prevail" něco o dost lepšího. Kataklysm se totiž s "Heaven's Venom" začali točit v jakémsi bludném kruhu svého groove death metalu a radši dali přednost osvědčeným postupům, které průměrného fanouška vždy uspokojí, než aby se snažili o nějaký výraznější posun. Cenou za to však je výrazný pokles kvality, dobrých nápadů a zábavnosti pro posluchače trochu náročnějšího. Příště už by to chtělo se někam pohnout. Vzývám metalové bohy, aby pokračování vedlejšáku Ex Deo dopadlo o mnoho lépe!

Koncert roku: Watain, Deströyer 666: Praha - Matrix, 23. 10. 2010
Stejně jako loni mě do této kategorie automaticky napadlo zařadit festival Brutal Assault, rozhodl jsem se nakonec tentokráte opravdu dodržet koncertní, nikoliv festivalový formát, přesně jak velí nadpis. Po takto razantní selekci již nebylo o čem spekulovat, vítězství si totiž pro sebe spoustou krve, ohně a parádního black metalu uzmuli Watain na svém říjnovém koncertu v Praze. A když jim kryl záda výtečný support, tím lépe (i když ti zrušení Otargos mě doteď štvou).

Seda:


Top5 2010:

1. Morowe - Piekło.Labirynty.Diabły
První místo pro mě bylo překvapivě nejsnažší volbou. V roce 2010 jsem nenašel nic, co by jen aspoň zčásti "Piekło.Labirynty.Diabły" překonávalo. Je tu vše, co by posluchač měl chtít. Nejenže je to pro mě jasný vítěz tohoto roku, ale celkově je to vůbec nejlepší věc, co jsem za posledních x let slyšel. Stejně jako zkraje roku změnili Курск a jejich "Черно" moje vidění na hudbu, povedlo se to i Morowe. Od poslechu této desky jsem začal opět vyhledávat zcela odlišné věci než doteď.

2. Massemord - The Madness Tongue Devouring Juices of Livid Hope
Stejně jako Morowe i Massemord pocházejí z Polska a působí v ní dokonce i jeden stejný člen. Nihil mě letos naprosto zničil a obsadil první dvě příčky na mém eintopfu. Je to inspirace pro ostatní kapely, takhle by se měla tvořit hudba! Jediná skladba, která zabere na 30 minut, je naprosto bez chyby.

3. Bring Me the Horizon - There Is a Hell, Believe Me I've Seen It. There Is a Heaven, Let's Keep It a Secret.
Aspoň jedna věc z mého původního vkusu se sem dostala. Bring Me the Horizon překonali má očekávání a stejně jako na poslední "Suicide Season" dokázali, že ve vodách moderního metalu patří ke špičce. Přes stereotypnost corové hudby se této mladé partě povedlo vytvořit originální počin, ke kterému se neustále rád vracím.

4. Garden of Worm - Garden of Worm
Můj prázdninový objev zde nesmí chybět. Finští Garden of Worm se také se svým debutem (dvě kapely v žebříčku a obě s první deskou, hmm...) předvedli ve velice dobrém světle a ukázali vynikající potenciál do budoucna. Milovníci pomalé a temné hudby toto musí okusit, "Garden of Worm" přetéká výtečnou atmosférou.

5. Demonic Resurrection - The Return to Darkness
S výběrem pátého místa jsem se patlal nejdéle. Rozhodování mezi The Meads of Asphodel a Demonic Resurrection nakonec vyhráli právě tito Indové. Ač se třeba nejmenovanému kolegovi vůbec nelíbí, mě si tato kapela získala. Kombinace death/blacku skoro nikdy nezklame, a když se k tomu přidá ještě výborný zvuk kláves, musí vám logicky vzniknout kvalitní album.

Česká deska roku: Shogun Tokugawa - Y34RS
Zde to byl výběr mezi dvěma kapelami - Insania nebo Shogun Tokugawa? Insania mě bavila velice o prázdninách, teď už ale původní euforie opadává. Zato Shogun Tokugawa vydali svou desku teprve nedávno a já se od ní nemůžu odtrhnout. Jejich hudba se dá jednodušše přirovnat - jsou to takoví Enter Shikari s mnohem častějším a tvrdším screamem. Pokud budou v tomto trendu i nadále pokračovat a nezkusí jako britští kolegové více pracovat s elektronickou hudbou, mohla by nám tu vyrůst další kapela, co se podívá i za hranice Česka.

Neřadový počin roku: Jesu - Heart Ache / Dethroned
Konečně jsem si od nich sehnal starší desky i s aktuálním EP "Heart Ache / Dethroned". Původní, několik let staré minialbum o dvou písních je zde doplněné o novou tvorbu. Přes vynikající začátek, který dá dohromady nějakých 40 minut, se sice dostanete ke kratším, ale snad ještě kvalitnějším písním. U mě rozhodně vede právě druhá část, která je opravdu mistrovským dílem. Psychedelická, až experimentální hudba, jak má být.

Zklamání roku: Disturbed - Asylum
Po poslechu "Asylum" jsem musel zamáčknout slzu. Tak skvělá kapela to byla, tak skvělé desky vydali... "Asylum" je ale definitivně nejslabší věcí letošního roku. To, na co jste byli od Disturbed zvyklí, je pryč. Je to jen album do sbírky, od mé recenze jsem si to vůbec nepouštěl. O něco méně mě zklamali také Miss May I. Snad příště.

Koncert roku: Enter Shikari, Twin Atlantic: Praha - Lucerna Music Bar, 16. 1. 2010
To už to bude rok, co jsem na tomto skvělém koncertě byl? Přijde mi to jako před měsícem (nejen díky zimě), co jsem si naprosto užíval úžasné vystoupení Enter Shikari. Přes slabší předkapelu se koncert dostal na naprosto vynikající úroveň. Trošku to ale kazili někteří jedinci, kteří trávili až moc času na pódiu - příště profackovat, aby tam už nelezli (smích). Toto vystoupení zkraje roku nepřekonalo vůbec nic - ani Brutal Assault, ani Kiss, ani Lamb of God. Enter Shikari jsou jasným koncertním pánem pro rok 2010.

Earthworm:


Top5 2010:

1. Haken - Aquarius
Na světě se asi nenajde moc lidí, kterým název Haken něco řekne, i já jsem na ně narazil úplnou náhodou. Pravděpodobně jsem si vybral štěstí na celý rok, protože tohle je jednoduše skvost pro každého, kdo si rozumí s prog rockem. Toto album je nejen top album tohoto roku, ale možná i top debut vůbec. Strčit hravě do kapsy novou tvorbu kolegů z Dream Theater, Pain of Salvation nebo Shadow Gallery ihned prvním albem, to byl pro kapelu asi splněný sen. Sen zažívá i posluchač, Haken je absolutně originální a zároveň v ní můžeme slyšet vlivy všech výše jmenovaných, i mnohem více. Geniální album, které ale vyžaduje opravdu soustředěný poslech. Aspoň já si ho nedokážu vychutnat, když mi unikne nějaký tón.

2. Overkill - Ironbound
Letos na mě vykouklo hned několik zajímavých thrash metalových alb a nejvíc mě jednoznačně chytlo za srdíčko to od Overkill. Takovou bombu od nich asi nikdo nečekal, pecka za peckou, hymna za hymnou. A hlavně titulní skladba bez jediné chybičky. Jak jsem psal již v březnu, favorit na desku roku - nakonec "jenom" pěkné druhé místo.

3. Death Angel - Relentless Retribution
Další thrash, tentokrát trochu experimentálnější a progresivnější, to ovšem neznamená, že by se mu nějak zmenšily koule. I přesto, že je to mohutně nabušené album, nedosahuje takových kvalit jako "Ironbound" a obsahuje pár slabých míst. Stále ale stačilo na třetí příčku a předběhlo další nářezovku na pátém místě.

4. Pain of Salvation - Road Salt One
Jak by jen mohla chybět moje srdcovka Pain of Salvation? Vždyť já těm chlapům žeru vážně všechno. Velký experiment tentokrát zanesl kapelu směrem k sedmdesátým létům a je pravdou, že tentokrát už to trochu dře, ale i přesto jsem si album oblíbil a našel si na něm oblíbence. Teď ještě vydržet, než vyjde druhá část...

5. Annihilator - Annihilator
Deska "Annihilator" od stejnojmenné kapely sice nedostala medaili, ale dokázala mnohem více než obhájce třetí pozice. Díky tomuto jsem se konečně rozhoupal směrem k této kapele pod taktovkou Jeffa Waterse a ta se brzy stala jednou z mých nejoblíbenějších. Nutno říct, že ani to páté místo nebylo zadarmo, při rozhodování mezi Annihilator a "Exhibit B: The Human Condition" od Exodus jsem probděl spoustu nocí. Smůla Exodus, sice je "Exhibit B: The Human Condition" super, ale... možná příště.

Česká deska roku: Slow Tension - Inner Fragments
Další náhodný objev je čistě instrumentální. Kapela, která se netají inspirací v Dream Theater, si od svých vzorů bere jen to nejlepší a i bez vokálů si dokáže udržet posluchačovu pozornost, aniž by se ztratil ve shluku kytarových onanií. Technicky precizní instrumentální prog metal bez zbytečně dlouhých skladeb snad vyčaruje úsměv na tváři mnoha posluchačům.

Neřadový počin roku: Opeth - In Live Concert at the Royal Albert Hall
Skvělý audio i video záznam koncertu, disponující setlistem, který se u Opeth mimo DVD asi jen tak nevidí. Celý "Blackwater Park" a potom po jedné skladbě z každého dalšího alba - to potěší snad každého jejich fanouška. Vystoupení kapely je vážně výborné (někoho možná zarazí opět trochu obměněný styl growlu), zvuk taky super, dokonce je i dobře slyšet baskytara, jedinou vadou na kráse se tak stalo občas značně dementní publikum. Tleskat do rytmu při vystoupení Opeth? Ještě k tomu úplně chaoticky a arytmicky? Styďte se, barbaři!

Zklamání roku: úmrtí Ronnieho Jamese Dia
Rok 2010 byl pro rockovou a metalovou scénu poměrně tragický. Přinesl totiž několik úmrtí (RIP všem), jmenujme například - Peter Steele (Type O Negative) nebo Paul Gray (Slipknot). Nejvýznamnější ze všech byla ovšem smrt rockové ikony jménem Ronnie James Dio. Majitel mocného hlasu, známého z projektů Black Sabbath, Heaven & Hell, Rainbow, Elf nebo jeho vlastní kapely s názvem Dio, skonal 16. května na rakovinu žaludku, se kterou již dlouho bojoval, ve věku 67 let. Odpočívej v pokoji, Ronnie.

Koncert roku: Pain of Salvation, Beardfish: Praha - Futurum Music Bar, 26. 10. 2010
Stejně jako Monsterfuck jsem už sahal po festivalu, jenže mě přes ruku pleskl název "koncert roku", takže jsem neváhal a zamával Sonispheru. Pain of Salvation společně s Beardfish splnili moje sny a suverénně zabrali trůn jen pro sebe.

Ježura:


Top5 2010:

1. Ihsahn - After
Skromný génius Ihsahn letos světu opět dokázal, kdo že to stojí za kultovním statutem blackové legendy Emperor. Jeho třetí sólové album je snad v každém ohledu dokonalé a jeho poslech je pro mne určitou formou mše. Ano, tak moc se mi "After" líbí...

2. Iron Maiden - The Final Frontier
Pánové umějí stárnout s grácií! Novinka sice zní úplně jinak než klasická alba z let osmdesátých, ale přesto (nebo snad právě proto) je svěží, nápaditá, progresivní a nebojím se říct epická. Přes to všechno je na první poslech poznat, že jde o Iron Maiden. Tleskám a uctivě se klaním!

3. Blind Guardian - At the Edge of Time
Po sérii "Nightfall in Middle-Earth" - "A Night at the Opera" - "A Twist in the Myth", kde bylo každé album úplně jiné a ne každému to vyhovovalo, stvořili Blind Guardian desku, která kombinuje většinu předchozích směrů a ve výsledku je vyvážená, komplexní a mimořádně kvalitní. Bravo, bardi!

4. Kamelot - Poetry for the Poisoned
Čtvrtá příčka patří Kamelot. O kvalitách alba jsem se trochu obšírněji rozepsal v recenzi, takže moje argumenty hledejte tam. Jen bych dodal, že kdybych Kamelot miloval stejně fanaticky jako Blind Guardian, asi by si odnesli o stupeň lepší umístění, takže výsledné pořadí berte trochu s nadhledem...

5. Dimmu Borgir - Abrahadabra
Teď se na mou hlavu asi snese déšť nepěkných výrazů, ale mně se "Abrahadabra" skutečně hodně líbí! Určitě by se našla alba, která by tento počin svými kvalitami dost možná i zesměšnila, ale moje rozhodnutí má na svědomí především fakt, jak moc je "Abrahadabra" zábavné a kvalitní album oproti svému jalovému předchůdci "In Sorte Diaboli". Dimmu Borgir vsadili na razantní změnu a já jim to žeru i s navijákem. Amen.

Česká deska roku: Dymytry - Neser!
I přes to, že jsem původně chtěl tento titul přidělit albu "IVO" od Morbivodovy Umbrtky, nakonec musím dát přednost mimoňům Dymytry. Jejich "Neser!" je totiž na české poměry skutečně nevídaně chytlavé a našlapané dílo. Jsem skutečně zvědavý, co se okolo bude okolo téhle party dít v budoucnu...

Neřadový počin roku: Hypnos - Halfway to Hell
Ano, letos vyšla DVD takovým veličinám jako Immortal a Behemoth a já nepochybuji o jejich kvalitách. Bohužel, neměl jsem možnost zhlédnout ani "The Seventh Date of Blashyrk", ani "Evangelia Heretika", tak musím při svém výběru zalovit v jiných vodách. Hypnos mě uchvátili na Brutal Assaultu, a tak jsem se rozhodl podívat se jejich hudbě na zoubek. K mému překvapení jsem objevil skutečně kvalitní materiál, který se může směle měřit s nejrůznějšími zahraničními kapelami. "Halfway to Hell" mě neskutečně namlsala na plnohodnotné album, které doufám přijde co nejdřív, a na můj osobní piedestal tak patří plným právem.

Zklamání roku: černý rok metalu
Tohle bude složitější, protože všechny desky, na které jsem se v uplynulém roce těšil, dopadly přinejhorším chvalitebně. Snad jediné album, které mi není moc po chuti, je novinka Cradle of Filth, i když lze jen sotva mluvit o zklamání, když vydání desky nepředcházelo žádné nadšené očekávání. Skutečně zklamaný jsem tak jen z vysokého počtu úmrtí na rock metalové scéně, stejně jako Earthworm...

Koncert roku: Blind Guardian, Steelwing: Brno - Fléda, 17. 10. 2010
Ještě na začátku října bych zcela jednoznačně volil květnový koncert Аркона v Praze. Ovšem to, co předvedli na Flédě Blind Guardian, se mi z paměti nevymaže snad do smrti - dokonalost a nic než dokonalost! Má volba je tedy zřejmá...

nK_!:


Top5 2010:

1. Soilwork - The Panic Broadcast
Už několik měsíců předem jsem uvažoval, zda moje osobní top1 roku 2010 obsadí poslední album Soilwork nebo nejnovější placka Godsmack. Obě desky jsou dokonale vybalancované a perfektně se poslouchají a já se prostě nemůžu rozhodnout, která je lepší. Takže první i druhé místo jsou pro mě zcela zaměnitelné, ať si kdo chce co chce říká.

2. Godsmack - The Oracle
Viz výše.

3. Murderdolls - Women & Children Last
Ač nemám zkušenost s jejich prvním počinem, slyšel jsem na adresu Murderdolls pět jen samou chválu a rozhodl se zkusit alespoň ten nový výrobek z jejich glam metalové/horror punkové dílny. A rozhodně jsem nebyl zklamán - naopak, více než příjemně překvapen. Nová oblíbená kapela.

4. Eluveitie - Everything Remains as It Never Was
Myslete si, co chcete, ale tahle švýcarská banda pohanů prostě válí. A naživo možná ještě více nežli z cédéčka.

5. Sully Erna - Avalon
Zpěvák zmiňovaných Godsmack se vytáhl a nepřišel pouze s odfláknutou parodií sebe sama, nýbrž s plnohodnotnou deskou, která není ani trochu prvoplánová a... a vlastně jsem ani nečekal, že by mohla být tak návyková :)

Česká deska roku: Dymytry - Neser!
Dlouhá léta jsme čekali na první řadové album pekelníků Dymytry a čas zapálit ohně pod kotli konečně nastal! Ta fošna má šťávu, hlavu a patu, výborné texty a na české poměry kvalitní zvuk. Co víc chtít?

Neřadový počin roku: Satanžel nemohu sloužit...

Zklamání roku: Iron Maiden - The Final Frontier
Od svých oblíbených heavy metalových dědečků jsem asi očekával něco o trochu lepšího, nebo si prostě nemůžu vzpomenout na nic, co by mě letos vyloženě rozesmutnilo.

Koncert roku: Sepultura: Brutal Assault - Josefov, 12. 8. 2010
V létě jsem sám sobě vyvrátil někdejší mýtus, že brazilská Sepultura nemůže fungovat bez bratří Cavalerů. Opak je pravdou a já po celou dobu setu nepřestával kulit vočadla. Překvapení a nezapomenutelný zážitek.

Theorrow:


Top5 2010:

1. Parkway Drive - Deep Blue
Letošní rok jsou pro mě číslo jedna Parkway Drive. Jejich poslední řadové album obsahuje vše, co by mělo takovéhle album mít - chytlavé riffy, kvalitní growling atp. A hlavně to podtrhli kvalitním vystoupením v Praze. Tudíž číslo jedna pro rok 2010 jsou Australani Parkway Drive se svým posledním počinem "Deep Blue".

2. Dimmu Borgir - Abrahadabra
Velice dobrá deska. Dimmu Borgir, bych řekl, tak trochu zpomalili, ale i přesto je to velice kvalitní deska. Snad nejlepší písnička z celého alba je předělávka "Perfect Strangers" od Deep Purple, kterou mě velice překvapili. Je to prostě nahrávka, která má atmosféru.

3. Bleeding Through - Bleeding Through
Tohle je moje srdcová záležitost. Nevím, co bych o tomhle skvostu napsal. Pro ně jsem měl vždycky slabost. Moc slabých chvilek jsem na CD opravdu nenašel. Pražský koncert byla třešnička na dortu!

4. As I Lay Dying - The Powerless Rise
Abych řekl upřímně, čekal jsem od této desky více. As I Lay Dying velice ubrali melodického zpěvu, ale když už tam je, tak stojí za to, například v "Parallels". Též mi chybí melodické riffy. Desku "An Ocean Between Us" rozhodně nepřekonali. I přes všechny tyhle nedostatky tato deska stojí za poslechnutí.

5. Avenged Sevenfold - Nightmare
Od téhle desky jsem nevěděl, co mám čekat. Po poslechu videoklipu "Nightmare" jsem byl velice rád, že Avenged Sevenfold jedou ten svůj klasický styl, ale při poslechu CD jsem byl velice zklamán. Je tu více pomalých písní, než by bylo záhodno. Dále jejich některé refrény bych spíš přiřadil do punku než k Avenged Sevenfold. Neříkám, že celé CD je bez ostřejší věci, ale i přesto tohle CD nedosahuje kvalit jejich předchozích desek.

Česká deska roku: Black Alert - Demo
Jelikož Black Alert jsou mí kamarádi a já českou scénu vůbec nesleduji, padla jasná volba na ně.

Neřadový počin roku: Immortal - The Seventh Date of Blaskyrkh
Já, jakožto velký milovník Immortal, jsem po zkouknutí tohoto DVD měl druhé Vánoce. Skvělá show až na to, že mi tam chybí písně z nového CD, jinak bezchyby.

Zklamání roku: V letošním roce mě nic nezklamalo.

Koncert roku: Never Say Die Tour: Praha - Abaton 13. 11. 2010
Jelikož na tomto turné vystupovali mí dva favorité, Bleeding Through a Parkway Drive, bylo jasné, že tohle bude číslo jedna. Též jsem přemýšlel o festivalu Sonisphere, ale nedosahoval takových kvalit, které předvedli Parkway Drive a Bleeding Through v Praze. Nevím, jestli mě za to někdo nevykostí, ale myslím si, že Metallica za Parkway Drive trošku pokulhávala. Je to můj osobní názor, tak mě nechte žít.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama