Druhý počin od pekelných Murderdolls je tu. Tato kapela má jednu nevýhodu, je stále brána jen jako side project Joeya Jordisona, který je bezpochyby největší personou tohoto uskupení. Pravidelně se umisťuje na prvních místech v anketách o nejlepšího bubeníka. A pokud o Murderdolls moc nevíte, tak Joey zde místo sezení u bicí zvolil kytaru a je hlavním skladatelem, společně se zpěvákem Wednesdayem 13. Ten si svou sólo dráhou a vystupovaním s Gunfire76 udělal také slušné jméno a s Joeyem jsou hlavními mozky.Už je to osm let, co debut "Beyond the Valley of the Murderdolls" spatřil světlo světa. A protože je osm let dlouhá doba, zvuk se trošku změnil. Na prvním počinu byla hudba hodně do punku, na aktuální desce je to přece jen více hardrock. Na kvalitě přidala i produkce, která je uplně jinde, než dříve. Změnu poznáte vlastně hned, pokud si pustíte starší a bezprostředně po ní novinku.
Po krátkém intru, které navodí atmosféru je tu "Chapel of Blood". Patří přesně k těm písním, kde už po prvních pár vteřínách a kratším rozjedu poznáte, že to prostě bude pecka. Stejně na mě působí i druhá "Bored 'til Death", úvodní riffy alá tenhle mám prostě velmi rád a když se v podobném duchu nese zbytek, nemůže to dopadnout jinak než skvěle. Že Murderdolls rádi zpívají o drogách a smrti poznáte už jen podle názvů jednotlivých songů. Zmiňovaná "Bored 'til Death", "Drug Me To Hell" a nebo "Summertime Suicide". Mou nejoblíbenější peckou je ale osmá "My Dark Place Alone", řekl bych, že nejrychlejší počin na desce. Všechny písně jsou velice chytlavé. Po prvním poslechu Vám určitě dvě až tři v hlavě zůstanou, posledně jsem stále vzpomínal na "Chapel of Blood" a "Death Valley Superstars". Stejně jako před lety je deska obsáhlá. Zde je to patnáct kousků, na prvním počinu jich také bylo patnáct, pokud jste ale měli speciální edici, měli jste celých dvacet jedna songů. Obrovskou výhodou je, že i když je tu těch věcí tolik, poslech neupadne do stereotypu.
"Women and Children Last" je kvalitní deska s velice chytlavými melodiemi. Pokud akceptujete vetší odskočení z punku, bude vás to hodně bavit. Je to ideální deska, když například někam jedete, uteče s ní rychle čas a nemusíte se soutředit pouze na ní. Skvěle vás nabudí, takže jsem to volil k poslechu i po ránu, dobře to probouzí. Kvalitativně dosahuje první desky, jsou to velice podobné práce a je težké řici, kdo z nich je na tom lépe.
Tracklist:
01. The World According to Revenge - 01:22
02. Chapel of Blood - 03:09
03. Bored 'til Death - 03:08
04. Drug Me To Hell - 02:58
05. Nowhere - 04:20
06. Summertime Suicide - 04:06
07. Death Valley Superstars - 03:43
08. My Dark Place Alone - 02:58
09. Blood Stained Valentine - 04:17
10. Pieces of You - 02:30
11. Homicide Drive - 03:21
12. Rock'n'Roll is All I Got - 03:31
13. Nothing's Gonna Be Alright - 02:36
14. Whatever You Got, I'm Against It - 03:11
15. Hello, Goodbye, Die - 02:16
Hodnocení: 7/10
Zbytek redakce hodnotí:
Murderdolls na své novince nepředvádějí ani zdaleka nic, co by byť i jen trochu náročnějšího posluchače mohlo uspokojit, ale to evidentně ani nebyl záměr. "Women and Children Last" má zjevně za úkol narvat do posluchačů pořádný rokec od podlahy. Otázkou do pranice však zůstává, jestli se dvojici Wednesday-Jordison povedlo alespoň tohle. Na jednu stranu vlastně i ano, některé pecky jsou vážně dobré (hlavně ze začátku alba, třeba taková "Chapel of Blood" je možná ten nejlepší kousek), jiné na mě ale zase působí až moc afektovaně a... jak jen to říct... příliš "americky", jestli mi rozumíte. Každopádně nemůžu tvrdit, že by mě poslech "Women and Children Last" nějak otravoval. Když si nahrávku pustím jako kulisu k něčemu, tak funguje celkem dobře.
Monsterfuck - 6/10
Průměrné hodnocení v redakci: 6,5/10
Cnuk | 
.
pěkný banner nahoře, docela bych začínal mít pocit, že Murderdolls fušují do řemesla Van Halen..