Minirecenze #67

Před 12 minutami | MF |  Minirecenze
Den Saakaldte - Kapittel II: Faen i helvete (27. května, Agonia Records)
black metal, Norsko

O druhé desce Den Saakaldte se mluvilo hodně dlouho… i když, těžko říct, jestli druhé, protože někdo považuje za řadovku už "Øl, mørke og depresjon", zatímco jiní jej berou jen jako demo. Tak či onak, "Kapittel II: Faen i helvete" konečně vyšlo letos, pět let po svém (výborném) předchůdci "All Hail Pessimism". Kapela již na první pohled budí pozornost sestavou, kde se to kolem hlavního mozku Sykeliga hemží hvězdami norské black metalové scény (aktuálně jsou zde lidi třeba z 1349, Pantheon I, Fortíð, Horizon Ablaze a tuny dalších… v bývalých členech lze najít i jména jako Hellhammer z Mayhem nebo Niklas Kvarforth ze Shining), takže při takovém nášlapu skvělých muzikantů lze očekávat i skvělou desku.

"Øl, mørke og depresjon" i "All Hail Pessimism" jsou počiny, které se mi opravdu líbí, Den Saakaldte na nich nabídli výtečný black metal, jenž nacpán spoustou skvělých a netradičních momentů. "Kapittel II: Faen i helvete" je však v tomto ohledu jiná a podle mě horší - Den Saakaldte totiž takřka rezignovali na ony zajímavé momenty a na své novince se stali poměrně obyčejnou (a do jisté míry bohužel i zaměnitelnou) blackovkou. Kvalita v tom rozhodně cítit je, ale i tak je pro mě počin spíš zklamáním, jelikož jsem očekával něco o dost lepšího (jiného?).

Mezi vrcholné pasáže desky řadím právě těch několik málo chvilek, kdy Den Saakaldte trochu vybočí z čistého black metalu, jako se tomu stane třeba při rozjezdu "Endeløst øde" s výtečným čistým vokálem a dále pomalém kusu à la Shining v téže skladbě. Docela mě baví i taková "Djevelens verk", kde třeba pasáž od druhé půlky páté minuty ukazuje to, v co jsem přibližně doufal.

Možná jsem ke "Kapittel II: Faen i helvete" trochu nespravedlivý, protože jinak to špatná věc vážně není, přesto jsem z výsledku dost rozpačitý, takže když si budu chtít pustit Den Saakaldte, vždycky radši sáhnu po skvělém "All Hail Pessimism"

Tracklist:
01. Din siste dag - 05:02
02. Forbanna idioter - 06:44
03. Du selvproklamerte misjonær - 04:15
04. Endeløst øde - 07:16
05. Djevelens verk - 09:06
06. Som ett arr på sjelen - 06:17
07. Ondskapens nødvendighet - 09:33

Hodnocení: 5,5/10
Autor: MF

Greenleaf - Trails & Passes (13. května, Small Stone Recordings)
stoner metal / hard rock, Švédsko

Jako by snad ve Švédsku měli talent na tyhle retro kapely, které znějí jako kdyby povstaly po čtyřicetileté hibernaci z hloubky zlatých 70. let, protože jestli novinku Greenleaf něco charakterizuje, tak je to označení retro. Kombinace starých Black Sabbath, Deep Purple, špetka aktuálních stoner postupů (ale opravdu špetka) a výsledek je kombinací majestátních kytarových hard rockových riffů, které ctí staré dobré časy, a někdy až bluesových postupů, do nichž se občas zamíchá i nezbytná psychedelie.

Je pozoruhodné, že i navzdory tomu, že tohle všechno už kdysi jednou posluchače fascinovalo, je tato módní vlna tak strašně úspěšná. Jen si vezměme úspěch Graveyard, kteří jsou sice malinko někde jinde než krajané Greenfleaf, ale podstata těchto dvou part je totožná. Hrát staromilskou hudbu s neuvěřitelnou porcí autenticity, kdy by člověk pořádně ani neřekl, že se jedná o aktuální počin, ale zní to spíš že někdo zremasteroval a naleštil 40 let starý poklad.

"Trails and Passes" je v pořadí již páté album této čtveřice, a přestože jsem měl doposud tu čest jen s těmi posledními dvěma, tak se nebojím říct, že Greenleaf pomalu, ale jistě rostou v novou hvězdu této scény. Jejich aktuální album je totiž tak silný počin, že bych se nebál jej přirovnat až někam k "Lights Out" od Graveyard. V podstatě by se dalo říct, že co kus, to potenciální hit, přičemž všem skladbám v tomhle ohledu zcela jasně vévodí teskná "Ocean Deep", v níž nespatřuji jediný zbytečný moment. Hodně silná je "Ecuators" s parádním bluesovým riffem, i rychlejší úvodní "Our Mother Ash" má něco do sebe, ačkoli ty nejsilnější momenty se skrývají v pomalejších válech jako "Depth of the Sun" nebo "With Eyes Wide Open". Ta je ve svém jádru vlastně stejná jako zbylá osmička, ale postupné budování nálady, které si díky osmiminutové stopáži může dovolit, je odzbrojující.

Škoda slov, je vážně nádhera, že takto jednoduché skladby (ovšem plné skvělých motivů) se silným retro nádechem dokáží působit i v dnešní době tak moc svěže. Dvěma slovy: skvělá deska.

Tracklist:
01. Our Mother Ash - 03:14
02. Ocean Deep - 05:32
03. Equators - 03:31
04. Depth of the Sun - 04:38
05. Humans - 04:29
06. With Eyes Wide Open - 08:06
07. The Drum
08. Bound to Be Machines
09. Trails & Passes

Hodnocení: 8/10
Autor: Kaša

Madball - Hardcore Lives (27. června, The Black N Blue Label)
hardcore, USA

Čtyři roky trvalo, než se hardcorová legenda z New Yorku, Madball, vedená Freddym Cricienem, odhodlala k vydání nového studiového alba. Tahle kapela, která stala u zrodu stylu, během své kariéry neopustila hranice, jež kdysi sama pomáhala načrtnout, a novinka "Hardcore Lives" jako by se snažila dokázat, že HC opravdu žije. Ne, že by bylo nutno o tomto nějak pochybovat, ale co si budeme říkat, kapel, které ctí zásady tohoto životního stylu už příliš mnoho není nebo o nich (s výjimkou zasloužilých jmen) není slyšet tak moc, jako tomu bylo kdysi.

"Hardcore Lives" je přesně takové, jaké jsem očekával. Agresivní, upřímné, jednoduché a plné toho nejklasičtějšího NYHC, jaký si jen lze představit. Celkem 15 válů při délce lehce přes 30 minut dává jasně najevo, co od poslechu očekávat. No, a protože přesně to Madball přináší, tak nemám pocit, že bych při poslechu prahl po něčem jiném. Jasně, druhé "Set It Off" už nikdy nevznikne, ale přesto se dá novinka úplně v pohodě vyslechnout. A když s tím nemám problémy já, jakožto posluchač, který Madball sleduje poctivě a může tak mluvit o jejich tvorbě jako o opakování sebe sama, tak by deska neměla být na obtíž někomu, kdo si chce k legendě přičichnout vůbec poprvé.

Vypalovačky jako "Hardcore Lives", "Doc Marten Stomp", "True School" nebo "Mi Palabra" jsou přesně podle mého gusta. Skočné, úderné a chytlavé pecky. Ostatně, kdybych chtěl být precizní, tak tenhle popis bych klidně dokázal napasovat na všechny skladby, protože pokud budeme slovo hit chápat tak, jak jen to v rámci HC lze, tak žádná ze skladeb není z papírového hlediska nudná vycpávka. Nicméně, kdo hardcore neměl rád doposud, tak po vyslechnutí "Hardcore Lives" názor nezmění. Pokud si však odmyslíte to, že hardcore je pořád o tom samém (co si budeme nalhávat, tam se prostě nic jiného vymyslet nedá), tak jestli někdo to něco málo dokáže dělat vážně dobře, jsou to zcela jistě Madball. A "Hardcore Lives" budiž důkazem.

Tracklist:
01. Intro - 01:13
02. Hardcore Lives - 02:06
03. The Balance - 02:49
04. Doc Marten Stomp - 03:23
05. DNA - 02:29
06. True School - 02:13
07. The Here and Now - 02:20
08. Nothing to Me - 02:51
09. My Armor - 01:37
10. Beacon of Light - 01:59
11. Born Strong - 02:13
12. Spirit - 01:53
13. Mi Palabra - 02:08
14. NBNC - 00:27
15. For the Judged - 02:15


Hodnocení: 6,5/10
Autor: Kaša

Spina Bifida - Ziyadah (20. července, Memento Mori)
death / doom metal, Nizozemsko

Spina Bifida je skupina, o níž asi málokdo z nás slyšel. Jedná se o starou death/doom metalovou formaci z Nizozemska, která po sobě zanechala jenom jedno demo "Symphony of Indictment" (1992) a desku "Ziyadah" (1993). V roce 2010 sice proběhla obnova činnosti, ale žádné další počiny se prozatím neobjevily. Tak či onak, já jsem o existenci Spina Bifida doposud neměl tušení… nemám zdání, jak je na tom jméno kapely v domácím Holandsku, třeba jsou na tom podobně kultovně jako u nás v České republice Age of Storm, což je dávno nefungující, dnes již polozapomenutý death/doom metal, na který však někteří dodnes přísahají, ale kdo ví…

Každopádně, letos někoho napadlo "Ziyadah" opět vyhmátnout a poskytnout mu reedici. A přesně dle hesla, že když už tak už, to španělská firma Memento Mori (provařenější jméno doomo/deathovému labelu fakt nevymyslíte) vzala z gruntu a jako bonus na disk přihodila i demosnímek "Symphony of Indictment".

"Ziyadah" je hudebně taková žánrová klasika… nechybí pomalé bahenní umíráky, z nichž se relativně často vyjíždí do valivého death metalu. Z dnešního pohledu už to album zní trochu fádně a zastarale, ale to samozřejmě nemůžeme brát jako chybu, protože je to vzhledem k době vzniku materiálu zcela logické. Navíc, i přesto se to poslouchat rozhodně dá a nelze tomu upírat jistou přitažlivost. Na rozdíl od třeba takových Lucifer's Hammer, o nichž (a hlavně o reedici jejich debutu) jsme si tu povídali nedávno, mi reedice "Ziyadah" nepřijde jako holá zbytečnost a nějaký smysl v novém vydání takovéhohle materiálu vidím, byť žádný majstrštyk nebo neprávem zapadlý klenot to také není.

Pokud vaše srdíčko tepe v rytmu oldschoolového dřevního death/doom metalu, pak si "Ziyadah" rozhodně sežeňte, protože to bude vaše krevní skupina. Pokud fanatickými posluchači stylu nejste, tak spíš asi sáhněte po nějaké současnější bandě jako třeba Vallenfyre.

Tracklist:
01. Intro - 01:12
02. Witchfire - 04:23
03. Reverse - 04:09
04. Purest Queen - 04:29
05. Individual - 05:53
06. Aimless - 04:19
07. Götterdämmerung - 04:43
08. Verdict - 04:47
09. Die - 03:52
10. Outro - 01:01
11. Witchfire - 04:19
12. Verdict - 04:29
13. Die - 03:41
14. Purest Queen - 03:56

Hodnocení: bez hodnocení
Autor: MF
[K recenzi poskytl: Transcending Obscurity PR]

Svet Kant - Loneliness (1. srpna 2013, selfrelease)
experimental extreme metal, Irsko

Svet Kant je kapela, která má naprosto geniální název. Netuším, jestli to byl záměr, ale když si jejich jméno přečtete, vyslovuje se to úplně stejně jako "zpocená píča". Co se muziky týká, hovoří o sobě tato formace sídlící v Dublinu, že hraje experimentální (death) metal s vlivy klasické muziky, jazzu, flamenca a folklóru. Což o to, to by klidně mohlo být i zajímavé, formálně vlastně i je, ale to provedení je tak špatné, že byste radši čuchali sweat cunt, než poslouchali Svet Kant.

Dobrá, co je tedy špatně? Instrumentálně na tom naše "Zpocená píča" není zas tak strašně, poslouchat se to i dá a místy se dá hovořit i o tom, že by zde nějaký potenciál mohl být. Mimoto je na nahrávce cítit snaha opravdu znít nějak odlišně a dejme tomu progresivně, což je dozajista chvályhodná věc. O žádný zázrak se sice nejedná, ale řekněme, že Svet Kant relativně obstáli a minimálně průměrnou známku by si za instrumentální část debutového alba "Loneliness" odnesli.

Zpěv je však na tom mnohem hůře. Ten extrémní je většinou špatný, v těch nejsilnějších chvilkách jen podprůměrný, ale i ten je přímo geniální proti tomu, co Svet Kant předvádějí s čistým vokálem. Dámy a pánové, tohle je naprosté zvěrstvo a totálně nechápu, že to vůbec může někdo myslet seriózně a ještě za to chtít nějaké prachy. Zapomeňte na všechny recenze, kde jsem mluvil o falešném vokálu, tohle je úplně jiný level mimo veškerá měřítka. Čistý vokál je tak příšerný, že bych to zazpíval líp i já - a to já fakt zpívat neumím a už na hudební výchově jsem měl od soudružky učitelky povolenou výjimku, abych si dal během třídního zpěvu přestávku.

Tohle je prostě šílenost, která jinak +/- obstojnou instrumentální složku posílá absolutně do pekel. Do toho přidejte, že "Loneliness" trvá astronomických 73 minut, a máte před sebou album, jehož doposlouchání se (bez jakékoliv nadsázky) rovná výkonu tak heroickému, že by i gerojové ze slavných sovětských válečných filmů mohli jen tiše závidět. Ruce pryč, tohle se nedá poslouchat - tahle píča je fakt hodně zpocená.

Tracklist:
01. The Peace Within Loneliness - 04:10
02. The Radical Cleansing - 09:05
03. An Infinite Curse - 09:10
04. Delivering Beasts - 10:59
05. This Redundant Humanity - 08:01
06. To Demonize the Unknown - 10:58
07. Smothered by This Race - 10:38
08. Nature's Hatred - 09:57

Hodnocení: 1,5/10
Autor: MF
[K recenzi poskytl: Svet Kant]
 


Slayer ve studiu

Dnes v 18:28 | Kaňour |  Music News
Nejen o tom, že legendární thrash metalisté Slayer mají ještě letos vstoupit do studia, jsme informovali zde. A právě to se nyní také stalo - po vystoupeních na letních festivalech (mj. i český Brutal Assault) se kapela vrátila zpět do nahrávacího studia a pokračuje zde v práci na očekávaném dvanáctém albu. Počin by měl vyjít začátkem příštího roku u Nuclear Blast.

Očekávaná novinka tentokrát nevyjde pod firmou American Recordings, se kterou se skupina rozešla po 28leté spolupáci. Pod nahrávku se rovněž nepodepíše Rick Rubin (Black Sabbath, Metallica, Ozzy Osbourne), dlouholetý producent Slayer.

Na novém albu vůbec poprvé neuslyšíme kytaristu Jeffa Hannemana, který v loňském roce zemřel na cirhózu jater. Jeho místo v živé sestavě zaujal Gary Holt z Exodus, který se však na skládání nového materiálu podle všeho aktivně nepodílí (na albu by se ovšem nejspíš objevit měl, přinejmenším jako host). Stejně tak bude novinka první deskou po delší době, kterou nenatočí bubeník Dave Lombardo, jenž se s kapelou rozešel. Na bicí stoličku místo něj usedl Paul Bostaph (ex-Forbidden, ex-Testament, ex-Exodus), který se Slayer již v minulosti nahrál desky "Divine Intervention" (1994), "Undisputed Attitude" (1996), "Diabolus in Musica" (1998), "God Hates Us All" (2001).

Dave Lombardo v nedávné době dělal rozhovor pro Metal Hammer, přičemž došlo i na otázku, jestli je možné, aby se někdy do Slayer vrátil, jako to udělal už dvakrát (v letech 1987 a 2001). Bubeník se vyjádřil dost jasně: "Ne. Tak je to. Skončil jsem. Mám na talíři hodně jiných věcí a teď už vím, že když dojde na peníze, tak v byznysu nejsou žádní přátelé. Už se tam nikdy nevrátím."

Jedinou zveřejněnou skladbou z doposud nepojmenované novinky zůstává skladba "Implode", kterou si můžete přehrát na tomto odkazu.

Zemřel kytarista V.A.R.

Dnes v 16:48 | MF |  Music News
Nepříliš veselé zprávy přicházejí z tábora libereckých thrash metalových veteránů V.A.R. - 12. srpna zemřel dlouholetý kytarista Jan ''Sznegh'' Brtko, jenž v kapele působil nepřetržitě od roku 1989. V.A.R. budou pokračovat v činnosti i nadále - prý to bylo Szneghovo přání.

V.A.R. mají aktuálně před vydáním další desky s pracovním "Level 6" - ta se objeví v říjnu jako příloha magazínu Pařát. Na dokončení alba se Sznegh ještě stihl podílet.

Na novince by se měly objevit skladby jako "Jednou mě zabiješ", "Krvelačný proudy", "Stíny a krev", "Vránami rozklován", "Samota Wald Haus" nebo "Ledový bytosti".

Minulé album V.A.R. se jmenovalo "Za pět minut po smrti" a vyšlo v roce 2007.

Baskytarista Symphony X vydá sólové album

Dnes v 15:40 | MF |  Music News
Mike LePond, baskytarista zámořských progresivních power metalistů Symphony X, chystá své první sólové album. To se bude jmenovat "Silent Assassins" a k dispozici bude od 26. září u UDR/Warner.

Samotný Mike LePond se na počinu ujal kytary a baskytary. Na desce jej dále doplňují kytarista Metal Mike Chlasciak (Halford, ex-Sebastian Bach, ex-Testament), zpěvák Alan Tecchio (Hades) a Michael Romeo, kolega ze Symphony X, který obstaral další kytaru a produkci bicích.

LePond o nahrávce prohlásil následující: "Tohle CD je jenom o mně. Napsal jsem všechnu hudbu a všechny texty. Je to jedna z nejuspokojivějších věcí, jaké jsem kdy udělal, nemůžu se dočkat, až se o to podělím se svými fanoušky. Přidejte se ke mně v oslavě slávy heavy metalu na mojí první sólové nahrávce!"

Tracklist "Silent Assassins":
01. Apocalypse Rider
02. Red Death
03. The Quest
04. The Outsider
05. Masada
06. Silent Assassins
07. Ragnarok
08. The Progeny
09. Oath of Honor

Ars Moriendi - La singulière noirceur d'un astre

Dnes v 12:40 | MF |  Recenze
Máte už po krk jednočlenných black metalových projektů? Jestli ano, neváhejte ihned zavřít okno prohlížeče, jelikož právě teď se před vámi začíná rozehrávat recenze na další jednočlenný black metalový projekt. Tento konkrétní se jmenuje Ars Moriendi a pochází z regionu Auvergne, který se nachází ve střední Francii.

Jednu nespornou výhodu jednočlenné projekt mají - není takřka žádná práce s vyjmenováním sestavy. Ars Moriendi vede jistý Arsonist, který zde naprosto nečekaně ovládá zpěv i veškeré nástroje. Ve svém portfoliu má i nějaká další jména, ať jako regulérní člen nebo v rámci hostování, nicméně ani v jednom případě se nejedná o nic známého, tudíž nemá smysl se tím zdržovat. Ars Moriendi je už jenom co do počtu vydaných nosičů zcela jasně jeho hlavním působištěm. V rámci obligátní historické omáčky ještě dodejme, že aktuálně recenzované album "La singulière noirceur d'un astre" je třetí řadovou deskou projektu a přichází tři roky po minulém "Du tréfonds d'un être", což je na poměry jednočlenných skupin, které mají většinou ve zvyku střílet každý rok jednu placku, docela slušný rozptyl. Vyplatil se?

Sotva jsme si řekli, že je Ars Moriendi black metalovým projektem, a hned to musíme trochu poupravit, protože tak úplně stoprocentně to pravda není. Rozhodně je fakt, že black metal má na "La singulière noirceur d'un astre" hlavní slovo a že se deska na první pohled tváří jako čistě black metalová záležitost, ale při bližším průzkumu se ukáže, že o nějakou čistokrevnou sypačku nebo přehlídku vší žánrové ortodoxnosti nejde. Prim na "La singulière noirceur d'un astre" hraje atmosféra, což se samozřejmě s tím, že jde o čistokrevný black metal, přímo vylučovat nemusí. Značnou část projevu Ars Moriendi ovšem tvoří pasáže, jež s black metalem příliš společného nemají. Nebo lépe řečeno, ony vlastně dýchají vesměs totožnou náladou jako ty kusy, kde Arsonist pálí z black metalových hlavní, akorát jim jakoby "chybí" riffy. Ono se to špatně popisuje, protože se nedá říct, že se vyloženě zajíždělo do jiných stylů, ale většinou to ani nezní jako něco, co byste čekali od black metalové nahrávky.

Někde jsem četl cosi o dark metalu, což je škatulka natolik volná, že to tak klidně můžeme nazvat, názornější ovšem bude, když si vyzkoušíte třeba třetí skladbu "De ma dague...", v níž je to asi nejpatrnější a snad i proto je pro mě nejspíš vrcholem "La singulière noirceur d'un astre". Píseň začíná s výraznou baskytarou, umírněnými bicími, kytarovým vybrnkáváním a tu a tam se v pozadí ozve i syntezátor, je to záležitost relativně jednoduchá, ale opravdu výborná atmosféra se tomu nedá upřít ani náhodou. Tato pasáž nakonec doroste do pomalého black metalového riffu, ale i zde dokáže Arsonist přijít se skvělými nápady, jako je třeba úžasná melodie v čase 2:18 nebo výtečně zrychlení o půl minuty později. Následuje minimalistický předěl, jenž se posléze opět navrátí k úvodnímu motivu - ten se po nějakém čase začne prolínat s parádním riffem, který song dovede do finiše.

Je pravda, že ostatní čtyři písně jsou asi o kousek víc black metalové (nejvíce se mi zdá druhá "Verite", ačkoliv i zde dojde třeba k netypickému sólu a v její střední pasáži k delšímu zvolnění), ale ve všech případech je stále co poslouchat. Nehledě na fakt, že i v tom black metalu je Arsonist evidentně silný a hlavně na výborné (byť nijak složité) riffy má rozhodně čuch. Stejně tak mu nedělá problém přijít s velice dobrou melodií, své rozhodně dělá i chytré využití kláves, které jsou spíše v pozadí a zastrčené za ostatními nástroji, přesto dokážou celé album posunout ještě o kousek dál. Méně je někdy více a v tomhle případě se to přesně potvrzuje, protože výsledek je skvělý.

Důležité je ovšem to, že ať se Arsonist pustí do jakékoliv hudební polohy, vždy to dává smysl a hlavně je to opravdu dobré, funguje to a ona pověstná atmosféra tomu nechybí. A to platí po celou dobu trvání "La singulière noirceur d'un astre". V překladu to znamená, že se jedná o velmi povedenou nahrávku, která mě baví takovým způsobem, že jsem to vlastně ani nečekal. A vzhledem k tomu, že zároveň s tím se hudebně (trochu větší délce skladeb navzdory) nejedná o nic nestravitelného, nemusím se rozpakovat doporučit Ars Moriendi a tuhle desku konkrétně dál. Jakkoliv je to totiž na první pohled nenápadná věc, ve skutečnosti je mnohem lepší a uvěřitelnější než většina těch sterilních navoněných placek od Nuclear Blastu a jim podobných.

Tracklist:
01. De l'intouchable mort - 10:08
02. Vanité - 08:36
03. De ma dague... - 08:57
04. Ars Moriendi - 08:25
05. La singulière noirceur d'un astre - 11:25

Hodnocení: 7/10


English summary:
At first sight, Ars Moriendi does not seem like anything special, it looks just like another mediocre one-man black metal project. However, the third album called "La singulière noirceur d'un astre" is really good in fact and it is far away from being mediocre. It is not another fast black metal with freezing riffs, the album is rather slower and more atmospheric-oriented. It also contains quite a lot almost non-metal moments which even increase the great impression. Pretty cool record.

-----

Zbytek redakce hodnotí:
Poslední dobou mám dojem, že dobrého atmosférického black metalu není nikdy dost, a pokud je tak dobrý jako "La singuliere noirceur d'un astre", klidně by ho mohlo být i víc. O co vlastně jde, dobře popsal kolega v odstavcích výše, a mně tak nezbývá než vypíchnout některé z postřehů, které mi nejvíce utkvěly v paměti. Tak předně tu máme úvod desky. Ten úvodní ženský řev by si mohli Ars Morendi klidně i odpustit, ale to, jak se následný trip-hopový rozjezd přelije do pravé black metalové smršti, má něco do sebe. A právě toto spojení nalezneme na desce téměř na každém kroku a málokdy vás zklame. Stejně jako ve skladbě úvodní funguje skvěle i v "De ma dague..." a vlastně i ve všech ostatních písních. I v textech všudypřítomná francouzština na albu zanechala výraznou stopu. Mám obecně rád, když jsou texty v domácím jazyce kapely místo všudypřítomné angličtiny, i když mě to připraví o možnost si v nich počíst, a ze všech hatmatilek, kterým nerozumím, zaujímá francouzština výsadní postavení. A to i přesto, že je jasné, že ryčící Arsonist jaksi postrádá svůdnost třeba takové Audrey Sylvain. V kostce: pokud budu na "La singuliere noirceur d'un astre" pohlížet jako na celek, vlastně nemůžu být zklamán. Nejde sice o album, které by mě posadilo na zadek, ale o hodně dobrou práci zasluhující pozornost každopádně ano.
Zajus - 7/10

Průměrné hodnocení v redakci: 7/10

[K recenzi poskytl: Transcending Obscurity PR]

My Own Ghost To Release Debut Album "Love Kills" on October 10th

Dnes v 0:53 | MF |  Music News
My Own Ghost To Release Debut Album "Love Kills" on October 10th

"Admirably accomplished female fronted rock/pop out of Luxembourg... Evanescence meets Fleetwood Mac with indie touches" - The Dublin Castle, Camden, UK

On October 10th, 2014, the Luxembourgish/German band My Own Ghost releases their debut album "Love Kills" via Secret Entertainment. The songs by My Own Ghost can best be described as dynamic pop rock, with a throbbing groove laid out by Michael's drums, Joe's bass and two powerful guitars. The melodic, yet powerful female voice wraps the 13 songs into a softer shell. The album is furthermore marked by electronic influences, leading to an interesting mix. All the members of My Own Ghost contribute to the songwriting, creating thus a vast variety on "Love Kills" due to the musicians' different backgrounds, ranging from pop to metal. Having taken in charge most of the recording and mixing on their own, My Own Ghost relied on Markus Teske from Bazement Studio in Germany, renowned for his quality work on albums of Vanden Plas, Symphony X, Spock's Beard and Patrick Rondat, to record drums, execute an additional mix and to sign responsible for the mastering of the album.

My Own Ghost has been founded in 2013. Joining Fred Brever, Joe May and David Soppelsa in this ambitious project are vocalist Julie Rodesch (Providers, Seven Days On Fire) and German drummer Michael Stein, best known for his work with Red Circuit. In no time, the band hit the stages of Luxembourg and already had a stint in the UK, playing amongst others at the famous Dublin Castle in Camden Town. After their return to Luxembourg, the quintet opened for the likes of Ivy Quainoo and Isaac Roosevelt.

"Love Kills" is the outcome of countless hours devoted to songwriting and countless hours spent on the meticulous recording of the album, combined with the determined will and skills of five musicians, ready to go all the way. From the energetic opener "Crimson Ground" to the anthemic doublebass-driven "Intoxicated", the songs on "Love Kills" take the listener on a journey from the electronic beats of "Beautiful Mistake" and "Broken Mirror" to the piano-driven rock of "Silence" and the first single "Crystal Ball", via Cure-influenced danceable songs like "Lost" and "Bad Love". After having penned a deal with Secret Entertainment from Finland, My Own Ghost will promote the album by touring through different European countries, starting with a planned tour through Germany in October 2014 with a show at Berlin's Sage Club already confirmed at this stage.

Crystal Ball music video http://youtu.be/WGHLQf5KzgU

Track list:
01. Crimson Ground
02. Lost
03. Waiting In The Wings
04. Crystal Ball
05. Bad Love
06. Beautiful Mistake
07. Silence
08. Free Fall
09. Pathways
10. Broken Mirror
11. Born In Fire
12. Mute
13. Intoxicated

Line-up:
Julie Rodesch - Vocals
Fred Brever - Guitars
David Soppelsa - Guitars
Joe May - Bass
Michael Stein - Drums

More info:

[tisková zpráva]


Nové album tuzemských Destroying Divinity v září

Včera v 23:20 | MF |  Music News
Nové album tuzemských Destroying Divinity v září

Po čtyřech letech vypustí tuzemští death metalisté Destroying Divinity do světa své čtvrté album pojmenované "Hollow Dominion". Neočekávejte nic jiného než masivní porci brutální, propracované death metalové apokalypsy. K vydání nahrávky v podobě CD dojde 30. září pod hlavičkou tuzemského labelu Lavadome productions.

Nově zveřejněná skladba "Empire of Emptiness" je k poslechu níže:
https://soundcloud.com/lavadome/empire-of-emptiness


[tisková zpráva vydavatele]

Arkan - Sofia

Včera v 20:29 | Ježura |  Recenze
Arkan je kapela, jejíž jméno v našich končinách umí skloňovat jen nemnoho lidí, přičemž já sám jsem se k nim přidal teprve před několika lety na koncertě Orphaned Land, kteří s sebou právě Arkan přivezli jako support. Že to nebude žádná parta nýmandů mi došlo v okamžiku, kdy Arkan - tehdy relativně čerstvě po vydání svého druhého alba "Salam" - dost těžce nakopali prdele všem ostatním kapelám večera, Orphaned Land nevyjímaje, a od té doby je vedu v patrnosti a čekám, kdy se jim konečně podaří získat si mě i studiovým materiálem, protože několik pokusů proniknout do krás "Salam" respektive debutu "Hilal", jež jsem podnikl, se nesetkalo s vyloženým úspěchem, ačkoli si nemyslím, že by byla chyba na straně kapely. Starším počinům Arkan ale dám rozhodně šanci poté, co jsem strávil docela dlouhou dobu ve společnosti desky "Sofia", pod jejíž zástavou se Arkan vrátili na scénu takřka rovné tři roky od vydání "Salam". "Sofia" totiž uspěla tam, kde její dva předchůdci selhali.

Když už jsem recenzi načal prohlášením, že Arkan u nás moc lidí nezná, asi by se slušelo je trochu představit. Kapela oficiálně sídlí v Paříži, ale až na kytaristu Florenta Janniera pocházejí všichni členové ze severní Afriky, konkrétně z Alžírska a Maroka. Není tedy žádné překvapení, že Arkan patří k stále početnější suitě kapel, které metal propojují s typicky arabským melodickým výrazivem. V případě Arkan tu metalovou složku zastupuje - nebo spíš zastupoval - melodický death metal. Ten přítomný čas ale opravdu není na místě, protože na "Sofia" se výraz kapely posunul trochu jinam...

Maje v paměti ten energický nářez, kterým mě Arkan onoho podzimního večera dokonale uzemnili, pro mě byla "Sofia" docela překvapením. Celé album se totiž nese v duchu podstatně klidnějším, a i když z toho jsou melodic death metalové základy pořád cítit, rozhodně výraznější je tu příklon k doom nebo snad i gothic metalovému charakteru. V žádném případě ale nejde o nic vyhraněného a dalo by se tvrdit, že tvář, kterou Arkan na "Sofia" nastavují, je poměrně ojedinělým a veskrze originálním průnikem všech zmíněných vlivů, aniž by však k některému sklouzávala víc než k ostatním. A pak je tu samozřejmě ten arabský faktor, jenž je na "Sofia" opravdu všudypřítomný. Arkan totiž nespoléhají jen na akustické vložky a mezihry, které by navozovaly nezaměnitelnou atmosféru blízkého východu, ale tuhle atmosféru pomáhají budovat i riffy a většina melodií, a před tím, jak se to kapele daří, musím uznale smeknout. Není na tom vůbec nic křečovitého nebo násilného, ale průnik západního i východního hudebního světa je zde předveden mimořádně citlivě a především naprosto uvěřitelně.

Ze středoevropského úhlu pohledu se dá prohlásit, že blízkovýchodní melodika je svým způsobem od přírody melancholická. Arkan ale tuhle "přirozenou" melancholii dovedli mnohem dál a "Sofia" se dá s trochou nadsázky považovat za jeden 50 minut dlouhý žalozpěv. Samozřejmě netvrdím, že by to byla nějak funeral doomová tryzna, s tím tohle album nemá lautr nic společného, ale je to zřetelně cítit jak ze samotné hudby, tak z textů, a to i navzdory jejich abstrakci. A musím říct, že je to tak dobře. Albu to totiž propůjčuje mimořádně ucelenou a těžko zaměnitelnou tvář, a vzhledem k tomu, že je celá deska velice dobře napsaná a přímo výborně nazpívaná, výsledek stojí za to.

První na ráně je jednoznačně vokál. 90 % zpěvu obstarává krásným hlasem obdařená Sarah Layssac a právě ona dále upevňuje onu jedinečnou náturu desky, protože její zpěv se k tomu všemu hodí jako žádný jiný. Člověk jí ten smutek v hlase bez mrknutí oka věří, což je dobře zejména vzhledem k tomu, že by celé album mělo pojednávat o nějaké blíže nespecifikované, ovšem v každém případě smutné osobní zkušenosti některého z členů kapely. Na tvrdě metalové kořeny přímo odkazuje využití parádního Jannierova growlu, a i když mě zpočátku mrzelo, že nedostal prostor ve více než jen několika málo skladbách, nakonec je to takhle v pořádku, protože když už se ozve, je to velmi příjemné zpestření. Při nepříliš soustředěném poslechu však za výraznými vokály trochu zaniká instrumentální složka, což je škoda, protože i zde je rozhodně o co stát. Zejména kytary jsou pěkně členité, nápadité, na poslech zajímavé, nezřídka kdy nabízejí opravdu pěkné momenty a jejich party jsou bez debat dílem zkušeným muzikantů s citem pro skladatelské řemeslo.


Protože jsem zatím chválil, skoro to začíná vypadat, že se Arkan pochlapili ve velkém stylu a natočili vážně výbornou desku. No, ono to tak skoro je, ale jedna drobnost k tomu přeci jen chybí. Navzdory tomu, že jsou všechny skladby vážně povedené (a některé přímo vynikající), všechny jsou si také navzájem dost podobné, nijak výrazně se neliší a ve výsledku "Sofia" trochu splývá, což je ohromná škoda, protože být to trochu pestřejší, tak máme co dočinění s opravdu výtečným počinem. Takhle je to "jen" hodně podařené album.

Tahle jediná zásadnější výtka, kterou k desce mám, jde ale snadno eliminovat. Ono totiž stačí si "Sofia" pustit v klidu do sluchátek, poslouchat ji aktivně a ne jako podklad a v takovém případě vám deska ochotně odhalí svoje četné klady. Já tvrdím, že to za to rozhodně stojí, protože když jsem se k tomu samému uchýlil já, najednou mi došlo, že Arkan nahráli desku, s níž mě definitivně ujistili o tom, že jsem do nich svou důvěru nevložil zbytečně, a která mi zprostředkovala spoustu příjemných zážitků. Vyzkoušejte, nebudete litovat!

Tracklist:
01. Hayati - 04:55
02. My Reverence - 05:25
03. March of Sorrow - 04:17
04. Leaving Us - 04:21
05. Soiled Dreams - 04:10
06. Deafening Silence - 05:10
07. Endless Way - 05:03
08. Wingless Angels - 04:09
09. Beauty Asleep - 02:02
10. Scar of Sadness - 03:59
11. Cold Night's Dream - 03:12
12. Dark Epilogue - 03:10

Hodnocení: 7/10


English summary:
With their third full lenght album up to date, Arkan can congratulate to themselves. Why? Simply because there is nothing but good music on "Sophia". The album is slower, more judicious and leans more towards doom metal and gothic metal influences which is distinct evolution from Arkan's previous records, and by blending these genres with the remnants of melodic death metal roots and typical eastern melodies, it achieves its very own and original sound. The composition is elaborate, the vocals are just great and the overall feeling is very compact - and also very melancholic which is apparently an intent that panned out really well. Actually, I have onle one problem with "Sofia" - it maybe coincides too much because the songs are not diverse enough. But there is an easy cure for this - careful and concentrated listening session that uncovers all the great music that is hiding on "Sofia". Great job indeed.

-----

Zbytek redakce hodnotí:
Jméno Arkan registruji již nějakou dobu, ale jak už tomu tak bývá, jaksi jsem se nikdy nedostal k tomu, abych se na jejich tvorbu podíval podrobněji. To se mění nyní s novinkou "Sofia", a i když nemohu tvrdit, že bych měl potřebu jít okamžitě mlátit hlavou do zdi, že jsem to nezkusil dřív, pořád musím uznat, že naše první setkání s Arkan dopadlo velmi dobře. Paradoxně k tomu však nemám moc co říct… je to jednoduše hodně příjemná hudba, kapela umí výtečně pracovat s orientem nasáklými melodiemi, přičemž právě ty melodie jsou tím, na čem "Sofia" stojí, ale naštěstí nepadá. Druhým nejzajímavějším prvkem na desce je pak zpěvačka Sarah Layssac, jejíž vokál do takovéhle muziky naprosto sedne a poslouchá se to strašně dobře. Nejsilnější chvilky podle mě Arkan měli v písničkách jako "Hayati" nebo "Deafening Silence", které jsou tedy mými vrcholy, ale jinak si počin drží svou nastavenou úroveň celou dobu, takže dobrá známka je rozhodně na místě…
MF - 6,5/10

I když je to už nějaký pátek, co jsem Arkan naposledy slyšel, zdá se mi, že na novince "Sofia" trochu změkli. A to vůbec nemyslím ve zlém, protože tady se o nějakém okatém příklonu ke komerci, který se v tomto spojení nabízí, nemůžeme bavit. Jestli jsem měl doposud Arkan zaškatulené jako melodický death metal načichlý orientálnem, "Sofia" se do téhle sorty nevejde. Death metal se totiž až na pár momentů s hrubějším vokálem ("Wingless Angel", "Scar of Sadness") takřka vytratil a vše se nyní orientuje na dámu za mikrofonem. Celá deska se odehrává v relativně pomalém tempu, což mě při prvních posleších docela odrazovalo a albu jsem nechal pár dní na uležení. A heleme se, den se se dnem sešel a z počátku nudné záležitosti se vyklubala hodně příjemná záležitost. Sice to není na nějaké velké glorifikování, přesto "Sofia" své kvality ukazuje. Nikterak zbrkle, ale pomalu, nenápadně, úměrně tempu a náladě celé desky. Zatím to však na víc než šest a půl není. Zatím…
Kaňour - 6,5/10

Průměrné hodnocení v redakci: 6,7/10

Satyricon pracují na dalším albu

Včera v 19:19 | MF |  Music News
Norští black metalisté Satyricon ohlásili, že od nynějška hodlají soustředit na komponování své další studiové desky a také na přípravu živého alba "Live at the Opera" a v neposlední řadě ještě na jeden další, doposud blíže nespecifikovaný projekt. Skupina se rovněž rozhodla zrušit dvě plánovaná říjnová vystoupení v Severní Americe, nebylo však upřesněno, jestli je hlavním důvodem právě příprava nového alba. Norové vypustili následující prohlášení:

"Drazí američtí fanoušci. Litujeme, že vás musíme informovat, že Satyricon nevystoupí na Knotfestu v San Bernardinu v Kalifornii a na Horror Festu v Austinu v Texasu v říjnu 2014. Důvody, proč nebudeme schopni na těchto dvou festivalech vystoupit, jsou v obou případech pragmatické a mezi sebou rozdílné. Satyricon teď soustředí svou pozornost na psaní nového alba, editaci záznamu živého CD/DVD 'Live at the Opera' a na další projekt, který bude upřesněn později."

Poslední, eponymní album Satyricon vyšlo teprv v září loňského roku u Roadrunner Records.

Nové album Woodtemple

Včera v 18:05 | MF |  Music News
Rakouský pagan black metalový projekt Woodtemple, v němž vyjma jeho hlavní postavy Aramatha působí i Rob Darken z Graveland a Lord Wind, vydá v letošním roce své páté dlouhohrající album. Novinka se jmenuje "Forgotten Pride" a nakonec vyjde v říjnu.

Počin vypustí firma Sacrilege Records v podobě A5 digipacku s 12stránkovým bookletem a v limitaci 500 kusů. Ukázku v podobě titulní skladby "Forgotten Pride" najdete na konci novinky; okolo textu se pak ještě nachází obal a tracklist.

"Forgotten Pride" se stane následovníkem desky "Sorrow of the Wind" z ledna roku 2008. Zde se o vydání postarali Folk Records a k dispozici bylo A5 digipack CD (500 kusů) a LP (200 kusů).

Mimoto také u Woodtemple nově vychází reedice demosnímku "Swords of Hate" (původně 1999) na LP. I tento počin vydávají Sacrilege Records a limitace činí 200 kopií.

Tracklist "Forgotten Pride":
01. Intro
02. Forgotten Pride
03. Sign of the Sun
04. So Far Away
05. Eternal Silence
06. Outro


Detaily o novince Scar Symmetry

Včera v 16:35 | MF |  Music News
Švédští melodic death metalisté Scar Symmetry ohlásili začátkem letošního roku svůj plán na vytvoření ambiciózní trilogie, přičemž tehdy odhalili jen to, čeho se koncept bude týkat (viz tady), že první část ponese název "The Singularity (Phase I: Neohumanity)", že vyjde v letošním roce a také ukázali její přebal (napravo - autorem je Mircea Gabriel Eftemie z Mnemic, který vytvoří grafiku i pro další dva díly trilogie).

Nyní už jsou jasné i další detaily. Předně - "The Singularity (Phase I: Neohumanity)" bude v Evropě k dostání od 3. října u firmy Nuclear Blast, v Severní Americe až od 14. října. Dále byl odhalen i tracklist (viz níže) a v neposlední řadě taktéž první ukázka prostřednictím lyric videa k písničce "Limits to Infinity" (na konci novinky).

Předchozí album Scar Symmetry se jmenovalo "The Unseen Empire" a vyšlo v dubnu 2011 u Nuclear Blast.

Tracklist "The Singularity (Phase I: Neohumanity)":
01. The Shape of Things to Come
02. Neohuman
03. Limits to Infinity
04. Cryonic Harvest
05. The Spiral Timeshift
06. Children of the Integrated Circuit
07. Neuromancers
08. Technocalyptic Cybergeddon


Klipy od Killer Be Killed a The Haunted

Včera v 15:26 | MF |  Music News
>>> Metalová superkapela Killer Be Killed, v níž se potkávají členové kapel jako Soulfly, The Dillinger Escape Plan nebo Mastodon, vydala v letošním roce svůj eponymní dlouhohrající debut a nyní k němu zveřejňuje další videoklip. Tentokrát padla volba na píseň "Snakes of Jehovah", o jejíž zrežírování se postaral Thomas Mignone z Doom Inc. (Slipknot, Avenged Sevenfold, System of a Down). Sledujte tady:


>>> Švédům The Haunted se během posledních dvou let rozpadla sestava, kterou se jim v loňském roce podařilo obnovit a také v ní natočit další album "Exit Wounds", jež vychází právě v těchto dnech (další informace tady). Kapela vydání alba doprovodila také nově zveřejněným klipem k songu "Cutting Teeth":


Prague Gothic Treffen IX

Včera v 13:25 | MF |  Koncerty & Akce
Víkendové Prague Gothic Treffen se rozrůstá o další den, živé kapely a exkurzi po hřbitovech

Největší československé setkání příznivců gotické subkultury zahalí Prahu do temnoty už 29. a 30. srpna. A opět s bohatším programem než posledně.

Už devět let se do hlavního města ČR každoročně sjíždějí gotici a příznivci této široce rozvětvené subkultury, aby nechyběli na tradičním setkání Prague Gothic Treffen. A každý rok se ukazuje, že gotika, kořenící z chladného postpunkového období konce 70. let, má i přes svou dlouhověkost pořád co nabídnout a oslovuje další a další generace.

Čím dál větší počet účastníků navíc do Prahy cestuje zdaleka, a to pořadatele z gotického webzinu Sanctuary.cz inspirovalo k tomu, aby letos přidali další den dění a postarali se tak (nejen) cestovatelům o dvakrát větší zážitek.

Páteční rozjezd s kapelami z Argentiny a Rakouska

Letošní PGT tedy začíná už v pátek 29. srpna ve vršovickém Basement Baru dvojicí živých kapel. Ve spolupráci s kolektivem RARE se tak účastníci gotické merendy mohou rozehřát "warmupem" s argentinským projektem Mueran Humanos a jeho chladnými polohami postpunku, prošívanými syntetizátorovými linkami. Doprovodem jihoamerické uhrančivosti bude dělat darkwave/minimal/no wave/apocalyptic postpunk spolek Gran, který přijede z Vídně. A samozřejmě nebude chybět ani DJ afterparty.

Hřbitovy i sušenky a picnic

Hlavní den Prague Gothic Treffen začíná v sobotu už ve 14:00, kdy bude pro zájemce připravena komentovaná odborná exkurze po největším pražském pohřebišti plném příběhů, slavných nebožtíků a funebrální architektury v té nejkrásnější podobě - tedy po Olšanských hřbitovech.

Každoroční milou tradicí je pak sobotní rozjezd na gothic picnicu, kde se účastníci mohou naladit na večer a potěšit z přátelské společnosti černooděnců, steampunkerů i lolitek na palouku vrchu svatého Kříže, vzdáleného jen pár kroků od hlavní klubové tepny. Picnic začíná v 16:00 a jeho součástí opět bude soutěž Spooky Cookie o nejstrašidelnější sušenku/dort/sladkou poživatinu. Výherce pak dostane volný vstup na celé PGT a ocenění "Spooky Cookie".

Jedna akce, tři scény

Z původně jediného hudebného proudu rozkvetla gotická subkultura do mnoha podob. A právě to odráží i Prague Gothic Treffen, které už několik let experimentuje s konceptem několika žánrově oddělených klubů pod jednou hlavičkou a za jediné vstupné. Na své si tak přijdou jak vyznavači temných kytarových riffů, záhrobních klávesových melodií i chladné, strojem porcované elektroniky a zároveň mohou okusit i jiné žánry. Na co přesně se těšit?

Guitar Stage

Středobodem každého PGT je kytarová scéna zastřešující ústřední žánry gothic rock, death rock, post punk a příbuzné styly, ze kterých DJové sestaví unikátní hudební menu. Letos poprvé musela kytarová scéna změnit místo konání a uchýlit se do vedlejší části klubu Storm, který dostane takovou interiérovou kúru, že by za ní nemusel stydět ani legendární londýnský klub Batcave. O hudbu se tu postará ostřílená DJane MadLyn z lipských večírků Vanity Noire, doprovázená neméně zkušenou berlínskou jezdkyní na stříbrných kotoučích DJane Inou z akcí jako je Panic In Berlin nebo L∆BYRIN†H. České barvy pak bude hájit DJ Chlorophyll Von Needle a domácí tým Sanctuary.cz DJs.

Electro Stage

EBM, industrial, dark electro, agrotech, hellectro - takové hody bude v klubu Signál servírovat čtveřice DJů. Je nám velikou ctí, že post hlavní hvězdy přijala ďábelská polovina kultovních makabrózních elektroniků Das Ich, skladatel a vydavatel DJ Bruno Kramm. Das Ich patřili v devadesátých letech k naprostému elektronickému zjevení, které zplodilo zcela nový žánr Neue Deutsche Todeskunst, jenž se celé zástupy kapel doteď marně pokouší napodobovat. Hlavní hvězdu bude doprovázet DJ Tranzistor, patřící mezi matadory české tvrdé elektroniky - a to nejen kvůli svým mnoha hudebním aktivitám (No Name Desire, CyberdeliCSolutions, Depressive Disorder aj.), ale i kvůli dnes již legendárním večírkům See You In Hell, které před dávnými lety vytvářely tomuto žánru posluchačské podhoubí u nás. Postapokalyptický rejdíř DJ Muchacho R0b0t0 se naopak zaměřuje na novější podoby electra - aggrotech, hellectro, harsh electro, ale i klenoty klasického EBM. Na své si tak přijdou staromilci i vyznavači nových elektronických proudů. Čtvrtým DJem bude DJ Pavel Zelinka ze Sanctuary.cz crew, mimo jiné moderátor jediného gotického radiového pořadu u nás, tedy "Dark Wave" na Radiu Wave.

RARE stage

Ačkoliv žánrově i filosofií k sobě mají akce kolektivu RARE a Sanctuary.cz velmi blízko, samostatná stage čistě v režii RARE je součástí PGT poprvé. Právě tady, v klubu Alien Music Bar, čekají na posluchače zapomenuté klenoty žánrů jako je new wave, minimal synth, post-punk, avantgarda, dark wave, cold wave, alternative 80's a celá řada dalších hudebních laskomin. Ty pro eklektiky namíchá DJ The Ringo z německých parties ShockWave/Vanity Noire a samozřejmě domácí residenti RARE DJ whydie? a DJ soyre, kteří v hlavním městě udržují ducha temné alternativy naživu vlastními pravidelnými večírky.

A ještě něco navíc...

Aby toho všeho dění snad nebylo málo, bude i tentokrát pro zájemce připravena tombola o balíčky volných vstupů na podzimní stylové akce (například koncerty Front 242, XIII. století s Inkubus Sukkubus, Suicide Commando, Grausame Tochter apod.), slevové poukazy, pozornosti od CZ Sanctuary a mnoho dalších překvapení.

Na všechny dny, všechny aktivity a všechny stage se navíc dostanete za jediné vstupné.

Ať už tedy patříte mezi "gotické mazáky", nebo se chystáte udělat svůj první odvážný krok do této temně vábivé a přesto přátelské komunity, největší tuzemské setkání goths vás čeká s nabitým programem i otevřenou náručí. Vyžeňte netopýry ze skříní, natáhněte upírské pláště, síťové punčochy, vysoké boty, rubáše i druhou latexovou kůži, nasaďte cyberdready či cylindry nebo se prostě jen oblékněte do černého, zkrátka - vypusťte na dva dny svého vnitřního gotika a nechte ho se aspoň nakrátko vrátit tam, kam patří - domů, mezi "své".

PRAGUE GOTHIC TREFFEN IX
PGT warmup: RARE presents: Mueran Humanos (ARG), Gran (A)
29. srpna 2014 (start 20:00)
Praha, Basement Bar
Vstup: 200 Kč

Prague gothic treffen IX
30. srpna 2014 (start 14:00 prohlídka hřbitova / 16:00 picnic / 19:30 kluby)
Praha, malá scéna klubu Storm (Tachovské náměstí 7). Signál (Koněvova 43), Alien Music Bar (Sabinova 2)
Vstup: 150 Kč

[tisková zpráva]


Pseudosapiens - Godfail

Včera v 10:22 | Prdovous |  Recenze
Pod svérázným názvem Pseudosapiens se skrývá mladá smečka ze slovenského města Revúca, které je podle slov kapely docela prdel. Jestli na tom tahle čtyřčlenná smečka něco změní, to těžko říct. Nicméně už jen původ kapely je vzhledem k názvu města slušná slovní hříčka, protože o řvaní a bordel na jejich prvotině rozhodně není nouze. A když jsme u toho, tak o ty slovní hříčky taky ne. Už jen název desky "Godfail" může napovědět, že tu budeme mít nejspíš co dočinění s kritikou (určitého) kusu společnosti a s trochou štěstí u toho nebude chybět ani nějaká ta satira. A když se člověk podívá na to, co o sobě kapela píše na oficiální stránce, může si být jist, že tihle pánové se vážně fakt neberou.

Dvanáct skladeb vydá na velmi sympatických 35 minut, což je ve většině případů stopáž tak akorát, aby člověk nezačal zívat nudou. Nejinak je tomu i v případě "Godfail", nicméně rozhodně v tom nemá prsty jen přiměřená délka alba. Pánové se s tím totiž moc nemažou a berou to docela poctivě od podlahy, takže jejich energická směska heavy metalu, thrashe a hardcoru má něco do sebe a po většinu skladeb jsem neměl čas se vyloženě nudit, alespoň co se po hudební stránce týče. Velmi příjemně mě překvapilo, že jediným receptem není jen nezřízený náser a jízda, ale skladby mají hlavu a patu a práce kytar je dost na úrovni. Baví mě hlavně první půlka alba, samotný rozjezd v podobě dvou písní "Nevítaný hosť" a "Kniha bez stránok" je hodně solidní a je trochu škoda, že závěr alba už mi přijde poněkud slabší, nicméně pořád alespoň dobrý.

Kytaristi Jaňík a Falusoid docela válí, a zejména když dojde na ostřejší tempa, jsou schopní ze sebe vytáhnout silné riffy, které člověku utkví v hlavě. Basa mi sice nepřijde tak výrazná, jak bych si představoval, na druhou stranu bicman Koza žene skladby vpřed a jeho hře taky nemám moc co vytknout. Nad tím vším od kytary řve, growluje a sem tam i zpívá Falusoid, což mi hlavně v otázce čistého zpěvu přijde jako nejslabší článek. Hrubší projev je v zásadě bez problémů, zpěv mi ale sedí víceméně jen v prvních dvou písních (intro nepočítaje) a třeba v "Prídi na môj kar" (cover "Sleeping in my Car" od Roxette) mi moc nesedí.

Co už je na zvážení každého, to je nadhled, humor a sarkasmus, se kterým kapela střílí do všech od flanďáků až po chlupatý a na nikom nenechá nit suchou. Neříkám, že to je špatně, ale pro mě osobně jsou texty tím jediným, co mě nijak neoslovuje. Beru, že se kluci neberou vážně, ostatně tomu odpovídá i vážně nevážný tón, kterým o sobě kapela píše na svém webu, ale buď je to na mě ještě moc málo chlívácké, nebo možná až zbytečně prvoplánové agro. Třeba takový "Fatherfucker" poslední "Dig'N'Bass (hip-hrob)" nebo právě "Prídi na môj kar" mě díky textům nijak zvlášť nebaví, hlavně poslední jmenovaná, která mi dost připomíná vychlastaná Morčata na útěku. Chápu, že tohle se nedá brát vážně, zkrátka mi to kdovíjak vtipné nepřijde. Naproti tomu je ale kapela schopná napsat i dobré texty, jedním příkladem za všechny může být třeba povedená "Absencia reality".

I přes nějaké výtky si ale "Godfail" nevede nijak špatně. Na debut jde o hodně dobré album, a vzhledem k tomu, že bylo vydané samonákladem, nelze než smeknout i směrem k velmi slušné produkci. Nejde o nic, co by mě vyloženě usadilo na prdel, ale o to se ostatně Pseudosapiens ani nesnaží. "Godfail" je deska dost pestrá a energická, a sic se sem tam najde něco, co mě na ní nebaví (hlavně díky rozdílnému vkusu pro humor), pořád se najde dost jiných podařených momentů, které si rád pustím. Nadprůměr si Pseudosapiens svým debutem rozhodně zaslouží.

Tracklist:
01. Gosphell (intro) - 01:09
02. Nevítaný hosť - 03:36
03. Kniha bez stránok - 03:22
04. Fatherfucker - 00:57
05. Absencia reality - 03:29
06. Vraždím keď spím - 03:16
07. Amorove ihly - 02:54
08. Pomáhať a chrániť - 02:46
09. Prídi na môj kar - 03:17
10. Ruská ruleta s plným zásobníkom - 03:18
11. Život je dar - 04:29
12. Dig'N'Bass (hip-hrob) - 02:39

Hodnocení: 6,5/10


[K recenzi poskytl: Pseudosapiens]

Nová deska Midnight Odyssey v příštím roce

Středa v 23:49 | MF |  Music News
Jednočlenný ambient black metalový projekt Midnight Odyssey z Austrálie vydá v příštím roce své druhé dlouhohrající album. Novinka se bude jmenovat "Shards of Silver Fade" a o její vypuštění se postará firma I, Voidhanger Records.

"Shards of Silver Fade" bude rozděleno na dva disky a celková hrací doba počinu bude dosahovat astronomických dvou hodin a 23 minut.

Chystaná nahrávka bude navazovat na debutovou desku "Funerals from the Astral Sphere", která vyšla v srpnu 2011 taktéž u I, Voidhanger Records (v listopadu 2013 se pak objevila reedice u stejné firmy).

Tracklist "Shards of Silver Fade":
Disc 1
01. From a Frozen Wasteland
02. Hunter of the Celestial Sea
03. Son of Phoebus
04. A Ghost in Gleaming Stars

Disc 2
01. Asleep Is the Fire
02. Starlight Oblivion
03. Darker Skies Once Radiant
04. Shards of Silver Fade


Kam dál