Сивый Яр - Из тьмы вымерших дeревень

Včera v 21:10 | H. |  Recenze
Je pravda, že loňský rok nebyl na poli pagan metalové muziky zrovna nejsilnější, a ačkoliv pod pojmem "pagan metal" skutečně nemyslím všechny ty trendové hopsačky, do velké míry to jistě souvisí i s faktem, že onen největší boom všeho folkového a pohanského v metalu už je nejspíš za námi. Stále jsou ovšem kapely, které tu byly ještě předtím, přičemž to jsou právě ony a také nově nastoupivší generace muzikantů vycházejících právě z tohoto původního odkazu, kdo tenhle žánr v jeho kvalitní podobě udržuje a nejspíš i nadále bude udržovat při životě. Rok 2014 tak možná nebyl v téhle oblasti bohatý na kvantitu, několik vysoce zajímavých počinů však přece jen vyšlo a rozhodně se nejedná jen o irské veterány Primordial nebo nadějný skotský projekt Saor, o jehož jméně se v posledních měsících hovoří čím dál tím častěji (i když já osobně si myslím, že je mnohdy až zbytečně vynášen do nebes). Právě teď se na jednu takovou záležitosti podíváme…

Není žádným tajemstvím, že na poli pohanského metalu patří mezi největší odborníky východoevropské země bývalého Sovětského svazu - minimálně v Rusku a na Ukrajině lze z tohoto subžánru najít obrovské množství vysoce kvalitních skupin. A právě z Ruska, konkrétně tedy z Leningradské oblasti na severozápadě evropské části země, pochází i jednočlenný projekt Сивый Яр, za nímž stojí jistý Vladimir. Kapela funguje od roku 2006 a loni na podzim vydala svou čtvrtou desku "Из тьмы вымерших деревень", která přišla jen rok a půl po svém předchůdci "Как прежде плыли зори". Jestli se vám nechce číst dál, tak vám mohu prozradit rovnou, že za slyšení určitě stojí…

Abychom si však úplně rozuměli, je nutné se ještě na malou chvilku otravovat s otravnými žánry. Mluvil jsem o pohansky metalové hudbě, a kdyby to bylo v případě Сивый Яр mimo mísu, tak bych to nedělal, to je nejspíš zřejmé. To ovšem neznamená, že byste snad od "Из тьмы вымерших деревень" měli očekávat folk metal - na desce totiž rozhodně neuslyšíte plejádu lidových nástrojů a folklórní melodie. Сивый Яр je pagan black metal… svou atmosférou a tematikou sice pohansky laděný, přesto však stále black metal. Jistě, stěžejní je především to, že je ta muzika dobrá, ale zaznít to přece jen muselo, aby bylo jasné, že nepůjde o nějakou folkařinu.

Nahrávku otevře krátké, leč povedené intro "Плачут вдали почерневшие нивы", u něhož by mi - navzdory jeho relativnímu minimalismu - ani nevadilo, kdyby bylo o něco delší než jen 55 vteřin. Nedá se však svítit, slova se ujímá první regulérní kus "Только бездна внемлет нам теперь". Kdo by ovšem čekal, že do toho na rozjezd Vladimir kopne a nasadí nějakou vichřici, nedočká se, jelikož přijde střední tempo a hra na atmosféru za pomoci kytarových (avšak nevtíravých) melodií. Ve středním tempu se ostatně nese většina nahrávky a jedinou skutečně rychlejší pasáž nabídne leda tak čtvrtá "Поднимались туманные дали", byť ani v té to není žádný extrém, vedle něhož by se sypací blasfemické black metaly mohly jít zahrabat. Možná trochu paradoxně je ovšem "Поднимались туманные дали" asi tím nejméně zábavným kouskem na "Из тьмы вымерших деревень", byť i ona je stále velice dobrá a nabízí řadu povedených melodií a motivů.

Úplně nejvíc to Сивый Яр sluší právě ve středním tempu s lehounce výpravnějším nádechem. Asi nejvíce v tomto exceluje nejdelší (byť o kousek) a zároveň titulní skladba "Из тьмы вымерших деревень", která v sobě ukrývá hned několik opravdu skvělých momentů a nápadů. Nicméně ani zbylé písničky nepostrádají myšlenku a třeba taková "С прощальной песней птиц" zase boduje příjemnou rozmanitostí a hned několika zvraty, aby po poměrně klidném rozjezdu nakonec dospěla až k další rychlé pasáži ve svém závěru.

Je pravda, že Сивый Яр nenabízí nic vyloženě neslyšeného, přesto "Из тьмы вымерших деревень" funguje a nabízí několik výtečných momentů. S postupem času bohužel nahrávka začne trochu uvadat, a jakmile se člověk dostane na dvojciferný počet poslechů, tak už to přestává mít takovou sílu. Na druhou stranu, první desítka poslechů "Из тьмы вымерших деревень" je zase vysoce zábavná a stojí za to ji absolvovat. Pokud máte rádi pagan black metal a loňský rok vám přišel poměrně chudý, pak není vůbec co řešit a novinku Сивый Яр si určitě obstarejte…

Tracklist:
01. Плачут вдали почерневшие нивы - 00:55
02. Только бездна внемлет нам теперь - 08:23
03. Из тьмы вымерших деревень - 10:01
04. Поднимались туманные дали - 09:12
05. С прощальной песней птиц - 09:13
06. Сникли бархатные травы - 01:14

English summary:
"Из тьмы вымерших деревень" does not offer the most original music you have ever heard, but this does not mean that it is not worth to listen to. Сивый Яр has some really nice ideas, the atmosphere is quite good and some moments are truly great - especially the title track is pretty cool, but the rest of the album still maintains high quality. It is truth that the record loses some of its strength after bigger amount of listenings, but on the other hand, the first ones are amazing. If you like pagan black metal and if you think that the last year was not the best one for the genre, then you really should try this album.

[K recenzi poskytl: Against PR]
 


První info o novince Paradise Lost

Včera v 18:20 | H. |  Music News
Britští veteráni Paradise Lost stanovili datum vydání svému chystanému 14. dlouhohrajícímu albu. Již je známo, že se počin bude jmenovat "The Plague Within", a nyní bylo ohlášeno, že bude k dostání od 1. června letošního roku. Vydání zaštítí firma Century Media Records.

Zpěvák Nick Holmes, který se v nedávné době připojil i ke švédské all-star death metalové smečce Bloodbath, s níž loni v listopadu vydal desku "Grand Morbid Funeral", na novinku Paradise Lost navnazuje následovně:

"Chtěli jsme se k tomuhle albu tentokrát postavit trochu odlišně, skloubit úplné počátky kapely s několika posledními roky. Napsali jsme velice temné, stále však melodické album, tentokrát má ale spousta skladeb death metalové hrany, což je něco, co jsme s Paradise Lost neudělali hodně, hodně dlouho."

"The Plague Within" bude navazovat na album "Tragic Idol", jež vyšlo v dubnu 2012.

Winterfylleth opustil kytarista

Včera v 16:25 | Kaňour |  Music News
Atmosféričtí black metalisté Winterfylleth z Velké Británie hlásí změnu v sestavě. Kapelu opustil kytarista Mark Wood, jenž s Winterfylleth nahrál tři dlouhohrající nahrávky. Důvody Woodova odchodu jsou ryze osobní, v budoucnu se chce soustředit na osobní život a jiné hudební projekty. Jméno kytaristova nástupce doposud známo není.

Wood ke svému odchodu přidal vyjádření mimo jiné i o dalším hudebním směřování: "Chystám se pokračovat ve svém vlastním hudebním vývoji a zaměřit se na důležité aspekty mého osobního života. Moje další aktivity s Battalions, Dogwood Flowers, Corroder a můj sólový project Guthrum budou pokračovat a já doufám, že si vy všichni užijete to, co má přijít.

Mark Wood si, jak již bylo zmíněno, zahrál na třech řadovkách Winterfylleth: "The Mercian Sphere" (2010), "The Threnody of Triumph" (2012) a loňském "The Divination of Antiquity", jež vyšlo pod záštitou Candlelight Records konkrétně 7. října. Winterfylleth zavítají během letní festivalové sezóny i na český Brutal Assault, který se koná mezi 5. a 8. srpnem.

Paprsky inženýra Garina: Praha - KC Kaštan, 23.1.2015

Včera v 11:53 | H. |  Reporty
V pátek 23. ledna se v Praze 6 odehrál menší industriálně-hlukový večírek, který ovšem nakonec nebyl tak malý, jak jsem předpokládal. Ne snad, že by se v domu U Kaštanu sešly stovky lidí, ale vzhledem k poměrně malým prostorům bylo dost plno a dostat se k baru pro pivo byl v některých momentech docela těžký úkol. Nicméně na koncertech samozřejmě není nejdůležitější to, co se děje na baru, nýbrž to, co se děje v sále a na pódiu. Večer nabízel celkem dvě jména - domácí industriální veličinu Paprsky inženýra Garina a hlukový revival band Eine Stunde Merzbauten, který se sice tváří jako docela nové jméno, ale všichni zasvěcení vědí, že vznik téhle chásky nemá na triku nikdo jiný než Radek z Napalmed, což je (vlastně byla) zase noisová domácí veličina.

Jako první byly na svůj výstup nachystány Paprsky inženýra Garina, avšak ještě předtím, než k tomu došlo, proběhlo čtení básní, jemuž dělali podmaz dva členové Paprsků. Nevím, jestli má vůbec cenu, abych to nějak hodnotil, jelikož asi nemám dostatečné vzdělání (nebo cokoliv jiného, co je na to potřeba), abych hodnotil poezii… což ale vlastně nemám ani hudby, tak je to asi jedno. Tak či onak, nemůžu tvrdit, že bych v tom vodopádu metafor takhle z voleje a bez času se zamyslet viděl nějaký hlubší smysl, ale na druhou stranu zase nejde tvrdit, že by to byla nuda. Tomu napomáhalo i to, že ono čtení netrvalo moc dlouho a po třech nebo čtyřech (už si nevzpomínám přesně) kouscích byl úvodnímu výstupu konec.

Už během poslední básně na pódium nastoupily Paprsky inženýra Garina, přednašeč se přesunul do publika a čtení plynule přišlo ve vystoupení, které - vzpomínám-li si správně - začalo hutnou skladbou "Nepokoje". Dál už jsem ale - snad jedině s výjimkou "Na čí?", kterou fakt nejde nepoznat - jednotlivé písničky příliš nevnímal, protože co si budeme povídat, na koncerty Paprsků inženýra Garina člověk nechodí proto, aby si poslechnul nějaké oblíbené hitovky. Jejich koncerty jsou spíš o celkové atmosféře toho industriálního randálu všech přítomných plechů a barelů, kde je vizuální zážitek na stejné úrovni jako jeho audio kolega.

Ono pro někoho, kdo Paprsky inženýra Garina ještě neviděl a jde na ně poprvé, musí být docela sranda už jen pohled na pódium, kde kromě bicích, dvou kytar, baskytary a vokálu nechybělo ani několik sudů a barelů a spousta různých plechů, do nichž v některých momentech třískalo skoro všechno, co mělo ruce, aby později nastoupilo i kladivo nebo úhlové brusky, které při vůni páleného plechu zasypávaly pódium i přední řady lidí sprchou jisker. A aby toho náhodou nebylo málo, při (tuším) třetí skladbě se na poměrně malé pódium vměstnal desátý muzikant, který do industriální kakofonie přidal saxofon. Všechny monotónní rytmické plochy podporované deklamujícím vokálem i těch několik melodičtějších momentů fungovaly na výbornou, psychedelická atmosféra se dala krájet, muzikantské nasazení z toho sálalo (kecy, že bouchání rourou o plech není muzika, si schovejte pro svoji babičku!) a proti tomu všemu už byla černobílá projekce jen takovým bezvýznamným bonusem, který člověk stejně pomalu ani nestačil vnímat. Hodina uběhla jako nic, přesto během ní Paprsky inženýra Garina stihly svojí intenzitou s přehledem ponížit všechny black metalové skřety, na jejichž koncertě jsem byl předchozí den.

Co si budeme povídat, celý večer byl především o Paprscích inženýra Garina - ty byly skvělé a po konci jejich vystoupení by mohl člověk s klidem odejít dostatečně intelektuálně nasycen (pozor, tohle nebyla ironie!), protože už viděl to stěžejní. Přesto jsem samozřejmě zůstal, jelikož jsem byl zvědavý i na Eine Stunde Merzbauten, byť moc dalších takových nebylo a zatímco během Paprsků inženýra Garina byla v sálu hlava na hlavě, během setu Eine Stunde Merzbauten zůstala většina těch hlav na baru. A i mnozí z těch, kdo třeba přišli ze zvědavosti z vedlejší místnosti nakouknout, docela rychle utekli…

Samotné Paprsky inženýra Garina nejsou úplně lehká hudba a jistě to není pro každého, přesto když to posloucháte, jsou to stále písničky s nějakou strukturou a vývojem. Eine Stunde Merzbauten je ovšem úplně jiný level, pojem "skladba" v jejich slovníku nenajdete a jejich performance je nemilosrdným noisovým terorem, přičemž ten teror je myšlen v podstatě doslova. Čtyřčlenná sestava ve složení vokál, vokál, banjo (jo, fakt banjo!), pult+vokál a velká spousta krabiček a efektů se s ničím a nikým nesrala a ze zvukovky plynule přešla do absolutního marastu. Stěna hluku neměla ani začátek, pomalu ani konec ne a místa k odpočinku neměla určitě. Eine Stunde Merzbauten jeli totální výplach a ani na vteřinu v něm nepolevili… inu, není divu, že před tímhle náletem lomozu nejeden člověk utekl. Snad jen banjo-master na svůj nástroj drnkal se stoickým klidem, jeho kolegové však do svých mikrofonů řvali s viditelným nasazením… Radek se většinou věnoval spíš čudlíkům, ale občas si i on vzal do ruky krabičky a začal do ní vřeštět, což navíc často doprovázel skákáním na své dva spoluřvouny.

Upřímně by mě zajímalo, jestli to mají pánové alespoň částečně nějak sehrané, anebo Eine Stunde Merzbauten předváděli čistou hudební improvizaci, ale spíš to vypadalo možnost číslo dva - s tím, že jediná domluvená věc je signál pro konec. Signál přišel po nějaké půlhodince a takřka ze vteřiny na vteřinu přešel absolutní zvukový brajgl do naprostého ticha. Dál už zbývalo jen zatleskat, proboxovat se na bar vrátit sklenici od piva a vydat se na cestu domů…

Fotky byly vypůjčeny z Bandzone profilu Paprsků inženýra Garina (autor: Martin Šolc)

Author & Punisher, Calvera - Praha, 4. února

Včera v 10:24 | H. |  Tiskové zprávy
AUTHOR & PUNISHER (USA, Seventh Rule)
Support: CALVERA (CZ, Silver Rocket)
4. února 2015
Praha - Klub 007 Strahov

Vstup jen na vlastní nebezpečí - tenhle koncert nese parametry pořádnýho sonickýho ataku. Author & Punisher je svéráznej chlapík jménem Tristan Shone, kterej na koncertech sám sebe zapojí do složitýho systému zvukovejch zbraní a kovovejch objektů, aby se stal polo-robotem s jedinou misí: teroristickej akt na hudbě. Shore vydal coby Author & Punisher už pět desek (poslední materiál vychází na Seventh Rule), na kterejch mísí nemilosrdnej industriál, drone a noise s vervou a zaujetím, který vám připomene třeba Throbbing Gristle, Skinny Puppy nebo Revolting Cocks. Není tu ani píď prostoru pro paprsek světla, Author & Punisher spolehlivě sežere každej milimetr (přesvědčit se o tom mohli třeba návštěvníci několika koncertů Neurosis, který si Tristana vybrali jako support). Přijďte se podívat na kombinaci člověk + R.U.R., předkapelou bude one-man basová armáda Calvera, která právě ten den představí novou desku, vycházející na Silver Rocket.

Author & Punisher: http://www.tristanshone.com/
Silver Rocket: www.silver-rocket.org

[tisková zpráva pořadatele]

AC/DC - Rock or Bust

Úterý v 21:31 | Kaša |  Recenze
Na rockové scéně se pohybuje spousta kapel, o jejichž tvorbě se dá říct, že je s každým dalším albem méně překvapivá. Samozřejmě, s přibývajícími alby a odslouženými léty se úspěšným partám opouštějí jejich vyšlapané stopy čím dál složitěji, ale jsou případy, kdy to po nich nikdo ani nevyžaduje, protože to, co dělají, dělají zatraceně dobře. Dovolím si tvrdit, že asi nejukázkovějším případem jsou australští hard rockeři AC/DC, jejichž tvorba je trnem v oku všem, kteří mají rádi hudební vývoj, protože tyhle legendy jsou ukázkou toho, kdy člověk může říct, jak jejich nové album bude znít ještě daleko před tím, než se vůbec kapela zavře do zkušebny a začne skladatelský proces. AC/DC jsou prostě hudební kolos, který ten svůj přímočarý hard rock drhne s takovou přesvědčivostí a finesou, až se zdá, že jej nemůže nic zastavit.

A platí to i o jejich šestnácté řadovce "Rock or Bust", s jejímž blížícím se vydáním se kapela musela potýkat hned s několika nepříjemnostmi. Vůbec poprvé v dlouhé historii AC/DC se nahrávání alba neúčastnila jedna polovina bratrského dua Youngů. Malcom Young byl ze zdravotních důvodů na počátku loňského roku nucen kapelu opustit, jelikož mu byla diaknostikována demence. Na rozjetý vlak mimo něj naskočil synovec Stevie Young, který po strýčkovi převzal kytarové povinnosti při nahrávání materiálu, na jehož komponování se Malcolm ještě podílel.

Druhou nepříjemností, díky které se "Rock or Bust" dostalo spíše negativní reklamy, jsou problémy bubeníka Phila Rudda se zákonem, který byl obviněn z držení drog a v jednu dobu čelil obvinění z plánování vraždy. Druhé obvinění bylo pro nedostatek důkazů staženo, ale nechme se překvapit, jak se jeho pozice v kapele bude vyvíjet, protože ačkoli jedenáctku skladeb nabouchal s pečlivostí sobě vlastní, tak natáčení videoklipu k "Play Ball" se stejně jako focení neúčastnil. No, nechme bulvárních informací, o nichž máte jistě všichni povědomí, a pojďme přímo k "Rock or Bust".

Co o něm říct... jsou to prostě AC/DC. Přesně ti AC/DC, kteří od počátku kariéry hrají úderný stadiónový hard rock postavený na jednoduchých čtyřakordových riffech a lehce zapamatovatelných refrénech, které si budou borci v džínových bundách davově prozpěvovat a u toho mocně hrozit. Kapele to samozřejmě vyčítat nehodlám, protože proti pracovitosti a koncertnímu nasazení, díky nimž si již před lety získali status legend, nelze nic namítat.


Menší problém však nastává, když se začneme bavit o kvalitě songů, které "Rock or Bust" tvoří. Je pravda, že navázat na předchozí (musím říct, že mimořádně povedené) "Black Ice" není jednoduché, ale přestože měla kapela všechny trumfy v ruce, když se rozhodla natočit druhé nejkratší album v historii, od něhož by člověk čekal minimum vaty, tak výsledek je bohužel trochu nevyrovnaný. Na "Rock or Bust" se totiž nachází jak fantastické pecky, tak bohužel i několik přinejmenším průměrných skladeb, které album jako lehce celek sráží. Dá se oponovat, že takhle je to s takřka každým albem Australanů, ale při pohled na stopáž jsem před prvním poslechem čekal přeci jen větší uragán.

Začnu těmi lepšími vály, jichž je naštěstí víc a mezi něž patří určitě první dvě záležitosti v podobě titulní palby a již zmíněné "Play Ball". "Rock or Bust" zní jako přímý pokračovatel předešlého alba a okamžitě na vás dýchne masivní kytarová hra a ústřední kytarový riff, který se za pochodového rytmu vrývá pod kůži stejně silně jako starší záležitosti z 80. let. O výkonu skvělého Briana Johnsona snad netřeba pochybovat, protože tenhle pardál, který se blíží k 70. jubileu svého života, je stejně uvěřitelný jako před lety a jeho nakřáplý vokál podporován sborovými vokály je stále pořádně vitální. "Play Ball" je oproti titulce učesanější a spolu s následující "Rock the Blues Away" v sobě skrývá asi nejvíce hitových ambicí ze všech. Skvělá je i "Dogs of War" s gradující atmosférou, která exploduje ve fantastickém refrénu, jenž nese patentovou značku AC/DC a který je jedním z nejpamětihodnějších momentů celého "Rock or Bust". Z dalších skladeb mě baví bluesově laděné "Rock the House" a "Emission Control", z nichž je stále cítit rockový duch AC/DC, ale bluesový feeling jim nelze upřít a dost jim sluší.

Synonymem pro slabší skladby z "Rock or Bust" je pro mě hlavně trojice nevýrazná trojice "Got Some Rock & Roll Thunder" počínaje a "Baptism by Fire" konče. Právě u těchto písní se totiž nemůžu zbavit domu, že za silným úvodem vyloženě zaostávají a připomínají nějaké zbytky z minulého počinu. Ani jim se sice nedá upřít dostatek dřevní kytarové atmosféry, která je na "Rock or Bust" všudypřítomná, ale třeba v odrhovačkách "Hard Times" a "Baptism by Fire" to dohromady nefunguje a mnou i po mnoha posleších jen tak propluly, aniž by ve mně zanechaly nějaké emoce. Totéž platí i pro "Sweet Candy", jíž chybí silnější kytarová linka, protože ačkoli v refrénu je to pořádná jízda, tak sloky jsou bezduché a nezáživné.


Samozřejmě na jednu stranu smekám, že i v takovém věku a po tolika letech jsou AC/DC schopni natočit album, které jejich slovutné jméno nijak nehaní, a věřím, že nadcházející turné bude zatraceně úspěšné, ale že bych si z "Rock or Bust" sedl na zadek tak, jako před šesti lety z "Black Ice", to říct nemůžu. Když se na novinku podívám co nejvíce střízlivým pohledem, tak můžu říct, že je vše při starém, takže fanoušci můžou být z aktuální formy svých miláčků maximálně spokojeni a odpůrci, kterým se nelíbí poslouchat stále jednu a tutéž formulku, "Rock or Bust" nijak neobměkčí. Já jsem ve výsledku vlastně i spokojený, ačkoli se nemůžu zbavit dojmu, že i přes nepříjemnou situaci, jíž si loni AC/DC prošli, mohl být výsledek mnohem lepší, protože ten potenciál v těchto starých bardech pořád je.

Tracklist:
01. Rock or Bust - 03:03
02. Play Ball - 02:47
03. Rock the Blues Away - 03:24
04. Miss Adventure - 02:57
05. Dogs of War - 03:35
06. Got Some Rock & Roll Thunder - 03:22
07. Hard Times - 02:44
08. Baptism by Fire - 03:30
09. Rock the House - 02:42
10. Sweet Candy - 03:09
11. Emission Control - 03:41

English summary:
I must confess that despite some personal difficulties, AC/DC put together a quite solid album because "Rock or Bust" contains some great songs with mind-blowing riffs ("Rock or Bust", "Dogs of War"). Unfortunately, there are also some weak pieces such as "Hard Times" or "Baptism by Fire" which sound quite boring, but this is problem of most of their records so it did not really surprise me. I know there is nothing new on this record, but AC/DC are still great in what they are doing so despite some bad songs, I am basically satisfied. Is it necessary to add some more information about "Rock or Bust"? Hard rock veterans and masters AC/DC released their 16th album... It is so simple that everybody knows what to expect...

Blues Pills budou vydávat živák

Úterý v 18:33 | H. |  Music News
Švédští retro rockeři Blues Pills budou vydávat nový počin - tentokrát půjde o živé album s názvem "Blues Pills Live", které vyjde 20. března pod značkou Nuclear Blast. O přebal nahrávky, jejíž záznam byl pořízen na loňském ročníku Freak Valley Festivalu v Německu, se stejně jako v případě eponymního debutového počinu "Blues Pills" postarala Marijke Koger-Dunham.

"Blues Pills Live" vyjde jako digibook CD, černé 2LP, modré 2LP (300 kusů), žluté 2LP (300 kusů) a splatter 2LP (500 kusů). Digitálně počin nebude k dostání. Zároveň budou všechny edice limitované a jakmile se vyprodají, k jejich repressu už nedojde.

Zajímavostí je, že na letošním ročníku Freak Valley Festivalu, kde byl záznam loni pořízen, si Blues Pills zahrají znovu - konkrétně 4. června. Mimoto se kapela v létě opětovně objeví i v České republice - 10. července ji bude hostit festival Masters of Rock ve Vizovicích.

Civil War informují o druhém albu

Úterý v 15:58 | H. |  Music News
Švédští heavy metalisté Civil War, v jejichž sestavě se nacházejí hned čtyři někdejší členové populárních Sabaton, vypustili do světa první informace o svém nadcházejícím druhém dlouhohrajícím albu. Novinka se jmenuje "Gods and Generals" a vyjde 6. května ve Švédsku a Španělsku. Do dalších zemí pak postupně doputuje během následujícího týdne. Přebal nahrávky je vpravo.

Na "Gods and Generals" se Civil War poprvé představí hned v sedmičlenné sestavě. Na jaře loňského roku totiž Švédové do svých řad přijali Petruse Granara, jenž se ujal pozice třetího kytaristy. Produkce a mixu novinky se pak ujal Peter Tägtgren (Amon Amarth, Children of Bodom, Celtic Frost; jako aktivní muzikant Hypocrisy, Pain, ex-Bloodbath).

"Gods and Generals" bude navazovat na debutovou desku "The Killer Angels", která vyšla v červnu 2013 pod značkou labelu Despotz Records.

Na závěr ještě dodejme, že relativně zanedlouho bude možnost spatřit hrát Civil War v České republice - kapela je potvrzena pro letošní ročník festivalu Metalfest, který se odehraje ve dnech 5. - 6. června v Plzni. Dále zde vystoupí kupříkladu Accept, Edguy, Arch Enemy nebo Testament.

VolumeMax Fest IV: Čtyři kapely, čtyři šarmantní ženy

Úterý v 13:37 | H. |  Tiskové zprávy
VolumeMax Fest IV: Čtyři kapely, čtyři šarmantní ženy

Netrvalo dlouho a Volumemax přichází s dalším pokračováním svého minifestivalu. Po progresivně laděném třetím kole jsme tentokrát pozvali kapely, které spojuje jeden významný prvek - okouzlující vokalistka. Proto se 15. března v brněnské Melodce těšte na domácí kapely ALIA TEMPORA, ANDRAGONA, smečku WOLFARIAN (s neméně sympatickým vokalistou :)) a headlinera ze slunné Itálie - symphonic metalové SLEEPING ROMANCE.

Další informace se brzy objeví na www.volumemax.net nebo na FB události akce. Budeme se těšit na vaše komentáře a na vaši účast ;)

Volumemax

FB event:


[tisková zpráva pořadatele]

Novinka By Yourself od Attack The Hero je venku!!

Úterý v 10:41 | H. |  Tiskové zprávy
Novinka By Yourself od Attack The Hero je venku!!

K vydání desky As One We Stand od pražských Attack The Hero se již pomalu ale jistě schyluje, ale dříve než nové album spatří světlo světa… připravila tato mladá šestičlenná banda další ochutnávku v podání skladby By Yourself… a jednoduše!! Tato kapela hodně hlasitě zařvala do světa, že nové album bude stát rozhodně za to!! Nová skladba je k poslechnutí na oficiálním bandzone kapely.


[tisková zpráva]

Job for a Cowboy - Sun Eater

Pondělí v 20:56 | Kaša |  Recenze
Job for a Cowboy během své zhruba desetileté kariéry ušli celkem dlouhou cestu. Způsob, jak se s každým dalším počinem pomalu vzdalují svým čistě deathcorovým začátkům, kdy drhli celkem jednoduchý a přímočaře agresivní materiál jako na debutu "Genesis", je mi velice sympatický. Tahle dravá smečka z americké Arizony totiž někdy mezi druhým albem "Ruination", které považuji dodnes za jejich nejslabší prezentaci a následujícím "Demonocracy" otočila svůj vývoj směrem ke klasičtěji pojatému death metalu, čehož byl minulý počin celkem zdařilou ukázkou, a výsledek mě v době svého vydání dost chytnul. Byl jsem tak upřímně zvědavý, kam se "Kovbojové" na svém čerstvém albu, které nese titul "Sun Eater", posunou. Zda budou pokračovat v načrtnuté cestě, nebo zatáhnou za ruční brzdu a vrátí se zpět k energičtější formě moderního extrémního metalu.

K mé vlastní spokojenosti musím říct, že to, co na "Demonocracy" Job for a Cowboy započali, na "Sun Eater" dotahují ještě dál, aniž by se vzdali svých základních poznávacích prvků, kterými jsou jako břitva ostrý sound, dnes už vcelku rozpoznatelný vokál Johnnyho Davyho, jenž pravidelně přechází od hlubokého murmuru k výše položenému řevu, nebo klasické kytarové hradby dvojice Glassman-Sannicandro, jež působí velmi sebejistě a je vidět, že druhý jmenovaný do kapely zapadl jako prdel na hrnec. To ostatně platí i pro basáka Nicka Schendzielose, jehož nástroj je pro mne největším instrumentálním překvapením na "Sun Eater". Slyšet byl i minule, ale jeho do popředí vytažená, krásně bublající baskytara podtrhuje až progresivně technické vyznění některých pasáží, které v četnosti nahradily modernější zasekávačky a bezhlavé ataky burácející v plné rychlosti, kterých je ke slyšení čím dál méně.

Právě v tom je oproti minulým počinům na dnešních Job for a Cowboy největší rozdíl. Skladby jsou pomalejší, promyšlenější a album jako celek disponuje hmatatelnou atmosférou a aurou vyspělosti, což se o předchozích albech (a to ve vší úctě k "Demonocracy") říct nedalo. Stačí si poslechnout prvních pár skladeb a člověk začne okamžitě přemýšlet, jestli opravdu poslouchá ty neohrabané divochy, kteří se rychlých pasáží nebáli a bez ustání byli schopni ničit i na ploše celého alba. Úvodní dvojblok písní totiž zahajuje "Sun Eater" v až nezvykle zamyšleném a atmosférickém duchu. "Eating the Visions of God" je tak přesně tím, co kapela před vydáním avizovala. Více technických pasáží a méně přímočarých brutálních momentů, což pro fanoušky starších počinů nezní moc lákavě, ale funguje to fantasticky. "Eating the Visions of God" se rozjíždí za zvuků zkreslených kytar dosti pomalu, a když už to vypadá, že to pánové pořádně odpálí, tak přijde melodickými kytarami podepřený refrén, jemuž sice chybí prvoplánová chytlavost a vyznívá nevýrazně, ale v rámci skladby jako celku funguje naprosto přesvědčivě.

A v podobných náčrtech se pokračuje i dál. Hodně se povedla utahaná singlovka "Sun of Nihility", která na chvíli zrychlí na úroveň blížící se standardu starší tvorby Job for a Cowboy, nicméně oproti starším singlům z předchozích alb to není taková ta klasická hitovka, a její výběr jakožto první vlaštovky je tak překvapivý. Neříkám, že je špatnou skladbou, to jen aby bylo jasno, jen díky její nečitelné stavbě, kdy se nepřechází přehledně mezi slokami a refrénem, trvá, než si na ni člověk zvykne. První méně překvapivou (nebo spíš na poměry kapely klasičtější) skladbou je třetí "The Stone Cross", ovšem skvělá baskytara ji v druhé půli stahuje až někam do vod holandských velikánů Pestilence. Vrchol progresivní vyhranosti a přístupu, jímž Job for a Cowboy "Sun Eater" příjemně osvěžili, je skvělá "The Celestial Antidote", jež dokazuje, že se pánové nesnaží stát na místě a svou tvorbu posouvají v rámci přirozeného dozrávání do poloh, které pro ně nejsou typické, ale které jim hodně sluší.


Pokud jste při čtení dosavadních řádků, kdy jsem hned několikrát neopomněl vypíchnout fakt, že noví "Kovbojové" nejsou tak přímočaře hitoví jako na svých předchozích počinech, získali dojem, že máme co dočinění s nezáživným a šedivým materiálem, tak pro vás by tady mohla být našlapaná "Encircled by Mirrors", která je jako jedna z mála ověnčena groovy zasekávačkami evokujícími minulost kapely. Zrovna v téhle skladbě tak dostal prostor k protažení bubeník Danny Walker, jenž po odchodu svého předchůdce novinku odbouchal. V progresivních pasážích je spolehlivým parťákem k basákovi Nickovi, a z technického hlediska tak nelze "Sun Eater" nic vytknout, zvlášť když si člověk uvědomí, že produkci a mix měl na starosti osvědčený Jason Suecof, s nímž kapela spolupracuje již na třetím velkém alb a který pochopil její vývoj směrem k techničtěji pojatému death metalu, jejž výsledným soundem podpořil.

"Sun Eater" mě prostě a jednoduše baví. Pokud jsem o "Demonocracy" minule hovořil jakožto o nejlepším albu tohoto arizonského tělesa, tak novinka je podle mě ještě o notný kus zdařilejším dílem. Dílem, které hrdě ukazuje fakt, že Job for a Cowboy nezabředli v pohodlnosti, jež by pokračování v linii nastolené prvními dvěma počiny určitě slavilo nemalé úspěchy, ale namísto toho se rozhodli svou tvorbu rozebrat na kusy a spojit dohromady v mnohem sofistikovanějším a působivějším podání. Za mě skvělá nahrávka.

Tracklist:
01. Eating the Visions of God - 06:30
02. Sun of Nihility - 05:33
03. The Stone Cross - 03:40
04. The Synthetic Sea - 04:50
05. A Global Shift - 03:58
06. The Celestial Antidote - 06:08
07. Encircled by Mirrors - 04:46
08. Buried Monuments - 04:56
09. Worming Nightfall - 06:20

English summary:
I like the path that Job for a Cowboy chose when they left deathcore field, started to think about their music and created more sophisticated death metal with progressive feeling. "Sun Eater" is a great album with very high level of instrumental virtuosity. Nick Schendzielos is a huge surprise because his bass really kills. You can say that "Sun Eater" is not an album for everybody because of its lack of hit songs, and I understand that many fans of first records will be disappointed, but it is a very strong album which says that Job for a Cowboy are developing and growing up into one of the most interesting young bands on the extreme metal scene.

Madgod připravili nový live videoklip

Pondělí v 18:59 | H. |  Tiskové zprávy
Madgod připravili nový live videoklip

Šumperská metalcorová kapela Madgod, která před koncem roku vydala své debutové album Madgod, připravila pro své fans také svůj premiérový videoklip ke skladbě Coward!! Klip, který byl natočen při křtu nové desky, který se odehrál v šumperském H-Klubu, perfektně zachycuje strhující atmosféru, která na této akci panovala!!


[tisková zpráva]


Druhá deska Garden of Worm na obzoru

Pondělí v 16:01 | H. |  Music News
Finští progresivní doom metalisté Garden of Worm vydají po pěti letech od svého debutu druhou desku. Novinka ponese název "Idle Stones" a bude k mání od 6. března skrze finský label Svart Records. Ve stejný den se v městě Tampere, odkud skupina pochází, odehraje i release party.

"Idle Stones" bude k dostání celkem ve třech formátech - CD, černé LP (300 kusů) a průhledné rudé LP (200 kusů). Tracklist a obal prohlížejte okolo textu.

"Idle Stones" bude navazovat na eponymní debutovou nahrávku "Garden of Worm", jež vyšla v březnu 2010 pod značkou Shadow Kingdom Records na CD a u Winter Records na LP. V mezičase od prvního alba kapela vydala pouze jedno nepojmenované kazetové EP se dvěma písničkami.

Tracklist "Idle Stones":
01. Fleeting Are the Days of Man
02. Summer's Isle
03. Desertshore
04. The Sleeper including Being Is More Than Life

Švédové Night vydávají druhé album

Pondělí v 12:02 | H. |  Music News
Švédští heavy metalisté Night budou zanedlouho vydávat své druhé řadové album, které ponese název "Soldiers of Time". Datum vydání bylo firmou Gaphals stanoveno na 2. března. Obal a tracklist prohlížejte okolo.

"Soldiers of Time" bude k dostání jako CD, černé LP, zelené LP (400 kusů) a fialové LP (400 kusů). Mimoto se objeví ještě jedna vinylová verze, a sice stříbrná, jež bude limitovaná na 100 kopií a k mání bude pouze jako součást kompletu, který obsahuje všechny čtyři LP verze i CD.

"Soldiers of Time" bude navazovat na eponymní debutovou fošnu "Night", jež vyšla v druhé půli listopadu 2013 také u Gaphals.

Tracklist "Soldiers of Time":
01. Waiting for the Time
02. Across the Ocean
03. We're Not Born to Walk Away
04. Above the Ground
05. Towards the Sky
06. Secret War
07. Kings & Queens
08. Ride On
09. Wanderlust
10. Power
11. Stars in the Sky

Novinky u Corpus Christii

Pondělí v 9:11 | H. |  Music News
Z tábora portugalských black metalistů Corpus Christii aktuálně začínají přicházet zajímavé zprávy. Tou nejdůležitější je asi to, že kapela dokončila svou sedmou dlouhohrající desku "PaleMoon", jež by měla vyjít "brzo" u Folter Records. Vypuštěn už však byl obal, který najdete napravo, a také první ukázka v podobě písničky "Last Eclipse" - tu si můžete pustit na Soundcloudu.

V druhé řadě se Corpus Christii chystají na turné po boku srbských black metalistů The Stone. Konkrétní data, kudy koncertní šňůra povede, však v současné době ještě nejsou k dispozici.

"PaleMoon" bude navazovat na počin "Luciferian Frequencies", jenž vyšel v červnu 2011 u Candlelight Records.


Kam dál