review
review
Připravujeme: recenze Volbeat - Outlaw Gentlemen & Shady Ladies
Připravujeme: report Kiss: Praha - O2 Aréna, 14.6.2013

Aleš Brichta Project - Údolí sviní

Včera v 21:29 | nK_! |  Recenze
Čtyři dlouhé roky čekání konečně za námi. Aleš Brichta, legenda české rockové a metalové scény, vydává po rozporuplně přijatém albu "Deratizer" desku, jejíž název nenechá nikoho na pochybách, že se tady podíváme na zoubek naší milé malé české kotlince. Naštěstí víceméně jen v první písničce, protože si nejsem jist, zda bych se u hudby, kterou poslouchám hlavně relaxačně, potřeboval rozčilovat nad aktuálními politickými tématy. Kvůli nim si přece můžu zapnout televizi Nova, no ne?

"Údolí sviní" vzniklo pod hlavičkou Aleš Brichta Project, což je víceméně nový název pro Aleš Brichta Band, jen opět s novou sestavou. Nevím, jestli obměny spoluhráčů obecně něčemu výjimečně svědčí, ale musím se přiznat, že se mi "Údolí sviní" poslouchá o něco málo lépe než předchozí "Deratizer". Více mi sedí stylizace písní, jejich aranže a i samotné texty, které byly minule takové nemastné, neslané. Aleš Brichta je veskrze vynikající textař, ale naposledy bylo těch rýmových přešlapů přeci jen trochu více, než bych dokázal snést a nebo dokonce tolerovat. Tady je již vše v naprostém pořádku, textař se nám srovnal a tedy není co vyčítat. Slova některých písní jsou ve skutečnosti na takové úrovni, že by z poslední doby bylo v rámci žánru hodně těžké a možná i zhola nemožné najít v českých luzích a hájích něco profesionálnějšího a lepšího.

Po hudební stránce je vše v naprostém pořádku, kapela šlape jako hodinky a zvuk by se dal přirovnat k takovému tomu klasickému místnímu nadprůměru. Přeci jen doby garážového či sklepního zvuku už jsou dávno pryč a i menší kapely mívají ve zvyku věnovat technice hodně času a prostoru. Kytarové party jsou takové Brichta-klasiky a dočkáme se jak rychlejších pasáží, tak i pomalých baladických vyhrávek. Jestli mě z nástrojového obsazení něco vyloženě potěšilo, jedná se o bicí, které protentokrát pilotuje Štěpán Smetáček (mimo jiné hraje například s Jankem Ledeckým nebo ve Wanastowkách), jehož styl mi k nahrávce maximálně sedí a lahodí sluchu. Celkově tedy spokojenost. Ve výsledku se samozřejmě nejedná o kdovíjaké umělecké veledílo, které by masově trhalo koule a dokázalo se postavit na nějaký uctívaný piedestal slávy, ale poslouchá se příjemně a coby oddechovka je nové Alešovo album jasná volba.

Úvod obstarává nadupaná "Pan K. Lousek" a hádejte, o čem se v ní asi pojednává? Antipolitický přínos písně zde nebudu diskutovat, obrázek by si měl každý soudný a rozumný člověk udělat sám. Text má ale určitě něco do sebe a samotný "Pan K. Lousek" platí za nejrychlejší song "Údolí sviní". Následuje "Jahodový pole", což je taková rocková odrhovačka s příjemným refrénem, která se bude určitě masově prozpěvovat na četných koncertech, kterých Aleš Brichta Project na léto plánuje nespočet. Klipovka (video někde kolem) "Lásky jedný plavovlásky" je typická Brichtovská balada vedená ve velmi pomalém tempu s melancholickou kytarovou linkou. Opět se nejedná o nic megaúžasného, ale řadu posluchačů potěší. Pravděpodobně nejzajímavější kousek alba, "I.N.R.I.", kombinuje střední tempo hutných kytar s vynikajícím refrénem připomínající starý Arakain. Přesně podle mého gusta. "Slzy mořských panen" sází také na zpěvný refrén, ale mimo něj se dočkáme i poměrně dobrého úvodu, který se láme do pohodového riffu.


První půlka za námi a druhou otevírá textově parádní "Hořím" pojednávající, překvapivě, o tom, jak je v životě všechno pomíjivé. Celkem nezajímavá "Jen počkej zajíci" mě absolutně ničím neoslovila a považuji ji tak za zbytečnou vatu a přehlédnutelnou výplň. No dobře, srp a kladivo, které si vyberu a vydám se s ním mlátit klasy, není špatná představa. "Řekni mi pravdu" je opět hodně pomalá nostalgie a Aleš už dokázal napsat i lepší. "Sny a přání" neurazí a "Fénix" je taková zakončovací parádička doplněná příjemným ženským vokálem (jeho majitelku jsem však nebyl schopen odhalit) ve středním tempu s opravdu našlapaným refrénem. Chci vidět živě!

Jak bylo řečeno výše - "Údolí sviní" není žádný extra hit, který by se měl v přehrávačích protáčet další dekádu, ale nikoho neurazí a zaujme především pravidelné posluchače a Alešovy fanoušky. Je třeba si uvědomit, že se nejedná jen o pravověrné máničky, ale také lidi, kteří mají rádi především jeho pomalejší rádiové kousky, a chce to tedy k nové desce i takto přistupovat. Nelze se zavděčit všem a kdo čekal nějaké tvrděmetalové album, je buď neuvěřitelně naivní nebo s doručovací adresou do Bohnic. Dostal jsem přesně to, na co jsem se těšil, a za mě tedy pěkná sedmička.

Tracklist:
01. Pan K. Lousek - 03:11
02. Jahodový pole - 03:37
03. Lásky jedný plavovlásky - 04:20
04. I.N.R.I. - 05:05
05. Slzy mořských panen - 04:45
06. Hořím - 04:06
07. Jen počkej zajíci - 03:23
08. Řekni mi pravdu - 04:24
09. Sny a přání - 04:08
10. Fénix - 03:33

Hodnocení: 7/10


Zbytek redakce hodnotí:
Samozřejmě Brichtovi nikdo neupírá, že je to výrazná persóna tuzemského rock/metalu a že se v minulosti výrazně podepsal na jeho podobě, že patřil mezi to málo průkopníků, kteří tu ten bigbít hráli i za komančů, kdy si na to ne moc lidí trouflo, ale to, že má někdo zásluhy z minulosti, neznamená, že by jeho muzika měla být velebena navždy. A to je právě tenhle případ, protože všechno, co kdy pod Brichtovým jménem vyšlo po jeho odchodu z Arakain, je prostě totální agro, z něhož se každý soudný člověk musí jít za roh vyblít. Jasně, já vím, že ten chlap je vlastně legenda a že asi spoustu lidí naseru, když napíšu něco takového, ale nemůžu si pomoct, "Údolí sviní" je jednoduše hovadina od sklepa až na půdu. Je to taková ta česká vidlácká klasika, ze které seno lítá na všechny strany, agrárníci si na to na koncertě s radostí zabékají a budou spokojení, Brichta si s radostí shrábne pár talířů za vystoupení a bude spokojený, ale že ta muzika stojí za kravské lejno, to evidentně nikoho netrápí. Už jen ty názvy jako "Lásky jedný plavovlásky", "Řekni mi pravdu" nebo "Slzy mořských panen" páchnou hnojem na dva kilometry daleko, a když pak samotný song zní ještě mnohem hůř, než by člověk podle takhle vidláckého názvu čekal, tak mám vážně chuť jít skočit z okna. A úplně nejhorší na tom je, že v rámci toho našeho malého hezkého českého agro metalu patří Brichta ještě k tomu nejlepšímu, osobně totiž znám ještě mnohem, mnohem horší píčoviny - z toho a také z faktu, že jsou opravdu lidi, kteří o takového hudební žumpě říkají "perfektní, jedinečný, impozantní" nebo "výbornej majstrštyk" (to jsem si fakt nevymyslel, jen cituji komentáře na YouTube k oficiálnímu klipu "Lásky jedný plavovlásky"), je mi opravdu smutno, protože pak obrázek typického českého posluchače metalu vypadá tak, jak jej prezentuje veleslavný Ozzák ze seriálu "Comeback" - jako pupkatý fotr v džíšce s umaštěnými vlasy, jehož jediným smyslem života je pivo a špatná muzika. A právě takovým lidem je "Údolí sviní" asi určeno...
Monsterfuck - 3/10

Průměrné hodnocení v redakci: 5/10
Počet komentářů: 1
 

Neurosis, Terra Tenebrosa - Praha, 1.7.2013

Včera v 20:50 | Monsterfuck |  Koncerty & Akce
NEUROSIS (USA, Relapse / Neurot)
support: Terra Tenebrosa (SE)
1.7. 2013
Praha - Lucerna Music Bar
start: 20.00, vstup: 480 Kč / 580 Kč

Neurosis. Jediné slovo, jenž vydá za stovky řádek, oslavných článků i knih. Kapela, která měla na vývoj hudby stejně zásadní vliv jako ta nejslavnější jména z encyklopedie hard & heavy. Kvinteto charakterizované neústupností, trpělivostí, společnou vizí, nekompromisností a tvrdohlavostí. Neurosis loni vydali už své desáté album "Honor Found In Decay," které po čtyřech letech představí i v Praze: tentokrát v Lucerna Music Baru, kde jim budou předskakovat švédští Terra Tenebrosa (ex - Breach). Vstupenky jsou v předprodeji za 480 Kč, v den koncertu budou o 70 Kč dražší.

Kdyby existovala spravedlnost, každá tzv. "post metalová" kapela současnosti by měla Neurosis odvádět povinný desátek. Byli to právě Neurosis, kteří do tvrdé hudby vnesli dominantní prvek masivní temnoty, zpomalených riffů, ale třeba i dokonalé propojení vizuální složky s hudebním obsahem. Historie Neurosis se začala psát v polovině osmdesátých let v Oaklandu, kdy ji založili Scott Kelly a Dave Edwardson. O dva roky později kapela v sestavě Steve Von Till (kytary, zpěv, perkuse), Dave Edwardson (baskytara, zpěv), Scott Kelly (baskytara, zpěv), Jason Roeder (bicí) a Noah Landis (klávesy, samply) debutovala albem "Pain of Mind", od něhož se pak Neurosis odrazili k tak zásadním nahrávkám, jakými byly například desky "Through Silver In Blood" (1996) nebo "Times Of Grace" (1999). Kapela ale zůstává ve vrcholné formě i v současnosti, o čemž svědčí poslední nahrávky "Given To The Rising" (2007) a již zmiňovaná "Honor Found In Decay" (2012). Zatímco jejich epigoni ztrácejí dech a odpadávají, utrmáceni dlouhou cestou, Neurosis s přibývajícími roky jako by nabírali další a další strašlivou sílu.

Od roku 2009, kdy Neurosis ohromili zaplněný Palác Akropolis, se v Česku na svých sólových vystoupeních představili jak Scott Kelly (nejdříve Točník, pak kaple v Liběchově) tak Steve Von Till, nyní se bestie vrací kompletní...

Silver Rocket: www.silver-rocket.org
Lucerna Music Bar: http://lucerna.musicbar.cz/

[tisková zpráva pořadatele]

Přidat komentář

Reedice prvního alba Cadaveria

Včera v 17:33 | Monsterfuck |  Music News
Cadaveria - The Shadows MadameBlack Tears hrdě oznamují uzavření dohody se skupinou CADAVERIA pro nové vydání jejího alba "The Shadows' Madame". Kultovní deska, původně vydaná v roce 2002, která značí začátek kariéry CADAVERIA, se časem stala extrémně vzácná. Takže je čas jej opět zpřístupnit všem fanouškům. Nové vydání, doprovázené zcela novou podobou, bylo kompletně remasterováno a obsahuje skladby jako "Spell" nebo "Circle of the Eternal Becoming", které se staly klasickými hity kapely.

Vydání reedice "The Shadows' Madame" je naplánováno na 16. července 2013 a bude distribuováno skrze objednávky u Black Tears a distribuci Masterpiece.

Tady je, pro osvěžení paměti, kompletní tracklist:
1. Spell
2. Declaration of Spiritual Independence
3. In Memory of Shadows' Madame
4. Circle of Eternal Becoming
5. The Magic Rebirth
6. Black Glory
7. Absolute Vacuum

Pro více informací navštivte http://blacktears.it/ nebo http://www.cadaveria.com/

-----

Black Tears is proud to announce they have reached an agreement with the band CADAVERIA for the reissue of "The Shadows' Madame" album. Released in 2002, the cult album that marked the beginning of CADAVERIA career, has become extremely rare by now. So it’s time to make it available again to all fans. This new issue, proposed with a brand new layout, is completely remastered and it contains songs such as "Spell" and "Circle of Eternal Becoming" that have become classic hits of the band.

The release of "The Shadows' Madame" reissue is scheduled for July 16th, 2013 and it will be distributed by Black Tears Mailorder and Masterpiece Distribution.

Here, to refresh fans’ memory, the full track list:
1. Spell
2. Declaration of Spiritual Independence
3. In Memory of Shadows' Madame
4. Circle of Eternal Becoming
5. The Magic Rebirth
6. Black Glory
7. Absolute Vacuum

For more information visit http://blacktears.it/ and http://www.cadaveria.com/

[tisková zpráva kapely]

Přidat komentář

MRC RIDDIMS / KARAOKE TUNDRA 12“ split

Včera v 15:24 | Monsterfuck |  Music News
MRC Riddims - Karaoke Tundra - splitMRC RIDDIMS / KARAOKE TUNDRA
12" split
Silver Rocket / Lokal Rekorc

New York versus Trnava. Na jedné straně Oktopus, architekt charakteristického zvuku industriálně hip hopových pionýrů Dälek, na druhé straně Karaoke Tundra, nekompromisní medvěd z Trnavy. Ve spolupráci Silver Rocket a Lokal Rekorc právě vychází společný 12" split MRC Riddims a Karaoke Tundra.

"Vzťah k vinylom mám samozrejme kladný - zbieram platne, už dlhšie je pre mňa vinyl v podstate jediným fyzickým nosičom, ktorý má nejakú hodnotu. Cédečka si nekupujem už ani nepamätám koľko rokov," říká producent Karaoke Tundra, jehož strana obsahuje sedm tracků. "Ten najstarší je tuším zo začiatku roku 2011, možno ešte starší. Najčerstvejší bol vlastne robený špeciálne pre vinyl a ten som robil teraz pred niekoľkými týždňami. Je to výber mojich najobľúbenejších vecí z poslednej doby, ktoré som vyslovene chcel mať na vinyle. Predtým boli iba v podobe mp3 alebo v šufliku."

Oktopus, od roku 1998 polovina momentálně nefunkčních Dälek, se v posledních letech naplno projektu MRC Riddims, kde ho doplňuje další experimentátor Merc z If/When a All Natural Lemon & Lime Flavors. MRC Riddims se netají láskou k dřevním jamajským riddimům, le v jejich zvuku se odrážejí dub / glitch / hip hop / ragga / dancehall inspirace ze všech koutů scény. "Chci dostat k lidem co nejvíc tý muziky, která mě teď baví," říká Oktopus. "Nový věci jdou ještě víc do drone a jsou ještě víc hypnotický. Dälek jsou moji Joy Division a MRC Riddims jsou moji New Order. Má to v sobě pořád tu samou temnotu, ale má to taky pár světlejších míst, který mě teď přitahujou."

Vinyl vychází na labelech Silver Rocket a Lokal Rekorc, jejichž katalog tvoří většinou kytarové desky. O to je celé spojení zajímavější. "Takéto rozdelenie podľa mňa zostalo v minulom storočí," říká ale na toto téma Karaoke Tundra. "Elektronika je iba vonkajšia fasáda, obal, do ktorého je zabalený môj vnútorný punk. Dôležitý je obsah a to, aby ľudia si rozumeli. Všade sa nájdu medvede, v každej komunite."

SILVER ROCKET: www.silver-rocket.org
LOKAL REKORC: www.lokalrekorc.cz
Vinyl se dá objednat tady: http://www.silver-rocket.org/obchod/k/srr

MRC Riddims podnikají na podporu desky krátké turné, v Česku je můžete vidět tady:
16. června - Vsetín
17. června - Brno (+ Napszyklat)
18. června - Jihlava
19. června - Ústí nad Labem
20. června - Plzeň
21. června - hrad Točník (Silver Rocket Summer Summa)
22. června - Bojkovice (MišMaš festival)
23. června - Hradec Králové

[tisková zpráva vydavatele]
Přidat komentář

MAGICK MUSICK 2013 open air festival

Včera v 11:12 | Monsterfuck |  Koncerty & Akce
MAGICK MUSICK 2013 open air festival, 21. - 22. červen, Čermná u Sušice, Vlčí Bouda - pozvánka do boudy, na louku a do okolních lesů

Festivaly dneska pořádá každý, kdo byl ještě před patnácti lety zapálenej DJ a za pět let bude se svou kapelou vydávat gramofonovou desku za prachy hodnýho strýčka, a proto si dovolujeme sepsat jistý manuál k pátému ročníku Magick Musick, aby se posluchač v záplavě bezcenných a nudných informací místo na něm, neocitl uprostřed vždy přítomné pseudozábavy a později například nelitoval. Však každému co jeho jest.

Všechny kapely, které vystupují na letošní Boudě, mají na kontě víc, než jen hraní v tátovo chalupě a na narozeninách svejch kámošek. A až na dvě výjimky mají na kontě alespoň jeden velký vinyl, pomyslnou vstupenku na Magick Musick. Tak si je sjedeme.

Pátek 21. 6. od 18 hod.
K-LXM není hudba ve smyslu, jak ji vnímáme, a není kapelou v obsazení, na které jsme zvyklí. One man ambient-industrial performance z Plzně užívá místo oficiálních hudebních nástrojů pružiny, plechy nebo dřevo. Připravte se na hluk, o kterým se vám v továrně dosud ani nesnilo.

PLEASE THE TREES byli před pěti lety na Santosu zajímaví, ale nějak jsem jim to nesežrala, nicméně poslední skvělou desku A Forest Affair - v perfektním provedení - i s navijákem. V současnosti je to jedna z nemnoha opravdu silných emotivně-rockových kapel, kvůli kterým tuhle akci dál táhneme. A to myslím zcela upřímně.

Pátek bude v Boudě, připravte si chrániče sluchu, květovanou košili a prachy na panáky, na který se možná necham pozvat. První den je pro die-hard fans, a tak nemůže chybět Želva, kterej si předžhaví svý božský gramofony na klíčovou sobotu.

Sobota 22. 6. od 15 hod.
AZID v sobotu otevřou těžký vrata festivalového areálu. Sušická hardcore-punková kapela, která vloni vydala společný 12" vinyl s Hiroshima Nightmare, hrne pravověrně už roky. Dost možná ji znáte pod původním názvem Cui Bono - na Boudě hráli ještě před tím, než se tu nadobro usadil festival, o kterém je řeč.

PRODAVAČ je Šampón, tedy bývalý zpěvák Sporto, a jeho současná kapela. Bez jakýchkoliv tlaků předkládá svoji vizi inteligentního popu s texty o životě v maloměstě, kterých je v Český republice minimálně tolik, kolik jeho followers na twitteru.

MORTIFILIA vloni vydala svou zatím životní desku Fate, kterou představí v plný parádě. Projev sušických mordýřů se během let přesunul k thrash-death metalu, kterýmu není svatá žádná nepravost.

CÉMUR ŠÁMUR z Krkonoš je mini big-band schlager-experimental, co se našel v alternativním rocku místy lehce evokujícím ducha Už jsme doma, avšak tohle přirovnání kulhá. Považte sami, kromě saxofonu se dostane na pozoun, flétnu, klarinet či trubku. Mají na kontě několik alb, poslední i formou vinylu.

MÖRKHIMMEL vtrhli na scénu před několika málo lety a nyní - jako pohrobci kapel Thema Eleven, Mass Genocide Process, Tummo, See You In Hell, Úl!, Mother, aj. - mají za sebou už tři velký vinylový desky a několik turné venku. Tenhle perfektní metal-crust z Prahy zabírá, i kdyby ti byla celá scéna šum a fuk.

ČAD přiletí nevládním speciálem ze Slovenska s náloží violence-thrashmetalu s texty ve slovenštině, kterým je rozumět tak, jako je poslední roky - především zásluhou desky Ťažký kov - kapela v kurzu. Jestli si tohle necháš ujít, máš okamžitý vyhazov ze scény, jako že se neznáme.

DJ ŽELVÍN (EX-ROOTS RIOT SOUNDSYSTEM) - stárnem vole, tak těm, co to není jasný - to jsou dva gramofony, zesáky, dva reproboxy, plná Bouda a infernální atmosféra. Hraje se podle zájmu lidí, který nikdy neopadá, tak spolehni se, že když vydržíš - a ty vydržíš - celou noc, DJ to dá hravě s tebou.

Želvína si předem poslechnete doma z vinylů, ale na Boudě u toho můžete trsat se svejma kámošema, který jste rok neviděli. Účinkující kapely mají svý ukázky všude možně po internetu, ale dali jsme si tu krásnou práci a na stránkách festivalu www.madmusick.cz/festival v sekci Účinkující se můžete s každou předem dokonale seznámit.

Máme kontroverzní trailer, tříbarevnej obskurní banner, archaický webovky, digitálně i ručně dělaný plakáty, kalendáříky bez kalendáře a všechno to děláme poctivě po práci, kde si - pokud nepřijdeš - dáme v létě přesčasy. Ale budeme šťastný, když ty budeš šťastný. Kdekoliv. Lásku a mír. Jsme tajná buňka hippies, ale to už bych prozrazovala moc.

Nechceme státní dotace, zcela bychom popírali čím dál bláznivější myšlenku svobodné akce, chceme jenom dát vědět svým přátelům a jejich přátelům, kteří s pochopením zaplatí vstupné; ovšem když si některý z nich koupí víc lístků najednou, má u mě osobně jako vždycky plakát s podpisem, večeři na stánku a po akci mi dole u ohně může hodinu tykat.
Jasicca Ostřanská (sleduj můj twitter jasicca_)

PS: A jako každý rok, opět soutěžíme o nejlepší fotografii z Boudy, která se třeba objeví na plakátu pro rok 2014, tedy dáte-li to a letos přijedete.

[tisková zpráva pořadatele]

Magick Musick festival
Přidat komentář

Summoning - Old Mornings Dawn

Pondělí v 22:06 | Prdovous |  Recenze
Summoning - Old Mornings DawnEpický black metal a "Pán prstenů". Víc snad netřeba říkat, aby většina příznivců černého kovu poznala, že se jedná o rakouskou legendu Summoning. Uběhlo dlouhých sedm let od doby, kdy bylo vydáno album "Oath Bound", načež se po Sileniovi i Protectorovi slehla zem. Není divu, že ohlášení sedmé řadovky rozvířilo moře příznivců spolehlivěji než kterýkoliv z über záporáků Středozemě. Osobně jsem ani po tak dlouhé pauze neočekával nic jiného než cirkulárku místo kytary, naprogramované bicí a vůbec epický nášup, ono ostatně očekávat od Summoning cokoliv jiného by bylo přinejmenším naivní. Přesně to jsem také dostal, ačkoli forma je od alb předchozích o trochu odlišná.

Nemusíte se bát, od prvního tónu jsou to stoprocentní Summoning, ničím neředění, ničím nepančovaní, epika až na půdu. Nezaměnitelný rukopis si prostě nemůžete splést, ani kdyby vás ve dvě ráno vytáhli z postele a chtěli po vás, abyste uhodli název alba podle příslušného songu. Ale... Silenius s Protectorem se postarali o to, aby jejich nový počin byl zase o něco jiný než počiny předchozí. "Old Mornings Dawn" je minimalističtější, než jeho starší sourozenci, vsází spíše na ambientní složku, než na bombastičnost a nadsázku, která je epice vlastní. Ve srovnání s "Oath Bound" mi současné vyznění Summoning přijde střízlivější, vyzrálejší a svým způsobem nad věcí. Šeptavé intro "Evernight" jako by předznamenávalo, že pánové do své hudby přimíchali kus elfské vznešenosti a klidu, což potvrzují nejen ve "Flammier" nebo v "The White Tower", ale i v kterékoliv skladbě, kterou si napříč deskou vyberete. Z celého alba na mě dýchá melancholie jako z žádného jiného dosavadního počinu, jakási odevzdanost, smíření s osudem provázející odchod elfů ze Středozemě na západ a poslední plachtu pomalu padající za obzor viditelný z mol Šedých přístavů.

Příčina mých dojmů z "Old Mornings Dawn" tkví především v klávesách, jež minimalisticky koketující s ambientem. Z typického výraziva rakouského dua nezmizelo skoro nic, od fanfár přes chorály až po melodické smyčce, jen to všechno postrádá průbojnost, neusadí vás silou na prdel, ale spíš vás pohladí po tváři a líně projedou vlasy, coby večerní vánek - což rozhodně není špatně a upřímně se mi současná podoba Summoning v mnohém zalíbila. Samozřejmě, najdete tu i vskutku velkolepé kousky, titulní "Old Mornings Dawn" nebo opravdu uhraničvou "Caradhras", to by snad jinak ani nebyli Summoning, ale většina skladeb se nese v klidnějším duchu. I kytary, ač místy skutečné cirkulárky, jsou podle mého názoru mnohem zastřenější a klidnější, jejich zabarvení jde spolu s melancholicky znějícími klávesami ruku v ruce a vytváří kompaktní celek, podbarvovaný programovanými bicími. Blackový skřehot obou pánů se naopak nikterak nezměnil. Vedle něj najdete i hlouběji posazené chorály a do několika písní se vrátil ženský vokál. Ten sice spíše recituje, než vyloženě pěje, jako tomu je třeba ve "Where Hope and Daylight Die" z geniálního "Stronghold", ale jeho přítomnost mne potěšila.

Co zůstalo kompletně nezměněno, je struktura skladeb, délka každého z osmi kousků se pohybuje do deseti minut a v žádném případě tuto hranici nepřekračuje, po stránce skladatelské to jsou naprosto klasičtí Summoning. Tady shledávám snad jediné úskalí celého alba, totiž některé melodie, rytmy, přechody a obraty museli znalci diskografie slyšet během předchozí tvorby už několikrát a Summoning tak poněkud vykrádají sami sebe. Což od minula v podstatě také není žádná změna, Silenius s Protectorem prostě a jednoduše došli do fáze, kdy lze jen těžko vymyslet nové, neohrané věci, aniž by se příliš museli vzdálit od tradičního rukopisu Summoning. A ruku na srdce, koho z fanoušků to trápí, když to jsou ti Summoning, které mají tak rádi? Já sám jsem rád za to, že se pánové nepustili do nesmyslného experimentování s vlastní tvorbou, která by v tomto případě opravdu nemusela dopadnout příliš dobře a raději zůstali menších změn především v rámci zvuku.


Summoning tentokrát nahráli opravdu dobré album, odpovídající stáří kapely samotné. Vyzrálé, dospělé, v jistém ohledu elfsky vznešené, melancholické, snad až chladné, mírně nepřístupné. Oproti předchozím albům mi trvalo docela dlouho, než jsem se "Old Mornings Dawn" dostal pod kůži, ale myslím, že výsledek za to opravdu stojí a i přes hodinovou hrací délku nenudí. Je možná dobře, že vás nepohltí na prvním poslech a posluchač si tak musí k albu vybudovat nějaký vztah a pomalu se do něj ponořit, aby jej docenil. Pokud tak ale učiní, rozhodně zklamán nebude.

Tracklist:
01. Evernight - 02:48
02. Flammier - 07:07
03. Old Mornings Dawn - 09:29
04. The White Tower - 09:35
05. Caradhras - 09:32
06. Of Pale White Morns and Darkened Eyes - 08:22
07. The Wandering Fire - 08:02
08. Earthshine - 09:33

Hodnocení: 8,5/10


Zbytek redakce hodnotí:
Mistři epického black metalu na svou novou řadovku tentokrát nechali čekat možná až nepříjemně dlouho a obzvláště s pocitem, že podle aktuálních zpráv od Summoning půjde i o desku na dlouhou dobu zase poslední, může mít "Old Mornings Dawn" pro skalní příznivce lehce hořkosladkou pachuť, ale to samotnému výsledku na poutavosti nikterak neubírá. Na Summoning se mi vždycky líbilo, že dokázali zhmotnit opravdu epickou a majestátní atmosféru, aniž by na rozdíl od mnohých dalších (vlastně spíše od většiny) zněli pateticky nebo směšně. To je něco, co jsem od Summoning vždycky chtěl a co jsem v jejich tvorbě vyhledával, přičemž "Old Mornings Dawn" to nabízí úplně stejně jako starší alba, přestože možná malinko jiným způsobem. Osobně si ovšem myslím, že je to změna maximálně kosmetická, neboť ten opravdový základ tam stále je, a přestože už jsem slyšel mírně rozčarované názory od některých hardcore fanoušků, z mého pohledu se Summoning i přes propast sedmi let od "Oath Bound" v jádru nezměnili - a tohle je přesně ten případ, kdy je to naprosto v pořádku a kdy by naopak nebylo žádoucí, aby docházelo k nějakým velkým posunům. Summoning v roce 2013 jsou pro mě stále ti staří dobří Summoning, minimálně čistě co do kvality, a za to jsem upřímně rád...
Monsterfuck - 8/10

Rakouská legenda klávesového black metalu nachystala po letech odmlky velkolepý návrat. To samozřejmě vybízí k otázce, co se za sedm let v táboře tohoto dua vlastně změnilo a zda dlouhé čekání na novou placku stálo za to. Po opravdu výborném intru "Evernight", které splňuje všechny parametry potřebné k uvození Tolkienovské fantasy atmosféry, následuje Summoningovská klasika - kytary na podkreslení, majestátnost kláves a co především - tradiční zvuk, který z téhle dříve bezejmenné skupiny utvořil velikána (samozřejmě bráno v rámci undergroundových vod). Že by se za těch x let nic nezměnilo, se rozhodně tvrdit nedá, písně se zdají být posluchačsky čitelnější, což podle mě není u Summoning vůbec špatně, a možná právě tento fakt pomáhá nasát z alba tu kýženou náladu, se kterou se páni autoři snažili na posluchače vyrukovat. Výsledný číselný verdikt cítím mezi osmi a půl a devíti body. Pro vyšší známku jsem se nakonec rozhodl kvůli naprosto nehudebnímu ohledu, a to logu, které je snad mým nejoblíbenějším v rámci celého metalového pole, a jak ho jinak docenit, než ve výsledném hodnocení Rakušanům přilepšit.
Kaňour - 9/10

Průměrné hodnocení v redakci: 8,5/10
Přidat komentář

Saxon: Brno - Fléda, 10.6.2013

Pondělí v 19:23 | Stick |  Reporty
Saxon - Brno 2013Jedna z anglických kapel, která se služebně dokáže rovnat takovým velikánům, jako jsou Iron Maiden nebo Judas Priest, to jsou Saxon. Skupina, jejíž věkový průměr se pohybuje kolem 60 let a její nejmladší člen má za chvíli padesátku na krku. Je obdivuhodné, že po takové době a v pokročilejším (takřka důchodovém věku) mají chuť a sílu táhnout káru dál, vydávat desky a dokonce je podporovat dlouhými turné. Jedinou českou zastávkou na turné k desce "Sacrifice" se stala brněnská Fléda. A já byl u toho a jsem za to rád...

Co mě dost pozitivně překvapilo, byl začátek. Začít se mělo v osm a taky prakticky krátce po osmé spustila předkapela s názvem AC Angry. Sice jsem měl ze začátku velký problém se zvukem, který byl namíchaný dost prapodivným způsobem. Bicí přeřvávaly vše a sólová kytara prakticky nebyla slyšet. To se ale naštěstí v průběhu prvních dvou skladeb pomalu ale jistě srovnalo. Muzika to nebyla sice nijak objevná, ale na rozehřátí to stačilo. Kapela do lidí hustila osmdesátkový heavy metal plný piva, sexu a rock and rollu. Vzhledem k tomu, že se během jejich setu teprve klub začal zaplňovat, měli AC Angry poněkud nevděčnou pozici, ale dokázali se s ní poprat celkem s grácií. Jednoduše standardní heavy rockový buchar, který se dal vydržet v pohodě, navíc docela ke kapele formátu Saxon docela slušně zapadl.

Ovšem to hlavní mělo teprve přijít, což byli angličtí heavy metaloví veteráni. Těm po krátké pauze spustilo na úvod intro z aktuální desky "Sacrifice", na kterou navazoval ihned titulní flák. A kola z oceli se mohla rozjet naplno. Jak už jsem zmiňoval v úvodu, jedná se už o postarší pány, takže očekávat nějaké zběsilé řádění a běhání po pódiu by asi hraničilo s absurdní naivitou, přesto koncert energii nepostrádal. Za takové hlavní představitele Saxon se nejspíš dají považovat zpěvák Biff Byford se svou pověstnou platinovou hřívou a kytarista Paul Quinn, kterému pro změnu nechyběla nezbytná hučka na hlavě. Ovšem koncert si užívali všichni zúčastnění pánové. Bylo fajn, že Saxon řádně provětrali novinku a že to nesklouzlo ke kolikrát trapnému scénaři, kdy se zahrají dvě věci z aktuální desky, ke které se jede turné, a pak už se omílají dokola ty samé fláky. Tady ne, zaznělo věcí rovnou šest, a všechny fungovaly mezi starými hity, jako "Heavy Metal Thunder" či "Strong Arm of the Law" naprosto výtečně. Fléda byla relativně zaplněná, ale rozhodně ne nadoraz, což bylo docela příjemné, nevznikaly mačkanice a všichni měli svůj prostor, aby si mohli koncert náležitě vychutnat. Kapela postupně pookřávala díky velmi pozitivním reakcím publika, tudíž se ze začátku podmračeně vypadající Biff začal více usmívat a trochu blbnout. Že jsou rádi za každého fanouška, který na koncert přijde, krásně prezentovala následující příhoda. Během letitého fláku "Wheels of Steel" se v rukou jednoho z fanoušků objevil vinyl tohoto alba. Biff Byford si toho všiml a vinyl mu sebral, vyžádal si od jednoho z techniků fixu, přímo na pódiu jej podepsal a následně jej fanouškovi vrátil. To jsem na koncertě viděl poprvé, ale tímto činem u mě Byford a jeho kumpáni nevyčíslitelně stoupl v ceně. Saxon předvedli srdcový výkon, který musel potěšit opravdu každého fanouška tvrdé rockové muziky. Tři generace fanoušků si užívali jak skladby z poslední doby, tak třepali makovicemi na letité fláky z hlubokých 80. let. Fungovaly i výlety do alb, které v rámci diskografie kapely nejsou tak provařené. Takovým příklad byl například "Conquistador" z desky "Metalhead". U té bych si sice odpustil bicí sólo, ale naštěstí příliš nebrzdilo dramaturgii a spád vystoupení. Trochu mě zamrzelo, že prakticky nesáhli do skvělých alb "The Inner Sanctum" či "Into the Labyrinth", člověk ale nemůže mít všechno. Tahle oslava rockové hudby byla naprosto precizní a po necelých dvou hodinách byl všemu konec, všichni byli zbrocení potem, ale přesto všem panoval spokojený úsměv ve tvářích, takový to byl skvělý koncert.

Fotky byly vypůjčeny ze serveru Xichty.cz (autor: Lukáš Urbaník)

Saxon - Brno 2013
Počet komentářů: 4

SILVER ROCKET SUMMER SUMMA

Pondělí v 16:58 | Monsterfuck |  Koncerty & Akce
SRSS 2013SILVER ROCKET SUMMER SUMMA
21. a 22. června 2013
Hrad Točník

Paramount Styles (USA), Obits (USA), Bellini (IT / USA), Auxes (USA / D), OTK, Lyssa, MRC Riddims (USA), Tim Remis (USA), Planety, Tomáš Palucha, Unkilled Worker Machine, Kontroll, Familea Miranda (CL / SPA), Zkouška sirén, Fetch!, Or

Za zkratkou SRSS se skrývá každoroční akce, kterou už od roku 2003 pořádá vždy v létě label Silver Rocket. A protože letos jde o desetileté výročí, Silver Rocket Summer Summa nabídne během dvou dnů na hradě Točník početnější line-up, než bývá zvykem. "Chtěli jsme dát dohromady kapely, s kterými jsme si za těch deset let nejvíc sedli do noty," vysvětlují lidé ze Silver Rocket filozofii letošního výběru.

Paramount Styles v čele se Scottem McCloudem ze znovuobnovených Girls Against Boys vystoupí v plné sestavě letos jen jedenkrát - a to právě na Točníku. Brooklynští Obits právě dokončili své třetí album pro respektovaný label Sub Pop a své turné si naplánovali tak, aby mohli hrát na Silver Rocket Summer Summa. Novou desku mají dokončenou i Bellini - nahrávali ji opět se Stevem Albinim z Shellac a vyjít by měla během letošního roku na Temporary Residence (Black Heart Procession, Mono, Pinback, Maserati atd.). Punkové trio Auxes je se Silver Rocket pevně spojeno stejně jako projekt MRC Riddims, v němž podniká výpravy do hlubin "bass music" DJ a producent Oktopus z Dälek. Autobusák a banjista Tim Remis právě vydává 10" na tuzemském labelu Lokal Rekorc a chilsko-španělská Familea Miranda se nedávno představila na společné desce s domácími Lyssa a OTK. A tím se dostáváme k místním borcům: Unkilled Worker Machine, Planety, Kontroll, Fetch!, Zkouška sirén, Or a Tomáš Palucha.

Vstup na Silver Rocket Summer Summa je 400 Kč na oba dny (300 Kč na jeden den), každý den se na hradě Točník začíná v 18.00, k dispozici jsou dvě pódia. Info na webu www.silver-rocket.org nebo na e-mailu uv@silver-rocket.org

[tisková zpráva pořadatele]
Přidat komentář

<code> podepsali smlouvu

Pondělí v 15:39 | Monsterfuck |  Music News
codeAvantgardní black metalisté <code> ohlašují, že podepsali smlouvu pro vydání svého třetího dlouhohrajícího alba, jež by mělo vyjít ještě v průběhu letošního roku - novou stájí kapely se stala polská firma Agonia Records. Deska je již nahrána a aktuálně se přistoupí k mixování, jež by mělo proběhnout v červenci v Londýně. <code> prohlásili, že je novinka jejich "doposud nejdynamičtějším a nejnáročnějším materiálem", a dále pokračují prohlášením ohledně podepsání kontraktu:

"<code> s potěšením oznamují nedávný podpis smlouvy s Agonia Records na naše dvě další alba, z nichž to první vyjde během tohoto roku. Rádi bychom poděkovali Agonii za jejich podporu a nadšení a velice se těšíme na spolupráci s nimi na našich nejnovějších počinech."

Novinka bude první deskou <code>, na níž se nebudou podílet dva dlouholetí členové Vicotnik (Dødheimsgard, ex-Ved Buens Ende) a Kvohst (Hexvessel, ex-Dødheimsgard) - ten první odešel v roce 2010 a druhý o rok později. <code> doposud vydali dvě dlouhohrající desky - "Nouveau Gloaming" (2005) a "Resplendent Grotesque" (2009)
Přidat komentář

Detaily o dvou srpnových novinkách

Pondělí v 14:24 | Ježura |  Music News
>>> Finové Turisas odhalili většinu podstatných informací o nástupci desky "Stand Up and Fight" z roku 2011. Novinka ponese název "Turisas2013" a vyjde na přelomu srpna a září letošního roku, konkrétně 21. srpna ve Finsku, 26. srpna v Evropě a 3. září v Severní Americe. Všechna vydání se uskuteční pod hlavičkou labelu Century Media Records.

Album produkoval zpěvák Mathias Nygård, který spolu s kytaristou Jussim Wickströmem většinu desky rovněž nahrál v osamělém domku za hranicí Helsinek. Zbytek vznikl ve třech různých studiích - bicí v Atomic Spa Studio, orchestrace ve 5 Studio (oboje v Helsinkách) a většina vokálů a spousta dalších prvků pak v Sound Supreme Studio v Hämeenlinna, kde už vznikaly předchozí dvě desky "The Varangian Way" a "Stand Up and Fight". Mix a mastering proběhl v londýnských Orgone Studios s producentem Jaimem Gomezem Arellanem, který má na kontě spolupráci třeba s Ghost, Cathedral, Primordial nebo Ulver.

Mathias "Warlord" Nygård komentuje: "Co se týče produkce, je to pravý opak vycizelovaného a masivního 'Stand Up and Fight'. Je to hrubé, suché a hodně přímočaré, ale pořád si to udržuje typickou Turisas-rozmáchlost. Lidé nás ujišťují, že nám to naživo strašně šlape, a chtěli jsme, aby bylo album více založeno právě na tom a ne na orchestrální masivnosti. Je to naše zatím nejpestřejší nahrávka, a i když různé skladby znějí hodně odlišně, myslím, že jejich společným jmenovatelem je spousta energie."

Turisas by se u nás měli ukázat 2. října, kdy vystoupí ve Zlíně v rámci putovního Heidenfestu.

>>> Na srpen nachystali svoji novou desku také kanadští thrashoví klasici Annihilator. Jejich nové dítko dostalo jméno "Feast" a label UDR ho vydá 23. srpna v Evropě, respektive 27. srpna v Severní Americe. Album vyjde v několika formátech a budou to tyto - klasický jewelcase, LP, limitovaný digibook, digitální download a D2C fan balíček. Limitovaný digibook bude obsahovat také druhé CD "Re-Kill", což je v roce 2012 nahraná bestofka. Tato verze bude rovněž opatřena obalem s 3D efektem.

Tracklist "Feast":
01. Deadlock
02. No Way Out
03. Smear Campaign
04. No Surrender
05. Wrapped
06. Perfect Angel Eyes
07. Demon Code
08. Fight the World
09. One Falls, Two Rise

Tracklist "Re-Kill":
01. Fun Palace
02. Alison Hell
03. King of the Kill
04. Never, Neverland
05. Set the World on Fire
06. Welcome to Your Death W.T.Y.D.
07. Nozone
08. Bloodbath
09. 21
10. Stonewall
11. Ultra Motion
12. Time Bomb
13. Refresh the Demon
14. Word Salad
15. Brain Dance
Počet komentářů: 2

Shots from Deneb - Shots from Deneb

Neděle v 21:31 | Kaša |  Recenze
Shots from Deneb papírově nezapadají mezi typické zástupce polské metalové scény. Když se totiž řekne Polsko a metal, tak si většina lidí okamžitě vybaví death metalové spolky, jejichž status se během let vypracoval v takřka legendární. Osobně mě v končinách našich severních sousedů nenapadá jediná kapela, která by měla hudebně co dočinění se stoner/sludge metalem, kam čtveřice z Poznaně spadá, a přiznám se, že vzhledem ke kvalitě debutového počinu "Shots from Deneb" si nemyslím, že tomu za pár let bude jinak, protože to, co pánové stvořili, není nic pamětihodného a vlastně ani zajímavého.

Osobně nic proti stoner metalu nemám, spoustu kapel mám hodně rád, ale parta kolem frontmana Krzycha na své prvotině dost nešikovně mísí starý americký HC se stonerovými kytarami a doom/sludgovými momenty, což není nic proti ničemu, ale muselo by to mít hlavu a patu. Takhle se dají skladby vlastně rozdělit do dvou skupin. Ta jedna, rychlejší, čerpá inspiraci primárně ze starých HC/punk spolků jako Black Flag či Cro-Mags, přičemž v té druhé, pomalejší, se citují Crowbar a Electric Wizard. Občas jsem měl dokonce pocit, že poslouchám demo raných High on Fire. Kapele, která sedm let existovala pod jménem The Chainguns a jež se letos přejmenovala na Shots from Deneb, sice můžu oprávněně vyčítat nedostatek vlastního výraziva, ale co se jí nedaří nahnat na skladatelské originalitě a neotřelosti, to hravě dohání svým nasazením a upřímností. Album zní, jako by bylo nahráno živě ve studiu a i přes slabší zvuk, který je na mě až moc špinavý, se v tomto ohledu nedá nic moc vytknout, protože to k tomuto stylu už to tak trochu patří.

Když už jsem tady rozdělil písně na dva zdánlivě neslučitelné tábory, tak si tuto pomůcku ponechám i nadále. Úvodní "The Haven" se s tím moc nepáře a bez zbytečných okolků ji odstartuje kytarového dvojspřežení, jež se pohybuje od hladového riffování po sludgovější momenty a vůbec to není špatné. Spolu s ní lze do kategorie svižnějších (zároveň o hodně zábavnějších) písní zařadit "War Never Changes", šlapavou "Ordowik" a "One of the Void". Ani v jednom případě se nejedná o nic světoborného, ale syrový vokál Krzycha jde líp dohromady s rychlejším hudebním podkladem trojice ve složení Karol, Johnny a Rzeźniu. Všechny tyto zmíněné kousky v sobě mají trošku z výše uvedených kapel, nicméně vlivy oldschool hardcoru mírně převládají, což platí zvláště pro "War Never Changes", která mě svou úderností uzemnila. Bicí se pustí do dvoukopákové řežby a hned mám chuť zapomenout na všechny pomalejší pasáže, které doposud desku brzdily.

Shots from DenebSprávně chápete, že tyto "brzdy" jsou ony utahanější skladby, ve kterých mi Shots from Deneb přijdou méně uvěřitelní a ne tak jistí. "Six Shots from Deneb" je ještě zachráněna agresivním vokálem a (na kapelu) nezvykle agresivním riffem, ale ostatní z těchto písní už nemají ani ty záchranné momenty, jež by je držely nad vodou. "Simulacra" je jedním příkladů, kdy forma zvítězila nad obsahem a nudný, podprůměrný sludge/stoner není nic, co by kapele slušelo. Navíc jsem si v této skladbě uvědomil, že zpěvák a kytarista Krzychu nedisponuje v několika polohách zrovna příjemným vokálem. V údernějších kouscích to tak nepřijde, ale "Simulacra" či "To the Relic" ukazují, že vedle průměrné skladatelské formy je on tím dalším faktorem, který kapele nedovolí nadýchnout se k většímu rozletu. Při pohledu na tracklist jsem se dost těšil na závěrečnou "… the Cargo Arrived", nicméně jsem byl mírně rozčarován, protože místo epické skladby mnoha nálad jsem dostal čtyřminutovou instrumentálku, která díky slušné kytarové lince neurazí, následovaná minutkou ticha a nakonec další kratší instrumentálku, jež zaujme maximálně silným klávesovým podkladem. Toť vše.

Čtyřicet minut je za námi a mně zůstává na patře pachuť napůl povedené nahrávky, z které jsem si toho moc neodnesl. Pár skladeb je skutečně silných a hodně baví, nicméně se najde stejný počet slabších, možná až vyloženě slabých, kusů, které "Shots from Deneb" na atraktivitě nepřidají. Jako jednotlivé písně by možná i ty slabší fungovaly obstojně, ale takto v rámci celku pouze podtrhují nevyrovnanost a nedotaženost, kvůli které kapelu rozhodně v budoucnu vyhledávat nebudu.

Tracklist:
01. The Haven - 02:58
02. Awaiting the Cargo… - 03:52
03. Six Shots from Deneb - 05:03
04. War Never Changes - 02:48
05. Ordowik - 03:26
06. Simulacra - 05:38
07. One of the Void - 03:22
08. All Deteriorate - 03:56
09. To the Relic - 05:13
10. … the Cargo Arrives - 08:24

Hodnocení: 4,5/10


[K recenzi poskytl: Shots from Deneb]
Přidat komentář

Další články

Kam dál

hradbysamoty