Progstone : debut album "Out from there" out now!

Včera v 23:37 | MF |  Music News
Progstone : debut album "Out from there" out now!

Where the road ends and the desert begins, Progstone distils a both crude and melodic rock whose energy demands to be released on stage.

Born 4 years ago in Switzerland as a four-piece stoner/grunge/progressive band, Progstone released a debut short effort in 2012 with an EP called in the wild before to make its first steps on stage. A first conclusive try for the band which need then to move forward to make a real "professional" album.

In 2014, Progstone releases his long-awaited first studio full-length effort (Shape, Worry Blast) and the least we can say is that the group does not skimp on resources ! Recorded at the Alternative Recording Studio in Sion (Switzerland) mixed in Seattle's (USA) at London Bridge Studio (Pearl Jam - Alice In Chains - Soundgarden...) and mastered in Los Angeles by Howie Weinberg (Nirvana, Red Hot Chili Peppers,...), the album is available right now through Chamosound Records and a bunch of songs are up for streaming on ReverbNation.


For fans of Alice in Chains, Pearl Jam, Soundgarden...


[tisková zpráva]
 


Henric Blomqvist & Friends - All of Your Illusions

Včera v 21:19 | Kaša |  Recenze
Já vím, že to je zbytečné, protože je to víc než patrné už z titulku článku, ale přesto je nutné to říct i oficiálně. "All of Your Illusions" je, světe div se, sólovým albem týpka jménem Henric Blomqvist, s jehož finální podobou mu pomáhaly další osobnosti rockové scény, takže z toho plyne zařazení alba pod hlavičku Henric Blomqvist & Friends. Tak, a tajemství je venku. Teď už jen stačí si říct, kdo že to vlastně je Henric Blomqvist, protože ani kdybyste mě mučili, tak před tím, než nám tohle album do redakce k recenzi přišlo, jsem neměl ani nejmenší páru, odkud bych tohle jméno měl znát, nebo kam jej zařadit.

A upřímně řečeno, o moc chytřejší nejsem ani nyní, protože Henrica si nelze spojit s nějakým větším jménem rockové scény. Tento kytarista se narodil před 44 lety ve finském Pietarsaari, kde rovněž žije. O jeho profesionálních hudebních zkušenostech se mi toho moc zjistit nepodařilo, a když už jsem našel nějakou zmínku o účinkování či hostování v té či oné kapele, tak se jednalo o tak neznámá jména, že bych vám jen zatěžoval mysl spoustou neznámých názvů, které beztak ještě před dočtením recenze zapomenete. Ale nevěřím, že všichni jsou v hudebních končinách severského hard rocku tak neznalí jako já, tak si dovolím jen tak pro úplnost vypíchnout jisté Tinderbox, v jejich řadách se ohříval několik let. Vidíte, já říkal, že to jsou neznámá jména.

No, ale pojďme do současnosti. Henric dostal před lety nápad dát dohromady něco se svými známými - vokalisty, mezi něž patří i Doogie White, kterému kryl s kytarou v ruce záda při dvou koncertech v domovském Finsku. To se psal rok 2009 a jistým způsobem tak byly položeny základy "All of Your Illusions", protože je to i bývalý vokalista Rainbow (aktuálně zpívá ve WAMI), který se jako jeden ze zpěváků schovává za oním označením & Friends. Spolu s několika dalšími členy Henricových bývalých působišť a pěveckými jmény, o kterých ještě bude řeč, se skladatelsky spolupodílel na tvorbě jednotlivých písní a vzhledem k tomu, že jak Henric, tak ostatní členové jeho doprovodné kapely, jež dávala jeho debutové album dohromady, se hlásí k odkazu starých hard rockových klasik, jako jsou Deep Purple, nebo právě Rainbow, tak je nad slunce jasné, co očekávat od "All of Your Illusions" po hudební stránce.

Správně, je to onen zmíněný hard rock. Přesněji řečeno hard rock staré školy. Skladby jsou téměř všechny jednoduché, tedy přesně tak, jak tomu bývalo kdysi. Žádné vyložené kejkle se nekonají, snad jen s výjimkou kytarových sól ústředního instrumentalisty a několika výletů černobílých klapek, za nimiž sedí jistý Sven Wannas. Ten dostal poměrně dost prostoru se svými klávesy a hammondy, takže umocňuje místy až retro vyznění celé desky, jež má možná moderní zvuk, ale kompozičně jako by se na ní skladby rozkutálely ze starých gramodesek. Což ovšem nechápejte jako výtku, jen poukázání na to, že komu tahle hudba příliš nevoní ani v podání těch největších jmen žánru, tak nemá cenu "All of Your Illusions" vůbec poslouchat. Já vím, že to nezní jako zrovna lákavá pozvánka k albu, kterému jsem v závěru napálil nadprůměrné hodnocení, ale takhle to prostě je.

"All of Your Illusions" je tradicionalistický, možná by se slušelo říct až konzervativní počin, kterému nechybí duše a nebýt několika slabších písní v polovině hrací doby, tak bych neměl v podstatě vůbec žádných výtek, ale přesto je desítka skladeb při téměř hodinové stopáži poměrně dost. Ono to tak nepřijde v průběhu takových těch vyložených hitů, které se okamžitě staly nosnými pilíři celé desky. Jmenovitě můžu vypíchnout "Place of Fear", "Thunderbrigade", "Till the End of Time" nebo "Lonely as I Am" a "Perfect Dream". Ty všechny mají takovou tu pověstnou magii, díky které dokáží upoutat hned na první poslech. Zvlášť dobrá je v tomto ohledu dvojice "Place of Fear" a "Perfect Dream", již bych z fleku pasoval na nejlepší kousky desetiskladbové kolekce.

Pak tady máme několik písní, které vyloženě nenadchnou, ale do špatných záležitostí mají taky hezky daleko. Příkladně "Pain That Gains". Jedná se o pomalejší skladbu na baladickém základu a s tesknou vokální linkou Jukky Nummiho, který podtrhuje neveselé ladění kláves, jež oproti svěží kytaře staví barikádu z bolesti a bezmoci. "Black Sky" je velmi přímočarý song, který bych si dokázal představit i s obrazovým ztvárněním, protože všechny předpoklady pro obmotání si posluchače už po prvním poslechu má. A to včetně nezbytného melodického refrénu a chytlavé struktury, ale v kontextu ostatních songů, které toho v sobě skrývají víc než jen líbivou atmosféru a melodie směle zanikne.

Pokud to až doposud vyznělo tak, že Doogie White je tím hlavním zpěvákem "All of Your Illusions", protože ostatní jsem tak nějak opomíjel, tak se omlouvám a vězte, že svůj vokál propůjčil pouze skvělé "Lonely as I Am". Zbylé kompozice si mezi sebou rozdělili Henricovi krajané Jarai Tiura, Johan Mattjus a Jukka Nummi. Ani jeden z nich neoplývá vznešeným rockovým rodokmenem, ale vokalisté jsou to dobří. Uvěřitelní a hlavně žádná ořezávatka, protože třeba Tiura se do toho v "Thunderbrigade" umí pěkně opřít. Pokud se bojíte, že díky čtyřem různým vokálům bude album znít spíš jako nějaká kompilace, tak jste na omylu. Všichni zúčastnění disponují podobnou barvou hlasu, že je až škoda, když se při jejich výběru nehledělo na větší variabilitu, ale budiž. Když už nic, tak zní album o to víc semknutě.


Tak trochu stranou stojí dvojice instrumentálních kusů "Plenty of Reasons" a "All of Your Illusions", kdy obě reprezentují jinou stránku Blomqvistovy kytarové zručnosti. Prvně jmenovaná je velmi pomalá, táhlá skladba s melancholickou atmosférou, kterou mistr šesti strun ze svého nástroje loudí, jako by se nechumelilo. Pravda, zastřihnutí křídel by v tomto případě neuškodilo, ale zase nelze říct, že by se poslech nedal vydržet. To závěrečná titulní píseň je jejím opakem. Rychlejší, proměnlivější struktura a hlavně velmi překvapivé zapojení orientálních melodií, jež skladbu pomalu, ale jistě rozjíždí. Přičtěte k tomu až etnické bicí, které spolu s kytarou splynuly v jeden celek a na závěr snad nelze zařadit lepší píseň.

Musím říct, že k mému vlastnímu překvapení je "All of Your Illusions" svěží deska plné poctivých hard rockových písní s pořádnou dávkou dobrých momentů. Skladby baví, jsou barvité a hlavně nepůsobí jako laciná kopie starých kousků, které utvářely historii. Mně osobně by nevadilo album o pár minut zkrátit, ovšem na druhou strunu se mi docela těžce vybírají skladby, které bych v celé délce bez problémů oželel. I to značí o tom, že Henric Blomqvist & Friends vystřihl prostřednictvím svého sólového debutu "All of Your Illusions" razantní pozdrav všem příznivcům takto laděné hudby. A já mu za to děkuji.

Tracklist:
01. Place of Fear - 05:12
02. Thunderbrigade - 06:38
03. Pain that Gains - 04:59
04. Black Sky - 04:25
05. Plenty of Reasons - 04:38
06. Till the End of Time - 05:30
07. When We Were Young - 05:37
08. Perfect Dream - 05:50
09. Lonely as I Am - 05:28
10. All of Your Illusions - 06:33

Hodnocení: 7/10


English summary:
I am quite surprised that I got so good and fresh album from an unknown name like Henric Blomqvist. The record is in vein of old hard rock classics and it reminds me bands like Deep Purple or Rainbow, but it is not a problem at all. When the songs are so entertaining like this, I do not care that I already have heard some moments before somewhere else. "All of Your Illusions" contains many great tracks which worship methods of old idols, but it is not afraid to show them in a modern conception. Great musicianship, great songs and simply great album.

[K recenzi poskytl: Inverse Records]

Redakční eintopf #67 - září 2014

Včera v 19:52 | MF |  Redakční eintopf
Žádné blafy, přátelé. Naši redakční všehochuť připravujeme s láskou sobě vlastní a její gró tvoří jenom ty nejvybranější suroviny! Začátkem každého měsíce vám Sicmaggot tým představí sérii alb, která byste si v jeho průběhu neměli nechat projít mezi prsty! Jaké delikatesy tedy skrývá rockovo-metalový rendlík tentokrát?

Vzhledem k tomu, že se nám eintopfová rubrika začala v jistém slova smyslu vymykat z rukou, zavedli jsme od tohoto dílu nové omezení. Protože se občas nějaký text zvrhl ve vypisování půlky seznamu vydávaných alb, čímž pak příslušný jednohrnec podle mého skromného názoru začal trochu postrádat smysl, rozhodli jsme se, že od nynějška může každý redaktor ve svém textu zmínit maximálně tři desky (jedno, jestli v pozitivním nebo negativním smyslu) včetně té, již si zvolil jako tu hlavní. Důvod je jednoduše ten, aby to byl trochu boj a aby tam všichni psali opravdu jen to, na co se těší, ne vypisovali padesát věcí, aby nevypadali jak vidláci jen díky tomu, že nezmínili nové Blut aus Nord, ačkoliv tu kapelu vlastně neposlouchají...

Pojďme už však k měsíci září, jehož hlavní dění se evidentně odehraje v hlubokém kosmu. Redakce se vyslovila jasně - suverénně nejočekávanější záležitostí měsíce je chaotický ambient black metal v podání švýcarských astronautů Darkspace. Očekávání jsou veliká, některým (šéf)redaktorům vlhne spodní prádlo už v předstihu, a jestli je to vše v případě "Dark Space III I" na místě, to se ukáže hned zkraje měsíce. Ani další skupina není zrovna vrchol normálnosti, protože druhý nejvyšší index očekávání patří (pro někoho možná trochu překvapivě) holandským psychedelickým krautrockerům Monomyth, jejichž loňský eponymní debut nemalou část z nás posadil na zadek, takže i na jeho pokračování v podobě "Further" jsme hodně zvědaví. A nakonec ani třetí nejočekávanější místo nepatří žádné velké hvězdě - Norové Khold jsou však v jistých kruzích docela kultovní a jejich nová deska "Til endes" bude první po dlouhých šesti letech, takže ani zde není zvědavost od věci...

MF pro září: Darkspace - Dark Space III I

Tak nějak se mi zdá, že v letošním roce jsem ještě neměl opravdu velké dilema, co do eintopfu napsat, naopak jsem si vždycky dokázal bez nějakých větších problémů určit jednu desku, u níž jsem mohl tvrdit, že se na ni těším nejvíc. V září se to ale mění, protože zde vyjdou dva počiny, u nichž bych nijak neváhal s nejvyšším indexem očekávání. Tím prvním je KONEČNĚ nový opus geniálních Švýcarů Darkspace. Tihle bohové chaotického kosmického black metalu patří k mým snad nejoblíbenějším skupinám vůbec, protože cokoliv pod jejich hlavičkou vyjde, to je nepopsatelně uhrančivá hypnotická a fantastická záležitost, jež rozmetává veškerou konkurenci na prach. Jednoduše řečeno, vedle téhle kapely vypadá 99 % metalové scény jako naprosto bezvýznamné hovno. Poslední "Dark Space III" vyšlo už před dlouhými šesti roky, ale dodnes se té desky nemůžu nabažit a s každým novým poslechem je to pořád stejná síla jako poprvé. Na "Dark Space III I" mám tedy vcelku logicky ta úplně nejvyšší očekávání a nároky, a jestli v následné recenzi nedám 10/10, tak to bude obrovské zklamání, protože tady nic jiného než nejvyšší hodnocení neberu. Otázkou ovšem zůstává, co je zač onen druhý počin, jenž dokázal Darkspace vyzvat na souboj. Ten se jmenuje "Further" a pochází z dílny holandských krautrockerů Monomyth, jejichž eponymní debut mě v loňském roce smetl takovým způsobem, že jsem okamžitě upaloval si to koupit na těch nejlimitovanějších vinylech. Ne nadarmo se tahle instrumentální vintage psychedelie stala jedním z mých největších objevů loňska. Tím pádem jsem setsakra zvědavý, s čím Monomyth přijdou na pokračování, zvlášť když je to po pouhém roce. V té natěšenosti však přece jen o kus vedou Darkspace, jelikož jejich novinku vyhlížím již několik dlouhých let.

DATUM VYDÁNÍ: 6. 9.
INDEX OČEKÁVÁNÍ: 10/10

Ježura pro září: Dark Fortress - Venereal Dawn

Jak na to tak koukám, tak letos si to chudé září vyžralo za překvapivě plodný srpen. Jako ne, že by nevycházelo nic zajímavého (ostatně tipy kolegů obsahují desky, které většinou asi za poslech stát budou), jenže mě prostě nic z toho netankuje ani přibližně tak, abych šmikal metr a vyhlížel, kdy už to tu bude. Nějaké drobty se ale přeci jen našly, takže hudebně o hladu nezůstane ani chudák Ježura. Tentokrát to u mě vyhrávají Němci Dark Fortress, protože je mám v hledáčku od té doby, co mě skoro dva a půl roku totálně sestřelili naživo, a vydání jejich už sedmé desky "Venereal Dawn" je konečně pádný důvod utnout to věčné odkládání. To na počin "Til endes" mě norští Khold nalákali relativně nedávno, jenže ten nový matroš zněl naživo tak dobře, že si tuhle fošnu mezi prsty rozhodně proklouznout nenechám. No, a když už jsme v tom, celkem zvědavý jsem i na to, co předvedou Ophis, když už jsem si jejich "Abhorrence in Opulence" vzal na recenzi...

DATUM VYDÁNÍ: 1. 9.
INDEX OČEKÁVÁNÍ: 6/10

Kaša pro září: Joe Bonamassa - Different Shades of Blue

Ačkoli bych si za normálních okolností dokázal ze zářijového seznamu chystaných novinek vybrat hned několik metalových jmen, tak tentokrát bude moje srdíčko tančit v rockovém rytmu. Důvod? Mám hned tři. Příspěvek do své diskografie jménem "Pure Heavy" totiž vydá norská sebranka Audrey Horne, která mě s minulým "Youngblood" velmi příjemně zaskočila. Hodně se však těším i na nového Slashe, který s Mylesem Kennedym za mikrofonem přinesl v podobě "Apocalyptic Love" velmi solidní porci šlapavého rock'n'rollu, a nevidím důvod, proč se obávat nějakého zklamání, takže "World on Fire" si své místo v tomto mém výběru určitě obhájí. No, a konečně je tady blues rocková hvězda Joe Bonamassa. Mám pro tohohle sympaťáka strašnou slabost někdy od dob, kdy vydal "The Ballad of John Henry", a od té doby si v mém osobním posluchačském spektru vypracoval nezaměnitelné místo a velmi rád a pravidelně se k jeho albům vracím. "Different Shades of Blue", které vyjde koncem září, bude vůbec prvním albem, na němž se sejde pouze Bonamassův autorský materiál bez klasických předělávek, takže jsem hodně zvědavý.

DATUM VYDÁNÍ: 23. 9.
INDEX OČEKÁVÁNÍ: 7/10

nK_! pro září: In Flames - Siren Charms

Nejraději bych si vytrhal vlasy, protože jsem v srpnovém eintopfu zapomněl na Godsmack! Absolutně netuším, jak se to mohlo stát. Kdybych mohl, šoupnu fošnu s připitomělým názvem "1000hp" ještě sem. Smůla, že něco takového je nemyslitelné, ale září je pro mou maličkost naštěstí i tak poměrně plodné. Nejvíce se bezesporu těším na nové In Flames, které s každou další deskou žeru více a více. Vůbec mi nevadí, že postupně "měknou" - právě naopak. Dále jsem hodně moc zvědavý na novinku Cannibal Corpse jménem "A Skeletal Domain" (7/10) a doufám, že půjde o zlomovou nahrávku, která by mě donutila tuhle řeznickou kapelu začít znovu zhusta poslouchat z pohodlí domova. Co si budeme povídat, poslední dvě alba nebyla špatná, svým starším bratříčkům však nesahají ani po kolenní pahýl.

DATUM VYDÁNÍ: 5. 9.
INDEX OČEKÁVÁNÍ: 8/10

Zajus pro září: Monomyth - Further

Psaní eintopfu pro září jsem odkládal až do poslední možné chvíle z jediného důvodu: doufal jsem totiž, že se objeví deska, kterou bych do něj mohl s chutí napsat. V zářijové nabídce totiž není doslova nic. Přesto jsou tu však dva počiny, na které jsem zvědavý. Prvně jsou tu Monomyth se svou druhou fošnou "Further", která slibuje přinejmenším zajímavý poslech na pomezí krautrocku a psychedelie. Zatímco u zbytku redakce vyvolal debut této kapely nesmírně vřelé přijetí, sám jsem se k němu dostal až se zpožděním a nikdy do něj pořádně nepronikl. Proto doufám, že na "Further" budu již náležitě připraven a stihnu si jej užít, dokud půjde o aktuální záležitost. Mou druhou volbou pro měsíc září je pak "Dark Space III I" záhadných Darkspace. O této kapele slýchám jen to nejlepší, ostatně stačí se podívat o pár odstavců výše na odstaveček kolegy MF, a to by v tom byl čert, aby na těchto řečech nebylo něco pravdy. Sám jsem je však dosud neslyšel, takže zatímco u Monomyth vím alespoň rámcově co čekat, u Darkspace tápu ve tmě, což má také své klady. Proto volím Monomyth a předpokládám, že známku na konci tohoto odstavce samotné "Further" hravě přeskočí.

DATUM VYDÁNÍ: 19. 9.
INDEX OČEKÁVÁNÍ: 6/10

Prdovous pro září: Khold - Til endes

Když jsem projížděl zářijovou chudou úrodu, zaujalo mě jen několik alb. Ale i když je spočítám na prstech jedné ruky a ještě mi dva zbydou, nízký počet bohatě vyvažují zajímavá jména. První z nich, Monomyth, loni vydali album, které se ke mně sice dostalo až se zpožděním, nicméně některé kolegy s přehledem uzemnilo. Věřím, že jen roční mezera mezi loňskou titulkou a letošním "Further" nebude mít na kvalitu desky vliv. Druhá dvě jména se ozvýají po několika letech mlčení a v obou případech věřím, že to bude pecka. V případě Darkspace proto, že tahle tajuplná smečka snad ani jiné desky dělat neumí a popravdě se ani nedivím tomu, že MF srší optimismem a vysokým očekáváním už od doby, co další počin oznámili. Mým favoritem pro září jsou však Khold. Nový materiál představený na Brutal Assaultu mě pěkně namlsal a fakt se těším, jak bude znít z alba, protože podle oné dvojice skladeb to vypadá na velice solidní desku i v případě, že by to byly skladby nejlepší.

DATUM VYDÁNÍ: 29. 9.
INDEX OČEKÁVÁNÍ: 7/10

Kaňour pro září: Darkspace - Darkspace III I

Jestliže prázdninové měsíce přinesly velký počet zajímavých nahrávek, v tomto ohledu je září znatelně chudší. Ale i tak se vybrat rozhodně dá a především volba hlavního taháku je tentokrát nadmíru jednoduchá. Naservírována je totiž lahůdka pro všechny vymetače všech černých děr a teď opravdu nemyslím těch děr, které si zajisté každý představil. Ano, v září nás opět navštíví astrální vizionáři Darkspace spolu s očekávaným pokračovatelem fantastického "Darkspace III". Není moc desek, kterým bych z fleku pálil deset z deseti, ale "Darkspace III" do téhle elitní společnosti patří a to říkám i jako člověk, jenž hudbu Darkspace dennodenně nevyhledává. Jediné, čeho se trochu obávám, je ztuhnutí na místě, k čemuž výrazně svádí název "Darkspace III I", ale to je jen taková nedůležitá pesimistická prognóza. S nijak valnou natěšeností, ale zato s velkou zvědavostí hledím vstříc "This Island, Our Funeral", což je název novinkové desky skotských Falloch. Přes debutovou "Where Distant Spirits Remain" jsem se především kvůli vokálním linkám nebyl schopen přenést, ale přesto z téhle kapely cítím, že má na to vyprodukovat opravdu zajímavou nahrávku. Zajímavý - takový bude následující měsíc.

DATUM VYDÁNÍ: 6. 9.
INDEX OČEKÁVÁNÍ: 8/10

Thy Mirra pro září: The Contortionist - Language

Tentokrát to vezmu taky stručně. Z nějakých mých fakt oblíbených jmen se nic velkého bohužel opět nechystá. V jednoduchosti tedy: možná se v nějakém závanu mrtvolné nálady dokopu k tomu, abych si aspoň pustil nové Cannibal Corpse, ale vysokou šanci tomu fakt nedávam. Co se týče Darkspace a jejich "Darkspace III I", tak nějak tuším, i z výpovědi mých kolegů, že nepůjde o marnou věc, takže si je určitě naordinuji také, ovšem bude to moje první zkušenost s nimi, takže nevím co čekat a jak indexovat očekávání. No, a nakonec musím zmínit The Contortionist a jejich třetí desku "Language". V mojí partě se The Contortionist obvykle označují slovem "sračka", takže jsem zvědav, jestli bude "Language" zajímavým albem, za které by se nemuseli stydět ani Cynic, či to bude totální post-ambi-djent-generic-hipster shit s vesmírem a trojúhelníky na obalu. Soudě podle prvního singlu "Language I: Intuition", to spíš ukazuje na možnost č. 2. Nechám se tedy překvapit, zda mi trojka od The Contortionist poslouží jako zdroj hudební inspirace, nebo zlé zábavy a výsměchu pro mě a mojí djentovou partu.

DATUM VYDÁNÍ: 16. 9.
INDEX OČEKÁVÁNÍ: 2/10

Deska měsíce dle redakce: Darkspace - Dark Space III I

Barometr očekávání v redakci: 30,5/80


Optimista měsíce: MF Úžasný
Pesimista měsíce: Thy Mirra Křičící

Nová deska Acherontas začátkem příštího roku

Včera v 19:05 | MF |  Music News
Okultní black metalisté Acherontas z Řecka oznámili, že v lednu roku 2015 vydají své páté dlouhohrající album. Jeho název bude znít "Ma-Ion Formulas of Reptilian Unification" a kapela slibuje, že jej podpoří i koncertně (potvrzen už je festival Kings of Black Metal, který se odehraje koncem dubna - prozatimní soupiska dále nabízí ještě italský projekt Deathrow). Jakékoliv další informace o desce aktuálně nejsou k dispozici.

"Ma-Ion Formulas of Reptilian Unification" se stane nástupcem počinu "Amenti - Ψαλμοί Αίματος και Αστρικά Οράματα", jenž vyšel v květnu 2013 pod značkou World Terror Committee jako digipack CD, červená MC kazeta (300 kusů), černé 2LP a rudé 2LP (100 kusů).

Manes s detaily o comebackové desce

Včera v 17:38 | MF |  Music News
Norští experimentátoři Manes odhalili detaily o své první desce po obnově své činnosti (celkově půjde o čtvrtou dlouhohrající nahrávku). Obal a tracklist "Be All End All" si prohlédněte okolo. Počin bude k dostání od 10. října u Debemur Morti Productions jako digipack CD, limitované CD ("pyramidové balení"), 12'' LP a download. Prý se bude jednat o "nejexperimentálnější a nejambicióznější práci" kapely.

Před nedávném Manes vydali 7'' EP "Vntrve", jehož součástí byly dvě skladby z "Be All End All" - "A Deathpact Most Imminent" v albové verzi a "Broken Fire" v alternativní verzi. Obě si můžete pustit na Bandcampu.

Mimoto ještě Manes po své obnově stihli vydat kompilaci "Teeth, Toes and Other Trinkets", jejíž součástí byly různé raritky.

Tracklist "Be All End All":
01. A Deathpact Most Imminent
02. Ars Moriendi (The Lower Crown)
03. A Safe Place in the Unsafe
04. Blanket of Ashes
05. Broken Fire
06. Free as in Free to Leave
07. Name the Serpent
08. The Nature and Function of Sacrifice
09. Turn the Streams

Nové album Menace Ruine

Včera v 16:14 | MF |  Music News
Avantgardní drone/black metalisté Menace Ruine z Montrealu v Kanadě vydají na podzim svou pátou řadovou desku. Novinka se jmenuje "Venus Armata" a na trhu se objeví 14. října pod značkou labelu Profound Lore Records.

Obal "Venus Armata" se nachází napravo, tracklist zase níže. Ukázku v podobě skladby "Red Sulphur" si můžete pustit na Soundcloudu.

"Venus Armata" se stane následovníkem počinu "Alight in Ashes", který vyšel v říjnu 2012 taktéž u Profound Lore.

Tracklist "Venus Armata":
01. Soften Our Evil Hearts
02. Red Sulphur
03. Marriage in Death
04. Soothing But Cruel
05. Belly of the Closed House
06. Torture of Fire
07. Venus Armata

Streetmachine: předobjednávka nové desky

Včera v 14:53 | MF |  Music News
Streetmachine: předobjednávka nové desky

Nová deska KULT je právě ve výrobě. Takže předobjednávej 11 songů v raženým digipack bookletu na http://www.undergroundmerch.cz/

Spolu s deskou přichází podzimní tour a novej klip k singlu z desky s názvem Zůstaň hladovej natočenej ve spolupráci s FX Studiem, kterej měl premiéru v neděli ve 20.00 hod na Facebooku.

[tisková zpráva kapely]


Nové video Holotropic

Včera v 13:05 | MF |  Music News
Po stále aktuálnom lyric videu ku piesni "Traveller" (https://www.youtube.com/watch?v=-1kILMK0A7w) predstavujú bratislavskí prog/extreme metalisti Holotropic ďalšiu pieseň zo svojho debutu "Permeate". Tentokrát vo forme gitarového 'playthrough' videa prichádza pieseň "Filters". Kapela tým zároveň predstavuje ďalšieho hosťujúceho hudobníka, ktorý sa na čochvíľa vydávanom albume predstaví. Je ním Martin Schuster z pražských Mindwork a Face the Day. Jeho gitarové sóla si môžete pozrieť aj vo videu.

[tisková zpráva kapely]


Giraffe Tongue Orchestra nastupují do studia

Včera v 9:44 | Ježura |  Music News
Giraffe Tongue Orchestra je jméno nového projektu, na kterém se podílejí pánové Brent Hinds (Mastodon - kytara/vokály), Ben Weinman (The Dillinger Escape Plan - kytara), Eric Avery (ex-Jane's Addiction - baskytara) a Jon Theodore (ex-The Mars Volta - bicí). A právě tahle sestava na konci srpna nastoupila do studia, aby tam nahrála svůj debut. Dohled bude nad Giraffe Tongue Orchestra držet producent Ross Robinson (KoRn, Slipknot). To je bohužel zatím jediné info, které je o chystané desce známo. Na artwork, tracklist, datum vydání, label a dokonce i na to, jak by mohla znít, si tak budeme muset ještě počkat.

Poslední deska Mastodon se jmenuje "Once More 'Round the Sun", vyšla 24. června letošního roku u Reprise Records a to ve dvou variantách - klasické CD a luxusní 2LP+CD set. The Dillinger Escape Plan vydali své zatím poslední album "One of Us Is the Killer" 14. května 2013 v kolaboraci labelů Sumerian Records a Party Smasher. Deska vyšla na CD, několika variantách LP, jako LP+CD a také jako digitální download.

Kdo vlastně jsme a proč tvoříme Sicmaggot

Neděle v 21:01 | MF |  Články
Když jsem před třemi lety spouštěl rubriku s prapodivným názvem "články", avizoval jsem, že se zde mohou objevovat recenze a reporty nemetalových interpretů, což se také v následujících letech dělo. Relativně nedávno jsme se rozhodli od toho upustit a zpětně všechny tyto články přeřadit do klasických recenzí a reportů, protože recenze je recenze bez ohledu na žánr dané desky, nehledě na fakt, že máme v oblibě i jiné věci než metal, takže už toho bylo přespříliš a byl v tom bordel.

Ona rubrika článků však tím pádem trochu zeje prázdnotou a je otázka, co s ní, když jsme ji (zcela záměrně) nezrušili. Už v době, kdy se spouštěla, jsem měl v hlavě nápad, že by se zde tu a tam mohla objevit třeba něčí úvaha (bez nároku na terminologickou přesnost) na nějaké (samozřejmě hudební) téma. Už tehdy jsem však tušil, že to asi bude chvíli trvat, než něco takového opravdu vznikne, jelikož jsem si byl vědom své vrozené lenosti a také faktu, že ostatní kolegové za mnou v tomto ohledu nijak zvlášť nezaostávají, což je docela s podivem, jelikož já jsem na prokrastinaci takový expert, že mě překonává snad už jedině Metallica s tvorbou nové desky. Tak či onak, trvalo to pouhé tři roky, než jsem se k něčemu takovému odhodlal - a to něco samozřejmě přichází právě teď.

Otázkou je, nad čím vlastně budeme uvažovat. Popravdě mě k tomuto tématu přimělo několik komentářů, které se tu v průběhu let objevily především pod recenzemi. Jde o komentáře typu "jak si můžete jako profíci dovolit napsat tohle a tohle", "od profesionálů bych teda nadávky nečekal" nebo naopak z opačného soudku "zprcali jste mojí oblíbenou kapelu, ale stejně jste jenom amatérskej blog, takže váš názor nemá žádnou cenu". Nejsou to přesné citace, ale něco v tomhle smyslu se tu již nejednou objevilo.

Postupem času jsem si tak nějak uvědomil, že jsme to vlastně ještě nikdy nikde neřekli, za koho se považujeme, proč a s jakou motivací to všechno vlastně děláme. Spousta z kolegů z ostatních webzinů má v informacích o webu nějaké "manifesty" nebo svou filozofii ventilují skrze pravidelné redakční sloupky a editorialy. My jsme nikdy nic takového neměli a nedělali, pořád jen sypeme tuny recenzí a nic víc. Nevadí, pojďme to napravit teď - tedy, alespoň částečně, protože tohle žádný "manifest Sicmaggotu" opravdu není. Spíš je to menší povídání o tom, jak to vnímám jenom já osobně, moji kolegové to třeba mohou vidět trochu jinak nebo se mnou rovnou nemusí souhlasit vůbec v ničem.

Každopádně, profesionálové rozhodně nejsme, to je asi zřejmé. Jak se to pozná? Inu, vcelku jednoduše… řekl bych, že profesionální hudební kritik je ten, kdo vystudoval nějakou asi žurnalistiku (netuším, jestli třeba není nějaký obor přímo kritiky, jelikož jsem se o to v životě nezajímal) a kdo za své kritizování (kritika může být samozřejmě pozitivní i negativní) dostává zaplaceno.

První podmínku "jak poznat profesionála" nesplňuje nikdo z nás. Někteří z redakce vysokou školu vůbec nedělali, jeden případ na ni ještě věk ani nemá a většina z nás, co nějakou vysokou školu studují nebo vystudovali, si zvolila technická odvětví, nikoliv humanitní. Jedinými humanitními výjimkami budiž Prdovous a redakční benjamínek Thy Mirra, jenž v současné době jako jediný studuje alespoň něco trochu příbuzného žurnalistice, a sice český jazyk. Ani studium českého jazyka vás však podle mě nepředurčuje ke dráze profesionálního kritika - přinejmenším ne přímo.

Ohledně druhé podmínky se pak nemá příliš cenu bavit - je asi docela jasné, že nám za psaní recenzí samozřejmě nikdo nic neplatí. Což o to, mně by se to rozhodně líbilo a věřím tomu, že ani ostatní kolegové by nějakou tou kačkou za poslouchání podprůměrného power metalu nepohrdli, ale bohužel se doposud žádný mecenáš s naditým měšcem nenašel. Netřeba však dodávat, že stále doufáme, že se jednou najde!

Tím pádem se nabízí otázka, za koho se tedy považujeme. Odpověď na ni je však až prozaicky prostá - jsme jenom hudební fanoušci. Nic víc, ale ani nic míň. Kdyby se mě na tohle někdy někdo zeptal, mám už dlouhou dobu v záloze jednu výbornou odpověď, ale protože to za všechny ty roky nikdo nikdy neudělal, použiju to teď - nejsme hudební publicisté, jsme publikující hudební fanoušci. Jestli je to dobře nebo špatně, to ať posoudí každý sám.

Rozhodně se nepovažujeme a nikdy jsme se nepovažovali za něco víc jen proto, že máme nějakou stránku. Jsme normální fandové jako každý jiný, dokážeme se do nějaké kapely zbláznit, jiné zase nesnášíme; na koncertech se s radostí opíjíme a vstupné si (většinou) platíme sami jako všichni ostatní. Pořád si víc desek koupíme, než dostaneme na recenze. Jediný rozdíl mezi námi a všemi "normálními" fanoušky je pouze ten, že o hudbě navíc sem tam něco napíšeme a zveřejníme, protože nás to baví. Baví nás hudba (obecně), baví nás psát (taky obecně) a baví nás psát o hudbě, to je všechno.

Na tom, že jsme jenom nadšenci, zhola nic nezmění ani to, že se snažíme, aby to naše snažení za něco stálo (dokonce tak moc, že jsem napsal dvakrát snahu v jedné větě). Možná to zní trochu paradoxně, když fungujeme na blogu, sami víme, že to úplný ideál není, ale přinejmenším po té obsahové stránce se snažíme. Ačkoliv je pravda, že třeba ne vždy se to povede, občas člověk nemá svůj den a ve třicáté recenzi na goregrind v řadě už prostě nevíte, co tam psát, ale obecně tam ta snaha je a (snad ne úplně naivně) doufáme, že je to alespoň trošku vidět (což je logické - kdybychom to tak nebrali, nebyl by důvod to dělat).


Možná by se někdo mohl zeptat - jak tedy můžete psát recenze, když jste jenom obyčejní fanoušci? Jak si můžete vůbec dovolit něco kritizovat? Samozřejmě je to velice dobrá otázka, zcela vážně. Jak si to můžeme dovolit? Velice jednoduše - i samotný náš přístup k psaní recenzí je ryze fanouškovský. Nikdy jsme se netvářili, že to, co napíšeme, je nějaké dogma a jediná pravá a ta správná pravda, která by měla všem neosvíceným otevřít oči. Je to jen jeden subjektivní názor jednoho konkrétního člověka… když je pod recenzí jedno hodnocení, tak jsou to dva subjektivní názory, dvou konkrétních lidí. Toť vše.

Na druhou stranu, dovolím si tvrdit, že nějaký minimální přehled o hudbě máme. Když vezmu sám sebe, rockovou a metalovou hudbu jsem začal poslouchat někdy v druhé polovině 90. let, což už je nějaký ten pátek. Za svůj život jsem slyšel tisíce desek všech možných žánrů a dnes dokážu ocenit hudbu od rapu až k extrémnímu metalu, od rádiového popíku až po noise. A ostatní jsou na tom podobně - v podstatě u všech kolegů bych vám dokázal říct, že něco (a také co konkrétně) si rádi pustí mimo metal. Jaká je lepší kvalifikace psát recenze než to, že má člověk hudbu rád a rád ji poslouchá? Stoprocentně objektivní nemohou být ani ti profesionálové, kteří na to mají školy a berou za to prachy.

Netváříme se jako odborníci, protože jimi nejsme, to říkáme upřímně. Až na jednu výjimku, již shodou náhod opět reprezentuje Thy Mirra, nejsme aktivní muzikanti (tím je myšleno, že nehrajeme v žádných kapelách), a třeba já osobně nepoznám, jaký je rozdíl mezi tónem c a tónem d - tím pádem takové věci v recenzích ani neřeším. Hudbu ve své podstatě hodnotíme velmi triviálně - líbí nebo nelíbí. Akorát to prostě trochu víc okecáváme, protože nás to baví.

Navíc díky tomu, že jsme jenom fanoušci, si můžeme dovolit bez problémů dovolit napsat, co si opravdu myslíme, a klidně můžeme i používat nadávky, je-li to adekvátní. Když nám něco přijde jako regulérní sračka, není prostě důvod to tou sračkou nenazvat. Fandové při diskuzi u piva to taky řeknou, my to prostě napíšeme do recenze. A naopak když se do něčeho nadchneme, umíme to ocenit (a ne nutně jen desítkou v recenzi, opravdu si ty desky kupujeme a na koncerty chodíme!). Možná máme trochu specifičtější vkus než "průměrný" posluchač (samozřejmě berte s nadhledem, za elitáře se fakt nepovažujeme a sami máme v oblibě nejeden škvár), ale to už je vedlejší. Je nám vcelku jedno, jestli nízkou známkou třeba naštveme nějakého zhrzeného posluchače, kapelu nebo její label, protože upřímnost je nám přednější. Nicméně vzhledem k tomu, že už teď je tento text možná až příliš dlouhý a nerad bych vás unudil k smrti, si o tématu hodnocení recenzí povíme zase příště - a jestli se jen trochu zadaří, tak to bude dříve než za tři roky…

Mare di Dirac - Tupilaq

Neděle v 19:51 | Prdovous |  Recenze
Ambient je, stejně jako další žánry, skutečně bohatý na nejrůznější kapely, nicméně sám o sobě není tolik žánrem, jako spíš formou vyjádření, protože není vázán konkrétními výrazovými prvky, na rozdíl od většiny jiných žánrů. Díky tomu se dá pod škatuli ambientu zařadit kde co, od konvenčnějších autorů vycházejících z post-rocku až po experimenty, které se snaží zhudebnit samotné prázdno a jejichž hudbu je často docela těžké pobrat. Letošní nahrávka Mare di Dirac se řadí do té druhé kategorie, takže dnes tu budeme mít co do činění s ambientem hloubavým, temným a především silně rituálním.

"Tupilaq" je v inuitské mytologii vyobrazení nebezpečné bestie sloužící tamním šamanům při rituálech, které se Mare di Dirac pokouší co nejlépe zhudebnit a přenést do nitra posluchače. Tomu odpovídá široká paleta nástrojů, zvuků a vůbec celá atmosféra díla. Zvony, tibetské mísy, didgeridoo, smyčce vytvářející téměř hororové napětí, náhodně hrající trubka, bubny a celá škála hluků, kde nahrávané člověk nedokáže pořádně rozlišit od syntetizovaných. Jen těžko tenhle organický celek popsat, Mare di Dirac totiž jdou až na dřeň a z hudby nechávají naprosté minimum. Minimalismus je cítit odevšad, a kdybych měl jejich hudbu vizualizovat, představil bych se bílou plochu, tu a tam porušenou, tu a tam naprosto chorobnou. Obraz čistě vypolstrované stěny blázince se střídá s ledovcovou jeskyní a snad i dusivým pocitem sněhové závěje. Nikdy jsem ani jeden z těchhle výjevů na vlastní kůži nezažil, takže nezbývá než popouštět uzdu vlastní fantazii.

Do "Tupilaq" není paradoxně tak těžké se dostat, člověk za první tři, čtyři poslechy zjistí na čem je, začne vstřebávat onu tajemnou, hypnotickou atmosféru a pak pečlivě probádává všechny detaily, které mu tenhle výlet mezi šamanské rituály nabídne. Mnohem těžší je přijmout ten moment, kdy už nic dalšího nenásleduje, zbývá jen nekonečně prázdný prostor, který přímo vyzývá k doufání, že se za ním vynoří něco víc. A ono ne. Už tolik nezáleží na tom, jestli se dokopete ke konci alba, nebo rozkryjete všechny jeho vrstvy a sáhnete si do samého nitra, zjištění je to skoro stejné. Nechtě to připomíná doufání, že po smrti přece něco musí existovat a lidský život nemůže skončit jen tak.


Jako většina podobných ambientů je i tohle album Mare di Dirac především o pocitech, o samotném zážitku z poslechu, než o samotné hudbě, která tu hraje spíš roli prostředníka k výletu do vlastní hlavy. To z "Tupilaq" rozhodně nedělá záležitost pro každého. Když přihlédnu k hudební stránce, tak to platí dvojnásob. Chtělo by se říct, že svým způsobem je tahle deska krásná, svým minimalistickým charakterem snad uklidňující, to by ale v sobě nesměla skrývat něco, co mě neustále drží ve střehu, a to ani nemluvím o závěrečné skladbě "Granular Rite", při které mám ještě teď zježené chlupy na zátylku. Pokud chcete nevšední poslech a zážitek, který vás svým charakterem dalece přesáhne a přitom v zásadě vychází z lidských pudů a přirozenosti, tak je "Tupilaq" deska přesně pro vás. Hádám, že ostatním příliš mnoho neřekne.

Tracklist:
01. Umlat - 03:48
02. Thecomposition - 05:32
03. Unhz - 06:31
04. Sintensi Aborigena - 08:56
05. Granular Rite - 14:32

Hodnocení: bez hodnocení


English summary:
I have not heard about Mare di Dirac before but I have to confess that their album "Tupilaq" pleased me a lot. Minimalistic approach, wide range of ritual instruments and strong, mystic atmosphere make this album a really sensational thing which opens gates into another worlds. Magic of Inuit shamans is omnipresent and musicalizing a piece of their mythology is an unforgettable experience. It gives you space for your own imagination which is the reason why every listening session is different - each time differently horrifying, differently perfect. I do not rate with a number because this is music (or rather a ritual) whose spirituality cannot be expressed with a number. You have to find and value this spirituality yourself.

O Mare di Dirac jsem slyšel prvně a musím přiznat, že jejich deska "Tupilaq" mě velmi potěšila. Hudební minimalismus, široká paleta rituálních nástrojů a silná, tajemná atmosféra dělají z alba velmi pocitovou záležitost, která otevírá brány do jiných světů. Magie inuitských šamanů je všudypřítomná a tohle zhudebnění kusu jejich mytologie je zážitek, na který se nezapomíná. Nechává prostor fantasii, díky čemuž je každý poslech jiný, pokaždé jinak děsivý, jinak dokonalý. Nehodnotím číslem, neboť tohle je hudba (nebo spíš rituál), jejíž duševní přesah se číslem ohodnotit nedá. Ten musí nalézt a zhodnotit každý sám.

[K recenzi poskytl: Dusktone]

Co se chystá

Neděle v 18:37 | MF |  Blog News
Jednou jsme to tu již nesměle nakousli v průběhu minulé blogové novinky, která však vyšla v době konání Brutal Assaultu, takže ji možná někteří z vás nezachytili. Tím pádem si to povíme znovu, protože teď už je to aktuální a také je to (pro nás) relativně důležité... A co že jde? Inu, nic složitého - jednoduše co zrovna chystáme...

Předně, jak už jsme v té minulé novince řekli, uděláme tu a tam nějakou retro recenzi. Přemýšleli jsme o tom už delší dobu, ale znáte nás, jsme prostě líné lemry. Každopádně, teď už na to konečně dojde... někdy to bude metal, někdy nebude; někdy to bude nějaké zapadlé a zapomenuté album, někdy naopak legendární; někdy to bude třeba jen pár let staré, jindy zase půjde o retro v doslovném slova smyslu. Pár kousků již máme napsaných, ale chceme tím trochu šetřit, takže tyhle vzpomínkové recenze rozhodně nebudou chodit ven každý týden... Nicméně, první z nich se objeví ve středu večer a můžeme prozradit, že zamíříme do hlubokých 70. let v Československu :)

Kromě toho jsme ještě posledně vyhrožovali, že máme v plánu i nějaké další věci. Jedna z nich už se také začala hýbat, takže nebude od věci si povědět, oč půjde. Dříve jsme do sekce "články" dávali recenze a reporty mimo oblast metalu... možná jste si všimli, že jsme je před časem zpětně přesunuli do klasických příslušných rubrik, díky čemuž nám ona volnější sekce trochu zeje prázdnotou. Co s ní? Naprosto jednoduše to, k čemu měla být určena původně - k článkům všeho druhu a na volné téma.

To vám asi nic moc neřeklo, takže konkrétně. Jednou z těchto věcí (ono toho bude víc, ale dokud se k tomu dalšímu nedokopeme, radši nebudeme nic neslibovat) budou jakési úvahy, zamyšlení nebo prostě taková uvolněnější povídání na různá témata, která se samozřejmě budou nějak dotýkat muziky, protože traktáty o tom, jak si šel Ježura koupit rohlíky do konzumu, vás opravdu obtěžovat nebudeme. Kromě té spojitosti s hudbou v tom však nebude žádné omezení... i když, možná ani ta hudba nebude nakonec zas tak striktní, ale aspoň ze začátku se toho budeme držet. Zatím jsem se do toho vrhnul jen já sám, nicméně doufám, že kolegové také časem nějakých pár písmenek vyplodí, a jsem zvědavý, s čím případně přijdou. Tak jako tak, ono první povídání vyjde už dnes přesně v devět hodin večer. První článek tohoto druhu pak bude správně sebestředný a egocentrický, protože se bude týkat něčeho, co jsme už asi měli napsat dávno - jak ke tvorbě Sicmaggot přistupujeme, jakou máme motivaci a za koho se vlastně považujeme...


Blut aus Nord informují o nové desce

Neděle v 17:52 | MF |  Music News
Už nějakou dobu se ví, že avantgardní black metalisté Blut aus Nord z Francie pracují na třetí části série "Memoria Vetusta". Nyní se vydání alba přiblížilo - "Memoria Vetusta III - Saturnian Poetry" bude k dostání od 10. října u Debemur Morti Productions, obal se nachází vpravo a tracklist níže.

Za zmínku jistě stojí, že autorem přebalu je známý kreslíř Kristian "Necrolord" Wåhlin (Bathory, Tiamat, Amorphis, Dissection). O celkový layout alba se pak postaral Dehn Sora (Neurosis, Otargos, Ad Hominem + předchozí spolupráce se samotnými Blut aus Nord).

Jak již bylo zmíněno, "Memoria Vetusta III - Saturnian Poetry" bude třetím dílem série. První "Memoria Vetusta I: Fathers of the Icy Age" vyšlo v roce 1996 a druhé "Memoria Vetusta II: Dialogue with the Stars" v roce 2009. Ačkoliv jsou Blut aus Nord známí především díky chaotickému avantgardnímu black metalu, "Memoria Vetusta" kapelu představuje v melodičtější rovině. Debemur Morti o "Memoria Vetusta III - Saturnian Poetry" prohlásili, že "nepůjde o nic menšího než o jedno z nejlepších melodických, epických a velkolepých black metalových alb vůbec".

"Memoria Vetusta III - Saturnian Poetry" bude letos už třetím počinem Blut aus Nord. V lednu vyšlo limitované EP "Debemur MoRTi" na dvou sedmipalcích (jeden černo-stříbrný, druhý černý; 500 kusů) a o měsíc později i na CD (500 kusů). Šlo o nahrávkou vypuštěnou na oslavu stého vydání firmy Debemur Morti. Druhým počinem je pak "Triunity", což je split s francouzským projektem P.H.O.B.O.S. - i zde se o vydání postarali Debemur Morti. Digipack CD se objevilo v červnu, 12'' LP v červenci.

Tracklist "Memoria Vetusta III - Saturnian Poetry":
01. Prelude
02. Paien
03. Tellus Mater
04. Forhist
05. Henosis
06. Metaphor of the Moon
07. Clarissima Mundi Lumina

Detaily o nové fošně Cavalera Conspiracy

Neděle v 15:30 | MF |  Music News
Cavalera Conspiracy, tedy projekt složený především z legendární bratrské dvojice Maxe (Soulfly, Killer Be Killed, ex-Sepultura) a Igora (ex-Sepultura) Cavalerů, odhalila detaily o svém chystaném třetím albu. Počin ponese název "Pandemonium" a vyjde 3. listopadu - obal a tracklist jsou okolo. První uvolněný song "Bonzai Kamakazi" si můžete pustit na Soundcloudu.

Původně se hovořilo o tom, že "Pandemonium" bude natáčet pouze ústřední bratrská dvojice s producentem Jamesem Murphym (Sigh, Novembers Doom, Abigail Williams). Nakonec ale vše dopadlo trochu jinak - na albu se podíleli i kytarista Marc Rizzo (Soulfly) a nový baskytarista Nate Newton (Converge, Old Man Gloom) a produkce se ujal John Gray, s nímž se Max Cavalera a Marco Rizzo už znají díky spolupráci na albech "Prophecy" (2004) a "Dark Ages" (2005) od Soulfly.

Už dříve se Cavalera Conspiracy nechali slyšet, že by se novinka měla nést v grindcorovém stylu. Max Cavalera pak nedávno prohlásil, že album bude "velmi, velmi tvrdé - nejtvrdší ze všech tří. Byl jsem posedlý tím, abych Igora donutil bubnovat ve stylu 'Arise' [čtvrté album Sepultury z roku 1991 - pozn. redakce], všechno rychle."

"Pandemonium" bude navazovat na album "Blunt Force Trauma" z března 2011.


Tracklist "Pandemonium":
01. Babylonian Pandemonium
02. Bonzai Kamakazi
03. Scum
04. I, Barbarian
05. Carmunhao
06. Apex Predator
07. Insurrection
08. Not Losing the Edge
09. Father of Hate
10. The Crucible
11. Deus Ex Machina
12. Porra

Videoklipy od Prong a Skeletonwitch

Neděle v 13:48 | Kaňour |  Music News
>>> Američané Prong, kterým v letošním roce vyšla nová deska "Ruining Lives", zveřejnili nový videoklip ke skladbě "Remove, Separate Self" právě z novinkového alba. O podobu videoklipu se postarali režiséři Brian Cox a Marcelo Palomino.


>>> Nový videoklip mají rovněž zámořští thrash metalisté Skeletonwitch. Vizuální podoby se dočkala skladba "Unending, Everliving" z loňského alba "Serpents Unleashed". Skeletonwitch se před několika dny vrátili z měsíčního turné po Evropě, kterou procestovali společně se Suffocation a Havok. Všechny tři kapely se rovněž zastavily i v České repbulice na festivalu Brutal Assault.



Kam dál