Ordinance - Relinquishment

Včera v 21:13 | MF |  Recenze
V dobách, kdy ještě nebyl Sicmaggot více jak osmiletý chlapák, ale malinké Sicmaggoťáčko jsem si říkal, že by to bylo skvělé, kdyby si nás sem tam všimla nějaká kapela (nebo label) a chtěla nám poslat desku na recenzi. Uběhlo pár roků a dneska toho dostáváme tolik, že už to všechno nemůžeme přijímat, ani kdybychom chtěli, protože to prostě a jednoduše není v lidských silách všechno psát a hlavně poslouchat. Teď na to sice naoko nadáváme, protože občas nám někdo posílá fakt zvěrstva a také jsme poměrně pravidelně zásobováni nadměrným počtem blbého power metalu, který diplomaticky řečeno není tak úplně naším šálkem kávy, nicméně v jádru jsem za to přinejmenším já (nevím jak kolegové) rád, že nám alba na recenze chodí.

Těch důvodů, proč jsem za to rád, by se našlo víc, nyní je však důležitý především ten, že mezi tím nudným průměrem a spoustou blbostí se tu a tam objeví i skutečně excelentní nahrávka, jíž bych si jinak jen stěží všiml. A skutečně to není jen nějaká klišé průpovídka, protože během těch pár roků jsem tímhle způsobem narazil i na doslova skvostné kapely. Těch příkladů bych mohl uvést řadu, a abyste si nemysleli, že jen tak plácám do větru, klidně mohu vzpomenout třeba na Conjuro Nuclear, Star Matter, Ekove Efrits a samozřejmě také původem francouzský projekt netra, jehož tvorbu jsem si od doby, kdy jsem poprvé slyšel "Sørbyen", zamiloval téměř až fanaticky.

Jak již jistě tušíte, na dnešním programu bude další podobná deska, která jednoho dne dorazila na email mezi tunou dalších věcí a vyklubala se z ní skvělá záležitost. Tu čest máme s finským black metalovým projektem Ordinance, o němž toho příliš nevypátráte… oficiální stránky nejsou žádné, label (s nádherným jazykolamem v názvu - Ahdistuksen Aihio Productions) se s nějakým infem taktéž neobtěžuje a nějaké materiály jsem rovněž nedostal. Použijme tedy neoficiální zdroje, které tvrdí, že jsou Ordinance duo, pocházejí z Helsinek a angažuje se zde jeden člen Totalselfhatred a dále člověk působící v živé sestavě Alghazanth.

Stěžejní je ovšem to, že Ordinance v letošním roce navázali na svůj několik let starý bezejmenný demosnímek prvním dlouhohrajícím albem, jehož název zní "Relinquishment". Popravdě řečeno, podle jeho malované obálky jsem očekával, že půjde o lehce přívětivější formu black metalu, takže mě trochu překvapilo, že je to docela okultní špína. To mi však vůbec nevadí, vlastně spíš naopak, protože mám podobné záležitosti opravdu rád a navíc Ordinance na nahrávce nabízejí mnoho pádných důvodů k tomu, aby si fanoušek tohoto pojetí žánru oblíbil i je.

Ačkoliv Ordinance hrají black metal, jehož mantinely neopouštějí, jejich hudba je svým způsobem docela zvláštní a na každý pád zajímavá. Zároveň bych se nebál říct, že se v ní nachází pár docela paradoxních věcí - nicméně paradoxních v tom dobrém slova smyslu, jelikož i díky tomu je "Relinquishment" tak kvalitní nahrávka. Co tím mám na mysli? Například to, že Ordinance je skutečně čistokrevný a vlastně i docela špinavý black metal, a když jsem jej výše nepřímo označil jako nepříliš přívětivý, nevymýšlel jsem si. Zároveň s tím to však není vyloženě nestravitelné zlo a veškerému undergroundovému přístupu navzdory mě "Relinquishment" dokázalo chytnout hned na první poslech. K čemuž se tedy sluší dodat ještě to, že se tohle nijak nevylučuje s trvanlivostí, protože album je stále výtečné i po mnoha posleších.

Aniž by si to jakkoliv protiřečilo s oním čistokrevným black metalem, hudba Ordinance obsahuje (a to je ten další paradox) i spoustu nápadů, které zde znějí docela netradičně. Jsou to třeba vysoce chytré melodie, pomalejší vsuvky bez syrových kytar, slyšitelná brumlající baskytara, v některých momentech skoro až rituální rytmika nebo celkově relativně proměnlivá struktura kompozic. To vše pak navíc obepíná vysoce povedená a působivá atmosféra, která "Relinquishment" posouvá ještě na vyšší úroveň.


Aby toho nebylo málo, "Relinquishment" se může pyšnit (a slovo "pyšnit" jsem zvolil naprosto záměrně) ještě jednou věcí, jež mě ohromně potěšila - mám na mysli naprosto fenomenální zvuk. V době, kdy je drtivá většina současných nahrávek zprasená plochým soundem, je prostě radost narazit na desku, která zní takhle nádherně. Průměrný dynamický rozsah "Relinquishment" totiž činí úctyhodných 14 decibelů, což je téměř o deset víc, než je v současnosti běžné. A to není jen číslo, nad nímž se mohou ukájet audiofilové, to je skutečně rozdíl, který na první poslech slyšíte uchem. A vedle všech alb dokurvených loudness warem je pak doslova radost, když si člověk pustí počin jako "Relinquishment", protože to je nebe a dudy. Velký palec nahoru!

Ordinance jsou stále zlý black metal (přičemž to "zlo" nemyslím nijak ironicky, tentokrát to myslím jako klad!), zároveň jsou však vysoce nápadití, chytří, umějí vytvořit skvělou atmosféru, některé pasáže jsou takřka dechberoucí a to vše je navíc zalité v úžasném zvukovém kabátku, který je nádherně syrový, podzemní a dynamický zároveň. Ať hledám sebevíc, desce jako "Relinquishment" nemám vůbec co vytknout, protože je to po všech směrech excelentní záležitost. Vůbec neřešte, že je to dlouhohrající debut, protože toto je vysoce vyspělý počin, jemuž drtivá většina letošní žánrové konkurence kouká jen zdálky na záda. Pro fanoušky black metalu naprostá povinnost.

Tracklist:
01. Relinquished - 04:13
02. The Shadowcast - 08:00
03. Yielding Servitude - 10:27
04. Ascending Unto the Unknown - 07:51
05. Peregrination Unto the Inevitable - 07:52
06. Cipher - 05:15
07. Sword of Division - 01:13
08. Waning Light - 07:55
09. For Satan My Soul - 12:33

Hodnocení: 8,5/10


English summary:
To be honest, I did not expect anything special from "Relinquishment". However, Ordinance surprised me a lot because their debut effort is a remarkable piece of music. Their black metal is still raw and evil and yet clever, variable and full of breath-taking moments at the same time. And what is more, the album also has a fantastic sound with great dynamic range - the difference between this and most of the today's records is apparent with the very first listening. "Relinquishment" is nothing but an excellent album and a must have for all black metal fans.

[K recenzi poskytl: Against PR]
 


Drom, Ubožák, Tengri: Praha - Klub Final, 11.12.2014

Včera v 19:32 | Prdovous |  Reporty
Koncertní abstinence mi byla v patách už zhruba týden, takže potřeba dostavit se na nějakou akci libou mým uším se každým dnem zvyšovala exponenciálně a završila se výpravou do pražského Finalu, jenž se mi představil v novém, dost kabátě. V jeho sklepení se představila čtveřice domácích kapel, které spojuje především deprese, zmar, zadumaná atmosféra a hutné riffy, přičemž jsem znal především liberecké Drom. Ty jsem naposledy viděl vloni v Crossu a od té doby mi úspěšně unikali, přičemž mezitím stihli vydat splitko s ruskými Moro Moro Land a docela jsem se na živé provedení nového materiálu těšil. Zbylé trio kapel jsem znal přinejlepším podle názvu (Tengri), nebo vůbec (Keysmoon, Ubožák), došel jsem tedy k tomu, že nejlepší bude nechat se překvapit.

Brzký začátek akce o šesté podvečerní způsobil, že jsem první kapelu vynechal a došel jsem až na Tengri. Z prvních Keysmoon jsem slyšel zhruba poslední song a půl, přičemž to, co jsem slyšel, nebylo vůbec špatné a nakonec jsem trochu zalitoval, že jsem nedošel dřív. V malém prostoru Finalu bylo už docela narváno, i když byl všední den, nízké vstupné očividně udělalo své (a to kluci u vstupu za kilo a víc nabízeli panák tuzemáku, vůbec jejich přístup dost oceňuju). Výměna podia mezi Keysmoon a Tengri proběhla vcelku svižně a jejich půlhodinový set mohla začít. Byl jsem na jejich post-rock obohacený o housle docela zvědavý, protože jsem na jejich tvorbu prakticky neslyšel křivého slova, nicméně ve výsledku jsem vysloveně nadšený nebyl. Tengri hráli tak půl na půl. Dávali do toho všechno, to žádná, ale když nepočítám, že mi občas neseděl zvuk, samotná hudba byla chvílemi vážně skvělá, přičemž bych vyzdvihl hlavně poslední, hodně atmosférický song. Občas ale zničehonic prohodili znaménko a přehoupli se na opačnou stranu polarity, a třeba druhá píseň s dost progresivním feelingem a agresivní hrou bicích mi nesedl vůbec. Nicméně když už to stálo za to, atmosféra by se dala krájet a já si ty chvíle vážně užíval, což pro mě chtě nechtě znamená hledání studiové tvorby a zápis Tengri na (ukrutně dlouhý) "must listen to" seznam.

Ubožák. Pro mě ten večer asi nejzáhadnější jméno, protože jsem absolutně netušil, co by mohlo hrát. Podle tematického zaměření večera jsem očekával nařvaný sludge či stone, nicméně pánové k tomu přidali ještě slušnou porci blacku a záměrně rozladěné kytary. To však rozhodně nebylo negativum, protože do uší bijící disharmonická nesouhra ve výsledku fungovala možná až příliš dobře. Čtveřice muzikantů prezentovala písně dost misantropních názvů jako "Všichni lidi by měli hořet" (což je mimochodem výborný vál) nebo "Zima a strach". Víc jsem si bohužel nezapamatoval, ale dost jsem se u toho bavil. A u hudby ještě několikrát tolik. Když nepočítám, že basák a kytarista za mikrofony přidávali komediální prvky podroušenou rozevlátostí, Ubožák měli všechno, co mě na sludgových bahnech baví. Energie měli na rozdávání, nechyběly naklepávací pasáže stejně jako uzemňující atmosférické plochy, takže jakékoliv důvody k nespokojenosti zůstaly pohřbeny hluboko pod zemí.

Posledním hodina večera patřila libereckým Drom. Než se kapely na podiu vystřídaly, uteklo skoro půl hodiny, a protože ve Finalu platí tvrdá vláda desáté večerní, na jejich set zbylo nějakých pětatřicet minut. To ale nakonec kdovíjak nevadilo, protože i tak to bylo intenzivní. Ze čtyř skladeb se dostalo právě i na dvě novinky z letošního splitka, za což jsem byl vážně rád. Jejich temnější háv mi tehdy dost sedl a dlouho jsem čekal, až si je budu moci poslechnout živě. "Kopí v zádech zabodlé" i o ždibec atmosféričtější "Věčný hlad" fungovaly na výbornou, hlavně silný závěr z druhé jmenované. Ze starších skladeb padly "Bratr a smrt" a "Kruh z ohně a oceli", jestli mě paměť příliš neklame. Bylo mi jasné, že vzhledem k časovému presu na mojí nejoblíbenější "Hrob z ledu a kamení" nedojde, i tak jsem ale mohl odcházet nanejvýš spokojený. Když nepočítám občas trochu nesrozumitelný zvuk, což se vzhledem k obsazení čítající tři kytary dalo pochopit, to byl jasný hřeb večera, nechybělo prakticky nic. Před rokem jsem sice z Crossu odcházel ještě o něco víc nadšený, ale i tak to bylo dobré. Tak snad jednu z mých nejoblíbenějších kapel ze Sudet potkám dřív, než za další rok.

Detaily o nové desce Enslaved

Včera v 17:27 | Ježura |  Music News
Norští vizionáři Enslaved vypustili kompletní informační servis ohledně jejich chystané třinácté desky. Novinka dostala jméno "In Times", její obal (k nahlédnutí vpravo) ručně namaloval dlouholetý spolupracovník kapely, Truls Espedal, a na pultech obchodů se objeví v březnu 2015 - konkrétně 6. (Evropa) respektive 10. (Severní Amerika). Objeví se na ní šest skladeb (tracklist na konci článku) a celková stopáž bude činit 53 minut.

Kytarista a skladatel Ivar Bjørnson o "In Times" pověděl toto: "V těch skladbách a nápadech jsem byl ponořen tak hluboko a tak dlouho, že je složité mít na ně jiný názor než totální zmatek introvertního skladbotepce. Ty skladby jsou rozšířením mého vnitřního a vnějšího života, mých myšlenek, jejichž přítomnosti jsem si vědom, stejně jako těch, které leží příliš hluboko, než aby byly registrovatelné všedním vědomím. Ty skladby jsou ozvěnami grandiózních pozměněných stavů a pozemských mikro událostí. Co víc, jsou samozřejmě výsledkem inspirace v další hudbě a umění. Myslím si, že tohle nové album je nejkonzistentnějším dílem, které jsme zatím stvořili: obsahuje naši 'blackovější' minulost s našimi prog rockovými vlivy, naše současné vědomí absolutní svobody a radost z bytí v kapele, pokud to dává nějaký smysl... Ha, ha, ha. Je v tom víc energie, je to agresivnější ale přitom krásnější a jemnější. Zkrátka to zní jako plné inspirace."

Většina nahrávání "In Times" proběhla v Duper Studios a Solslottet studiu v norském Bergenu, přičemž části desky se nahrávaly v Conclave & Earshot Studios (ve vlastnictví členů Enslaved, Herbranda Larsena a Arve Isdala) a Peersonal Sound Studios Ivara Bjørnsona. Nejrůznější zvukové experimenty byly zachyceny v mobilním studiu v lesích jižně od Bergenu. Produkci desky si vzali na starosti Ivar Bjørnson, Grutle Kjellson, Herbrand Larsen a Iver Sandøy. Mix obstaral Jens Bogren ve Fascination Street Studios ve švédském Örebro.

Enslaved svoji poslední desku "RIITIIR" vydali v září 2012 u Nuclear Blast a to v následujících formátech: jewelcase CD, digipack CD s bonusovým DVD, limitované 2LP (čiré, měděné, splatter a průsvitné zelené provedení) a audiokazeta.

Tracklist "In Times":
01. Thurisaz Dreaming
02. Building With Fire
03. One Thousand Years of Rain
04. Nauthir Bleeding
05. In Times
06. Daylight

RITI OCCULTI TO REISSUE DEBUT FULL-LENGTH; NEW ARTWORK REVEALED

Včera v 15:28 | Ježura |  Music News
Italian doomsters RITI OCCULTI have announced the reissue of their debut self-titled album.

Originally released in 2012 by Epidemie Records, this reissue will be handled by Nordavind Records which will feature all seven songs remastered as well as new artwork by Serena Mastracco.

With their self-titled, the band showcase a new form of black metal - one that blends inextricably with doom and ritualistic music, where the sounds range from Sabbath-esque doom of the '70s to some of the ancient exotic sounds of the East.


"Riti Occulti" will be released worldwide on 23 February 2015 in standard jewel case with an 8 page booklet. The CD will be limited to 300 units and pre-orders are now available right here: https://nordavindrecords.bandcamp.com/album/riti-occulti

In the meantime, fans can already stream two songs on Nordavind's Bandcamp page and watch Riti Occulti's video for the song "Alcyone" at this location: https://www.youtube.com/watch?v=Iym9S_7tzBE

[tisková zpráva]

Septicflesh odtajnili jméno nového bubeníka

Včera v 14:00 | Ježura |  Music News
Řečtí Septicflesh, které zkraje prosince opustil jejich bubeník Fotis Bernardo, nyní oznamují jeho stálou náhradu. Prázdné místo po Fotisovi zaplní Rakušan Kerim "Krimh" Lechner, který se krom svého sólového projektu v minulosti angažoval v řadách Decapitated a jako živý bubeník vypomáhal Behemoth a aktuálně také Vesania. Kapela k této personální akvizici prohlásila následující: "Vítáme Kerima Lechnera v našich řadách! Je pro nás vzrušující začít s ním novou kapitolu a těšíme se, až zase vyrazíme na cesty!"

Rovněž Krimh nešetří nadšením: "Jsem nesmírně poctěn, že se mohu připojit k tak vynikající kapele, která už roky patří mezi mé oblíbené. Hudba Septicflesh je mimořádná a jedinečná. Je melodická a tvrdá, ale s něčím navíc. Přesně jak to mám rád! Nemůžu se dočkat, až se SF začneme novou kapitolu a uvidím se s vámi na cestě."

Dočasnou náhradou za Fotise Bernarda se stal Namtar z nizozemských Carach Angren, který se Septicflesh odehraje 21. prosince vystoupení na Kypru.

Septicflesh v letošním roce vydali svou celkově devátou, po obnově činnosti pak třetí řadovou desku. Počin nese název "Titan" a 20. června jej vydal francouzský label Season of Mist.

Judas Priest znovu vydají "Defenders of the Faith"

Včera v 11:57 | Ježura |  Music News
Legendární heavy metalisté Judas Priest znovu vydají desku "Defenders of the Faith" a to při příležitosti jejího 30. výročí. Půjde o třídiskovou CD edici, přičemž na prvním disku se objeví původní desetiskladbové album v remasterované podobě, a zbylé dva obsáhnou kompletní živák z californské Long Beach Arena, kde Judas Priest vystoupili 5. května 1984 v rámci "Defenders Tour". Přebal výroční edice si můžete prohlédnout vpravo, tracklisty všech tří disků pak najdete na konci článku

Kapela ke znovuvydání "Defenders of the Faith" říká toto: "Od vydání 'Defenders of the Faith' uplynulo 30 let - jsme velice hrdí, že můžeme říct, že se stala klasikou, kterou milují fanoušci Judas Priest po celém světě."

Rozšířená výroční verze "Defenders of the Faith" vyjde 9. března 2015. Její původní verze spatřila světlo světa 29. ledna 1984 pod hlavičkou labelu Columbia Records.

Tracklist "Defenders of the Faith":
Disk 1
01. Freewheel Burning
02. Jawbreaker
03. Rock Hard Ride Free
04. The Sentinel
05. Love Bites
06. Eat Me Alive
07. Some Heads Are Gonna Roll
08. Night Comes Down
09. Heavy Duty
10. Defenders of the Faith

Disk 2
01. Love Bites
02. Jawbreaker
03. Grinder
04. Metal Gods
05. Breaking the Law
06. Sinner
07. Desert Plains
08. Some Heads Are Gonna Roll
09. The Sentinel
10. Rock Hard Ride Free

Disk 3
01. Night Comes Down
02. The Hellion
03. Electric Eye
04. Heavy Duty
05. Defenders of the Faith
06. Freewheel Burning
07. Victim of Changes
08. The Green Manalishi
09. Living After Midnight
10. Hell Bent for Leather
11. You've Got Another Thing Comin'

Progstone unveils two official music videos

Včera v 8:46 | Ježura |  Music News
"Where the road ends and the desert begins, Progstone distils a both crude and melodic rock whose energy demands to be released on stage".

...

A few weeks after the release of its debut full-length album called "Out from there" through Chamosound Records (Worry Blast), Swiss stoner/grunge/progressive conspiracy Progstone has unveiled two official music videos illustrating the title track of the album and "Bark of time" song, available right now for streaming exclusive on PureGrainAudio (Canada/USA) and YouTube.

In other news, a bunch of songs extrated from the album are still up for a quick listening session on ReverbNation.

For the record...

Born 4 years ago in Switzerland as a four-piece stoner/grunge/progressive band, Progstone released a debut short effort in 2012 with an EP called in the wild before to make its first steps on stage. A first conclusive try for the band. So, two years later, Progstone releases his first studio full-length effort and the least we can say is that the group does not skimp on resources ! Recorded at the Alternative Recording Studio in Sion (Switzerland) mixed in Seattle's (USA) at London Bridge Studio (Pearl Jam - Alice InChains - Soundgarden...) and mastered in Los Angeles by Howie Weinberg (Nirvana, Red Hot Chili Peppers,...), the album is available right now through Chamosound Records and a bunch of songs are up for streaming on ReverbNation.

Check the music video here and there // Order the physical album

...

For fans of Alice in Chains, Pearl Jam, Soundgarden...

Website | Facebook | ReverbNation | Label

[tisková zpráva]

Lebensnacht - Uudelleensyntynyt ikuiseen pimeyteen

Úterý v 20:46 | Kaňour |  Recenze
Připouštím, že jednočlenný projekt Lebensnacht nepatří ani v rámci žánru k úplně zavedeným jménům, ale přesto byste si na jeho jedinou stopu v rámci našeho plátku vzpomenout mohli. No dobrá, asi to z vás nedostanu, takže alespoň pro připomenutí. Když tu před nějakým půlrokem profičela recenze na "Syksyn Kuoleminen", druhou řadovku z minulého roku, nedopadlo to úplně slavně, a já tak nějak tušil, že se redakční závody o uloupení recenze na "Uudelleensyntynyt ikuiseen pimeyteen" konat nebudou. A jelikož jsem si podvědomě říkal, že úplně zlé to nebude, nakonec jsem se k napsání několika řádků odhodlal sám.

První věc, která člověka praští do očí během hledání informací o projektu, jsou názvy desek. Ačkoliv Lebensnacht už jen podle jména pochází z Německa, deskám propůjčuje názvy finské. Skladby samotné jsou pak psány již klasicky v mateřštině. Upřímně nevím, jestli za tímto krokem stojí něco víc než jen obdivování skandinávské mentality nebo zvučnost ugrofinských jazyků, každopádně vzhledem k tomu, že každá ze tří dlouhohrajících desek nosí finský název, o náhodu jistojistě nepůjde. Zatímco v problematice názvů je Robert Brockmann, jediný představitel projektu, poměrně stálý, co do vizuálu to tak slavné není. Jednou desku "zdobí" nepříliš povedené logo, podruhé vládne klasické blackové písmo, jemuž dělá společnost západ slunce na pozadí a v případě "Uudelleensyntynyt ikuiseen pimeyteen" je tu zase vesmírný námět, který sám o sobě není špatný, ale nějakou filozofickou spojitost s projektem nejsem s to najít.

S nějakým hudebním posunem je to ještě horší. Nevím, jak je na tom Lebensnacht, ale já bídně - "Uudelleensyntynyt ikuiseen pimeyteen" je mým prvním seznámením s projektem a tam kde doposud srovnávat šlo, hudebně již nepůjde. Tak jako tak, novinka je po hudební stránce pojata poměrně tradičně, je to v základu takový klasický atmosférický black hodně neučesané syrové produkce. To by vlastně nebylo vůbec špatně a já proti takovéto formě nic nemám, spíš naopak. Jenomže Lebensnacht je triviální (a to především po instrumentální stránce) až běda a s sebou to nepřináší žádné ovoce. Copak o to, v minulosti jsme se několikrát přesvědčili, že i se sebeblbější výbavou jde vykouzlit dechberoucí nahrávky, ale v případě Lebensnacht to moc nefunguje.

Ono to vlastně nezačíná vůbec špatně, první dva kusy "Erwacht" a "Blutmeer" na tom ani skladatelsky, ani instrumentálně nejsou nikterak výjimečně dobře, ale díky ambientnímu podkladu mají solidní atmosféru a baví. Zásadní zlom přichází se třetí "Blutsturm", která sice začíná poměrně zajímavě - intrem obsahujícím zurčení řeky, ovšem celé se to nakonec zlomí v nepříliš vydařenou skladbu založenou na souzvuku nějakých tří tónů, který však není rozvíjen, ale jen slepě ohráváván. No, a tak to vesele pokračuje dál. Jednoduché riffy, jednoduché rytmy a konstantně uvadající atmosféra. Čím dále člověk tracklistem prochází, tím víc a víc umírá naděje na nějaké zlepšení, zvrat. Jeho náznak se však přeci jen zjevuje.

Jakés takés probuzení přichází až v poslední třetině desky, ve které na rozdíl od dvou předešlých dílků stoupá úloha ambientu. První vlaštovkou je "Erkenntnis", která začíná čistě ambientně, a i když dále pokračuje pod nadvládou black metalových kytar, ambientní stopa je nadále nezanedbatelná. Kde "Erkenntnis" klávesové dílo započalo, tam ho (vzhledem k názvu i trochu překvapivě) předposlední "Ende" posouvá ještě dál. Hlavní úlohu hrají v přírodě zaznamenané nahrávky a minimalistická kytara, která se na bázi táhlého riffu pohybuje v poměrně jemných vodách a příjemně plyne. Pakliže bych měl ukázat na nejpovedenější kus, prstem bych směřoval právě na "Ende", která má k dokonalosti sice daleko, ale zároveň ke konci posluchače probudí a přinutí si ho konečně říct - jo, to je zajímavé.


Ani náhodou se nedá říct, že by "Uudelleensyntynyt ikuiseen pimeyteen" člověka nějakým výrazným způsobem obtěžovalo, své silnější momenty má, ale většinou je to prostě nuda. Většinu hudby potápí nepříliš velká vyhranost a technická nevyspělost, která je sice v black metalu častokrát vnímána jako přednost, ale v případě Lebensnacht je to spíš kontraproduktivní než oslav-hodné. Překvapivě nejlépe nakonec vyzněly ambientní polohy, v nichž člověk technickou propracovanost snadněji přehlédne a konečně má šanci si hudbu Lebensnacht vyposlechnout bez do mysli se vkrádajících kaněk. Takových momentů je ale na můj vkus málo.

Tracklist:
01. Erwacht - 07:01
02. Blutmeer - 05:00
03. Blutsturm - 04:59
04. Transzendenz - 06:38
05. Zwiegespräch - 07:29
06. Erkenntnis - 06:08
07. Ende - 06:51
08. OH - 00:33

Hodnocení: 3,5/10


English summary:
Although Lebensnacht - in its very core - is not a bad stuff, there are many things which make me think about where the problem is all the time. The beginning is not bad though. I like the first two songs, but maybe just because they are at the very beginning. Worse is that over time, the atmosphere of the record decreases because the audience is not given a sufficient number of significant moments. All is degraded by poor production which unfortunately does not help to reach a better atmosphere. At least at the end of the album there is a surprise - the main role is taken over by ambient which improves feeling of the material at least partially.

[K recenzi poskytl: Naturmacht Productions]

Strains Release Debut Single "Infinite"

Úterý v 19:25 | Ježura |  Music News
Brussels, Belgium (December 10, 2014) - Strains have released the official music video for their debut single "Infinite". The video premiered on YouTube on December 2nd and gained a great response from the audience, resulting in over 5000 views in only a matter of days.

Strains is a brand new modern metal / hardcore act hailing from Opglabbeek, Belgium. Although the group consists of really young members (most of them born in 1993), they've already toured Europe twice with their old band Resurrection, delivering crushing performances on stages all over the continent. They've now decided to renew their image and start a new project with the same members, calling themselves Strains.

"Infinite" tells the story of vocalist Maarten's personal struggle during a long-lasting rehab after being hospitalized for several months and losing all of his powers, making the lyrics rather personal. Strains will announce their first set of shows next week, together with a free download of "Infinite".


Facebook: www.facebook.com/wearestrains
Instagram: www.instagram.com/wearestrains
Twitter: www.twitter.com/wearestrains
Band contact: info@wearestrains.com


[tisková zpráva]

Vychází nová deska Árstíðir lífsins

Úterý v 17:50 | Kaňour |  Music News
Již delší dobu bylo známo, že Árstíðir lífsins mají před vydáním nové desky a nyní bylo "Aldafǫðr ok munka dróttinn" konečně vypuštěno. Konkrétně se jedná o dvojablum, poskytující přes 80 minut hrací doby.

O vydání se postaralo vydavatelství Ván Records, které "Aldafǫðr ok munka dróttinn" nabízí ve formátu 2CD digipacku. K dispozici však bude i formát gatefold 2LP v tmavě červené a černé barvě s dvanáctipalcovým bookletem a oboustranným plakátem. Tohoto vydání bychom se měli dočkat na přelomu ledna a února příštího roku.

Dvě skladby ("Norðsæta gætis, herforingja Ormsins langa" a "Bituls skokra benvargs hreggjar á sér stað") z nové desky si můžete poslechnout prostřednictvím soundcloudu kapely.

Doposud posledním počinem Árstíðir lífsins bylo EP "Þættir úr sǫgu norðrs" z března letošního roku, které vyšlo rovněž u Ván Records.

Code vydají nové album

Úterý v 15:49 | Kaňour |  Music News
Britší Code, kteří doposud kombinovali prvky progrese a black metalu, vydají své první nemetalové album. Deska ponese název "Mut" a k dostání bude od 27. února příštího roku u Agonia Records. Artwork, jehož podobu si můžete prohlédnout napravo, vytvořil Thomas Neulinger.

Album, které bylo nahráváno v Brighton Electric Studios pod dohledem producenta Paula "Win" Winstanleye, se bude dle firemního prohlášení odehrávat ve stylu progresivního post-rocku. Přesvědčit se o tom můžete díky doposud jediné zveřejněné písni "Dialogue" - k poslechu zde.

"Mut" naváže na desku "Augur Nox" z listopadu loňského roku.

Tracklist "Mut":
01. On Blinding Larks
02. Undertone
03. Dialogue
04. Affliction
05. Contours
06. Inland sea
07. Cocoon
08. Numb, an Author
09. The Bloom in the Blast



Drakkar : Once upon a time... In Hell album for full streaming

Úterý v 13:48 | Ježura |  Music News
As previously announced, two years and a half after the reunion of the band and then, the Deluxe reissue of the acclaimed "X-rated" album, Belgian speed-metal legends Drakkar have released a few days ago their brand new full-length album called "Once upon a time... in Hell". A new effort recorded with a line-up including Jonas Sanders as drummer (KomaH, Pro-Pain, Zuul FX) and available right now on CD and digital through Spinal Records (Hell City, KomaH...) // COD&S Distribution.

For the record...

Born in 1983, Drakkar spends a couple of years to find its steady line-up as well as its musical direction. During two years the band composes and evolves into a melodic and technical speed-metal that will hit the mark in live performances. In 1985 Drakkar released its first demo tape acclaimed by both critics and fans. After some gigs in Belgium & France, the band was rewarded with fans' growing enthusiasm before to record a new demo tape which gave the band the opportunity to sign a deal with N.E.W Musidisc. Called "X-Rated", the debut full-length album by the Belgian metallers was released in 1988 all over Europe and gives them the chance to support major bands like Metallica, Overkill or Slayer during their European tours.

Despite their increasing success, Drakkar decided to separate some years later due to contractual difficulties. All the musicians then decided to try their luck on their own side.In 1998 they decided to reunite them in order to work again on projects they left aside a few years ago. The band starts producing powerful, melodic and technical new compositions. One year later, Drakkar came back with a brand new EP but after some gigs : a further break unfortunately occurred then.

On 21st January 2012, the band is officially back to business during a reunion show with new line-up composed of three guitarists and then re-released its "X-rated" remastered album with a new artwork and two new tracks.

In 2014, Drakkar unleashes its new full-length album : "Once upon a time... in Hell".

Stream the whole album | Get the digital / physical copy.

Website | Facebook | Shop

[tisková zpráva]

Ephel Duath končí

Úterý v 10:59 | Ježura |  Music News
Italská avantgardní formace Ephel Duath oznámila ukončení aktivit. Na veřejnost se tato informace dostala skrze Facebook, kam zakladatel a leader kapely, Davide Tiso, umístil následující prohlášení:

"Dnes [5. prosince - pozn. redakce] jsem se rozhodl uložit Ephel Duath k odpočinku. Tahle nádherná zrůda byla mým životním společníkem velice dlouho, nemohu se už déle dívat, jak trpí, a tak jsem se rozhodl, že ji zabiju sám. Tohle prohlášení je způsob, jak se smířit s tou samotnou ideou, a také způsob, jak vás toho učinit součástí. Roky jsem se pral s myšlenkou sdílet hudbu Ephel Duath s jejím malým publikem, teď je čas toho nechat. Ephel Duath mnohokrát změnila tvar a barvu, šla napříč různými žánry a hudebními styly, ale ke konci začala vypadat moc jako já, a já už se necítil na to ji s vámi sdílet. To je důvod, proč to musí skončit, protože tahle kapela pro mě znamenala tolik, že jsem nakonec neměl žádnou radost z toho, že vás ji nechávám poslouchat a pitvat. Jelikož jsem v téhle společnosti pro sebe nikdy nenašel pohodlnné místo, moje hudba má stejný problém. Ephel Duath nikdy nezískala široké publikum a nikdy doopravdy nezužitkovala svůj potenciál. Trpěl jsem tím, ale vím, že jsem udělal všechno, aby tahle kapela fungovala a stojím si za každou deskou, kterou jsme vydali.

Když jsem založil Ephel Duath, byl jsem mladý, naivní a ohromně ambiciózní. Teď jsem o 16 let starší a pořád dost naivní, abych si myslel, že skladby mají vlastní duše; zkrátka jsem do nich dal moc sebe, a je kruté nechat je odejít. Odešla část mě. Velká část. Nakonec si nejsem jistý, jestli to za to stálo. Mám dar, který uchovávám s velkou láskou, umím mluvit skrze svoji kytaru. Je pro mě jednoduché destilovat svoje pocity skrze riffy, a cokoli tímhle způsobem řeknu, má větší váhu a dopad než má vlastní slova. Abych to mohl do budoucna ctít, Ephel Duath musí dnes zemřít, a tak se také stane.

Díky za přečtení, mohl bych sepsat seznam díků, ale neudělám to, teď mám já právo na nevděk. Davide Tiso."

Ústřední manželské duo Ephel Duath, Davide Tiso a Karyn Crisis, se bude spolu s dalšími hudebníky nadále angažovat v rámci projektu Gospel of Witches, který by měl v příštím roce vydat debutové album. Detaily o projektu najdete ve starší novince.

Ephel Duath fungovali od roku 1998 a za tu dobu pod hlavičkou kapely vyšlo celkem sedm řadových nahrávek a jedno EP. Poslední deska nese název "Hemmed by Light, Shaped by Darkness" a vyšla v listopadu 2013 u labelu Agonia Records.

Nová řadovka Der Weg Einer Freiheit na obzoru

Úterý v 9:54 | Kaňour |  Music News
Z tábora německých black metalistů Der Weg Einer Freiheit přichází nové zprávy o dlouhohrající desce. Před nedávnem Němci podepsali smlouvu s renomovaným vydavatelstvím Season of Mist a nyní je vše připraveno k vydání nového alba.

Deska ponese název "Stellar" a k dispozici bude od 23. března 2015 v Evropě, o den později pak ve Spojených státech. Na další informace si budeme muset počkat. K dispozici jsou však dvě videa ze studia, konkrétně nahrávání bicích a kytar.

"Stellar" naváže na album "Unstille", které vyšlo 29. června 2012 pod hlavičkou německého labelu Viva Hate Records.

Winterfylleth - The Divination of Antiquity

Pondělí v 20:38 | Kaňour |  Recenze
Ať už se vám to líbí nebo ne, podzim je nenávratně zpátky. Období skepse, zármutku, ale taky doba, kdy duše fanouška atmosférického black metalu začíná plesat, tu je opět v plné polní. Jako na zavolanou přichází i další přírodně laděný black metal z Britského souostroví. Tamější blacková scéna rok od roku nabývá na významu a letos se dočkala minimálně čtyř zásadních počinů. Zatímco letošní zásek Falloch nedopadl nejideálněji, počiny Fen a Saor se připojily k zástupu kvalitních vývozních artiklů scény. Čtvrtým do party budiž novinkové "The Divination of Antiquity" od přírodomilů Winterfylleth.

A když se britskému atmosférickému blacku daří, Winterfylleth na tom nemohou být jinak. "The Divination of Antiquity" totiž není jediným počinem, kterým Angličané své posluchačstvo letos obšťastňují. Byly to hned dva další počiny, se kterými se Winterfylleth v letošním roce vytasili, a i když nešlo o úplně klasické nahrávky, na nudu si Britové stěžovat nemohli. Rok 2014 dal vzniknout unikátní kompilaci, na jejíž podobě se podíleli vedle Winterfylleth třeba Primordial, Kampfar nebo ukrajinští Drudkh. Upřímně jsem se dušoval, že si tento nesmírně zajímavý kousek obstarám, nicméně nakonec se tak nestalo a já jen mohu spekulovat, jaké role se na kompilaci Winterfylleth zhostili. Drudkh se stali společností Britů i na druhém počinu, tentokrát EP splitku. Na tom Winterfylleth vystřihli předelávku songu Hate Forest, na jehož originálním znění se nepodílel nikdo jiný než právě nynější členové Drudkh. Říkáte-li si, jestli toho pro letošek nebylo už trochu moc, rozhodně nejste jediní. I já jsem se maličko obával, zda "The Divination of Antiquity" nebude vedlejšími pracemi negativně ovlivněno, ale nakonec odcházím veskrze spokojen.

S poslechy Winterfylleth jsem to nikdy příliš nepřeháněl, většinou zůstalo tak u dvou tří poslechů, což se týkalo jak "The Mercian Spere" z roku 2010, tak i "The Threnody of Triumph" z před dvou let. Zevrubnou představu o tom, jak bude "The Divination of Antiquity" s největší pravděpodobností znít, jsem ale měl. Britové za těch pár let, co hrají, dokázali rychle najít svůj zvuk, o který náležitě pečují. Jsou-li Winterfylleth někdy přirovnávání ke krajanům Woodensthrone nebo právě ukrajinským mistrům Drudkh, věřte, že o žádné okaté kopírování opravdu nejde, byť o nějaké výrazné originalitě taky nemůže být řeč.

"The Divination of Antiquity" je deska hodně intenzivní, naštěstí však dobře ukočírovaná tak, že ona intenzita není samoúčelná a dokáže se nenásilně doplňovat s volnějšími tempy. Winterfylleth mají rovněž výborný cit pro chytlavost. Ačkoliv se píseň dlouhou dobu pohybuje v pro ucho nepříliš přívětivých vodách, skladba se povětšinou překlene do zajímavých refrénů, potažmo silných pasáží. Celou desku otvírá zřejmě nejpřímočařejší věc, titulka "The Divination of Antiquity", nicméně nejde ani zdaleka o jediný přímočarý kus na desce, takových je vlastně většina, a ať už je to "Whisper of the Elements" nebo "Foundations of Ash", všechny spojuje hned několik vlastností, které je poponáší do nadprůměru. V první řadě vypíchnu bicí, ještě lépe řečeno jejich nazvučení - hodně vytažený virbl a klasické, mírně utopené, dvojšlapkové salvy. Simon Lucas, který armádu škopků vede, sice nepředvádí nic objevného, ale ideálně doplňuje feeling jednotlivých skladeb a neomezuje se jen na obligátní blast beaty a dvojkopákové šlapanice. Nezůstává ale jen u výborného zvuku bicích, neboť všechny nástroje jsou vzhledem k povaze materiálu v ideální rovnováze.

Když však člověk uslyší rozmáchlejší kompozice - pátou "A Careworn Heart" a vynecháme-li instrumentálku "The War Ahead", tak ještě "Forsaken in Stone" - ony přímočaré sypačky zní s trochou nadsázky jako chudé příbuzné. Ne, že by na tom byly kvalitativně špatně, to vůbec, ale Winterfylleth svou sílu ukazují až v komplexnějších celcích. I na "A Careworn Heart" to Britové s originalitou příliš nepřehání a hlavně ve vokálních pracích mi živě připomněli poslední album Finsterforst, ale celé to má hlavu a patu, a co především - skladatelskou kvalitu. Klidnější akustické pasáže střídají ty intenzivní black metalové, čisté vokály pak řev. Závěrečná "Forsaken in Stone" na to jde jinak. Nikdy jsem nebyl zastáncem pomalých skladeb na konci alba. Chápu, co tím chtěl autor říci, a jeho umělecký záměr plně respektuji, ale osobně preferuji spíše opačné stupňování, kdy rychlejší kusy by měly mít své místo až ke konci. A právě na to "Forsaken in Stone" doplácí. Suverénně nejpomalejší skladba jen potvrzuje již výše řečené. Ta skladatelská kvalita tam je a je jen na samotných Winterfylleth, kdy se odhodlají k tvorbě sofistikovanějšího opusu.


Winterfylleth vyrukovali s desku, která nepřekvapí a neříká ani trochu nového. Na své si však přijde v podstatě kdokoli, kdo o hudbu podobného ražení čas od času s radostí zakopne. Britové předvedli, že jejich síla nespočívá jen v klasickém atmosférickém black metalu bez invence, ale rovněž i v rozmáchlejších kompozicích, které by pro mě za mě mohly hrát na další desce klidně prim. Kousky jako "A Careworn Heart" totiž ukazují, že to Winterfylleth táhne přeci jen trochu jinam a dávat na kompromisy by příště mohlo být už na škodu.

Tracklist:
01. The Divination of Antiquity - 06:27
02. Whisper of the Elements - 07:16
03. Warrior Herd - 07:35
04. A Careworn Heart - 09:39
05. Foundations of Ash - 06:21
06. The World Ahead - 03:25
07. Over Borderlands - 07:26
08. Forsaken in Stone - 08:24

Hodnocení: 7/10


English summary:
Although the British atmospheric black metal act Winterfylleth does not play anything original, they have discovered their own specific sound quite soon. Still I was surprised how intense "The Divination of Antiquity" is. Most of the songs are played at fast tempo and only a few songs constitute an exception. Despite the straightforward songs are well-written, Winterfylleth quality is manifested particularly in the longer compositions as "A Careworn Heart". Knowing this, I hope that these longer tracks will get more space next time.


Kam dál