Cardinals Folly - Our Cult Continues!

Před 19 minutami | MF |  Recenze
Jsou kapely, které se na první pohled tváří velice zajímavě, ale když se do jejich tvorby naplno pustíte, tak zjistíte, že na nich vlastně není zajímavého zhola nic. Někdy se může stát i to, že tam, kde jste očekávali kvalitní muziku, najdete něco, co vám přijde vysloveně debilní. Finové Cardinals Folly jsou právě tento případ.

Říkám to snad v každé recenzi na doom metal, nyní to řeknu znova a navíc je mi jasné, že to ani zdaleka neříkám naposled, ale tenhle žánr je prostě hodně konzervativní záležitost. Nicméně zrovna u něj mi to nějakým způsobem nevadí a mám jej upřímně rád. Jakmile to má tu správnou ponurou atmosféru (o niž tam jde a vždycky šlo především, ani nezkoušejte tvrdit opak!), tak sere pes na to, že to tu už bylo - pomalé a táhlé riffy jsou prostě moje parketa a věřím tomu, že rozhodně nejsem a že se mezi vámi najde víc příznivců doom metalu. Co s tím mají společného Cardinals Folly?

Cardinals Folly s tím mají společné to, že na první pohled vypadají tak doomově, až se hory zelenají. Výborná obálka a fotky kapely na hřbitově (sice je to klišé, ale… já říkal, že doom je konzervativní) jsou sice cool, ale když pak pustíte desku "Our Cult Continues!" a Finové na vás vybalí intro jako "Chant of Shadows", tak prostě čekáte, že i zbytek nahrávky bude takhle skvělý. Nechci znít přehnaně melodramaticky, ale jen těžko vymyslíte lepší rozjezd doomového alba než "Chant for Shadows". Výrazná basa, dětský recitál a postupný růst do rituálního vrcholu, který se táhne přes půl úvodní skladby. Je v tom silná atmosféra, posluchače to napne, je to zábavné a prostě má tenhle kus úplně všechno, co zbytek "Our Cult Continues!" tak zoufale postrádá.

Dohraje "Chant of Shadows", posluchač namlsán perfektním intrem očekává velké věci a prvních pár baskytarových vteřin "Morbid Glory" tuto naději ještě nepohřbí. Když se ale po čtvrt minutě přidají i bicí a hlavně kytary, tak je to opravdu nepříjemná rána, jak amatérsky to zní. A když posléze nastoupí Mikko Kääriäinen se svým vokálem, který je ve svých nejsilnějších momentech jen nic moc, po většinu čase je ovšem totálně jalový, všechny naděje na kvalitní desku jsou okamžitě spláchnuty hluboko do jisté porcelánové mísy, jíž se v odborných kruzích přezdívá hajzl.

Já fakt netuším, jestli jsem si jenom nezapomněl pořádně umýt maz v uších, ale to, co Cardinals Folly předvádějí, je těžký podprůměr a v některých momentech dokonce i zoufalost. Generické riffy bez jakékoliv šťávy útočí ze všech stran, hodně marný vokál tomu rozhodně nepřidává, spíš naopak, a dílo zkázy dokonává dost nepovedený sound, jehož špinavost na mě nepůsobí jako umělecký záměr, ale prostě a jednoduše jako neumětelství.

Výsledek je pak zřejmý - je jím totální nuda, v níž se zcela hravě ztratí i těch několik málo trochu slušnějších pasáží, jakými jsou třeba úryvky "Sighisoaran" nebo "Walvater Unveiled". Právě tyto společně s "Chant of Shadows" ukazují, že nějaký potenciál by tam klidně být mohl, ale na to, aby se tento potenciál opravdu mohl projevit, by Cardinals Folly potřebovali mnohem lepšího zpěváka a mnohem větší dávku sebereflexe a soudnosti. Pochybuji však, že se to někdy otočí k lepšímu vzhledem k tomu, že onen zpěvák je posledním zakládajícím členem v sestavě a tudíž má logicky asi hlavní slovo.

"Our Cult Continues!" je pro mě těžkým zklamáním. Po desce jsem sáhnul, aniž bych znal předchozí debutový počin "Such Power Is Dangerous!" z roku 2011, a doufal jsem, že dostanu poctivý doom metal, který si na nic nehraje a drhne to pěkně dřevně a bez přetvářky. Namísto toho jsem dostal nudu, na kterou je škoda vylisovaných CDček. Občas si říkám, jestli se ty kapely vůbec samy sebe uráčí poslechnout, že pouští do světa takové blbosti, a hlavně jestli si to vůbec poslechnou ty labely, když jim to vydávají…

Tracklist:
01. Chant of Shadows - 04:39
02. Morbid Glory - 08:03
03. The Black Baroness - 06:56
04. Our Cult Continues! - 06:05
05. Sighisoaran - 08:57
06. Walvater Unveiled - 07:01
07. The Lover's Crypt - 07:04
08. Fallout Ritualist - 10:35

Hodnocení: 3/10


English summary:
I have to confess that I expected really solid doom metal record in a classical style which is something I really enjoy. Cardinals Folly basically play music like that… I mean, they TRY to play it. I was quite curious about "Our Cult Continues!" when I saw the really nice artwork and heard great intro "Chant of Shadows". Unfortunately, almost everything what comes afterwards sounds pretty amateurish and especially the vocals are quite poor. The result is nothing but a boring album which is not worth to listen to.

[K recenzi poskytl: Against PR]
 


Třetí album Skálmöld na obzoru

Dnes v 18:12 | Kaňour |  Music News
Islandští folk/viking metalisté Skálmöld ohlásili vydání nového alba. Novinka ponese jméno "Með Vættum" a její obal si již teď můžete prohlédnout klasicky napravo. Autorem přebalu se stal Ásgeir Jón Ásgeirsson. Tracklist "Með Vættum" je k dispozici na konci novinky.

Přesné datum vydání alba známo není, stane se však tak pravděpodobně ke konci letošního roku pod hlavičkou Napalm Records. S tímto vydavatelstvím kapela spolupracovala již na vydání posledního alba - "Börn Loka", jež vyšlo 26. října 2012.

Tracklist "Með Vættum":
01. Að vori
02. Með fuglum
03. Að sumri
04. Með drekum
05. Að hausti
06. Með jötnum
07. Að vetri
08. Með griðungum
09. Sleipnir Live [bonus track]
10. Valhöll Live [bonus track]

Metallica vydává 27 živých alb

Dnes v 16:19 | MF |  Music News
Není žádným tajemstvím, že Metallica natáčí každý svůj koncert a tyto záznamy poté poskytuje ke stažení, nyní se ovšem legendární kapela rozhodla, že tuto činnost dotáhne ještě dál. To v překladu znamená, že úplně všechny koncerty, které Metallica v letošním roce odehrála, vyjdou i na fyzickém formátu.

Celkově se jedná o 27 vystoupení. Vždy budou vycházet tři najednou, a to každé pondělí až do konce roku. První tři (Bogota, Kolumbie - 16. března; Quito, Ekvádor - 18. března; Lima, Peru - 20. března) už jsou venku od 15. září. Druhá várka (Sao Pailo, Brazílie - 22. března; Asuncion, Paraguay - 24. března; Santiago, Chile - 27. března) vyšla včera, 22. září.

Pro hardcore fanoušky, kteří by chtěli vlastnit všech 27 koncertů, je možné si předobjednat box, v němž budou všechna vystoupení. Vybrané koncerty (výběr proběhne hlasováním fanoušků) se pak zkraje příštího roku objeví i na LP.

Jen dodejme, že mezi těmito 27 koncerty, které Metallica letos odehrála, se nachází i show na českém festivalu Aerodrome, která by tím pádem rovněž měla tímto způsobem vyjít. Akce se odehrála 8. července v Praze.

Klipy od Khold a Seth

Dnes v 14:10 | Ježura |  Music News
>>> V táboře norských black metalistů Khold se schyluje k vydání nové desky "Til endes" a kapela nyní zveřejnila videoklip k titulní skladbě. "Til endes" vyjde 29. září u Peaceville Records, další detaily najdete ve starší novince. Video vypadá následovně:


>>> Nový klip si na účet připisují také francouzi Seth. K natočení videa si vybrali skladbu "One Ear to the Earth, One Eye on Heaven", která se objevila na loňském albu "The Howling Spirit", jež vydali Season of Mist. Video natočil režisér Henri Angremy a ve skladbě si zahostoval zpěvák Mathew "Kvohst" McNerney (Hexvessel).


Debut Sortilegia vyjde koncem roku

Dnes v 12:27 | MF |  Music News
Dvoučlenná black metalová formace Sortilegia z Kanady vydá koncem roku svůj dlouhohrající debut. Ten bude jmenovat "Arcane Death Ritual" a vyjde prostřednictvím Ván Records na CD a 2LP. Mimoto bude k dispozici i MC verze, o niž se postarají Vault of Dried Bones.

Přebal "Arcane Death Ritual" se nachází napravo. Jeho autorem je Vatra I Sumpor (Kadotus, Bestial Raids). V neposlední řadě byla také uvoněna první ukázka - skladbu "Per Atrum Ignem" můžete poslouchat na YouTube.

Minirecenze #71

Dnes v 9:04 | MF |  Minirecenze
Cenotaph - Riding Our Black Oceans (17. srpna, Chaos Records)
death metal, Mexiko

Krom promo materiálů mladých kapel, jež potřebují pro začátek trochu publicity, nám do redakce občas zabloudí i reedice desek starých zapomenutých hudebníků, kteří tvořili již v časech, kdy ti mladší z nás (třeba já) byli ještě na houbách, a v obecném měřítku však nebyli ať už právem či neprávem moc komerčně úspěšní. Jednou z takových je znovuvydaná nahrávka deska "Riding Our Black Oceans" (1994) od mexických (pozor, ne tureckých) Cenotaph. Když jsem narazil na různé ukázky, překvapila mě banda svou technickou propracovaností a celkem zajímavou melodikou, jež nejen v záplavě prom od začínajících zatím moc nevyzrálých spolků působila jako zázrak. A protože jsem nikde nemohl žádné jejich album sehnat, nezbylo mi, než se poslušně k desce v redakci přihlásit.

Jak to tak bývá, když kapela po dvaceti letech opět vydává svůj v tomto případě technicky melodický death metalový opus, snaží se, aby deska v současném měřítku obstála, a tak zvukový remaster je samozřejmostí. Což je přesně jedna z věcí, kterou asi nikdy nepochopím, proč desce, která funguje jako otisk doby, tisknout novou tvář umělým vyčištěním a vytažením basů apod. Ano, lépe to bude znít do sluchátek od iPodu, ale proč tak devastovat původní atmosféru (a to v tomto případě hodně)? Takhle beru reedici spíš jako způsob, jak seznámit současné metalové fanoušky s tvorbou této zapomenuté kapely. A samotná hudba je skvělá záležitost na pomezí Gate of Ishtar a Obscura v trochu melancholičtější náladě s prvky doomu.

Deska balancuje mezi agresivitou, melodiemi a atmosférou, to vše prostřednictvím technicky zručných instrumentálních výkonů. Občas sice kompozice mohou být trochu natahovány, ovšem stále je zde smysluplná struktura, takže se nestane, že bychom se ocitli v nějaké exhibici bez začátku a konce. Deska je pestrá, zároveň klasicky oldschoolově syrová. Za zvukový remaster palec dolů, neboť když originální mastering z YouTube poslouchám raději než verzi od vydavatele, asi je něco špatně. Samotný materiál je ovšem skvělý a já už se těším, až si od nich seženu něco dalšího.

Tracklist:
01. The Solitudes - 05:39
02. Severance - 06:19
03. Grief to Obscuro - 05:54
04. Macabre Locus Celesta - 05:54
05. Among the Abrupt - 04:54
06. Infinitum Valet - 05:54
07. The Silence of Our Black Oceans - 02:47
08. Soul Profundis - 05:22
09. Ectasia Tenebrae - 06:35

Hodnocení: 8/10
Autor: Onotius
[K recenzi poskytl: Transcending Obscurity PR]

Coffinborn - Beneath the Cemetery (15. července, Xtreem Music)
death metal, Maďarsko

Odhalení toho, co maďarská smečka Coffinborn hraje, není zrovna nadlidský úkol. Stačí se podívat jen na jejich obal a jejich logo a máte zcela jasno - bingo, oldschool jako prase. To sice není nějak zvlášť obsáhlá definice, nicméně je v případě Coffinborn poměrně dostačující, protože nejen z prezentace, ale i ze samotné muziky smrdí stará škola na sto honů. Coffinborn jednoduše řečeno drhnou špinavý death metal a z téhle škatulky se nehnou ani o píď - jakoukoliv snahu o nějaké posuny čehokoliv nebo snahu o originalitu z toho maďarského tria jednoduše nevytáhnete…

No, a upřímně řečeno, více toho o Coffinborn vlastně není moc co napsat. Sestavou se nemá cenu zaobírat… sice tahle trojka už nějaké zkušenosti má (nejvíc působišť má za sebou zpěvák/kytarista Disguster), ale v podstatě to jsou jen nepříliš známé sebranky z maďarského undergroundu, takže by to nikomu nic neřeklo. Diskografii taky nemá cenu rozebírat, protože EP "Beneath the Cemetery" je prvním počinem, jaký kdy kapela vydala. A co se týče samotného minialba, to už vlastně bylo dostatečně popsáno v prvním odstavci - na "Beneath the Cemetery" najdete čtyři fláky o celkové délce dvaceti minut, přičemž každá jedna minuta z těchto dvaceti je vyplněna oldschool death metalem jak noha.

Jestli hledáte nějakou originalitu, u Coffinborn nepochodíte ani omylem, protože na něco takového Maďaři zcela zjevně rezignovali. Je ovšem otázkou, zdali "Beneath the Cemetery" bude stát za poslech někomu, kdo má podobný death metal rád. Odpověď je sice trochu váhavější, ale pořád kladná, protože Coffinborn to jde od ruky a zatuchlé death metalové kobky svých vzorů mají evidentně prozkoumané zodpovědně. Nejedná se o žádný zázrak, ale najdou se i vyloženě povedené momenty (u mě vede "Putrid Stench of Death" s patřičně mrtvolným rozjezdem) a jako celek se to poslouchá dost příjemně (i díky oné přívětivé délce).

Tracklist:
01. Enter the Nightmares of Horror - 04:15
02. Beneath the Cemetery - 04:22
03. Putrid Stench of Death - 06:21
04. Corpse Collector - 05:43

Hodnocení: 5,5/10
Autor: MF
[K recenzi poskytl: Transcending Obscurity PR]

Holocausto Canibal - Larvas (20. května, Bizarre Leprous Production)
death metal / grindcore, Portugalsko

O portugalských drsňácích Holocausto Canibal, hrajících již úctyhodných 17 let, jsem se nedávno doslechl poprvé. Zaujala mě především jejich kombinace death metalu s grindcorem. Nebudu chodit kolem horké kaše a rovnou vybalím, že květnové EP "Larvas" přináší poctivou nálož tvrdé muziky, která se však nemůže rozhodnout, čím chce vlastně doopravdy být.

Samotná minideska obsahuje čtveřici skladeb, šest live songů a hned tři remixy. Bavit se budeme jen o novinkách - živáky a remixy nejsou špatné, ale také nejde o nic nutného. Se starší tvorbou (mimo obsažené živáky) nemohu samozřejmě "Larvas" srovnávat, ale nový materiál mi nepřijde špatný. Písně nejsou sice moc dlouhé, což evokuje grind nehrubšího zrna, ale na poměrně krátkých stopážích nechybí bezpočet deathových prvků, zejména solidních melodií a rychlých riffů. Při poslechu jsem si občas vzpomněl na staré nahrávky Cannibal Corpse (například v "Nosolagnia Predatória").

Na místě Holocausto Canibal bych se vůbec nebál trochu přidat na délce písní, zařadit více technických vychytávek a trochu se přesměrovat k brutal death metalu, protože potenciál by určitě byl. Takhle mi přijde, že "Larvas" se prostě nemůže rozhodnout, zda chce být spíše brutálním grindovým náserem, nebo deathovou mašinou. Nabízí od obojího něco (což by člověk podle žánrového zařazení tak trochu čekal, že?) a zní solidně. Jenom se prostě nemohu zbavit pocitu, že příklon k death metalu by mohl být větší a muzika Holocausto Canibal by tím získala větší hloubku a hodnotu. V současném provedení je sice dobrá, ale trochu nemastná a neslaná.

"Larvas" je prostě poměrně solidní fošnou, které ale chybí nějaká přidaná hodnota a neví, kam s identitou. S poslechem chybu neuděláte, jen nesmíte čekat nic zvláštního. Potenciál by však byl.

Tracklist:
01. Corrosão Uretral - 02:16
02. Proxenetismo Necrófilo - 01:29
03. Nosolagnia Predatória - 01:31
04. Imundo Bizarro - 02:08
05. Trucidada Na Paragem [live] - 02:00
06. Empalada Via Espinal Dorsal - Empalamento II [live] - 01:15
07. Euthanastic Inclination [Blood cover] [live] - 01:42
08. Death By The Master Key [Dead Infection cover] [live] - 01:22
09. Fetofilia - Incestuosa Sodomia Fetal [live] - 02:17
10. Necro-Felação [live] - 00:49
11. Obsessiva Lactação Paranormal [Mad Magus remix] - 06:37
12. Dilacerante Pungência Subvertida [Ermo remix] - 02:58
13. Preeminência Carnaz [Epitome Criminal remix] - 04:38

Hodnocení: 5/10
Autor: nK_!
[K recenzi poskytl: Bizarre Leprous Productions]

Lantlôs - Melting Sun (2. května, Prophecy Productions)
post-black metal / shoegaze / post-rock, Německo

Jestli nás čtete trochu pravidelněji, nejspíš jste si už všimli, že dost zápasím s pochopením té aktuálně poměrně dost populární (v relativním slova smyslu) scény, která se pohybuje někde na ose blackgaze, post-black metalu, shoegaze a post-rocku. Ačkoliv jsem se opravdu snažil a spoustě deskám jsem ve svém přehrávači věnoval množství prostoru, času a pozornosti, snad jsem ještě nenarazil na nahrávku, jež by mě nechala stát s otevřenou hubou, jak je to dobré. Přesto se ten styl ve své nezměrné naivitě snažím stále pochopit a stále to zkouším, díky čemuž jsem nakonec zkusil i německou skupinu Lantlôs, na niž jsem slyšel jen samé pozitivní reference, ale její vlastní hudba mi doposud unikala.

Bohužel ani "Melting Sun" se nestalo tím albem, které by prolomilo ledy a ukončilo můj boj s blackgazovými větrnými mlýny. V překladu řečeno, ani Lantlôs mě prostě příliš nebaví. Na druhou stranu však musím naprosto férově uznat, že z toho všeho, co jsem v tomto stylu doposud slyšel, patří "Melting Sun" jednoznačně k tomu lepšímu a z té desky je slyšet jistota a vyhranost kapely. Stejně tak uznávám, že se zde najdou i poměrně povedené momenty, především v zemitějších instrumentálních pasážích nebo naopak v těch nejklidnějších chvilkách bych se nestyděl říct, že v tom smysl vidím. Na druhou stranu je tu však i spousta věcí, jež nejsem s to překousnout. Jednou z nich je určitě jistý typ melodií, které mi přijdou dost kýčovité, což není nic, co by mi imponovalo. Mnohem horší je to však s přitepleným zpěvem, jenž se mi vyloženě (i když možná jen subjektivně) nelíbí a nejsem schopen jej strávit.

Ve výsledku je tedy pro mě "Melting Sun" trochu rozporuplným počinem. Nemohu mu upřít jisté kvality, ani nemohu tvrdit, že by se jednalo o vysloveně retardovanou muziku. Nicméně jsou zde prvky, jež jsou mi vyloženě nepříjemné, poslech mě takřka vůbec nebaví a už teď s jistotou vím, že jak dopíšu tuhle větu, nikdy v životě si to nepustím znovu…

Hodnocení: 5/10
Autor: MF

Já mám na vlnu blackgaze oproti kolegovi trochu odlišný názor, jelikož stylotvorné desky "Souvenirs d'un autre monde" a "Écailles de lune" od Alcest mě dodnes královsky baví. Problém vidím v tom, že spousta kapel se chytla Neigových myšlenek a snaží se je za každou cenu napodobit a s kritikou takových Cold Body Radiation, na jejichž novinku tu jste zde mohli před nedávnem narazit, naprosto souhlasím. Lantlôs jsem vždy považoval za kapelu, která se právě Alcest držela jako klíště, a když se teď Alcest přeorientovali na de facto čistokrevný shoegaze, Lantlôs nezůstali pozadu a na své novince "Melting Sun" dávají black metalu rovněž sbohem.

"Melting Sun" je přesně tím typem alba, k jehož poslechu musíte přistupovat s určitou náladou, neboť při špatném rozpoložení to nedopadá dobře a po prvních minutách desku opouštíte. Sám vím, o čem mluvím, i tady jsem několikrát narazil. Když však člověk na hudbu Lantlôs přistoupí, nezní to špatně a každý si v tom snad kromě pravověrného death metalisty něco najde. Vzhledem k tomu, co ve volném čase poslouchám za hudbu, je jasné, že mě zaujaly především kytarové pasáže, které jsou skladatelsky opravdu na výši a přesto zapadají do poklidného tempa desky.

Co se týče zpěvu, tak ani ten mi nevadí. Zní mi zcela upřímně a do atmosféry "Melting Sun" perfektně zapadá. A i když kolegovi připadají některé pasáže některé pasáže kýčovité, říkám si, že jestli má znít kýč takhle, tak by tu nebylo zas tak zle. Já si tedy radši "Melting Sun" sjedu několikrát dokola, než abych byl okem přivázaný k power metalovému obalu plného draků a připitomělého fantasy světa. Mimochodem, obal "Melting Sun" taky není teda žádná sláva.

Jak vlastně "Melting Sun" obstálo? Přiznávám se, toto fakt není hudba pro mě, ale i přes to si z desky odnáším převážně pozitivní pocity. Lantlôs se jako mnozí žánroví souputníci neutopili v přesládlé atmosféře, a i když to i u nich občas skřípe, předvedli, že dokáží i v rámci nového směřování předvést skladatelsky solidní skladby.

Tracklist:
01. Melting Sun I: Azure Chimes - 07:11
02. Melting Sun II: Cherry Quartz - 09:40
03. Melting Sun III: Aquamarine Towers - 08:06
04. Melting Sun IV: Jade Fields - 06:29
05. Melting Sun V: Oneironaut - 02:52
06. Melting Sun VI: Golden Mind - 06:28

Hodnocení: 6/10
Autor: Kaňour

Plaisir Vallée - La musique de Plaisir Vallée (27. únor 2014, Air2Music)
retro pop / rock, Francie

Musím se naprosto otevřeně přiznat k tomu, že jsem docela dlouho neměl tu čest s nahrávkou tak, dejme tomu, svéráznou, jako je čtyřskladbové ípko "La musique de Plaisir Vallée" od francouzské kapely takřka stejného jména - Plaisir Vallée. Že nepůjde o nic úplně ortodoxního, napovídá už obálka, na níž se potkává doutník pokuřující žlutý zajíc v královském plášti s modrým slonem a modrým krocanem v cylindrech - to vše v popředí zářivě růžové krajinky. Děsná zkouřenost, to vám povím.

Hudebně to (naštěstí nebo bohužel?) není až zase takové wtf, ale svérázné je to pořád, a to docela dost. Poprvé jsem si říkal, že mi to asi nejvíce přípomíná situaci, jako by pár let starý britský pop objev Mika přesedlal na sluníčkový a řádně stylizovaný rock. Proč zrovna Mika? Protože zpěvák (a kytarista) Adrien Balency rovněž zpívá fakt hodně vysoko a také proto, že melodika Plaisir Vallée je tomu zlomku Mikovy tvorby, který znám, dost příbuzná - snad i proto, že oba interpreti sdílejí určitý retro feeling.

A jaké to je? Rozhodně nemůžu říct, že by to bylo špatné. Když se člověk probere z prvotního šoku, který může nastat, poslouchá se to vlastně docela příjemně a "La musique de Plaisir Vallée" posluchače dost možná přiměje i k pohvizdování nějaké té melodie nebo podupání do rytmu. Žádný zázrak to sice není ani omylem, ale určitě si dovedu představit, že se to někomu strefí do vkusu. Akorát trochu zamrzí, že první skladba "Duel au soleil couchant" - ač sama naprosto v pohodě - do celkové nálady EP úplně nezapadá a dělá dojem, že by jí to mnohem víc slušelo uprostřed trochu většího celku. I tak je ale "La musique de Plaisir Vallée" docela sympatická jednohubka, která dovede zpestřit den.

Tracklist:
01. Duel au soleil couchant - 04:26
02. Mody Bike - 03:44
03. John from the Garden - 05:21
04. Un croco dans la ville - 05:26

Hodnocení: 6/10
Autor: Ježura
[K recenzi poskytl: 312 Music]

Reciprocal - New Order of the Ages

Včera v 20:28 | Kaša |  Recenze
Stejně nenápadně jako začíná "New American Century" za zvuků leteckého teroristického útoku, působí na první pohled celá tahle parta skrývající se za jménem Reciprocal. Pro mě osobně to byla jedna z klasických bezejmenných death metalových skupin, kterých člověk pohledá na každém rohu desítky. Neoriginální jméno, ne zrovna působivá historie kapely, o níž ještě bude řeč, a na letmý poslech poměrně nezáživný materiál pod jménem "New Order of the Ages". Prostě to vypadalo, že vše je v mezích současných žánrových pravidel, kde už se schyluje k takovému tomu přelidnění, jímž v posledních letech trpí thrash metal, jenž je svým počtem mladých kapel na křivce strmého vzestupu. Ovšem v případě Recriprocal je zde jedno velké ALE, které mé původní obavy znegovalo. A jmenuje se "New Order of the Ages".

O albu samotném však ještě bude řeč, takže se vraťme zpět v čase do roku 2007, kdy se datuje vznik této čtveřice z kalifornského Hollywoodu. Jádro kapely tvoří od počátku (nezmiňuji několik změn v zárodcích, kdy se kapela chystala na nahrávání prvního dema "Demo" z roku 2007) stejná sestava, která zahrnuje vokalistu Jacoba Enfingera, kytaristu Andyho McLeoda, basáka Jeffa Hughella a nakonec bubeníka Dustina Perlea. Na první pohled neznámá jména, což taky jsou, ale třeba Jeff Hughell působí již třetím rokem v řadách legendárních Six Feet Under, s nimiž se podílel na poslední studiovce "Unborn". V této sestavě vzniklo debutové eponymní album "Reciprocal" z roku 2009, po němž přišlo čtyřleté čekání na novinku "New Order of the Ages". Ta, stejně jako debut, vychází bez nahrávací společnosti v zádech, což sice neznamená nic, ale je možné, že by tomu nemuselo být navždy, protože tahle deska opravdu zabíjí.

Reciprocal se našli v techničtější podobě death metalu, jenž však nestrádá na nezbytné dávce energičnosti a agresivity. Kolikrát to dopadá tak, že výsledek snažení podobných kapel je jako závod v předvedení co nejvíce not za vteřinu a hudební náplň, která si prostě musí zachovat jistou dávku lidskosti a uvěřitelnosti, jde stranou. Mě osobně vždycky napadnou Animals as Leaders, což sice není death metal jako takový a srovnání tak může působit mimo mísu, ale ta hudba je tak prázdná a neosobní, že ji vždycky používám jako odstrašující případ, jak by to podle mého skromného názoru nemělo dopadat. Ale to jsem trochu odbočil. Hlavní je, že Reciprocal těží z odkazu kapel jako Nile, Dying Fetus a vzdáleně ještě Carcass (ty zmiňuji hlavně díky zabarvení vokálu Jacoba, jenž zní úplně jako Jeff Walker), takže jejich hudba má pořádné koule a o situaci, že by forma zvítězila nad obsahem v jejich případě nemůže být řeč.

Snad jediné, co pánové tak nějak nevychytali, je délka alba a to říkám jako člověk, který má tuhle hudbu rád. Sice se nepovažuji za znalce, ale takový širší přehled o jednotlivých jménech mám, čili něco posluchačsky vydržím, 70 minut je však prostě moc. Netvrdím, že každá deathová deska musí mít nutně 30 minut, aby položila na lopatky, nicméně tady už je to moc. Klasicky by stačilo zkrátit hrací dobu o dvě a až tři méně výrazné skladby a neměl bych vůbec nic proti. Abych si to zrovna odbyl, když už jsem to načal, tak za ty zbytečnější skladby považuji "Guilty Until Proven Innocent", nebo "Mystery, Babylon the Great, Mother of All Harlots and Abominations of the Earth", které jsou samozřejmě zničující nářezy, přesně jak si to posluchačstvo žádá, ale ani to nemusí vždy stačit.

Možná že by stačilo vyprdnout se i na samply, které přichází na konci téměř každé ze skladeb. Ono to asi mělo vrhnout na posluchače stín majestátnějšího díla, ale ve skutečnosti po nějaké době začne být na obtíž poslouchat úryvky prohlášení George W. Bushe, hlášení z policejních vysílaček, zpráv a projevu papeže Jana Pavla II. Dojem navození atmosféry politicky a lidsky zkaženého světa se skoro až post-apokalyptickým hávem je zřejmý už z textů, které se netočí kolem motýlů poletujících na zelené louce, takže ta "mluvená" outra jsou navíc. Jinými slovy si při pohledu na tracklist odečtěte z každé skladby jednu minutu stopáže (někdy i víc) a dostanete reálnou hrací dobu "New Order of the Ages".

Rozebírat jednotlivé skladby je v případě "New Order of the Ages" úplně zbytečné, protože díky hudebnímu směřování se toho v nich děje poměrně dost a skákat z vteřiny na vteřinu a libovat si nad bicími sypačkami, kytarovými kvíleními a zničujícími riffy na jedenáct různých způsobů je kontraproduktivní prací, která nikoho určitě nezajímá. Skladby často mění kytarové motivy, ačkoli tempo zůstává po většinu doby rychlejší a zpomalení přichází jen opravdu sporadicky (snad jen s výjimkou "Saintan", která je přesným opakem). Přesto není album jednotvárné a nudné.


Obecně vzato se dá říct, že Reciprocal ve většině momentů jedou naprosto nesmlouvavým způsobem ve stylu řízné drtičky, ovšem některé chvíle mají hodně blízko moderním deathcorovým kapelám, takže i díky velmi čistému zvuku, jenž mi u tohoto typu death metalu nijak nevadí, není výsledný dojem z alba zatížen myšlenkami na již zmíněné kapely a jejich nestydaté vykrádání. Ono se dostane na pasáže, které vám jistě připomenou některé z velkých jmen scény, nicméně není to nic, s čím by se člověk nesetkával dnes a denně, takže nad tím se pozastaví jen málokdo. Pokud bych měl vyzdvihnout jediný vál, na němž se zmíněný moderní zasekávačkový přístup podařilo bezchybně skloubit s oldschoolovými sypačkami, tak bych šáhl po úchvatné jízdě ze samého závěru. "Tyrannicide" budiž onou vyvolenou. Skvělá věc.

Ve svém jádru "New Order of the Ages" má jisté chyby, které jej dehonestují "jen" na nadprůměrný počin, ale i tak musím říct, že mě druhá deska Reciprocal chytla za pačesy a nepustila. Pokud si totiž odmyslíte zbytečnou snahu o natahování hrací délky "outry" na konci jednotlivých kompozic, tak jsou Reciprocal hodně nabroušenou kapelou, která se i přes svou nedlouhou historii nebojí delších skladeb, ve kterých ukazuje jak kompoziční, tak hráčskou vyzrálost. "New Order of the Ages" je ve všech ohledech profesionální placka, na kterou určitě jen tak nezapomenu a již si založím do složky hudebních počinů, kterých nemám v plánu se v dohledné době zbavovat.

Tracklist:
01. New American Century - 05:42
02. Esoteric Agenda - 05:40
03. Profit Before Protocol - 05:06
04. Guilty Until Proven Innocent - 06:49
05. Illuminati - 07:04
06. New Order of the Ages - 07:45
07. Saintan - 06:47
08. Mystery, Babylon the Great, Mother of All Harlots and Abominations of the Earth - 05:08
09. Tyrannicide - 07:30
10. Oblivion - 03:53
11. RIP (Memento Mori) - 07:17

Hodnocení: 7/10


English summary:
"New Order of the Ages" is a great technical death metal album whose biggest disadvantages are 70 minutes length and sampling used at the end of almost every track. Reciprocal are aiming to fans of Cephalic Carnage or Carcass but their songs contains a lot of great ideas and moments which do not let you think about the fact that there are moments you have already heard in the past. Most of the songs are very technical, but I like the fact that you can still hear the passion and energy in the music. Frankly, I expected eleven songs full of technical riffing and blast beats with no soul, but "New Order of the Ages" is perfectly balanced from this point of view. Really great modern death metal record.

[K recenzi poskytl: Transcending Obscurity PR]

Abaton + Sedna + Voluptas 15.10. v Dejvické Klubovně

Včera v 19:07 | MF |  Koncerty & Akce
15.10.
Dejvická Klubovna - ulice Generála Píky, Praha 6

ABATON (Itálie) black/sludge/doom/hardcore

SEDNA (Itálie) post-black/sludge

VOLUPTAS (Temné lesy plné zla) black/doom/rum'n'roll

Abaton jsou mladá, ale velmi nadějná italská kapela. I přesto, že mají na kontě pouze debutové album Hecate vydané v roce 2011 a split s Viscera/// spolu s druhým řadovým albem jsou teprve v přípravě, jsou v České republice poměrně známí. Z koncertů, které u nás odehráli, stojí za zmínku určitě hned ten první v Plzni, kde jako neznámá kapela, od které nikdo nic nečekal, všem vytřeli zrak a strčili do kapsy i hlavní hvězdu večera Forgotten Tomb. Když hráli naposled v Praze po boku krajanů Caronte a dalších doomových spolků, byli ten den opět nejlepší.
Abaton lze zařadit do italské zlo-metal/hardcore scény mezi kapely jako The Secret a Hierophant, ale i srovnání se spolky jako Celeste, Hexis, Dragged Into Sunlight, Coffinworm nebo Rorcal dává smysl. Jde o black metalovou temnotou silně nasáklé sludge/doomové bahno, kombinované se sypačkami a nakopnuté hardcorovou energičností. Dílo zkázy dokonávají dva zlověstné vokály.

Spolu s Abaton vystoupí i další Italové Sedna. Ti směřují hudebně do podobných vod, jen vliv post-blacku je znatelnější, tudíž si přijdou na své i fanoušci kapel jako Altar of Plagues či Amenra. V jejich případě se jedná o první vystoupení u nás, ale jelikož doma hrávají po boku velmi kvalitních kapel, jistě se máme na co těšit.

První kapelou večera budou Voluptas, jejichž domovem jsou temné lesy plné zla a jejich tvorbu nejlépe vystihují ustálená rčení jako: Komu smrdí rum, tomu smrdí práca! Tak dlouho se chodí se džbánem pro pivo, až se člověk ožere. Zlo a lesy, žádný kecy!

Uvidíme, zda se podaří překonat to, co Abaton předvedli v od pódia ke vchodu kouřem zaplněném Divadle pod lampou, třeba v to doufat. Určitě však můžeme čekat nejen nářezový koncert, ale i skvělý zážitek v jednom z mála pražských klubů, kde do dnes točí pitelné pivo.

Vstupné bude dobrovolně povinné v rozmezí 130 až 230 Kč. Pokud můžeš a máš, dej víc, když ne, také přijď a zaplať aspoň spodní hranici. Doporučené částky: pekelných 166,60 Kč, baťovských 199,90 Kč atd., fantazii se meze nekladou.

Začátek 18:30, konec 22:00.


Pořádá: ][ a MarastMusic.com

[tisková zpráva pořadatele]

Detaily o novém EP Avatarium

Včera v 17:24 | MF |  Music News
Švédská kapela Avatarium, v jejímž čele stojí baskytarista Leif Edling z Candlemass, už na jaře letošního roku letošního roku hlásila, že natáčí nové EP, s nímž naváže na loňský eponymní debut. Minialbum se jmenuje "All I Want" a k dostání bude od 14. listopadu pod značkou Nuclear Blast. K mání bude jen LP (zlatá barva v limitaci 300 kusů nebo černá barva) a download.

Na straně A se objeví dvě nové skladby "All I Want" a "Deep Well". Na straně B se pak nachází tři živé záznamy, které byly pořízeny na loňském ročníku festivalu Roadburn v Holandsku.

Tracklist "All I Want":
Side A:
01. All I Want
02. Deep Well

Side B:
01. Pandora's Egg (live)
02. Tides of Telepathy (live)
03. Bird of Prey (live)

Soulseller announce release date for Spectral Haze's debut album

Včera v 15:31 | MF |  Music News
Soulseller announce release date for Spectral Haze's debut album

Soulseller Records will release I.E.V.: Transmutated Nebula Remains, the debut album from Spectral Haze on November 28th 2014.

Thanks to magazines, webzines and radios for publishing, sharing and spreading the following news about Spectral Haze with their debut album, titled "I.E.V.: Transmutated Nebula Remains" scheduled to be released on November 28th. Thanks for your precious collaboration.

Genre: Psychedelic Doom/Stoner Metal

Spectral Haze was first conjured from the Void three years ago, through four sonick sorcerers residing in Oslo, Norway; Cëlestial Cöbra (Battery), Döömdogg (Bass guitar), Spacewülff (Vocals, guitars) and Sönik Slöth (Guitars). Through these last few years, Spectral Haze has undulated and grown into channeling through a fifth vessel, namely Electric Starling (Theremin, VOID). The upcoming album "I.E.V.: Transmutated Nebula Remains" follows their eponymous debut EP released in 2012 CE, and brings even more psyched out doom rock rituals.

MORE INFORMATION
https://www.facebook.com/SpectralHaze
www.soulsellerrecords.com

[tisková zpráva]

Kruger: detaily o novince

Včera v 13:27 | MF |  Music News
Švýcarští sludge/death metalisté Kruger vydají v říjnu své páté album, které se jmenuje "Adam and Steve" - obal a tracklist najdete klasicky okolo. Deska vyjde nejprve 3. října u Pelagic Records (label muzikantů z The Ocean) na LP v černé a červené barvě (limitace obou dohromady činí 500 kusů) a poté 13. října u Listenable Records na CD.

Kruger novinku financovali za pomoci crowdfundingové kampaně, která v jejich případě byla úspešná - aktuálně je vybráno 114 % ze stanovené částky a stále se pokračuje.

První ukázku v podobě titulní skladby "Adam and Steve" si můžete pustit na Soundcloudu. O produkci desky se postaral Magnus Lindberg z Cult of Luna.

"Adam and Steve" se stane nástupcem nahrávky "For Death, Glory and the End of the World" z února 2010.

Tracklist "Adam and Steve":
01. Bottoms Up
02. Discotheque
03. Adam and Steve
04. Charger
05. Mountain Man
06. The Wild Brunch
07. Herbivores
08. Farewell

Klipy od Arkan a Menace

Včera v 11:27 | Ježura |  Music News
>>> Francouzští Arkan zveřejnili nový videoklip ke skladbě "Hayati". Ta se objevila na aktuální třetí desce "Sofia", kterou Arkan vydali 23. května letošního roku pod hlavičkou labelu Season of Mist. Výsledek sledujte zde:


>>> S novým klipem se hlásí také projekt Menace, za nímž stojí Mitch Harris, kytarista Napalm Death. "Malicious Code" je už pátým klipem, který vyšel k debutové desce "Impact Velocity". Už dřívě byla zveřejněna videa ke skladbám "I Live with Your Ghost", "Painted Rust", "To the Marrow" a "Drowning in Density".


Averze: stream debutního alba

Neděle v 23:46 | MF |  Music News
Debutní CD kapely Averze "Nikdy nevěř davu" je nyní možné objednat na mailu averzeband@seznam.cz , cena jednoho CD je 150,-. Ve spolupráci s webzinem Abyss jsme pro vás připravily i exkluzivní stream, na tomto odkazu http://www.abysszine.com/stream2.php je možné album poslechnout v celé jeho délce.

https://www.facebook.com/averze
http://bandzone.cz/averzeband

[tisková zpráva kapely]

Evenline - Dear Morpheus

Neděle v 20:03 | Kaša |  Recenze
Čtveřice Evenline vznikla v roce 2009 ve Francii a přesto byste na základě jejího debutového počinu "Dear Morpheus" ani v nejmenším neřekli, že tahle tato formace nepochází ze zámoří. Jejich hudba by se totiž ze všeho nejlíp dala charakterizovat jako americký hard rock orientovaný směrem na rádiové étery. Já vím, že to je hodně široký pojem, takže když nad tím přemýšlím, tak bych to zúžil na takovou hybridní směsice tvrdších Nickelback a Alter Bridge, protože tahle jména jsou přesně to, co z většiny jejich písní slyším. Ale k tomu až později.

"Dear Morpheus" je vůbec prvním albem této party, která se ve svém životopise chlubí tím, že její největší úspěch bylo předskakování právě zmíněným Alter Bridge na jednom koncertu jejich evropského turné, čemuž se zas tak nedivím. Pominu to, že Evenline nejsou známí, ale jejich písně jsou pro živá vystoupení svým způsobem jako stvořené. Jsou hitové, snadno zapamatovatelné a přesto umí ve slokách kytarově zaburácet, takže nezní až tak moc popově, aby si při rockovém koncertě člověk říkal, co to tam na pódiu haleká za buzny. Je fakt, že taková ta prvoplánová líbivost není zrovna věc, která by dělala rockovou desku kvalitním počinem, ale Evenline se jaksi podařilo vybalancovat vtíravé melodie s lehkou ostrostí, takže i když třeba vyložená hitovka "Without You" po celou dobu zní jako tuctový post-grunge, tak s neuvěřitelnou lehkostí pánové do samého závěru propašovali něco málo moderních zasekávaček a corové hrubosti, aniž by to znělo uměle a nuceně.

Ještě upozorním, že pokud stejně jako já pod názvem "Dear Morpheus" očekáváte lyrický příběh alespoň vzdáleně inspirovaný "Matrixem" (víc Morpheů neznám, tak nevím, na koho jiného by tím názvem měli narážet), tak vás zklamu, protože se tak neděje. Žádný jednotný koncept skladby nespojuje (alespoň ne zdánlivě), takže pro mě se jedná o album s jedenáctkou rockových songů, které díky silnému melodickému základu můžou fungovat úplně stejně jednotlivě jako dohromady. No, abych to upřesnil, tak jednotlivě ty skladby vlastně fungují o malý kousek lépe než jako celek.

Kupodivu mi nevadí delší stopáž, jež se zastavila na 50 minutách, ale i po vícero posleších mi jednotlivé skladby splývají. Já vím, co víc čekat od hudby, kde se veškerá progrese zastavila na pravidelném střídání slok a refrénů, ale přece jen by nějaká rychlejší vypalovačka přišla vhod jako pořádné vzpružení. Takhle většina válů zní skoro stejně, a pokud si pustíte přiložené "video" k "Without You", tak máte teoretickou představu, jak zní ten zbytek. Takřka stejná tempa, zpěvák Aarno Gueziec taky jen málokdy (mimo občasné uřvané momenty) zabrousí jinam, než do hezky zpěvných vod vzdáleně připomínající Scotta Stappa z Creed, takže to na variabilitě nepřidá. A může se snažít občas hezky od podlahy si zařvat ("Misunderstood"), ale na album to nikam výrazně neposouvá, protože takových momentů moc není a splynou.

Na obranu "Dear Morpheus" však můžu říct, že jsem si našel několik pamětihodných momentů a celých písní, za něž můžu být jako posluchač vděčný, protože bez nich by album bavilo mnohem méně. Předně je to úvodní "Misunderstood", která je díky houpavému rytmu a už zmíněnému agresivnímu Aarnovi na rozdíl od zbylých skladeb přeci jen někde jinde. Možná více směrem k modernímu metalu, trošku k nu-metalu, nazývejme to jakkoli, ale prostě směrem k tvrdším vodám. Chytlavá "Without You" už představena byla, a přestože to je jedna z těch mnoha velmi podobných písní, tak její silný melodický refrén ji staví o malý kousek výš, protože hlavně díky němu ji lze odlišit od zbytku.


Hodně se mi líbí i skladba titulní, která se zastavila až na sedmi minutách hrací doby, ale vůbec to není na obtíž. Naopak mi přijde jako nejsilnější kousek, který vzdáleně evokuje funkci stejně dlouhé "Blackbird" na stejnojmenném albu Alter Bridge. V záplavě těch klasických čtyřminutových songů se dá na větší ploše pracovat se stavbou písně, takže po třech minutách klasického hard rocku se jako pomyslný klid před bouří celá kapela stáhne do pozadí a připravuje si pomalu půdu pro závěrečný atak.

Co naopak nemusím, jsou nevýrazné pokusy na téma moderní alternativní metal jako "Insomnia" nebo naopak přeslazené pomalé záležitosti typu "Already Gone" a "You Should Have Left Me". Hlavně "Already Gone" je jako ze seriálového soundtracku pro náctileté puberťačky. Neříkám, že silný melodický potenciál ji nestaví do pozice možného hitu, ale já vždycky radši uvítám buď kytarovější věci jako dříve zmíněné písně, nebo když už pokus o baladu, tak tesknější "Eternal Regrets", která je ve své první polovině daleko uvěřitelnější než výše uvedená dvojice plytkých pokusů.

"Dear Morpheus" není vlastně špatná deska. Trpí sice nedostatky, na něž dojíždí i daleko slavnější spolky, ale myslím, že kdyby stejný materiál vyšel pod hlavičkou slovutnějších těles, tak bych byl ve své podstatě spokojený. Protože pokud pominu poměrně jednotvárnou náladu, jež z prvotiny Evenline dýchá, tak ty písně se v mnoha případech dost dobře poslouchají. A to je přeci u této hudby to hlavní. Že to nemá příliš dlouhou životnost a nezíská to Nobelovu cenu za revoluční přístup k hudbě, je celkem fuk. V rámci žánru, v jehož stopách Evenline kráčí, je "Dear Morpheus" jedno z těch lepších alb.

Tracklist:
01. Misunderstood - 04:53
02. Without You - 04:26
03. A Letter to a Grave - 05:32
04. Insomnia - 03:52
05. Over & Over - 03:29
06. Already Gone - 04:49
07. Dear Morpheus - 07:06
08. Hard to Breathe - 03:45
09. Judgement Day - 04:04
10. You Should Have Left Me - 04:11
11. Eternal Regrets - 04:22

Hodnocení: 6/10


English summary:
Let me tell you one thing. If you like American post-grunge/alternative rock bands like Nickelback, Alter Bridge or Sevendust, you will definitely like french four-piece Evenline as well. Their debut album "Dear Morpheus" (do not search for references to "The Matrix" movie) is one of the records that is built on heavy and catchy guitars, melodic choruses and easy composition of songs where choruses are changing with verses repeatedly. It is not bad because Evenline came with very goods songs and quite balanced material which is ruined only by ballads "Already Gone" and "You Should Have Left Me". But these are the only really bad songs on the record. Singer Aarno is confident and elevates songs on a higher level with his scream and melodic vocals. Surprisingly good album with strong melodic potencial.

[K recenzi poskytl: Dooweet]

Peklo nad Otavou 9

Neděle v 19:13 | MF |  Koncerty & Akce
PEKLO NAD OTAVOU 9 - info
Sobota 18.10.2014, 20.00, Strakonice - Music bar Křemelka

ASSESSOR, F.O.B., MÖRKHIMMEL, V RUKOU OSUDU

V sobotu 18. října se již podeváté otevřou brány samotného pekla. Opět se tak stane v prostorách strakonického hudebního klubu Křemelka, kde se představí čtyři zajímavé kapely různých extrémních žánrů.

ASSESSOR
Thrash metal
Po třech letech se na místo činu vrací legendární kapela, která psala dějiny tuzemského extrémního metalu, která se po několika letech hibernace vrátila v roce 2010 na scénu. Letos uplynulo od založení původního ASSESORU dlouhých 26 let, přesto v současné sestavě (s kosmeticky upraveným názvem) fungují dva zakládající muzikanti - kytarista Jarda Pracna (známý z celé řady kapel, namátkou třeba MORIORRU) a zpěvák Michal Roháček (KRYPTOR, ex-TORTURA). Kolem nich funguje mladší krev, také velmi dobře známá z řady dalších souborů. Repertoár současného ASSESSORU tvoří jak hity z kultovního alba "Invaze" (vůbec první extrémní nahrávka, která u nás vyšla po pádu komunistického režimu), tak nové skladby, které pokračují v duchu klasického thrash metalu a které vyšly na albu "Štvanice" v roce 2012.

F.O.B.
Death metal / metalcore
Táborští matadoři se vrací po třech letech, objevili se spolu s ASSESSOREM v roce 2011 na třetím Pekle nad Otavou. I F.O.B. za sebou mají dlouhou pouť undergroundem, během níž vydali tři demosnímky a pět řadových alb. Od death/doom metalu se přes mix death a thrash metalu postupně posunuli do modernějších vod a aktuální tvorba pulzuje na rozhraní death metalu a metalcore. Vedle chytlavých míst ale nechybí pořádné nářezy, vedle "klínů" (čti cleanů) ani pořádný hrdelní marast. Tahle divoká jízda je zaznamenaná na novinkovém albu "Reap What You Sow", které loni na jaře vyšlo u MetalGate a navíc jako příloha magazínu Spark.

MÖRKHIMMEL
Death/black/crust/core
MÖRKHIMMEL znamená ve švédštině, norštině a dánštině temné nebe. A stejně temná je i muzika, kterou tahle parta od roku 2007 produkuje. Po řadě personálních změn naleznete v aktuální sestavě muzikanty známé z působení v MASSGENOCIDE PROCESS, MOTHER, THEMA 11 nebo ÚL!. Po prvním demu vznikly další dvě nahrávky, z nichž hlavně zásadní "Zloskřivec" (který vyšel pouze na vinylu) sklidil spoustu nadšených kritik napříč scénami. Aby ne, když MÖRKHIMMEL zručně kombinují hardcorovou nespoutanost, crustovou rychlost a deathovou špínu. A nesmrdí jim ani staroškolský black metal, ostatně jako své vzory uvádějí DARK THRONE, HELLHAMMER, VENOM nebo BATHORY. A jak říkají, rádi zahrají pro metalisty i pro hardcoristy. A po dvou turné po Švédsku a Norsku přijedou po dvou letech zahrát do Strakonic i vály z připravené další desky, kterou nedávno nahráli v Hellsoundu.

V RUKOU OSUDU
Down tempo / hardcore
Jediné "Ruce" budou mít na Pekle premiéru a bude to premiéra zlá a ponurá. V RUKOU OSUDU totiž produkují hudbu táhnoucí se jako sliz, ono "down tempo" nemá daleko k funeral doom metalu, ale protože členové kapely vzešli z hardcore scény, je tam i tenhle žánr slyšitelný. Motto na webu pak hovoří jasnou řečí: "Hrajeme pomalou a špinavou hudbu, aby sme nasrali ty, který si to zasloužej!" VRO mají na kontě demo, 7" a dvě splitka, přičemž každé na jiném formátu, na LP s PRAY FOR DEATH, na magnetofonové kazetě (!) s BLUES FOR THE REDSUN.

Vstupné: 100 Kč,-

Info:

[tisková zpráva pořadatele]


Kam dál