recenze bannerrecenze banner
Připravujeme: recenze Saint Vitus - Lillie: F-65

Locus Neminis - Weltenwanderung

Před 28 minutami | Monsterfuck |  Recenze
Locus Neminis - WeltenwanderungJe takovým dobrým zvykem, ba možná přímo dokonce nepsaným pravidlem, že každá recenze povětšinou začíná nějakou tou úvodní omáčkou, nejlépe o historii právě recenzované kapely, případně se v této omáčce recenzent může veřejně vyznat ke své lásce k onomu uskupení (nebo naopak nenávisti), prostě cokoliv. Jsou však případy, kdy tento osvědčený recept selhává - a právě takovým případem jsou rakouští Locus Neminis. O historii se nemá cenu bavit, jelikož téměř žádná ještě není - "Weltenwanderung" je totiž jejich debutem. S tím se ostatně pojí i nemožnost zahájení článku vztahem autora těchto písmenek k muzice skupiny. Za následek to má to, že pak z úvodní omáčky vzniká nehorázný paskvil, jehož jste právě svědky. Avšak co se týče samotné desky, hned na začátek je nutné zmínit velice potěšující fakt, že se jedná o záležitost mnohem kvalitnější, než je kvalita, jíž disponuje odstavec, který jste právě přečetli…

Co lze tedy vlastně od Locus Neminis očekávat? Chytré stránky všemocného pana Interneta hovoří o black metalu s přídomky jako atmosférický či symfonický, což už člověku dá jistou představu, jak by "Weltenwanderung" mohlo znít, nikoliv však představu úplnou. Neokoukaná kapela v black metalu (a právě v něm mi to přijde mnohem markantnější nežli v ostatních metalových subžánrech) je totiž pro posluchače krok do neznáma, neboť člověk u tohoto stylu nikdy neví… může stejně dobře o neskutečnou sračku jako o příjemnou desku. A má empirická zkušenost hovoří tak, že se jedná o značně náhodné rozdělení, ačkoliv v konečném součtu ty počty nakonec průměrně vychází přibližně… nastejno.

Konkrétně Locus Neminis a jejich "Weltenwanderung" spadají do oné kategorie "příjemná deska", ale navíc s přidanou hodnotou, což obzvlášť zdůrazňuji. Stylové zařazení co do samotné hudební produkce již bylo zmíněno, přesto je nutné muziku kapely ještě blíže specifikovat. Náladově se Locus Neminis pohybují v kosmickém black metalu s atmosférou hvězdných mlhovin a nekonečné černé prázdnoty. To je záležitost, kterou mám já osobně dosti v oblibě, takže jistě i to hraje do jisté míry svou roli v tom, že se z "Weltenwanderung" vyklubala nahrávka, jež mne opravdu baví. Nakolik všechny tyto vesmírné pocity korespondují také s lyrickou stránkou, to nejsem schopen určit, jelikož mé znalosti němčiny jsou příliš chatrné na to, abych byl schopen přelouskat kompletní texty, avšak s grafikou to koresponduje dokonale. Mimoto mi nálady, jaké Locus Neminis v některých momentech dokážou zprostředkovat, připomínají i samotné Darkspace, jednu z nejvýraznějších formací tohoto specifického subžánru, ačkoliv jsou Rakušané v porovnání se Švýcary asi tak stokrát méně extrémní… i když to možná pro někoho bude klad, jelikož tím pádem jsou Locus Neminis i mnohem stravitelnější.

Možná překvapí fakt, že v rámci "hvězdného" black metalu jsou Locus Neminis dosti melodičtí a jejich skladby mají mnohdy proměnlivou strukturu (a rovněž vokální projev má daleko k jednotvárnosti) a nezřídka zazní i velmi snadno zapamatovatelný moment (kupříkladu ústřední motiv "Ein neuer Anfang" utkví hlavě hned napoprvé). To jsou věci, jež sice asi většině lidí přijdou jako samozřejmost, jako automatická věc, kterou není nutné v recenzi vůbec zmiňovat, kdo se ovšem trochu v podobných kapelách vyzná, ten jistě potvrdí, že se zde hraje spíše na ubíjející monotónnost a místo melodičnosti nastupuje neprostupná zvuková hradba (a to ani nemusíme zacházet do takových záležitostí jako výše zmiňovaní Darkspace, kteří jsou přece jenom extrém v extrému). Právě v tom vidím jednu z nejzajímavějších věcí na Locus Neminis - kapela ukazuje, že se ona vesmírná atmosféra dá tvořit i pomocí výrazných a na poslech vyloženě příjemných melodií, ale dokonce i kytarovými sóly, což je v této oblasti věc vůbec nevídaná.

Locus Neminis logo

Další výraznou předností "Weltenwanderung" je to, že se jedná o velmi vyrovnanou kolekci, aniž by jednotlivé písně od sebe nebyly jasně rozeznatelné, či do sebe dokonce splývaly. Na desce v podstatě není slabého songu, snad možná s výjimkou poslední předlouhé "Die Begegnung", která ovšem neztrácí body díky samotné hudební náplni, ale díky tomu, že polovinu z její 24 minutové stopáže tvoří pouze ticho. Nicméně pokud bych měl vybírat, asi bych za mírně lepší prohlásil první půli desky, ale to je spíše pocitová záležitost, nikoliv tvrzení podložené přesnými pro a proti. Kdybyste po mně chtěli názvy nějakých konkrétních skladeb, rozhodně bych nevynechal výtečnou "Wanduhr", úvodní "Spiegelbild der Vergangenheit" nebo proměnlivou "Wenn die Nacht den Tag verdraengt".

Když nic jiného, z "Weltenwanderung" je zcela patrná jedna věc, a sice že Locus Neminis jsou jako kapela nezanedbatelným příslibem do budoucna, neboť na dlouhohrající debut se jedná o velice povedenou věc, která stojí přinejmenším za poslech už taková, jaká je nyní. Nechci vzbudit dojem, že se jedná o nahrávku naprosto bezchybnou, sem tam se objeví i několik tónů, které mi přespříliš nesedí, ale naštěstí se vždy jedná pouze o několikavteřinové věci, v rámci celku naprosto zanedbatelné procento, pasáže, které na ose recenzentských přídomků pro kvalitu hudby létají někde okolo zastávky "skvělé", drtivou většinou převládají. Vůbec bych se ovšem nedivil, kdyby Locus Neminis někdy příště stvořili ještě mnohem, mnohem parádnější počiny....

Tracklist:
01. Spiegelbild der Vergangenheit - 06:35
02. Weltenwanderung - 04:37
03. Wenn die Nacht den Tag verdraengt - 06:05
04. Ein neuer Anfang - 05:39
05. Wanduhr - 04:19
06. Totes Licht - 04:11
07. Mut zum letzten Schritt - 04:54
08. Virus - 05:20
09. Die Begegnung - 24:15

Hodnocení: 8/10


[K recenzi poskytl: Locus Neminis]
Přidat komentář
 

Další změna v sestavě Six Feet Under

Včera v 19:46 | Monsterfuck |  Music News
Sestava floridských death metalových harcovníků Six Feet Under se po loňském odchodu baskytaristy Terryho Butlera a bubeníka Grega Galla neustále protáčí. Tentokrát se udála změna na postu druhého kytaristy. Rob Arnold (ex-Chimaira) se z neupřesněných důvodů nebude účastnit turné na podporu čerstvé novinky "Undead" (více informací ve starším článku), ačkoliv z kapely neodchází a na budoucích nahrávkách Six Feet Under se bude podílet. Na jeho místo prozatím nastupuje Švéd Ola Englund (Scarpoint, Feared). Frontman Chris Barnes o jeho příchodu říká:

"Ola je úžasný kytarista, který byl vybrán pro svou znamenitou techniku a styl hraní. Věříme, že se perfektně doplní se Stevem Swansonem [první kytarista Six Feet Under - pozn. redakce] a s devastující rytmickou sekcí Talley/Hughell. Steve, Kevin, Jeff i já se těšíme na Olův vstup do skupiny v době vydání 'Undead' a zahájení turné po boku Dying Fetus a Revocation. Nemůžeme se dočkat nové zabijácké mašiny se jménem Six Feet Under!"

Six Feet Under se 11. srpna představí i v České republice na festivalu Brutal Assault, kde zahájí evropskou část koncertní šňůry na podporu "Undead".

Six Feet Under
Přidat komentář

Vintersorg s infem o své novince

Včera v 19:24 | Monsterfuck |  Music News
Progresivní viking/folk metalisté Vintersorg ze Švédska již zanedlouho naváží na svou loňskou desku "Jordpuls". Novinka, která bude celkově již osmou velkou nahrávkou kapely, se bude jmenovat "Orkan" a vyjde již 29. června pod značkou Napalm Records. Na konci článku je umístěn tracklist a artwork.

Tisková zpráva hovoří o tom, že "Orkan" je v podstatě kombinací dvou tváří hlavní postavy projektu, Vintersorga - jeho folk metalových kořenů a progresivního smýšlení posledních let. "Osm skladeb posluchači nabízí vzletné hymnické refrény, extrémně různorodé vokální party, skvostné riffy a briliantní melodie. Nade všemi kompozicemi ční Vintersorgův unikátní zpěv s mnoha novými polohami."

01. Istid
02. Ur stjärnstoft är vi komna
03. Polarnatten
04. Myren
05. Orkan
06. Havets nåd
07. Norrskenssyner
08. Urvädersfången

Vintersorg - Orkan
Přidat komentář

Klipy od Amaranthe, Bane a Tesla

Včera v 19:10 | Monsterfuck |  Music News
>>> Švédští Amaranthe natočili již třetí videoklip ke svému stejnojmennému debutu "Amaranthe", jenž vyšel v dubnu loňského roku. Tentokrát padla volba na písničku "1.000.000 Lightyears":


>>> O poznání ostřejší porce pohyblivých obrázků přichází ze Srbska od místních black/death metalistů Bane. Ti mají aktuálně v plánu vydat své druhé album "The Acausal Fire" a právě z něj pochází song "In Endless Silence". Klip je směskou živých záběrů z jarního evropského turné Keepers of the Black Flame (v jeho rámci proběhlo 17. března i vystoupení na Dark Metal Festu ve Volyni) a z vystoupení na Sarajevo Metal Festival III.


>>> Trojici videoklipů kompletují zámořští hardrockeři Tesla a jejich "I Love You", která se objevila na loňském počinu "Twisted Wires and the Acoustic Sessions":

Přidat komentář

Cradle of Filth - Midnight in the Labyrinth

Pondělí v 21:27 | Madeleine Ailyn |  Recenze
Nikdy jsem o Cradle of Filth neměla pozitivní smýšlení, a to ani v době, když mi bylo o tři roky méně, než je teď, a četla jsem "upíří" hlouposti. Nějak osobně nesnáším skoro všechny "gotické" vlivy v metalu, protože nabourávají mojí osobní představu o tomhle žánru jako samotném. Ta averze se stále prohlubuje a pomalu se stává nesnesitelnou. Prostě, já se pekla moc nebojím, ale jestli tam mají pro mě připravené nějaké speciální oddělení, kde dokolečka pouští "Midnight in the Labyrinth", tak bych se měla začít obracet k Bohu a modlit, protože v tuhle chvíli jsem to mohla alespoň vypnout a utřídit si myšlenky, abych se aspoň trochu uklidnila a myslela trochu racionálně.

Tyhle dvě CD se totiž staly mojí noční můrou po poslechu už jednoho z nich a to jsem pak ještě zjistila, že na tom druhém je vlastně jen v další jiné verzi, to co bylo na tom prvním. Takže si to můžete porovnat vlastně dvakrát. Nejdřív pak se staršími songy jako takovými a pak ty dvě CD mezi sebou. Na to druhé jsem se snad ani nechtěla už dostat.

Zvrhlá snaha Cradle of Filth upravit svoje songy do orchestrální podoby totiž podle mé osobní averze, a pak možná i názoru, neměla vůbec přijít na světlo světa. Tak moc se snažili, aby to znělo ještě i trochu jinak, až z živé a "poslouchatelné" ryby udělaly filety, vykostěné, bez života. Dalo se očekávat, že black metalový nádech se vytratí někde v dálce (což byla jedna z věcí, za kterou u mě vůbec dostávali osobní body) a místo tvrdé písně zůstane "gotické" torzo děsu. Ale proč to musí znít jako psychopatický soundtrack k filmu o čarodějnicích a kočkách se třema očima, to mi uniká doteď. Je nemožné tvrdit, že by se tohle album mohlo podobat dobrému hororovému soundtracku, tohle CD by se snad hodilo spíše k parodii.


Celé album vyniká svým šíleným napínáním posluchače, problém je, že na mě to fakt nezabralo a všechny ty dramatické části jsem tak akorát prosmála v posteli. Škoda pro ně, že to nebyl ten úchylný smích, který tam mají oni. Pazvuky šly taky mimo mě, děsivé běsnění mě rozesmálo nejvíc. Stejně tak mám za to, že mezi Daniho monology se snad najde světlá stránka jen v "Cruelty Brought Thee Orchids", kde to pro změnu zkazí zase ženský vokál Sarah Jezebel Deva, který mi navozuje atmosféru učitelky s rákoskou. Tak snad lépe poslechnout verzi z druhého CD. A tak je to asi v každé písni, pokaždé když mám pocit, že by se mi něco mohlo líbit, tak se na ní najde něco, co mi ten pocit naprosto zkazí.

Takže myslím, že to nebudu prodluživat, skalním fanouškům se to bude líbit tak jako tak, některým jiným lidem možná taky, ale já si radši půjdu pustit něco na spravení nálady. Třikrát a dost. Trávit něco, u čeho se směji a nutím zároveň, na to nemám nervy. A i když není problém v samotné hudební kvalitě, problém je v samotném provedení nápadu. Prostě se nějak tak samozřejmě z těch jejich slušných písní musely stát kostry a žádný nový nápad nebo impuls, který do tohoto alba přinesly, mě nedokázal přesvědčit o zajímavosti. Chtěla jsem být původně ještě krutější, následně na to jsem si uvědomila, že už to asi ani nejde, dnes za dva.

Tracklist:
CD1:
01. A Gothic Romance (Red Roses for the Devil's Whore) - 08:39
02. The Forest Whispers My Name - 05:42
03. The Twisted Nails of Faith - 07:05
04. The Rape and Ruin of Angels (Hosannas in Extremis) - 08:19
05. Funeral in Carpathia - 08:51
06. Summer Dying Fast - 05:21
07. Thirteen Autumn and a Widow - 07:14
08. Dusk and Her Embrace - 06:21
09. Cruelty Brought Thee Orchids - 07:46
10. Goetia (Invoking the Unclean) - 13:06

CD2:
01. The Rape and Ruin of Angels (Hosannas in Extremis) - 08:15
02. Dusk and Her Embrace - 06:28
03. Summer Dying Fast - 05:20
04. The Twisted Nails of Faith - 07:06
05. Funeral in Carpathia - 08:37
06. The Forest Whispers My Name - 05:33
07. Cruelty Brought Thee Orchids - 07:25
08. A Gothic Romance (Red Roses for the Devil's Whore) - 08:35
09. Thirteen Autumns and a Widow - 07:13

Hodnocení: 2/10


Zbytek redakce hodnotí:
Upřímně hned na začátek řeknu, že obdobné počiny, kdy nějaká kapela předělává své vlastní písně do orchestrální podoby, nemám příliš v oblibě, což také jistě hraje svou roli v mém hodnocení "Midnight in the Labyrinth", avšak ani Cradle of Filth na tom nejenže nic nemění, naopak to ještě více než potvrzují. Po loňském propadu jiné britské veličiny, My Dying Bride s jejich "Evinta" (pro mě osobně vůbec první zklamání za dlouhou historii těchto doomových matadorů), se do podobného projektu pustili i Cradle of Filth a bohužel ani jim se to příliš nepovedlo. Hlavním problémem "Midnight in the Labyrinth" je to, že celé album je prostě a jednoduše jedna velká nuda. Skupina se jala předělávat zejména své starší skladby, čili v podstatě to nejlepší ze svého repertoáru, díky čemuž je ten rozdíl mezi kvalitou originálních verzí a těch orchestrálních ještě markantnější. Z muziky se totiž vytratilo to nejdůležitější, kvůli čemu mnozí na první tři desky Cradle of Filth dodnes přísahají - ona typická nálada. Ať už si vezmete jakýkoliv song z "Midnight in the Labyrinth" a porovnáte jej s původní podobou, je to opravdu propastný rozdíl. Nejde ani tak o to, že je to po stránce aranží jiné, vždyť to byl přece (alespoň předpokládám) záměr, ale fakt, že Cradle of Filth na "Midnight in the Labyrinth" sami sebe vykastrovali o to, co z nich dělalo Cradle of Filth (tj. ona atmosféra), je opravdu záležitost, kterou při poslechu "Midnight in the Labyrinth" překousnout opravdu nezvládnu. Sem tam se sice možná nějaký malinko zajímavější moment objeví, ale to je jen kapka v moři nudy. Navíc mi hlava nebere, proč je "Midnight in the Labyrinth" dvojdisk, kde jsou oba disky na chlup totožné, jen se v jednom občas objeví zpěv a druhý je čistě instrumentální... přičemž i v tom zpívaném je těch vokálů v podstatě minimum, což je dost velký paradox. Na celém počinu vidím pouze jediný opravdový klad - díky němu jsem si (pro porovnání) opět po čase pustil staré Cradle of Filth a opět jsem se přesvědčil, že jim to v 90. letech opravdu hodně šlapalo. "Midnight in the Labyrinth" však nejenže nešlape (což by ostatně vzhledem k orchestrální podobě zas takový problém nebyl), ale hlavně nudí, zatímco alba, z nichž kapela pro tuto kompilaci brala, rozhodně nenudí ani po těch letech, přestože je člověk zná skrz naskrz. A předělávat dobré skladby do mnohem horší podoby, to je dle mého názoru velmi nešťastné...
Monsterfuck - 5/10

Průměrné hodnocení v redakci: 3,5/10
Počet komentářů: 2

Šestice nových videoklipů

Pondělí v 15:37 | Monsterfuck |  Music News
>>> Francouzští Alcest zveřejňují již druhý videoklip ze své poslední desky "Les Voyages de l'Âme", která vyšla v lednu letošního roku pod německým labelem Prophecy Productions. Po skladbě "Autre Temps" tentokrát padla volba na titulní "Les Voyages de l'Âme":


>>> Jihočeští grindeři Gutalax natočili svůj první videoklip vůbec, a to k písničce "Kocourek Mourek podráždil si šourek":


>>> Jørn Lande, heavy metalový zpěvák z Norska, si jako singl ze svého nadcházejícího alba "Bring Heavy Rock to the Land" (více informací zde), které vychází 1. června, vybral titulní písničku "Bring Heavy Rock to the Land". Nyní přichází videoklip, který Jørn už před časem sliboval:


>>> P.O.D. si ze svého nadcházejícího alba "Murdered Love" (detaily ve starší novince), jehož datum vydání je stanoveno na 10. července, zvolili pro klip song "Lost in Forever". Video bylo natočeno s režisérem Spencem Nicholsonem (např. Bleeding Through).


>>> Videoklipová jízda pokračuje s legendárním kytaristou Slashem (Velvet Revolver, ex-Guns n' Roses), jenž ke své druhé sólovce "Apocalyptic Love" (další informace tady a tady) natočil videoklip "You're a Lie", jehož režii dostal na starost Anthony Leonardi III.


>>> Poslední videoklip této novinky pochází od německých Van Canto, kteří zveřejnili další videoklip ke své poslední nahrávce "Break the Silence". Tentokrát se jedná o úvodní píseň "If I Die in Battle":

Přidat komentář

INTO DARKNESS Tour 2012

Pondělí v 11:58 | Monsterfuck |  Koncerty & Akce
Into Darkness Tour 2012INTO DARKNESS Tour 2012
Už to přichází zase!

PAIN, MOONSPELL, SWALLOW THE SUN, LAKE OF TEARS + speciální host

17. 11. 2012 19:00 ZLÍN, Masters Of Rock Café

Zlověstná, temně zející, černá propast může mít mnoho tváří, stejně jako její potomci, kteří z jejích útrob vyšli. Už podruhé se vynoří a projdou se Evropou! Kdo tentokrát vyrazí na výlet Evropou? PAIN, MOONSPELL, SWALLOW THE SUN, LAKE OF TEARS a ještě jeden speciální host - to by šlo, co říkáte? Na prahu pochmurných zimních dní, v listopadu, navštíví tento zajímavý a pestrý balíček kapel hned několik evropských měst. Díky agentuře Pragokoncert bude jedním z nich také ZLÍN a jeho věhlasný klub Masters Of Rock Café, a to v sobotu 17. 11.! Uslyšíte industriální metal nejvyšší kvality, zazní středověké melodie i melancholický doom, toto turné nabízí vše!

Roli headlinera na sebe vzala švédská industriálně metalová pecka PAIN v čele s mistrem Peterem Tägtgrenem (Hypocrisy), takže to bude opravdu tanec! Morbidní texty ve spojení s nadupaným technickým metalem a zlými kytarami udělají dokonale šťastného snad každého fanouška. Když k tomu ještě připočítáte známé evergreeny kapely, jako jsou "Eleanor Rigby", "Follow Me" nebo "Shut Your Mouth" které určitě zazní, plus songy z aktuálního alba kapely "You live Only Twice", jistě uznáte, že jedině PAIN mohou úspěšně šířit temnou atmosféru letošního metalového podzimu!

Průlomovým rokem portugalské kapely MOONSPELL byl rok 1996, kdy představili světu na turné s Type O´Negative desku "Irreligious". Nyní svým jménem, svoji sofistikovanou, chytlavou a zvukově velmi kvalitní hudbou příjemně korunují temnou sestavu Into Darkness Tour. Přivítejme jejich gothic - avantgardní - temný metal opět ve Zlíně! MOONSPELL pro vás navíc chystají také zbrusu nový materiál, double album "Alpha Noir" a "Omega White". To bude velké!

Do doom kategorie pak spadají SWALLOW THE SUN, ale tito Finové se sami spíše cítí na melacholické tvůrce atmosféry. Nedávno vydali novou desku "Emerald Forest And The Blackbird" a dokázali, že jsou opravdu nezaměnitelní. Jejich zvuk se pomalu válí při zemi, je bohatý na depresivní melodie a vytváří skutečně děsivou atmosféru, kterou sem tam prořízne death metalová sekera. Na druhé straně pak stojí LAKE OF TEARS, známí švédští veteráni, kteří mění styl s každou deskou, ale jedna věc zůstává stejná, a tou je naprostá a neproniknutelná temnota melodických skladeb. Jejich grandiózní album "Illwill" a jejich povedená kombinace death metalu s gothickými prvky a chytlavými melodiemi vás roztaví na kousky.

INTO DARKNESS 2012 - opravdu vzrušující sestava, která vás přijede postrašit také do ČR - do ZLÍNA, Masters Of Rock Café - 17. 11. 2012!

POZOR! Předprodej vstupenek byl zahájen!

Za super zaváděcí cenu, platnou do konce letních prázdnin, jsou vstupenky k dostání ve všech obvyklých předprodejích a objednávat můžete také zde.

[tisková zpráva pořadatele]
Počet komentářů: 1

Jack White - Blunderbuss

Neděle v 18:51 | Kaša |  Recenze
Jack White se představuje poprvé sólově. Od rozpadu The White Stripes již uběhla nějaká doba, kterou se snažil vyplnit v dalších kapelách The Racounters a The Dead Weather. Obě mimochodem vydaly povedená alba, která sice nedosahovala kvalit jeho domovské kapely, ale lepší než drátem do oka. Všichni, co se již s tvorbou tohoto chlapíka někdy setkali (předpokládám, že hlavně prostřednictvím The White Stripes - minimálně "Seven Nation Army" zná snad každý), by se mnou souhlasili, že tvorbu Jacka White lze buďto nenávidět, nebo milovat. Jeho minimalistická verze retro rocku vytřela na začátku tisíciletí všem zrak a The White Stripes dokázali, že rock rozhodně není mrtvý, jak se s oblibou prohlašuje. Položím nyní stupidní řečnickou otázku - mohlo vůbec "Blunderbuss" dopadnout jinak než na výtečnou? Moje odpověď zní, že ne. Zaprvé, přestože otázka prodejnosti není zárukou kvality, je vhodné zmínit, že se Jack White teprve se svým prvním sólovým albem dokázal umístit na 1. místě albového žebříčku Billboard; zadruhé, na novince šikovně mísí všechny své kompoziční schopnosti a vlivy a do jisté míry by se tak album dalo označit jako "The Best Of". Ono to ani jinak nejde, je to natolik charakteristický zpěvák, kytarista a producent, že jeho tvorba nebude už nikdy znít jinak, ale i přesto všechno si udržuje dostatečnou dávku invence. Přestože je "Blunderbuss" už třetí album, na kterém se White za poslední čtyři roky plnohodnotně podílel, nemůžeme v jeho případě tvrdit, že ruku v ruce s jeho velkou skladatelskou aktivitou jde rovněž klesající kvalita a máme tedy před sebou 40 minut prvotřídní muziky.

Albu předcházely dva singly/videoklipy. Jako první byla představena poklidná, country balada "Love Interruption", která textově pojednává o Whitových sebedestruktivních pocitech, kdy do sebe chce vrazit nůž až po jeho chtíč zabít svou vlastní matku. Představuje se zde rovněž jako host zpěvačka Ruby Amanfu, která svým zpěvem, ale většinout spíš upozaděným našeptáváním, nebo jak to nazvat, dodává skladbě lehce gospelový nádech. Tato skladba evokuje, že se album ponese spíše v klidné, umírněné poloze a přestože tak tomu skutečně je, byl jsem po zveřejnění druhého singlu "Sixteen Saltines" v rozpacích. Povedená rocková vypalovačka postavená na výrazném kytarovém riffu a šikovných aranžích zní jako by vypadla z desky The White Stripes. Vůči "Love Interruption" působí jako protipól a ostatně vůči celému albu, protože se jedná o jasně nejrockovější věc.


"I want love to, murder my own mother and
Take her off to somewhere, like hell or up above
I want love to, change my friends to enemies"
(Love Interruption)

Album otevírá "Missing Pieces", která stojí na chytlavém klávesovém motivu a vokální lince. Jack vše podtrhuje osobitou kytarou, dočkáme se dokonce kytarového sóla. Jak už jsem zmínil, White je osobitý kytarista, takže nějakého sóla se naštěstí dočkáme, ovšem žádná zbytečná exhibice, vše je podřízeno celkové atmosféře desky, takže občas se stane, že dané kytarové sólo ani pořádně nezaregistrujete. Třetí v pořadí "Freedom at 21" leží někde na pomezí mezi oběma singly, celkem chytlavá skladba s houpavým rytmem, kterou bych si dokázal představit jako další singl. V podstatě po celou druhou polovinu alba odložil Jack White kytaru trošku stranou a ukazuje, že na klavír mu to jde minimálně stejně dobře. Počínaje baladičtější "Hypocritical Kiss" přes "Weep Themself to Sleep", ve které se klavírní motiv obzvlášť povedl a posouvá jinak obyčejnou pomalou rockovou věc do jiných sfér, konče až závěrečnou "Take Me with You When You Go". V posledně jmenované se dočkáme dokonce houslí a ženských doprovodných vokálů. Ty můžeme slyšet také ve "stounovsky" znějící "I'm Shakin'". V těchto momentech Jack White navazuje na svou nedávnou spolupráci s countryovou legendou Wandou Jackson. Za jeden z vrcholů alba považuju skladbu "Hip (Eponymous) Poor Boy", která by se se svým vyzněním a aranžemi neztratila někde ve westernovém baru. Překvapením je skoro až art-rocková "On and On and On", která v sobě má něco z raných The Beatles.


Z výše uvedeného je patrné, že patřím do druhé skupiny, pokud jde o postoj k hudbě Jacka White. Miluju ji. Od roku 2000 se na scéně neobjevila výraznější a zajímavější persóna, takže možná ze mě mluví jistá zaujatost, ale "Blunderbuss" bych směle zařadil svou kvalitou někam k "Elephant" a "White Blood Cells" od The White Stripes. Album nemá žádného slabého místa, žádnou ze skladeb bych neoznačil jako slabší, nebo prostou nějakého zajímavějšího nápadu. Jack White prostě vyměnil červeno-černou za modro-černou, a že mu to sluší (samozřejmě míněno hudebně) minimálně stejně, je bez pochyby, trošku mi chybí Meg White, ale to na to se dá zvyknout. Na kráse albu trošku ubírá fakt, že není první, prostě tam není takový ten moment překvapení a jde do určité míry o kompilaci několika osvědčených postupů z minulosti, přesto je pro mne "Blunderbuss" horkým favoritem na album roku. V případě bodového hodnocení bych sahal až těsně ke známce nejvyšší, ovšem věřím, že toto je natolik individuální záležitost, že nechám na vás, abyste si přidali vlastní hodnocení.

Tracklist:
01. Missing Pieces - 03:27
02. Sixteen Saltines - 02:37
03. Freedom at 21 - 03:51
04. Love Interruption - 02:38
05. Blunderbuss - 03:06
06. Hypocritical Kiss - 02:50
07. Weep Themselves to Sleep - 04:19
08. I'm Shakin' - 03:00
09. Trash Tongue Talker - 03:20
10. Hip (Eponymous) Poor Boy - 03:03
11. I Guess I Should Go to Sleep - 02:37
12. On and On and On - 03:55
13. Take Me with You When You Go - 04:10

Hodnocení: bez hodnocení

Přidat komentář

Německá rocková královna DORO PESCH se objeví s novou deskou v PRAZE!

Neděle v 17:48 | Monsterfuck |  Koncerty & Akce
DoroNěmecká rocková královna DORO PESCH se objeví s novou deskou v PRAZE!

4. 12. 2012 PRAHA, Retro Music Hall

Rocková královna DORO PESCH nezahálí ani v roce 2012! Na listopad a prosinec 2012 chystá další evropské turné k novému albu, které právě nyní se svou kapelou připravuje, a které vyjde na podzim u Nuclear Blast! Doro vám, fanouškům vzkazuje: "Po třech letech tvrdé práce nyní dokončujeme mé nové album, mém prvním, které vyjde v říjnu u Nuclear Blast a bude to opravdu velký šlágr. Finální mix 12 - 14 písní uděláme asi ve Skandinávii. Producent garantuje opravdu tvrdý, svěží a moderní zvuk. Abychom vám zkrátili čas čekání, vydáme na přelomu května a června malou ochutnávku v podobě EP a v listopadu vyrazíme nové album představit Evropě. Zahrajeme samozřejmě i několik nových kousků live!". Čeští fanoušci pozor!

Jeden koncert tohoto turné bude díky agentuře Pragokoncert patřit také nám, České Republice. DORO PESCH představí své nové album v PRAZE, Retro Music Hall - 4. 12. 2012!

Předprodej vstupenek byl právě zahájen!

Za super zaváděcí cenu, platnou do konce letních prázdnin, tedy 31. 8., je můžete zakoupit ve všech obvyklých předprodejích.

[tisková zpráva pořadatele]
Přidat komentář

Obaly od Doro a Waylander

Neděle v 14:27 | Monsterfuck |  Music News
>>> Německá heavy metalová zpěvačka Doro Pesch pojmenovala své nové album, které by mělo vyjít v říjnu u Nuclear Blast, "Raise Your Fist". Jeho artwork je k vidění níže.

"Právě teď se věnujeme mixování, jsme už blízko k dokončení," říká samotná Doro. "Nejvíc důležité jsou pro mě silné hymny 'Raise Your Fist in the Air' a 'Victory', které se rovněž objeví i na chystaném EP. Obě písničky jsme už hráli živě na našem posledním turné, rozpumpovaly dokonce i loňský Wacken Open Air! 'Raise Your Fist in the Air' bude k dispozici také ve francouzštině, což bude určitě zajímavé. Pro fanoušky německých songů jako 'Für Immer' tu jsou dvě písničky v podobném stylu - citlivá a docela temná 'Human Rights' a velmi emotivní 'Engel'. Je zde i spousta rychlých skladeb, třeba 'Little Headbanger' nebo několik rychlovek se skvělými hosty jako Gus. G (Ozzy Osbourne, Firewind) v 'Last Man Standing', která se určitě bude fanouškům líbit živě. Máme tam taky jeden song jako poctu Ronniemu Jamesi Diovi jménem 'Hero', dalším vrcholem je 'It Still Hurts' s Lemmym Kilmisterem z Motörhead. Obal opět vytvořil britský umělec Geoffrey Gillespie, který je náš blízký přítel a spolupracovník už od doby, kdy se díky artworku 'Triumph and Agony' [album Warclock, dřívější skupiny Doro Pesch, z roku 1987 - pozn. redakce] dostal do Guinessovy knihy rekordů pro největší obálku na světě. Od té doby už nám vyrobil deset obalů."

Doro - Raise Your Fist

Na podporu "Raise Your Fist" se Doro vydá i na turné, v jehož rámci zahraje také 4. prosince v pražské Retro Music Hall.

Ještě před samotným albem "Raise Your Fist" vyjde 3. srpna jako CD, LP a download ochutnávkové minialbum "Raise Your Fist in the Air". Obal a tracklist minialba:

01. Raise Your Fist in the Air
02. Victory
03. Engel
04. Lève Ton Poing Vers le Ciel

Doro - Raise Your Fist in the Air

>>> Novou desku chystají rovněž Irové Waylander, jedna z nejstarších čistě folk metalových skupin. V jejich případě půjde i přes téměř dvacetiletou kariéru teprve o čtvrté album. Jmenovat se bude "Kindred Spirit" a vyjde 16. července v Evropě a 14. srpna v Severní Americe, v obou případech pod Listenable Records. Tracklist + artwork:

01. Echoes of the Sidhe
02. Lámh Dearg
03. Twin Fires of Beltíne
04. Of Fear and Fury
05. Grave of Giants
06. A Path Well Trodden
07. Quest for Immortality
08. Erdath
09. Kindred Spirits

Waylander - Kindred Spirits
Přidat komentář

Další články

Kam dál