Northern Oak Unveil New Album Track Listing & Artwork

Dnes v 15:46 | MF |  Music News
Northern Oak Unveil New Album Track Listing & Artwork

Northern Oak, the South Yorkshire progressive folk metallers, unveil new album details, including the track listing and artwork, for 'Of Roots And Flesh'.

Ranging from existential rage on 'The Gallows Tree', relentless doom and sorrow on 'Taken' to a desire to see the best of humanity in the title track, 'Of Roots And Flesh' rewards with a seamless blending of vocal styles and a fusion of electric and acoustic guitars, flutes, violins and even melodeons as the band take you on a musical journey through the nature of struggle.

See the full track listing for 'Of Roots And Flesh' below, which is set for release on 4th October 2014.

1) The Dark Of Midsummer
2) Marston Moor
3) Gaia
4) Nerthus
5) Isle Of Mists
6) Taken
7) Requiescant In Pace
8) The Gallows Tree
9) Bloom
10) Of Roots And Flesh
11) Only Our Names Will Remain
12) Outro

The album art, completed by Lithuanian born artist Augustinas Našlėnas, can be seen below.

Northern Oak are renowned for their ability to weave vicious black metal riffs with haunting flute folk melodies. Since the release of their 2010 album 'Monuments' the band has toured the length and breadth of the UK with their energetic live show, furthering their reputation and earning the band show time at prestigious festivals such as Bloodstock Open Air and Warhorns.

The recording of the new album was entirely funded through a Kickstarter campaign run by the band. The incredible show of support from their loyal and ever growing fan base allowed Northern Oak to record the album at Skyhammer Studios with renowned producer Chris Fielding (Primordial, Electric Wizard, Conan).

www.northernoak.co.uk
www.facebook.com/northern.oak

[tisková zpráva]
 


Novinka Philm vyjde v září

Dnes v 12:04 | MF |  Music News
Zámořská rocková kapela Philm, v jejíchž řadách mimo jiné působí i legendární bubeník Dave Lombardo (ex-Slayer), má aktuálně na programu vydání svého druhého alba. To bude k dostání od 15. září u firmy UDR a bude se jmenovat "Fire from the Evening Sun". Obal a seznam songů se nacházejí napravo a níže, trailer na konci čllánku.

"Fire from the Evening Sun" se stane nástupcem debutového počinu "Harmonic", jenž vyšel v květnu 2012 pod značkou labelu Ipecac Records, jehož zakladatelem a vlastníkem je Mike Patton z Faith No More.

Tracklist "Fire from the Evening Sun":
01. Train
02. Fire from the Evening Sun
03. Lady of the Lake
04. Lion's Pit
05. Silver Queen
06. We Sail at Dawn
07. Omniscience
08. Fanboy
09. Luxhaven
10. Blue Dragon
11. Turn in the Sky
12. Corner Girl


Бастион - Врeмя борьбы

Včera v 21:51 | Kaňour |  Recenze
Východoevropská pagan metalová scéna se dá bez větších námitek zařadit k tomu nejzajímavějšímu, co tento žánr celosvětově skýtá. Za poslední dekádu si vybudovala svůj charakteristický zvuk i diskutabilní názorovou pověst. Za tou stojí především kapely z východní Ukrajiny, konkrétněji Doněcka a okolí, které se rády ohánějí svým dokonalým slovanským původem. Kdo ví, kde je tamějším pagan (black) metalistům v tom dnešním neklidu konec, na plnou hubu řečeno na jaké straně barikády tamější občanské války...

Teď ale k muzice, kvůli politických komentářů tu nejsme. Jestli jsem mluvil o charakteristickém zvuku východoslovansky mluvící pagan metalové scény, většině lidí se nejspíš vybaví blackovější spolky typu Темнозорь, Крода, Nokturnal Mortum a tak dále. Z těch folkověji znějících by se daly jmenovat kapely, jako dnes již profláknutá Аркона nebo méně známí Alkonost. Ruští Бастион, o kterých bude v následujících řádcích řeč, však pod kůží nemají pevně vrytou ani jednu z těchto odnoží a všemu tomu blackování, se kterým sympatizují veskrze všechny zmíněné spolky, se na svém druhém albu spíš vyhýbají.

Бастион na "Время борьбы" totiž hrají vcelku obyčejný melodičtější death metal s folkovými melodiemi obstarávané tradičním nástroji v čele s dudy a zhaleikou, což je pro zjednodušenou taková vylepšná flétna (klikni na mě, ukážu víc). A musím říct, že jde o poměrně neoposlouchanou záležitost. Jistě, Бастион rozhodně nejsou těmi průkopníky, kteří by na svět vylezli s kombinací folk metalu na deathovém základu jako první, ale i tak zdá se být hudba Бастион co do originality stravitelnou záležitostí.

Asi největším kladem nahrávky je nejspíš zpěv, či přesněji samotný jazyk, tedy ruština. Každý jazyk má svou specifickou zvuk, melodičnost a právě ruština do hudby Бастион perfektně sedne, zvlášť když hluboký vokál navíc disponuje takovým tím "pagan odérem", však víte, co mám na mysli. Co se týče dalších složek, folkové vyhrávky se, jak jsem naznačil, naštěstí neomezují jen na klávesy a všechnu tuhle umělotinu "nahrazují" živé nástroje, což na dnešní scéně s povděkem vítám.

To by bylo všechno moc pěkné a až doposud by se dalo o "Время борьбы" mluvit jako o výborné nahrávce. Jenže… jenže tam nějak necítím tu přidanou hodnotu, která by mě nutila desku točit znova a znova. Neříkám, že je to nějaká ostuda, to vůbec, zvlášť když tahle deska natrefila na tak vybíravého člověka, ovšem za rámeček si tenhle fakt kapela dát nemůže. Takřka všechny skladby mi i po deseti posleších splývají dohromady, a i když album disponuje slušnou chytlavostí, jako celek je to takové nevýrazné, lidově řečeno jedním uchem to vleze, druhým to zase vyleze.

Pakliže se na jednotlivé skladby podíváme zevrubněji, na albu najdeme slušné množství ucházejících se nápadů, které jsou však místy sráženy nepříliš zábavnými pasážemi, jež sice nijak neotravují, ale jen tak bez povšimnutí prosviští. Celé "Время борьбы" se odehrává v konstantním tempu, což oněm hlušším pasážím rozhodně neprospívá. Alespoň v tomto duchu jsou nalajnované první dvě třetiny desky. Příjemná změna přichází s pátou "Моя земля", která v mých očích shlíží na všechny ostatní skladby z vyššího patra. Nejenže zde dojde na občerstvující mluvené slovo, ale i celí Бастион mi na téhle skladbě připadají takoví živější, odhodlanější a nápaditější. Zajímavost se nedá odepřít ani následující "Былина", kde si Rusové zase pohráli s vokálními linkami, bohužel poslední jedenáctiminutová "В песнях дедов" vše vrací zpět do nepříliš zajímavých kolejí.


Celé to kolem "Время борьбы", respektive jejich (zajisté) hrdých tvůrců Бастион má hlavu a patu a člověk okamžitě pozná, o co kapele šlo. Považuji si, že nejsme svědky jen dalšího klávesového hopsa-hejsového hnoje, ale slušné kytarové práce doplněné o příjemné folkové melodie. To však zhola nic nemění na faktu, že mě "Время борьбы" příliš nezaujalo, a i když je zde spousta zajímavých momentů, jako celek to není tak silné, abych pro celé album vytáhl víc než jen mírně nadprůměrnou šestku.

Tracklist:
1. Аркона 1168 - 05:39
2. Время борьбы - 03:52
3. Заветы - 05:04
4. Боевая - 05:26
5. Моя земля - 05:25
6. Былина - 6:19
7. В песнях дедов - 11:03

Hodnocení: 6/10


English summary:
There is no doubt that Eastern European pagan metal scene has its own specific sound and I was convinced that Бастион are one of bands related to this unique sound. All the imagery about this scene is related to black metal, and surprisingly, "Время борьбы" has nothing to do with it. The new album is a mixture of standard melodic death metal with folk melodies which are fortunately created by real instruments not only by keyboards as it is usual nowadays. These things suggest that we are dealing with a really good album but it is only half true. In fact, "Время борьбы" is musically just slightly above average. In spite of some good ideas there are many boring passages as well. I appreciate that "Время борьбы" is not just next keyboard-led crap but the final result could be better.

[K recenzi poskytl: Against PR]

Minirecenze #62

Včera v 20:08 | MF |  Minirecenze
Brody Dalle - Diploid Love (28. dubna, Caroline International License External)
alternative rock / punk rock, USA

Na sólový debut zpěvačky Brody Dalle jsem se těšil z jednoho prostého důvodu. Od dob, kdy jsem doslova žral její punkové The Distillers, už uběhla celá řada let a já ji tak nějak přestal sledovat, takže jsem pořádně ani nezaregistroval, že od rozpadu její původní kapely se pokusila vzkřísit svou kariéru v řadách Spinnerette. Ti se ale rozpadli hned po svém debutu, takže jsem byl zvědavý, jak dlouhou cestu ušla od dob, kdy věčně pod obraz řádila na pódiu s The Distillers, až k momentu, kdy se má umělecky prezentovat jakožto dvojnásobná matka (troška bulváru neuškodí - jedná se o partnerku Joshe Hommea z Queens of the Stone Age).

Jedno je jisté, punková krev jí v těle proudí i nadále, jen už je naředěná víc pop-rockem a výsledek je tak (vlastně i logicky) umírněnější a hudebně rozsáhlejší. Hodně mě překvapilo využití trubky v "Rat Race" nebo ještě víc hned v následující "Underworld". Album je to moderně stylizované a chybí mu taková ta punková neučesanost, ačkoli některé momenty v "Don't Mess with Me" nebo druhá půle "Meet the Foetus / Oh the Joy" dávají vzdáleně vzpomenout na The Distillers. Ale opravdu jen vzdáleně. Jádrem tvorby Brody už jsou spíš alternativně rockové skladby jako "Dressed in Dreams" (ta je vážně skvělá), "Blood in Gutters" nebo pomalejší kousek "I Don't Need Your Love". Právě ty mi přijdou spolu s úvodní trojicí těmi nejlepšími momenty "Diploid Love" a i díky poměrně častým změnám nálad (ačkoli se tak děje stále na území alternativního punk rocku) má album poměrně slušnou životnost.

Příjemná stopáž, příjemné písničky a vyrovnaná Brody Dalle, jíž ten její neurvalý řev trošku schází, ale v konečném výsledku je "Diploid Love" slušná rocková deska, která by mohla oslovit mnohem širší masy než ty, kteří měli kdysi v oblibě The Distillers. Je fakt, že druhé "Coral Fang"Brody nikdy nenapíše, ale svým způsobem je to dobře, protože její aktuální tvorba mi k ní sedí mnohem víc, než umělá snaha být opět tou neurvalou punkovou slečnou.

Tracklist:
01. Rat Race - 03:38
02. Underworld - 05:19
03. Don't Mess with Me - 03:39
04. Dressed in Dreams - 04:46
05. Carry On - 04:21
06. Meet the Foetus / Oh the Joy - 05:02
07. I Don't Need Your Love - 06:02
08. Blood in Gutters - 04:18
09. Parties for Prostitutes - 04:33

Hodnocení: 6/10
Autor: Kaša

COX - Come Here Alive (březen 2014, selfrelease)
alternative rock, Rusko

Když se řekne alternativní rock, člověk by čekal, že půjde o nějakou neotřelou a snad dokonce inovativní hudbu, jenže jak poslední dobou zjištuji, za tuhle škatulku se většinou skrývá muzika, která působí jako alternativa snad jen vůči 40 let starým rockovým klasikám. Týká se to i tvorby mladých Rusů COX, ale říká tu snad někdo, že je to automaticky špatně? Nikoli nezbytně.

Jejich čtyřskladbové EP "Come Here Alive" je po loňském singlu "Save Me" teprve druhým počinem kapely, ale nelze tvrdit, že by COX byli nějací neschopní joudové. Sice je místy trochu znát, že nejsou nějak extra vyhraní, ale ta muzika rozhodně dává smysl a žádné trapné momenty se nekonají. Prim hrají kytary, jimž občas pomůže nějaký ten sampl, a vše vede vpřed příjemný vokál, na němž - na rozdíl od většiny ruských zpěváků, se kterými jsem měl tu čest - není skoro vůbec znát přízvuk. Formálně tedy takový pohodový standard, ze kterého lze dost vytěžit, ale jde ho také úplně zazdít.

Nejsilnější je rozhodně úvodní titulka "Come Here Alive", která je dobře napsaná, na poměry desky příjemně agresivní (berte prosím s rezervou), chytlavá a prostě se poslouchá jedna báseň. Jen o kousek za ní se drží trojka "Dead for Me", jež maličko trpí na onu nevyhranost, ale jinak jde také o vesměs pohodový song. Zbylá dvojice ale už tolik slávy nepobrala. V pořadí druhá "Wind Goes in Circles" je zejména melodicky ale vlastně i obecně prostě divná a závěrečná "What About Love" je zase přeslazená rádiovka, a pokud by zbylým třem kusům šel ten alternativní rock sežrat, tak téhle rozhodně ne, jaký je to čistokrevný mainstream.

Celkově vzato tedy žádný zázrak, ale něco do sebe to přesto má, takže když vezmu v potaz nezkušenost COX a to slušné, co na svém EP vyplodili, na slabší šestku to přeci jen vydá.

Tracklist:
01. Come Here Alive - 03:28
02. Wind Goes in Circles - 04:59
03. Dead for Me - 04:16
04. What About Love - 04:34

Hodnocení: 6/10
Autor: Ježura
[K recenzi poskytl: GlobMetal Promotions]

Jack White - Lazaretto (10. června, Third Man Records)
blues rock / folk rock, USA

Po skvělém "Blunderbuss" Jack White v relativně krátké době přichází se svým druhým sólovým albem, na kterém jen podtrhuje to, jak nesvázaný umělec to je. Sám jsem netušil, co přesně od jeho novinky čekat, ale doufal jsem, že trochu popustí uzdu svému širokému hudebnímu záběru a natočí album rozmanité. A stalo se. Pokud někdo čekal, že po rockovějším "Blunderbuss" bude "Lazaretto" pokračovat v načrtnuté rovině, tak se zmýlil. Samozřejmě, ten jeho garážově rockový rukopis je i zde cítit poměrně silně, ale oproti minulejšku hraje větší roli americký písničkový folk rock, špetka country a blues rock.

Sice mi trochu chybí ta přímočará rocková formulka, která byla tolik typická pro The White Stripes a alespoň jeden song ve stylu "Sixteen Saltines" z "Blunderbuss" bych uvítal, ale když nad tím tak přemýšlím, tak tady by takový pokus působil poměrně rušivě. "Lazaretto" je album hravé a kombinuje jak klasičtější rockové písničkářství ("Three Women" či "High Ball Stepper") s až folkovými "Temporary Ground", "Entitlement" a "Alone in My Home". A nepůsobí to vůbec rušivě. Přestože je album rozmanité a ke slyšení je velké množství neznámých hostů prostřednictvím nejrůznějších nástrojů a vokálů (zejména ten ženský, o jehož původu si nejsem moc jistý, je nádherný - viz "Temporary Ground"), tak je "Lazaretto" velmi sjednocené album dostávající jména, jehož hlavičkou se pyšní.

Samozřejmě se úplně přímo nabízí srovnání s "Blunderbuss", do kterého bych se pouštěl jen nerad, protože alba jsou to dosti rozdílná, ale pocitově je mi předloňský debut přeci jen o něco blíž. Neříkám, že je lepší, ale mám jej (prozatím) radši. Kdo ví, možná za pár měsíců budu mluvit jinak, ale aktuálně je "Lazaretto" velmi dobré, nikoli však tak skvělým albem Jacka Whitea, jako byl jeho předchůdce.

Tracklist:
01. Three Women - 03:57
02. Lazaretto - 03:39
03. Temporary Ground - 03:13
04. Would You Fight for My Love? - 04:09
05. High Ball Stepper - 03:52
06. Just One Drink - 02:36
07. Alone in My Home - 03:27
08. Entitlement - 04:07
09. That Black Bat Licorice - 03:50
10. I Think I Found the Culprit - 03:49
11. Want and Able - 02:34

Hodnocení: 7/10
Autor: Kaša

Morbo - Addiction to Musickal Dissection (16. dubna, Memento Mori)
death metal, Itálie

Po světě běhá asi tak miliarda death metalových sebranek a Morbo jsou dalšími z toho obrovského zástupu. Tihle Římané měli až doposud na kontě pouze jeden demosnímek "Eternal City of the Dead", který je aktuálně starý čtyři roky, ale letos se dohrabali k prvnímu dlouhohrajícímu zářezu, jehož název zní "Addiction to Musickal Dissection".

Od debutující death metalové kapela asi nikdo z nás nečeká žádnou přílišnou originalitu (a i v případě Morbo je toto očekávání na místě), takže hlavní otázkou je, ze kterých klasiků se tady čerpá. Morbo se mi nezdají úplně stoprocentně vyhranění, ale určitě se sem tam objeví závan severské školy ze Švédska a místy jsem si rozhodně vzpomněl i na Nizozemsko, v jistých momentech se mi tedy vybavili především Gorefest. Tak jako tak, na každý pád z "Addiction to Musickal Dissection" smrdí oldschool jak prase, to je jasné.

Zároveň je na muzice Morbo zcela jasně cítit, že to nehrají žádní amatéři, naopak je na tom znát, že se ty lidi už nějakou dobu v undergroundu pohybují a drhnou to víc srdcem než mozkem. Snad i proto je pro mě nakonec "Addiction to Musickal Dissection" dost sympatický počin... je z něj cítit upřímnost a zapálenost, což je super. Sice to ve výsledku není žádná přehlídka posouvání hranic tvrdé hudby, ale je vidět, že to Morbo hoblují přesně tak, jak to cítí, žádná přetvářka. A i to si svým způsobem zaslouží ocenění, jelikož takováhle upřímná špína je pro mě nakonec hodnotnější než všichni ti trendoví rádoby progresivní djentoví hipsteři. Od "Addiction to Musickal Dissection" sice nedostanete nic, co jste ještě neslyšeli, ale dostanete to v podobě, která má prostě koule. A právě v tom, jak poctivě Morbo svoje řemeslo dělají, tkví jejich největší síla.

Tracklist:
01. Abominangel (Let Them Stink of Fear) - 03:34
02. Decomposmopolitan - 03:54
03. Pagan Seducer - 03:42
04. Dawn of the Dying Living - 04:05
05. Kaleidoscopic Incubus - 03:46
06. Rending the Ephemeral Veil - 05:08
07. As Sharp as the Blade of Blasphemy - 03:24
08. Anesthesia Awareness - 04:02

Hodnocení: 6,5/10
Autor: MF
[K recenzi poskytl: Transcending Obscurity PR]

Thermit - Encephalopathy (8. září 2013, selfrelease)
thrash metal, Polsko

Nedlouho po Deathinition se mi dostala do ruky další polská thrashová záležitost, a jestliže minule jsem převážně chválil, dnes budu muset bohužel postupovat opačným směrem. Thermit hrají thrash metal, a to tak nějak přesně podle učebnice. Jejich první EP vydané po několika letech společného působení v kapele, která je podle záznamů prvním "veřejným" stanovištěm všech zúčastněných hudebníků, nese nevyslovitelný název "Encephalopathy". Pro zvídavé mohu doplnit, že slovíčko "Encephalopathy" je používáno jako souhrnné označení pro nejčastěji trvalá zranění mozku. Nacházím zde jistou spojitost, jelikož zranění mozku je nejspíše důvod, proč se kapela rozhodla angažovat pána jménem Trzeszcz (když už jsme u těch nevyslovitelných jmen…) na pozici vokalisty. Všechna instrumentální zručnost stranou, to, co Trzeszcz (řekněte to třikrát rychle za sebou) předvádí, je zrůdnost, za kterou by měl být v Haagu souzen za zločiny proti lidskosti. Ještě by se ho dalo poslouchat ve chvílích, kdy se snaží řvát (kde stejně jako v případě Deathinition připomenu Radka Škarohlída z Hentai Corporation), ale když se rozhodne nasadit vysoký jekot po vzoru Roba Halforda a kapela mu přenechá veškerý prostor tím, že doslova přestane hrát, je zle.

Jenže to byly vokály a ty sice mohou desku zkazit, nevypovídají však nic o její instrumentální náplni. Ta totiž není špatná, kapela šlape na plné obrátky, kytaristé hází jedno pěkné sólo za druhým, basa basuje zvonivě, výrazně a příjemně, a když dojde na některou vyloženě instrumentální sekci, poslech "Encephalopathy" si upřímně užívám. Bohužel takových je samozřejmě velmi málo.

Nemůžu však nezmínit další zrůdnost, které se "Termiti" dopustili. V závěrečné desetiminutovce "Thermitallica" smíchali dohromady části skladeb (však již víte) Metallicy, a jako by to samo o sobě nebyl hloupý nápad, vše totálně zničil Trzeszcz svým zbytečným vokálem. Thermit to ode mě možná schytali více, než si zaslouží, ale tohle se prostě poslouchat nedá.

Tracklist:
01. Zombie Lover - 06:38
02. Now You See - 06:00
03. Second - 04:43
04. Other Man - 04:06
05. Holy Bomb - 04:56
06. Thermitallica - 10:28

Hodnocení: 3,5/10
Autor: Zajus
[K recenzi poskytl: VladPRomotion]

Winterfylleth informují o novince

Včera v 19:00 | MF |  Music News
Britští black metalisté Winterfylleth odhalili kompletní deatily o svém nadcházejícím čtvrtém albu. To se bude jmenovat "The Divination of Antiquity" a nakonec vyjde 6. října ve Velké Británii a o den později ve zbytku světa pod hlavičkou Candlelight Records. Na obálku a tracklist se můžete podívat okolo tohoto textu.

"The Divination of Antiquity" se stane následovníkem desky "The Threnody of Triumph" ze září 2012, přičemž i zde se o vydání postarali Candlelight Records. Pouze vinylová edice se objevila pod křídly Back on Black Records jako 2LP v bílé barvě.

Úplně posledním vydaným počinem Winterfylleth je split "Thousands of Moons Ago / The Gates", na němž se Britové podíleli s ukrajinskými Drudkh. Obě kapely sem přispěly covery od jiných interpretů - Winterfylleth předělali skladbu od Hate Forest, Drudkh zase dodali vlastní verze písniček od Hefeystos, Unclean a Sacrilegium. Split vyšel u Season of Mist jako 12'' LP v modré barvě v limitaci 666 kopií.

Tracklist "The Divination of Antiquity":
01. The Divination of Antiquity
02. Whisper of the Elements
03. Warrior Herd
04. A Careworn Heart
05. Foundations of Ash
06. The World Ahead
07. Over Borderlands
08. Forsaken in Stone
09. Pariah's Path

Psy-High 2014

Včera v 18:09 | MF |  Koncerty & Akce
Předposlední víkend v srpnu lom u sv. Josefa v podkrkonošských Hořicích rozezní úctyhodně narvaný česko-moravsko-slezsko-zahraniční line-up, nesoucí se v duchu změněných stavů vědomí a (nejen!) kytarových riffů. Druhý ročník Psy-High nabídne bezmála dvojnásobek všeho, co přinesl minulý ročník pořádaný v lomu Jarov u Berouna.

Kdo by nevěděl, Psy-High jsou třídenní oslavy psychedelické kultury (psyche=mysl, delos=manifestující) a principů Do It Yourself.

Co tyhle ušlechtilé abstrakce znamenají v praxi? Mladí pražští promotéři /-\ (aka sdbs) se rozhodli udělat si další festival po svém (stejně jako to dělají poslední 4 roky). To v jejich případě znamená pojmout událost jako samostatnou formu umění a soustředit se tak na každý detail za účelem hlubší a širší zkušenosti.
Pořád jsem málo specifický? OK - znamená to pestrou dramaturgii toho nejlepšího, co šlo nacpat do dvou dnů a únosného rozpočtu, zasazenou do bezkonkurenční přírodní scenérie, oživlé mimo jiné i přednáškami, workshopy, příjemně komorního počtu lidí, obohacené o nespočet uměleckých instalací, chill-outů a oblaka familiérně nasládlého dýmu.

Hudebně? 30 kapel ze zhruba 20 žánrů na dvou pódiích. Ze zahraničí přijedou především u nás oblíbení Švýcaři Zatokrev, dvojice kapel z Polska: Weedpecker zastupují pěkně grungem ozvláštněný stoner rock, Sunnata předvádí drtivý psych-sludge. Z Německa dorazí nádherně divní prog-psycheři Turbine Stollprona, začínající instrumentální postmetaloví psychonauti Dysis, klasičtí 70s retro stoneři Limestone Whale a nefalšovaný multi-instrumentální ambient z Vídně Bird People. České pecky poslední doby, jako jsou NodNod (s čerstvou deskou) nebo Tomáš Palucha doplní ověřené legendy jako Děti Deště nebo Zkouška Sirén.
Hlouběji v králičí díře čeká několik méně známých a často nedoceněných nadějí z celé republiky - namátkou Bullfrog z Prostějova, Social Party z Bruntálu, Enten og Eller, Saiga nebo třeba The Tower - v téhle kategorii toho je až až. No a důležitou třešní na dortu jsou všemožné deviace jako dark ambientní Les, zajímavé vystoupení určitě bude DJ L00k (který hraje klasický psy-trance / goa v doprovodu několika živých bubeníků) nebo satirické pop duo Debbi Love. No zkrátka - spousta zábavy za přijatelný peníz.
Pokud by snad někdo neměl ani ten přijatelný peníz, organizátoři se dušovali, že uveřejní asi 20 šifer, které vás za drobnou intelektuální investici zavedou ke skrytým vstupům na festival zadarmo (aneb praktický geocaching). Další možnost je nabídnout se jako dobrovolník, a to přes email pomoc@sdbs.cz.

Jestli jsem alespoň zvířil vaši pozornost, tak rovnou navštivte nový web Psy-High a určitě zvažte i koupi limitovaných předprodejních balíčků s vkusnými, ručně vyrobenými (jak jinak) předměty. Skvělá možnost, jak podpořit festival a dostat za to super věci.
Doufám, že se na Psy-High uvidíme, protože podle toho, jak to zatím vypadá, budete jinak zatraceně litovat.

Last.FM event
FB event
FB community

[tisková zpráva pořadatele]


Split Thaw a Echoes of Yul za dveřmi

Včera v 16:59 | MF |  Music News
4. srpna vyjde u firmy Instant Classic nový split dvou polských kapel - na jedné straně se objeví Thaw, kteří hrají kombinaci black metalu, noisu a ambientu, a na straně druhé drone/doom metaloví kolegové Echoes of Yul. Počin vyjde jako download a digipack CD ve striktní limitaci 200 kopií.

Thaw na nosič přispějí skladbou "Earth Grounded", Echoes of Yul zase kompozicí "Asemic". Celková hrací doba bude dosahovat téměř 40 minut. Obě písně už byly uvolněny k poslechu na Soundcloudu - song od Thaw tady a od Echoes of Yul zase tady.

Thaw doposud vydali jednu bezejmennou řadovou desku, jež je k dostání od května loňského roku jako digipack CD pod značkou Avantgarde Music. V režii Instant Classic existuje ještě polská verze (opět digipack CD) a kazetové vydání. Letos v lednu pak vyšla reedice na vinylu v kooperaci Third Eye Temple a Godz of War Productions - 100 kusů na průhledném modrém LP a 250 kusů na černém LP. Thaw v současné době nahrávají své druhé dlouhohrající album.

Poslední deskou Echoes of Yul je "Cold Ground" z ledna loňského roku - i tato nahrávka shodou okolností vyšla jako digipack CD u Avantgarde Music. Mimo něj byl k dispozici ještě box v limitaci 50 kopií. Letos v lednu pak Echoes of Yul vydali ještě EP "Tether".

Tracklist:
01. Thaw - Earth Grounded
02. Echoes of Yul - Asemic

Obituary pojmenovali novinku

Včera v 12:45 | MF |  Music News
Bubeník Donald Tardy v rozhovoru pro italský blog Metal Skunk prozradil, jak se bude jmenovat očekávaná nová deska death metalové legendy Obituary - "Inked in Blood". Novinka by se podle všeho měla objevit v říjnu pod značkou Relapse Records.

Vlastní album je nahrané již od dubna letošního roku, mixování pak proběhlo v červnu. Obituary počin natáčeli na vlastní pěst v době, kdy nebyli upsáni žádné firmě - všechny výdaje byly hrazeny z crowdfundingové kampaně. Kapela si vytyčila za cíl vybrat $10 000, ale fanoušci nakonec přispěli více jak $60 000.

Obituary ohledně novinky prohlásili: "Nevíme, jak to vysvětlit, ale opravdu se nám s tímhle albem podařilo uhodit 'metalový hřebík' na hlavičku. Nový materiál jsme psali a pracovali na něm téměř tři roky a nemůžeme být víc nadšení z toho, jak se ty songy vyvinuly. Vypadá to, že jsou nám a téhle desce všechny hvězdy nakloněny, od písniček přes produkci až k celkovému pocitu z nahrávky, kapela je pevnější než kdykoliv předtím."

Za zmínku jistě stojí i fakt, že již brzy se Obituary opět vrátí do České republiky - na jejich vystoupení se mohou těšit návštěvníci festivalu Brutal Assault, který se odehraje ve dnech 6. - 9. srpna ve vojenské pevnosti Josefov. Kromě Obituary se zde dále představí například Slayer, Children of Bodom, Amon Amarth nebo Venom.

Doposud nepojmenovaná novinka Obituary naváže na placku "Darkest Day", jež vyšla v červnu 2009 pod hlavičkou Candlelight Records.

Poslední album DISSOLVING OF PRODIGY vyjde 6. srpna pod Pařátem i na vinylu

Pondělí v 23:16 | MF |  Music News
Severomoravští DISSOLVING OF PRODIGY na začátku roku 2013 oficiálně ukončili dlouholetou koncertní činnost, první podzimní den loňského roku nedobrovolně odešel ze světa pozemského její frontman, což znamenalo definitivní zánik kapely. Přesněji konec možným dalším nahrávkám, jejíchž vznik Fusaty nevylučoval. Odkaz doommetalových DISSOLVING OF PRODIGY však zůstává a Pařát se rozhodnul ho každý rok v létě připomínat prostřednictvím vinylového vydání.

Nastal čas pro "Štvanici", poslední album DISSOLVING OF PRODIGY z roku 2008, které tak poprvé vychází na LP. Z jeho poslechu opravdu mrazí. Až s odstupem let si člověk uvědomil, že část skladeb na desce si Fusaty napsal na vlastní pohřeb…
Zvuk nebyl nijak upravován, je stejný jako na CD. Vzhledem k plánovanému vydání všech nahrávek DISSOLVING OF PRODIGY na vinylech, na "Štvanici" nenajdete bonusové songy. Je jich celkově málo, tak byly pošetřeny do dalších let.

LP "Štvanice" vychází v limitované verzi pouhých 200 ks a poprvé bude k dostání od 6. srpna na Brutal Assaultu ve stánku Pařátu. Jedná se o černý vinyl vsunutý do potištěné tvrděpapírové kapsy a ta vsunutá do tvrdého obalu.
Objednávat můžete také na www.paratshop.cz

[tisková zpráva vydavatele]

Crowbar - Symmetry in Black

Pondělí v 20:50 | Prdovous |  Recenze
První polovina roku byla na bahnitý sludge metal opravdu bohatá. Vedle harcovníků Eyehategod, kteří se po 14 letech vytasili s další řadovkou se, projevila i elitní supergrupa Down s novým ípkem, respektive druhou částí loni načaté desky. Neměl bych opominout ani nováčky Jagged Vision, kteří se na začátku roku vytasili s podařeným debutem. A aby byl tenhle výčet kompletní, zakončím jej u Crowbar, dalšího zástupce sludge metalových fotrů, kteří na začátku devadesátek začali drhnout hutně podladěné riffy a zařadili se po bok takových jmen, jako jsou Neurosis nebo Melvins, jen s tím rozdílem, že do vší té hutnosti přilili kus energie a svižnější rytmiky.

Popravdě jsem docela rád, že tahle smečka na přelomu tisíciletí zvolnila a nesype do lidí alba s takovou frekvencí jako během devadesátek. Kromě toho, že jsem líná prdel zpětně naposlouchávat obsáhlé diskografie od A do Z, člověk může získat jistotu, že to bude stát za to už jen tím, že to je nové album po delší době a nikoliv dvakrát do roka. Jasně, výjimky se najdou všude (zdravím Umbrtku), ale osobně mi jsou bližší delší časové úseky mezi jednotlivými alby. "Symmetry in Black" tak přišlo tři roky po svém předchůdci "Sever the Wicked Hand", a jak dopadlo, na to by vám měly odpovědět následující řádky.

Myslím, že na úvod neprásknu nic moc neočekávaného, když řeknu, že Crowbar zůstávají věrní heavy metalovému, dalo by se říci sabbatovskému zvuku. Hutné riffy jsou v porovnání s ostatními celky pořád relativně melodické a svižné. Kapela víceméně pokračuje tam, kde skončila na "Sever the Wicked Hand" a to víceméně po všech stránkách. Zachovává čistý, nabroušený zvuk a ve skladbách stále zůstává notná dávka nasranosti, na čemž má minimálně poloviční podíl Kirk Windstein za mikrofonem. Bohužel, Crowbar pokračují i v těch nelichotivějších vlastnostech. Už na minulé desce "Sever the Wicked Hand" mi přišlo, že tahle kapela pomalu odchází za zenit. Jednotlivé songy i deska jako celek mají pořád koule, které by mohl tiše závidět nejeden savec větších rozměrů, na druhou stranu pořád je to dost na jedno brdo a na desáté řadovce už je to docela fest znát.

Neříkám, že jakákoliv kapela musí solit jednu geniální nahrávku za druhou (jakkoliv bych to přivítal), ale když porovnám novinku třeba s "Odd Fellows Rest" nebo "Equilibrium", které spatřily světlo světa někdy na přelomu tisíciletí, nezbývá než konstatovat, že to nejlepší už mají Crowbar za sebou. Nicméně i přesto není současnost vyloženě špatná a upřímně řečeno, kdyby si takový standard dokázaly po x letech existence držet kapely ze všech žánrů, svět by byl hned přívětivějším a lepším místem k životu. "Symmetry in Black" pořád nabízí řadu dobrých a povedených skladeb, jimž vévodí nasranosti "Ageless Decay" a "Symbolic Suicide", parádní je ale i pomalejší "Reflection of Deceit", která utkví v hlavě díky čistému vokálu.


Ze zbylých písní bych vypíchl ještě otvírák "Walk with Knowledge Wisely", který mi z celého alba přijde jako nejpropracovanější kus, zbytek je v porovnání s ní relativně přímočarý. A krom výše zmíněných songů i dost monotónní, protože takhle z hlavy vám při poslechu neřeknu, která skladba je která, aniž bych se musel dívat do playlistu. Možná ještě "The Taste of Dying" a "The Foreboding" jsou relativně zapamatovatelné kusy, ale když pominu krátkou, klidnou vložku "Amaranthine", (která mě mimochodem baví asi nejvíc z celého alba, což také o něčem vypovídá), výčet tím končí. Zahrnuje něco málo přes polovinu alba. Pořád zbývají čtyři skladby, které jsou docela snadno zaměnitelné, a kdyby je někdo omylem smazal před lisem desky, konec světa by to rozhodně nezpůsobilo.

Pochválit ale musím celkovou ponurou, melancholickou náladu alba, ostatně deska jako celek funguje mnohem lépe než jednotlivé skladby samy o sobě. Může to znít blbě, ale nejvíc si jeho poslech užívám, když si "Symmetry in Black" pustím k nějaké práci a nemusím nad ním nijak přemýšlet, jen se sem tam nechám přejet buldozerem a jsem spokojený. Pokud bych novinku hodnotil jen z tohoto úhlu pohledu, s přehledem bych se dostal do velmi pěkných čísel. Ale protože ze všech ostatních pohledů začínají být Crowbar poněkud vyčpělí (minimálně v rámci vlastní tvorby), je na místě být při hodnocení podstatně střízlivější, tím spíš, že novince z dílny Eyehategod se "Symmetry in Black" může leda zdálky dívat na záda.

Tracklist:
01. Walk with Knowledge Wisely - 05:21
02. Symmetry in White - 04:08
03. The Taste of Dying - 03:13
04. Reflection of Deceit - 05:00
05. Ageless Decay - 03:40
06. Amarantine - 02:47
07. The Foreboding - 04:13
08. Shaman of Belief - 03:38
09. Teach the Blind to See - 04:42
10. A Wealth of Empathy - 04:08
11. Symbolic Suicide - 04:21
12. The Piety of Self-Loathing - 03:57

Hodnocení: 6/10


English summary:
Crowbar returned with a new album after three years, and even though they still keep their quality level high, they are slowly running out of ideas. "Symmetry in Black" continues exactly where "Sever the Wicked Hand" left off and offers some good catchy songs like "Ageless Decay" or "Walk with Knowledge Wisely". However, it is not anything else than a safe bet after all. It still deserves above-average rating, but it is far behind the best efforts of Crowbar, and I rather won't compare it to Eyehategod because they play absolutely different league on their new record.

-----

Zbytek redakce hodnotí:
Zhruba ve stejnou chvíli se mi do ruky dostaly novinky sludge metalových legend Eyehategod a Crowbar, a zatímco eponymní řadovka prvně jmenovaných mě doslova smetla, tak Crowbar mě přinejmenším překvapili tím, jak dobře jim to po tolika letech funguje. Popravdě řečeno jsem nečekal zázraky, protože poslední album jsem před těmi třemi lety poslechl snad jednou, odzíval a odložil jej navždy stranou, ale "Symmetry in Black" mě baví. A to hodně. Nevím, jestli jsem teď v té správné náladě, že jsou mi ty hutné kytary a pomalá rytmika oproti minulejšku vyloženě po chuti, nebo se Kirk Windstein a jeho parta opravdu o tolik zlepšili, ale letošní album je vážně pecka. Hromada skvělých písní, kterým i navzdory hudebnímu zaměření a všeobecným předsudkům o utahanosti sludge metalu nechybí obrovská dávka energie. Snad jediné kousky, které mi přišly zbytečné, jsou závěrečná instrumentálka "The Piety of Self-Loathing" a nezáživná "Shaman of Belief". Pominu-li skutečnost, že Crowbar už nemají čím překvapit (po hudební stránce), tak je novinka přesně tím, co od kapely po téměř čtvrt století fungování očekávat. Upřímná, svá a bez závanu parodie sebe sama, takže naprosto v pořádku.
Kaša - 7,5/10

Průměrné hodnocení v redakci: 6,75/10

Eastern Front vydávají druhou desku

Pondělí v 18:00 | MF |  Music News
Britší black metalisté Eastern Front vydávají právě dnes, 28. července, svou druhou dlouhohrající desku. Ta se jmenuje "Descent into Genocide" a její obal a tracklist najdete klasicky okolo textu. O vydání se postarali Candlelight Records.

Na úplném konci článku si můžete pustit lyric video k songu "Retribution Sky". Mimoto je již v oběhu také singl "Blitzfreeze" - k dispozici je na iTunes.

"Descent into Genocide" vychází i jako luxusní box set v limitaci pouhých 50 kopií. V něm se nachází samotné album na CD, triko, nášivka, připínáček, růženec, kus provazu, který kapela použila při focení aktuálních promo fotek, a v neposlední řadě pohlednice podepsaná celou kapelou a ručně číslovaný certifikát. Tato edice byla kompletně vyprodána již v rámci předobjednávek; veškeré přítomné propriety nebudou k dispozici nikde jinde. Zajímavostí je, že 10 % částky z prodeje těchto boxů bude věnováno na charitu Help for Heroes, která pomáhá britským vojákům zraněným během služby.

Produkce "Descent into Genocide" se ujal Daniel Biggin (Lock Up, Pentagram Chile, Criminal). Jako host se představí zpěvák Zingultus z Endstille.

"Descent into Genocide" bude navazovat na debutovou placku "Blood on Snow" z roku 2010.

Tracklist "Descent into Genocide":
01. Retribution Sky
02. The Hanging of Faith
03. Blitzfreeze
04. Katyn Forest
5. Descent into Genocide
06. Die Reise in den Tod Pt.1
07. Ghouls of Leningrad
08. In Memory of the Fallen


Ophis: detaily o čtvrtém albu

Pondělí v 15:35 | MF |  Music News
Němečtí death/doom metalisté Ophis odhalili kompletní informace o svém nadcházejícím třetím řadovém počinu. Ten se bude jmenovat "Abhorrence in Opulence" a vyjde 5. září pod značkou firmy Cyclone Empire jako digipack CD a 2LP. Obal novinky se nachází napravo a tracklist o kousek níže. Trailer na desku si můžete pustit na YouTube.

"Abhorrence in Opulence" se stane následovníkem počinu "Withered Shades", jenž vyšel v červnu 2010 na CD u ruské firmy Solitude Productions, která se specializuje na vydávání doom metalu.

Tracklist "Abhorrence in Opulence":
01. Disquisition of the Burning
02. Among the Falling Stones
03. A Waltz Perverse
04. Somnolent Despondency
05. Resurrectum

Hollywood Heads - Hollywood Heads

Pondělí v 11:46 | Kaša |  Recenze
Příběh ruských rockerů Hollywood Heads vlastně není ničím zvláštní. Psát se začal v roce 2011, kdy se dali dohromady bubeník Dan Mark a basák Yeti. Tedy, ne, že by se hned zformovala kapela výše uvedeného jména s pevnou sestavou, ale takový ten pomyslný základ nutný pro věci nadcházející byl položen. Dva roky se pánové potýkali s personálními problémy a nestabilní sestavou, ovšem příchod kytaristy Foxe a zpěváka Gine Kinga to změnil a v loňském roce tak vzniklo uskupení pod jménem Hollywood Heads, které nám do redakce poslalo své debutové EP "Hollywood Heads".

Víte, já mám rád rockovou hudbu a je mi jedno, jestli se jedná o kaskádovitě stavěný prog rock, nebo přímočarý stadiónový rock s velkými refrény. No dobře, kecám. Prog rock mám radši, ale když mě to baví, tak mě to prostě baví. Bez ohledu na to, do jaké škatulky hudba spadá. Totéž platí i pro "Hollywood Heads", což je sice úplně obyčejný rock, který si s ničím neláme hlavu, ale upřímně řečeno, poslouchat se to dá úplně bez problému. Co však tohle EP místy solidně pohřbívá, je zpěvák Gine King, jehož hlas je mi v některých pasážích až vyloženě protivný. Netvrdím, že se nedá vydržet v celé délce trvání "Hollywood Heads", protože v zemitějších pasážích "Game" je v pohodě a taková přirozená agresivita mu sluší, ale někde zase při poslechu zatínám pravačku a doufám, že se objeví na dostřel, protože tím svým odporným halekáním vyloženě kazí slušný song ("Aerogrill").

Hned při prvním poslechu mě zarazilo, že ne všechny skladby jsou ošetřeny stejným zvukem, protože "Blood City" v tomhle ohledu vyloženě vyčnívá z řady, nicméně důvod se našel záhy. "Blood City" je úplně první píseň, kterou kapela loni natočila a jen tak pro jistotu ji nacpala i na své první třípoložkového EP. Ale o zvuk nejde. Když už nic, tak je vidět vývoj, který kapela za tu krátkou dobu ušla, protože zatímco "Blood City" je hutná a zemitá věc, které říz nechybí, tak ze zbylých tří skladeb v sobě mají dva kusy zakomponovány mnohem více melodií a působí tak nějak vyzráleji než právě "Blood City", jež je taková ta klasická klubová vyřvávačka, na kterou se chytí i ten, co se na koncert Hollywood Heads připlete čistě náhodně.

Z oněch tří písní, které tvoří kostru "Hollywood Heads", se mi nejvíc líbí přímočarý titulní song, který si v jednoduchosti nic nezadá s "Blood City", ovšem hrdinské kytarové sólo, které přivádí kompozici do její druhé poloviny, zapříčinilo, že se mi tenhle vál líbí ještě o něco více. "Aerogrill" je ze všech čtyř písní nejhravější. Určitě za to můžou podivné "hu hu huu" sborové vokály v refrénu a už zmíněný odpudivý vokál Gine Kinga, jenž se asi snažil udělat píseň zábavnější nebo teatrálnější, ale výsledek se podle mě minul účinkem. Pokud bychom se bavili čistě o hudební stránce, tak nemám nic proti. Je to sice průhledný hevík úrovně krajské kapely z kdejakého zapadákova, ale i to se dá občas přežít a neklepat si při tom na čelo. Závěrečná "Game" je ze všech kousků rozhodně tím nejzajímavějším zářezem, který "Hollywood Heads" může nabídnout. Tempo se zklidní, kytarové vyhrávky se ve slokách vzájemně proplétají a výsledkem je nejlepší skladba, kterou zde lze slyšet. Ne, že by ty zbylé zněly jako vyložené párty songy, ale "Game" je hudebně nejpromyšlenější a možná proto jsem si ji nyní při psaní recenze, kdy jsem se k EP po nějakém týdnu vrátil, užíval nejvíc.

Vzhledem k tomu, že jsem kapel, které znějí velmi podobně jako Hollywood Heads, slyšel už velké množství, tak asi nebudu mít v budoucnu nutkání sáhnout právě po tomto počinu a radši opráším nějaká léty osvědčená alba. Přeci jen, debutové EP "Hollywood Heads" není taková bomba, abych na něj nemohl zapomenout. Skladby jsou sice snadno zapamatovatelné a dostávají rychle se pod kůži, ale stejně rychle je z hlavy zase dostanete, protože nějaký prvek, který by Hollywood Heads vynesl nad hlavy zástupů jiných, zde mocně schází. Proto sahám po průměrné známce, protože přesně takoví Hollywood Heads zatím jsou... veskrze průměrní a ničím nezajímaví.

Tracklist:
01. Blood City - 03:32
02. Hollywood Heads - 03:07
03. Aerogrill - 03:28
04. Game - 04:25

Hodnocení: 5/10


English summary:
Three song EP "Hollywood Heads" is not anything really unusual so average listener should not have a problem with listening to it. I like that all the songs are catchy and straightforward, but unfortunately, they lack any significant ideas that could hold listener's attention for longer period of time. Only "The Game" stands out because it is a little more sophisticated and interesting song when compared to the other ones. But even straightforward songs like "Hollywood Heads" and "Blood City" are not bad. Basically, I can say that "Hollywood Heads" is an average EP from an average band. End of story.

[K recenzi poskytl: GlobMetal Promotions]

Vader - Tibi et Igni

Neděle v 20:42 | Kaša |  Recenze
Když se řekne Polsko a metalová hudba, jsem si jist, že vám okamžitě naskočí na jazyk trojice death metalových veličin, jež si na tamní scéně utvořily takový nepřekonatelný triumvirát kapel, které mezi sebe jen stěží pustí další jméno. Mám tím na mysli samozřejmě Behemoth, Hate a Vader. Právě posledně jmenovaní platí za jméno nejslovutnější, protože loni oslavili jubilejních 30 let na scéně, a když se člověk pohlédne za desítkou studiových alb, které "Tibi et Igni" předcházejí, tak vlastně ani nemůže narazit na vyloženě špatný počin a parta kolem základního stavebního kamene Vader, Piotra Wiwczareka, i letos potvrzuje, že je stále při síle.

Navázat na minulé "Welcome to the Morbid Reich" nebylo jednoduché, protože i když to byl počin v rámci diskografie relativně klasický a na jistotu sázející, tak to bylo mimořádně šlapavé album, které nemělo hluchých míst a potvrzovalo pozici Vader jakožto mistrů svého řemesla. Na klasické studiové zářezy sice Vader už nemají, ale přesto mají jejich aktuální alba stále co říct a jinak tomu není ani u "Tibi et Igni", jehož titul by se dal volně přeložit jako "Tobě a ohni". Ten oheň, peklo a žár je pak, zdá se, ústředním motivem alba, protože už jen fantastický obal Joea Petagna (Motörhead, Pink Floyd a zástupy dalších) spolu s lyrickým námětem několika skladeb je jasnou deklarací toho, kam Vader tentokrát míří.

Takže jaké že "Tibi et Igni" je? Přesně takové, jak vyhlíží, aniž byste z něj slyšeli jedinou notu. Nesmlouvavé, agresivní, přímočaré a na poměry Vaderovských počinů od dob "Impressions in Blood" klasické. Není to bráno jako vyložená výtka, protože dokud to bude šlapat a bavit, tak ať si Peter klidně podobná alba točí, nic proti tomu, ale přesto bych uvítal nějaký moment překvapení. Něco, co jsem za ta léta od Vader ještě neslyšel a něco, co by mě zvedlo ze židle. Ale budiž. Novinka zabíjí a zabíjí s jistotou. Drtivý zvuk, ostré riffy, přesná bicí artilerie a nesmlouvavý Peter, jehož vokál je jako dobré víno a který patří mezi mé vůbec nejoblíběnější death metalové řvouny (ačkoli nedisponuje úplně charakteristickým death metalovým chropotem), jsou už dávno poznávací znamení, na něž se můžete spolehnout. A letos se na tomto nic nemění, takže nemusím zdržovat popisem toho, co všichni známe.

"Go to Hell" na úvod nabízí sice klišovitý titul, pod nímž se skrývá neméně klišovitá hudební náplň, ale co si budeme nalhávat, právě kvůli takovým šlupkám jsou Vader tam, kde jsou. První dvě minutky patří orchestrálnímu předehře, při kterých se otvírá pomyslné peklo, do něhož Peter spolu se svými třemi kumpány posluchače hodí, jakmile hrábne do strun svého šestistrunného mazlíčka. Mladý novic za škopky, James Stewart, zapadl do kapely od svého příchodu v roce 2011 skvěle a nejen tuto píseň žene neúnavně kupředu. Vrcholem "Go to Hell" je druhá polovina po kytarovém sólu, kdy se spustí bicí sypačka, jež postupně spěje k brutálnímu závěru. "Where the Angels Weep" je ještě energičtějším kusem, kde je všechno zlo nacpáno do dvou minut a nebýt chvilkového zpomalení, tak bych řekl, že v ní není čas na odpočinek. "Armada on Fire" je pekelná nálož rychlého death metalu, kterou šperkují doprovodné vokály (nebo několik různých stop Peterova řevu?) a činí ji tak ještě neurvalejší, než tak dělá vlastní hudební obsah. Skvělý flák.

O tom, že k Vader vždy patřil thrash metal, není třeba polemizovat, protože nejinak je tomu i nyní, a přestože rychlejší tempa k tomuto dojmu svádí velmi často, tak mně přijde nejthrashovějším válem "Abandon All Hope" spolu s následující "The Light Reaper" z druhé poloviny, která šikovně cituje kytarové postupy Slayer (to chaotické kytarové sólo, panečku!). Právě v těchto skladbách mi Vader přijdou nejsilnější a vzhledem k tomu, že jich na podobné vlně s neuvadající kvalitativní laťkou je na "Tibi et Igni" většina, tak není důvod hledat nějaké mouchy. Že "The End" nebo "Triumph of Death" neničí krky tak jako ten zbytek, už je jenom drobná vada na kráse, která se dá velkoryse přehlédnout.


Navíc, misky vah na celkově povedené dílo stahuje dvojice atmosféričtějších zástupců desetiskladbového počinu, jmenovitě pak "Hexenkessel" a "The Eye of the Abyss". Obě si pohrávají s klasickými nástroji v podobě krátkého intra a obě přináší jedny z nejlepších momentů celé desky. Na "Hexenkessel" se mi líbí ta její neurvalost, ačkoli zpočátku budí dojem rytmicky neotřelé záležitosti, ale jakmile spustí bicí mašinerie, tak ji až do pochodové závěru nelze ukočírovat. "The Eye of the Abyss" překvapí melodickou kytarovou linkou, která ji v úvodu a závěru protkává. Mezi tím pak číhá bestiální death metal, jenž bez lítosti zničí všechno a všechny. A tak to má být.

Přesně takové, jako jsou na "Tibi et Igni", si Vader představuji. Nesmlouvaví a zaručeně sví. Peter se nikam nežene a vlastně to ani nemá zapotřebí, protože jeho parta je zárukou kvality, na kterou se lze spolehnout snad v každém ohledu. Minule mi sice "Welcome to the Morbid Reich" udělalo malinko větší radost, ale na druhou stranu je to o chlup lepší než předposlední "Necropolis". Prostě a jednoduše tady máme novou placku Vader, která je hodná velikosti jména, pod nímž se titul "Tibi et Igni" výjimá. Přestože jsou obě kapely co do velikosti i hudební náplně přeci jen někde jinde, tak si nemůžu odpustit menší srovnání a s ním spojené potvrzení dosavadní držby mistrovského pásu pro vítěze za nejlepší death metalovou desku roku krajanům Behemoth, jejichž "The Satanist" je mi prostě o něco blíž. Ale to nedělá z Vader žádné srágory, protože album natočili opět velmi dobré.

Tracklist:
01. Go to Hell - 04:36
02. Wherer Angels Weep - 02:18
03. Armada on Fire - 03:50
04. Triump of Death - 03:45
05. Hexenkessel - 05:28
06. Abandon All Hope - 02:23
07. Worms of Eden - 03:34
08. The Eye of the Abyss - 00:65
09. The Light Reaper - 04:28
10. The End - 04:55

Hodnocení: 7,5/10


English summary:
"Tibi et Igni" may be a classic Vader record, but you can not say that the band's energy and enthusiasm have disappeared. Peter is a great vocalist and songwriter and "Tibi et Igni" confirms that he still can record great album full of his classic death metal with thrash metal feeling. Lots of great songs makes "Tibi et Igni" very balanced and enjoyable. I prefer "Welcome to the Morbid Reich", but it doesn't mean that this is not a good album. It's a cool record, but there are missing some wow-effects you can find on previous albums. Despite that, I hope for more albums like "Tibi et Igni" in the future because such energy after 30 years is admirable.

-----

Zbytek redakce hodnotí:
Jednoduše řečeno, "Tibi et Igni" je prostě jenom další album Vader - nic víc, nic míň. Samozřejmě, nedá se těmto polským veteránům upřít, že mají svůj (ne úplně nízký) standard, pod který nejdou, že mají svůj charakteristický a do jisté míry vlastně i nezaměnitelný sound a že ta jejich muzika má pořád koule - a o "Tibi et Igni" tohle všechno platí stejně tak. Na druhou stranu, při vší úctě, kterou k téhle kapele mám, mi to už prostě začíná připadat až moc na jedno brdo. Posledním albem, jež mě opravdu upřímně bavilo, bylo nářezové "Impressions in Blood" - následující tři nahrávky, tu nejnovější nevyjímaje, už mi mezi sebou začínají docela splývat a baví mě čím dál tím méně, navzdory faktu, že kvalita tam pořád je, o tom se samozřejmě nehádám. Jasně, Peterův vokál má stále říz, riffy mají švih jak prase, tempo je smrtící, ale i tak mě "Tibi et Igni" dokáže nejvíce upoutat jen v těch několika málo momentech, v nichž Vader trochu vybočí z klasického death metalového hoblování, což se týká songů "Hexenkessel" a především dvojice "The Eye of the Abyss" a "The End". Nicméně i přes všechno, co jsem řekl, se mi to v zásadě stále líbí a na 6,5 bodu to pořád s přehledem stačí.
MF - 6,5/10

Návrat ke kořenům hlásili Vader už s předchozí deskou "Welcome to the Morbid Reich", ale teprve na "Tibi et Igni" mi připadá, že to dotáhli do konce. Pár výjimek jako "Hexenkessel", "The Eye of the Abyss" nebo "The End", které hrají na rozvážnější a epičtější strunu, se sice najde a ještěže tak, protože desku příjemně prosvětlují, ale zbytek je buď naprosto zběsilý, neurvalý a thrashem načichlý oldchoolový náklep, nebo jen o malý kousek méně zběsilý, ale o to čitelnější a drtivější death metalový buchar. Kvalita je samozřejmě vysoko, protože Vader zřejmě špatné album nahrát ani neumí, v současné sestavě jim to navíc šlape takřka ukázkově a "Tibi et Igni" je toho důkazem, protože ten materiál je vážně ve všech ohledech velice dobrý a místy úplně skvělý. A i když jsem se dlouho nemohl zbavit otravného dojmu, že až si zase někdy budu chtít pustit nějakou mrdu od Vader, "Tibi et Igni" to navzdory všem svým kvalitám asi nebude, nakonec si i tohle album sedlo a můžu být naprosto spokojený. Úplný skvost to sice není a fláky jako "Litany", "Impressions in Blood" a další jsou prostě lepší, "Tibi et Igni" však kvalitativní laťku Vader v žádném případě neshazuje, songy "Triumph of Death", "The End" a zejména "The Eye of the Abyss" jsou opravdu parádní a celkově jde o hodnotný příspěvek do diskografii téhle polské legendy.
Ježura - 7,5/10

Průměrné hodnocení v redakci: 7,2/10

Novinky u Licht erlischt...

Neděle v 19:10 | MF |  Music News
Jednočlenný black/funeral doom metalový projekt Licht erlischt... z Německa na letošní rok ohlásil vydání své třetí dlouhohrající desky. Novinka ponese název "To Take Up the Cross" a objevit by se měla na podzim.

Niklas, onen jediný člen skupiny, o novém materiálu říká, že je "někde mezi impozantními díly Primordial, Warning (UK) a klasickými funeral doom metalovými formacemi a obsahuje různorodé (čisté) vokální styly". Na "To Take Up the Cross" se bude nacházet celkem sedm skladeb.

Další velkou novinkou u Licht erlischt... je to, že v brzké době dojde ke změně jména projektu. Logo ovšem zůstane stále stejné. Nový název skupiny ještě nebyl prozrazen - bližší detaily by se měly objevit v průběhu nadcházejících měsíců.

Projekt Licht erlischt... doposud vydal dva řadové počiny - "The Narrow Path" (2009) a "...and Below, the Retrograde Disciples" (2012).


Kam dál