recenze bannerrecenze bannerPřipravujeme: report 12 let časopisu Pařát: Praha - Exit-us, 20.1.2012

Lacuna Coil - Dark Adrenaline

Včera v 23:31 | Madeleine Ailyn |  Recenze
Italští Lacuna Coil mi byli vždy sympatičtí. Důvody jsou jednoduché. Za prvé sama kapela je vlastně stejně stará jako já. Ne, to byl vtip… Je to stručně řečeno kapela, která se pohybuje někde na pomezí gothic a alternativy a přesto není nutně pesimistická. Je moderní, je mírně vtíravá, pravda, je taky spíš rocková a jednoduše stravitelná. Ale ještě nezapomněla, že to může být taky o těch strunných nástrojích, kterým říkáme kytary. Omlouvám se, ale poslední dobou mě tenhle fakt docela vyvádí z míry. Hlavně u symfonického metalu, ale to by byl jiný příběh, který ovšem právě tímhle zasahuje do téhle recenze.

Novinka "Dark Adrenaline" s sebou nese věci, které, pokud jste už tuhle kapelu slyšeli, důvěrně znáte. Jako první věc z těchto samozřejmostí bych uvedla pro mě nedocenitelný doplňující se kontrast mezi hlasy Cristiny Scabbia a Andrea Ferra. Ti dva si jdou vyloženě na ruku. Je neuvěřitelné, jak znějí společně. Vlastně nakonec jsou si z mého pohledu vokálně docela podobní. Cristina v hloubkách zní neuvěřitelně silně, ve výškách neřeže, jen na vás příjemně křičí a její barva je nezaměnitelná. Pro tohle album to platí dvojnásobně. Ukáže vám všechny svoje polohy, aniž byste si uvědomili, že by to nemuselo být tak samozřejmé, jak se zdá. O Andreovi lze říct, že je příjemným mužským protějškem, který když klesne do hloubek, tak se ozve ten správný "chraplák", a jindy zní jako zpěvaččina ozvěna. Ano, za vokály bych dala všech deset.

Zatím pokračujme v té příjemné optimistické notě. Lacuna Coil vědí, jak vás upoutat v prvních vteřinách písně, vždy začnou něčím, co sice možná může znít, jako když vám drnkají na nervy, ale nakonec si stejně řeknete, že je to vlastně správně, že vás to baví. Velká část písní je chytlavá a při tom je schopná vás i mírně překvapit. Budu tvrdit, že takhle si představuji správně "zpopovatělý" metal navoněný rockem. Má všechny předpoklady být hitem a při tom neztrácí nic ze své svéráznosti.

Už na začátku jsem konstatovala, že se mi líbí i zvuk kytar, na který si tak naříkám u symfonické odnože. Protože to je přesně to, co bychom měli povětšinou požadovat. Kytaristi by si neměli odejít na svačinu a trošičku se do toho položit. Co se týče téhle skupiny, další dobrá zpráva. Oni se do toho nepoložili, oni do toho "mydlí" jak můžou. Dost často ostře a řezavě a perfektně si sednou s jinými prvky v hudbě.

Možná bych měla začít protestovat proti něčemu. Nejspíš jako první proti na řadu přijde pořadí písní. Je to takový ten prvotní nápad nacpat, co nejvíce rychlých a dravých písní dopředu. Z mého citového vnímání by bylo možná lepší udělat z toho takové dva pěkné "obloučky" a zmírnit další postup něčím pomalejším. Ale vlastně, kdo dnes ještě poslouchá celá alba a jak jdou písně za sebou? No, možná já. Jako druhý problém bych viděla to, co se vyskytuje u spousty kapel. Tak moc se snaží o to, aby ty písně na sebe navazovaly, že jsou si pak poměrně dost podobné. A v tomhle jsou Lacuna Coil dost na hraně. A to i přesto, že umí v samotné písni překvapit. Jako celek zní samotné album moc jako jedna linka a pro mě tak nedocílili toho, čeho by měli. Taková kapela by měla umět sestavit v důsledku kreativnější album. Očekávala bych větší rozmáchnutí křídel a ne jen mírnou sázku na kvalitní jistotu. Ovšem to možná zase tví v jejich známosti a v tom, že si nechtějí dovolit riskovat. Podle mě je to chyba.


Na konec bych si jako vždycky zmínila pár skladeb jako takových. Začněme s "Trip the Darkness". Je to silné eso celého alba, nastupuje jako první a to bez nějakých "okecávaček". Což by mohlo být a je sympatické. Jeho kvalitu nelze zpochybňovat. Možná jen do té doby, než uvidíte klip. Lacuna Coil se drží toho, že jsou skupina, tudíž každý klip postrádá nápad. Hrají v něm. Mění se akorát pozadí, oblečení a úvod. Jednou v lese, po druhé v nějaké velké místnosti. U tohohle songu se odvázali a pohráli si s černobílou realitou. Jenže to měli dotáhnout víc v detailech, protože si všimněte malých chyb. A kdybych jim do toho mohla kecat tak bych se na tu kočku vykašlala úplně. No, vraťme se k hudbě. "Trip the Darkness" vás zaujme právě tímhle. Ne, textem a ne klipem. Mírným zvolněním, ale ne úplným uvolněním, které jsem požadovala, je "End of Time", hlavně pro hlas zpěvačky. Malou perličkou zajímavě znějící mezi ostatními je "The Army Inside". A nakonec zmíním cover, který není zmíněný na oficiálních stránkách, ale okamžitě jsem ho poznala. Je to píseň s názvem "Losing My Religion" a pokud jste zvyklí na pomalou a klidnou původní verzi, dočkáte se značného překvapení. I přesto se však neztratilo nic z krásy, kterou song oplývá.

Sečteno a podtrženo, je to velice kvalitní práce. Jen mě mrzí, že nepřináší nic moc nového. Je to možný posun pro skupinu. V celkovém důsledku to díru v žánru neprorazí a loďka s názvem Lacuna Coil pluje po hlavních trasách. Stále si myslím, že se nedostali na své limity. A při těch bych je já osobně ráda viděla, přece jen je to jedna z mých "prvních" kapel. Za to, že to má svoje charisma a sílu, si dáme dvakrát čtyři.

Tracklist:
01. Trip the Darkness - 03:13
02. Against You - 03:50
03. Kill the Light - 03:34
04. Give Me Something More - 03:55
05. Upsidedown - 03:03
06. End of Time - 03:52
07. I Don't Believe in Tomorrow - 04:11
08. Intoxicated - 03:47
09. The Army Inside - 03:12
10. Losing My Religion [R.E.M. cover] - 03:42
11. Fire - 02:54
12. My Spirit - 05:48

Hodnocení: 8/10


Zbytek redakce hodnotí:
U několika posledních alb - a ani aktuální "Dark Adrenaline" v tom není výjimkou - je jednou ze zásadních věcí fakt, zdali Lacuna Coil chápete jako metalovou kapelu nebo jako rockovou kapelu. Pokud to první, tak nejspíše album vůbec neoceníte, zvláště zastáváte-li názor o tom, že metal má zůstat metalem, i když se jedná o ty jeho stravitelnější odnože. Pokud ale vezmete na vědomí fakt, že Lacuna Coil jsou dnes už prostě mainstreamovou skupinou, jejíž hudba je naprosto neškodná i pro komerční rádia, a dokážete se přes tento fakt přenést, dostanete v případě "Dark Adrenaline" vcelku příjemnou rockovou desku s lehounce popovějším nádechem, na čemž nic nezmění ani sem tam nabroušenější riffy (v rámci mezí, samozřejmě). Občas se sice objeví pasáž, která třeba mně přijde vysloveně otravná, ale to už u podobných alb vzhledem k mému vkusu asi ani jinak nejde, naštěstí je tam však takových momentů vcelku málo. Některé písničky jsou naopak vyloženě dobré (singlovka "Trip the Darkness", "Upsidedown", taková "Kill the Light" také není zlá), díky čemuž jsou nakonec pocity z "Dark Adrenaline" v plusových hodnotách. Jestli se vám občas stejně jako mně stává, že se k podobným skupinám "střednějšího proudu" stavíte preventině trochu s despektem, možná budete překvapeni, že jsou Lacuna Coil stále i v roce 2012 poslouchatelnou kapelou. Sice to není nějaká bomba, z níž by si člověk takříkajíc sedl na prdel, ale je to solidní.
Monsterfuck - 7/10

Průměrné hodnocení v redakci: 7,5/10
Počet komentářů: 1
 

Abigail Williams - Becoming

Pátek v 23:58 | Monsterfuck |  Recenze
Abigail Williams - BecomingJméno Abigail Williams registruji již delší čas, vlastně od té doby, co se na scéně objevilo někdy v roce 2006 s prvním EP "Legend", které jsem sice neposlouchal, ale jejich o dvě léta mladší první desku "In the Shadows of a Thousand Suns" jsem si už sehnal, dal jí nějaký ten svůj jakýsi odborný posudek a došel k názoru, že je to víc špatné než dobré. S americkým black metalem je naneštěstí ta potíž, že buď se jedná o opravdu skvělou, mnohdy i výjimečnou záležitost, nebo (a to většinou) jde o nepříliš povedené tuctovky bez výraznějších schopností tvořit nějakou hlubší muziku. A přesně to byl bohužel případ Abigail Williams na "In the Shadows of a Thousand Suns", kde skupina předvedla naprosto tuctový symfonický black metal - muzika přesně toho typu, že ji člověk zapne, poslechne, v polovině vypne a podruhé již nikdy nepustí. A tehdy se stalo, že jsem Abigail Williams přestal věnovat svou ctěnou pozornost, pročež mne druhá řadovka "In the Absence of Light" kompletně minula…

V našem napínavém příběhu se nyní posuňme na přelom letopočtů 2011 a 2012, kdy veliký a mocný Monsterfuck právě sedí ve svém prohnilém doupěti a láme si svou mozkovnu s každoměsíčním problémem, kterému redaktorovi vnutit jakou recenzi. Náhoda tomu asi chtěla, že mezi těmito recenzemi figurují i Abigail Williams a jejich čerstvě třetí deska s názvem "Becoming". Jenže ouha, jaká to nestoudnost, on je nikdo z četné obce redaktorské nechce! Inu, co se dá dělat, hrdinný Monsterfuck chrabře přijímá hozenou rukavici, sám si bere recenzi na svá bedra a v očekávání dalšího průměrného klávesové blekmetlu mačká onen knoflík nejhrozivější - PLAY!

Ale nyní už vážně, panstvo. Díky předchozí nepříliš pozitivní zkušenosti s hudbou Abigail Williams se mi do poslechu "Becoming" opravdu příliš nechtělo. Avšak o to příjemnější bylo zjištění, co je deska v jádru zač, když jsem se k onomu poslechu po nějakém tom menším otálení odhodlal. Kapela totiž zcela zjevně od zmiňovaného debutu urazila za těch pár let mnoho a mnoho kilometrů po své hudební cestě, až v roce 2012 doputovala do končin, jež s krajinou, v níž se Abigail Williams pohybovali v roce 2008, má společného jen to nejnutnější minimum, které je tak minimální, až se o nějaké podobnosti dá hovořit jen stěží.

Oním zmiňovaným nejnutnějším minimem, které se v muzice Abigail Williams i přes jasně nepřeslechnutelný posun udrželo, je to, že skupina své hudební snažení stále staví na black metalovém základu. Nyní už však dočista zapomeňte na přídavná jména jako "symfonický" nebo "klávesový" a na jejich místo dosaďte přídomky jako "atmosférický" či dokonce svým způsobem (přece jen lze zrovna s touto škatulkou zacházet dosti volně - už jen díky její povaze) "progresivní".

Nějakou tu změnu již značí letmý pohled na tracklist. "Becoming" má ze všech tří desek nejmenší počet skladeb, ale nejdelší hrací délku, přičemž nejdelší píseň s přehledem přesahuje hranici 17 minut, což už je, jak jistě sami uznáte, vcelku nálož. Abigail Williams se vskutku pustili do mnohem rozsáhlejších a strukturovanějších kompozic, které už by se daly nazvat hudebními odysseami. Já osobně pod tímto pojmenováním obecně chápu velmi dlouhé skladby spíše pomalejšího (možná by se dalo říct až majestátnějšího) tempa s neskutečně silnou atmosférou. A přesně to je definice, která na celou šestici písní z "Becoming" sedí jak ulitá.

Abigail Williams

V tom, co Abigail Williams na své novince předvádějí, by se vcelku lehko daly najít jisté společné vztyčné body s jistými veličinami zámořské žánrové scény. Některé pasáže nemají daleko k poslední dobou velice oblíbeným introvertním farmářům Wolves in the Throne Room, jinde jako by vykukovali feťáci Nachtmystium zbavení drogové závislosti, čili bez té jejich charakteristické psychedeličnosti, jíž na posledních dvou opusech dovedli téměř k dokonalosti. Jiné momenty by zas způsobem, jakým Abigail Williams přes sebe překládají rozmanité hudební vrstvy široké palety emocí, mohly připomenout portlandské náladotvůrce Agalloch, avšak bez onoho těžce uchopitelného mlhavého přírodního oparu. Naštěstí ale Abigail Williams ani jednu ze zmíněných kapel, ani žádnou další vyloženě nekopírují, pouze v některých případech používají obdobné vyjadřovací prostředky, ale do jisté míry stále zůstávají dostatečně sví, což je nutno ocenit.

Nesporná výhoda "Becoming" je v tom, že neustále roste po všech stránkách a do všech směrů. Roste s každým dalším poslechem, roste v průběhu své délky v rámci jednoho poslechu, ale dokonce roste i každá samotná kompozice zvlášť, čím více spěje ke svému konci. Jsou to právě závěry každé z pěti skladeb (nebudeme-li mezihru "Three Days of Darkness" počítat jako regulérní věc), které patří mezi vrcholy celé desky. Ale vezměme to popořadě. Síla těch songů je v tom, že prostě a jednoduše mají tu moc vtáhnout posluchače do svých útrob. V průběhu každého z nich se vystřídá přehršel různých nálad, temp, barev i chutí, což ve výsledku dává dohromady vskutku pestrou mozaiku, jež se však ani na vteřinku nezačne drolit do pouhé kompilace odlišných nápadů. Naopak, vše působí až překvapivě semknutě, uvážíme-li fakt, že se Abigail Williams v rámci jednoho kousku pohybují od výbuchů agrese, přes střední chytlavější pasáže až k ponurým atmosférám v předlouhých instrumentálních plochách, nezřídka až k vyloženě hypnotickým uhrančivým momentům, jež člověka dostanou na kolena. Vrcholem celého snažení kapely je pak již jednou zmiňovaná nejdelší a zároveň závěrečná a cellem okořeněná "Beyond the Veil", která ve svých 17 a půl minutách ukrývá mimo jiné jednu nádhernou pasáž, která jako by vypadla ze soundtracku ke kultovnímu snímku "Poslední mohykán". Věřte mi, že zde si své choutky ukojí i opravdu nároční posluchači. Celkově opravdu velmi výtečná deska!

Tracklist:
01. Ascension Sickness - 11:12
02. Radiance - 05:33
03. Elestial - 08:12
04. Infinite Fields of Mind - 10:11
05. Three Days of Darkness - 02:27
06. Beyond the Veil - 17:31

Hodnocení: 8,5/10

Počet komentářů: 1

Různá infa o různých albech různých kapel

Pátek v 17:45 | Monsterfuck |  Music News
>>> Legendární švédská kapela Europe prozradila, že její příští album se bude jmenovat "Bag of Bones" a vyjít by mělo v dubnu. Produkuje Kevin Shirley, který má za sebou práci třeba pro Iron Maiden, Journey nebo Joe Satrianiho. Výběr názvu "Bag of Bones" vysvětlil bubeník Ian Haugland následovně: "Prostě to zní kurevsky dobře!"

>>> Na natáčení sedmé desky, jež bude nástupcem počinu "Renascence of Ancient Spirit" z roku 2007, se konečně chystají slovenští doom/dark metalisté Galadriel. Nahrávání bicích, které si vezme na starost Jan Ivan z ČAD a Vandali, začne v únoru.

>>> Nizozemští Heidevolk svou pátou placku "Batavi" vypustí na trh 2. března skrz firmu Napalm Records. Tracklist + obal:

01. Een Nieuw Begin
02. Als Ons De Toekomst Lonkt
03. Het Verbond Met Rome
04. Wapenbroeders
05. In Het Woud Gezworen
06. Veleda
07. Ald De Dood Weer Naar Ons Lacht
08. Einde Der Zege
09. Vrijgevochten

Heidevolk - Batavi

>>> Novinka slovenských řezníků Suburban Terrorist vyjde již v únoru pod názvem "Cut-Throat from the World of Obsession" jako digipack u Gothoom Productions. Obal bude následující:

Suburban Terrorist - Cut-Throat from the World of Obsession

>>> Páté album rakouských symfoniků Visions of Atlantis bylo pojmenováno "Ethera". Právě teď jej kapela nahrává v Artesonika Studios poblíž Benátek v Itálii. O vydání se během roku postarají Napalm Records.

>>> Američané Whitechapel začali ve studiu Audiohammer na Floridě s nahráváním další velké fošny. K ruce jim je producent Mark Lewis, jenž má zkušenosti například od Devildriver, The Black Dahlia Murder nebo Trivium. Firma Metal Blade s vypuštěním počítá na léto.

>>> Svou třetí desku dokončili severočeští black metalisté Wyrm z Ústí nad Labem, a to již včetně masteringu. V současné době se shání label, jenž by si vzal na starost vydání. Na počinu se objeví desítka skladeb včetně intra, celková délka by měla činit přibližně 40 minut.

Wyrm
Přidat komentář

Příští album Korpiklaani se bude jmenovat "Kunnia"

Čtvrtek v 21:51 | Monsterfuck |  Music News
Oblíbení folk metalisté Korpiklaani z Finska se nijak nekrotí a neustále pokračují ve velkovýrobě nových alb, díky čemuž se příznivci i letos dočkají další dávky chytlavých melodií, která vyjde pod souhrnným název "Kunnia" v srpnu. Desku opět zaštítí - jak je dobrým zvykem - německé vydavatelství vydavatelství Nuclear Blast.

Na "Kunnia" se objeví mimo jiné i písnička "Metsälle", s níž se Korpiklaani na konci loňského roku snažili uspět ve finské mutaci známé soutěže Eurovize. Song pak 16. prosince vyšel i v podobě singlu s následujícím obalem:

Korpiklaani - Metsalle
Přidat komentář

Dimmu Borgir připravují speciální DVD

Čtvrtek v 13:33 | Monsterfuck |  Music News
Dimmu Borgir koncert s orchestremSymfoničtí black metalisté Dimmu Borgir odehráli 28. května 2011 v domovském Oslu v Norsku velmi speciální koncert, na němž spolu se samotnou kapelou vystupoval také norský orchestr KORK čítající 53 členů a sbor Schola Cantorum s 30 členy. Kromě toho se jako host na pódiu objevila i zpěvačka Agnete Kjølsrud (Djerv) v písni "Gateways". U celé záležitosti samozřejmě nemohli chybět kamery, jež tuto událost pojmenovanou "Forces of the Northern Night" zachytily pro další účely, jimiž je samozřejmě přípava oficiálního DVD.

"Zjistili jsme, že jsou v oběhu různé neoficiální verze z koncertu 'Forces of the Northern Night' z Osla z loňského roku a že jsou na internetu nabízeny k prodeji v různých distribucích. Každého netrpělivého a nedočkavého fanouška ujišťujeme, že se nejedná o nic jiného než materiál natočený z publika, nebo v tom lepším případě záznam televize NRK v nízké kvalitě. Stále pracujeme na DVD (datum vydání bude teprve oznámeno), které bude samozřejmě obsahovat kompletní show včetně dokumentů, bonusového materiálu atd... Zvuk bude kompletně remixovaný a oproti televiznímu záznamu obohacený, rovněž obrazový materiál byl přestříhán. Chtěli jsme vám o tom jen dát vědět, než začnete utrácet peníze za něco, co je podvod a co není oficiálním DVD vydáním Dimmu Borgir," zní prohlášení kapely o trochu nepřehledné situaci s vydáním.

Kompletní setlist koncertu vypadal následovně:
01. Xibir
02. Born Treacherous
03. Gateways
04. Dimmu Borgir [instrumental]
05. Dimmu Borgir
06. Ritualist
07. A Jewel Traced Through Coal
08. Eradication Instincts Defined [instrumental]
09. Vredesbyrd
10. Progenies of the Great Apocalypse
11. The Serpentine Offering
12. Fear and Wonder [instrumental]
13. Puritania
14. Kings of the Carnival Creation
15. Mourning Palace
16. Perfection or Vanity

Velmi povedené fotogalerie z vystoupení si můžete prohlédnout tady a tady. Po rozkliknutí na celý článek se ještě můžete podívat na pořádnou nálož klipů z koncertu (jedná se o ony televizní záznamy, tudíž DVD bude trochu jinou podobu):
Celý článek | Přidat komentář

Info o novinkách Before the Dawn, Hour of Penance a Torture Killer

Čtvrtek v 13:16 | Monsterfuck |  Music News
>>> Finové Before the Dawn vydají své sedmé album s názvem "Rise of the Phoenix" 27. dubna letošního roku pod hlavičkou Nuclear Blast. Jeho tracklist a obal si můžete prohlédnout o kousek níže.

Tuomas Saukkonen, hlavní postava Before the Dawn, vysvětluje, že jméno "Rise of the Phoenix" je narážkou na situaci v samotné kapele, v jejíž sestavě v loňském roce proběhly četné změny a protočila se celá polovina celkového počtu členů. Posluchači se však výsledku nemají obávat, právě naopak, jelikož "znovu nalezená energie a motivace nás nasměřovaly k vyprodukování nejsilnějšího, nejrychlejšího, nejvíce heavy a nejepičtějšího alba Before the Dawn vůbec!"

01. Exordium
02. Pitch-Black Universe
03. Phoenix Rising
04. Cross to Bear
05. Throne of Ice
06. Perfect Storm
07. Fallen World
08. Eclipse
09. Closure

Before the Dawn - Rise of the Phoenix

>>> Italská brutal death metalová mlátička Hour of Penance své nadcházející album, které bude v jejich případě páté dlouhohrající, pojmenovali "Sedition". Opět je menší bordel v datech vydání, Prosthetic Records to naplánovali následovně: 27. března v Severní Americe, 2. dubna ve Velké Británii a ve zbytku Evropy až 6. dubna. Každopádně se nahrávalo v rodném Římě v Cellar Studio s producentem Stefanem Morabitem. Počin bude vypuštěn s následujícím přebalem:

Hour of Penance - Sedition

>>> Novým počinem finských řezníků Torture Killer, který přichází tři roky po poslední desce "Sewers", bude třískladbové EP "I Chose Death". Dynamic Arts Records jej vydají 7. března. Půjde o první počin skupiny s novým zpěvákem Pessi Haltsonenem. Seznam songů a artwork:

01. All Will End in Terror
02. Succmb to Dark [Demigod cover]
03. I Chose Death

Torture Killer - I Chose Death
Přidat komentář

Saxon se chystají na psaní

Čtvrtek v 9:46 | Ježura |  Music News
Legendární britští heavy metalisté Saxon co nevidět začnou s psaním nového materiálu, který se objeví na nástupci loňské úspěšné desky "Call to Arms". Bubeník Nigel Glocker to oznámil na FB profilu skupiny: "Uklízím domácí studio a příští týden začneme s writing session pro příští album Saxon... Samá práce!"

Saxon rovněž plánují ještě na počátku letošního roku vydat koncertní DVD "Heavy Metal Thunder Live: Eagles Over Wacken". Jak už název napovídá, záznam byl pořízen na kultovním německém festivalu. Ohledně DVD se rozhovořil frontman Biff Byford: "Natačeli jsme na pěti ročnících Wackenu mezi lety 2002 a 2009, ale rozhodli jsme se nevydávat všechna vystoupení v celé jejich délce. Mě by to teda nudilo. Nejzajímavější je ročník 2009, kdy se sešlo dvacáté výročí festivalu s třiceti lety Saxon. Odehráli jsme tam set, který čerpal ze všech našich alb a jednotlivé skladby si odhlasovali fanoušci. Začínali jsme nejnovějším albem a z debutu 'Saxon' jsme zahráli až na samotný konec."

Přidat komentář

Lucifer - Phosphoros

Středa v 21:36 | Monsterfuck |  Recenze
Lucifer - PhosphorosBudeme-li předpokládat, že by měla recenze začínat nějakou tou úvodní omáčkou o tom, co je ta daná kapela vlastně zač, kolik toho nahrála a co všechno za dobu svého působení zvládla, nebyl by ten úvod v případě Lucifer příliš dlouhý, neboť se jedná o vcelku nedávno začnuvší smečku ze severočeských Semil, přičemž "Phosphoros" je jejím prvním počinem (respektive přesněji řečeno demosnímkem) vůbec. Inu, pojďme na to…

Čistě osobním empirickým pozorováním jsem postupem času v průběhu mnoha let dospěl k názoru, že black metal, ačkoliv se na první pohled tváří jako neortodoxnější a nejkonzervativnější žánr, je vlastně zcela paradoxně žánr ten úplně nejrozmanitější, který jde smíchat úplně se vším a pod nímž se skrývá obrovské množství opravdu vizionářských formací. Na druhou stranu ale (a to je ostatně ten důvod, proč se většina lidí na black metal dívá a priori skrz prsty, avšak nutno dodat, že z určitého úhlu pohledu se mnohdy není moc co divit) nese nálepku black metal i velká spousta opravdových debilit, jež pod praporem samozvaného trve páchají hudební žumpu nulové umělecké hodnoty (čest oněm trve výjimkám!). A co si budeme povídat, zpravidla podobné kraviny vznikají v době, kdy ještě hudebníkům není něco-cet, nýbrž něco-náct. Každopádně takové věci ubírají celému stylu na kreditu. Tím vším chci vlastně trochu kostrbatější oklikou říct, že když mi v přehrávači přistála nahrávka od kapely, jejíž členové se věkově pohybují pod 20 lety a která se zároveň na první pohled tváří jako čistokrevná podoba black metalu, moc se mi do poslechu nechtělo, neboť jsem očekával nějakou podobnou prasárnu v polohách spíše neposlouchatelných než poslouchatelných. Snad vás ale nebudu moc natahovat, když řeknu, že v jistých případech se stane, že se očekávání něčeho negativního ukážou být lichá.

Doufám, že všem z vás došlo, že ona nevinná poznámka obsažená v poslední větě předcházejícího odstavce byla mířená právě na Lucifer a jejich téměř půlhodinový počin "Phosphoros". Ono přestože se tahle záležitost z dálky tváří velmi podezřele - demo, mladá kapela, žánrové zařazení, trochu klišé jméno -, ve výsledku to není vůbec marná věc. Ano, máme tu sice stále dočinění s black metal klasického střihu, s čímž bych také problém neměl, spíše jsem se trochu obával o jeho provedení, což je právě to nejdůležitější, oč tu běží, avšak ono provedení v podání Lucifer je až překvapivě vkusné a vlastně i do jisté míry opravdu dobré…

Lucifer logo

Ale nyní už se na to podívejme opravdu konkrétně. O zvuku se příliš nemá cenu bavit, neboť na první demáč přece jen nelze tak úplně uplatňovat nejvyšší technické nároky, tím spíše, že se jedná o black metal, u něhož si člověk nemůže být jistý, jestli špatný zvuk není čistě náhodou uměleckým záměrem. U "Phosphoros" je sound řekněme undergroundovějšího ražení, avšak není to nějaký extrémní kanál, v tomto ohledu je to v pohodě poslouchatelné i pro ucho nenavyklé podzemní produkci. Nějaké rezervy v tomto ohledu jistě jsou (například kopáky jsou dosti zastrčené, což už lze asi jen těžko považovat za umělecký záměr), ale v rámci mezi i možností je "Phosphoros" i po zvukové stránce bezproblémová záležitost.

O poznání více než technické okolnosti a zvuk mne ovšem zajímají samotné skladby (protože jak praví další empirická zkušenost, i se zpraseným zvukem se dají točit skvosty a naopak skvělý zvuk naopak mnohdy alba pohřbívá). I po stránce kompozičních schopností a vytvořené atmosféry si však Lucifer nezaslouží nic jiného pochvalu, jelikož se jim (a teď už jsem se konečně dokopal k tomu, že to říkám na plnou hubu) povedlo stvořit šestici skladeb, která je po většinu hracího času velice dobrá, v některých momentech až výborná. Určitě se vyplatí zdůraznit, že všechny písně jsou pěkně čitelné a mezi sebou velmi dobře rozlišitelné, což u začínajících black metalových kapel rozhodně nebývá samozřejmostí.

Hned úvodní "Phosphoros II" patří k těm výraznějším kusům. Lucifer v ní sice s přehledem střídají klepací pasáže se středním tempem, ale v nepříliš omračujícím schématu, což ovšem ve výsledku nevadí, protože jim to hned od začátku funguje. Po bezmála dvou minutách se navíc spustí vydařený kousek s bez přehánění skvělými vyhrávkami, gradující ve výtečném kytarovém sólu. A jak se později ukáže, právě sóla jsou jednou z nejsilnějších zbraní Lucifer (a to v black metalu není zrovna běžné).

Naopak druhá "Return ov Hannibal" je trochu slabší, ne vyloženě špatná, ale trochu ji sráží až přílišná a zbytečná snaha omílat pouhé dva motivy - hlavní riff ve středním tempu a rychlý refrén. To mi přijde docela škoda, protože dle mého názoru šlo i z této skladby vyždímat více. Sólo je však opět velmi dobré. Oproti tomu následující "Immortal" tím, na co dojíždí "Return ov Hannibal", netrpí vůbec a jedná se možná o nejpestřejší písničku "Phosphoros" s mnoha zvraty, mezi nimiž nechybí ani příjemně melodičtější pasáž ve středu kompozice.

Poklidné intro otevírá druhou polovinu "Phosphoros" a zároveň čtvrtou skladbu "Grunwald", člověka zde asi i překvapí využití ženského vokálu. Jeden z kolegů mi sice tvrdil, že falešného, ale já osobně mám v uších takříkajíc nasráno, tudíž s tím nějak výrazný problém nemám (na rozdíl od vokálu v písni následující, ale o tom až za chvíli). Každopádně má "Grunwald" jednu z nejpovedenějších kytarových linek dema a v opozici ke klidnému intru dosti rychlé tempo, jež žene song kupředu s pěknou razancí.

Dosti rozporuplným počinem je předposlední "Walls ov Uruk". Hudebně se mi píseň líbí a obsahuje i velmi zajímavé momenty, ale nehorázně ji táhne dolů opravdu velice odstrašující čistý vokál, který je moc i na mé ušní ústrojí, v němž je, jak známo, nasráno. Je to škoda, neboť jinak "Walls ov Uruk" špatná také není a ono problematické pění se tam objevuje všehovšudy tuším dvakrát, ale celkově to skladbu sráží na kolena. Tohle je podle mě největší (a asi i jediný opravdový) přehmat "Phosphoros". Náladu trochu vyspraví alespoň opět povedené sólíčko - tahle disciplína Lucifer evidentně jde sama od sebe.

Lucifer

Závěr se nese v jediné česky zpívané kompozici "Krkonošské lesy", jíž oba dva kolegové pode mnou zcela po právu vyzdvihují jako absolutní vrchol "Phosphoros" - a já se k nim chtě nechtě musím přidat, protože tenhle vál se prostě povedl na výbornou. Česká lyrika - výtečná, atmosféra - taktéž a ještě víc. Sice se opět jedná o monotónnější věc, ale to je v jistých případech naopak výhoda - a právě tohle ten případ je. Jestli v někom při poslechu předchozích písniček hlodaly pochybnosti, nejpozději "Krkonošské lesy" ho zlomit musí, neboť se jedná o skladbu natolik kvalitní, že se může zcela bez problému měřit i s produkcí mnohem zkušenějších skupin. Atmosféra jak prase!

Jak již bylo jednou zmíněno v první polovině recenze, "Phosphoros" je až překvapivě slušné. Dva o trochu slabší (ale ne neposlouchatelné) kusy jsou vyváženy třemi dobrými a jedním velmi skvělým songem. Ne že by Lucifer neměli ještě na čem pracovat a co zlepšovat, ale to nic nemění na tom, že "Phosphoros" ukazuje, že rozhodně mají velký potenciál a že se jedná o příslib do budoucna. Pokud to kapela za rok či dva nezabalí (což je u mnoha mladých a potencionálně slibných skupin bohužel dost častý jev, že elán brzy vyprchá), věřím, že mají šanci vypustit do světa i desku, která bude vážně ničit. Českou demo-BM scénu se snažím sledovat relativně zodpovědně, ale nepamatuji, že by mě za posledních pár roků nějaký demáč zaujal více než "Phosphoros". A to myslím hovoří samo za sebe.

P.S.: Demo si lze stáhnout zdarma například na Bandcamp profilu Lucifer.

Tracklist:
01. Phosphoros II - 03:57d
02. The Return ov Hannibal - 04:23
03. Immortal - 04:56
04. Grunwald - 04:30
05. Walls ov Uruk - 05:31
06. Krkonošské lesy - 04:51

Hodnocení: 7/10


Zbytek redakce hodnotí:
Nebudu lhát. Když na mi Monsterfuck sdělil, že přijal žádost o recenzi bandy sotva zletilých black metalistů, nasadil jsem dost útrpný výraz v očekávání další hromádky do not převedeného hnoje. Po nějakém týdnu ve společnosti dema s názvem "Phophoros" však beru své neuvážené předsudky zpět a pokorně se za ně omlouvám. On je to totiž vzato kolem a kolem vlastně dost slušný materiál. Přehlédnu-li klasické dětské nemoci prvotních počinů mladých kapel, je tu šest skladeb, z nichž žádná nenutí prchnout k osvědčenému interpretovi a naopak všechny do jedné obsahují nějaký ten zajímavý moment. Samozřejmě, výhrady se najdou. Nemůžu nechat bez povšimnutí třeba za uši tahající duet na počátku skladby "Grunwald" nebo trochu ubíjející opakování jednoho motivu, zvláště patrné v Návratu Hannibalově a trochu i v titulní skladbě "Phosphoros II". Co se mi naopak líbí velice, to jsou vkusné přechody mezi jednotlivými pasážemi skladby nebo zpěvákův vokál (a to prosím i co se týče frázování!). Stranou však nezůstávají ani slušné kytarové vyhrávky, některé riffy a především bicí party, které místy dovedou strčit do kapsy i daleko zaběhlejší žánrově příbuzné spolky. To vše zabaleno do zvuku, který sice napovídá, že se nahrávce nedostalo péče prvotřídního studia, ale na druhou stranu jsem si nevšiml, že by některý z nástrojů nepatřičně vyčníval nad ostatní nebo naopak mezi ostatními zanikal. A vrchol dema? Favority mám dva. Na případném plnohodnotném albu by se rozhodně měla objevit nejen chytlavá hitovka "Grunwald", ale především závěrečná a česky zpívaná skladba "Krkonošské lesy", která mi upřímně vyrazila dech. Tak dobrou věc jsem skutečně nečekal a mohu ji s čistým svědomím doporučit! Demo "Phophoros" je dle mého jasným důkazem, že v Lucifer dřímá potenciál, který o sobě zatím dává vědět jen místy, nicméně předestírá slibnou budoucnost. Doufám, že o Lucifer neslyšíme naposledy...
Ježura - 7/10

Jaké požadavky může recenzent mít na demo nedávno vzniklé kapely složené z mladých muzikantů? Je vůči nim spravedlivé hodnotit jejich tvorbu v konkurenci zkušených kapel? Tyto otázky jsem si musel odpovědět ještě před tím, než jsem začal poslouchat "Phosphoros", první demo black metalistů Lucifer. Kapela umožnila stažení nahrávky pomocí Bandcampu (kéž by takových bylo víc), a tak jsem dlouho neváhal a pustil se do poslouchání. A byl jsem příjmně překvapen. Prvotně mě zaujal zvuk. Nevím jak vy, ale já bych od prvního dema čekal shluk neidentifikovatelných zvuků, a ne takřka profesionální produkci. Jistě by neuškodily lehké kosmetické úpravy (na ozvučení nejvíce ze všech nástrojů dojíždějí bicí, které znějí plechově a navíc jsou dost utopené), ale jako celek není zvuk "Phosphoros" vůbec špatný. Druhou stránkou je technická zručnost muzikantů a i zde Lucifer prošli na výbornou. Vyzdvihnout musím skvělou baskytaru a zpěv, který jako by opravdu patřil samotnému Luciferovi. A nakonec to nejdůležitější - schopnost psát dobré skladby. I tu zde najdeme. "Phosphoros" mě baví již několik (možná dokonce několik desítek) poslechů a nejspíš dlouho nepřestane. Všech šest skladeb odsýpá příjemným tempem a v každé je co poslouchat. Jednou je to povedené sólo, jindy zase nevšední čistý zpěv. Naprostým vrcholem je ovšem závěrečná "Krkonošské lesy", která oplývá mimo jiné i skvělým českým textem. A tak abych odpověděl na úvodní otázku: běžně bych první demo hodnotil shovívavěji, pokud jde ovšem o Lucifer, snadno si můžu dovolit mít stejné nároky jako na alba zavedených kapel.
Zajus - 7,5/10

Průměrné hodnocení v redakci: 7,2/10

[K recenzi poskytl: Lucifer]
Počet komentářů: 1

Fear Factory: název chystané desky

Středa v 16:26 | Monsterfuck |  Music News
Americká industriální mašina Fear Factory pojmenovala své chystané album, které bude již osmým studiovým zásekem kapely, názvem "The Industrialist". Placka by se měla objevit v květnu, přičemž v Evropě ji vypustí AFM Records a v Severní Americe Candlelight Records. Produkci společně s kapelou dělal Rhys Fulber (předchozí spolupráce s Fear Factory, Paradise Lost), o mix se postaral Greg Reely (Paradise Lost, Skinny Puppy).

Předchozí deska "Mechanize" na pultech obchodů přistála v únoru 2010 v podobách jewelcase CD, digipack CD (jeden bonusový song), LP a luxusní boxset.

Fear Factory
Přidat komentář

Iron Maiden: nový živák na cestě

Středa v 13:17 | Monsterfuck |  Music News
Iron Maiden, legendární titáni heavy metalové hudby, chystají další živé album, které se bude jmenovat "En Vivo!". To vyjde u EMI 26. března fe formátech Blu-Ray, 2DVD a 2CD. Záznam byl pořízen 10. dubna 2011 v Santiago de Chile v Chile během koncertní šňůry na podporu desky "The Final Frontier". Na koncertě bylo přítomno 50 000 fanoušků. Tato show, jež byla zachycena pomocí 22 kamer s vysokým rozlišením, čítá celkem 17 skladeb v přibližné délce 120 minut (viz. tracklist níže) a bude náplní prvního DVD. Druhé DVD bude obsahovat dokument "Behind the Beast" v délce 88 minut, videoklip "Satellite 15... The Final Frontier" v prodloužené verzi a dokument o natáčení videoklipu.

Tracklist a obal "En Vivo!":
01. Satellite 15
02. The Final Frontier
03. El Dorado
04. 2 Minutes to Midnight
05. The Talisman
06. Coming Home
07. Dance of Death
08. The Trooper
09. The Wicker Man
10. Blood Brothers
11. When the Wild Wind Blows
12. The Evil That Men Do
13. Fear of the Dark
14. Iron Maiden
15. The Number of the Beast
16. Hallowed Be Thy Name
17. Running Free

A na závěr se ještě můžete podívat na upoutávku na "En Vivo!":

Počet komentářů: 4

Další články

Kam dál